diastolická funkce
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Rozdělení srdeční dysfunkce na složku systolickou a diastolickou má dnes již nejen vědecký, nýbrž i praktický význam. Systolická dysfunkce levé komory je po stránce patofyziologické charakterizována sníženou ejekční frakcí se všemi klinickými důsledky. Diastolická dysfunkce levé komory je důsledkem zhoršené relaxace v časné fázi diastoly a snížené poddajností v pozdní fázi diastoly. Důležité postavení ve výzkumu i v praxi má echokardiografie, která umožňuje jednoduché a poměrně přesné určení ejekční frakce levé komory, což je významné pro určení systolické funkce. Echokardiografie ve své dopplerovské formě na druhé straně dává informace o rychlostí průtoku mitrálním ústím a plicními žilami, na jehož podkladě lze usuzovat na změny průtoku a nepřímo na funkci levé komory v diastole. Všechny faktory podnúňující systolickou a diastolickou dysfunkci srdce jsou předmětem léčebných postupů s cílem redukovat tyto patologické a fimkční projevy srdečmch chorob, a zabránit tak hemodynamickým důsledkům vedoucím k progresi choroby.
Differentiation of cardiac function into the systolic and diastolic component is nowadays not only of scientific but also practical importance. Left ventricular dysfunction is characterized from the pathophysiological aspect by a reduced ejection fraction with all clinical consequences. Left ventricular diastolic dysfunction is the result of deteriorated relaxation in the early diastolic stage and reduced compliance in the late diastolic stage. Echocardiography holds an important position in research and practice and makes it possible to assess simply and relatively accurately the left ventricular ejection fraction, which is important for assessment of systolic function. Echocardiography in its Doppler form, on the other hand, provides information on the flow rate through the mitral orifice and pulmonary veins. On its basis conclusions can be drawn on changes of the flow and indirecfly on left vendicular function during diastole. All factors conditioning systolic and diastolic dysfunction of the heart are the subject of therapeutic procedures with the objective to reduce these pathological and functional manifestations of cardiac diseases and prevent thus haemodynamic consequences leading to progression of the disease.
Diastolic dysfunction might represent an important pathophysiological intermediate between hypertension and heart failure. Our aim was to determine whether inhibitors of the renin-angiotensin-aldosterone system, which can reduce ventricular hypertrophy and myocardial fibrosis, can improve diastolic function to a greater extent than can other antihypertensive agents. METHODS: Patients with hypertension and evidence of diastolic dysfunction were randomly assigned to receive either the angiotensin receptor blocker valsartan (titrated to 320 mg once daily) or matched placebo. Patients in both groups also received concomitant antihypertensive agents that did not inhibit the renin-angiotensin system to reach targets of under 135 mm Hg systolic blood pressure and under 80 mm Hg diastolic blood pressure. The primary endpoint was change in diastolic relaxation velocity between baseline and 38 weeks as determined by tissue doppler imaging. Analyses were done by intention to treat. This trial is registered with ClinicalTrials.gov, number NCT00170924. FINDINGS: 186 patients were randomly assigned to receive valsartan; 198 were randomly assigned to receive placebo. 43 patients were lost to follow-up or discontinued the assigned intervention. Over 38 weeks, there was a 12.8 (SD 17.2)/7.1 (9.9) mm Hg reduction in blood pressure in the valsartan group and a 9.7 (17.0)/5.5 (10.2) mm Hg reduction in the placebo group. The difference in blood pressure reduction between the two groups was not significant. Diastolic relaxation velocity increased by 0.60 (SD 1.4) cm/s from baseline in the valsartan group (p<0.0001) and 0.44 (1.4) cm/s from baseline in the placebo group (p<0.0001) by week 38. However, there was no significant difference in the change in diastolic relaxation velocity between the groups (p=0.29). INTERPRETATION: Lowering blood pressure improves diastolic function irrespective of the type of antihypertensive agent used.
- MeSH
- antihypertenziva farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- dvojitá slepá metoda MeSH
- echokardiografie MeSH
- hypertenze farmakoterapie komplikace MeSH
- hypertrofie levé komory srdeční etiologie prevence a kontrola MeSH
- krevní tlak účinky záření MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- renin-angiotensin systém účinky léků MeSH
- senioři MeSH
- srdeční frekvence účinky léků MeSH
- tepový objem účinky léků MeSH
- tetrazoly farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- valin analogy a deriváty farmakologie terapeutické užití účinky léků MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- MeSH
- biomedicínský výzkum MeSH
- dospělí MeSH
- echokardiografie metody využití MeSH
- funkční vyšetření srdce metody využití MeSH
- hypertenze komplikace patologie MeSH
- hypertrofie diagnóza patofyziologie MeSH
- lidé MeSH
- srdeční komory patofyziologie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- MeSH
- diagnostické techniky kardiovaskulární klasifikace přístrojové vybavení využití MeSH
- diastola fyziologie MeSH
- echokardiografie klasifikace využití MeSH
- funkce levé komory srdeční fyziologie MeSH
- lidé MeSH
- nemoci srdce diagnóza MeSH
- rovnovážná radionuklidová ventrikulografie využití MeSH
- srdeční katetrizace využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
