The aim of this paper was to summarise knowledge of IL-22 involvement in multiple sclerosis (MS) and the possible link between IL-22 and two transcription factors - AHR and c-Maf. The conclusion is that despite numerous studies, the exact role of IL-22 in the pathogenesis of MS is still unknown. The expression and function of c-Maf in MS have not been studied. It seems that the functions of c-Maf and AHR are at least partly connected with IL-22, as both directly or indirectly influence the regulation of IL-22 expression. This possible connection has never been studied in MS.

• MeSH
• adaptorové proteiny signální transdukční fyziologie   MeSH
• interleukiny fyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• receptory aromatických uhlovodíků fyziologie   MeSH
• roztroušená skleróza etiologie   MeSH
• transkripční faktory bHLH fyziologie   MeSH
• transkripční faktory fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Auxin is unique among plant hormones due to its directional transport that is mediated by the polarly distributed PIN auxin transporters at the plasma membrane. The canalization hypothesis proposes that the auxin feedback on its polar flow is a crucial, plant-specific mechanism mediating multiple self-organizing developmental processes. Here, we used the auxin effect on the PIN polar localization in Arabidopsis thaliana roots as a proxy for the auxin feedback on the PIN polarity during canalization. We performed microarray experiments to find regulators of this process that act downstream of auxin. We identified genes that were transcriptionally regulated by auxin in an AXR3/IAA17- and ARF7/ARF19-dependent manner. Besides the known components of the PIN polarity, such as PID and PIP5K kinases, a number of potential new regulators were detected, among which the WRKY23 transcription factor, which was characterized in more detail. Gain- and loss-of-function mutants confirmed a role for WRKY23 in mediating the auxin effect on the PIN polarity. Accordingly, processes requiring auxin-mediated PIN polarity rearrangements, such as vascular tissue development during leaf venation, showed a higher WRKY23 expression and required the WRKY23 activity. Our results provide initial insights into the auxin transcriptional network acting upstream of PIN polarization and, potentially, canalization-mediated plant development.

• MeSH
• Arabidopsis genetika   růst a vývoj   MeSH
• geneticky modifikované rostliny MeSH
• genové regulační sítě * účinky léků   MeSH
• kořeny rostlin účinky léků   genetika   růst a vývoj   metabolismus   MeSH
• kyseliny indoloctové metabolismus   farmakologie   MeSH
• membránové transportní proteiny genetika   metabolismus   MeSH
• mikročipová analýza MeSH
• polarita buněk * genetika   MeSH
• proteiny huseníčku genetika   metabolismus   fyziologie   MeSH
• regulace genové exprese u rostlin účinky léků   MeSH
• stanovení celkové genové exprese MeSH
• transkripční faktory fyziologie   MeSH
• zpětná vazba fyziologická účinky léků   MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Východiska: Metastazování, relaps a rezistence k chemoterapii jsou celosvětově hlavními důvody většiny úmrtí na malignitu. Proces metastazování je velmi precizně organizovaný a orgánově specifický. Mechanizmy metastazování nejsou stále přesně známy, ale některé z nich jsou zprostředkovány programem epitelo-mezenchymální tranzice (EMT). Poprvé byl tento proces popsán v průběhu embryogeneze. Tento buněčný program vede ke změně epiteliálního fenotypu buňky v mezenchymální typ. V průběhu této tranzice dochází ke změně tvaru epiteliální buňky, která ztrácí svoji polaritu, závislost na buněčných spojích a celou řadu epiteliálních markerů. Naopak získává vřetenovitý tvar a stává se mechanicky odolnější a je schopnější vycestovat z buněčné kolonie. Tato změna fenotypu je provázena i změnou exprese proteinů a genů, jako jsou transkripční faktory, cadheriny, cateniny, matrix metaloproteinázy nebo receptory pro růstové faktory. Známky aktivace programu EMT byly již popsány v různých typech nádorů, např. u karcinomu prsu, vaječníků, karcinomu tlustého střeva a jícnu, a jejich přítomnost byla asociována s horší prognózou onemocnění a častějším metastatickým šířením. Také rezistence k cytostatické léčbě je spojována s reaktivací těchto embryonálních procesů. Porozumění tomuto programu je nezbytné k lepšímu chápání procesu progrese maligního onemocnění, stejně jako k hledání nových léčebných cílů a prognostických faktorů. Závěr: Tento článek shrnuje dosud známé molekulární kaskády zapojené do procesu EMT u nádorových onemocnění.

Background: Metastasis, recurrence, and resistance to chemotherapy are leading causes of the majority of cancer-related mortality worldwide. The process of metastasis can be artificially divided into a series of sequential, highly organized, and organ-specific steps. The underlying mechanisms are still poorly understood, but are believed to be mediated by epithelial-mesenchymal transition (EMT). First described in embryogenesis, EMT is a cellular reprogramming process in which epithelial cells acquire a mesenchymal phenotype. During this transformation, epithelial cells lose their shape, epithelial markers, and ability to grow in colonies. They acquire a spindle-shaped morphology and exhibit more motile and invasive behavior. These phenotypic changes are associated with modifications in different interconnected protein and gene families, such as transcription factors, cadherins, catenins, matrix metalloproteases, and growth receptors. EMT has been observed in many cancers, such as breast, ovarian, colon, and esophageal cancers, and is associated with poor prognosis and metastasis. Also, resistance to cytotoxic treatments is associated with reactivation of embryonic programs. Understanding this process is necessary to provide a better understanding of cancer progression and could lead to the development of new therapeutic or prognostic strategies for the treatment of cancer. Conclusion: This article summarizes the known molecular pathways involved in EMT in cancer.

• MeSH
• epitelo-mezenchymální tranzice * fyziologie   účinky léků   MeSH
• fenotyp MeSH
• hojení ran MeSH
• kadheriny fyziologie   MeSH
• karcinom patologie   MeSH
• lékové interakce MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů * patofyziologie   MeSH
• mikro RNA fyziologie   MeSH
• nádorová transformace buněk MeSH
• neurální trubice fyziologie   MeSH
• proliferace buněk fyziologie   MeSH
• receptory Notch MeSH
• signální dráha Wnt fyziologie   MeSH
• transkripční faktory fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Východiska: Epiteliální ovariální karcinomy jsou v české populaci jednou z nejčastějších příčin úmrtí na gynekologické malignity. Tato skupina nádorů je charakterizována značnou heterogenitou jak z hlediska její patogeneze, tak i odpovědí na terapii. Je otázkou, zda pokroky v objasnění molekulární patogeneze jednotlivých typů epiteliálních ovariálních karcinomů mohou v budoucnu přispět k aplikaci cílené personalizované léčby. Cíle: Tato práce se snaží shrnout současné poznatky o kancerogenezi a molekulární podstatě epiteliálních nádorů ovaria a ukázat na možné využití těchto poznatků v klinické praxi. Pro základní charakterizaci epiteliálních ovariálních karcinomů je využit dualistický model, který rozděluje tyto nádory do dvou skupin na základě odlišného původu a mechanizmu kancerogeneze. Typ I zahrnuje low-grade serózní karcinomy, endometrioidní karcinomy, mucinózní karcinomy a Brennerův tumor, typ II pak high-grade serózní karcinomy. Závěr: Nově získané poznatky získané sekvenováním nové generace ukazují zásadní odlišnosti v genetických alteracích u obou skupin nádorů. Rozdíly v genetické nestabilitě mezi oběma skupinami nádorů určují způsob jejich kancerogeneze a poukazují na nové cesty pro aplikaci cílené terapie. Porucha homologní rekombinace a vysoká genetická nestabilita u nádorů typu II je hlavní příčinou jejich senzitivity k platinovým cytostatikům a inhibitorům PARP (poly-ADP ribose polymerase). Na druhou stranu karcinogeneze méně agresivních, ale často rezistentních nádorů typu I je závislá na aktivaci signalizačních drah PI3K/AKT a RAS/BRAF/MEK/ERK. Cílená inhibice těchto drah u nádorů typu I by tak v budoucnu mohla představovat efektivnější terapii s nižší toxicitou.

Background: Epithelial ovarian carcinomas are one of the most common causes of death among gynecologic malignancies in the Czech population. This group of tumors is characterized by considerable heterogeneity in terms of its pathogenesis and response to therapy. It is questionable whether advances in the elucidation of molecular pathogenesis of various types of epithelial ovarian carcinomas can contribute to application of personalized targeted therapy. Aims: This work aims to summarize current knowledge on carcinogenesis and molecular basis of epithelial ovarian cancers and point out their potential applications in clinical practice. The characterization of the epithelial ovarian carcinomas is based on a dualistic model, which divides these tumors into two groups based on their different origins and mechanisms of carcinogenesis. Type I includes low-grade serous carcinomas, endometrioid carcinomas, mucinous carcinomas and Brenner tumor. Type II then comprises high-grade serous carcinomas. Conclusion: The new findings acquired by next generation sequencing revealed major differences in the genetic alterations in both groups of tumors. Differences in genetic instability between the two groups of tumors determine the mechanisms of their carcinogenesis and show new ways for application of targeted therapy. Deficient homologous recombination and high genetic instability in type II tumors is a prerequisite for efficient application of platinum cytostatics and PARP (poly-ADP ribose polymerase) inhibitors. On the other hand, carcinogenesis of the less aggressive, but often resistant type I tumous is dependent on the activation of signaling pathways PI3K/AKT and RAS/BRAF/MEK/ERK pathway. Targeted inhibition of these pathways could efficiently improve therapy of type I tumors and decrease serious adverse side effects.

• MeSH
• genetická heterogenita MeSH
• lidé MeSH
• mucinózní adenokarcinom diagnóza   patologie   MeSH
• nádorová transformace buněk genetika   patologie   MeSH
• nádory endometria patologie   MeSH
• nádory vaječníků * diagnóza   klasifikace   patologie   MeSH
• onkogeny fyziologie   genetika   MeSH
• poruchy opravy DNA genetika   patologie   MeSH
• protein BRCA1 fyziologie   MeSH
• protein BRCA2 fyziologie   MeSH
• proteiny regulující apoptózu fyziologie   genetika   MeSH
• transkripční faktory fyziologie   genetika   MeSH
• tyrosinkinasy fyziologie   genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• MeSH
• buněčná diferenciace fyziologie   MeSH
• centrální nervový systém fyziologie   metabolismus   růst a vývoj   MeSH
• cytokiny metabolismus   škodlivé účinky   účinky léků   MeSH
• embryonální vývoj * MeSH
• lidé MeSH
• neurogeneze fyziologie   MeSH
• neurulace fyziologie   MeSH
• novorozenec nedonošený metabolismus   MeSH
• novorozenec MeSH
• omega-3 mastné kyseliny metabolismus   MeSH
• receptory Notch fyziologie   metabolismus   MeSH
• transkripční faktory fyziologie   metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH

Triple-negative breast cancers (TNBC) comprise a heterogeneous subgroup of tumors with a generally poor prognosis. Subclassification of TNBC based on genomic analyses shows that basal-like TNBCs, specifically the basal A or BL2 subtype, are characterized by the expression of ΔNp63, a transcription factor that has been attributed a variety of roles in the regulation of proliferation, differentiation, and cell survival. To investigate the role(s) of p63 in basal-like breast cancers, we used HCC1806 cells that are classified as basal A/BL2. We show that these cells endogenously express p63, mainly as the ΔNp63α isoform. TP63 gene knockout by CRISPR resulted in viable cells that proliferate more slowly and adhere less tightly, with an increased rate of migration. Analysis of adhesion-related gene expression revealed a complex set of alterations in p63-depleted cells, with both increased and decreased adhesion molecules and adhesion substrates compared to parental cells expressing p63. Examination of the phenotype of these cells indicated that endogenous p63 is required to suppress the expression of luminal markers and maintain the basal epithelial phenotype, with increased levels of both CK8 and CK18 and a reduction in N-cadherin levels in cells lacking p63. On the other hand, the level of CK5 was not decreased and ER was not increased, indicating that p63 loss is insufficient to induce full luminal-type differentiation. Taken together, these data demonstrate that p63 exerts multiple pro-oncogenic effects on cell differentiation, proliferation and adhesion in basal-like breast cancers.

• MeSH
• buněčná adheze MeSH
• buněčná diferenciace MeSH
• CD antigeny biosyntéza   genetika   MeSH
• CRISPR-Cas systémy MeSH
• epitelové buňky metabolismus   patologie   MeSH
• fenotyp MeSH
• genový knockout MeSH
• kadheriny biosyntéza   genetika   MeSH
• karcinom patologie   MeSH
• keratiny biosyntéza   genetika   MeSH
• lidé MeSH
• nádorové buněčné linie MeSH
• nádorové proteiny fyziologie   MeSH
• nádorové supresorové proteiny nedostatek   fyziologie   MeSH
• proliferace buněk MeSH
• protein - isoformy fyziologie   MeSH
• regulace genové exprese u nádorů MeSH
• transkripční faktory nedostatek   fyziologie   MeSH
• triple-negativní karcinom prsu patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

p63 and p73, the two other members of the p53 family, were identified almost 15 years ago. Here, we review their potential use for diagnosis, prognosis and prediction of response to therapy in various cancers. The two genes show distinct expression patterns in both normal and cancer tissues and each gene gives rise to multiple protein isoforms with different activities, including those with tumour-suppressor or oncogenic effects. Despite such complexity, some common themes emerge; p63 is commonly overexpressed as the ΔNp63 isoform and sometimes associated with TP63 amplification, whereas p73 is often reduced (by methylation or gene loss), or there is an increase in the ratio of ΔNp73 to TAp73. These generalisations do not apply universally; TAp63 is overexpressed in haematological malignancies, TP63 mis-sense mutations have been reported in squamous cancers and TP63 translocations occur in lymphomas and some lung adenocarcinomas. There are associations with disease prognosis and response to specific therapies in individual cancer types for both p63 and p73, making their analysis of clinical relevance. We also discuss their utility for aiding in differential diagnosis, which has been demonstrated for p63, but not yet for p73. Throughout, we highlight the discrepant nature of many studies due to the variable methodologies employed, the lack of systematic evaluation of isoforms and the problems of poor antibody characterization and cross-reactions within the p63/p73 family. Finally, we emphasize the value of recently developed isoform-specific reagents that have clear advantages for the study of p63 and p73 experimentally and clinically.

• MeSH
• bodová mutace MeSH
• DNA vazebné proteiny genetika   fyziologie   MeSH
• jaderné proteiny genetika   fyziologie   MeSH
• karcinogeneze MeSH
• lidé MeSH
• modely genetické MeSH
• mutace MeSH
• nádorové biomarkery metabolismus   MeSH
• nádorové supresorové proteiny genetika   fyziologie   MeSH
• nádory genetika   metabolismus   MeSH
• onkogeny MeSH
• proliferace buněk MeSH
• regulace genové exprese u nádorů * MeSH
• transkripční faktory genetika   fyziologie   MeSH
• tumor supresorové geny MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Intersticiální plicní procesy (IPP) zahrnují široké spektrum procesů různé etiologie postihujících buď izolovaně plicní parenchym, nebo i další orgány (systémové choroby pojiva). Protože znalost místa a mechanismu působení léku může pomoci zvolit racionální léčebnou kombinaci, jsou v předkládaném sdělení diskutovány potenciální léčebné cíle z pohledu buněčné biologie. Potenciální léčebný přínos představuje i aplikace kmenových buněk. Lze předpokládat, že zatímco blokování buněčných pochodů může vést ke stabilizaci onemocnění, léčba kmenovými buňkami může mít i kurativní efekt. Genovou léčbu lze zvážit u nemocných s IPF na podkladě genového polymorfismu (např. pacienti s po- lymorfismem genu pro mucin či pro telomerázu). Výsledky léčby lze ovlivnit pravděpodobně i dobou jejího podání. Multidisciplinární přístup k nemocným, který nám může výhledově pomoci se sestavením „léčby na míru“, zajišťující optimální efekt.

The processes of lung fibrogenesis and fibrotic healing are common to a number of conditions with different etiologies. The lungs are the only affected organ in some cases, whereas in others, several organ systems are involved. Therapeutic options can be discussed from various perspectives. Complex approach using stem cell therapy is also discussed. As the prognosis of patients with these disorders remains grim, treatment combinations targeting different molecules within the cell should sometimes be considered. It is reasonable to assume that blocking specific pathways will more likely lead to disease stabilization, while stem cell-based treatments could potentially restore lung architecture. Gene therapy could be a candidate for preventive care in families with proven specific gene polymorphisms and documented familial lung fibrosis. Chronobiology, which takes into account effect of circadian rhythm on cell biology, has demonstrated that timed drug administration can improve treatment outcomes. However, the specific recommendations for optimal approaches are still under debate. A multifaceted approach to interstitial lung disorders, including cooperation between those doing basic research and clinical doctors as well as tailoring research and treatment strategies toward (until now) unmet medical needs, could improve our understanding of the diseases and, above all, provide benefits for our patients.

• MeSH
• buněčná membrána MeSH
• buněčné jádro MeSH
• cirkadiánní rytmus MeSH
• exprese genu MeSH
• intersticiální plicní nemoci patologie   MeSH
• lidé MeSH
• plíce * účinky léků   MeSH
• plicní fibróza * patologie   terapie   MeSH
• polymorfismus genetický MeSH
• signální transdukce MeSH
• TNF-alfa fyziologie   MeSH
• transformující růstový faktor beta MeSH
• transkripční faktory fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Diamond-Blackfan anemia (DBA) is associated with developmental defects and profound anemia. Mutations in genes encoding a ribosomal protein of the small (e.g., RPS19) or large (e.g., RPL11) ribosomal subunit are found in more than half of these patients. The mutations cause ribosomal haploinsufficiency, which reduces overall translation efficiency of cellular mRNAs. We reduced the expression of Rps19 or Rpl11 in mouse erythroblasts and investigated mRNA polyribosome association, which revealed deregulated translation initiation of specific transcripts. Among these were Bag1, encoding a Hsp70 cochaperone, and Csde1, encoding an RNA-binding protein, and both were expressed at increased levels in erythroblasts. Their translation initiation is cap independent and starts from an internal ribosomal entry site, which appeared sensitive to knockdown of Rps19 or Rpl11. Mouse embryos lacking Bag1 die at embryonic day 13.5, with reduced erythroid colony forming cells in the fetal liver, and low Bag1 expression impairs erythroid differentiation in vitro. Reduced expression of Csde1 impairs the proliferation and differentiation of erythroid blasts. Protein but not mRNA expression of BAG1 and CSDE1 was reduced in erythroblasts cultured from DBA patients. Our data suggest that impaired internal ribosomal entry site-mediated translation of mRNAs expressed at increased levels in erythroblasts contributes to the erythroid phenotype of DBA.

• MeSH
• biologické markery * metabolismus   MeSH
• buněčná diferenciace * MeSH
• Diamondova-Blackfanova anemie * genetika   patologie   MeSH
• DNA vazebné proteiny genetika   metabolismus   fyziologie   MeSH
• embryo savčí cytologie   metabolismus   MeSH
• erytroblasty * cytologie   metabolismus   MeSH
• fenotyp MeSH
• kvantitativní polymerázová řetězová reakce MeSH
• lidé MeSH
• malá interferující RNA genetika   MeSH
• messenger RNA genetika   metabolismus   MeSH
• mutace genetika   MeSH
• myši knockoutované MeSH
• myši MeSH
• polyribozomy * genetika   metabolismus   patologie   MeSH
• proliferace buněk MeSH
• proteiny vázající RNA genetika   metabolismus   MeSH
• proteosyntéza * MeSH
• průtoková cytometrie MeSH
• ribozomální proteiny antagonisté a inhibitory   genetika   metabolismus   MeSH
• sekvenční analýza hybridizací s uspořádaným souborem oligonukleotidů MeSH
• stanovení celkové genové exprese MeSH
• transkripční faktory genetika   metabolismus   fyziologie   MeSH
• western blotting MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• myši MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH

Protein p63 je transkripční faktor, který má významnou funkci ve vývoji a diferenciaci epidermálních struktur a v průběhu tumorigeneze. Je členem rodiny nádorového supresoru p53 a vyskytuje se minimálně v počtu šesti izoforem, které mají během vývoje epidermis a při vzniku a progresi nádorů opačné funkce. Protein p63 ovlivňuje proliferaci a diferenciaci epidermálních buněk v průběhu ontogeneze: vrozené mutace v genu TP63 vedou k různým vývojovým deformacím a odstranění tohoto genu u myší má za následek ztrátu epidermis. Protein p63 také ovlivňuje buněčnou adhezi prostřednictvím regulace desmozomů. Ztráta kontroly proliferace buněk a mezibuněčné adheze je přitom důležitou událostí při vývoji nádorů a vysoká hladina p63 podporuje růst nádorů a brání apoptóze nádorových buněk. Tento přehledový článek stručně shrnuje úlohy proteinu p63 ve vývoji epitelů, buněčné proliferaci, adhezi a migraci a poodhaluje jeho význam při vzniku nádorových onemocnění a tvorbě metastáz.

p63 is a transcription factor which plays an important role in epidermal development, diffe­rentiation and tumourigenesis. p63 belongs to the p53 protein family and at least six isoforms were identified to date. p63 isoforms play contrary roles during the development and formation of the epidermis as well as in cancer. p63 participates in epithelial development, where it affects proliferation and differentiation of epidermal cells. Inherited mutations in the TP63 gene generate different developmental defects and p63 knockout in mice results in the absence of epidermis. Another important role of p63 is the control of cell-cell adhesion, where it regulates desmosomes. The loss of proliferation and cell-cell adhesion control are important for tumourigenesis and overexpression of p63 can enhance tumour growth and inhibit apoptosis. This review briefly summarises the roles of p63 in epithelial development, cellular proliferation, adhesion and migration and reveals its share in tumourigenesis and metastasis.

• Klíčová slova
• epidermální vývoj, vývoj nádorového onemocnění, buněčná proliferace,
• MeSH
• buněčná adheze MeSH
• buněčná diferenciace MeSH
• epidermální buňky MeSH
• epidermis * patofyziologie   MeSH
• keratinocyty cytologie   fyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádorová transformace buněk MeSH
• nádorové supresorové proteiny * fyziologie   MeSH
• nádory patofyziologie   MeSH
• proliferace buněk MeSH
• proteiny regulující apoptózu MeSH
• transkripční faktory * fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH