kinematografická metoda Dotaz Zobrazit nápovědu
Trepanace lebky je starobylý chirurgický výkon, který byl prováděn na celém světě od neolitu do dnešních dob. Nejstarší nález trepanované lebky pochází z doby před 7000 lety. Různé metody trepanací (škrábáním, řezáním, vrtáním a vykružováním) se používaly z terapeutických i rituálních důvodů, především u mužů. Pravděpodobnost přežití výkonu se pohybovala mezi 25 a 75 %, riskantní byla metoda vrtání vč. vykružování, a především řezání. U tří trepanovaných lebek, které pocházejí z kolekce Hrdličkova muzea člověka Univerzity Karlovy, byla provedena makroskopická, CT a histopatologická analýza, která ukázala dva typy defektu. U prvého typu jsou okraje otvoru zaoblené a v různém stupni překryté kortikální vrstvou stejné struktury jako vnitřní i zevní povrch okolní kosti. Takové případy představují výsledek hojení defektu u osob, které výkon přežily a rána se překryla nově vytvořenou kortikální kostí (lebka č. 1). Nelze však vyloučit kongenitální původ obdobných defektů. Druhý typ defektu, bez překrytí okrajů trepanační rány kortikální kostí a s viditelnou diploe, mohl být způsoben postmortální trepanací za magickým účelem, nebo úmrtím pacienta během či krátce po operaci, kdy reparační proces byl příliš krátký k vytvoření nové kortikální vrstvy (lebka č. 2 a 3).
Trephination of the skull is an old surgical procedure practised in both the Old and New Worlds from the Neolithic period 7,000 years ago up to the present. Four methods (scratching, cutting, drilling and circling) were used for therapeutic or ritual (magical) reasons, predominantly in older males. The survival rate was between approximately 25% and 75%, the drilling and especially cutting being most dangerous. Macroscopic, CT and histopathological examination of three trephined skulls from the collection of Hrdlička´s Museum of Man, Charles University, revealed two types of bone defect. In the first type the margin of the defects was covered by the cortical bone of identical structure as the cortical bone on the inner and outer surface of the surrounding skull bones. These cases probably represent defects that healed in living persons for a long time, and consequently new cortical bone developed (skull No. 1). However, congenital origin of defects of this type cannot be excluded. The second type of defects, without cortical bone cover at the hole margin, could be caused by trauma in the post mortem period or may have been performed during the people's lifetimes – if they died shortly after their skull damage, so the healing period was too short for the formation of new cortical bone (skull No. 2 and 3).
Úvod: Léčení výdutě aorty abdominální pomocí endovaskulární implantace stentgraftu je někdy komplikované nebo nemožné z důvodu nevhodné anatomické konfigurace výdutě a přilehlých úseků aorty. Příčinou obtíží bývá nevhodný proximální krček, průchodné větve ústící do vaku výdutě nebo výrazně vinuté přístupové pánevní tepny. Metoda endovaskulární výplně aortální výdutě je nový pracovní postup, jehož cílem je překonat některé nedostatky současných stentgraftů. Metoda: V roce 2014 jsme na Oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce zavedli 51 stentgraftů do subrenální aorty a pánevních tepen. Většinou se jednalo o bifurkační stentgrafty klasické konstrukce. U dvou nemocných jsme použili nový stentgraft Nellix, v jednom případě pro krátký subrenální krček 13 mm, ve druhém pro výrazně kónický tvar krčku. Výsledky: Pooperační průběh byl u obou pacientů bez rušivých příhod a byli propuštěni do ambulantní péče 5. pooperační den. Kontrolní CT angiografie po šesti týdnech prokázala dobré těsnění SG a polymerem kompletně vyplněný vak výdutě. Závěr: Nová metoda endovaskulární výplně výdutě aorty abdominální (endovascular aneurysm sealing – EVAS) umožní léčit pacienty, u kterých by anatomická situace vedla k technicky obtížným a finančně náročným endovaskulárním postupům. Její dlouhodobé výsledky bude možné sledovat teprve na větších souborech pacientů.
Introduction: Endovascular stent graft therapy of abdominal aortic aneurysms is sometimes complicated due to unusual anatomy of the aorta and adjacent arterial regions, an irregular or short proximal neck, numerous patent branches originating from the aneurysm, or tortuous iliac arteries. Endovascular aneurysm sealing is a new method designed to overcome certain limitations of current stent grafts. Method: At the Department of Vascular Surgery of Na Homolce Hospital, we implanted 51 stent grafts in the subrenal aorta and iliac arteries. Most of them were regular bifurcated stent grafts. Two patients were treated with the new Nellix stent graft, in one case due to a short subrenal neck of only 13 mm, and due to a considerably conical neck in the second case. Results: The post-operative course was uneventful in both patients and they were discharged on the 5th postoperative day. CT angiography after six weeks proved that the stent graft had sealed well. The polymer filled the aortic lumen completely. Conclusion: This new method of endovascular aneurysm sealing (EVAS) of abdominal aortic aneurysm makes it possible to treat patients whose anatomy would normally require technically complex and more expensive endovascular methods. We aim to follow long-term results of the method in larger patient cohorts.
- Klíčová slova
- aneuryzma aorty abdominální, stentgraft, Nellix system,
- MeSH
- aneurysma břišní aorty * chirurgie radiografie MeSH
- aortografie MeSH
- cévní protézy * MeSH
- cévy - implantace protéz metody MeSH
- endoleak prevence a kontrola MeSH
- endovaskulární výkony metody MeSH
- lidé MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- protézy - design MeSH
- stenty * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Cíl: Definovat parametry predikující nutnost opakované drenáže, ovlivňující délku drenáže a nutnost úpravy polohy drénu. Metodika: Do našeho souboru byli zařazeni pacienti, u kterých byla provedena pod CT kontrolou drenáž jaterního abscesu mezi roky 2012-2020 ve Fakultní nemocnici v Brně. Délka drenáže, četnost recidivy a nutnost opakované drenáže abscesu byla korelována s velikostí, objemem, etiologií abscesu a jeho lokalizací v játrech, vlastnostmi drénu, délkou kanálu drénu, odborností rozhodující o extrakci drénu. Výsledky: V naší retrospektivní studii bylo do souboru zařazeno 48 konsekutivních pacientů (48 % žen) s 51 drénovanými abscesy. Průměrný věk pacientů byl 61,8 ? 14,3 let. U šesti (12 %) byla provedena opakovaná drenáž, která byla nutná častěji, pokud byl drén z abscesu extrahován jiným lékařem než radiologem nebo chirurgem (50 % vs. 17 % vs. 0 %, p = 0,006). Drenáž abscesů trvala déle u pacientů s cholangiogenním abscesem oproti abscesu idiopatickému nebo pooperačnímu (17,5 vs. 14 vs. 12 dní, p = 0,033). Častější úpravu polohy drénu bylo nutné provést při delším celkovém kanálu drénu (p = 0, 04). Závěr: Nutnost opakované drenáže byla spojena s extrakcí iniciálně zavedeného drénu jiným lékařem než radiologem nebo chirurgem. Délka drenáže byla ovlivněna patogenezí abscesu, nutnost úpravy polohy drénu délkou drenážního kanálu.
Aim: To define parameters predicting the need for repeated drainage, influencing the duration of drainage and the necessity to adjust the position of the drain. Methods: Patients who underwent CT-guided drainage of a hepatic abscess between 2012 and 2020 at the University Hospital Brno were included. The duration of drainage, recurrence rate and need for repeated drainage of the abscess were correlated with the size, volume, etiology of the abscess and its localization in the liver, drain characteristics, length of the drain channel, expert deciding on drain extraction. Results: 48 consecutive patients (48% women) with 51 drained abscesses were included in our retrospective study group. The mean age of the patients was 61.8 ± 14.3 years. In 6 (12%), repeat drainage was performed, which was necessary more often if the drain was extracted from the abscess by a physician other than a radiologist or surgeon (50% vs. 17% vs. 0%, p = 0.006). Drainage of abscesses took longer in patients with cholangiogenic abscesses compared to idiopathic or postoperative abscesses (17.5 vs. 14 vs. 12 days, p = 0.033). More frequent adjustment of the drain position was necessary with a longer total drain channel (p = 0.04). Conclusion: The need for repeat drainage is associated with extraction of the initially inserted drain by a physician other than a radiologist or surgeon. The duration of drainage was influenced by the pathogenesis of the abscess, and the necessity to adjust the drain position by the length of the drain channel.
V diagnostice plicních invazivních mykotických nemocí (IMD) u rizikových pacientů s hematologickým onemocněním se využívají především neinvazivní metody: sérologická vyšetřování (např. stanovení galaktomannanu u Aspergillus spp.) nebo výpočetní tomografie plic s vysokou rozlišovací schopností (HR CT). Právě u imunokompromitovaných hematoonkologických pacientů provedení HR CT plic umožňuje nalézt vysoce rizikové febrilní nemocné s podezřením na IMD tehdy, pokud je popsána přítomnost nodulů (velikost ložiska nad 10 mm). Tyto léze (noduly) mohou být v časné fázi IMD modifikovány přítomností okraje s tzv. opacitou mléčného skla okolo ložiska (grand glass opacity; celkově se tento nález nazývá „halo sign"). Podstatou nálezu nodulu na HR CT je infarkt tkáně způsobený angioinvazí houby, histologickým korelátem opacity mléčného skla je alveolární hemoragie. Takzvané „halo sign" není však bohužel specifickým projevem IMD; bylo totiž popsáno nejen u komplikací vyvolaných IMD (Aspergillus spp. i další agens způsobující IMD), ale i v souvislosti s jinými agens, např. bakteriálními, či se zhoubnými nádory aj. Diferenciální diagnostika postavená pouze na podkladě nálezu HR CT není proto možná. Hledají se tedy další metody ke zpřesnění diagnostiky IMD u nemocných s nálezem nodulů (resp. s přítomností „halo sign").
Cíl. Vysvětlit princip nové vyšetřovací metody Computed Tomography Laser Mammography (CTLM), ukázat její možnosti pro diagnostiku prsních lézí a zjistit, zda nález angiogeneze může přispět ke snížení počtu prováděných core-cut biopsií tím, že odliší maligní lézi od léze benigní. Materiál a metoda. CTML je nová vyšetřovací metoda, která využívá laserového paprsku o vlnové délce 808 nm k zobrazení cévních struktur prsu. Laserový paprsek, který se absorbuje v oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu, umožňuje zobrazení fyziologických i patologických cévních struktur prsu. K vyšetření na CTLM jsme indikovali pacientky jednak s vyšší denzitou prsní žlázy a dále s klinickým podezřením na maligní nebo nejasné ložisko před plánovanou corecut biopsií. Ložisko jsme identifi kovali pomocí mamografického nebo UZ vyšetření. Při hodnocení CTLM obrazů jsme hledali angiogenezi. Pozitivní nálezy angiogeneze jsme hodnotili jak ve vztahu k maligním a benigním lézím, tak ve vztahu k následně provedeným core-cut biopsiím. Výsledky. V období od ledna 2007 do listopadu 2008 jsme pomocí CTLM vyšetřili 1022 pacientek ve věku od 13 do 81 let. U skupiny 148 pacientek s podezřelým ložiskem zjištěným při mamografickém nebo UZ vyšetření jsme angiogenezi prokázali u 22 (15 %) pacientek. Core-cut biopsie, které jsme u těchto 148 pacientek provedli, odhalily u 66 (45 %) maligní a u 82 (55 %) pacientek benigní histologický nález. Angiogeneze u maligních nádorů byla přítomna u 17 (25 %) žen z 66 pacientek, u benigních nálezů byla angiogeneze zjištěna u 5 (6 %) žen z 82 pacientek. Závěr. Z našich výsledků vyplývá, že nález angiogeneze zjištěný pomocí CTLM jednoznačně neodlišuje maligní lézi od benigní. V současnosti je CTLM vyšetřovací metodou, která pouze doplňuje základní vyšetřovací metody zobrazování prsu - mamografii a ultrazvuk. Pokud je na základě těchto vyšetřovacích metod vysloveno podezření na závažné onemocnění prsu, je nezbytné provedení core-cut biopsie k ověření malignity či benignity ložiska
Aim. To explain the principle of this new examination method Computed Tomography Laser Mammography (CTLM), to demonstrate possibilities of CTLM for diagnosis of the breast lesions and to discover, if the finding of angiogenesis could help to reduce the number of core-cut biopsies to assist in differentiating malignant from benign breast lesions. Materials and method. Computed tomography laser mammography (CTLM) is a new examination method uses laser beam of the wavelength equal to 808 nanometer to show the blood-vessel of the breast. Laser beam, which is absorbed in oxyhemoglobin and deoxyhemoglobin, is able to display physiological and pathological vascular structures of the breast. We indicated for CTLM patients with high density of breast tissue and with clinical suspicious of malignant or ill - defined breast lesion before core - cut biopsy. We identifi ed the lesion with mammography or with ultrasound. We search the diagnostic fi nding of angiogenesis by evaluation of the CTLM scans. We evaluated the positive fi ndings of angiogenesis in relation to either malignant or benign lesions or in relation to consequently made core-cut biopsies. Results. From January 2007 to November 2008 we performed examination of 1022 patients using CTLM. The age of the patients was from 13 to 81 years. Th e group of 148 patients had suspect lesion described by mammography or ultrasound and angiogenesis was described in this group in 22 cases (15%). Results of core-cut biopsies of 148 patients described 66 (45%) malignant and 82 benign (55%) histological findings. From 66 patients with verified malignant tumor angiogenesis was described in 17 (25 %) cases, from 82 patients with benign tumor angiogenesis was described in 5 (6%) cases. Conclusion. Results of our study group states, that angiogenesis detected by CTLM is not able clearly recognize malignant from benign lesion. In this time CTLM can give adjunct information to basic examination methods - mammography and ultrasound. If we have suspicion of significant breast lesion from mammography or ultrasound, it is necessary to provide core - cut biopsy to verify the malignancy or benignancy of the breast lesion.
- MeSH
- biopsie metody přístrojové vybavení využití MeSH
- histologické techniky metody využití MeSH
- lasery diagnostické užití využití MeSH
- lidé MeSH
- mamografie metody využití MeSH
- nemoci prsů diagnóza MeSH
- oxyhemoglobiny diagnostické užití MeSH
- patologická angiogeneze diagnóza MeSH
- počítačová rentgenová tomografie metody přístrojové vybavení využití MeSH
- prospektivní studie MeSH
- statistika jako téma metody MeSH
- ultrasonografie prsů metody využití MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) metody trendy využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
PURPOSE OF THE STUDY: The aim of the study was to describe a novel Omega plate and the procedure for obtaining an accurate pelvic inlet view, the mode of pre-operative plate contouring, the surgical procedure used and the evaluation of results in the first 15 patients treated using this method. MATERIAL AND METHODS: In the period 2009-2011, a total of 232 patients underwent osteosynthesis for pelvic fractures. Out of them, 52 were treated by the modified Stoppa approach and 12 with the original Omega plate. Between July 2010 and January 2014, a novel 3.5-mm Omega plate was used in 12 men and 3 women. The average duration of follow-up was 8.5 months in 11 patients; four were shortly after surgery. The multi-functional Omega plate is described in detail. An exact pelvic inlet projection, named the "computer tomography-defined (CTD) view", was based on pre-operative CT examination. It facilitates pre-operative contouring of the plate according to a mirror image of the uninjured half of the pelvis. The surgical procedure enables us to apply the contoured plate to the correct position; the plate completes reduction, restores normal pelvic anatomy and makes operative time shorter. The radiographic evaluation of post-operative results was done using the Matta classification and functional outcome was assessed by the Harris Hip Score. RESULTS: Surgery using the isolated Stoppa approach was carried out in 11 patients and a procedure combining the Stoppa approach with another method was used in four patients. All operations were successfully completed, during two of them the external iliac vein was injured and treated by vascular suturing. No other vascular or nerve injury occurred. One deep wound infection successfully healed was recorded. The post-operative radiographic results were excellent or satisfactory in 12 and poor in three patients. At follow-ups of 6 to 12 months, no failure of fracture reduction or osteosynthesis was recorded in 11 patients. Neither avascular necrosis of the femoral head nor heterotopic ossification was found. One patient showed signs of post-injury arthritis at 6 months after surgery. The functional result assessed by the Harris Hip Score was excellent in seven patients, good in two (one of them with gonarthrosis), satisfactory in one patient with contralateral total hip replacement and ipsilateral gonarthrosis, and poor in one patient with hemiparesis after a stroke. DISCUSSION: Shape and size variability in CTD pelvic inlet views do not allow us to create a unified anatomically correct implant. Contouring during the operative procedure may not be accurate enough and significantly prolongs the time of surgery. Therefore, a custom-made plate for each patient seems to be an optimal method. It has been demonstrated on a group of 50 patients that CTD images of the right and left halves of the pelvis are identical in 68% and very similar (variation in length up to 5 mm and in curvature up to 3 mm) in 18%. At present plate contouring according to a mirror image of the acetabulum, which will be obtained by 3D printing, is prepared. CONCLUSIONS: Pre-operative contouring of an Omega plate based on a post-injury CT scan of the uninjured half of the pelvis is over 80% accurate or almost accurate. The multi-functional 3.5-mm pelvic plate Omega allows us to stabilise complicated fractures of the superior ramus of the pubic bone, anterior acetabular column or quadrilateral plate as well as fractures above the linea arcuata or uncomplicated fractures of the posterior column. The stabilisation of all fragments of the anterior column and quadrilateral plate is very firm and the Omega plate is resistant to fragment redisplacement. Also, it is its advantage that it can remain in situ if total hip arthroplasty is required later.
- MeSH
- acetabulum zranění radiografie MeSH
- design vybavení MeSH
- fraktury kostí radiografie chirurgie MeSH
- kostní destičky * MeSH
- lidé MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- předoperační období * MeSH
- vnitřní fixace fraktury přístrojové vybavení metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- anglický abstrakt MeSH
- časopisecké články MeSH
- Klíčová slova
- rinochirurgie, rinolog, endonazální endoskopická chirurgie,
- MeSH
- chirurgie nosu kontraindikace metody využití MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- endoskopie přístrojové vybavení trendy využití MeSH
- hojení ran MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody využití MeSH
- nosní sliznice MeSH
- paranazální dutiny chirurgie MeSH
- počítačová rentgenová tomografie kontraindikace využití MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- pooperační péče MeSH
- předoperační péče MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
