Publikace se zaměřuje na steroidní hormony, metabolismus a na jejich diagnostiku pomocí různých metod. Určeno odborné veřejnosti.; Steroidní hormony mají klíčový význam napříč celou moderní medicínou, od endokrinologie přes hormonální antikoncepci až k autoimunitám či transplantačním technikám. Steroidy jsou standardní součásti farmakoterapie v kardiologii, dermatologii, gynekologii a porodnictví, imunologii, možnosti zákroku v akutních krizových stavech, oslabování pochodů stárnutí a v dalších lékařských i veterinárních oborech. Porozumět problematice steroidních hormonů není lehkým úkolem. Pro lékaře-endokrinologa nejsou ve steroidní patologii takovým problémem nedostatečná produkce nebo nadprodukce některých steroidních hormonů, jako právě poruchy v oblasti steroidních enzymopatií, kde jsou indikátorem onemocnění různé sobě blízké steroidy a kdy lékař o diagnóze a léčbě má rozhodnout na základě analýzy spektra steroidů dodaného laboratoří.

• MeSH
• Chromatography, Liquid MeSH
• Chromatography, Gas MeSH
• Mass Spectrometry MeSH
• Immunoassay MeSH
• Metabolism MeSH
• Gonadal Steroid Hormones MeSH

• Conspectus
• Biochemie. Molekulární biologie. Biofyzika
• NML Fields
• biochemie
• endokrinologie
• NML Publication type
• kolektivní monografie

Primární hypofyzitida je vzácné zánětlivé onemocnění podvěsku mozkového. Klinické projevy jsou variabilní a různě závažné. Nejčastěji se vyskytují bolesti hlavy, příznaky z deficitu hormonů předního laloku hypofýzy a příznaky nedostatku vazopresinu (polyurie a polydipsie). Na magnetické rezonanci má lymfocytární hypofyzitida typický obraz symetrického zvětšení hypofýzy s normálním signálem nativně; významným znakem může být ztluštění infundibula bez deviace. Diagnóza se opírá o klinické příznaky, laboratorní vyšetření a magnetickou rezonanci. Prezentujeme případ 41leté ženy s bolestmi hlavy, přechodnou polyurií s polydipsií a hyperprolaktinemií. Koncentrační test jednoznačně nepotvrdil diagnózu diabetu insipidu, zcela však nevyloučil možnost parciálního deficitu vazopresinu. Laboratorní vyšetření prokázalo opakovaně mírnou hyperprolaktinemii (maximální hodnota 2016 mIU/l), klinicky se projevila přechodnou galaktoreou a amenoreou trvající čtyři měsíce. Na magnetické rezonanci byl zjištěn nález svědčící pro lymfocytární hypofyzitidu, který v průběhu sledování spontánně regredoval. Na primární hypofyzitidu je potřeba pomýšlet v diferenciální diagnostice. Z důvodu rizika relabujícího průběhu a rizika rozvoje hypopituitarismu je doporučeno dlouhodobé sledování.

Primary hypophysitis is a rare inflammatory disease of the pituitary gland. Clinical symptoms are variable and of varying severity. Headache, symptoms of anterior pituitary deficiency and symptoms of vasopressin deficiency (polyuria with polydipsia) are the most common. On magnetic resonance imaging, lymphocytic hypophysitis typically shows a symmetrical pituitary enlargement with a normal native signal; the presence of thickening of the infundibulum without deviation may be an important feature. Diagnosis is based on clinical symptoms, laboratory examination and magnetic resonance imaging. We present the case of a 41-year-old woman with headache, transient polyuria with polydipsia and hyperprolactinemia. The water deprivation test did not confirm the diagnosis of diabetes insipidus, but did not completely exclude the partial vasopressin deficiency. Laboratory tests showed recurrent mild hyperprolactinemia (maximum 2016 mIU/l), clinically manifested by transient galactorrhoea and amenorrhoea lasting four months. Magnetic resonance imaging revealed findings consistent with lymphocytic hypophysitis, which resolved spontaneously during follow-up. Primary hypophysitis is a very rare disease and should be considered in the differential diagnosis. Long-term follow-up is recommended because of the risk of relapse and the risk of developing hypopituitarism.

Alergická rhinitida je onemocnění s vysokou prevalencí. Maximum výskytu je u dětí a v mladším dospělém věku. Odhadem až 500 milionů lidí celosvětově trpí příznaky a onemocnění má významné socioekonomické dopady. Snižuje kvalitu života pacientů a pracovní výkonnost. U dětí zhoršuje soustředění, studijní výsledky a může mít vliv i na poruchy chování. Jedná se o neinfekční zánětlivé onemocnění nosní sliznice na podkladě IgE zprostředkované imunitní odpovědi, která se rozvíjí po kontaktu s alergenem. Alergická rýma je typickým příkladem imunopatologické reakce I. typu. Je často součástí komorbidních stavů jako asthma bronchiale, alergická konjunktivitida nebo atopická dermatitida. Může se podílet na rozvoji chronické rhinosinusitidy. Pro diagnostiku je zásadní podrobná anamnéza s odhalením spouštěčů a časových sousledností. Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit typické příznaky (kýchání, svědění, vodnatá sekrece z nosu, nosní obturace) od jiných projevů. Přítomnost alergické senzibilizace lze většinou prokázat pomocí kožních prick testů. Nové metody molekulární alergologie pomohou zpřesnit alergenovou diagnostiku. Komponentová diagnostika pomocí rekombinantních alergenů může odhalit zkřížené reakce. Nosní provokační testy spolu s rhinomanometrií nebo hodnocením vizuální analogové škály mohou být efektivní u lokální alergické rhinitidy, kde jsou kožní testy i laboratorní hodnoty negativní. Terapeutické postupy spočívají v eliminaci alergenu a ve vícestupňové individualizované medikamentózní léčbě.

Allergic rhinitis is a disease with a high prevalence. The maximum incidence is in children and young adults. It is estimated that up to 500 million people worldwide suffer from symptoms and the disease has significant socioeconomic impacts. It reduces the quality of life of patients, work performance. In children, it impairs concentration, academic performance and can also affect behavioral disorders. It is a non-infectious inflammatory disease of the nasal mucosa based on an IgE-mediated immune response that develops after contact with an allergen. AR is a typical example of a type I immunopathological reaction. It is often part of comorbid conditions such as bronchial asthma, allergic conjunctivitis or atopic dermatitis. It can contribute to the development of chronic rhinosinusitis. A detailed history with the detection of triggers and time sequences is essential for diagnosis. Differential diagnosis requires distinguishing typical symptoms (sneezing, itching, watery nasal discharge, nasal obstruction). Specific allergen sensitisation can usually be determined using skin prick tests. New methods of molecular allergology can improve allergen diagnostics. Component diagnostics using recombinant allergens can reveal crossreactions. Nasal provocation tests together with rhinomanometry or visual analogue scale assessment can be effective in local allergic rhinitis, where skin tests and laboratory values are negative. Therapeutic procedures consist of allergen elimination and multi-stage individualized pharmacological treatment.

Protilátkami IgE mediované alergické reakce po očkování jsou velmi vzácné, očkování proti tetanu není výjimkou. Přesto jsou popsány případy časné alergické reakce po očkování a očkující lékař musí být připraven je řešit. Pacient, u kterého je jednoznačné podezření na alergickou reakci po proběhlém očkování, by měl být náležitě alergologicky vyšetřen a závěrem vyšetření by mělo být i vyjádření lékaře k příští aplikaci vakcíny. V naší kazuistice uvádíme případ pacienta s časnou kožní reakcí po aplikaci monovakcíny proti tetanu. Alergická etiologie byla potvrzena laboratorními testy včetně testu aktivace bazofilů. Tato metoda tak může mít svůj přínos v diagnostice časných hypersenzitivních reakcí v návaznosti na podání očkovací látky.

