AIM: Retrospective national sub-analysis of antidiabetic pharmacotherapy in patients with diabetes mellitus (DM) and heart failure (HF) based on data reported to the National Register of Paid Health Services in the Czech Republic between 2012-2018. METHODOLOGY AND RESULTS: In 2012, there were 75,022 patients with HF and DM (i.e. 42.5% of patients with HF), 6 years later 117,265 (i.e. 41.0% of HF patients in 2018). The most represented antidiabetic drug was metformin (45.6%). Of the insulins and analogues, glargine showed the largest positive trend (5.8% 2012; 14.8% 2018). Empagliflozin was the most prescribed SGLT-2 inhibitor (1.8% in 2018). A decrease in prescribing was observed for saxagliptin (0.5% 2012; 0.1% 2018) and for sulfonylurea derivates - gliclazide (13.0% 2012; 10.3% in 2018) and glimepiride (12.9% 2012; 9.0% 2018). Linagliptin was the most prescribed dipeptidyl peptidase inhibitor (0.7% 2012; 6.8% 2018). CONCLUSION: In the Czech Republic, between 2012 and 2008, there was an increase in prevalence of patients with heart failure and concomitant diabetes mellitus, their proportion being similar. In correspondence with other registries, metformin was used mostly. A positive trend was observed in prescription of DDP-4 and SGLT-2 inhibitors, while there was a significant decrease in patients taking sulfonylureas.

• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * komplikace   farmakoterapie   MeSH
• glifloziny * terapeutické užití   MeSH
• hypoglykemika terapeutické užití   MeSH
• inhibitory dipeptidylpeptidasy 4 * terapeutické užití   farmakologie   MeSH
• lidé MeSH
• metformin * škodlivé účinky   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• srdeční selhání * farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Studie se zabývala vztahem mezi subjektivní klasifikací New York Heart Association (NYHA) a objektivní zátěžovou kapacitou (měřenou pomocí vrcholového příjmu kyslíku [VO2peak]) u pacientů se srdečním selháním a dále tím, zda je tento vztah ovlivněn adherencí k medikaci. Metody: Byly analyzovány údaje 170 pacientů se srdečním selháním z registru Level-CHF. Adherence byla hodnocena pomocí testování koncentrace léků v séru. Objektivní zátěžová kapacita byla hodnocena pomocí spiroergometrie na bicyklovém ergometru. Výsledky: Hodnota objektivní maximální spotřeby kyslíku často převyšovala odpovídající subjektivní třídu NYHA se 46% shodou, rozdíly se projevovaly zejména na krajních koncích spektra. Byly zaznamenány drobné odchylky v subjektivním hodnocení třídy NYHA v souvislosti s adherencí k medikaci, ale nebyly pozorovány žádné podstatné rozdíly. Závěr: Výsledek upozorňuje na rozdíly mezi subjektivním a objektivním hodnocením funkční kapacity u pacientů se srdečním selháním. To by mělo vést k většímu využívání objektivních měření při klinickém rozhodování na základě funkční kapacity a k využívání přímo měřených hodnot VO2peak nad subjektivní třídou NYHA. Dodržování medikace významně nezměnilo subjektivně-objektivní trendy NYHA

Introduction: This study investigated the relationship between the subjective New York Heart Association (NYHA) class and objective exercise capacity (VO2peak) in patients with heart failure and whether it is influenced by medication adherence. Methods: Data from 170 heart failure patients in the Level-CHF register were analysed, and adherence was assessed by serum drug level testing. Objective exercise capacity was assessed by cardiopulmonary exercise testing using a bicycle ergometer. Results: Objective VO2peak frequently exceeded the subjective NYHA class with 46% concordance, especially at the extreme ends of the spectrum. Minor differences in subjective NYHA class in relation to medication adherence were noted, but no substantial disparity was observed. Conclusion: These findings highlight the discrepancies between subjective and objective assessments of functional capacity in patients with heart failure. This calls for a greater use of objective measurements in clinical decision-making based on functional capacity and for preference of direct VO2peak values over subjective NYHA categories. Medication adherence did not significantly alter the subjective-objective NYHA trends.

• Klíčová slova
• NYHA,
• MeSH
• adherence k farmakoterapii MeSH
• lidé MeSH
• spotřeba kyslíku účinky léků   MeSH
• srdeční selhání * patofyziologie   prevence a kontrola   MeSH
• zátěžový test metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

AIMS: Sub-analysis of a retrospective nation-wide observational analysis of heart failure (HF) epidemiology reported to the Czech National Registry of Reimbursed Health Services between 2012 and 2018 aimed at angiotensin-converting enzyme inhibitors (ACEI), angiotensin-II-receptor antagonists (ARB) and angiotensin receptor blocker/neprilysin inhibitor (ARNI) use. METHODS AND RESULTS: ACEi and ARBs were generally used in 87.6% of all HF patients in 2012 (n=154 627); 84.5% in 2013 (n=170 861); 83.5% in 2014 (n=186 963); 81.6% in 2015 (n=198 844); 80.1% in 2016 (n=205 793); 78.0% in 2017 (n=212 152) and in 76.7% in 2018 (n=219 235). In a sub-analysis of patients with a medical procedure and/or examination using an I50.x ICD code accounted for in the given year, ACEi and ARBs were generally used in 99.3% in 2012 (n=63 250); 96% in 2013 (n=62 241); 95.2% in 2014 (n=64 414); 93.3% in 2015 (n=65 217); 91.8% in 2016 (n=65 236); 90.1% in 2017 (n=65 761) and in 88.6% in 2018 (n=66 332). In 2018, the majority of patients with HF were prescribed ramipril (n=49 909; 17.5%) and perindopril (n=44 332; 15.5%). The mostly prescribed ARBs in 2018 were telmisartan (n=18 669; 6.5%); losartan (n=13 935; 4.9%) and valsartan (n=4 849; 1.7%). In 24.5% of cases, ACEIs and ARBs were prescribed in a fixed combination with another drug. ARNI became gradually more prescribed from 2018 (n=9 659 in November 2020). CONCLUSION: In an analysis of ACEIs, ARBs and ARNIs utilization in all patients treated for heart failure in the given year in the whole country, we found a comparable rate of drug prescription in comparison with specific heart failure registries. This indicates a good translation of current standard of care into common clinical practice. Ramipril and perindopril remained the mostly prescribed ACEIs and telmisartan became the mostly prescribed ARB. Since 2018, ARNIs began to be widely prescribed.

• MeSH
• angiotensiny terapeutické užití   MeSH
• antagonisté receptorů pro angiotenzin * terapeutické užití   MeSH
• antihypertenziva MeSH
• inhibitory ACE terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• losartan terapeutické užití   MeSH
• neprilysin terapeutické užití   MeSH
• perindopril terapeutické užití   MeSH
• ramipril terapeutické užití   MeSH
• receptor typu 2 angiotensinu II - blokátory terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• srdeční selhání * farmakoterapie   epidemiologie   MeSH
• telmisartan terapeutické užití   MeSH
• valsartan terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• pozorovací studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Cíl: Retrospektivní observační analýza neinzulinové antidiabetické farmakoterapie hlášené do Národního registru hrazených zdravotních služeb (NRHZS) v České republice (ČR) u pacientů se srdečním selháním (SS) a současně s diabetes mellitus (DM) v roce 2018. Metodika: Přehled vybrané neinzulinové terapie z dat NRHZS u 88 749 osob se společně vedenou diagnózou srdečního selhání (I50.x) a diabetes mellitus (E10-E14) na základě klasifikace MKN-10 a vykázaného ATC kódu léčiva. Výsledky: V roce 2018 bylo 117 265 osob vedeno současně s diagnózou SS a DM. Alespoň jedno antidiabetikum (inzulinové či neinzulinové) bylo vykázáno u 88 749 pacientů (75,7 % z prevalence SS a DM). Z neinzulinové farmakoterapie byl dominantně zastoupen metformin (souhrnně 45,6 %). Ve fixní kombinaci s metforminem převažovaly inhibitory dipeptidyl peptidázy 4 (DPP-4) v 5,4 %, o něco méně inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) v 1,5 %. Druhé nejvyšší zastoupení v analýze měly deriváty sulfunylurey, konkrétně gliclazid (10,3 %) a glimepirid (9,0 %), následované inhibitory DPP-4, především linagliptinem (6,8 %). Mezi inhibitory SGLT2 převažoval empagliflozin (1,8 %) a dapagliflozin (0,8 %). Samostatně subkutánně aplikované agonisty receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1) užívalo 0,7 % osob z prevalence SS a DM, ve fixní kombinaci s inzulinem (degludec-liraglutid) 1,1 % a glargin-lixisenatid 0,1 %. Závěr: Obdobně jako v jiných zahraničních registrech byl v roce 2018 nejčastěji užívaným perorálním anti- diabetikem u osob se SS a DM metformin. Výrazné postavení si i nadále drží deriváty sulfonylurey, a to i přes absenci morbiditně-mortalitního benefitu u srdečního selhání. S příchodem velkých randomizovaných studií a registrací nových molekul lze předpokládat rostoucí význam inhibitorů SGLT2 a agonistů receptoru pro GLP-1 u osob ve vysokém kardiovaskulárním riziku.

Aim: Retrospective observational analysis of non-insulin antidiabetic pharmacotherapy reported to the National Register of Paid Health Services (NRHHS) in the Czech Republic (CR) in patients with heart failure (HF) and concomitant diabetes mellitus (DM) in 2018. Methods: Individuals with a comorbid diagnosis of heart failure (I50.x) and diabetes mellitus (E10-E14) based on ICD-10 classification and reported ATC drug code. Results: In 2018, 117,265 people were diagnosed with both HF and DM. At least one antidiabetic drug (insulin or non-insulin) was reported in 88 749 patients (75.7% of the prevalence of HF and DM). Metformin was the dominant non-insulin drug therapy (45.6% overall). In fixed combination with metformin, dipeptidyl peptidase 4 inhibitors (DPP-4 inhibitors) predominated in 5.4%, slightly less sodium-glucose transporter 2 inhibitors (SGLT-2 inhibitors) in 1.5%. Sulphonylurea derivatives, namely gliclazide (10.3%) and glimepiride (9.0%), had the second highest representation in the analysis, followed by DPP-4 inhibitors, mainly linagliptin (6.8%). Among the SGLT-2 inhibitors, empaglifl ozin (1.8%) and dapaglifl ozin (0.8%) predominated. Subcutaneously administered glucagon-like polypeptide 1 receptor agonists (GLP-1 agonists) alone were used by 0.7% of the prevalent HF and DM subjects, in fi xed combination with insulin (degludec-liraglutide) by 1.1% and glargine-lixisenatide by 0.1%.Conclusion: The most commonly used oral antidiabetic drug in people with HF and DM in 2018 was metformin, similarly as in other foreign registries. Sulfonylurea derivatives continue to hold an important position, despite the absence of benefi ts on mortality, or morbidity in heart failure patients. With the advent of large randomized trials and registration of new molecules, the importance of SGLT-2 inhibitors and GLP-1 agonists is increasing in persons at high cardiovascular risk.

• MeSH
• diabetes mellitus * farmakoterapie   MeSH
• fixní kombinace léků MeSH
• glifloziny terapeutické užití   MeSH
• hypoglykemika klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• metformin terapeutické užití   MeSH
• receptor pro glukagonu podobný peptid 1 agonisté   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
• srdeční selhání * farmakoterapie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• sulfonylmočovinové sloučeniny terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• pozorovací studie MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

AIMS: Sub-analysis of a retrospective nation-wide observational analysis of heart failure (HF) epidemiology reported to the Czech National Registry of Reimbursed Health Services between 2012 and 2018 aimed at beta-blockers (BBs) utilization. METHODS AND RESULTS: The beta-blockers were generally used in 81.8% of all patients treated for HF in 2012 (n=52 140); 81.8% in 2013 (n=53 058); 83.1% in 2014 (n=56 221); 82.1% in 2015 (n=57 421); 83.3% in 2016 (n=59 187); 82.2% in 2017 (60 058) and in 81.4% in 2018 (n=60 966). In 2018, the majority of patients treated for HF were prescribed metoprolol (22 974; 30.7%) and bisoprolol (21 001; 28%). Carvedilol was prescribed in 7 331 patients treated for HF (9.8%), nebivolol in 5 392 HF patients. Despite its primary indication, betaxolol was used in 2 341 patients treated for HF (3.1%). All other beta-blockers were used in less than 1% of HF patients. In some of the mostly used BBs, their prescription in patients treated for HF changed in the last years (metoprolol 32.4% in 2012, 30.7% in 2018; bisoprolol 20.3% in 2012, 28% in 2018; carvedilol 18.3% in 2012, 9.8% in 2018; nebivolol 2.5% in 2012, 7.2% in 2018; betaxolol 4.2% in 2012, 3.1% in 2018). CONCLUSION: In an analysis of beta-blockers utilization in all patients treated for heart failure in the given year in the whole country, we have found only slightly lower amount of drug prescription in comparison with specific heart failure registries. This indicates a good translation of current standard of care into common clinical practice. Metoprolol remained the mostly prescribed drug. The prescription of bisoprolol and nebivolol has increased at the expense of carvedilol.

• MeSH
• beta blokátory * terapeutické užití   MeSH
• betaxolol MeSH
• bisoprolol MeSH
• karbazoly MeSH
• karvedilol MeSH
• lidé MeSH
• metoprolol MeSH
• nebivolol MeSH
• propanolaminy * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• srdeční selhání * farmakoterapie   epidemiologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Díky vývoji farmakologické a nefarmakologické léčby srdečního selhání v posledním půlstoletí se zlepšila kvalita života a poklesla mortalita a morbidita. Přes tyto pokroky zůstává prognóza pokročilého srdečního selhání závažná a počet pacientů s terminální formou srdečního selhání v současnosti narůstá. V široké odborné veřejnosti převažují znalosti a osobní zkušenosti s farmakoterapií nebo s terapií implantabilním kardioverterem‐defibrilátorem nebo s resynchronizační terapií. Avšak osobní zkušenost s použitím dlouhodobé mechanické srdeční podpory (MSP) u pacientů v pokročilé fázi srdečního selhání po vyčerpání výše uvedených léčebných možností má dosud jen omezený počet lékařů převážně z velkých kardiocenter. Účelem tohoto sdělení je proto podat základní informace o metodě MSP, jejím přínosu, možných limitacích a návrh postupu při referování pacientů.

Thanks to developments in pharmacological and non-pharmacological treatment of heart failure over the last half century, there has been improved quality of life and reduced mortality and morbidity. Despite these advances, the prognosis of advanced heart failure remains poor and the number of patients with terminal heart failure is currently increasing. In the general medical community, knowledge of pharmacological and device therapy with implantable cardioverter-defibrillator or resynchronization therapy is prevalent. However, only a limited number of professionals, mostly in tertiary centres, have personal experience with the use of long-term mechanical circulatory support (MCS) in patients with advanced heart failure after the above conventional therapeutic options have been exhausted. The purpose of this communication is, therefore, to provide the general medical community with basic information about benefits, limitations and referral strategies for MCS.

• MeSH
• chronická nemoc terapie   MeSH
• kontraindikace léčebného výkonu MeSH
• lidé MeSH
• mezioborová komunikace MeSH
• podpůrné srdeční systémy * MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• srdeční selhání chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

The development of left ventricular thrombus (LVT) is a well-known and serious complication of acute myocardial infarction (AMI) due to the risk of systemic arterial embolism (SE), which is variable in its clinical picture and has potentially serious consequences depending on the extent of target organ damage. SE results in an increase in mortality and morbidity in these patients. LVT is one of the main causes of the development of ischaemic cardio-embolic cardiovascular events (CVE) after MI and the determination of the source of cardiac embolus is crucial for the initiation of adequate anticoagulant therapy in secondary prevention. Echocardiography holds an irreplaceable place in the diagnosis of LVT, contrast enhancement provides higher sensitivity. The gold standard for LVT diagnosis is cardiac magnetic resonance imaging, but it is not suitable as a basic screening test. In patients with already diagnosed LVT, it is necessary to adjust antithrombotic therapy by starting warfarin anticoagulation for at least 6 months with the need for echocardiographic follow-up to detect thrombotic residues. The effect of prophylactic administration of warfarin in high-risk patients after anterior AMI does not outweigh the risk of severe bleeding complications and does not result in a decrease in mortality and morbidity. At the present time, there is not enough evidence to use direct oral anticoagulants in this indication.

• MeSH
• embolie diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• infarkt myokardu komplikace   diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• koronární angioplastika MeSH
• koronární trombóza komplikace   diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• srdeční komory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• komentáře MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH