V naší praxi jsme se setkali s atypickým scintigrafickým nálezem u pacientky, která byla došetřována pro podezření na srdeční amyloidózu. Scintigrafické vyšetření po aplikaci 99mTc-DPD odhalilo atypický nález, při kterém zcela chyběla depozice radioindikátoru ve skeletu, výrazná akumulace byla v plicích, méně i v myokardu. Vyšetření jsme proto za další týden zopakovali. Nález byl identický jako před týdnem. Současně probíhala hematologická diagnostika a vše se nakonec objasnilo tím, že u nemocné byla diagnostikována AL amyloidóza. V případě podezření na srdeční amyloidózu se vždy provádí také hematologické došetření a je nutné zhodnotit všechny nálezy.

In our practice, we encountered an atypical scintigraphic finding in a patient who was examined for suspected cardiac amyloidosis. We were somewhat surprised by the scintigraphic findings after the application of 99mTc-DPD, in which there was a complete lack of radioindicator deposition in the skeleton, significant accumulation was in the lungs, and to a lesser extent in the myocardium. We, therefore, repeated the examination in another week. The finding was identical to that performed a week ago. At the same time, a hematological diagnosis was carried out and everything was finally clarified by the fact that the patient was diagnosed with AL amyloidosis. In the case of suspicion of cardiac amyloidosis, a hematological examination is always performed and all findings must be evaluated.

Age-related macular degeneration (AMD) is a progressive chronic disease causing visual impairment or central vision loss in the elderly. We hypothesized that successful rheopheresis would be associated with positive changes in soluble endoglin (sENG), PSCK9, alpha-2-macroglobulin (A2M), and hs-CRP levels. 31 elderly patients with the dry form of AMD, treated with rheopheresis with a follow-up period of at least 5 years and an average age of 68 ± 4 years, were evaluated. Each treated patient received a series of 8 procedures in 10 weeks and, after the 2-year period, another 2 procedures within 1 week. Then, the patients were followed up every 6 months and divided into the successfully treated and therapeutic failure group according to best-corrected visual acuity (BCVA), size of the drusen area, and the drusenoid pigment epithelium detachment (DPED). Based on the ophthalmological assessment, rheopheresis treatment was successful in 73% of AMD patients. The therapy was associated with a significant decrease in total cholesterol, LDL-C, HDL-C, apoprotein B, lipoprotein (a) levels, and rheologically important parameters, irrespective of the therapy's success or failure. The success of rheopheresis therapy was exclusively related to a significant decrease in sENG and A2M levels. Over the long term, rheopheresis prevented the decline of BCVA, reduced the DPED and area of macular drusen, and improved the preservation of an intact photoreceptor ellipsoid zone in most patients. Moreover, we showed for the first time that sENG and A2M could be potentially sensitive biomarkers of successful rheopheresis procedure, irrespective of lipid parameters changes.

• MeSH
• Biomarkers * blood   MeSH
• Endoglin * blood   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Macular Degeneration * therapy   blood   MeSH
• Aged MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Visual Acuity MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

Cíl: Cílem tohoto sdělení je prezentovat velmi zajímavý případ detekce AL amyloidózy myokardu pomocí scintigrafie srdce s 99m Tc-DPD u 73letého pacienta vyšetřovaného pro námahovou dušností a kardiální selhávání. Metodika: UZ srdce zjistilo hypertrofii levé srdeční komory se sníženou systolickou funkci levé srdeční komory. Pacient následně absolvoval koronarografii s normálním nálezem v koronárním řečišti. Bylo vysloveno podezření na amyloidózu myokardu a indikována scintigrafie myokardu s 99m Tc-butedronátem. Aplikovaná aktivita 99m Tc-DPD činila 700 MBq intravenózně. Byla provedena planární scintigrafie a SPECT hrudníku za 3 hodiny po i.v. aplikaci radiofarmaka. Výsledky: Zobrazila se difuzně zvýšená akumulace radiofarmaka v myokardu levé a pravé srdeční komory. Intenzita akumulace RF odpovídala stupni 3 podle Perugini škály. