Diabetes 1. typu je autoimunní onemocnění, při kterém dochází k postupné destrukci beta buněk vedoucí k rozvoji diabetu. Imunoterapie si klade za cíl zastavit proces destrukce a předejít nebo modifikovat rychlost vzniku diabetu. V rámci klinických studií byl testován efekt nejrůznějších látek na zastavení autoimunního procesu. Léčbu lze rozdělit na antigenní, biologickou a podpůrnou. V antigenní léčbě se testuje např. látka GAD-Alum, prezentující autoantigen GAD nebo orálně podávaný inzulin. Biologická léčba zahrnuje látky ovlivňující regulační T lymfocyty, zmírňující autoimunní zánět a snižující počet a fenotyp autoagresivních buněk. Nejnadějnějším z nich je teplizumab, který vede ke změně poměru CD4+ a CD8+ T lymfocytů a přenastavení T lymfocytů od autoagresivních k regulačním. Mezi další látky s potenciálním efektem patří abatacept, alefacept, golimumab, rituximab nebo nízkodávkovaný antithymocytární globulin. Verapamil má potenciál být podpůrným lékem k ochraně beta buněk. Díky výsledkům imunomodulačních studií se objevuje nadějná léčba osob v riziku rozvoje diabetu 1. typu, která může významně oddálit a možná i úplně zastavit autoimunní proces. Spolu s populačním skríningem preklinických fází diabetu má potenciál zásadně změnit diabetologii.

Type 1 diabetes is an autoimmune disease leading to the gradual destruction of beta cells and subsequent development of diabetes. Immunotherapy aims to stop the process of destruction and prevent or modify the rate of diabetes. Clinical trials have tested the effect of various agents to stop the autoimmune process. Treatment can be divided into antigenic, biological and supportive. In antigenic treatment, for example, the GAD-Alum, presenting the GAD autoantigen, or orally administered insulin are being tested. Biologic therapy includes agents that affect regulatory T lymphocytes, reduce autoimmune inflammation, and reduce the number and phenotype of autoaggressive cells. The most promising of these is teplizumab, which results in a change in the ratio of CD4+ to CD8+ T cells and a switch from autoaggressive to regulatory T cells. Other agents with potential effect include abatacept, alefacept, golimumab, rituximab or low-dose antithymocyte globulin. Verapamil has the potential to be a supportive drug to protect beta cells. Thanks to the results of immunomodulatory studies, a promising treatment for people at risk of developing type 1 diabetes is emerging that may significantly delay and perhaps even completely stop the autoimmune process. Together with population screening for preclinical stages of diabetes, it has the potential to fundamentally change pediatric diabetes care.

