Sarkomy, maligní mezenchymální nádory, jsou raritní nádory vyskytující se jak v dětské, tak v dospělé populaci. Diferenciální diagnostika měkkotkáňových útvarů zahrnuje širokou škálu nádorů s různou klinickou manifestací a biologickým chováním. Klinické vyšetření povrchových ložisek je nedostatečné a často vede k podhodnocení rozsahu nemoci. Správná diagnostika a operační technika jsou klíčovými parametry k zamezení zbytečně excesivních resekčních výkonů u benigních nádorů, nebo naopak nedostatečně radikálních výkonů u maligních nádorů. Řada pacientů přichází k vyšetření pozdě. Neplánované chirurgické excize představují zásadní problém pro lokální kontrolu onemocnění. Cílem této práce je zvýšení povědomí odborné společnosti o problematice měkkotkáňových nádorů.
Sarcomas are rare malignant mesenchymal tumors, occurring both in the childhood and in adult population. The differential diagnosis of soft tissue lesions includes a wide range of tumors with different clinical manifestation and biological behaviour. Clinical examination of superficial lesions is insufficient and often leads to an underestimation of the extent of the disease. Correct diagnosis and operative technique are key parameters to avoid unnecessary excessive resections in benign tumors, or, on the contrary, non-radical procedures in malignant tumors. Many of the patients are examined late. Unplanned surgical resections represent a major problem in local control of the disease. The goal of this work is to increase the awareness of the medical professionals in the field of soft tissue tumors.
Enteroatmosferická píštěl (enteroatmospheric fistula – EAF) patří mezi nezávažnější a život ohrožující chirurgické komplikace, které výrazně zvyšují náklady na léčbu pacientů. Řadí se do skupiny pooperačních komplikací souhrnně označovaných jako abdominální katastrofy. EAF je specifický typ střevní píštěle, která vzniká otevřením střevního lumen do nezhojeného defektu břišní stěny, vedoucí k permanentní kontaminaci rány znemožňující její hojení. Léčba této komplikace bývá svízelná, dlouhodobá a vyžaduje multidisciplinární přístup ve třech různých fázích. V první fázi je cílem agresivní terapie abdominální sepse a ošetření jejího zdroje. Po stabilizaci pacienta přichází druhá, chronická fáze zaměřující se na péči o defekt a zvrat nutričního stavu z katabolizmu do anabolizmu. Po maturaci adhezí v dutině břišní, zhojení rány v okolí EAF a po adekvátní nutriční přípravě pacient podstupuje fázi rekonstrukční zahrnující obnovení kontinuity zažívacího traktu a rekonstrukci břišní stěny. Ve všech fázích je pacient ohrožen řadou vedlejších komplikací vycházejících z malnutrice a dlouhodobého pobytu na nemocničním lůžku. Nejdůležitější je proto dbát na prevenci vzniku EAF. Cílem této je práce je shrnout současná doporučení pro léčbu EAF a přiblížit některé z moderních postupů řešení EAF.
Enteroatmospheric fistula (EAF) is one of the most severe and life-threatening surgical complications, significantly increasing the cost of patient treatment. It is classified as a postoperative complication, collectively referred to as abdominal catastrophes. EAF is a specific type of intestinal fistula that occurs when the intestinal lumen opens into an unhealed defect in the abdominal wall, leading to continuous wound contamination that complicates healing. Treatment of this complication is challenging, prolonged, and requires a multidisciplinary approach in three distinct phases. In the first phase, the goal is aggressive therapy of abdominal sepsis and management of its source. After stabilizing the patient, the second, chronic phase focuses on care for the defect and reversing the nutritional status from catabolism to anabolism. Following the maturation of adhesions in the abdominal cavity, healing of the wound around the EAF, and adequate nutritional preparation, the patient undergoes the reconstructive phase, which involves restoring the continuity of the digestive tract and reconstructing the abdominal wall. Throughout all phases, the patient is at risk for numerous secondary complications related to malnutrition and prolonged hospitalization. Therefore, preventing the development of EAF is of paramount importance. The aim of this paper is to summarize current recommendations for the treatment of EAF and discuss some of the modern approaches to managing this condition.
- Keywords
- abdominální katastrofa,
- MeSH
- Surgical Wound Dehiscence surgery therapy MeSH
- Wound Healing MeSH
- Surgical Wound Infection * therapy MeSH
- Humans MeSH
- Postoperative Complications therapy MeSH
- Intestinal Fistula * surgery nursing therapy MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Úvod: Lipómy patria k najčastejším nádorom mäkkých tkanív. Ak dosahujú aspoň 10 cm alebo vážia min. 1 000 g, označujú sa ako „obrovské“ lipómy. Takéto lézie môžu vyvolávať diagnostické rozpaky pri bioptickom vyšetrení. Kazuistika: Opísaný je prípad 58-ročného muža, ktorý pozoroval 2 roky nárast podkožného tumorózneho útvaru na pravej strane chrbta. Ultrasonograficky imponoval ako fibrolipóm. Chirurgicky bol kompletne exstirpovaný. Makroskopicky išlo o opuzdrený laločnatý lipomatózny nádor rozmerov 12 × 10 × 4 cm. Histologicky pozostával z kompozitného klasického a vretenobunkového lipómu. Vretenobunkovú zložku bolo potrebné odlíšiť od atypického lipomatózneho tumoru, ktorý je prognosticky nepriaznivejšou onkologickou jednotkou. Záver: Subkutánne lipómy presahujúce 10 cm sú zriedkavé a pre klinikov aj patológov predstavujú diagnostickú výzvu. V príspevku sme sa snažili poukázať, že lipomatózne nádory väčších rozmerov a najmä s rôznorodejším morfologickým vzhľadom by mali patológa nútiť uvažovať o potenciálnej malignite a vyžadujú si komplexnejší diferenciálno-diagnostický prístup.
