The recommended amount and quality of protein in diets of diabetic patients are highly controversial. In order to provide evidence-based information, the Diabetes Nutrition Study Group (DNSG) used a grading procedure used for quality of evidence and strength of recommendations (GRADE). A protein intake of 10% to 20% of energy intake (E%) or about 0.8 to 1.3 g/kg body weight in people below 65 years of age, and 15% to 20% of E% in people above 65 years of age appeared safe in weight-stable conditions. There were no intervention studies addressing metabolic effects, mortality, or cardiovascular events over prolonged periods. Body weight is closely linked to metabolic control and high protein diets are often recommended. Weight-loss diets that include 23% to 32% of E% as protein for up to one year reduced blood pressure and body weight slightly but significantly more than lower protein diets, whereas blood lipids, fasting blood glucose, and HbA1c improved similarly with higher or lower protein intakes in participants with a glomerular filtration rate (GFR) >60 mL/min/1.73 m2. Patients with a GFR <60 mL/min/1.73 m2 did not show a faster decline of GFR or kidney function with protein intakes around 0.8 g/kg body weight as compared with lower intakes, thereby arguing against a restriction. The effects of protein intake on diabetic eye or nerve disease have not been reported. There are a number of studies that have compared different types of animal proteins (milk, chicken, beef, pork, and fish) or compared animal with plant protein in diabetic patients and have reported a greater reduction of serum cholesterol with plant protein. In summary, the suggested range of protein intake appears to be safe and can be adapted according to personal dietary preferences.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu krev dietoterapie MeSH
- dieta s vysokým obsahem proteinů metody MeSH
- dietní proteiny aplikace a dávkování MeSH
- dospělí MeSH
- energetický příjem účinky léků MeSH
- glykovaný hemoglobin účinky léků MeSH
- hmotnostní úbytek účinky léků MeSH
- hodnoty glomerulární filtrace účinky léků MeSH
- krevní tlak účinky léků MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nízkoproteinová dieta metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- metaanalýza MeSH
- systematický přehled MeSH
Obesity is an escalating epidemic, but an effective non-invasive therapy is still scarce. For obesity treatment, anorexigenic neuropeptides are promising tools, but their delivery from the periphery to the brain is complicated by their peptide character. In order to overcome this unfavorable fact, we have applied the lipidization of neuropeptide prolactin-releasing peptide (PrRP), whose strong anorexigenic effect was demonstrated. A palmitoylated analog of human PrRP (h palm-PrRP31) was injected in free-fed Wistar rats by three routes: subcutaneous (s.c.), intraperitoneal (i.p) (both 5 mg/kg) and intravenous (i.v.) (from 0.01 to 0.5 mg/kg). We found a circulating compound in the blood after all three applications with the highest concentration after i.v. administration. This corresponds to the effect on food intake, which was also strongest after i.v. injection. Moreover, this is in agreement with the fact that the expression of c-Fos in specific brain regions involved in food intake regulation was also highest after intravenous application. Pharmacokinetic data are further supported by results obtained from dynamic light scattering and CD spectroscopy. Human palm-PrRP31 analog showed a strong tendency to micellize, and formation of aggregates suggested lower availability after i.p. or s.c. application. We have demonstrated that palm-PrRP influenced food intake even in free fed rats. Not surprisingly, the maximal effect was achieved after the intravenous application even though two orders of magnitude lower dose was used compared to both two other applications. We believe that palm-PrRP could have a potential as an antiobesity drug when its s.c. application would be improved.
- MeSH
- CHO buňky MeSH
- Cricetulus MeSH
- energetický příjem účinky léků MeSH
- hormon uvolňující prolaktin aplikace a dávkování analogy a deriváty metabolismus farmakokinetika MeSH
- křečci praví MeSH
- krysa rodu rattus MeSH
- látky proti obezitě aplikace a dávkování metabolismus farmakokinetika MeSH
- lidé MeSH
- mozek metabolismus MeSH
- neurony účinky léků metabolismus MeSH
- obezita farmakoterapie MeSH
- peptidové fragmenty aplikace a dávkování metabolismus farmakokinetika MeSH
- preklinické hodnocení léčiv MeSH
- protoonkogenní proteiny c-fos metabolismus MeSH
- receptory spřažené s G-proteiny metabolismus MeSH
- vazba proteinů MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- křečci praví MeSH
- krysa rodu rattus MeSH
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
PURPOSE: To determine bioenergetic gain of 2 different citrate anticoagulated continuous hemodiafiltration (CVVHDF) modalities and a heparin modality. MATERIALS AND METHODS: We compared the bio-energetic gain of citrate, glucose and lactate between 29 patients receiving 2.2% acid-citrate-dextrose with calcium-containing lactate-buffered solutions (ACD/Ca(plus)/lactate), 34 on 4% trisodium citrate with calcium-free low-bicarbonate buffered fluids (TSC/Ca(min)/bicarbonate), and 18 on heparin with lactate buffering (Hep/lactate). RESULTS: While delivered CVVHDF dose was about 2000 mL/h, total bioenergetic gain was 262 kJ/h (IQR 230-284) with ACD/Ca(plus)/lactate, 20 kJ/h (8-25) with TSC/Ca(min)/bicarbonate (P < .01) and 60 kJ/h (52-76) with Hep/lactate. Median patient delivery of citrate was 31.2 mmol/h (25-34.7) in ACD/Ca(plus)/lactate versus 14.8 mmol/h (12.4-19.1) in TSC/Ca(min)/bicarbonate groups (P < .01). Median delivery of glucose was 36.8 mmol/h (29.9-43) in ACD/Ca(plus)/lactate, and of lactate 52.5 mmol/h (49.2-59.1) in ACD/Ca(plus)/lactate and 56.1 mmol/h (49.6-64.2) in Hep/lactate groups. The higher energy delivery with ACD/Ca(plus)/lactate was partially due to the higher blood flow used in this modality and the calcium-containing dialysate. CONCLUSIONS: The bioenergetic gain of CVVHDF comes from glucose (in ACD), lactate and citrate. The amount substantially differs between modalities despite a similar CVVHDF dose and is unacceptably high when using ACD with calcium-containing lactate-buffered solutions and a higher blood flow. When calculating nutritional needs, we should account for the energy delivered by CVVHDF.
- MeSH
- akutní poškození ledvin terapie MeSH
- antikoagulancia škodlivé účinky ekonomika farmakologie MeSH
- citráty škodlivé účinky ekonomika farmakologie MeSH
- dialyzační roztoky škodlivé účinky ekonomika farmakologie MeSH
- energetický metabolismus účinky léků MeSH
- energetický příjem účinky léků MeSH
- hemodiafiltrace škodlivé účinky ekonomika metody MeSH
- heparin škodlivé účinky ekonomika farmakologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- náklady na zdravotní péči MeSH
- prospektivní studie MeSH
- vodní a elektrolytová nerovnováha etiologie prevence a kontrola MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- klinické zkoušky kontrolované MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- srovnávací studie MeSH
Kardiovaskulární onemocnění představují hlavní příčinu úmrtí u diabetické populace. Diabetici mají významně vyšší riziko jak výskytu koronární choroby, tak onemocnění periferních tepen. Prevence kardiovaskulárních onemocnění u diabetiků má zásadní význam. Pozitivní ovlivnění klasických rizikových faktorů (kouření, obezita, dyslipidémie a hypertenze) je spojeno s významným poklesem kardiovaskulární mortality i morbidity.
Cardiovascular diseases represent the leading cause of death in diabetic population. Diabetics have a significantly higher risk as the incidence of coronary disease and peripheral artery disease. Prevention of cardiovascular disease in diabetics is essential. The positive influence of classic risk factors (smoking, obesity, dyslipidemia and hypertension) is associated with a significant decrease in cardiovascular mortality and morbidity.
- MeSH
- diabetes mellitus 1. typu farmakoterapie komplikace terapie MeSH
- diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie komplikace terapie MeSH
- diabetická dieta metody využití MeSH
- dospělí MeSH
- energetický příjem fyziologie účinky léků MeSH
- farmakoterapie metody MeSH
- fyziologie výživy MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- hypertenze farmakoterapie terapie MeSH
- hypolipidemika farmakologie terapeutické užití MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- kardiovaskulární nemoci etiologie prevence a kontrola MeSH
- kouření škodlivé účinky MeSH
- krevní glukóza analýza fyziologie účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- morbidita MeSH
- mortalita MeSH
- obezita komplikace metabolismus MeSH
- primární prevence metody MeSH
- prognóza MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- randomizované kontrolované studie MeSH
Malnutrition is a common complication in patients on dialysis and is strongly associated with poor prognosis. Effective therapy could substantially improve morbidity and mortality, but neither enteral nor parenteral supplementation provide long-term benefit because of the strong appetite suppression seen in such patients. We performed a double-blinded randomized crossover study of a week-long treatment with daily subcutaneous ghrelin, a gut hormone that regulates hunger through the hypothalamus, in a group of 12 malnourished dialysis patients. Ghrelin administration increased ghrelin levels in circulation, modestly reduced blood pressure for up to 2 h, and immediately and significantly increased appetite, with an increase in energy intake noted at the first study meal. Persistence of this effect throughout the week was confirmed with food diaries and final study meals. Energy expenditure, measured with free-living pulse and motion monitors, was unchanged by ghrelin. Our study shows that daily treatment with ghrelin achieves a sustained positive change in energy balance in malnourished dialysis patients. Direct manipulation of appetite with ghrelin or its analogs represents an attractive and promising therapeutic strategy for this difficult clinical problem.
- MeSH
- chronické selhání ledvin komplikace terapie MeSH
- chuť k jídlu účinky léků MeSH
- dialýza ledvin MeSH
- dospělí MeSH
- dvojitá slepá metoda MeSH
- energetický metabolismus účinky léků MeSH
- energetický příjem účinky léků MeSH
- financování organizované MeSH
- ghrelin aplikace a dávkování krev terapeutické užití MeSH
- klinické křížové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- podvýživa farmakoterapie terapie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Souhrn: Centrální regulace příjmu potravy je jednou ze základních metabolických cest, bránících podvýživě i obezitě. Regulační mechanizmy patří k fylogeneticky nejstarším a byly v průběhu vývoje pravděpodobně nastaveny tak, aby spíše preferovaly ochranu organizmu proti nedostatku potravy. Významnou roli sehrávají především hormony produkované tukovou tkání a působky pocházející z GIT. Součinnost orexigenních a anorexigenních působků vyvažuje za normálních okolností zásoby tuku a příjem energie a energetický výdej. Porucha systému vedoucí k obezitě může být vyvolána nedostatečnou protektivní funkcí systému proti nadbytku energetického příjmu nebo rezistencí na fungující signální systém.
Summary: Central regulation of food intake is one of the essential metabolic pathways preventing malnutrition and obesity. Regulation mechanisms belong to phylogenetically oldest ones and they were set to prefer the body protection against lack of food during development. Hormones produced by a fat tissue and the mediators derived from GIT play the significant role first of all. Co-operation of orexigenic and anorexigenic mediators counterbalances fat supplies and energy intake and energy release under normal conditions. A disorder of the system leading to obesity can be induced by insufficient protective function of the system against the excess of energy intake or by the resistance to the functioning signalling system.
Alkohol představuje u nezanedbatelné části populace významný zdroj energie. Přinejmenším část kalorií přijatých s alkoholem není reflektována kompenzačním snížením příjmu energie z potravy. Přesto epidemiologické studie nenalezly konzistentní důkaz o tom, že by konzumace alkoholu zvyšovala tělesnou hmotnost. Některé z nich, zejména u žen, dokonce zaznamenaly opačný trend. Nebyly potvrzeny dřívější předpoklady, že metabolizmus alkoholu je spojen s kvantitativně významnými ztrátami biologicky využitelné energie (např. v tzv. prázdných - futilních cyklech). K objasnění tohoto „alkoholového paradoxu“ by mohly přispět zejména informace o dlouhodobém vlivu alkoholu na celkový energetický výdej v podmínkách běžného života, které dosud chybějí.
For a substantial part of the population, alcohol represents a significant energy source. At least a part of calories consumed in alcohol is not accounted for by a compensatory decrease of food energy intake. However, epidemiological studies have found no evidence of alcohol increasing body weight. Some of them, particularly in women, have even reported the oposite trend. Early hypotheses of alcohol metabolism being associated with significant dissipation of bioavailable energy (for example in futile cycles) have not been confirmed. It is especially the still missing data on long-term effects of alcohol on energy expenditure under free-living conditions which might help clarify this alcohol paradox.
- MeSH
- bazální metabolismus fyziologie účinky léků MeSH
- energetický příjem fyziologie účinky léků MeSH
- hladovění fyziologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nepřímá kalorimetrie MeSH
- obezita metabolismus MeSH
- tuková tkáň metabolismus MeSH
- vitamin A farmakokinetika MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
Obezita představuje jeden ze závažných rizikových faktorů u nemocných po transplantaci ledviny, na jejímž rozvoji se mohou významně podílet kromě imunosupresivních léků také i změněné dietní zvyklosti nemocných při dobré funkci štěpu. Cílem práce bylo porovnat skutečný příjem energie, bílkovin, tuků a sacharidů u nemocných s obezitou po transplantaci ledvin s doporučenými dávkami v potransplantačním údobí. Příjem energie a živin byl zjišťován formou pohovoru a dotazníku. Výpočtem byl zjištěn rozdíl mezi doporučeným a skutečným příjmem (PC program DIETA). Bylo vyšetřeno celkem 37 nemocných (17 mužů/20 žen) jeden rok po transplantaci s hodnotami BMI ł 27 kg/m2 či nemocných, u kterých váhový přírůstek od doby transplantace překročil 20 %. Průměrný příjem energie činil 217 kJ/kg/den, proteinů 1,58 g/kg/den, tuků 1,97 g/kg/den a sacharidů 7,15 g/kg/den. Tento příjem překračoval doporučené hodnoty v energii o 62 %, proteinů 58 %, tuků 97 % a sacharidů 43 %. Na základě zjištěných hodnot byla doporučena individuální úprava jídelního lístku. Kompliance této individualizované diety činila 72±7%.
- MeSH
- energetický příjem účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- obezita metabolismus MeSH
- transplantace ledvin škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