• MeSH
• diabetes mellitus 1. typu * farmakoterapie   imunologie   prevence a kontrola   MeSH
• dítě MeSH
• imunologické faktory aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• imunoterapie * klasifikace   metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• monoklonální protilátky aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Pracovní skupina České revmatologické společnosti (ČRS) předkládá aktualizovaná doporučení pro farmakoterapii revmatoidní artritidy (RA) na základě nejnovějších poznatků o léčbě RA. Základní podmínkou úspěšné léčby zůstává včasná diagnostika onemocnění a okamžité zahájení účinné terapie založené na strategii léčby k cíli, jejíž podstatou je posuzování aktivity onemocnění pomocí kompozitních indexů v pravidelných časových intervalech a úprava terapie podle toho, zda byl dosažen předem stanovený cíl léčby. Strategie léčby k cíli platí obecně, bez ohledu na použitém léčivu. V časné fázi onemocnění je cílem léčby remise, v případě dlouhotrvajícího onemocnění alespoň nízká klinická aktivita, přičemž těchto stavů je zpravidla třeba dosáhnout do 6. měsíce od zahájení léčby a tento stav by měl být trvale udržován. V úvodu se doporučuje zahájit léčbu methotrexátem (MTX) spolu s glukokortikoidy. Silný důraz je kladen na krátkodobé podání glukokortikoidů, redukci dávky až úplné vysazení nejpozději do 3. měsíce. Při kontraindikaci nebo intoleranci MTX lze zvážit nasazení leflunomidu nebo sulfasalazinu. Pokud po 3 měsících intenzivní léčby přetrvává vysoká aktivita nemoci nebo po 6 měsících není dosaženo cíle léčby, pak je nutné léčbu upravit v kontextu přítomností nepříznivých prognostických faktorů (vysoká aktivita nemoci, pozitivní autoprotilátky a časné erozivní poškození kloubů). Pokud nejsou přítomny rizikové faktory závažného průběhu onemocnění, lze zvážit změnu za jiný konvenční chorobu modifikující antirevmatický lék (DMARD), eventuálně jejich kombinaci. Pokud jsou přítomny nepříznivé prognostické faktory, měla by se ke konvenčnímu DMARD přidat biologická léčba – inhibitory TNF (adalimumab, certolizumab pegol, etanercept, golimumab, infliximab), abatacept, tocilizumab, sarilumab nebo rituximab; včetně biosimilárních přípravků. Po pečlivém zvážení rizik závažných kardiovaskulárních a nádorových onemocnění lze v této fázi léčby uvažovat o přípravcích ze skupiny inhibitorů Janusových kináz (JAK). Tato doporučení poprvé uvádí možnost nasazení TNF blokující léčby v časné fázi RA zároveň s MTX a to v situaci zvýšeného rizika závažného průběhu onemocnění. Pokud dojde k selhání účinku první linie biologické léčby nebo inhibitorů JAK, pak je na místě nasazení léku s jiným mechanismem účinku, ale po selhání léčby inhibitory TNF, IL-6R nebo JAK je možné zvážit i lék ze stejné skupiny. Stávající aktualizace doporučených postupů se zabývá léčebnými postupy obtížně léčitelné RA po selhání více biologických léků nebo inhibitorů JAK a léčbou pacientů s přítomností závažných komorbidit. Uvedeno je také stanovisko ČRS k léčbě inhibitory JAK. U nemocných v setrvalé remisi trvající minimálně 6 měsíců, kteří již nejsou léčeni glukokortikoidy, je možné zvážit snížení dávky nebo prodloužení dávkovacího intervalu DMARD, ale úplné vysazení konvenčního, případně biologického léku nebo inhibitoru JAK se nedoporučuje, protože vede často ke vzplanutí nemoci. Předložená aktualizace doporučených postupů ČRS není závazným předpisem, ale praktickým návodem jak s ohledem na bezpečnost, účinnost a cenu postupovat při léčbě pacientů s RA v běžné klinické praxi.

A working group of the Czech Society of Rheumatology (CRS) is presenting updated recommendations for the pharmacotherapy of rheumatoid arthritis (RA) based on the latest knowledge on the treatment of RA. Early diagnosis of the disease and immediate initiation of effective therapy based on a treatment-to-target strategy, which involves assessing disease activity using composite indices at regular time intervals and adjusting therapy according to whether a predetermined treatment goal has been achieved, remain essential for successful treatment. The treat-to-target strategy applies generally, regardless of the drug used. The treatment goal is remission in the early phase of the disease, or at least low clinical activity in the case of long-standing disease, and these states should generally be achieved within 6 months of initiation of therapy and should be sustained. Initial treatment with methotrexate (MTX) together with glucocorticoids is recommended. Strong emphasis is placed on short-term glucocorticoid administration, and dose reduction to complete discontinuation by month 3 at the latest. If MTX is contraindicated or not tolerated, leflunomide or sulfasalazine may be considered. If high disease activity persists after 3 months of intensive treatment or the treatment goal is not achieved after 6 months, then treatment should be adjusted in the context of the presence of negative prognostic factors (high disease activity, positive autoantibodies, and early erosive joint damage). If risk factors for a severe disease course are not present, a switch to another conventional synthetic disease-modifying antirheumatic drug (DMARD), or possibly a combination of two of them, may be considered. If negative prognostic factors are present, biologic therapy - TNF inhibitors (adalimumab, certolizumab pegol, etanercept, golimumab, infliximab), abatacept, tocilizumab, sarilumab or rituximab; including biosimilars - should be added to conventional synthetic DMARDs. After careful consideration of the risk of serious cardiovascular and cancer events, drugs from the Janus kinase (JAK) inhibitor class may be considered at this stage of treatment. These recommendations introduce for the first time the possibility of deploying TNF-blocking therapy in early RA alongside MTX in the setting of increased risk of severe disease. If first-line biologic therapy or JAK inhibitors fail, then a drug with a different mechanism of action is appropriate, but after failure of treatment with TNF, IL-6R, or JAK inhibitors, a drug from the same group may be considered. The current update of the guideline addresses the management of difficult-to-treat RA after failure of multiple biologics or JAK inhibitors and the treatment of patients with the presence of significant comorbidities. The CRS position on treatment with JAK inhibitors is also presented. In patients in persistent remission lasting at least 6 months who are no longer treated with glucocorticoids, dose reduction or extension of the DMARD dosing interval may be considered, but complete withdrawal of a conventional synthetic or biologic drug or JAK inhibitor is not recommended because it often leads to disease flare. The present update of the CRS recommendations is not a binding prescription, but a practical guide on how to treat patients with RA in routine clinical practice with regard to safety, efficacy, and costs.

• MeSH
• antirevmatika farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie klasifikace   metody   MeSH
• farmakoterapie klasifikace   metody   MeSH
• revmatoidní artritida * farmakoterapie   MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

Úvod: Nonadherence je problémem v léčbě chronických onemocnění včetně idiopatických střevních zánětů (IBD) a dle literatury je adherence nedostatečná u čtvrtiny pacientů. Důsledkem je riziko selhání terapie a relapsu nemoci. Nonadherence představuje významný faktor v případě domácí aplikace podkožní biologické léčby (BL). Cílem práce je hodnocení adherence konvenčně sledovaných IBD pacientů s podkožní formou BL ve srovnání s využitím monitoringu telemedicínskými prostředky. Metodika: K hodnocení adherence bylo využito retrospektivních údajů jednoho IBD centra o četnosti návštěv a vydané medikaci u pacientů s výpočtem metriky medication possession ratio (MPR). Byla porovnána kohorta pacientů vedených na platformě IBD Asistent s aktivním zasílám upozornění na nutnost aplikace, s kontrolní skupinou, kterou představovali konvenčně sledovaní IBD pacienti srovnatelní podle typu léčby, diagnózy, pohlaví a věku. Sekundárním parametrem bylo sledování sérových hladin léčiva v subpopulaci pacientů s adalimumabem. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 69 pacientů s podkožní BL aktivních v období od července 2022 do července 2023 na platformě IBD Asistent. K této skupině byla v poměru 2: 1 přiřazena kontrolní skupina 138 konvenčně sledovaných pacientů. Průměrný věk pacientů byl 40,6 ± 11,1 let; 43,5 % mužů. Crohnova nemoc byla diagnostikována u 83,1 % pacientů. Adalimumabem bylo léčeno 91,3 % pacientů, 7,2 % nemocných mělo podkožně aplikovaný vedolizumab a 1,5 % pacientů dostávalo golimumab. Medián sledování činil 517 dní. Adherence hodnocená MPR byla vysoká v telemedicínské i konvenční skupině (0,960 ± 0,084 vs. 0,967 ± 0,094; p = 0,6123). Podíl neadherentních pacientů s MPR < 0,86 činil 8,8 % a 8,0 % (p = ns). V celém souboru byla adherence signifikantně nižší u žen a tendence k vyšší adherenci u pacientů s ulcerózní kolitidou. Věk pacientů nehrál roli. U pacientů s nízkými hladinami adalimumabu byl výrazně vyšší podíl nonadherentních pacientů (36,8 vs. 4,9 %; p = 0,0002). Závěr: Přestože celková adherence k aplikaci podkožní BL je relativně vysoká a nezávislá na způsobu sledování pacientů, lze hodnocením MPR pomoci identifikovat rizikové skupiny pacientů. Nízké hladiny léčiva (adalimumabu) jsou ve třetině případů důsledkem nonadherence.

Introduction: Nonadherence is a problem in the treatment of chronic diseases including inflammatory bowel disease (IBD) and according to the literature, adherence is not sufficient in a quarter of patients. The consequence is an increased risk of treatment failure and disease relapse. Non-adherence plays a significant role in the case of home application of subcutaneous biological therapy (BT). The aim of this study is to evaluate the adherence of conventionally monitored IBD patients with subcutaneous BT in comparison with the use of telemedicine monitoring. Methods: Retrospective data from a single IBD centre on the frequency of visits and medication dispensed in patients were used to assess adherence, with the calculation of the Medication Possession Ratio (MPR). A cohort of patients managed using the IBD Assistant platform, with activated online notifications when an application was required, was compared with a control group of conventionally monitored IBD patients matched by treatment type, diagnosis, gender and age. A secondary endpoint was monitoring of serum drug levels in a subpopulation of adalimumab patients. Results: The study included 69 patients with subcutaneous BT active between July 2022 and July 2023 on the IBD Assistant platform. A control group of 138 conventionally monitored patients was matched to this group in a 2: 1 ratio. The mean age of the patients was 40.6 ± 11.1 years; 43.5% were male. Crohn‘s disease was diagnosed in 83.1% of patients. Adalimumab was administered to 91.3% of patients, 7.2% of patients received subcutaneous vedolizumab and 1.5% of patients received golimumab. Median follow-up was 517 days. Adherence as assessed by MPR was high in both the telemedicine and conventional groups (0.960 ± 0.084 vs. 0.967 ± 0.094; P = 0.6123). The proportion of non-adherent patients with MPR < 0.86 was 8.8% and 8.0%, respectively (P = NS). In the whole cohort, adherence was significantly lower in women and tended to be higher in patients with ulcerative colitis. Patient age did not play a role. The proportion of nonadherent patients was significantly higher in patients with low levels of adalimumab (36.8 vs. 4.9%; P = 0.0002). Conclusion: Although the overall adherence to subcutaneous BT is relatively high and independent of patient follow-up, MPR assessment can help identify at-risk patient groups. Low drug (adalimumab) levels are the result of nonadherence in one third of cases.

• MeSH
• adalimumab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• adherence k farmakoterapii * MeSH
• biologická terapie MeSH
• dospělí MeSH
• idiopatické střevní záněty * farmakoterapie   MeSH
• injekce subkutánní MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• telemedicína MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

OBJECTIVES: The GO-BACK study was designed to evaluate the efficacy and safety of golimumab (GLM) treatment withdrawal in adults with non-radiographic axial spondyloarthritis (nr-axSpA) who demonstrate inactive disease during a 10-month open-label (OL) GLM run-in. METHODS: Eligible participants received OL GLM in period 1. In period 2, participants who achieved inactive disease were randomized 1:1:1 to receive double-blind (DB) treatment with monthly placebo (PBO, treatment withdrawal) or continued GLM treatment given monthly (GLM QMT) or every 2 months (GLM Q2MT). Participants who did not have a disease flare continued DB treatment for ∼12 months. Participants with a disease flare discontinued DB treatment and resumed monthly OL GLM. Primary endpoint compared the proportion of participants without a disease flare in the continued GLM treatment groups (QMT or Q2MT) vs PBO in a multiplicity-controlled, step-down fashion. Safety follow-up continued for ∼3 months after last treatment. RESULTS: A total of 188 patients, out of the 323 enrolled, were eligible for participation in period 2. Both GLM QMT and GLM Q2MT were superior to treatment withdrawal (PBO) in preventing disease flare (P < 0.001), with a treatment-difference vs PBO of 50.4% and 34.4% for the GLM QMT and GLM Q2MT groups, respectively. The time-to-first flare was significantly longer (log-rank P < 0.0001) with GLM treatment compared with PBO. Of 53 participants (in Q2MT or PBO) who had a confirmed disease flare, 51 (96.2%) attained a clinical response within 3 months of restarting OL GLM. Adverse events were consistent with the known GLM safety profile. CONCLUSION: Among participants with active nr-axSpA who attained inactive disease after 10 months of GLM treatment, continued GLM treatment is well tolerated and provides superior protection against disease flares compared with GLM withdrawal. (EudraCT: 2015-004020-65, registered on 30 March 2022; NCT: 03253796, registered on 18 August 2017.).

• MeSH
• dospělí MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• lidé MeSH
• non-radiografická axiální spondyloartritida * MeSH
• opakovaná terapie MeSH
• syndrom vzplanutí nemoci MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