Introduction: Lipomas belong to the most common soft tissue tumors. If they reach at least 10 cm or weigh at least 1,000 g, they are referred to as giant lipomas. Such lesions can cause diagnostic quandaries at a biopsy examination. Case report: The article describes a 58-year-old man who observed the progression of a subcutaneous tumor mass in the right side of the back for two years. It looked like a fibrolipoma on an ultrasound. Complete surgical extirpation was performed. Grossly, it was an encapsulated lobulated lipomatous tumor measuring 12 × 10 × 4 cm. It consisted of a composite classical and spindle cell lipoma. The spindle cell component required differentiation from an atypical lipomatous tumor, which is an oncological entity with a worse prognosis. Conclusion: Subcutaneous lipomas over 10 cm are rare and represent a diagnostic challenge for both clinicians and pathologists. We tried to point out that lipomatous tumors of larger dimensions and especially those with a heterogeneous morphological appearance should urge the pathologist to think about a potential malignancy and require more complex differential-diagnostic approach.
Úvod: Laparoskopická cholecystektomie je v současnosti zlatým standardem léčby cholecystolitiázy. Autoři prezentují raritní pooperační komplikaci, která byla příčinou rozvoje septického šoku s multiorgánovým selháním a vynutila si řadu dalších operací. Popis případu: 57letá žena podstoupila elektivní nekomplikovanou laparoskopickou cholecystektomii pro symptomatickou cholecystolitiázu. Pooperační období bylo komplikováno rozvojem septického šoku při rozsáhlé gangréně stěny břišní. Nález si vynutil chirurgické řešení a komplexní resuscitační péči. Diskuze: Infekce a septický šok může postihnout kteréhokoliv pacienta nejen po operaci. Znalosti a dovednosti z oboru intenzivní a resuscitační péče patří v současné době k základnímu minimu, které musí ovládat erudovaný chirurg pracující na nemocniční chirurgii. Nelze se spoléhat pouze na intenzivní péči zajišťovanou anesteziology. Intenzivisté rekrutovaní z konkrétního oboru (chirurgie, interna, pediatrie) mohou mít díky znalosti komplexní problematiky onemocnění lepší náhled na problém a jsou doplňováni anesteziology. Závěr: Iniciální léčba septického šoku musí být časná a razantní, po stabilizaci stavu je nutné sanovat zdroj infekce, pokud je to možné. Intenzivní péče je samozřejmou a nutnou součástí adekvátní léčby septických nemocných.
Introduction: Laparoscopic cholecystectomy is currently the gold standard of treatment for cholecystolithiasis. The authors present a rare postoperative complication that caused the development of septic shock with multiorgan failure and necessitated a number of other operations. Case report: A 57-year-old woman underwent elective uncomplicated laparoscopic cholecystectomy for symptomatic cholecystolithiasis. The postoperative period was complicated by the development of septic shock with extensive abdominal wall gangrene. The finding necessitated surgical management and complex resuscitative care. Discussion: Knowledge and skills in intensive and resuscitation care are nowadays among the basic minimum that an erudite surgeon working in hospital surgery must possess. One cannot rely solely on the intensive care provided by anaesthetists. Intensivists recruited from a specific specialty (surgery, internal medicine, pediatrics) may have a better insight into the problem due to their knowledge of the complexity of the disease and are complemented by anesthesiologists. Conclusion: Initial treatment of septic shock must be early and aggressive, after stabilization of the condition it is necessary to sanitize the source of infection, if possible. Intensive care is an mandatory and necessary part of adequate treatment of septic patients.
- MeSH
- Anti-Bacterial Agents administration & dosage therapeutic use MeSH
- Abdominal Wall * surgery pathology MeSH
- Cholecystectomy, Laparoscopic MeSH
- Gangrene * etiology therapy MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Multiple Organ Failure therapy MeSH
- Critical Care MeSH
- Postoperative Complications MeSH
- Shock, Septic diagnosis etiology therapy MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Pacientka náhle v domácím prostředí dušnost, kolaps a bezvědomí. Provedena laická telefonicky navigovaná kardiopulmonální resuscitace, po příjezdu lékaře rychlé záchranné služby úspěšná rozšířená kardiopulmonální resuscitace a poté pacientka převezena na oddělení urgentního příjmu Nemocnice České Budějovice. Byla provedena základní stabilizace klinického stavu, zajištění pacientky, intubace a odvoz na CT. Zde byla pomocí CT verifikována masivní bilaterální plicní embolie. Ihned v prostorách urgentního příjmu byla provedena trombolýza, stabilizace oběhu a pacientka byla uložena na ARO. Za hodinu na oddělení ARO znovu těžká oběhová nestabilita – vysoká podpora oběhu noradrenalinem. Provedeno UZ a následně CT břicha s nálezem masivního hemoperitonea. Urgentní chirurgické konzilium a doporučena operace z vitální indikace. Provedena urgentní laparotomie u hemodynamicky těžce nestabilní pacientky s TK 60/30 a pulzy 180/min. Za masivní oběhové podpory a převodů erymasy odsáty 4 l zcela nesrážlivé krve v oblasti jater. Játra byla tržena na několika místech od zlomených žeber a nejvíce dorzálně v levém laloku v oblasti jaterních žil. Chirurgicky při těžké oběhové nestabilitě neověřitelné a bylo rozhodnuto o stabilizaci pomocí perihepatického packingu a pacientka byl uložena na ARO RES. ARO pokračuje v konzervativní terapii a dochází k postupnému zmenšení odpadů do drénu. Provedena second-look operace za 48 hod – revize původní ranou, odstranění roušek. Nalezeny mnohočetné trhliny na pravém laloku od zlámaných žeber a dorzálně silně krvácející jaterní žíla. Provedena kombinace selektivních sutur s elektrokoagulací trhlin, pro přetrvávající oběhovou nestabilitu se znovu rozhodujeme dát pouze perihepatický packing. Pacientku znovu necháváme na ARO k oběhové stabilizaci a domlouváme se znovu na operační revizi po stabilizaci oběhu za 48 hod. Přistupujeme k další operační revizi. Provádíme znovu revize perihepatického prostoru a anatomickou resekci jaterního segmentu II a III a selektivní podvaz jaterní žíly. Následně dochází k hemodynamické stabilizaci oběhu. V rámci pooperačního průběhu nejprve dochází k rozvoji fluidothoraxu, který byl vyřešen hrudní drenáží, a akutní akalkulozní cholecystitidě, která byla vyřešena punkční cholecystostomií. Pacientka je nyní primárně zhojena a angiologiem nasazena trvalá antikoagulační terapie. Příčina plicní embolizace nebyla zjištěna.
The patient suddenly experienced shortness of breath, collapse, and loss of consciousness at home. Layperson-performed, telephone-guided cardiopulmonary resuscitation was initiated, and upon the arrival of the emergency medical team, successful extended CPR was performed, after which the patient was transported to the emergency department at Hospital of České Budějovice. Basic stabilization of the clinical condition was carried out, the patient was secured, intubated, and transported to the CT scanner. A massive bilateral pulmonary embolism was verified byCT. Thrombolysis was immediately performed in the emergency room, circulation was stabilized, and the patient was transferred to the ICU. An hour later, the patient experienced severe circulatory instability in the ICU, requiring high-dose norepinephrine support. Ultrasound was performed, followed by a CT scan of the abdomen, which revealed massive hemoperitoneum. An urgent surgical consultation was performed, and surgery was recommended on a vital indication. An urgent laparotomy was performed on a hemodynamically unstable patient with the blood pressure 60/30 and the pulse 180/min. Despite massive circulatory support and erythrocyte transfusion, 4 liters of noncoagulable blood were drained from the hepatic region. The liver was torn in several places due to fractured ribs, most severely in the left lobe at the hepatic veins. Due to severe circulatory instability, the injury was deemed inoperable, and it was decided to stabilize the condition with perihepatic packing, after which the patient was transferred to the ICU. The ICU continued conservative therapy, and there was a gradual reduction in the drainage output. A second-look operation was performed after 48 hours – revision of the original wound and removal of the drapes. Multiple fissures were found in the right lobe, caused by broken ribs, with heavy bleeding from the dorsal hepatic veins. A combination of selective suturing and electrocoagulation of the fissures was performed. Due to ongoing circulatory instability, the decision was made to use perihepatic packing once again. The patient was left in the ICU for further circulatory stabilization, with a plan to do another surgical revision after stabilization in 48 hours. Another surgical revision was performed, revisiting the perihepatic space and performing an anatomical resection of liver segments II and III, followed by selective ligation of the hepatic vein. Hemodynamic stabilization was achieved. Postoperatively, a fluidothorax developed, which was managed by thoracic drainage, and acute acalculous cholecystitis, which was treated with puncture cholecystostomy. The patient is now primarily healed and has been started on long-term anticoagulation therapy by the angiologist. The cause of the pulmonary embolism was not determined.
- Keywords
- damage control surgery,
- MeSH
- Hemoperitoneum * surgery diagnosis etiology MeSH
- Liver surgery diagnostic imaging injuries MeSH
- Laparotomy MeSH
- Humans MeSH
- Critical Care MeSH
- Pulmonary Embolism * diagnosis complications therapy MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
