Kostní metastázy jsou nejběžnější malignitou léčenou v ortopedii. Jsou asi 200krát častější než primární sarkomy kostí. Doprovázejí pokročilé stadium nádorového onemocnění a výrazně snižují kvalitu života pacientů. Kostní metastázy bývají často komplikovány tzv. kostními příhodami (skeletal related events, SREs), které zhoršují prognózu nemocného. Současná péče o pacienty s metastatickým kostním onemocněním spočívá v prevenci a léčbě kostních příhod s cílem dosáhnout co největší paliace a minimalizovat nežádoucí účinky léčby. Ortopedicko-onkologická péče vede ideálně k úlevě od bolesti, udržení nezávislosti a přijatelné kvality života. Podle našeho názoru by součástí moderní ortopedicko-onkologické koncepce mělo být také preventivní operační zajištění kostních lézí s vysokou pravděpodobností vzniku patologických fraktur. Odpůrci aktivního postupu zpochybňují užitečnost preventivní fixace poukazem na to, že u části odoperovaných pacientů by nejspíše k fraktuře nikdy nedošlo, a operace je tudíž podle nich příkladem overtreatment.

Bone metastases are the most common malignancy treated in orthopedics. They are approximately 200 times more frequent than primary bone tumors. They accompany more advanced stages of malignant diseases and significantly decrease patients' quality of life. Bone metastases are often complicated by so called skeletal-related events (SREs), which further decrease patients' positive prognosis. The current treatment of patients with metastatic bone disease consists in prevention and treatment of SREs with the goal to achieve the highest possible level of palliation while minimizing side effects of the therapy. In optimal case orthopedic-oncologic care provides pain relief, helps maintain patient self-sufficiency and enables life of an acceptable quality. Based on our opinion, part of the modern orthopedic-oncologic concept should also contain prophylactic fixation of bone lesions with high probability of pathologic fractures. Opponents of the active procedure question the beneficial effect of prophylactic fixation pointing out that some of the operated patients would not suffer any fracture at all, and thus the surgery is an example of overtreatment" for them.

• Klíčová slova
• preventivní fixace fraktur,
• MeSH
• algoritmy MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• fixace fraktury * MeSH
• fraktury kostí etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• fraktury spontánní * diagnostické zobrazování   etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• lidé MeSH
• nádory kostí * diagnostické zobrazování   diagnóza   chirurgie   sekundární   MeSH
• nadužívání zdravotní péče MeSH
• prognóza MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

V období let 1818–1931 byly položeny základy pro úspěšnou léčbu zlomenin proximálního femuru. Počáteční přínos britské školy první poloviny 19. století spočíval kromě základní klasifikace v provedení prvních experimentů, dokonalém propracování klinické diagnostiky a popisu morfologie jednotlivých typů zlomenin (zlomeniny krčku, zlomeniny trochanterické) pakloubů i posttraumatických deformit, a to především na základě pitevních (sekčních) nálezů. Němečtí chirurgové Volkmann, Trendelenburg a König se v 50. až 70. letech 19. století jako první odvážili provést osteosyntézu zlomeniny krčku femuru, ale doba ještě nebyla zralá pro tento způsob léčby. Bezprostředně poté se zformovala americká chirurgická škola, které dal svými experimenty základní předpoklady N. Senn. Američtí ortopedi a chirurgové byli na přelomu 19. a 20. století velmi aktivní. Přinesli řadu nových prvků (otevřený způsob osteosyntézy z různých operačních přístupů, použití hřebů, šroubů, čepů z kosti a ze slonoviny, návrh zevní fixace a úhlové dlahy). Jejich evropským současníkům a mimořádným osobnostem kostní chirurgie Lambottovi, Delbetovi, Hey-Grovesovi a Puttimu se přes nesporné úspěchy nepodařilo prosadit osteosyntézu zlomenin krčku femuru jako standardní metodu a vytvořit školu, která by prosadila jejich myšlenky do běžné praxe. Nicméně zůstali inspirací pro své následníky. Teprve technický pokrok (nerezavějící ocel, nové technologické možnosti), propracování anestezie a asepse, zdokonalení rtg přístrojů, zavedení extenčního stolu, to vše vytvořilo předpoklady pro úspěšnou gradaci americké školy v podobě Smith-Petersenovy metody během 30. let 20. století.

