This review describes our experience with native tissue repair of the visceral pelvic fascia, the perineum, and anal sphincters in women. We propose that complex repair of the pelvic floor should consider vaginal support in all three anatomical Delancey's levels, together with more caudal structures-the external and internal anal sphincters. Original illustrations were created to facilitate the understanding of the complex anatomy of common multi-level defects. As the integrity of connective tissue adds to various aspects of the delicate function of the female pelvic floor, it is complete and as perfect as possible repair is a common goal of both gynecologists and colorectal specialists.
- MeSH
- anální kanál * chirurgie MeSH
- fascie MeSH
- gynekologické chirurgické výkony * metody MeSH
- lidé MeSH
- onemocnění dna pánevního * chirurgie MeSH
- pánevní dno * chirurgie MeSH
- perineum chirurgie MeSH
- prolaps pánevních orgánů * chirurgie MeSH
- vagina chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Defekty pánevního dna u žen jsou velmi rozšířeným problémem. Odhaduje se, že až 11 % žen potřebuje řešit nějakou formu prolapsu pánevních orgánů (POP, Pelvic Organ Prolapse). Jen stěží lze předpokládat, že se bude tento statistický údaj výrazněji měnit. Operační postupy stále procházejí zákonitým vývojem. V minulosti prováděné samostatné kolporafie v dnešní době již nejsou aktuální a kolpokleiza je indikována výjimečně. Významný počet neuspokojivých výsledků po klasických operacích byl příčinou hledání nových chirurgických technologií v této oblasti. Prevalence reoperací v zemích, kde probíhají relevantní klinické studie, je vysoká. Olsen a kol. ve své studii uvádí 29,2% výskyt recidiv, Whiteside v prospektivní studii prezentuje dokonce 58 % recidiv po vaginálních operacích pro POP (1, 2). Zavedení síťkových implantátů do operativy pánevních prolapsů znamenalo zásadní zvrat v této problematice. Síťkové implantáty začaly být užívány při operacích pánevních prolapsů po dobrých zkušenostech se síťkami při řešení břišních kýl a také po přelomových zkušenostech při řešení stresové inkontinence (SI) implantacemi tahuprostých suburetrálních pásek. Přinesly do operativy POP jeden zásadní prvek - schopnost přemostit i velké plošné defekty pojivové tkáně vzniklé porodním traumatem nebo pánevní operací. Jejich použití při operaci POP je však daleko náročnější než při operacích břišních kýl, protože POP je specifickou kýlou v dynamicky náročném prostoru. Při těchto operacích zasahujeme do velmi citlivých funkcí, jakými jsou močení, defekace a sexuální funkce. Jejich zavedení do chirurgické praxe lze jednoznačně považovat za pokrok, přesto že klinické výsledky při jejich používání byly někdy rozpačité. Především se objevily zcela nové typy komplikací, s jejichž řešením nebyly žádné zkušenosti. Přes řadu komplikací při zavádění pánevních implantátů vývoj dosáhl takové úrovně, kdy lze dosahovat prakticky anatomických rekonstrukcí pánevního dna s vynikajícími funkčními výsledky. Pánevní implantáty lze zavádět transvaginálně nebo transabdominálně. U transabdominálního přístupu je aktuální miniinvazivní laparoskopická nebo roboticky asistovaná technologie implantace. Kvalitní rekonstrukci pánevního dna bez použití síťkových implantátů v současné době není možné provést.
Pelvic floor disorders in women are a very common issue. It is estimated that up to 11% of women are experiencing some form of pelvic organ prolapse (POP). It can hardly be assumed that this statistic will change significantly. Operating technologies are still evolving. Separate colporrhaphys performed in the past are no longer relevant and colpocleisis are indicated rarely. A high rate of unsatisfactory outcomes following conventional surgeries has driven the search for new surgical technologies in this area. Reoperation rates are notably high in countries where relevant clinical trials are ongoing. Olsen et al. report a 29.2% incidence of recurrences, while Whiteside et al. present even 58% of recurrences after vaginal surgery for POP in a prospective study (1, 2). The introduction of mesh implants into pelvic prolapse surgery meant a significant turning point in the treatment of this condition. Mesh implants began to be used in pelvic prolapse surgeries following successful experience with meshes in the treatment of abdominal hernias and also after groundbreaking experience in dealing with stress incontinence (SI) through tension-free suburethral tape implantation. They brought one essential element to POP operations - the ability to bridge even large surface defects of connective tissue caused by childbirth trauma or previous pelvic surgeries. However, their use in POP surgery is far more demanding than in abdominal hernia surgery, because POP is a specific type of hernia in a dynamically demanding space. These operations interfere with very sensitive functions such as urination, defecation and sexual function. While their introduction into surgical practice can clearly be considered a progress, the clinical results of their use have sometimes been less satisfactory. New types of complications emerged, and there was initially no experience in managing them. Despite these challenges, the development of pelvic implant technology has progressed to the point where it is possible to achieve practically anatomical reconstructions of the pelvic floor with excellent functional results. Pelvic implants can be inserted transvaginally or transabdominally. In the transabdominal approach, minimally invasive laparoscopic or robot-assisted implantation technology is currently available. A high-quality pelvic floor reconstruction is not possible without the use of mesh implants.
Sexualita ženy je komplexním jevem, na kterém se podílí řada faktorů. Mezi nejdůležitější z nich patří věk a zdravotní stav, nicméně nezanedbatelný vliv mají i další aspekty. Vzhledem k tomu, že udávaná prevalence sestupu pánevních orgánů v ženské populaci přesahuje 50 %, nelze jeho dopad na sexuální funkce opomenout. Předložený článek prezentuje systematický přehled prací týkajících se problematiky vlivu sestupu pánevních orgánů na sexuální funkce žen. Poruchy sexuálních funkcí jsou u žen se sestupem časté, bez ohledu na jeho stadium či postižený kompartment. Terapie estrogeny nemá na sexualitu žen se sestupem žádný vliv, naopak rehabilitace může přinést určité zlepšení. Nebyl prokázán negativní vliv pesaroterapie na sexuální funkce. Chirurgická terapie s použitím nativní tkáně sexuální funkce obecně spíše zlepšuje. Výjimkou je však zadní poševní plastika, která je často spojována s dyspareunií. Nebyla nalezena korelace mezi pooperační délkou pochvy a změnou sexuálních funkcí. Dopad použití vaginálních implantátů v řešení sestupu na sexualitu žen zůstává nejednoznačný. Naopak sakrokolpopexe jednoznačně sexuální funkce zlepšuje.
A woman's sexuality is a complex phenomenon involving several factors, among which age and health are the most important. However, other aspects are not negligible. The impact of pelvic organ prolapse on sexual function cannot be ignored, as the reported prevalence of pelvic organ prolapse in female population exceeds 50%. This article presents a systematic review of articles dealing with the impact of pelvic organ prolapse on female sexual function. Sexual dysfunction is common in women with pelvic organ prolapse, regardless of prolapse stage or the compartment affected. Estrogen therapy has no effect on sexuality in women with prolapse, while pelvic floor muscle training may provide some improvement. There is no evidence that conservative therapy using a pessary is associated with negative impact on sexual function. Native tissue repair tends to improve sexual function in general, except for posterior colporrhaphy, which was frequently associated with dyspareunia. No correlation between postoperative vaginal length and change in sexual function was identified. The impact of transvaginal mesh repair on sexuality remains unclear. In contrast, there is enough evidence proving that sacrocolpopexy significantly improves sexual function in women.
- Klíčová slova
- sakrokolpopexe, vaginální implantát, sexuální funkce,
- MeSH
- gynekologické chirurgické výkony MeSH
- lidé MeSH
- představa o vlastním těle MeSH
- prolaps pánevních orgánů * MeSH
- rehabilitace MeSH
- sexualita * MeSH
- vagina chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
INTRODUCTION: Laparoscopic promontofixation is often considered the preferred approach for the treatment of significant apical pelvic organ prolapse (POP). Obesity is an established risk factor for pelvic organ prolapse (POP), and obese patients may constitute a substantial portion of those seeking care for uterovaginal prolapse. Our aim was to evaluate the impact of body mass index on perioperative complications and long-term outcomes of this procedure. METHODS: This is a single center retrospective cohort study. All patients who underwent laparoscopic sacrohysteropexy/sacrocolpopexy, between July 2011 and December 2021 were evaluated. The study population was divided into three groups, according to Body mass index (BMI) at time of surgery. RESULTS: Altogether 246 patients were included: 145 in group 1 (mean BMI 21.9 ± 2), 88 patients in group 2 (mean BMI 27.1 ± 1), and 13 patients in group 3 (mean BMI 33.0 ± 3). LSH was more frequent than LSC in all groups. The overall perioperative complications rate was 6.3 %. There were no differences in operative details and rates of perioperative complications between the groups. During follow-up period, 30 patients (12.2 %) presented with prolapse recurrence (objective and/or subjective). The rates of prolapse recurrence, as well as long-term complications, were similar between the groups. Similarly, the groups did not differ in postoperative functional results except for postoperative constipation (group 1--14.5 %, group 2--23.8 %, group 3--25 %, p = 0.001). CONCLUSION: Laparoscopic sacrohysteropexy/sacrocolpopexy is associated with low rates of perioperative and long- term complications. We did not find a difference in rates of complications and/ or long-term outcomes, between different weights groups.
- MeSH
- dospělí MeSH
- gynekologické chirurgické výkony * metody škodlivé účinky MeSH
- index tělesné hmotnosti * MeSH
- laparoskopie * škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- obezita * komplikace MeSH
- pooperační komplikace * epidemiologie etiologie MeSH
- prolaps pánevních orgánů * chirurgie komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Interlabiální tumor je u novorozených dívek dia gnostikován v prvních dnech, resp. týdnech života. Vyskytuje se s prevalencí 1: 500 až 1: 7 000 novorozených dívek. Tumor ve vaginálním introitu, resp. mezi velkými stydkými pysky může způsobit dia gnostické obtíže nebo vytvářet dojem genitálu nejasného pohlaví. Interlabiální útvary různé etiologie jsou si svým vzhledem podobné, což může vést k diferenciálně-dia gnostickým omylům. Nejčastější příčinou interlabiálního tumoru jsou u novorozených dívek hymenální a parauretrální cysty, které se projevují jako tenkostěnné kulovité útvary vyplněné zlatavě zbarvenou tekutinou. V případě cystického interlabiálního útvaru je nutné vyloučit zejména atrezii hymenu s hydrokolpos a prolaps ektopické ureterokély. V diferenciální dia gnostice je nutné pomyslet na prolaps uretry, rhabdomyosarkom pochvy a děložního hrdla, uretrální či vaginální polyp a u novorozence extrémně vzácný prolaps dělohy a poševních stěn nebo duplikaturu rekta. Novorozené dívky s interlabiálně lokalizovaným tumorem by měly být podle klinického nálezu vyšetřeny pediatrem, gynekologem, chirurgem nebo urologem. V závislosti na etiologii interlabiálního útvaru je možné zvolit expektační postup nebo chirurgickou léčbu. Včasná operace může zejména v případě hydrokolpos a prolapsu ektopické ureterokély zabránit obstrukci dolních močových cest a z toho plynoucímu zdraví ohrožujícímu poškození ledvin.
: An interlabial mass in newborn girls is diagnosed usually after birth or during the first days or weeks of life. According to various studies, its prevalence ranges between 1 : 500 and 1 : 7,000 newborn girls. A mass in the vaginal introitus or between the labia majora can cause a diagnostic dilemma and may be suspected even of ambiguous genitalia. Interlabial masses of different etiologies present clinically similar, and therefore, can be misdiagnosed. The most common causes of an interlabial mass in a newborn are hymenal and paraurethral cysts, both of which present as thin-walled spherical formations filled with golden fluid. When diagnosing a cystic interlabial tumor, it is necessary to particularly exclude a non-perforated hymen with hydrocolpos and prolapse of an ectopic ureterocele. In the differential diagnosis, prolapse of the urethra, rhabdomyosarcoma of the vagina or cervix, urethral or vaginal polyps, and extremely rare conditions such as genital prolapse or duplicate rectum cannot be omitted. A newborn girl with an interlabial formation should be examined by a pediatrician, gynecologist, surgeon, or urologist depending on the nature of the clinical findings. Once the etiology of an interlabial mass is identified, expectant management or surgery should be chosen. Early surgical treatment of hydrocolpos and prolapse of a ureterocele can prevent lower urinary tract obstruction and life-threatening renal damage.
- Klíčová slova
- interlabiální tumor,
- MeSH
- cysty diagnóza klasifikace vrozené MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- gynekologická onemocnění diagnóza klasifikace vrozené MeSH
- hydrokolpos diagnóza etiologie patologie MeSH
- lidé MeSH
- nemoci pohlavních orgánů * diagnóza klasifikace vrozené MeSH
- novorozenec MeSH
- prolaps MeSH
- rhabdomyosarkom diagnóza klasifikace MeSH
- vagina abnormality patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cíl: Cílem práce bylo zhodnotit výskyt stresové inkontinence moči po operaci prolapsu pánevního dna metodou laparoskopické sakrokolpopexe. Jedná se o retrospektivní multicentrickou studii. Metodika: Do studie bylo zařazeno 131 pacientek, které podstoupily laparoskopickou sakrokolpopexi a následně minimálně jednoletý follow-up v podobě klinického vyšetření. Výsledky: Soubor zahrnoval pacientky s průměrným věkem 63,4 let (38–80 let), BMI 26,6 kg/m2 (19,4–36 kg/m2) a paritou 2 (0–4). Před operací vykazovalo stresovou inkontinenci 30 (22,9 %) pacientek, pooperačně 50 (38,2 %), rozdíl byl statisticky signifikantní (p = 0,0007). Následnou antiinkontinenční operaci podstoupilo 30 (22,9 %) pacientek, u 10 (7,6 %) pacientek došlo k významnému zlepšení stresové inkontinence. Závěr: Rekonstrukce prolapsu orgánů pánevního dna laparoskopickou sakrokolpopexí je spojena s rizikem pooperační stresové inkontinence ve 38,2 %, z toho de novo ve 22,9 % případů.
Objective: The aim of the study was to evaluate the occurrence of stress urinary incontinence after pelvic organ prolapse surgery using the laparoscopic sacrocolpopexy method. This is a retrospective multicenter study. Methods: The study included 131 patients who underwent laparoscopic sacrocolpopexy and underwent at least a one-year follow-up in the form of a clinical examination. Results: The group included patients with an average age of 63.4 years (38–80 years), BMI 26.6 kg/m2 (19.4–36 kg/m2), and parity 2 (0–4). Before surgery, 30 (22.9%) patients showed stress incontinence, and after surgery there were 50 (38.2%); the difference was statistically significant (P = 0.0007). Thirty (22.9%) patients underwent subsequent anti-incontinence surgery, while 10 (7.6%) patients experienced significant improvement of stress incontinence. Conclusion: Pelvic organ prolapse reconstruction surgery by laparoscopic sacrocolpopexy is associated with the risk of postoperative stress incontinence in 38.2%, of which de novo in 22.9% of cases.
- MeSH
- gynekologické chirurgické výkony metody škodlivé účinky MeSH
- laparoskopie škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace etiologie prevence a kontrola MeSH
- prolaps pánevních orgánů chirurgie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- stresová inkontinence moči * chirurgie etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
INTRODUCTION AND HYPOTHESIS: It is reported that up to 60% of women would prefer to spare their uterus during pelvic organ prolapse (POP) repair surgery. A reliable hysteropexy technique is therefore crucial. We aimed to describe the safety profile and initial core patient-reported and clinical outcomes of the Pilsner modification of laparoscopic mesh sacrohysterocolpopexy (PiMMS) in comparison with the laparoscopic sacrohysterocolpopexy technique (standard laparoscopic sacrohysterocolpopexy [sLSH]) previously used in our unit. METHODS: This was a retrospective cohort study conducted in a single tertiary referral urogynecological center. All patients who underwent laparoscopic mesh sacrohysterocolpopexy between 1 January 2015, and 31 January 2022 were included in the study. Follow-up clinical, patient-reported, and imaging outcomes at the 12-month follow-up time point are presented. RESULTS: A total of 87 patients were included. Of these, 49 (56.3%) and 38 (43.7%) underwent sLSH and PiMMS respectively. Low numbers of perioperative complications were found in both groups with no mesh-related complications reported following PiMMS up to 12 months postoperatively. There were no apical compartment failures in either group. There were 8 (17.0%) vs 1 (2.7%) anterior compartment failures (Ba ≤ -1) in the sLSH and PiMMS groups respectively (p = 0.07) at 12 months. At the 1-year follow-up, 42 (89.4%) patients reported a Patient Global Impression of Improvement score of ≤ 2 in the sLSH groups compared with 35 (94.6%) patients following PiMMS. CONCLUSIONS: The PiMMS technique seems to have comparable safety profile and patient-reported outcomes with the sLSH technique. However, there is a trend toward reduced anterior compartment failures with this modification. The findings of this preliminary report need to be re-evaluated in a well-powered prospective study.
- MeSH
- chirurgické síťky * škodlivé účinky MeSH
- gynekologické chirurgické výkony * metody MeSH
- hodnocení výsledků péče pacientem MeSH
- laparoskopie metody škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace etiologie epidemiologie MeSH
- prolaps pánevních orgánů * chirurgie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- srovnávací studie MeSH
INTRODUCTION AND HYPOTHESIS: Although laparoscopic sacrocolpopexy is a recommended procedure for sexually active women, its full impact on sexual life remains underexplored. This study is aimed at comprehensively assessing changes in the quality of sexual life and the prevalence of dyspareunia in women 1 year after laparoscopic sacrocolpopexy. METHODS: This prospective observational study enrolled women undergoing laparoscopic sacrocolpopexy for pelvic organ prolapse stage≥ 2. Included were women with a completed Pelvic Organ Prolapse/Incontinence Sexual Questionnaire, IUGA Revised (PISQ-IR) questionnaire before and at 1 year after surgery. Individual domains of the PISQ-IR were compared separately. Dyspareunia, single summary PISQ-IR and PISQ-12 scores were additionally compared in sexually active women. Statistical analyses included paired signed rank, Wilcoxon, Median, Chi-squared, and Fisher tests (p < 0.05). RESULTS: Between February 2015 and December 2019, a total of 333 women were included. Mean age was 61.0 ± 11.2 and 141 (42%) reported being sexually active at baseline. At 12 months postoperatively, sexual activity was preserved in 110 (78%) of these women and an additional 26 women (14%) became sexually active. Both single-summary PISQ-IR (3.4 vs 3.6, p < 0.01) and PISQ-12 (36.0 vs 38.1, p < 0.01) scores increased significantly. The only variable that was associated with deteriorated scores postoperatively was a higher BMI. Individual domain analyses revealed significant improvement in condition-specific and condition-impact domains, except for the desire domain, which deteriorated. Prevalence of dyspareunia decreased post-surgery from 21.8% to 16.4%, p < 0.05. Newly sexually active women were older, had shorter vaginal length preoperatively, but lower PISQ-IR scores postoperatively than sexually inactive women pre- and postoperatively. Women ceasing sexual activity were older and had lower preoperative PISQ-IR scores than sexually active women pre- and postoperatively. CONCLUSIONS: Although the overall rate of sexually active women and sexual desire declined 12 months after sacrocolpopexy, overall sexual function scores improved and the prevalence of dyspareunia decreased.
- MeSH
- dyspareunie * etiologie epidemiologie MeSH
- gynekologické chirurgické výkony * metody MeSH
- kvalita života * MeSH
- laparoskopie * metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační období MeSH
- prolaps pánevních orgánů * chirurgie MeSH
- prospektivní studie MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- senioři MeSH
- sexuální chování * MeSH
- vagina chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- pozorovací studie MeSH
Cíl: Porovnat subjektivní a objektivní výsledky laparoskopické sakrokolpopexe (LSC) ve vztahu k zavedení poševní tamponády. Metodika: Do studie bylo zařazeno 125 žen po LSC operovaných v letech 2013–2016 s kompletním ročním sledováním. Pacientky se současně provedenou totální hysterektomií byly vyřazeny ze studie. Základní charakteristiky pacientek, předoperační POP-Q, operační protokol a zpráva z roční kontroly byly vyhledány pomocí klinického informačního systému. Subjektivní výsledek operace byl hodnocen pomocí PGI-I (patient global impression of improvement). Objektivní výsledek operace byl hodnocen pomocí kompozitní definice selhání operace na základě POP-Q (Ba ≥ –1, C ≥ –3, Bp ≥ –1). Pacientky byly rozděleny do dvou souborů podle toho, zda měly zavedenou vaginální tamponádu po operaci, či nikoli. Statistické zpracování bylo provedeno pomocí c2, Wilcoxonovým a Fischerovým testem dle rozložení normality. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 125 žen; 48 (38,4 %) po LSC, 58 (46,4 %) s konkomitantní supracervikální hysterektomií a 19 (15,2 %) po sakrohysterokolpopexi. Vaginální tamponáda byla zavedena na 24–48 hod po operaci u 86 (68,8 %) žen. Skupiny se nelišily ve věku, indexu tělesné hmotnosti, kouření či předoperačním kvalifikačním prolapsu pánevních orgánů. Nezaznamenali jsme statisticky významné rozdíly v PGI-I rok po operaci. Rozdíl v objektivním selhání operace nedosáhl statistického významu, přestože více selhání bylo ve skupině bez tamponády (12,8 vs. 3,5 %; p = 0,09). Průměrná hodnota bodu C rok po operaci byla nižší ve skupině bez tamponády (–7 vs. –7,5; p < 0,009). Ve sledovaném souboru nebyla zaznamenána extruze síťky či závažná komplikace. Závěr: Vaginální tamponáda po LSC nejspíše nemá vliv na spokojenost pacientek po operaci, nicméně může být spojena s lepším anatomickým výsledkem operace po 1 roce. Výsledky studie je třeba potvrdit podrobnějším prospektivním zhodnocením.
Objective: To compare the subjective and objective results of laparoscopic sacrocolpopexy (LSC) with and without the introduction of a vaginal packing one year after surgery. Methodology: This is a retrospective cohort study of 125 women after laparoscopic sacrocolpopexy operated on in 2013–2016 with complete annual follow-up. Patients with a total hysterectomy were excluded from the study. Basic patient characteristics, preoperative POP-Q and surgery data were collected. The subjective outcome of the surgery was assessed using the PGI-I (patient global impression of improvement). The anatomic outcome of the surgery was evaluated using the composite definition of surgical failure based on POP-Q (Ba ≥ –1, C ≥ –3, Bp ≥ –1). Patients were divided into two groups according to whether or not they had vaginal packing after surgery. Statistical analysis was performed using c2, Wilcoxon and Fischer test according to the distribution of normality. Results: A total of 125 women were enrolled in the study; 48 (38.4%) after LSC, 58 (46.4%) with concomitant supracervical hysterectomy and 19 (15.2%) after sacrohysterocolpopexy. Vaginal packing was introduced for 24–48 hours after surgery in 86 (68.8%) women. The groups did not differ in age, body mass index, smoking or preoperative pelvic organ prolapse quantification system. We did not observe statistically significant differences in PGI-I first year after surgery. The difference in anatomic surgical failure did not reach statistical significance, although more failures were observed in the group without packing (12.8 vs. 3.5%; P = 0.09). The mean C-point value one year after surgery was lower in the non-tamponade group (–7 vs. –7.5; P < 0.009). No mesh extrusion or serious complications were recorded in the monitored group. Conclusion: Vaginal packing after LSC probably does not affect patient satisfaction after surgery, however, it may be associated with better anatomical outcome one year after the surgery. The results of the study must be confirmed by a more detailed prospective evaluation.
