treatment resistance Dotaz Zobrazit nápovědu

Přesná shoda Sémantické

Východisko. Hyperlipidémie (HLP) patří k hlavním rizikovým faktorům vzniku diabetus mellitus 2. typu (DM2). V patogenezi rozvoje inzulínové rezistence (IR), poruch glukózové homeostázy a jejich progrese do DM2 hrají významnou roli oxidační stres a endoteliální dysfunkce (ED). Práce posledních let ukazují na možnosti prevence vzniku DM2 léčbou HLP, která je charakterizována zvýšeným oxidačním stresem i ED. Metody a výsledky. Po dobu dvanácti měsíců jsme podávali 46 nemocným (skupina S) s primární HLP (LDL-C > 4,1 mmol/l a TG <3,5 mmol/l), 20 mg atorvastatinu nebo 40 mg simvastatinu. Nemocní s LDL-C >4,1 mmol/l a současně TG >3,5 mmol/l byli náhodně zařazeni do dvou skupin: Skupina SF byla léčena kombinací statin + 200 mg mikronizovaného fenofibrátu denně a skupině SR byl ke statinu přidáván přípravek obsahující polyenové mastné kyseliny n-3 řady (PUFA n-3) v denní dávce 3,6 g. Po roční terapii jsme zjistili vedle příznivého ovlivnění koncentrací aterogenních lipidů a lipoproteinů u skupin S a SF významný pokles koncentrace konjugovaných dienů (KD) v LDL ( -21, resp. 16 %, obě P <0,05); při vyšetření kinetiky KD v LDL u skupiny S hraniční prodloužení lag fáze (P=0,06) a ve skupinách SF a SR pokles bazální absorbance v LDL (-10, resp. 18 %, obě P<0,05). Ve skupině S a SR jsme zjistili významnou úpravu ED (vzestup tokem zprostředkované vazodilatace, FMD) o 20 %, resp. o 18 %, (obě P<0,05) a ve skupině SR významný pokles mikroalbuminurie. Neprokázali jsme však významné koncentrace inzulínu, C-peptidu ani indexů vyjadřující míru IR (HOMA a QUICKI). Závěry. Dlouhodobá hypolipidemická léčba v naší studii ovlivnila příznivě oxidační stres a ED, nevedla však ke změnám ukazatelů IR.

Background. Hyperlipidaemia represents one of the major risk factors of the type 2 diabetes mellitus (DM2). In the pathogenesis of insulin resistance (IR) development glucose homeostasis impairment and their progression into DM2, oxidative stress and endothelial dysfunction (ED) may play an important role. Recent papers indicate the possibility to prevent the development of DM2 by HLP treatment, which is characterised by increased oxidation stress and ED. Methods and Results. For the period of twelve months 46 patients with primary HLP (group S) (LDL-C > 4,1 mmol/l a TG <3,5 mmol/l), were treated with atorvastatine 20 mg or simvastatine 40 mg. Patients with LDL-C > 4,1 mmol/l along with TG >3,5 mmol/l were randomly divided into two groups. The SF group was treated with a combination of statin + 200 mg micronized fenofibrate each day, and group SR received together with statin a compound containing n-3 polyene fatty acids (PUFA n-3) in the daily dose of 3.6 g. After one year lasting therapy we found beside the positively influenced concentration of atherogenic lipids and lipoproteins in the group S and SF a significantly reduced concentration of conjugated dienes (CD) in LDL ( -21, resp. 16 %, both P<0,05); the test of KD kinetics in LDL in the group S has marginal increase of the lag phase (P=0.06) and in the groups S and SR also a significant improvement of ED (increase by the flow of mediated vasodilation, FMD) by 20%, resp. by 18% (both P<0,05) and in the SR group a significant decrease of microalbuminuria. We did not proved significant concentrations of insulin, C-peptide or indexes showing the degree of IR (HOMA and QUICKI) Conclusions. Long-lasting hypolipidemic treatment positively affected in our study the oxidative stress and ED, however, it did not resulted in changes of IR.

Článek online

ABC transportné proteíny v mnohonásobnej rezistencii mikroorganizmov
[ABC transporter proteins in multidrug resistance of microorganisms]

... nadexpresiou ABC transportných proteínov súvisí vznik mnohonásobnej rezistencie (MDR, multidrug resistance Their overexpression which leads to the development of multidrug resistance (MDR) in pathogens and enables ...

Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie. 2007 ; Roč. 56 (č. 3) : s. 129-139.

ISSN 1210-7913
Medvik
Zdroj

Transportné proteíny z rodiny ABC (ATP-binding cassette) zabezpečujú transport rôznych substrátov cez biologické membrány. Zohrávajú esenciálnu úlohu v ochrane buniek pred toxickými zlúčeninami/metabolitmi. S nadexpresiou ABC transportných proteínov súvisí vznik mnohonásobnej rezistencie (MDR, multidrug resistance) buniek voči antimikróbnym zlúčeninám a protinádorovým chemoterapeutikám. Mutácie proteínov ABC-typu u ľudí sú príčinou viacerých genetických ochorení (cystická fibróza, adrenoleukodystrofia, defekty v transporte cholesterolu, žlče a pod.). Bunky mikroorganizmov obsahujú viaceré homológy klinicky významných ABC proteínov. Ich intenzívne molekulárne štúdium môže prispieť k návrhu nových postupov ako zvládnuť MDR resp. ochorenia, ktoré sú dôsledkom dysfunkcie ABC proteínov. Práca podáva prehľad súčasného stavu poznatkov o ABC transportných proteínoch v bunkách prokaryotických a eukaryotických mikroorganizmov.

The ABC (ATP binding cassette) transporter family includes membrane proteins that can transport a wide variety of substrates across biological membranes. These proteins play an essential role in the protection of cells from toxic compounds/metabolites. Their overexpression which leads to the development of multidrug resistance (MDR) in pathogens and enables cancer cells to survive chemotherapy is of major concern for human health. Mutations in ABC transporters are implicated in a number of Mendelian disorders such as cystic fibrosis, adrenoleukodystrophy and cholesterol and bile transport defects. In microbial cells, several homologues of human ABC transporters were identified. Their further molecular biological study can contribute to better understanding and treatment of MDR or diseases caused by dysfunction of ABC transporter proteins. A review is presented of the state of the art in ABC transporter proteins in both prokaryotic and eucaryotic cells. The role of microbial ABC transporters in the development of drug resistance is analyzed.

Článek online

Myxovirus resistance protein A v terapii interferony-β u pacientů s roztroušenou sklerózou a algoritmus sledování účinnosti léčby
[Myxovirus resistance protein A in interferon-β therapy in patients with multiple sclerosis and treatment effectiveness monitoring algorithm]

... Myxovirus resistance protein A (MxA) je považován za marker účinnosti IFNβ. Introduction: Interferon-β (IFNβ) is the first-line treatment for relapsing-remitting multiple sclerosis ...

Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2016 ; 79 (5) : 547-551.

ISSN 1210-7859
Medvik
Zdroj

Úvod: Interferony-β (IFNβ) patří mezi léky první volby v terapii roztroušené sklerózy. Myxovirus resistance protein A (MxA) je považován za marker účinnosti IFNβ. Odpovídavost na léčbu IFNβ může být snížena přítomností neutralizačních protilátek (NAbs). Soubor a metodika: Ve skupině pacientů zahajujících léčbu IFNβ jsme po dobu 24 měsíců prospektivně sledovali výskyt NAbs a expresi mRNA MxA. mRNA MxA byla vyšetřována real-time PCR každé tři měsíce, při opakovaném poklesu následoval MxA indukční test. NAbs byly stanovovány každých šest měsíců pomocí metody cytopatického efektu. Pacienti byli pravidelně sledováni klinicky i pomocí MR. Výsledky: Do sledování bylo zařazeno 119 pacientů, z nichž 99 jej dokončilo. Pozitivita NAbs se objevila u 17 pacientů, nejčastěji v měsíci 12 a 18, u 10 pacientů (10 %) zůstala trvale. Při NAbs v titru 20–100 TRU/ml kleslo MxA pod cut-off v 85 % případů, při titru > 100 TRU/ml ve 100 %. Opakovaný pokles MxA pod cut-off jsme zaznamenali u 19 (19 %) pacientů – u všech pacientů s trvalou NAbs pozitivitou (10 pacientů), u některých s přechodnou pozitivitou NAbs (u třech z pěti takových pacientů) a také u šesti pacientů bez NAbs. MxA indukční test byl nedostatečný u všech pacientů s trvalou NAbs pozitivitou. Nedostatečný byl navíc i u dvou pacientů s poklesem MxA bez NAbs. Pokles MxA předcházel obecně vzniku NAbs ve 40 % případů. Závěr: MxA se stává hlavním laboratorním ukazatelem účinnosti IFNβ, neboť zachytí pacienty s podezřením na ztrátu účinnosti IFNβ i v případech, kdy NAbs nevznikají. K ověření reaktivity na IFNβ je nezbytné doplnit MxA indukční test.

Introduction: Interferon-β (IFNβ) is the first-line treatment for relapsing-remitting multiple sclerosis. Myxovirus resistance protein A (MxA) is considered to be an IFNß bioactivity marker. Responsiveness to the IFNß treatment may be reduced by neutralizing antibodies (NAbs). Material and methods: We investigated the presence of NAbs and mRNA MxA expression in a group of patients who had started IFNß treatment. mRNA MxA was measured with real-time PCR every three months. MxA induction was performed in patients in whom continuous decline was detected. NAbs were determined using the cytopathic effect method every six months. Patients were regularly observed clinically and with MRI. Results: 119 patients were included, 99 completed the observation period of 24 months. NAbs positivity was observed in 17 patients, mostly in month 12 and 18. NAbs positivity was permanent in ten patients (10%). Nabs titre of 20–100 TRU/ml was associated with a decline in MxA levels under the cut-off in 85% of cases, and in all patients when Nabs titre exceeded 100 TRU/ml. Permanent MxA decline was seen in 19 patients – in all 10 patients with permanent NAbs positivity, in three patients with transitional NAbs positivity and in six patients without NAbs. The MxA induction was insufficient in all permanent NAbs positive patients and in two patients with isolated MxA decrease and without NAbs. MxA decrease preceded NAbs positivity in 40% of cases. Conclusion: MxA becomes the main laboratory marker of IFNβ efficacy as it can indicate patients at risk of IFNβ efficacy loss, even in situations when patients produce NAbs. MxA induction is necessary to verify IFNβ efficacy.