From 1818 to 1931, foundations of the successful treatment of fractures of the proximal femur were laid. The initial contribution of the British school during the first half of the nineteenth century consisted of the first classification, first experiments on animals, detailed description of clinical symptoms and the morphologic features of different types of fractures (femoral neck fractures, trochanteric fractures), nonunions, and posttraumatic deformities, mainly on the basis of autopsy. In the 1850s through the 1870s, German surgeons Volkmann, Trendelenburg, and König were the first to do internal fixation of fractures of the femoral neck, but the time was not ready yet for this method of treatment. In 1891, the Hungarian surgeon Dolinger was probably the first one to perform open reduction and internal fixation (wire cerclage) of the extracapsular fracture of the proximal femur. In 1897-1899, the Norwegian surgeon Nicolaysen operated on a bigger group of patients, using radiograph both for preoperative diagnosis and for postoperative results control. The American surgical school was formed at the end of the 19th century and was based on the experiments of N. Senn. The American orthopaedic and general surgeons were quite active and brought numerous new elements, e.g. the open method of internal fixation from different surgical approaches, new implants (nails, screws, bone and ivory pegs, external fixation, angled blade plate). Despite unquestionable success in using internal fixation of fractures of the proximal femur as a standard method, their European contemporaries and outstanding personalities in the sphere of bone surgery, Lambotte, Delbet, Hey-Groves and Putti, failed to introduce the surgical treatment into general practice. They, however, inspired their successors. Further technical progress (stainless steel, new technologies), development of anaesthesia and asepsis, improvement of x-ray apparatus, and introduction of a traction table only later on created prerequisites for a successful development of the American school in the form of the Smith-Petersen method during the 1920s.

• MeSH
• dějiny lékařství MeSH
• fraktury femuru chirurgie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   využití   MeSH
• vnitřní fixace fraktury dějiny   metody   trendy   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Osteoradionecrosis of the jaw can be treated using both conservative treatment and surgery. External fixation may be used to bridge large resection defects after sequestrectomy for stabilisation and before secondary mandibular reconstruction. We designed a retrospective analysis of 70 patients with osteoradionecrosis treated between the years 2014 and 2018, and found that the use of external fixation greatly improves their outcomes. Patients were grouped according to Notani's classification: those who had Notani I disease were treated surgically but without external fixation; and those with Notani II and Notani III disease were eligible for external fixation. In those with Notani II disease, there was a significant reduction in the number of pathological fractures that occurred with external fixation. In those with Notani III disease, the success rate of primary sequestrectomy was only 1:14; however, those treated with external fixation all successfully healed after their first operation. It was hypothesised that although external fixation would improve outcome, it would come at a detriment to their quality of life (QoL). However, in a subset of these patients, we showed that in addition to increasing successful healing, patients' QoL with the external fixator was no worse than when they had an active osteonecrotic lesion. The treatment of osteoradionecrosis is cumbersome and advanced stages are associated with more complications. The use of an external fixator significantly reduces the probability of pathological fractures and increases the rate of successful healing in patients after mandibular resection. It does this without greatly interfering with patients' lives, while improving their condition sufficiently to allow for subsequent mandibular reconstruction.

• MeSH
• externí fixátory MeSH
• fixace fraktury MeSH
• kvalita života * MeSH
• lidé MeSH
• osteoradionekróza * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND AND AIMS: Rootless carnivorous plants of the genus Utricularia are important components of many standing waters worldwide, as well as suitable model organisms for studying plant-microbe interactions. In this study, an investigation was made of the importance of microbial dinitrogen (N2) fixation in the N acquisition of four aquatic Utricularia species and another aquatic carnivorous plant, Aldrovanda vesiculosa. METHODS: 16S rRNA amplicon sequencing was used to assess the presence of micro-organisms with known ability to fix N2. Next-generation sequencing provided information on the expression of N2 fixation-associated genes. N2 fixation rates were measured following (15)N2-labelling and were used to calculate the plant assimilation rate of microbially fixed N2. KEY RESULTS: Utricularia traps were confirmed as primary sites of N2 fixation, with up to 16 % of the plant-associated microbial community consisting of bacteria capable of fixing N2. Of these, rhizobia were the most abundant group. Nitrogen fixation rates increased with increasing shoot age, but never exceeded 1·3 μmol N g(-1) d. mass d(-1). Plant assimilation rates of fixed N2 were detectable and significant, but this fraction formed less than 1 % of daily plant N gain. Although trap fluid provides conditions favourable for microbial N2 fixation, levels of nif gene transcription comprised <0·01 % of the total prokaryotic transcripts. CONCLUSIONS: It is hypothesized that the reason for limited N2 fixation in aquatic Utricularia, despite the large potential capacity, is the high concentration of NH4-N (2·0-4·3 mg L(-1)) in the trap fluid. Resulting from fast turnover of organic detritus, it probably inhibits N2 fixation in most of the microorganisms present. Nitrogen fixation is not expected to contribute significantly to N nutrition of aquatic carnivorous plants under their typical growth conditions; however, on an annual basis the plant-microbe system can supply nitrogen in the order of hundreds of mg m(-2) into the nutrient-limited littoral zone, where it may thus represent an important N source.

• MeSH
• amoniové sloučeniny analýza   MeSH
• Bacteria genetika   izolace a purifikace   metabolismus   MeSH
• bakteriální RNA chemie   genetika   MeSH
• Droseraceae metabolismus   mikrobiologie   MeSH
• dusík metabolismus   MeSH
• ekologie MeSH
• ekosystém MeSH
• fixace dusíku * MeSH
• izotopy dusíku MeSH
• Magnoliopsida metabolismus   mikrobiologie   MeSH
• molekulární sekvence - údaje MeSH
• RNA ribozomální 16S chemie   genetika   MeSH
• sekvence nukleotidů MeSH
• sekvenční analýza RNA MeSH
• voda metabolismus   MeSH
• výhonky rostlin metabolismus   MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• srovnávací studie MeSH

The potential for N(2) fixation by heterocystous cyanobacteria isolated from soils of different geographical areas was determined as nitrogenase activity (NA) using the acetylene reduction assay. Morphology of cyanobacteria had the largest influence on NA determined under light conditions. NA was generally higher in species lacking thick slime sheaths. The highest value (1446 nmol/h C(2)H(4) per g fresh biomass) was found in the strain of branched cyanobacterium Hassalia (A Has1) from the polar region. A quadratic relationship between NA and biomass was detected in the Tolypothrix group under light conditions. The decline of NA in dark relative to light conditions ranged from 37 to 100 % and differed among strains from distinct geographical areas. Unlike the NA of temperate and tropical strains, whose decline in dark relative to light was 24 and 17 %, respectively, the NA of polar strains declined to 1 % in the dark. This difference was explained by adaptation to different light conditions in temperate, tropical, and polar habitats. NA was not related to the frequency of heterocysts in strains of the colony-forming cyanobacterium Nostoc. Colony morphology and life cycle are therefore more important for NA then heterocyst frequency. NA values probably reflect the environmental conditions where the cyanobacterium was isolated and the physiological and morphological state of the strain.

• MeSH
• acetylen metabolismus   MeSH
• financování organizované MeSH
• fixace dusíku MeSH
• nitrogenasa metabolismus   MeSH
• půdní mikrobiologie MeSH
• sinice enzymologie   fyziologie   klasifikace   MeSH
• studené klima MeSH
• světlo MeSH
• tma MeSH
• tropické klima MeSH

Reálná historie prvních pokusů o operační léčbu zlomenin je mnohem komplikovanější a zajímavější, než se doposud uvádí. Jako první případ, u kterého byla provedena vnitřní osteosyntéza, je často zmiňována zlomenina humeru ošetřená drátěnou cerkláží, a to v roce 1775. Detailní rozbor originálních pramenů ukázal, že tato operace nikdy neproběhla. První a detailní popis vnitřní osteosyntézy publikoval v roce 1827 americký chirurg John Kearny Rodgers. Jednalo se o rok trvající suprakondylický pakloub diafýzy humeru u 15letého hocha. V roce 1838 se zapsal do dějin osteosyntézy francouzský chirurg Achille-Cléophas Flaubert. U 21leté ženy s pakloubem humeru provedl resekci pseudoartrózy a osteosuturu blíže nespecifikovaným materiálem. O několik týdnů později Flaubert úspěšně operoval 55letého kočího, který utrpěl otevřenou zlomeninu humeru. Zřejmě první, komu se podařilo před zavedením antisepse úspěšně provést osteosyntézu čéšky, byl americký chirurg Thomas Maldrup Logan. V roce 1864 provedl osteosyntézu inveterované zlomeniny čéšky u 30letého muže. Za duchovního otce nitrodřeňové osteosyntézy lze považovat významného berlínského chirurga Johanna Friedricha Dieffenbacha, který použil v roce 1846 k léčbě pakloubů femuru, tibie a humeru nitrodřeňové čepy ze slonoviny. První osteosyntézu zlomeniny krčku femuru perkutánně zavedeným vrtákem provedl roku 1858 německý chirurg Bernhard Rudolf Konrad von Langenbeck v Berlíně.

The history of the first attempts at surgical treatment of fractures is much more complicated and interesting than reported until now. A fracture of the humerus treated by wire cerclage in 1775 is often mentioned as the first case of internal fixation. However, a detailed analysis of original sources has revealed that this surgery has not been performed. The first and detailed description of internal fixation was published by the American surgeon John Kearny Rodgers in 1827. It was used to treat a supracondylar non-union of the humeral shaft in a 15-year old boy, persisting for one year. French surgeon Achille-Cléophas Flaubert entered the history of internal fixation in 1838 when he treated a 21-year old woman with a non-union of the humerus by its resection and osteosuture with a non-specified material. Several weeks later Flaubert successfully treated a 55-year old coachman who sustained an open fracture of the humerus. Probably the first to perform a successful internal fixation of the patella in the pre-antiseptic era was the American surgeon Thomas Maldrup Logan. In 1864, he used this method in an inveterate fracture of the patella in a 30-year old man. The father of the intramedullary fixation may be considered Johann Friedrich Dieffenbach, a prominent German surgeon from Berlin, who used intramedullary ivory pegs to treat non-unions of the femur, tibia and humerus in 1846. The first internal fixation of a fracture of the femoral neck by a percutaneously inserted nail was performed by German surgeon Bernhard Rudolf Konrad von Langenbeck in 1858.

• MeSH
• dějiny 19. století MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury femuru dějiny   chirurgie   MeSH
• fraktury humeru dějiny   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• ortopedie * dějiny   MeSH
• patela chirurgie   zranění   MeSH
• pseudoartróza dějiny   chirurgie   MeSH
• vnitřní fixace fraktury * dějiny   metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• dějiny 19. století MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• historické články MeSH
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

Cíl studie: Vyhodnotit předoperační, peroperační a pooperační data, komplikace a výsledky v dlouhodobém follow-up pacientek operovaných Miyazakiho metodou sakrospinální fixace v období leden 2002 až prosinec 2018. Typ studie: Retrospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Porodnicko-gynekologická klinika, FN a LF UP Olomouc. Metodika: Vyhodnocení souboru 240 pacientek, které podstoupily Miyazakiho sakrospinální suspenzi pro vaginální prolaps v období mezi lednem 2002 a prosincem 2018. Výsledky: Průměrný věk pacientek operovaných v období 2014–2018 je oproti průměrnému věku v celém souboru vyšší. Perioperační a časné pooperační komplikace byly analyzovány v šesti tabulkách a dvou grafech. Nejčastějšími komplikacemi byly přechodná močová retence (5,24 %), infekce močového ústrojí (3,8 %) a pánevní hematom (7,14 %). V dlouhodobém follow- -up (131 pacientů více než 24 měsíců) byla recidiva apikálního defektu zaznamenána u 12 (9,16 %), cystokéla u 26 (19,85 %) a rektokéla ev. enterokéla u tří (2,29 %) pacientek. Pacienti s recidivou prolapsu poševního pahýlu podstoupili ve čtyřech případech opakovanou sakrospinální fixaci poševního pahýlu podle Miyazakiho, inzerci transvaginální mesh ve třech a sakropexi v pěti případech. Závěr: Miyazakiho sakrospinální fixace je efektivní a bezpečnou metodou léčby apikálního vaginálního defektu. Zavedení nových chirurgických metod pravděpodobně vysvětluje v posledních letech posun pacientek k vyššímu věku. Nejčastějšími časnými pooperačními komplikacemi byly infekce močového ústrojí a pánevní hematomy. V dlouhodobém follow up to byly recidivy prolapsu předního kompartmentu. Recidiva apikálního vaginálního prolapsu byla zaznamenána u 12 pacientů (9,16 %).

Objective: To evaluate preoperative, perioperative and postoperative data, complications and results in longterm follow-up at patients who underwent Miyazaki´s sacrospinous suspension between January 2002 and December 2018. Design: Retrospective study. Setting: Department of Obstetrics and Gynaecology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University in Olomouc. Methods: The evaluation of results of 240 patients who underwent Myiazaki sacrospinous suspension for vaginal prolaps between January 2002 and December 2018. Results: The mean age of patients operated between 2014–2018 was higher than the mean age of all patients. Perioperative and early postoperative complications were analysed in six tables and two graphs. The most common complications were transient urinary retention (5.24%), urinary tract infection (3.80%) and pelvic hematoma (7.14%). In the long-term follow-up (131 patients over 24 months) the recurrence of apical defect was recorded at 12 (9.16%), cystocele at 26 (19.85%) and rectocele/enterocele at 3 (2.29%) patients. Patients with recurrence of vaginal vault prolapse underwent Miyazaki´s sacrospinous resuspension in four, transvaginal mesh insertion in three and sacropexy in five cases. Conclusion: Miyazaki‘s sacrospinous suspension is an effective and safe method how to correct vaginal apical prolapse. The introduction of new surgical methods probably explains the shift of the age of the patients to the older ones in the last years. The most frequent early postoperative complications were urinary tract infections and pelvic hematomas. In the long-term follow up they were the recurrences of the prolaps of the anterior compartment. Total recurent apical vaginal prolaps was recorded at 12 patients (9.16%.).

• Klíčová slova
• sakrospinózní fixace,
• MeSH
• gynekologické chirurgické výkony metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prolaps pánevních orgánů * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

BACKGROUND: Main objective of this study was to determine whether Hounsfield units (HU) measured in three areas of the axis correlate with successful fusion in patients with type II and shallow type III C2 fractures undergoing anterior odontoid screw osteosynthesis (AOSF). METHODS: Forty-five patients with C2 fractures treated via AOSF were analyzed. Only bony fusion with bone trabeculations across the fracture line was considered a successful result. Preoperative HU values were measured in three zones- corpus, watershed and dens. Statistical analysis was performed to determine significant differences between HU of fused and unfused patients in all three zones of a complete and adjusted patient cohort. RESULTS: Statistically significant differences of HU values were found between fused (corpus- 363.7, watershed- 327.9) and unfused (corpus- 279.5, watershed- 194.2) of the complete cohort and the adjusted cohort. Cut-off HU values in the watershed zone were calculated for the complete (250 and 300) and adjusted cohort (240 and 260), dividing patients into three groups of bone quality. Patients with high watershed bone quality (HU>300) achieved successful fusion in 84.62%, patients with low bone quality (HU<250) in 3.85% and patients with medium bone quality (HU 250-300) in 50%. CONCLUSIONS: Preoperative measurement of HU can be used to predict the probability of successful fusion in patients undergoing AOSF for type II and shallow type III C2 fractures. AOSF is a highly effective treatment modality in patients with watershed HU>300, whereas alternatives should be considered in patients with watershed HU<250.

• MeSH
• dens axis * chirurgie   MeSH
• fraktury páteře * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• kostní šrouby MeSH
• lidé MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Diagnostika posturálních poruch v mladším školním věku je vzhledem k závažnosti důsledků středem zájmu rodičů, pediatrů, fyzioterapeutů i učitelů nebo trenérů sportovních oddílů. Výraznými znaky nedostatečnosti tzv. držení těla kromě rizikových asymetrických projevů jsou nedostatečná skapulothorakální fixace (popisovaná jako scapula alata), a plochonoží. Metody: Cílem bylo nalézt statistické souvislosti mezi nálezem: a) scapula alata a věkem, pohlavím a výskytem hypermobility, zkrácených svalů (mm. trapezii pars descendens a mm. pectorales minores) a zhoršením funkce stabilizace trupu; b) plochými nohami a věkem, pohlavím a výskytem hypermobility, hyperlordózy bederní páteře, zkrácených hamstringů a nadváhy. Výsledky: Vyšetřeno bylo 298 dětí ve věku 6-12 let. Byly popsány signifikantní souvislosti výskytu scapula alata (u 67 % dětí), se kterou má největší statistickou souvislost nález hypermobility a zkrácení mm. trapezii pars descendens. Pravděpodobnost nálezu scapula alata v mladším školním věku zvyšuje pohlaví (dívky mají o 40 % nižší riziko nálezu scapula alata), výskyt hypermobility (riziko nálezu scapula alata je u hypermobilních dětí o 2,4 vyšší) a zkrácených svalů (pravděpodobnost rizika nálezu u scapula alata se u dětí se zkráceným mm. trapezii pars descendens zvyšuje 2,27x). Výskyt ploché nohy má největší a zároveň signifikantní souvislost s pohlavím, nálezem hypermobility, zkrácených hamstringů, hyperlordózy bederní páteře a nadváhy. Pravděpodobnost nálezu ploché nohy byla zvyšována u chlapců (chlapci mají o 56 % vyšší riziko nálezu ploché nohy), výskytu nadváhy (u dětí s nadváhou bylo dokonce 10,1x větší riziko vzniku plochonoží) a výskytu hypermobility (děti s hypermobilitou mají 2,3x vyšší pravděpodobnost výskytu ploché nohy). Závěr: Přestože jsou výskyty některých pozorovaných parametrů jen projevem dynamiky růstu a adaptačních procesů, je třeba si uvědomovat možná rizika a důsledky pro další pohybový vývoj dítěte, pokud tyto projevy nedostatečnosti nejsou diagnostikovány a přinejmenším kontrolovány, aby nedocházelo k jejich fixaci v dalším pohybovém chování dítěte či adolescenta.

