Intenzifikovaná inzulínová léčba pomocí mnohočetných aplikací denně představuje pro nemocné nejnáročnější formát léčby diabetu 2. typu, a je proto doporučena pro určité klinické situace. Chronický charakter onemocnění a aspekt věku či komorbidit nemocného ovšem vybízí k zamyšlení nad zjednodušením komplexních forem léčby diabetu 2. typu s cílem omezit zátěž nemocného a případné nežádoucí příhody plynoucí z nezvládnutí náročného schématu. Titrovatelné fixní kombinace bazálního inzulínu a agonisty receptoru pro glukagon-like peptid-1 (GLP-1) jsou v klinické praxi s oblibou využívány pro komplementární mechanismus jejich působení na snížení glykemie. V rámci předkládané kazuistiky byla deintenzifikace inzulínové léčby vhodným řešením, které respektovalo pracovní pozici nemocného a vytvořilo příznivé podmínky pro dlouhodobou compliance nemocného k léčbě. Při 24měsíční léčbě lixisenatidem v kombinaci s inzulínem bylo dosaženo významného snížení obvodu pasu, stabilní a uspokojivé kompenzace diabetu a lipidogramu, což sumárně lze považovat za úspěšnou intervenci individuálního kardiovaskulárního rizika daného pacienta.
Intensive insulin therapy with multiple daily injections is the most challenging format of treatment for type 2 diabetes patients and is therefore recommended for specific clinical situations. However, the chronic nature of the disease and the aspect of the patient's age or comorbidities encourage a reflection on the simplification of type 2 diabetes therapy in order to reduce the patient's burden and possible adverse events resulting from failure to cope. Titratable fixed combinations of basal insulin and a glucagon-like peptide-1 (GLP-1) receptor agonist are popularly used in clinical practice for the complementary mechanism of their action to reduce glycaemia. In the presented case report, deintensification of insulin treatment was a suitable solution that respected the patient's work position and created favourable conditions for the patient's long-term “compliance” with the treatment. With 24 months of treatment with lixisenatide in combination with insulin, a significant reduction in waist circumference, stable and satisfactory control of diabetes and blood lipids were achieved. In summary, this can be considered a successful intervention of the patient's individual cardiovascular risk.
- Klíčová slova
- lixisenatid,
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie MeSH
- dyslipidemie farmakoterapie komplikace MeSH
- fixní kombinace léků MeSH
- glukagonu podobný peptid 1 * analogy a deriváty aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- hypertenze farmakoterapie komplikace MeSH
- hypoglykemika aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- inzulin glargin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Vývoj inhibitorů SGLT2 (známých také jako glifloziny) navazoval na řadu dekád fyziologických výzkumů renálních funkcí, a zejména na identifikaci transportních molekul SGLT (sodium‑glucose cotransporter) ve tkáni ledvin v roce 1992. Ač byly inhibitory SGLT2 původně vyvíjeny jako antidiabetika, inhibice sodíko‑glukózového kotransportéru 2 přináší široké spektrum účinků na funkci ledvin, na homeostázu objemu plazmy i na celkový energetický metabolismus těla. U nemocných s diabetem 2. typu je při podávání inhibitorů SGLT2 snížení glykemie proporcionální výši původní hyperglykemie a glomerulární filtraci této glukózy. V klinických studiích byl při podávání inhibitorů SGLT2 pozorován pokles hodnoty HbA1c v rozsahu 7–10 mmol/l vs. placebo nezávisle na přidružené antidiabetické léčbě. Léčba inhibitory SGLT2 byla ve většině studií spojena s poklesem tělesné hmotnosti o 2–3 kg za šest měsíců podávání, což je podmíněno ztrátou tukové tkáně, a to i tuku v játrech a tuku viscerálního. Na úrovni ledvin vede léčba inhibitory SGLT2 k poklesu intraglomerulárního tlaku, který je společným jmenovatelem snížení progrese albuminurie a zpomalení poklesu renálních funkcí u léčených osob ve srovnání s placebem. Použití inhibitorů SGLT2 je spojeno i s poklesem systolického (o 4–6 mm Hg) i diastolického (o 1–2 mm Hg) tlaku, nicméně inhibitory SGLT‑2 zaujaly odbornou veřejnost především svou schopností snížit výskyt kardiovaskulárních příhod, zejména srdečního selhání. Výsledky metaanalýzy kardiovaskulárních studií s inhibitory SGLT2 svědčí o jejich mimořádném a statisticky „spolehlivém“ účinku na snížení počtu hospitalizací pro srdeční selhání (o 31 %) a na omezení progrese renálního postižení (o 45 %). Účinek inhibitorů SGLT‑2 na sdružený ukazatel manifestace aterosklerózy (IM, CMP a úmrtí z kardiovaskulárních příčin) se projevil signifikantním snížením o 11 %. Při léčbě inhibitory SGLT2 je nutné počítat s možností vzniku mykotických infekcí genitálu a s nízkým rizikem diabetické ketoacidózy. Při adekvátních opatřeních lze riziko těchto nežádoucích účinků snížit a v celkovém kontextu jasně převažují přínosy léčby, které v mezinárodních i národních doporučeních „posunuly” inhibitory SGLT2 na pozici druhé léčebné volby po metforminu u osob trpících diabetem 2. typu a kardiovaskulárním onemocněním (především srdečním selháním) nebo chronickým onemocněním ledvin.
Development of the SGLT2 inhibitor class (known also as the gliflozins) followed after several decades of physiologic research of renal functions and especially after the identification of transporter molecules (sodium‑glucose contransporter) in renal tissue in 1992. Although SGLT2 inhibitors were primarily developed as glucose‑lowering agents, inhibition of sodium‑glucose contransporter brings about pleiotropic effects on renal functions, plasma volume homeostasis and metabolic processes across the entire body. SGLT2 inhibitor therapy in type 2 diabetes reduces plasma glucose levels proprortional to the ambient glucose concentration and the glomerular filtration of this glucose. In clinical trials, SGLT2 inhibitors are associated with a reduction in HbA1c by 7–10 mmol/L vs. placebo, regardless of background therapy. Most studies assessing SGLT2 inhibitors treatment reported loss of 2–3 kg body weight over the initial 6 months of therapy, including reductions in steatosis and visceral adipose tissue. Looking into renal functions SGLT2 are associated with reduction of intraglomerular pressure that is a common denominator of reduced progression of albuminuria and slower decline in renal function when compared with placebo. Use of SGLT2 inhibitors cause lowering of systolic and diastolic blood pressure by 4–6 mmHg and 1–2 mmHg respectively, nevertheless SGLT2 inhibitors drew attention of scientific community especially by unprecedented reductions of cardiovascular events, particularly hospitalisation for heart failure. Results of meta‑analysis of cardiovascular outcome trials with SGLT2 inhibitors showed their greatest and most consistent effect on reducing the relative risk of hospitalisation for heart failure (31%) and of progression of renal disease (45%). Their effect on the composite atherosclerotic outcome of myocardial infarction, stroke or cardiovascular death was significant 11% reduction in relative risk. During treatment with SGLT2 inhibitors one should take into account possibility of development of genital mycotic infections or diabetic ketoacidosis. It is important that adequate measures can reduce the risk of these side effects and in overall assesment benefits clearly prevail risks of treatment. International and national Czech guidelines consider SGLT2 inhibitors as a suitable second agent add‑on metformin therapy in patients with type 2 diabetes and cardiovascular disease (particularly heart failure) or chronic kidney disease.
- MeSH
- amputace statistika a číselné údaje MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie MeSH
- fraktury kostí epidemiologie chemicky indukované MeSH
- glifloziny aplikace a dávkování farmakokinetika farmakologie MeSH
- hodnoty glomerulární filtrace účinky léků MeSH
- hypoglykemika MeSH
- kardiovaskulární nemoci prevence a kontrola MeSH
- krevní tlak účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- nežádoucí účinky léčiv epidemiologie etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Klíčová slova
- lixisenatid, studie LixiLan-L, iGlarLixi,
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie MeSH
- dospělí MeSH
- fixní kombinace léků * MeSH
- glykovaný hemoglobin účinky léků MeSH
- hmotnostní úbytek účinky léků MeSH
- hypoglykemie epidemiologie chemicky indukované MeSH
- hypoglykemika klasifikace terapeutické užití MeSH
- inzulin glargin * terapeutické užití MeSH
- klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
- krevní glukóza účinky léků MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- peptidy terapeutické užití MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- receptor pro glukagonu podobný peptid 1 * agonisté MeSH
- senioři MeSH
- titrace MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
- Klíčová slova
- bimagrumab,
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie MeSH
- inzulinová rezistence MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- komentáře MeSH
- souhrny MeSH
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie MeSH
- glykovaný hemoglobin MeSH
- komplikace diabetu MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- komentáře MeSH
- souhrny MeSH
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie MeSH
- inhibitory dipeptidylpeptidasy 4 farmakologie terapeutické užití MeSH
- krevní glukóza účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- komentáře MeSH
- souhrny MeSH
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * diagnóza farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- glykovaný hemoglobin izolace a purifikace škodlivé účinky účinky léků MeSH
- hyperglykemie diagnóza prevence a kontrola terapie MeSH
- hypoglykemie diagnóza prevence a kontrola terapie MeSH
- hypoglykemika aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- inhibitory dipeptidylpeptidasy 4 * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- inzuliny * aplikace a dávkování klasifikace terapeutické užití MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- postprandiální období fyziologie účinky léků MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- statistika jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Diabetes mellitus 2. typu je onemocnění s progresivním charakterem a při postupném snižování sekreční kapacity beta buněk pankreatu u řady osob dojde dříve či později k situaci, kdy jen léčba exogenním inzulinem zajistí dobrou kompenzaci diabetu. Cílem studie CompoSIT I bylo zhodnotit vliv pokračování léčby inhibitorem DPP‑4 sitagliptinem při zahájení léčby inzulinem glargin a při následné intenzivní titraci jeho dávky na kompenzaci diabetu a četnost hypoglykemií. Zařazení nemocní s diabetem 2. typu byli randomizováni v poměru 1 : 1 k pokračování léčby sitagliptinem či k jejímu ukončení a k záměně za placebo a současně byla zahajována léčba inzulinem glargin. Primárním sledovaným ukazatelem byla změna koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c) ve 30. týdnu studie a četnost dokumentovaných symptomatických hypoglykemií ≤ 3,8 mmol/l. Výsledky ukázaly, že v obou léčebných větvích došlo při titraci inzulinu glargin ke snížení koncentrace HbA1c, které bylo výraznější ve skupině léčené metforminem a ponechaným sitagliptinem oproti skupině léčené metforminem a placebem: –1,88 % vs. –1,42 %. V rámci parametru četnosti dokumentovaných symptomatických hypoglykemií (≤ 3,9 mmol/l) byl na konci studie signifikantní rozdíl mezi hodnocenými větvemi: ve větvi léčené sitagliptinem byla četnost 1,55 epizody/pacient/rok, zatímco ve větvi léčené placebem 2,12 epizody/pacient/rok. Výsledky studie CompoSIT I potvrzují příznivé účinky inhibitoru DPP‑4 sitagliptinu i ve fázi onemocnění, kdy je zahajována léčba bazálním inzulinem. Zlepšení kompenzace diabetu spojené s nízkým rizikem vzniku hypoglykemie či vzestupu tělesné hmotnosti dává sitagliptinu potenciál využití v momentu klinického rozhodování o volbě racionálního konceptu kombinační terapie.
Diabetes mellitus type 2 is a progressive disease and gradual loss of secretional capacity of beta cells leads in need for insulin therapy in certain stage of the disease in order to maintain glucose control in many people. The aim of CompoSIT I study was to compare the effects of continuing vs. discontinuing sitagliptin when initiating and intensively titrating insulin glargine. Methods: Eligible patients with type 2 diabetes were allocated to continuing sitagliptin or discontinuing sitagliptin at randomization, with both groups initiating insulin glargine and titrating to a target fasting glucose of 4.0‑5.6 mmol/l. The primary objectives were to assess the change from baseline in HbA1c and the event rate of documented symptomatic hypoglycemia with BG ≤3.9 mmol/l. Results: Titration of insulin glargine improved HbA1c levels after 30 weeks in both treatment arms, but the change was greater in metformin and continuing sitagliptin group ‑1.88% vs. ‑1.42% in the metformin + placebo group. The event rate of documented symptomatic hypoglycemia with BG ≤3.9 mmol/L over 30 weeks was significantly lower in the sitagliptin group compared with the placebo group (event rate ratio = 0.73, p = 0.039). Results of CompoSIT I confirmed efficacy of DDP‑4 inhibitor sitagliptin in the stage of type 2 diabetes when initiation of basal insulin takes place. Greater reduction in HbA1c without an increase in hypoglycemia or weight gain gives sitagliptin the potential of clinically meaningful use in a moment of decision making about the choice of suitable combination therapy of type 2 diabetes.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie MeSH
- dvojitá slepá metoda MeSH
- glykovaný hemoglobin normy MeSH
- inzulin glargin aplikace a dávkování MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- metformin aplikace a dávkování MeSH
- placebo terapeutické užití MeSH
- sitagliptin fosfát aplikace a dávkování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- klinické zkoušky, fáze III MeSH
- přehledy MeSH
- randomizované kontrolované studie MeSH