Psoriatická artritida (PsA) je zánětlivé kloubní onemocnění s širokým spektrem klinických manifestací a zvýšeným rizikem vývoje některých komorbidit. K hodnocení aktivity PsA bylo v poslední době navrženo několik systémů, jako je například DAPsA (Disease Activity Index for Psoriatic Arthritis). V rámci farmakologické léčby PsA jsou léky první volby nesteroidní antirevmatika, která však nemají žádný chorobu modifikující účinek; u akutních vzplanutí je indikováno krátkodobé systémové podávání glukokortikoidů. Zlatým standardem v léčbě PsA je stále metotrexát. Při selhání konvenčních syntetických chorobu modifikujících léků (DMARD) je indikována terapie biologickými DMARD, z nichž jsou k léčbě PsA v ČR schváleny inhibitory TNF-α adalimumab, certolizumab, golimumab a infliximab, inhibitor IL-12/IL-23 ustekinumab, inhibitory IL-17 secukinumab a ixekizumab a inhibitory IL-23 guselkumab a risankizumab. Využít lze rovněž inhibitor fosfodiesterázy-4 s malou molekulou apremilast. Nejnovějším přístupem je pak léčba pomocí inhibitorů JAK, z nichž jsou k terapii PsA t. č. schváleny tofacitinib a upadacitinib. Léčebná strategie u PsA se zaměřuje na stanovení a sledování léčebného cíle a na včasné zahájení terapie, neboť klinické výsledky jsou lepší při včasném zahájení léčby.

Psoriatic arthritis (PsA) is an inflammatory rheumatic disease with a broad spectrum of clinical manifestations and an increased risk of developing certain comorbidities. For assessment of PsA activity, several systems have recently been proposed, such as the Disease Activity Index for Psoriatic Arthritis (DAPsA). In the pharmacological treatment of PsA, non-steroidal antirheumatic drugs are the first choice, however, they have no disease-modifying effect. For acute flares, short-term systemic glucocorticoid administration is indicated. Methotrexate is still considered the gold standard in the treatment of PsA. In case of failure of conventional synthetic disease-modifying drugs (DMARDs), therapy with biological DMARDs is indicated, among which the TNF-α inhibitors adalimumab, certolizumab, golimumab and infliximab, the IL-12/IL-23 inhibitor ustekinumab, the IL-17 inhibitors secukinumab and ixekizumab, and the IL-23 inhibitors guselkumab and risankizumab are approved for the treatment of PsA in the Czech Republic. Apremilast, a small molecule phospho- diesterase-4 inhibitor may also be used. The most recent approach is treatment with JAK inhibitors, of which tofacitinib and upadacitinib are approved for PsA therapy. The treatment strategy for PsA focuses on setting and following a certain target and on early initiation of therapy, as clinical outcomes are better with early initiation of therapy.

• MeSH
• antirevmatika aplikace a dávkování   farmakologie   klasifikace   MeSH
• lidé MeSH
• psoriatická artritida * farmakoterapie   patofyziologie   patologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Administration of biological therapy (BT) in rheumatoid arthritis (RA) patients is often associated with hematological complications, which result in switching among therapies. Thus, there is an instant need for suitable screening parameters that will help to individualize the therapy and minimize the onset of adverse effects. We analyzed the hematological profile of 99 RA patients receiving TNFα (Adalimumab - ADA, Golimumab - GOL, Etanercept - ETA) or IL-6 receptor (Tocilizumab - TCZ) inhibitors in order to find possible indicators to improve personalization of RA therapy. BTs significantly affect the levels of observed hematological parameters. In contrast to TNF-α inhibitors, TCZ normalized almost all monitored hematological parameters to values of healthy donors. Only GOL from the TNF-α inhibitors studied, was able to normalize neutrophil counts, as well as platelet indicators. Importantly, effects on the blood parameters (e.g. lymphocytes or platelet count) differ even within the same therapeutic group (anti-TNFα). Variable effects of individual biological agents in RA treatment point to importance to evaluate the patient's hematological profile to improve the selection of suitable BT. It will help to personalize the administration of BT and prevent unnecessary switching from an effective therapy just because of provocation of avoidable hematological complications.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• Klíčová slova
• golimumab, tocilizumab, anakira, canakinumab,
• MeSH
• abatacept terapeutické užití   MeSH
• adalimumab terapeutické užití   MeSH
• biologická terapie * MeSH
• biosimilární léčivé přípravky terapeutické užití   MeSH
• dermatomyozitida imunologie   terapie   MeSH
• etanercept terapeutické užití   MeSH
• infliximab terapeutické užití   MeSH
• interleukin-6 terapeutické užití   MeSH
• juvenilní artritida imunologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• pediatrie MeSH
• revmatologie MeSH
• rituximab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• systémový lupus erythematodes imunologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Idiopatické střevní záněty (IBD-inflammatory bowel disease) jsou skupinou onemocnění, které zahrnují Crohnovu chorobu (CN) a ulcerózní kolitidu (UC) a postihují především mladé dospělé v produktivním věku. Anti-TNF látky představují první typ biologické léčby IBD a jejich podávání v průběhu těhotenství je již doloženo četnými observačními studiemi. V posledních několika letech se však spektrum biologické léčby IBD rozšířilo o dvě nové monoklonální protilátky s odlišným mechanismem účinku: protilátku proti α4ß7 integrinovému receptoru - vedolizumab a protilátku proti interleukinu 12/23 - ustekinumab. I když dosavadně publikované údaje neprokazují jednoznačně negativní vliv těchto nových léčiv na průběh těhotenství a vývoj plodu, vzhledem k celkovému malému počtu doposud studovaných pacientek chybí spolehlivé důkazy o bezpečnosti této léčby v průběhu gravidity.

Crohn ́sdisease and ulcerative colitis are inflammatory bowel diseases which affect mainly young people in their reproductive age. Anti-TNF treatment presents the first type of biological treatment of IBD and its safety during pregnancy is already documented by numerous observational studies. However, in recent years, the spectrum of biological treatment of IBD has expanded owing to two new monoclonal antibodies with different mechanisms of effect: vedolizumab (humanized monoclonal antibody against leukocyte integrin receptors α4β7) and ustekinumab (human monoclonal IgG1 antibody against interleukin IL 12/23 unit). Nonetheless, due to the small number of patients, the data are still limited and further monitoring is required.

• Klíčová slova
• vedolizumab, golimumab,
• MeSH
• adalimumab farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• certolizumab pegol farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• idiopatické střevní záněty farmakoterapie   MeSH
• infliximab farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• těhotné ženy MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   účinky léků   MeSH
• ustekinumab MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Axiální spondyloartritidy (axSpA) se dělí podle přítomnosti radiologické sakroiliitidy na radiografické ankylozující spondylitidy a non-radiografické axiální spondyloartritidy. Obě skupiny jsou si podobné, ale mají odlišnosti. Non-radiografická axSpA postihuje více ženy než muže, má stejnou klinickou závažnost jako radiografická, ale většinou nižší hodnotu CRP. Pro diagnostiku non-radiografické axSpA byla navržena kritéria ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society), která jsou klasifikační, ale v rukou zkušeného revmatologa je lze použít i jako diagnostická. Základním problémem je správné vyhodnocení sakroiliakálních kloubů na vyšetření magnetickou rezonancí (MR). Rentgenová progrese non-radiografické SpA do radiografické se odhaduje na 12 % během dvou let. Pro léčbu non-radiografické axSpA byly na základě úspěšných randomizovaných kontrolovaných studií schváleny přípravky etanercept, adalimumab, certolizumab a golimumab. Nedávno byla dokončena studie se secukinumabem a v letošním roce se očekává, že i tento biologický lék získá tuto indikaci.

Axial spondyloarthritis (axSpA) is divided into radiographic ankylosing spondylitis and non-radiographic axial spondyloarthritis according to the presence of radiological sacroiliitis. Both groups are similar but have differences. Non-radiographic axSpA affects more women than men, has the same clinical severity as radiographic, but usually lower CRP ASAS (Assessment of SpondyloArthritis International Society) criteria have been proposed for the diagnosis of non-radiographic axSpA, which are classification, but can also be used as diagnostic tool in the hands of an experienced rheumatologist. The basic problem is the correct evaluation of the sacroiliac joints on magnetic resonance (MR) examination. The X-ray progression of non-radiographic SpA to radiographic is estimated at 12% within two years. Based on successful randomized controlled trials, etanercept, adalimumab, certolizumab and golimumab have been approved for the treatment of non-radiographic axSpA. A study with secukinumab was recently completed, and this biologic is expected to gain this indication this year as well.

• Klíčová slova
• secukinumab,
• MeSH
• biologická terapie * metody   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• inhibitory TNF aplikace a dávkování   klasifikace   MeSH
• lidé MeSH
• spondylartritida * diagnostické zobrazování   farmakoterapie   klasifikace   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Vysokoškolská učebnice, která se zaměřuje na farmakologii v gastroenterologii.; Učebnice pro studenty zdravotnických oborů obsahuje všechny dostupné léčivé látky používané v klinické praxi a je klinicky orientovaná.

• MeSH
• farmakologie MeSH
• farmakoterapie MeSH
• gastroenterologie MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
• NLK Obory
• farmacie a farmakologie
• gastroenterologie
• NLK Publikační typ
• učebnice vysokých škol