Introduction: Due to the severity of the consequences, the diagnosis of postural disorders at a younger school age is the focus of parents, pediatricians, physiotherapists and teachers or coaches of sports teams. Significant signs of insufficiency of the so-called posture, in addition to risky asymmetric manifestations, are insufficient scapulo thoracical fixation, described as scapula alata. and flat foot. Methods: The aim was to find statistical correlations between the finding of a) scapula alata and age, sex and the occurrence of hypermobility, shortened muscles (mm. trapezii pars descendens and mm. pectorales minores) and impaired trunk stabilization functions b) flat foot and age, sex and the occurrence of hypermobility, lumbar spine hyperlordosis, shortened hamstrings and overweight. Results: 298 children aged 6-12 years were examined. Significant relationships between the occurrence of scapula alata (in 67 % of children) were described, with which the finding of hypermobility and shortening of mm. trapezii pars descendens has the greatest statistical relationship. The likelihood of finding scapula alata at a younger school age increases gender (girls have a 40 % lower risk of finding scapula alata), the incidence of hypermobility (the risk of finding scapula alata is 2.4 higher in hypermobile children) and shortened muscles (the likelihood of finding scapula alata is in children with shortened trapezius pars descendens increases 2.27x). The occurrence of a flat foot has the greatest and at the same time significant association with gender, the finding of hypermobility, shortened hamstrings, lumbar spine hyperlordosis and overweight. The probability of finding a flat foot was increased in boys (boys have a 56 % higher risk of finding a flat foot, overweight - in overweight children there was even a 10.1 times higher risk of flat foot) and hypermobility (children with hypermobility are 2.3 times more likely occurrence of a flat foot). Conclusion: Although the occurrences of some observed parameters are only a manifestation of the child’s growth dynamics, it is necessary to be aware of possible risks and consequences for further movement of the child, if these manifestations of insufficiency are not diagnosed and at least controlled to prevent their fixation in further movement behavior of the child or adolescent.

• Klíčová slova
• flexibilní planovalgozita, zkrácené svaly,
• MeSH
• dítě MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• lopatka * patofyziologie   MeSH
• nestabilita kloubu MeSH
• plochá noha MeSH
• postura těla MeSH
• posturální rovnováha * MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

To define the molecular response of Acidithiobacillus ferrooxidans under pH up-shift, temporal gene expression profiles were examined by using whole-genome DNA microarrays for A. ferrooxidans. Approximately 30% of the 3,132 genes represented on the microarray were significantly upregulated over a 160-min period, while about 14% were significantly downregulated. Our results revealed that A. ferrooxidans showed potential self-protection and self-regulation performance in response to pH up-shift stress. Many genes involved in regulation of membrane components were differentially expressed under the pH up-shift stress. Likewise, most of genes involved in phosphate metabolism, sulfur assimilation, and CO(2) fixation were obviously induced. Conversely, the transcription of a polyphosphate kinase gene (AFE1210) associated with phosphate storage was significantly repressed, which probably stemmed from the depletion of polyphosphate. Besides, most of the genes involved in hydrogen uptake were significantly induced, whereas many genes involved in nitrogen fixation were obviously repressed, which suggested that hydrogen uptake and nitrogen fixation could contribute to cytoplasmic pH homeostasis.

• MeSH
• Acidithiobacillus genetika   metabolismus   MeSH
• bakteriální geny MeSH
• fixace dusíku genetika   MeSH
• fosfáty metabolismus   MeSH
• fyziologický stres MeSH
• genom bakteriální MeSH
• koncentrace vodíkových iontů MeSH
• oxid uhličitý metabolismus   MeSH
• proteomika metody   MeSH
• průmyslová mikrobiologie metody   MeSH
• regulace genové exprese u bakterií fyziologie   MeSH
• sekvenční analýza hybridizací s uspořádaným souborem oligonukleotidů MeSH
• síra metabolismus   MeSH
• stanovení celkové genové exprese MeSH
• vodík metabolismus   MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH