Schopnost vytvářet vnitřní reprezentace prostředí je vlastní řadě živočišných druhů, včetně člověka. Jednou ze základních složek této prostorové kognice je schopnost vnímat geometrii prostoru. V předchozích experimentech jsme ukázali, že makaci jsou schopni orientovat se v reálném prostoru na základě abstraktních stimulů zobrazovaných na monitoru. Ve stávajících experimentech se zaměřujeme na detailní zkoumání strategie, jakou k abstrakci prostoru makaci používají. V prezentovaném experimentu jsme sledovali, jak makaci vnímají abstraktní geometrickou informaci zobrazovanou na počítačovém monitoru a jak tuto informaci používají pro orientaci v reálném prostoru. Prezentované stimuly byly navrženy jako jednoduchá symbolická reprezentace »odpověďového prostoru", ve kterém makaci volih mezi jednotlivými diskrétními pozicemi. Byli tak nuceni dekódovat informaci obsaženou v jednom prostorovém rámci a transformovat ji pro orientaci (pro prostorovou volbu) v jiném prostorovém rámci. Stimuly, podle kterých se makaci měli orientovat, byly navrženy původně jako reprezentace „odpověďového prostoru". Během experimentu jsme manipulovali jednotlivými geometrickými vlastnostmi stimulů, abychom identifikovali, které z těchto rysů jsou pro vnímání této prostorové reprezentace nejdůležitější. Identifikovali jsme někoUk možných strategií, které mohli makaci pro řešení úlohy používat.

The ability to create an inner representation of a space is crucial for most animal's species, including human. One of the esse ntial parts of this spatial cognition is the ability to perceive and decode geometry of the space. In previous experiments we demonstrated that macaques are able to orient in a real space according to abstract visual stimuli p resented on a computer screen. In the present experiments we focus on detailed analysis of strategy used by monkeys to abstract geometric information about sp ace. In the present experiment we study how the monkeys perceive the geometrical information shown on the computer screen and how th ey use this information for orientation in the real space. Presented stimuli were designed as a simple symbolic representation of a „r esponse space“ where the subjects choose among the particular separate positions. Therefore they had to decode the information from one spatia l frame and use it for orientation in the other spatial frame. The stimuli provided for orientation were initially designed as a representation of the “response space”. During the experiment we manipula- ted particular geometrical features of the stimuli to identify which of these features are the most important for representatio n of the space. We proposed few possible strategies which the monkeys could use for solving the task.

• Keywords
• makaci, mentální transformace, prostorová kognice, geometrie,
• MeSH
• Financing, Organized MeSH
• Physical Stimulation methods   instrumentation   MeSH
• Cognition MeSH
• Models, Animal MeSH
• Space Perception physiology   classification   MeSH
• Visual Perception MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Male MeSH
• Animals MeSH

V předchozích experimentech (Nekovarova et al., 2007) jsme ukázali, že makaci (Macaca mulatta) jsou schopni se orientovat v reálném prostoru na základě abstraktních vizuálních stimulů promítaných na obrazovku počítače. Vizuální stimuly byly dvojího druhu: „prostorové" („konfigurační"), které byly navrženy jako prostorová reprezentace reálného „odpověďového prostoru" a „neprostorové", které byly tvořeny jen jednoduchými obrazci bez implicitní prostorové informace. V prezentovaných experimentech jsme zkoumali schopnost makaků orientovat se podle prostorových stimulů, které jsme rotovali ve frontální rovině oproti reálnému „odpovědbvému prostoru" nebo u kterých jsme transformovali jejich geometrické vlastnosti. U prezentovaných stimulů jsme měnili velikost úhlů a poměr délky stran. Zkoumali jsme, jakou strategii používají makaci k reprezentaci těchto stimulů.

In previous experiments we demonstrated that macaque monkeys (Macaca mulatta) were able to orient in a real space according to abstract spatial stimuli presented on a computer screen. We used visual stimuli of both types: „spatial“ (designed as a representation of the real „response space“) and „non-spatial“ (simple patterns without any implicit spatial information). In present experiments we studied an ability of macaque monkeys to orient in the real space according to the spatial stimuli rotated in frontal plane against the real space or according to stimuli with transformed geometric features. We changed the geometric features of stimuli: angles and the lengths of walls. We studied which strategy the monkeys used to represent such abstract spatial stimuli.

• MeSH
• Financing, Organized MeSH
• Congresses as Topic MeSH
• Macaca mulatta MeSH
• Models, Animal MeSH
• Spatial Behavior physiology   MeSH
• Photic Stimulation methods   instrumentation   MeSH
• Space Perception physiology   MeSH
• Visual Perception MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Animals MeSH

Zvířata často demonstrují schopnost vnímat konfiguraci orientačních bodů v prostoru i geometrické rysy prostředí. Testovali jsme schopnost zvířat vnímat konfiguraci abstraktních vizuálních stimulů a provádět prostorové volby v reálném prostředí podle této informace. V nově vyvinutém behaviorálním testu jsme použili Skinnerův box. Toto uspořádání nám umožnilo testovat prostorovou kognici zvířat za minimalizace motorické komponenty chování. Ukázali jsme, že potkani jsou schopni orientace podle konfigurace vizuálních Stimulů navržených jako reprezentace „odpověďového prostoru" a promítaných na počítačovém monitoru (Nekovarova a Bureš, 2006). Následně jsme ukázali, že potkani vnímají tyto „prostorové stimuly" (zobrazující konfiguraci reálného odpověďového prostoru) rozdílně než jednoduché stimuly bez prostorové informace (Nekovarova et al., 2006a). Pro srovnání kognitivních funkcí různých živočišných druhů jsme provedli ekvivalentní experiment s makaky (Nekovarova et al., 2006b). Výsledky tohoto experimentu ukázaly, že na rozdíl od potkanů se makakové dokáží v reálném prostoru orientovat podle prostorové i podle neprostorové abstraktní informace. Nicméně další testy ukázaly, že i zde exisuje rozdíl ve vnímání prostorových a neprostorových stimulů.

Animals often demonstrate their ability to perceive configuration of landmarks and geometrical features of the environment. We tested their ability to perceive configurations of abstract stimuli and to make spatial choices in the real environment accordi ng to this information. We developed behavioral tests using a modified Skinner box to test spatial cognition of animals with minimizing mo toric component of the response. We showed that rats able to perform spatial choices in the real space (operant responses) according to con- figuration stimuli designed as a representation of this response space and presented on the computer screen (Nekovarova and Bur es, 2006). Subsequently, we proved that rats perceived such spatial stimuli (with information about configuration of the real space ) differently from simple stimuli without any spatial information (Nekovarova et al., 2006a). Finally, we carried out a similar experiment in macaque monkeys (Nekovarova et al., 2006b) to compare cognitive functions of different animal species. The results of this experiment s uggested that, unlike rats, monkeys were able to associate the positions in the real space both with spatial and non-spatial information displayed on the computer screen. However, additional tests demonstrated a difference between processing of these two types of stimuli.

• MeSH
• Behavioral Research methods   MeSH
• Maze Learning physiology   MeSH
• Research Support as Topic MeSH
• Financing, Organized MeSH
• Cognition physiology   MeSH
• Rats physiology   psychology   MeSH
• Macaca physiology   psychology   MeSH
• Orientation physiology   MeSH
• Spatial Behavior physiology   MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Rats physiology   psychology   MeSH
• Animals MeSH

HIV infekce u lidí a SIV infekce u makaků Rhesus (RM) se vyznačuje zvýšenou apoptózou a aktivací vyvolanou buněčnou smrtí (AICD) CD4 lymfocytů. Avšak některé druhy primátů, jako například afričtí mangabejové (SM), jsou přirozeně infikováni SIV a nerozvine se u nich symptomatické onemocnění. Tato studie ukazuje, že lymfocyty RM infikovaných SIV vykazují sníženou vnitrobuněčnou expresi GSK3beta a současně zvýšenou expresi a fosforylaci (Thr308) kinázy Akt spojenou se stimulací receptorů CD3 a CD28. Tyto rozdíly jsou specificky měřitelné pouze v některých definovaných subpopulacích CD4 lymfocytů. Je to jeden z mála příkladů monofosforylace Akt a tato signalizace může představovat jeden z mechanismů vedoucích k rozdílům v AICD a případně i rezistenci k infekci SIV.

Increased CD4+ T cell apoptosis and activation induced cell death (AICD) as a result of HIV infection in humans and SIV infection in Rhesus macaques (RM) is indicative of disease. Some non-human primate species naturally infected by SIV, such as African sooty mangabeys (SM), do not succumb to SIV despite high viral loads. Previously, we showed that mRNA levels of GSK-3β a kinase involved in T cell signaling, are significantly decreased in SIV+ RM compared to SIV+ SM. The current study confirms that expression of GSK-3β is decreased at the protein level in SIV+ RM. In addition, CD4+ T cells from SIV+ RM, but not other animals show an increase in both total Akt, a kinase directly interacting with GSK-3β and p-AktThr308 in response to stimulation via CD3/CD28, which is associated with an increase in apoptosis. Furthermore, the differences between the uninfected and pathogenically or non-pathogenically infected animals are not only species specific, but also T cell subset specific and that these trends correlate with AICD. This is one of few studies indicating the activity of Akt can be specific to only one phosphorylation site and may be linked to the differences in AICD and resistance to the lentivirus induced disease.

• MeSH
• Simian Acquired Immunodeficiency Syndrome * immunology   MeSH
• CD28 Antigens MeSH
• CD3 Complex MeSH
• Apoptosis MeSH
• CD4-Positive T-Lymphocytes * MeSH
• Cercocebus atys MeSH
• Phosphorylation * MeSH
• Immunoblotting MeSH
• Glycogen Synthase Kinase 3 MeSH
• Cells, Cultured MeSH
• Macaca mulatta MeSH
• Monkey Diseases MeSH
• Protein Serine-Threonine Kinases MeSH
• Flow Cytometry MeSH
• Signal Transduction MeSH
• Simian Immunodeficiency Virus pathogenicity   MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Animals MeSH
• Publication type
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH

Oxytocin je neuropeptid, který je spojován zejména s ovlivněním činnosti dělohy při porodu a s laktací. V posledních letech se věnuje značná pozornost jeho centrálním účinkům v mozku, kde působí jako neurotransmiter. V četných experimentech a klinických studiích byly prokázány jeho mírně sedativní a anxiolytické účinky. Oxytocin zvyšuje empatii, schopnost číst pocity druhého člověka a důvěřivost. Podílí se na vzniku emoční vazby mezi matkou a dítětem, mezi pohlavními partnery, na vzniku orgasmu, redukci strachu. Zvyšuje důvěru a empatii ve skupině. V porodnictví je používán především intravenózně, zřídka intramuskulárně. Protože oxytocin jako neuropeptid špatně prostupuje hematoencefalickou bariérou, nejsou jeho centrální účinky vyznačeny. Při nazální aplikaci však dochází k přímému přestupu oxytocinu cévami spodiny lební a čichovou sliznicí do mozku a k rozvoji jeho účinků na chování. V pokusech na králících a makacích jsme prokázali jeho výrazný anxiolytický a sedativní účinek. V pilotní studii u člověka jsme pozorovali jeho vliv na redukci psychického stresu a na navození anxiolýzy.

Oxytocin is a neuropeptide that we mainly associate with its effect on uterine activity during delivery and on lactation. In recent years, attention has shifted to its central effects within the brain, where it acts as a neurotransmitter. Numerous experiments and clinical trials have demonstrated its mildly sedative and anxiolytic effects. Oxytocin increases empathy, the ability to perceive another person's feelings and trustfulness. It plays a role in the development of emotional bonds between mother and child and between sexual partners during orgasm. Oxytocin reduces fear, increases confidence and empathy within a group. In obstetrics, it is primarily used intravenously, rarely intramuscularly. Given that it is a neuropeptide, oxytocin penetrates the blood-brain barrier poorly and thus its central effects are not pronounced. However, when applied nasally, oxytocin penetrates directly into the brain via the blood vessels at the base of the skull and the olfactory mucosa and thus its effect on behaviour is achieved. Experiments involving rabbits and macaques have demonstrated its significant anxiolytic and sedative effect. In a pilot study in humans, we observed its effect on the reduction of psychological stress and development of anxiety.

• MeSH
• Conscious Sedation * methods   MeSH
• Administration, Intranasal MeSH
• Rabbits MeSH
• Humans MeSH
• Macaca MeSH
• Models, Animal MeSH
• Oxytocin * administration & dosage   pharmacokinetics   pharmacology   MeSH
• Pilot Projects MeSH
• Stress, Psychological * drug therapy   MeSH
• Check Tag
• Rabbits MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH

Buccal, nasal and conjunctival application of anaesthetics and their influence on behaviour (anxiolysis, sedation and analgesia) and basic cardio-respiratory parameters will be evaluated in laboratory rats, mice, rabbits and macaques. Relation between plasmatic concentration and onset of clinical effects in selected drugs will be assessed by biochemical analysis.

V pokusech na laboratorních myších a potkanech, králících a opicích makak rhesus testovat trasnbukální, nazální a konjunktivální aplikaci anestetik a jejich vliv na chování (anxiolýzu, sedaci a analgezii) a základní kardiorespirační parametry. Analytickým měřením vzorků plasmy stanovit u vybraných farmak vztah plasmatických koncentrací ke klinickým účinkům a rychlosti jejich nástupu.

• MeSH
• Analgesia MeSH
• Conscious Sedation MeSH
• Anesthetics administration & dosage   pharmacokinetics   therapeutic use   MeSH
• Ergometry MeSH
• Animal Experimentation MeSH
• Drug Combinations MeSH
• Clinical Trials as Topic MeSH
• Plasma drug effects   MeSH
• Disaster Medicine methods   trends   MeSH
• Tranquilizing Agents MeSH
• Drug Administration Routes MeSH

• Conspectus
• Farmacie. Farmakologie
• NML Fields
• urgentní lékařství
• anesteziologie a intenzivní lékařství
• farmacie a farmakologie
• farmakoterapie
• NML Publication type
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

Carfentanil, nejsilnější známý opioid (10 000× analgeticky silnější než morfin), byl syntetizován v polovině sedmdesátých let minulého století. Vzhledem k enormně silnému účinku a pevné vazbě na opioidní receptory se v humánní medicíně nepoužívá. Hodí se však výborně při studiích interakce opioidu se svým receptorem. Je používán ve Spojených státech amerických k imobilizaci různých druhů zvířat – slona, nosorožce, kopytníků a v přírodních rezervacích. V Evropě je pak používán další ultrapotentní derivát opioidů – etorfin. Účinky carfentanilu jsou shodné s účinky ostatních opioidů. V roce 1984 jsme získali vzorek carfentanilu, který jsme testovali na potkanech, opicích makak rhesus, psech, paviánu pláštíkovém a zvířatech pražské ZOO (lidoopi, antilopy). V pilotní studii jsme hodnotili vliv carfentanilu podaného intramuskulárně a nazálně u dobrovolníků na jejich chování a základní kardiorespirační parametry. Látka je v současné době velmi nebezpečnou drogou v kombinaci s heroinem a byla rovněž užita s remifentanilem ve formě aerosolu při osvobozování rukojmích ruskými speciálními policejními jednotkami v divadle Dubrovka v roce 2002.

Carfentanil is the strongest known opioid (10 000× the analgesi c power of morphine) synthetized in mid‑70s of the previous century. It is not used in humane medicine due to enormous power of effect and strong binding to opioid receptors. However, it is perfectly suited for studies of opioid interaction with its receptor. In United States, it is used to immobilize different species of animals – elephants, rhinos, ungulates and in nature reserves. In Europe, another ultrapotent opioid derivate is used – etorphine. The effects of carfentanil are the same as the effects of other opioids. In 1984, we acquired a sample of carfentanil that we tested on rats, rhesus macaque monkeys, dogs, hamadryas baboons and animals in the Prague ZOO (great apes, antelopes). In a pilot study, we evaluated the effect of carfentanil administered intramuscularly and nasally to volunteers on their behavior and basic cardiorespiratory parameters. The substance is currently a very dangerous drug in combination with heroin. Together with remifentanil in aerosol formulation, it was used during the release of hostages by Russian special police units in the Dubrovka Theatre in 2002.

• MeSH
• Fentanyl * analogs & derivatives   administration & dosage   therapeutic use   MeSH
• Humans MeSH
• Analgesics, Opioid MeSH
• Illicit Drugs chemistry   toxicity   MeSH
• Weapons MeSH
• Drug Administration Routes veterinary   MeSH
• Animals, Zoo MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Animals MeSH

Alzheimerova demence (AD) je neurodegenerativní onemocnění s nejvyšší prevalencí, které nelze v současné době vyléčit. Dvěma základními formami AD jsou forma familiární (autozomálně dominantní onemocnění s časným nástupem rozvoje) a forma sporadická (jejímž nejrizikovějším faktorem je věk). K testování léků a získání informací o mechanismu onemocnění je nezbytné používat animální modely, které by odpovídaly kognitivním, behaviorálním a neuropatologickým symptomům onemocnění. Transgenní animální modely odpovídají spíše familiární formě AD, jejíž pravděpodobnost výskytu je velmi nízká (5 %). Z tohoto důvodu sílí v poslední době snaha vyvinout netransgenní model ("natural animal model") častěji se vyskytující sporadické formy AD, který by poskytl doplňující informace o změnách mozku, ke kterým dochází během stárnutí. Přestože nalezení ideálního "natural" animálního modelu sporadické formy AD je stále výzvou, existuje několik modelů, které se mu alespoň přibližují, například makak rhesus, bígl nebo osmák degu. Cílem této práce je shrnout animální modely s přirozeným rozvojem patologií, pro které je nejrizikovějším faktorem vysoký věk.

Alzheimer's disease (AD) is a neuro-degenerative disorder with the highest prevalence in the population and for which we do not have a cure so far. Two basic forms of AD were described: familial form (autosomal dominant disease with early onset) and sporadic form (where the age is the most important risk factor). The animal models are useful for drug development and obtaining information about the mechanism of the disease. They should follow cognitive, behavioural and neuropathological symptoms of the disease as observed in humans. Transgenic animal model is a commonly used model but represents rather familial form of AD which probability of occurrence is very low (5%). Thus, there is an effort to find a non-transgenic natural animal model which would be relevant to the sporadic form of AD and give us additional information about changes in the brain during the aging. Even though finding of an ideal natural animal model of sporadic form of AD is challenging some models are very close to the ideal like a rhesus macaque, beagle or common degu. The aim of this article is to sum up existing animal models of the natural development of pathologies emerging during aging.

• MeSH
• Alzheimer Disease * MeSH
• Amyloid beta-Peptides MeSH
• Rabbits MeSH
• Rats MeSH
• Lemur MeSH
• Humans MeSH
• Macaca MeSH
• Disease Models, Animal * MeSH
• Brain pathology   MeSH
• Mice MeSH
• Octodon MeSH
• Dogs MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Rabbits MeSH
• Rats MeSH
• Humans MeSH
• Mice MeSH
• Dogs MeSH
• Animals MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Autori sa zaoberajú parametrami sexuálnej reakcie ženy. Porovnávajú takmer 50-ročný štvorfázový "EPOR (Excitácia - E, Plató - P, Orgazmus - O, Rezolúcia - R) model" Mastersa a Johnsonovej s trojfázovým "EOR (Excitácia - E, Orgazmus - O, Rezolúcia - R) modelom". Dôvodom vynechania fázy II ("fáza plató" - P) v "EOR modeli" je variabilita a často až nemožnosť objektívne identifikovať túto fázu sexuálnej reakcie u väčšiny žien. Časť práce sa venuje evolúcii a etologickej problematike orgazmu ženy a iných cicavov. Uvádzajú sa dôvody, prečo u ženy, ale aj samíc niektorých primátov Macaccus (makak rhesus) a Pan paniscus (Bonobo) (trpasličieho šimpanza) existuje koitový orgazmus. Tento fenomén súvisí s evolučnou prestavbou panvy, ktorá umožňuje koitus "tvárou v tvár" s intenzívnejšou stimuláciou klitorisu, ďalších erektilných štruktúr a celých genitálií v porovnaní s koitovou aktivitou "a tergo", "zozadu", aká existuje okrem uvedených výnimiek u všetkých iných primátov. Analyzuje sa aj tradičná téma vagínovej versus klitorisovej stimulácie na vyvolanie orgazmu a problematika multiorgazmu. V rámci fáz orgazmového procesu sa opisuje reakcia jednotlivých častí ženských rodidiel s dôrazom na erektilné štruktúry, najmä klitoris. Pozornosť sa venuje aj zmenám mimo genitálií, napr. prsníkom (mamma feminina) a iným štruktúram, ako ich zmeny nastávajú u ženy počas orgazmového procesu [75].

• MeSH
• Clitoris MeSH
• Coitus physiology   MeSH
• Humans MeSH
• Orgasm physiology   MeSH
• Breast MeSH
• Sexual Behavior physiology   MeSH
• Vagina MeSH
• Developmental Biology MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Female MeSH