IgE-mediated allergic reactions following vaccination are very rare, and tetanus vaccination is no exception. Nevertheless, cases of immediate allergic reactions after vaccination have been reported, and the vaccinating physician must be prepared to manage them. A patient with a clear suspicion of an allergic reaction following vaccination should undergo appropriate allergological examination, with the conclusion including recommendations for future vaccine administration. In our case report, the case of a patient with an immediate cutaneous reaction after receiving a tetanus monovaccine is reported. An allergic etiology was confirmed by laboratory tests, including a basophil activation test. Thus, this method may have a potential benefit in diagnosing immediate hypersensitivity reactions following vaccine administration.

Potransplantačný diabetes mellitus (PTDM) ostáva naďalej jednou z najčastejších komplikácii po transplantácii solídnych orgánov. Dôležitá je hlavne včasná diagnostika a správne cielená liečba v rámci jednotlivých potransplantačných období. Najlepším diagnostickým mechanizmom je pravidelná realizácia orálneho glukózového tolerančného testu, ideálne už v období pred transplantáciou, tak aj potransplantačne. Rovnako dôležité je identifikovanie rizikových faktorov rozvoja PTDM a ich prípadný včasný manažment. Správna voľba imunosupresného protokolu a predovšetkým jeho personalizáciu na jednotlivých pacientov môže taktiež predchádzať PTDM prípadne spomaliť jeho rozvoj. Pokiaľ sa však už PTDM u pacienta rozvinie, je kľúčové zvoliť správny liečebný postup v závislosti od obdobia vo vzťahu ku transplantácii. V terapii PTDM sa objavujú aj nové preparáty s významným kardio a renoprotektívnym účinkom. V neposlednom rade je dôležitá multidisciplinárna spolupráca na rozvoji diagnostiky, predikcie a terapie PTDM, so zameraním sa na moderné metódy.

Post-transplant diabetes mellitus (PTDM) remains one of the most common complications after solid organ transplantation. Early diagnosis and properly targeted treatment within the individual post-transplant periods are especially important. The best diagnostic mechanism is regular implementation of an oral glucose tolerance test, ideally in the period before transplantation and also after transplantation. Equally important is the identification of risk factors for the development of PTDM and their possible early management. The correct choice of an immunosuppressive protocol and, above all, its personalization for individual patients can also prevent PTDM or slow down its development. However, if PTDM has already developed in a patient, it is crucial to choose the correct treatment procedure depending on the period in relation to transplantation. New preparations with significant cardio- and renoprotective effects are also appearing in PTDM therapy. Last but not least, multidisciplinary cooperation is important in the development of diagnostics, prediction and therapy of PTDM, focusing on modern methods.

Článek se zabývá riziky, která skrývají některé běžně dostupné a používané potraviny. Ty jsou pro člověka buď zcela neškodné, nebo jen v omezené míře, ale pro psy a kočky představují nebezpečí otravy. K těm nejrizikovějším, které způsobují zdravotní poškození domácích mazlíčků nejčastěji, patří čokoláda a výrobky na bázi kakaa, sladidlo xylitol, cibuloviny, hrozny a rozinky, makadamové ořechy a alkohol. Riziko představuje také syrové kynuté těsto a chmel. Článek popisuje mechanismy otravy těmito složkami, typické příznaky a možnosti terapie. Zásadním opatřením zůstává nepodávat uvedené potraviny psům a kočkám, a důsledně jim zabránit v jakémkoliv přístupu k nim. Vzhledem k tomu, že některé složky se mohou vyskytovat dokonce i v produktech určených pro psy a kočky (česnek, xylitol), je třeba pečlivě číst jejich složení.

The article deals with the risks that some commonly available and used foods hide. They are either completely harmless to humans or only to a limited extent, but pose a danger of poisoning to dogs and cats. Chocolate and cocoa-based products, the sweetener xylitol, onions, grapes and raisins, macadamia nuts and alcohol are among the most risky and cause health damage to pets. Raw yeast dough and hops are also a risk. The article describes the mechanisms of poisoning by these components, typical symptoms and therapy options. The fundamental measure remains not to give the mentioned foods to dogs and cats and to strictly prevent them from having any access to them. Since some ingredients can be found even in products intended for dogs and cats (garlic, xylitol), it is necessary to read their composition carefully.

Cíl: Cílem naší práce bylo popsat epidemiologickou situaci výskytu rotavirových gastroenteritid (RG) a vliv očkování na hospitalizaci pro RG v České republice (ČR) v letech 2018–2023. Metody: Byla provedena deskriptivní analýza anonymizovaných případů RG hlášených pod kódem A08.0 v systému pro hlášení infekčních onemocnění (ISIN) v České republice v letech 2018–2023. K analýze binárních proměnných byl použit chí-kvadrát test. Vliv očkování na hospitalizaci byl hodnocen pomocí logistické regrese s odds ratio (OR) a 95 % intervalu spolehlivosti. Použity byly programy Excel, STATA a Datawrapper GmbH. Incidence onemocnění byla přepočítána na 100 000 obyvatel. Výsledky: Ve sledovaném období bylo v ČR hlášeno celkem 26 303 případů RG (v rozmezí 1 811–7 483 ročně), což odpovídá průměrné roční incidenci 41,0 (rozmezí 16,9–69,6) na 100 000 obyvatel. Padesát jedna procent případů se vyskytlo u žen. Průměrná roční specifická incidence podle pohlaví byla srovnatelná. Případy se vyskytly u osob 0–101letých (medián 3 roky, mezikvartilové rozpětí [IQR] 1–8 let). Maximální počty případů byly zaznamenány v měsících březen až červen, přičemž v pandemických letech 2020 a 2021 byly celkové počty případů nižší, a tedy i sezonnost byla vyjádřena méně. Průměrná roční specifická incidence byla nejvyšší v krajích Vysočina, Jihočeském a Olomouckém. Hospitalizováno bylo 18 693 (71,1 %) případů RG, nejvíce případů ve věkové skupině 1–4 roky (34,7 %) a 5–9 let (11,9 %). Údaje o očkování byly dostupné pro 21 142 osob s RG, z nich 304 (1,4 %) osob bylo vykázáno jako očkováno. Riziko hospitalizace pro RG bylo u očkovaných osob statisticky významně nižší (p < 0,001) než u neočkovaných. Nahlášeno bylo celkem 27 epidemií RG, v největší bylo zaznamenáno 152 případů. Jako import bylo hlášeno 226 případů onemocnění. Závěr: Po zahájení očkování proti RG v ČR bylo očekáváno snížení počtu onemocnění, hospitalizací a úmrtí pro tato onemocnění. Nicméně významný dopad očkování na zátěž RG dosud v ČR pozorován není a domníváme se, že hlavním důvodem je nadále nízká proočkovanost proti RG v ČR. Doporučujeme proto zařadit toto dobrovolné očkování mezi očkování hrazená zdravotními pojišťovnami a zároveň apelujeme na časnou komunikaci vhodnosti očkování mezi praktickým lékařem pro děti a dorost a rodiči dětí.

Aim: To describe the epidemiological situation of rotavirus gastroenteritis (RVGE) and the impact of vaccination on hospitalization for RVGE in the Czech Republic in 2018–2023. Methods: A descriptive analysis was performed of anonymized RVGE cases reported under code A08.0 to the Infectious Diseases Reporting System (ISIN) in the Czech Republic in 2018–2023. The Chi-square test was used to analyse binary variables. The effect of vaccination on hospitalization was assessed using logistic regression with odds ratio (OR) and 95% confidence interval. Excel, STATA, and Datawrapper GmbH programs were used. The incidence of the disease was calculated per 100,000 population. Results: In the monitored period, a total of 26,303 RVGE cases were reported in the Czech Republic (range 1,811–7,483 per year), which corresponds to an average annual incidence of 41.0 (range 16.9–69.6) per 100,000 population. Fifty-one percent of cases occurred in women. The average annual sex-specific incidence rates were comparable. Patients were aged 0–101 years (median 3 years, interquartile range [IQR] 1–8 years). The maximum numbers of cases were recorded in the months of March to June. In the pandemic years 2020 and 2021, the overall numbers of cases were lower, and therefore the seasonality was less expressed. The average annual specific incidence was highest in the Vysočina, South Bohemian and Olomouc Regions. A total of 18,693 (71.1%) cases of RVGE were hospitalized, most of them in the age groups 1–4 years (34.7%) and 5–9 years (11.9%). Vaccination data were available for 21,142 individuals with RVGE, of whom 304 (1.4%) were reported as vaccinated. The risk of hospitalization for RVGE was statistically significantly lower (p < 0.001) in vaccinated than in unvaccinated individuals. A total of 27 RVGE outbreaks were reported, with the largest one involving 152 cases. Two hundred and twenty-six cases were classified as imported. Conclusions: After the introduction of RVGE vaccination in the Czech Republic, a reduction in RVGE cases, hospitalizations, and deaths was expected. However, a significant impact of vaccination on the RVGE burden has not yet been observed in the country. The main reason continues to be low RVGE vaccine coverage. We therefore recommend including this voluntary vaccination in the schedule covered by health insurance and also call for early communication of the appropriateness of such vaccination between the paediatric/adolescent medicine practitioners and children’s parents.

Corynebacterium (C.) durum je součástí rezidentní flóry dutiny ústní. Jeho podíl na etiologii infekčních onemocnění je nejednoznačný. S vyšším počtem imunoalterovaných pacientů je nutné s ním počítat jako s potenciálním oportunním patogenem. Nejčastěji je izolováno ze sputa, bronchoalveolární lavážní tekutiny, ale také z krve, zejména u imunosuprimovaných pacientů s pneumonií. V tom případě je nutné bakterii přesně identifikovat a nález správně interpretovat. Dříve velmi využívaný komerční test pro určení korynebakterií (API Coryne, BioMerieux) nelze použít pro všechna korynebakteria včetně C. durum. Tento druh není obsažen v databázi biotypových čísel. Lze provést porovnání biotypového čísla s údaji v literatuře. K přesnému odlišení od jiných korynebakterií je nutná chemotaxonomická a proteomická analýzy (MALDI-TOF MS), nebo sekvenace genu 16S rRNA. Klíčový je polyfázový přístup využívající poznatky z jednotlivých laboratorních vyšetření.

Corynebaterium (C.) durum is a part of the resident human oral microbiota. Its role in the aetiology of infectious diseases is ambiguous. With the increasing number of immunocompromised patients, it must be considered a potential opportunistic pathogen. It is isolated from the sputum, bronchoalveolar-lavage fluid, as well as blood, especially from immunocompromised patients with pneumonia. In that case, the critical steps involve a correct identification of Corynebacterium to the species level and right interpretation of the findings. The previously widely used commercial test for the identification of Corynebacteria (API Coryne, BioMerieux) is not suitable for all species, including C. durum, as its biotype number is not included in the database. But the obtained result can be compared with the available literature data. Chemotaxonomic and proteomic analysis (matrix-assisted laser desorption/ ionization – time of flight, MALDI-TOF MS) or 16S rRNA sequencing allow for accurate differentiation from the other Corynebacteria species. Nevertheless, these methods are not routinely used in clinical laboratories. A polyphasic approach to the taxonomy based on the data from combined laboratory tests is crucial.

Plicní arteriální hypertenze (PAH) je vzácné, ale závažné onemocnění, které je nevyléčitelné a progredující. I přes pokrok ve farmakologické léčbě PAH je morbidita i mortalita nemocných s PAH nadále vysoká. Jedním z nových léků, který mění prognózu nemocných, je sotatercept. Tento lék inhibuje signální dráhu transformujícího růstového faktoru β (transforming growth factor β, TGF-β), což vede k ovlivnění regulace růstu a diferenciace buněk plicních arteriol. Tento lék může zásadním způsobem pozitivně ovlivnit nejen symptomy, ale i celkovou mortalitu nemocných. Výsledky studií STELLAR a ZENITH ukázaly, že sotatercept významně zlepšuje vzdálenost, kterou jedinec ujde při šestiminutovém testu chůzí (six-minute walk test, 6MWT), snižuje riziko klinického zhoršení PAH a má pozitivní vliv na hemodynamiku PAH. Na základě provedených studií došlo k změně v léčebném schématu nemocných s PAH, kde sotatercept hraje významnou roli v kombinační farmakologické terapii.

Pulmonary arterial hypertension (PAH) is a rare but serious disease that is incurable and progressive. Despite advances in the pharmacological treatment of PAH, morbidity and mortality in PAH remain high One new drug that is changing the prognosis of patients is sotatercept. This drug inhibits the transforming growth factor β (TGFβ) signaling pathway, leading to an effect on the regulation of growth and differentiation of pulmonary arteriolar cells. This drug can have a major positive impact not only on symptoms but also on overall mortality. The results of the STELLAR and ZENITH trials showed that sotatercept improves the distance an individual walks in a six-minute walk test (6MWT), reduces the risk of clinical worsening of PAH and has a positive effect on the hemodynamics of PAH. Based on the studies conducted, there has been a change in the treatment regimen of PAH patients, with sotatercept playing a significant role in combination therapy.

Východiska: K efektivní rehabilitaci a optimalizaci léčby pacientů s chronickou bolestí dolní části zad je důležité subjektivní vnímání dopadů bolesti na každodenní aktivity. Soubor: Soubor tvořilo 104 pacientů (30 mužů a 74 žen) s chronickými bolestmi dolní části zad ve věku 18-65 let léčených v Centru léčby bolesti FNO. Metody: Pro sběr dat byla použita škála Oswetry Disability Index (ODI) zjišťující funkční postižení respektive omezení v každodenních činnostech (osobní péče, zvedání břemen, chůze, sezení, stání, spaní, sexuální život, společenský život, cestování). Ke statistickému vyhodnocení byl použit Mann-Whitney test, Fisherův exaktní test a Kendallův koeficient. Výsledky: Průměrná bolest v posledních 24 hodinách byla zjištěna na úrovni NRS 6 (muži 7, ženy 6, p = 0,096), aktuální bolest na úrovni NRS 6 (muži 6, ženy 6, p = 0,327). Funkční postižení činilo ODI = 66 %, ukazující velmi těžkou disabilitu zasahující výrazně všechny každodenní aktivity, bez signifikantního rozdílu mezi muži a ženami (p = 0,605). Byla zjištěna pozitivní korelace (vyšší bolest větší dopad na disabilitu) mezi průměrnou bolestí za 24 hodin a omezením v každodenních aktivitách (tk = 0,26; p < 0,001) a mezi aktuální bolestí a ODI (tk = 0,24; p < 0,001). Existují signifikantní rozdíly v kategoriích ODI (osobní péče, zvedání břemen a sexuální život) mezi muži a ženami. Závěry: Studie ukázala rozdíly v některých kategoriích ODI mezi pohlavími a souvislost bolesti s funkčním postižením. Zjištěné poznatky by měly vést k podpoře udržení mobility, fyzického i psychického zdraví všech pacientů s chronickou bolestí dolní části zad.