alogenní Dotaz Zobrazit nápovědu
Transplantace alogenní kostní dřeně (alloBMT – allogeneic bone marrow transplantation) představuje důležitou součást léčby celé řady nádorových i nenádorových onemocnění krvetvorných orgánů. Pro některé nemoci představuje tento postup jedinou šanci na úplné vyléčení, u jiných zlepšuje výsledek léčby prognosticky nepříznivých stadií, jak tomu je například u některých hemoblastóz. Kurativní potenciál alogenních transplantací u nádorových nemocí sestává jednak z cytostatického účinku předtransplantačního přípravného režimu a dále z reakce štěpu proti leukémii (GVL – graft versus leukemia). Protože posledně jmenovaný efekt, který je vyvolán působením transplantovaných lymfocytů na nádorové buňky, se ukázal být jako jeden z nejúčinnějších mechanizmů v léčbě celé řady hematologických malignit, studuje se tento jev v rámci tzv. nemyeloablativních transplantací (minitrasplantací).
Allogeneic bone marrow transplantation (alloBMT) represents an important part of the therapeutic approaches in many malignant as well as non-malignant hematological diseases. For some of them it represents the only curative strategy available, in others it may improve the outcome of treatment in high-risk stages. Curative potential of alloBMT consists of the curative potential of cytostatic activity of the pre-transplantation treatment and of so-called graft versus leukaemia effect (GVL), which is mediated by transplanted lymphocytes. GVL seems to be one of the most effective mechanisms in the treatment of many hematological malignancies and it is therefore studied in the context of the nonmyeloablative transplantations (minitransplantations).
- MeSH
- homologní transplantace MeSH
- leukemie terapie MeSH
- lidé MeSH
- pooperační péče MeSH
- transplantace kostní dřeně MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Již více než deset let jsou v hematoonkologické praxi využívány alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk po nemyeloablativních přípravných režimech. Tato koncepce vychází z předpokladu dostatečné imunosuprese příjemce, která umožní přihojení dárcovy krvetvorby, včetně klíčových imunokompetentních buněk. Významně je redukována toxicita, riziko časných závažných orgánových komplikací a potransplantační mortality. Posun od intenzivních přípravných režimů znamená spolehnout se na potransplantační imunologické mechanizmy, které umožní účinnou kontrolu a eliminaci malignity. U transplantací po nemyeloablativní přípravě tak není sníženo riziko hlavních imunologických komplikací, selhání nebo rejekce štěpu a nemoci štěpu proti hostiteli. Přesto však snížení bezprostřední toxicity a časné potransplantační mortality umožnilo v poslední dekádě rozšířit indikační spektrum alogenních transplantací.
More than ten years allogeneic stem cell transplantations after non-myeloablative conditioning regimens have already been used in hematooncological practice. This concept of allografting is based on the estimation of severe recipient immunosuppression that allows to engraft the donor hematopoiesis including the key immunocompetent cells. A toxicity, risk of early serious non-hematological complications as well as transplant related mortality are significantly reduced with this approach. The shift from intensive conditionings to non-myeloablative ones means to relay on the posttransplant immunological mechanisms allowing an effective control and elimination of malignancy. Thus the risk of major immunological complications, a graft failure or rejection and graft versus host disease, is not reduced in allografting following the non-myeloablative conditioning. Nevertheless, the decrease of immediate toxicity and early posttransplant mortality allowed to widen the scale of allografting indications.
Východisko. Alogenní transplantace krvetvorných buněk představuje léčebnou metodu pro řadu nemocných, zvláště s hematologickými maligními chorobami. Přípravný režim před transplantací je však dosti toxický. V pos- lední době je patrná snaha nahradit jej režimem méně toxickým, nemyeloablativním, a více tak spoléhat na potransplantační imunologickou reakci štěpu proti tumoru. Metody a výsledky. Jako přípravný režim jsme zvolili publikovanou kombinaci fludarabinu, busulfanu a anti-T- lymfocytárního globulinu s následným podáváním cyklosporinu A. Po tomto režimu bylo transplantováno 5 nemocných, u nichž by provedení klasické transplantace bylo velmi pravděpodobně zatíženo extrémními kompli- kacemi pro vyšší věk nebo celkově nedobrý stav. Časný potransplantační průběh byl zatížen jen velmi malými komplikacemi. Čtyři nemocní přežívají, jedna nemocná zemřela na progresi a generalizaci základního onemocnění. Závěry. Oproti klasické transplantaci je alogenní transplantace periferních kmenových buněk po nemyeloabla- tivním režimu velmi perspektivní léčebná metoda jen s nízkým procentem nezávažných časných potransplantačních komplikací. Její protinádorový potenciál musí být stanoven delším sledováním většího počtu nemocných.
Background. Allogeneic transplantation of haematopoietic progenitor cells is a therapeutic method for many patients, especially with haematological malignancies. However, the conditioning regimen preceding transplantation is rather toxic. During the last years, there is a tendency to replace this toxic regimen by a non-myeloablative and less toxic one and to rely more on posttransplant immune-mediated graft versus tumour reaction. Methods and Results. According to the published data, we chose a combination of fludarabine, busulphan, and anti-T-lymphocyte globulin together with cyclosporin A as a pre-transplant regimen. We transplanted five patients after administration of this regimen. We selected high-risk patients due to their higher age or poor status. The early post-transplant course was accompanied by mild complications only. Four patients are alive and one patient died from progression of an underlying malignant disease. Conclusions. Contrary to classic transplantation, allogeneic peripheral blood stem cell transplantation after a non-myeloablative regimen is a very promising method accompanied only with minor early complications. However, its long-term anti-tumour potential can be evaluated after a longer follow-up of greater number of treated patients.
Infekce kůže jsou častou komplikací provázející transplantace kmenových buněk krvetvorby,kdy následkem snížené imunity se u pacientů objevují i jinak zcela vzácné oportunní infekce.Projevy mohou být lokalizované jenom v kůži nebo postihují i další orgány. Jako příklad diseminovanéinfekce uvádíme případ 48letého muže, léčeného alogenní transplantací periferních kmenovýchbuněk, u kterého došlo za 7 měsíců po transplantaci k rozvoji kožní diseminované aspergilózy.Současně se zjistily známky cytomegalovirové a bakteriální infekce a pacient přes intenzivní antiinfekčníterapii zemřel. U imunosuprimovaných nemocných je třeba myslet na narůstající výskytrůzných kožních infekcí, které mohou mít atypický průběh s velmi vážnou prognózou.
Skin infections are a frequent complication associated with transplantation of haematopoieticstem cells, as due to reduced immunity the patients develop otherwise quite rare opportuneinfections. The manifestations may be localized only in the skin or affect also other organs. As anexample of disseminated infection the authors present the case of a 48-year-old man treated byallogenic transplantation of peripheral stem cells who developed seven months after transplantationdisseminated skin aspergillosis. Concurrently signs of cytomegaloviral and bacterial infection weredetected and despite intense anti-infectious therapy the patient died. In immunosuppressed patientsit is important to keep in mind the increasing incidence of various skin infections which may takean atypical course and have a very adverse prognosis.
- MeSH
- amfotericin B aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Aspergillus patogenita MeSH
- aspergilóza diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- cytomegalovirové infekce MeSH
- homologní transplantace MeSH
- imunosupresivní léčba MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- přehledy MeSH
Rozvoj iatrogenního podtypu Kaposiho sarkomu (KS) po transplantaci krvetvorných buněk je extrémně vzácný. Je prezentován první případ výskytu u české 58leté, HIV negativní ženy s akutní B-lymfoblastickou leukemií (B-ALL), u které došlo k rozvoji KS ve dnech 90 až 120 po sourozenecké alogenní transplantaci periferních krvetvorných buněk s nemyeloablativní přípravou. Sarkom spontánně a pozvolna ustupoval v rozsahu dní 270 až 390 po transplantaci, kdy již nedocházelo k výskytu žádných významných infekcí a původně intenzivní imunosupresivní léčba pro akutní reakci štěpu proti hostiteli (GvHD) byla silně redukována.
The iatrogenic subtype of Kaposi‘s sarcoma (KS) is extremely rare after stem cell transplantation. We present here the first case report in the Czech Republic, in a 58-year-old woman with acute B-lymphoblastic leukemia (B-ALL), who had developed KS in the period of days 90 to 120 after sibling donor allogeneic peripheral stem cell transplantation. KS spontaneously and gradually regressed within days 270 to 390 post-transplant, when no clinically important infections were more evident, and intensive immunosuppressive treatment given for acute graft versus host disease (GvHD) was markedly reduced.
- MeSH
- akutní lymfatická leukemie MeSH
- homologní transplantace MeSH
- Kaposiho sarkom MeSH
- lidé MeSH
- transplantace kmenových buněk MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Sedm nemocných alogenně transplantovaných pro hematologickou malignitu (5x) a těžkou aplastickou anémii (2x) podstoupilo perorální preemptivní léčbu cytomegalovirové infekce valganciklovirem. Cytomegalovirová DNA byla v krvi pacientů poprvé detekována v mediánu 43 (33-53) a valganciklovir byl nasazen 53 (40-62) dnů po transplantaci. Celkem byl užíván 28 (14-35) dnů. Standardní denní dávka musela být pro neutropenii redukována z 1800 na 900 mg u dvou nemocných. Jediný příjemce byl při rozvoji gastrointestinální nemoci štěpu proti hostiteli převeden na intravenózní léčbu foscarnetem. U šesti nemocných léčených pouze valganciklovirem bylo dosaženo negativity virové DNA v krvi po 21 (14-28) dnech jeho medikace. Výsledky potvrzují reference o valgancikloviru jako vhodné alternativě v preemptivní léčbě cytomegalovirových infekcí po alogenní transplantaci kmenových buněk.
Seven patients allografted for haematological malignancy (5x) and severe aplastic anemia (2x) underwent a pre-emptive treatment for cytomegalovirus infection with valganciclovir. The medián time at which cytomegalovirus DNA was detected in recipients blood was at 43 days (range 33-53) and valganciclovir was started 53 (range 40-62) days after transplantation. Its overall administration took 28 (range 14-35) days. The daily dose had to be reduced from 1800 to 900 mg in two patients due to neutropenia. The therapy was switched to intravenous foscarnet in one patient who developed gastrointestinal graft versus host disease. For the six patients on valganciclovir only, viral DNA negativity in the blood was achieved after 21 days (range 14-28) of treatment. The results support previous studies and demonstrate valganciclovir to be a fea-sible alternativě in the pre-emptive therapy of cytomegalovirus infections after allogeneic stem cell transplantation.
- MeSH
- aplastická anemie krev terapie MeSH
- cytomegalovirové infekce terapie MeSH
- dospělí MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- ganciklovir analogy a deriváty aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- homologní transplantace MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé MeSH
- sekundární malignity krev terapie MeSH
- transplantace kmenových buněk MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- MeSH
- arterie patologie MeSH
- biopsie klasifikace MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- glomerulus patologie MeSH
- homologní transplantace MeSH
- lidé MeSH
- reakce příjemce proti štěpu MeSH
- rejekce štěpu MeSH
- transplantace ledvin MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Je prezentován případ 471etého muže, který byl od roku 1981 sledován pro idiopatickou myelofibrozu. Pro progresi základního onemocnění se známkami selhávání krvetvorby mu byla v roce 2002 provedena alogenní transplantace periferních krvetvorných buněk od HLA identického sourozence. V potransplantačním průběhu bylo opakovaně provedeno trepanobioptické vyšetření, kde je dokumentována 6 měsíců po transplantaci kompletní regrese fibrózy. Jedná se o první případ použití tohoto způsobu léčby v této indikaci ve FN Hradec Králové.
The authors present a case of a 47-year-old man with idiopathic myelofibrosis. The diagnosis of myelofibrosis was made in 1981. Because of progression of the disease and failure of hematopoiesis in 2002, allogeneic peripheral blood stem cell transplantation was performed; the donor was an HLA identical relative. Six months after transplantation, trephin biopsies were made and a complete regression of bone marrow fibrosis was documented. It is the first case of this treatment for idiopathic myelofibrosis in the University Hospital in Hradec Králové.
Východiska: Řada nemocných s maligním lymfoproliferativním onemocněním může být vyléčena kombinací (imuno)chemoterapie eventuálně s následnou autologní transplantací krvetvorných buněk (ASCT). Pacienty, u kterých selže standardní terapie, je možné indikovat k alogenní transplantaci krvetvorných buněk (alloSCT), kde předpokládáme především uplatnění imunologického efektu reakce štěpu proti leukemii/lymfomu (GVL efekt). Snížení toxicity alogenních transplantací můžeme dosáhnout podáním režimů redukované intenzity (RIC alloSCT). Podáváme přehled našich zkušeností s touto terapií. Pacienti a metodika: Od června 1999 do května 2005 bylo transplantováno 20 pacientů s mediánem věku 52 let a diagnózou lymfomu (folikulární lymfom, FCL, n = 3; anaplastický velkobuněčný lymfom, ALCL, n = 1; lymfom z plášťových buněk MCL, n = 1; Hodgkinův lymfom, HL, n = 4; chronická lymfatická leukemie/malobuněčný lymfom, CLL/SLL, n = 11). Medián linií terapie před alloSCT byl 3 (1–6). U 8 pacientů se jednalo o relaps po autologní transplantaci (ASCT). 11 pacientů bylo transplantováno v remisi (kompletní-CR/nebo parciální-PR) a u 9 pacientů se jednalo o rezistentní nebo progredující chorobu. Základem všech přípravných režimů byl fludarabin (14 x FLU/BU/ATG (Fludarabin/Busulfan/antithymocytární globulin), 4x FLU/Mel (Melfalan), 1x FLU/2GyTBI a 1x FLU/CFA Cyklofosfamid). 9 pacientů bylo transplantováno od HLA identického sourozence, 3 nemocní od shodného nepříbuzného dárce a 8 nemocných bylo transplantováno od nepříbuzného dárce s 1–2 alelickými neshodami. Výsledky: V mediánu sledování 32 měsíců (1–57) byla pravděpodobnost přežití (OS) ve 3 letech 60 %. Akutní reakce štěpu proti hostiteli (aGVHD) grade 1–2 se vyskytla u 7 pacientů, pouze u 1 nemocného se rozvinula chronická GVHD. U žádného z nemocných nebyla zaznamenána aGVHD gr. 3–4. Peritransplantační mortalita do 100 dní resp. do 1 roku byla 25 % resp. 30 %. Nejčastější příčinou úmrtí byly infekční komplikace (5 ze 7 úmrtí). Dárcovské lymfocyty byly z důvodu relapsu použity u 1 nemocného a bylo dosaženo CR. Z celkem 9 pacientů transplantovaných ve fázi progresivní či rezistentní choroby bylo u 4 dosaženo CRu/CR, která trvá (CRu nepotvrzená kompletní remise). Závěry: Na základě našich zkušeností lze uzavřít, že RIC alloSCT je možné použít k léčbě lymfoproliferativních malignit. Dosažené CR u nemocných se chemorezistentním onemocněním svědčí pro GVL efekt. Bude nutné vytypovat skupiny pacientů, u kterých je přínosné časné provedení RIC allo-SCT.
Many patients (pts) with lymphoid malignancies can be cured by (immuno)-chemotherapy including high dose therapy with autologous stem cell transplantation (ASCT). If these approaches are failing and the patients are eligible, the allogeneic stem cell transplantation (alloSCT) with graft versus leukemia/lymphoma (GVL) effect can be considered as the next step. Reduction of toxicity associated with the procedure can be achieved by reduced intensity conditioning (RIC). Here we report our experience with this approach. Patients and Methods: Twenty pts with median age 52 years and diagnosis of lymphoma (FCL n = 3; MCL n = 1, ALCL n = 1, HL n = 4, CLL/SLL n = 11) were transplanted between June 1999 and May 2005. Median of previous chemotherapy lines was 3 (range, 1–6) and 6 pts had previously received ASCT. Eight pts were in remission (CR or PR) and ten had resistant or progressive disease at transplantation. RIC regimens were based on fludarabine in 18 cases (14x Flu/Bu/ATG, 4x Flu-Mel, 1x FLU/CFA, 1x Flu/TBI). Nine patients were transplanted from HLA identical sibling, 3 patients from MUD and 8 were transplanted from unrelated donor with 1–2 alelic mismatches. Results: With a median follow-up of 29 months (range, 4–55 months) of living patients, the actuarial overall survival (OS) rates at 3 years were 60 %. Seven patients developed acute GVHD grade 1–2, one patient developed chronic GVHD after donor lymphocyte infusion (DLI) used for treatment of relapse, no aGVHD gr 3–4 was observed. The 100-day and 1-year transplant-related mortality (TRM) rates were 25 % and 30 %. The major cause of death was infection during neutropenia (5 out of 7 deaths). DLI was used in one patient for relapse and CR was achieved. Four out of ten patients transplanted in resistant or progressive disease achieved remission (CR or uCR) and are still alive. Conclusion: RIC alloSCT is a feasible approach for the treatment of patients with lymphoproliferative disease with GVL effect demonstrated in chemo-resistant subgroup of pts. The TRM in this heterogenic group was however higher than expected, but it was not linked directly to GVHD and was associated with chemo-resistant disease and previous ASCT. The proper patients selection, the early identification of those who are unlikely to profit from immuno-chemotherapy only and earlier use of alloSCT with GVL effect needs to be explored.
