• MeSH
• diabetické nefropatie MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• hypertenze farmakoterapie   MeSH
• infarkt myokardu MeSH
• lidé MeSH
• losartan farmakologie   MeSH
• srdeční selhání farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• klinické zkoušky MeSH
• multicentrická studie MeSH

• MeSH
• diabetes mellitus terapie   MeSH
• diabetické nefropatie komplikace   terapie   MeSH
• fibrilace síní terapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• hypertenze terapie   MeSH
• lidé MeSH
• losartan terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• cyklosporin farmakologie   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• losartan farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• nemoci ledvin diagnóza   farmakoterapie   chemicky indukované   MeSH
• pravastatin farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Predmetom štúdia bolo sledovať vplyv podávania antihypertenzívneho lieku losartanu na: 1) antioxidačny stav potkanov s experimentálnym inzulíndependentnym diabetes mellitus; 2) stav oxidačného poškodenia reprezentovaného tvorbou látok, ktoré reagujú s kyselinou tiobarbiturovou(TBARP) a 3) niektoré metabolické parametre. Podávanie losartanu vyznamne neovplyvnilo koncentráciu glukózy, cholesterolu, triacylglycerolov a kyseliny močovej v plazme kontrolnych a diabetickych zvierat. V pečeňovom tkanive sa po podaní losartanu znízila koncentrácia triacylglycerolov,koncentrácia cholesterolu nebola ovplyvnená. Ďalej sa zistilo, ze podávanie losartanu zvyšilohladinu antioxidantov rozpustnych v lipidoch v plazme diabetickych potkanov, čo môze byš príčinouzisteného znízenia obsahu TBARP v plazme diabetickych potkanov.

The aim of this study was to monitor the effect of the administration of antihypertensive druglosartan on: (1) the antioxidant status of rats with experimental insulin-dependent diabetesmellitus; (2) oxidative damage which is represented by the production of compounds which can reactwith thiobarbituric acid (TBARP), and (3) some metabolic parameters. Losartan administration didnot significantly influence the concentration of glucose, cholesterol, triacylglycerol, and uric acid inthe plasma of control and diabetic animals. In the liver tissue, the concentration of triacylglycerolsdecreased after losartan administration, but the concentration of cholesterol did not change. Thepresent authors have found that losartan administration increased the levels of water solubileantioxidants in the plasma of diabetic rats, which can result in a decrease of the TBARP levels inthe plasma of diabetic rats.

• MeSH
• cholesterol MeSH
• diabetes mellitus farmakoterapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• losartan farmakologie   metabolismus   MeSH
• oxidační stres účinky záření   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• zvířata MeSH

Východisko. Zvýšená permeabilita glomerulární kapilární stěny souvisí u adriamycinové nefropatie pravděpo- dobně se stimulací produkce volných radikálů a snad také s neenzymatickou tvorbou izoprostanů, která je indukována oxidačním stresem. Inhibitory ACE snižují proteinurii pravděpodobně zejména snížením glomerulárního tlaku a zvýšením permselektivity glomerulární kapilární stěny. Tyto účinky mohou být vedle snížené tvorby angiotenzinu II zčásti zprostředkovány inhibicí degradace kininů. V současné době není jasné, zda nově dostupní antagonisté angiotenzinu II mají srovnatelný antiproteinurický a renoprotektivní účinek jako inhibitory ACE. Metody a výsledky. Srovnávali jsme proto vliv inhibitoru ACE (enalaprilu, podávaného v dávce 0,4 mg/kg t. hm. intraperitoneálně denně po dobu 3 týdnů) a antagonisty angiotenzinu II (losartanu, podávaného v dávce 2 mg/kg t. hm. stejným způsobem) na experimentální nefrotický syndrom indukovaný u laboratorních potkanů jednorázovým podáním adriamycinu (5 mg/kg t. hm. do femorální žíly). Abychom se pokusili objasnit potenciální rozdíly v účincích těchto dvou léků, měřili jsme rovněž celkový malondialdehyd v krvi a močovou exkreci některých eikosanoidů a jejich metabolitů (TxB2, 6-keto-PGF1alfa, bicyklo-PGE2 a 8-izoprostanu). Proteinurie stoupla 3 týdny po podání adriamycinu z 0,18 ± 0,01 na 0,44 ± 0,14 g/mmol kreatininu, p < 0,01. Tomuto vzestupu nebylo možno zabránit losartanem (vzestup z 0,18 ± 0,04 na 0,50 ± 0,11 g/mmol kreatininu, p < 0,05), u zvířat léčených enalaprilem jsme pozorovali trend k menšímu vzestupu proteinurie než u zvířat neléče- ných (vzestup z 0,20 ± 0,10 jen na 0,32 ± 0,08 g/mmol kreatininu, p < 0,05). U zvířat léčených enalaprilem rovněž nedošlo k vzestupu sérového cholesterolu. Losartan (1,27 ± 0,13 vs 1,91 ± 0,30 mmol/l, p < 0,05) i enalapril (0,93 ± 0,06 mmol/l, p < 0,001) blokovaly podobným způsobem adriamycinem indukovaný vzestup celkového malondi- aldehydu (MDA) v séru, močová exkrece 8-izoprostanu však byla u nefrotických zvířat léčených losartanem ve srovnání s kontrolami zvýšena. Vyšší močová exkrece bicyklo-PGE2 u zvířat léčených enalaprilem (4,32 ± 0,62 vs 1,66 ± 0,81 ng/mmol kreatininu, p < 0,01) může být snadno částečně mediována kininy. Proteinurie pozitivně korelovala s močovou exkrecí 8-izoprostanu (p < 0,01). Proteinuričtí potkani měli také signifikantně vyšší močovou exkreci 8-izoprostanu ve srovnání s potkany, jejichž proteinurie významně nestoupla (44,8 ± 7,1 vs 26,7 ± 3,4 ng/mmol kreatininu, p < 0,05). Závěry. Nefrotický syndrom u adriamycinové nefropatie může souviset se zvýšenou produkcí metabolitů eikosa- noidů (8-izoprostanu) vznikajících neenzymaticky působením volných radikálů. Hemodynamické parametry (glo- merulární tlak) jsou zřejmě v tomto modelu nefrotického syndromu méně důležité. Mírný antiproteinurický účinek enalaprilu v tomto modelu nefrotického syndromu však ukazuje, že enalaprilem indukovaná inhibice degradace kininů může k redukci proteinurie přispívat.

Background. Increased permeability of glomerular capillary wall in adriamycin nephropathy may be mediated by increased generation of free radicals and possibly also by the non-enzymatic production of isoprostanes induced by oxidative stress. ACE inhibitors may reduce proteinuria, possibly due to the decrease of intraglomerular pressure and increased permselectivity of the glomerular capillary wall. These effects may be partly mediated by the inhibition of the degradation of kinins. It is not clear if newly available angiotensin II antagonists have the same antiproteinuric and renoprotective effects. Methods and Results. We compared the effect of an ACE inhibitor (enalapril, 0.4 mg/kg bw i.p. daily for 3 weeks) and angiotensin II antagonist (losartan, 2 mg/kg bw in the same way) on experimental nephrotic syndrome induced in rats by the administration of adriamycin (5 mg/kg bw i.v. in a single dose). To elucidate the potential differences between these two drugs we also measured total malondialdehyde in blood and urinary excretion some eicosanoids and their metabolites (TxB2, 6-keto-PGF1alfa, bicyclo-PGE2 and 8-isoprostane). Proteinuria increased in adriamycin treated rats after 3 weeks from 0.18 ± 0.01 to 0.44 ± 0.14 g/mmol creat, p < 0.01. This increase was not prevented by losartan (increase from 0.18 ± 0.12 to 0.50 ± 0.11 g/mmol creat, p < 0.05), but tended to be partly blunted by enalapril (increase from 0.20 ± 0.10 to only 0.32 ± 0.08 g/mmol creat, p < 0.05). Similarly there was no increase of serum cholesterol, only in enalapril treated rats. On the other hand, both losartan (1.27 ± 0.13 vs. 1.91 ± 0.30 mmol/l, p < 0.05) and enalapril (0.93 ± 0.06 mmol/l, p < 0.001) prevented adriamycin induced increase of total MDA in serum, but urinary excretion of 8-isoprostane was increased in nephrotic rats treated by losartan compared to controls. Enalapril induced increase of urinary excretion of bicyclo-PGE2 (4.32 ± 0.62 vs. 1.66 ± 0.81 ng/mmol creat, p < 0.001) was possibly mediated by kinins. There was no significant difference in the urinary excretion of other eicosanoids between different groups, but proteinuria correlated positively with urinary excretion of 8-isoprostane (p < 0.01). Proteinuric rats had also significantly higher urinary excretion of 8-isoprostane than non-proteinuric rats (44.8 ± 7.1 vs. 26.7 ± 3.4 ng/mmol. creat, p < 0.05). Conclusions. Our data suggest that proteinuria in adriamycin nephropathy may mainly depend on fre e radical generation and the formation of 8-isoprostane. Haemodynamic parameters (glomerular pressure) do not seem to be so important. The mild antiproteinuric effect of enalapril may suggest a contributory role of the inhibition of kinin degradation in this model of nephrotic syndrome.

• MeSH
• enalapril aplikace a dávkování   MeSH
• ikosanoidy aplikace a dávkování   metabolismus   moč   MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• losartan aplikace a dávkování   MeSH
• malondialdehyd aplikace a dávkování   MeSH
• nefrotický syndrom etiologie   farmakoterapie   metabolismus   MeSH
• peroxidace lipidů MeSH
• proteinurie farmakoterapie   metabolismus   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH

Autoři sledovali antihypertenzní účinky 100 mg losartanu podávaného jednou denně po dobu šesti měsíců pomocí klinického měření krevního tlaku (TK) i 24hodinového monitorování krevního tlaku (AMTK) u nemocných s mírnou esenciální hypertenzí. Kromě periferního krevního tlaku byl měřen i centrální krevní tlak a aortální rigidita pomocí přístroje Sfygmocor. Léčba losartanem vedla k významnému snížení systolického i diastolického TK v ordinaci (134 ± 15 vs. 143 ±13 mm Hg, p < 0,05, 78 ± 6 vs. 82 ± 8 mm Hg, p < 0,04). Čtyřiadvacetihodinové monitorování krevního tlaku prokázalo výrazné, losartanem indukované snížení systolického i diastolického TK (126 ± 7 vs. 142 ± 5 mm Hg, p < 0,00002, 76 ± 6 vs. 85 ± 6 mm Hg, p < 0,00001). Léčba losartanem snížila významně centrální (aortální) systolický TK (119 ± 12 vs. 129 ± 13 mm Hg, p < 0,01) i diastolický TK (79 ± 8 vs. 82 ± 10, p < 0,03). Použití losartanu vedlo i k příznivému ovlivnění aortální tuhosti měřené pomocí rychlosti pulsové vlny (PWV) (7,3 ± 1,8 vs. 7,8 ± 1,7 m/s, p < 0,04) a augmentačního indexu (AI) (14 ± 18 vs. 19 ± 14 %, p < 0,007). Losartan v dávce 100 mg příznivě ovlivnil periferní i centrální TK a aortální tuhost při mírné hypertenzi.

We evaluated the antihypertensive eff ects of 100 mg losartan administered once daily for six months in patients with mild essential hypertension. The antihypertensive eff ects were assessed by measuring offi ce and 24-hour blood pressure (BP), the latter using ambulatory blood pressure monitoring (ABPM). Additionally, central BP and aortic stiff ness were measured by means of a Sfygmocor device. Losartan treatment resulted in a signifi cant decrease in offi ce systolic and diastolic BP (134 ± 15 vs. 143 ± 13 mmHg; p < 0.05 and 78 ± 6 vs. 82 ± 8 mmHg; p < 0.04). Ambulatory BP monitoring demonstrated a marked losartan-induced decrease in 24-hour systolic and diastolic BP (126 ± 7 vs. 142 ± 5 mmHg; p < 0.00002 and 76 ± 6 vs. 85 ± 6 mmHg; p < 0.00001). Central (aortic) systolic BP (119 ± 12 vs. 129 ± 13 mmHg; p < 0.01) and diastolic BP (79 ± 8 vs. 82 ± 10; p < 0.03) were also signifi cantly decreased by losartan treatment. Prolonged use of losartan also led to a decrease in aortic stiff ness, as determined by pulse wave velocity (PWV) (7.3 ± 1.8 vs. 7.8 ± 1.7 m/s; p < 0.04) and augmentation index (AI) (14 ± 18 vs. 19 ± 14%; p < 0.007). Treatment with losartan at a dose of 100 mg in mild hypertension decreases peripheral as well as central BP and aortic stiff ness.

• MeSH
• ambulantní monitorování krevního tlaku metody   využití   MeSH
• centrální žilní tlak účinky léků   MeSH
• farmakoterapie metody   využití   MeSH
• fyziologické účinky léků MeSH
• hypertenze farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• losartan aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• měření krevního tlaku metody   využití   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• dospělí MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• hypertenze patologie   MeSH
• hypertrofie levé komory srdeční patologie   MeSH
• kardiovaskulární nemoci mortalita   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• losartan farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Vliv nepeptidového antagonisty pro angiotenzin II losartanu (L) na toleranci ledvin vůči teplé ischemii byl zkoumán u krys. Ischemie bylo dosaženo dočasným uzávěrem renálních tepen na dobu 45 minut. L byl aplikován chronicky (CH) perorálně po dobu 4 týdnů (10 mg.kg -1 .den -1 ), akutně intravenózně před ischemií (A) nebo po ischemii (B) v dávce 3 mg.kg -1. V kontrolní skupině (K) byly zvířatům pouze ischemizovány ledviny. Bylo hodnoceno sedmidenní přežití krys a stupeň funkčního poškození ledvin podle plazmatických hladin kreatininu a urey 24 hodin po ischemii. Pouze ve skupině CH bylo pozorováno významně lepší přežití zvířat ve srovnání s K skupinou (92 % vs. 62 %, p < 0,05). Skupiny A a B nevykazovaly ve srovnání s K skupinou lepší přežívání (60 %, resp. 64 % vs. 62 %). Ve skupině CH byly rovněž zjištěny signifikantně nižší hladiny kreatininu a urey 24 hodin po ischemii ve srovnání s K skupinou (166 ± 26 vs. 242 ± 72 mmol/l a 20,3 ± 6,1 vs. 47,1 ± 16,7 mmol/l). Práce ukazuje, že L má protektivní účinek proti 45minutové ischemii ledvin u krys pouze při chronickém podávání. Při akutním intravenózním podání těsně před ischemií a nebo po ní nebylo protekce ledvin dosaženo.

The effect of non-peptide angiotensin II antagonist losartan (L) on the tolerance of kidneys to warm ischemia was evaluated in a rat model. Ischemia was induced by temporary closure of renal arteries for 45 minutes. L was administered chronically (CH) via oral route for 4 weeks (10 mg.kg -1 .day -1 ), acutely intravenously before ischemia (A), or after ischemia (B) in the dose 3 mg.kg -1. In the animals of the control group (K) only ischemia of kidneys was induced. Seven-day survival and the degree of funcional injury of kidneys in rats were assessed according to plasma creatinine and urea levels 24 hours after injury. Significantly improved survival was observed only in the CH group compared to K group (92% vs. 62%, P < 0.05). Group A and B were not better in survival rate compared to K group (60% resp. 64% vs. 62%). We also observed significantly lower creatinine and urea levels 24 hours after ischemia in the group CH compared to group K (166 ± 26 vs. 242 ± 72 mmol/l; 20,3 ± 6,1 vs 47,1 ± 16,7 mmol/l). The study shows that L has protective effect against 45 minutes ischemia in rats only after chronic administration. Acute intravenous administration immediately before ischemia or after ischemic injury did not result in renal protection.

• MeSH
• angiotensin II MeSH
• chronické selhání ledvin farmakoterapie   MeSH
• inhibitory ACE MeSH
• kreatinin analýza   diagnostické užití   MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• losartan farmakokinetika   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• zvířata MeSH

• MeSH
• angiotensin II fyziologie   MeSH
• antagonisté receptorů pro angiotenzin MeSH
• antihypertenziva farmakologie   chemie   MeSH
• hypertenze farmakoterapie   MeSH
• receptory angiotensinu MeSH
• vazokonstrikce MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH
• sborníky MeSH

• Konspekt
• Lékařské vědy. Lékařství
• NLK Obory
• kardiologie
• farmacie a farmakologie
• angiologie

• MeSH
• Duchennova muskulární dystrofie farmakoterapie   MeSH
• losartan aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• myši MeSH
• Check Tag
• myši MeSH