length
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Progress in orthopaedic surgery ; Vol. 1
160 s. : il.
Cíl práce: Zhodnocení vztahu mezi délkou perinea, vaginálním porodem a porodním poraněním. Typ studie: Prospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN, Plzeň. Metodika: 318 prvorodiček (92%) po vaginálním porodu bylo zařazeno do studie s jejich souhlasem. Operační vaginální porody byly ze studie vyřazeny. Porody podle délky hráze (podle ICS) byly rozděleny do skupin: krátká hráz (do 30 mm včetně), normální hráz (>30 mm, <60 mm), dlouhá hráz (60 mm a více). Hodnocené parametry byly: incidence epiziotomie, délka epiziotomie, sklon epiziotomie od střední čáry, nejkratší vzdálenost epiziotomie od středu anu, poměr délky epiziotomie a délky hráze. Pokud epiziotomie nebyla provedena, bylo poranění hodnoceno ve stupních ruptury hráze. Výsledky: Celkový podíl epiziotomií činil 75%. Podíl epiziotomií a sklon epiziotomie mezi skupinami nebyl statisticky signifikantní. Délka epiziotomie byla statisticky významná u všech skupin navzájem – nejkratší ve skupině s krátkou a nejdelší ve skupině s dlouhou hrází (p=0,001). Vzdálenost epiziotomie od anu dosahuje statistické významnosti ve skupině s krátkou hrází oproti normální hrázi (p=0,026) a dlouhé hrázi (p=0,005). Pokud epiziotomie nebyla provedena, bylo celkové poranění hráze nejnižší ve skupině s krátkou a největší ve skupině s dlouhou hrází (p=0,018). Závěr: Krátká hráz se nezdá být v této studii rizikovým faktorem vyššího počtu epiziotomií a těžkého poranění perinea. Nicméně, pokud byla provedena epiziotomie, intaktní část hráze v této skupině byla signifikantně kratší. To může posléze vést k poporodní anální inkontinenci. Epiziotomie v této skupině provedená na podkladě prevence těžkého poranění hráze se zdá neoprávněná. Skupina rodiček s dlouhým perineem měla signifikantně delší epiziotomii či vyšší stupeň ruptury perinea, které mohou přispívat ke vzniku dyspareunie.
Objective: Evaluation of mutual relationship between the perineal length, vaginal delivery and perineal injury. Design: Prospective study. Setting: Department of Gynaecology and Obstetrics, Charles University and Faculty Hospital Pilsen. Methods: 318 women (92%) entered the study after their first vaginal delivery having given their consent. Instrumental vaginal deliveries were excluded. According to the perineal length, the women were divided into three study groups: short perineum (less or equal 30 mm), normal perineum (>30 mm and <60 mm), long perineum (equal to 60 mm and longer). Parameters evaluated: incidence of episiotomy, length of episiotomy, angle of episiotomy of the midline, shortest distance between episiotomy and anus, episiotomy and perineum length ratio. If episiotomy was not performed, the perineal tear has been evaluated in grades. Results: The total proportion of episiotomy makes up 75%. The proportion of episiotomy and its angle has not reached statistical significance amongst the study groups. The length of episiotomy has been statistically significant amongst all study groups – the shortest being in the group of short perineum and the longest in the group of long perineum (p=0.001). However the shortest distance between episiotomy and anus was statistically significant in the group of short perineum compared to normal perineum (p=0.026) and long perineum (p=0.005). If episiotomy was not performed, the total average perineal tear (in grades) was minimum in the group of short perineum and maximum in the group of long perineum (p=0.018). Summary: The short perineum does not appear to be the risk factor in the higher rate of episiotomy and perineal tears in this study. However if episiotomy was performed, the part of perineum which was not injured was found significantly shorter than in the other study groups. This could subsequently lead to postpartum anal incontinence. In this group the use of episiotomy as a prevention of perineal injury seems unjust. The group of long perineum has a significantly longer episiotomy and grade of perineal tear. This could contribute to the development of dyspareunia.
- MeSH
- elektronová mikroskopie MeSH
- kolagen ultrastruktura MeSH
- techniky in vitro MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
Several methods of molecular analysis of microbial diversity, including terminal restriction fragment length polymorphism (T-RFLP) analysis are based on measurement of the DNA fragment length. Significant variation between sequence-determined and measured length of restriction fragments (drift) has been observed, which can affect the efficiency of the identification of microorganisms in the analyzed communities. In the past, this variation has been attributed to varying fragment length and purine content. In this study, principal component analysis and multiple regression analysis were applied to find the contributions of those and several other fragment characteristics. We conclude that secondary structure melting point and G+C nucleotide content, besides the fragment length, contribute to the variation observed, whereas the contribution of purine content is less important. Incomplete denaturation of the sample at the start of electrophoretic separation of fragments has been excluded as a major cause of the variation observed. Our regression model explains the observed drift variation by approximately 56%, with standard deviation of the prediction equal to approximately 1.3 bp.
- MeSH
- analýza polymorfismu délky amplifikovaných restrikčních fragmentů metody normy MeSH
- DNA fungální chemie genetika MeSH
- houby chemie genetika izolace a purifikace MeSH
- konformace nukleové kyseliny MeSH
- Phalaris mikrobiologie MeSH
- polymorfismus délky restrikčních fragmentů MeSH
- tranzitní teplota MeSH
- zastoupení bazí MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- hodnotící studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
