• MeSH
• lidé MeSH
• myasthenia gravis diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• nemoci kraniálních nervů diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• neuropatie tenkých vláken diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• polyneuropatie diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• vaskulitida centrálního nervového systému při lupus erythematodes * diagnóza   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• histologické techniky MeSH
• lidé MeSH
• lokalizovaná sklerodermie etiologie   patologie   MeSH
• lupus erythematodes profundus patologie   MeSH
• necrobiosis lipoidica etiologie   patologie   MeSH
• panniculitis * diagnóza   etiologie   klasifikace   patologie   MeSH
• revmatoidní uzlíky etiologie   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• autoimunitní nemoci farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• biologická terapie škodlivé účinky   MeSH
• cílená molekulární terapie metody   škodlivé účinky   MeSH
• herpes zoster * chemicky indukované   epidemiologie   etiologie   MeSH
• inhibitory Janus kinas aplikace a dávkování   klasifikace   MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv epidemiologie   MeSH
• revmatické nemoci * farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• riziko MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• vakcinace MeSH
• virus varicella zoster patogenita   MeSH
• zánět farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• autoimunita * MeSH
• autoimunitní nemoci etiologie   patofyziologie   virologie   MeSH
• cytomegalovirové infekce imunologie   komplikace   MeSH
• hepatitida C imunologie   komplikace   MeSH
• herpetické infekce imunologie   komplikace   MeSH
• HIV infekce imunologie   komplikace   MeSH
• infekce virem Epsteina-Barrové imunologie   komplikace   MeSH
• koronavirové infekce imunologie   komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• retrovirové infekce imunologie   komplikace   MeSH
• virové nemoci * imunologie   komplikace   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Autoimunitní onemocnění postihují čím dál větší procento naší populace a dostávají se po nemocech oběhové soustavy a nádorových onemocněních na třetí místo příčin morbidity a mortality lidí v rozvinutých zemích. V současné době je známo více než 80 identifikovaných autoimunitních onemocnění, které představují význačný klinický problém vzhledem k jejich chronicitě, která vyžaduje dlouhodobou a často celoživotní terapii. Současné terapeutické postupy se snaží potlačit symptomy těchto nemocí, ale mají potíže zacílit na skutečné příčiny těchto onemocnění a efektivně a bez dalších vedlejších účinků je vyřešit. Přitom právě identifikace spouštěče autoimunitního onemocnění a jeho odstranění by mohlo zajistit vyléčení pacienta. Problém je, že přesná etiologie většiny autoimunitních onemocnění není zcela známá, nicméně kromě genetického profilu se na ní zřejmě podílí i životní styl jedince se spouštěcími faktory životního prostředí, jako jsou bakteriální, plísňové, parazitární a virové infekce. A právě viry, jak se ukazuje, ovlivňují vznik i klinický obraz celé řady autoimunitních onemocnění, ať už revmatologických, jako je např. systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida, Sjögrenův syndrom a celé řady dalších, ale i jiných včetně diabetes mellitus 1. typu, celiakie, autoimunitní tyreoiditidy a roztroušené sklerózy. Virové infekce vyvolávají silnou imunitní odpověď, která je nutná k potlačení infekce, ale v některých případech selhání regulace této imunitní odpovědi může vést ke škodlivým imunitním reakcím namířeným proti antigenům hostitele. Tento článek se zaměřuje na roli nejčastějších a nejznámějších virů a na mechanismus, kterým interagují s infikovaným imunitním systémem hostitele, což vyvolává zánětlivé reakce, které pak potencionálně vedou k rozvoji nebo exacerbaci revmatických autoimunitních onemocnění.

Autoimmune diseases affect an increasing percentage of our population and are the third leading cause of morbidity and mortality in developed countries, after cardiovascular diseases and cancer. Currently, more than 80 identified autoimmune diseases are known, which represent a significant clinical problem due to their chronicity, which requires long-term and often lifelong therapy. Current therapies seek to suppress the symptoms of these diseases but have difficulty targeting the true causes of these diseases and addressing them effectively and without further side effects. At the same time, the identification of the trigger of the autoimmune disease and its removal could ensure the cure of the patient. The problem is that the exact etiology of most autoimmune diseases is not fully known. However, in addition to the genetic profile, the lifestyle of an individual with environmental triggers, such as bacterial, fungal, parasitic, and viral infections, are probably involved. And it is the viruses that have been shown to influence the development of the clinical picture of a number of autoimmune diseases, whether rheumatological, such as systemic lupus erythematosus, rheumatoid arthritis, Sjögren’s syndrome, and many others, as well as non-rheumatic conditions including type 1 diabetes, celiac disease, autoimmune thyroiditis, and multiple sclerosis. Viral infections elicit a strong immune response, which is necessary to suppress the infection. However, in some cases, failure to regulate this immune response can lead to deleterious immune responses directed against host antigens. This article focuses on the role of the most common and well-known viruses and the mechanism by which they interact with the infected host's immune system, eliciting inflammatory responses that potentially lead to the development or exacerbation of rheumatic autoimmune diseases.

• MeSH
• autoimunita MeSH
• autoimunitní nemoci * etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• virové nemoci MeSH
• viry MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Methotrexát je v současnosti nejužívanějším chorobu modifikujícím lékem u celé řady revmatických onemocnění. Nejčastěji je podáván v léčbě revmatoidní artritidy, kde je stále lékem první volby a tzv. „kotevním lékem“ pro kombinace s jinými chorobu modifikujícími antirevmatickými léky (disease modifying antirheumatic drugs, DMARD), včetně biologických přípravků, pokud není v monoterapii dostatečně účinný. Má velmi příznivý poměr účinku a rizika, o čemž svědčí fakt, že po třech letech zůstává léčeno methotrexátem více než 50 % pacientů, což je dvojnásobek oproti jiným DMARD. Kromě léčby revmatoidní artritidy je s úspěchem používán k terapii juvenilní idiopatické artritidy a periferní formy psoriatické artritidy. Dále je podáván u některých projevů systémových onemocnění pojiva, jako je systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, polymyositida, dermatomyositida a další. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější obecné zásady podávání methotrexátu u pacientů s revmatoidní artritidou, formy aplikace, dávkování, ale i rizika spojená s jeho častým a dlouhodobým užíváním.

Methotrexate is currently the most widely used disease modifying drug for a variety of rheumatic diseases. It is most commonly used in rheumatoid arthritis, where it is still the first choice drug and the so-called „anchor drug“ for combinations with other drug modifying drugs (DMARD) or biological agents, unless it is sufficiently effective in monotherapy. It has a very favorable effect/risk ratio, as evidenced by the fact that after three years of treatment, more than 50 % of patients remain on therapy, which is twice as high as other DMARD. In addition to rheumatoid arthritis treatment, it has been successfully used to treat juvenile idiopathic arthritis and peripheral psoriatic arthritis. Furthermore, it is administered in some manifestations of systemic connective tissue disorders such as systemic lupus erythematosus, systemic sclerosis, polymyositis/dermatomyositis, and others. This paper summarizes the most important general principles of methotrexate in patients with rheumatoid arthritis, its forms of administration, dosing, but also its risks associated with its frequent and long-term use.

• MeSH
• antimetabolity terapeutické užití   MeSH
• antirevmatika škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• imunosupresiva terapeutické užití   MeSH
• inhibitory Janus kinas terapeutické užití   MeSH
• inhibitory TNF MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• management farmakoterapie MeSH
• methotrexát * aplikace a dávkování   farmakokinetika   terapeutické užití   MeSH
• revmatické nemoci farmakoterapie   MeSH
• tumor nekrotizující faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Revmatická polymyalgie (polymyalgia rheumatica, PMR) je zánětlivé revmatické onemocnění ne zcela jasné etiologie. Jedná se o klinický syndrom vyskytující se u lidí ve věku nad 50 let s maximem mezi 70. a 80. rokem charakteristický symetrickou bolestí a ztuhlostí zejména svalů ramen, horní části paží a šíjového svalstva a/nebo pánevního pletence. Onemocnění je doprovázeno výraznou ranní ztuhlostí a vysokými hodnotami reaktantů akutní fáze. Někdy bývají přítomny i nespecifické celkové příznaky zánětu (únava, slabost, nechutenství, hubnutí, teploty). Může se vyskytovat samostatně nebo současně s obrovskobuněčnou arteriitidou (OBA). Jedná se o diagnózu tzv. per exclusionem, proto je nutno nejprve vyloučit jinou etiologii obtíží. Pacient obvykle rychle reaguje na malé až střední dávky glukokortikoidů (GK), které jsou základním lékem tohoto onemocnění a po jejichž aplikaci většinou dochází velmi brzy k úlevě od potíží. Ale ne všichni pacienti s monoterapií GK dosáhnou remise a relaps onemocnění se vyskytuje až v 50 % případů. Navíc dlouhodobá terapie s sebou přináší mnoho nežádoucích účinků, proto je v některých případech nutno posílit terapii GK jinými imunosupresivními léky.

Polymyalgia rheumatica (PMR) is an inflammatory rheumatic disorder of unclear aetiology. This is a clinical syndrome occurs in people over 50 years of age with a peak between 70 and 80 years of age characterized by symmetrical pain and stiffness in particular to the shoulder muscles, upper arms and neck muscles and / or pelvic muscles. It is accompanied by pronounced morning stiffness and high levels of acute phase reactants. Sometimes there are non‑specific overall signs of inflammation (fatigue, weakness, loss of appetite, weight loss, temperature). It may occur alone or together with giant cell arteritis (GCA). This is a diagnosis of „per exclusion“, so it is necessary first to rule out another aetiology of the difficulties. It usually responds quickly to small to moderate doses of glucocorticoids (GK), which are the basic drug of this disease, which is very early to relieve problems. But not all patients on this therapy reach remission and relapse of the disease occurs in up to 50 % of cases. Moreover long‑term GK therapy brings with them a number of side effects. Therefore, in some cases, GK therapy needs to be strengthened by other immunosuppressive drugs.

• Klíčová slova
• Tocilizumab,
• MeSH
• artralgie klasifikace   MeSH
• C-reaktivní protein MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   MeSH
• interleukin-6 antagonisté a inhibitory   MeSH
• krevní sedimentace MeSH
• lidé MeSH
• methotrexát aplikace a dávkování   MeSH
• polymyalgia rheumatica diagnostické zobrazování   epidemiologie   etiologie   klasifikace   MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH