Lymph nodes involvement is one of main indipendent prognostic factors in gastric cancer. Clinical and prognostic impact of minimal involvement of lymph nodes (micrometastasis and isolated cancer cells) is still unclear. The aim of this prospective, multicentric, randomisated clinical study in the 4 czech onco-surgical centers is to assess incidence of micrometastasis and isolated cancer cells, to assess their clinical and prognostic impact and to determine indication for adjuvant therapy.

Postižení lymfatických uzlin patří u karcinomu žaludku mezi hlavní nezávislé prognostické faktory onemocnění. Klinický a prognostický význam minimálního uzlinového postižení, tedy mikrometastáz a izolovaných nádorových buněk, není dosud jednoznačně určen. Cílem této prospektivní multicentrické klinické studie je zmapování výskytu uzlinových mikrometastáz a izolovaných nádorových buněk u karcinomu žaludku, stanovení jejich klinického a prognostického významu a určení indikací k podání adjuvantní léčby.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie MeSH
• biopsie sentinelové lymfatické uzliny MeSH
• lymfatické metastázy diagnóza   MeSH
• nádorové cirkulující buňky MeSH
• nádory žaludku diagnóza   terapie   MeSH
• prognóza MeSH
• staging nádorů MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• gastroenterologie
• onkologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

Each year, about 7,000 persons develop colorectal cancer in the Czech Republic. About half of them are shown to have synchronic and metachronic metastases in the liver. Radical liver resection is currently the only effective technique of treatm Recurrence in residual hepatic tissue develops in ore than a half of patients. It is reported that locoregional adjuvant chemotherapy reduces the risk of recurrence in residual hepatic tissue. The mainstay of colorectal carcinoma therapy remai Using the expression of enzymes involved in 5-fluorouracil (5-FU) metabolism, a group of patients can be defined who will benefit from adjuvant 5-FU chemotherapy; as a result, the therapeutic response by the patient can be predicted. To date, there has been no publicationon the expression of 5-FU metabolizing enzymes, as determined in material obtained from malignant tissue of RO resected hepatic metastases of CR-Ca and the effect of adjuvant HAIC into residual hep .

V České Republice ročně nově onemocní kolorektálním karcinomem asi 7000 osob. Asi u poloviny z nich jsou synchronní nebo metachronní metastázy v jatrech. Radikální resekce jater je v současné době jediný efektivní způsob léčby. Rekurenci ve zbytku jaterní tkáně vyvine více než polovina nemocných. Je uváděno, že lokoregionální adjuvantní chemoterapie snižuje riziko rekurence ve zbývající jaterní tkáni. Základem chemoterpie kolorektálního karcinomu zůstává 5 fluorouracil. Z exprese enzymů zúčastněných v metabolismu 5 fluorouracilu (5-FU) lze definovat skupinu pacientů, kteří budou z adjuvantní chemoterapie 5-FU profitovat, tedy lze predikovat léčebnou odpověď pacienta. Nebyl publikován vztah mezi expresí enzymů metabolizujících 5-FU, stanovené v materiálu získaném z nádorové tkáně RO resekovaných jaterních metastáz KR-Ca a efektem adjuvantní HAIC do zbylé jaterní tkáně na rekurenci onemocnění.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie MeSH
• kolorektální nádory MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• nádory jater chirurgie   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• gastroenterologie
• hepatologie
• chirurgie
• farmacie a farmakologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

• MeSH
• přežívání štěpu MeSH
• transplantace jater MeSH
• Publikační typ
• vysokoškolské kvalifikační práce MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• transplantologie
• hepatologie

Úvod: Chirurgická resekce jaterních metastáz kolorektálního karcinomu je zlatým standardem v jeho léčbě. Indikační kritéria se neustále rozšiřují. Limitujícím faktorem zůstává velikost ponechaného funkčního objemu jater. K docílení jeho nárůstu bylo vyvinuto mnoho postupů. Velmi efektivní metodou je aplikace absolutního alkoholu do portálního řečiště. Metodika: Ve druhé polovině roku 2018 jsme na našem pracovišti u 3 pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem peroperačně instilovali 25 ml absolutního alkoholu do podvázané pravé portální větve. Ve druhé době byli pacienti indikováni k pravostranné hemihepatektomii. Výsledky: Průměrný nárůst objemu levého jaterního laloku byl o 206,6 cm3 za 4 až 6 týdnů od aplikace alkoholu. Přechodně došlo k elevaci transamináz s jejich spontánní úpravou v 10 dnech od aplikace alkoholu. Nepozorovali jsme žádnou komplikaci přímo asociovanou s aplikací absolutního alkoholu. U žádného pacienta nedošlo k jaternímu selhání a žádný pacient nezemřel. Všichni tři pacienti podstoupili ve druhé době pravostrannou hemihepatektomii. Závěr: Podvaz jaterní žíly asociovaný s injekcí absolutního alkoholu může být nekomplikovanou a efektivní metodou k docílení hypertrofie ponechaného jaterního parenchymu.

Introduction: Surgical resection of colorectal liver metastases is a gold standard treatment. The indication criteria still continue expanding. The future liver remnant volume (FLRV) remains the only limiting factor of the resection. Many methods have been discussed to increase the FLRV. Injection of absolute alcohol into the portal vein seems to be one of the most effective. Patients and methods: In 2018 we perioperatively injected 25 ml of absolute alcohol into the ligated right portal branch in 3 patients with colorectal liver metastases at our department. All patients were indicated for second-stage right hemihepatectomy. Results: The mean FLRV increase was 206.6 cm3 4−6 weeks after absolute alcohol injection. A transient elevation of transaminases was observed with spontaneous regression within 10 days from alcohol injection. There was no complication clearly associated with alcohol application. No liver failure was observed. No patient died. All three patients underwent second-stage right hemihepatectomy. Conclusion: Portal vein ligation with alcohol injection can be an uncomplicated and highly effective method to achieve FLRV hypertrophy.

• Klíčová slova
• podvaz portální žíly, jaterní objem,
• MeSH
• kolorektální nádory MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádory jater * chirurgie   sekundární   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• selhání jater MeSH
• senioři MeSH
• terapeutická embolizace * metody   MeSH
• vena portae chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Na téma vlivu věku na mortalitu a morbiditu pankreatoduodenektomie jsou v literatuře rozporuplné názory. Problémem je nedostatečná metodologická kvalita většiny provedených studií. Otázku vlivu věku na dlouhodobé přežívání po pankreatoduodenektomii pro karcinom pankreatu řeší méně prací, zato ale se shodným výsledkem – vyšší věk neznamená kratší přežívání po pankreatoduodenektomii. Cílem této práce je srovnat krátkodobé a dlouhodobé výsledky pankreatoduodenektomie pro karcinom pankreatu v jednotlivých věkových skupinách. Metoda: Retrospektivní srovnávací analýza dat ze zdravotní dokumentace pacientů po pankreatoduodenektomii pro duktální adenokarcinom hlavy pankreatu v období 01/2011−12/2015. Testování zjištěných rozdílů morbidity, závažných komplikací (Clavien-Dindo ≥III), frekvence pooperační pankreatické píštěle a pravděpodobnosti absolvování kompletní adjuvantní chemoterapie mezi pacienty věkových kategorií <65 let, 65−75 let a ≥75 let pomocí Chí-kvadrát a Fisher´s exact testu. Srovnání dlouhodobého přežívání v jednotlivých věkových kategoriích konstrukcí Kaplan-Meierových křivek a long-rank testem. Hladina statistické významnosti byla zvolena α = 0,05. Výsledky: 30denní mortalita byla v kategoriích <65 let, 65−75 let a ≥75 let: 2,22 %, 2,78 % a 7,69 % (p=0,60). 90denní mortalita byla 6,66 %, 5,56 % a 7,69 % (p=0,94). Komplikace stupně III a více podle Clavien-Dindo klasifikace se vyskytly v jednotlivých věkových kategoriích v 33,3 %, 27,8 % a 23,1 % (p=0,73). Odhadovaný medián přežití byl 19,2; 21,1 a 11,8 měsíce (p=0,26). Úplnou adjuvantní chemoterapii dostalo 84,4 %; 55,6 % a 15,4 % pacientů – v závislosti na věkové kategorii (p<0,001). Závěr: V selektované populaci pacientů nad 75 let věku s resekabilním karcinomem pankreatu lze dosáhnout krátkodobých i dlouhodobých výsledků pankreatoduodenektomie, které nejsou statisticky významně odlišné od výsledků u mladších pacientů. Věk per se proto nemá představovat kontraindikaci pacienta s resekabilním karcinomem pankreatu k pankreatoduodenektomii, ale ani k adjuvantní chemoterapii.

Introduction: Conflicting results can be found in the literature with regards to the impact of age on mortality and morbidity associated with pancreaticoduodenectomy. Insufficient methodological quality is a problem in most undertaken studies. Although rather few papers have focused on whether age has any impact on long-term survival after pancreaticoduodenectomy, their conclusions agree – i.e. higher age is not associated with shorter survival after pancreaticoduodenectomy. The aim of this paper is to compare short- and long-term outcomes of pancreaticoduodenectomy for pancreatic cancer in individual age groups. Method: Retrospective comparative analysis of data obtained from medical records of patients after pancreaticoduodenectomy for pancreatic ductal adenocarcinoma at a single centre, in the period 01/2011−12/2015. Differences in morbidity, serious complications (equal to or higher than grade III according to the Clavien-Dindo classification), the incidence of postoperative pancreatic fistula and the probability of completing adjuvant chemotherapy were tested using the chi-square test and Fisher’s exact test, as appropriate, in patient age categories <65 years, 65–75 years and ≥75 years. Long-term survival rates in the individual age categories were evaluated using Kaplan-Meier curves and the long-rank test. The significance level was defined as α = 0.05. Results: The 30-day mortality in patient age categories <65, 65−75 and ≥75 years was 2.22%, 2.78% and 7.69%, respectively (p = 0.60), and the 90-day mortality was 6.66%, 5.56% and 7.69%, respectively (p=0.94). Complication rates grade III and higher according to the Clavien-Dindo classification system were 33.3%, 27.8% and 23.1%, respectively (p=0.73). The estimated median survival was 19.2, 21.1 and 11.8 months (p = 0.26). Complete adjuvant chemotherapy was administered to 84.4%; 55.6% and 15.4% of the patients − depending on the age group (p<0.001). Conclusion: Both short- and long-term outcomes after pancreaticoduodenectomy in selected patients with resectable pancreatic cancer older than 75 years are not significantly different from those achieved in the younger age groups. Thus, the age per se should not represent a contraindication for pancreaticoduodenectomy or adjuvant chemotherapy in patients with pancreatic cancer.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * chirurgie   mortalita   MeSH
• pankreatoduodenektomie * MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• srovnávací studie MeSH

Karcinom pankreatu je malignom se značně nepříznivou prognózou; 5leté přežití nepřesahuje 6 %. Jedinou šancí pacientů na delší přežívání je časná diagnóza ve stadiu onemocnění, kdy je možné provést kurabilní resekční výkon. Časná diagnóza karcinomu pankreatu se přes moderní diagnostické metody příliš nedaří. Navíc i v případě časné detekce je dlouhodobé přežívání pacientů stále neuspokojivé. Přitom již na počátku onkogeneze dochází na úrovni biomolekul ke změnám, které mohou být za využití speciálních metod detekovatelné. Tyto metody mají potenciál detekovat dostatečně specifický biomarker časného karcinomu pankreatu. Na Interní klinice 1. LF UK a ÚVN – Vojenské fakultní nemocnice Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s Ústavem analytické chemie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze byla provedena pilotní studie s využitím metod molekulové spektroskopie. Spektroskopicky byla porovnávána plazma pacientů s karcinomem pankreatu a plazma zdravých kontrol. Molekulová spektroskopie ukázala signifikantní rozdíly mezi oběma skupinami, což je ilustrováno v popise výsledků studie. Tato metoda může být tedy vhodným nástrojem umožňujícím objev specifického biomarkeru časného karcinomu pankreatu. Získané výsledky vedou k zamyšlení nad praktickým přínosem všech potenciálních biomarkerů. Může nastat situace, kdy daný biomarker bude u pacienta pozitivní, ale na dosud dostupných zobrazovacích metodách nebude přítomen žádný přesvědčivý morfologický korelát. S tím je spojená i otázka, zda lze jen na základě pozitivity tohoto biomarkeru indikovat resekční výkon a eventuálně, jaký zvolit typ výkonu.

Pancreatic cancer is a malignancy, which usually carries a poor prognosis; the 5-year survival is less than 6%. Therefore, its early detection in a stage when curable resection can be performed is essential to give the patients the best possible chance for a long-term survival. Despite the use of the most up-to-date diagnostic procedures, an early diagnosis of pancreatic carcinoma is rather unsuccessful. Furthermore, long-term survival rates for pancreatic cancer patients are still unsatisfactory, even when diagnosed early. Nevertheless, alterations occur in biomolecules as early as during the onset of oncogenesis, which can be detected by structure-sensitive spectroscopic methods. These methods provide a potential for detecting a sufficiently specific biomarker of early pancreatic carcinoma. A pilot study using molecular spectroscopy was conducted at the 1st Department of Internal Medicine, 1st Faculty of Medicine, Charles University and Military University Hospital in Prague, Czech Republic, in cooperation with the Department of Analytical Chemistry, University of Chemistry and Technology in Prague, Czech Republic. In the study, we compared the spectral response of blood plasma of patients with pancreatic carcinoma and healthy controls. Molecular spectroscopy provided evidence of significant differences between the two groups as illustrated by the study results. This approach thus might be suitable for detecting a specific biomarker of early pancreatic carcinoma. The findings have forced us to rethink the practical benefits of all potential biomarkers. In the future, we might face a situation where although any given marker is positive in a patient, no convincing morphological correlation can be found using available imaging methods. An important question is thus raised – whether or not to indicate surgical resection only on the basis of the biomarker positivity, and what type of resection to opt for.

• MeSH
• časná diagnóza MeSH
• lidé MeSH
• nádorové biomarkery analýza   MeSH
• nádory slinivky břišní * diagnostické zobrazování   mortalita   terapie   MeSH
• pankreatektomie MeSH
• pilotní projekty MeSH
• prognóza MeSH
• Ramanova spektroskopie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• staging nádorů MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• souhrny MeSH

Infekce související s operačním výkonem, označovaná termínem infekce v místě operačního výkonu (IMOV), je nejčastější nozokomiální infekcí (HAIs – Health-Care Associated Infections) na chirurgických pracovištích. Přestože ve většině případů jí lze účinně předcházet, je stále spojena s významnou morbiditou a mortalitou, prodlouženou či opakovanou hospitalizací a vysokými ekonomickými náklady na léčbu. Z těchto důvodů má pro prevenci IMOV zásadní význam dodržování postupů a doporučení, jejichž význam byl ověřen v četných studiích na podkladě evidence based medicine (EBM). Tyto postupy a klinická doporučení zasahují do všech etap perioperační péče a týkají se předoperační přípravy nemocného, průběhu výkonu a pooperační péče. Účinně snížit riziko pooperačních infekčních komplikací znamená zavést tyto ověřené principy a postupy do každodenní praxe a péče o každého chirurgického pacienta. Neoddělitelnou součástí těchto opatření jsou průběžná kontrola dodržování těchto postupů, edukace personálu, sledování incidence IMOV na pracovišti s pravidelným hodnocením a prezentací výsledků.

Infections associated with surgical procedures, also referred to as surgical site infections (SSIs), are the most common nosocomial infections (HAIs – Health Care-Associated Infections) in surgery departments. Although effectively preventable in most cases, they are still associated with significant morbidity and mortality, prolonged or repeated hospitalizations and increased treatment costs. Therefore, compliance with applicable procedures and guidelines is essential for SSI prevention, which was also shown in numerous EBM studies. Relevant procedures and clinical guidelines involve all phases of perioperative care, covering preoperative patient preparation, the course of the surgical procedure itself, as well as post-operative care. In order to effectively reduce the risk of postoperative infectious complications, these proven principles and procedures need to be implemented into daily practice with every single surgical patient. Continuous monitoring of compliance with these procedures, staff education, recording the incidence of SSI in individual departments with regular evaluation and presentation of results should form an integral part of these measures.

• MeSH
• incidence MeSH
• infekce chirurgické rány * klasifikace   prevence a kontrola   MeSH
• infekce spojené se zdravotní péčí MeSH
• lidé MeSH
• pooperační péče MeSH
• rizikové faktory MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• souhrny MeSH

I přesto, že se pětileté přežívání pacientů s karcinomem žaludku za posledních 20 let zlepšilo jen minimálně, existují specifické podskupiny pacientů, které přežívají výrazně déle. Významným tématem se tak stává hledání markerů na úrovni genových poruch umožňujících individualizovaný odhad prognózy pacientů. Cílem projektu bylo provést profilování somatických bodových mutací a genových amplifikací pro zmapování výskytu v české populaci a případně identifikace potenciálních prognostických markerů karcinomu žaludku. Materiál a metody: Soubor vyšetřených čítal 70 pacientů s histologicky potvrzeným karcinomem žaludku. Vzorky byly získány ve formě FFPE bločků z endoskopických tkáňových biopsií nebo resekátů u pacientů podstupujících operaci. Byla provedena vyšetření mutací genů KRAS, BRAF, PIK3CA, EGFR, CTNNB1, TP53 a APC a panelu amplifikací 29 genů zahrnujících nejčastější (proto)onkogeny a tumor supresorové geny procesu vzniku a progrese nádoru. Výsledky byly korelovány s klinickými daty vč. stadia, lokalizace a histopatologického podtypu karcinomu a přežití pacientů. Korelace amplifikací a mutací s přežitím byla analyzována Kaplan-Meierovou metodikou, relativní poměry rizik (HR – hazard ratio) byly analyzovány na základě vícerozměrného testu dle Coxova modelu proporcionálního rizika. Výsledky: Četnosti poruch byly nižší ve srovnání s celosvětovou populací. Shluková analýza identifikovala specifickou skupinu profilů se zhoršeným přežitím (HR = 7,36; 95% CI 1,34–40,4; p = 0,022). Při analýze amplifikací pro tuto skupinu, PDGFRB, ERBB2, RET, EGFR, CCND1 a CDKN1B (p27/Kip1), byl zjištěn zvýšený HR u pacientů s amplifikací u minimálně dvou genů (HR = 4,66; 95% CI 1,5–14,43; p = 0,008). Závěr: V této studii byla určena frekvence somatických mutací a genových amplifikací u českých pacientů s karcinomem žaludku. Dále byla identifikována skupina genových amplifikací, které by mohly sloužit k odhadu prognózy pacientů. Pro ověření výsledků bude nutno provést validaci na rozšířeném souboru pacientů, pravděpodobně kombinací typicky malých souborů vzorků z více pracovišť. V případě potvrzení by vyšetřování této skupiny markerů mohlo najít uplatnění při racionálním rozhodování o léčbě, a tím zajistit celkové zlepšení přežívání pacientů s karcinomem žaludku.

Although the 5-year survival of patients with gastric cancer has improved only marginally over the past 20 years, some specific subgroups of patients survive significantly longer. Finding molecular markers for individualized prognosis has therefore become a major issue. The aim of this project was to profile somatic point mutations and gene amplifications to map their frequency in Czech gastric cancer patients and to identify potential prognostic markers. Material and methods: The group included 70 patients with histologically confirmed gastric cancer. FFPE samples were obtained from either endoscopic tissue biopsies or resections from patients undergoing surgery. The study included searching for somatic mutations in KRAS, BRAF, PIK3CA, EGFR, CTNNB1, TP53 and APC, and gene amplifications in a panel of 29 genes, including common (proto)oncogenes and tumor suppressors implicated in tumor initiation and progression. The results were correlated with clinical data including stage, localization, and histopathological subtype of carcinoma, as well as patient survival. Correlation with survival was evaluated by using the Kaplan-Meier method. The relative hazard ratios (HRs) were tested by means of multivariate analysis using Cox proportional hazards model. Results: Frequencies of aberrations were lower compared with those in the global gastric cancer population. Cluster analy­sis identified a group of profiles that correlated with poor survival (HR = 7.36; 95% CI 1.34–40.4; p = 0.022). Analysis within this group characterized by amplifications of PDGFRB, ERBB2, RET, EGFR, CCND1 and CDKN1B (p27/Kip1) revealed an increased HR for patients with amplification of at least two of these genes (HR = 4.66; 95% CI 1.5–14.43; p = 0.008). Conclusion: In this study, the frequencies of somatic mutations and gene amplifications in Czech patients with gastric cancer were determined. Furthermore, a group of gene amplifications that could be used to determine prognosis was identified. The results should be validated in an expanded group of patients, possibly by combining typical smaller sample sets from multiple centers. If confirmed, tests employ­ing these markers could have potential for arriving at rational decisions about patient treatment, resulting in an overall improvement in the survival of patients with gastric cancer.

• MeSH
• amplifikace genu MeSH
• analýza přežití MeSH
• lidé MeSH
• multiplexová polymerázová řetězová reakce * MeSH
• mutace MeSH
• mutační analýza DNA MeSH
• nádory žaludku * genetika   MeSH
• prognóza MeSH
• statistika jako téma MeSH
• techniky amplifikace nukleových kyselin MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p<0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p<0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p<0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p<0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup.

Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p<0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p<0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p<0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p<0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment.

• MeSH
• chirurgie trávicího traktu škodlivé účinky   MeSH
• dospělí MeSH
• incidence MeSH
• index tělesné hmotnosti MeSH
• játra * chirurgie   MeSH
• laparotomie * škodlivé účinky   využití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nemoci žlučového ústrojí etiologie   chirurgie   MeSH
• perioperační péče MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH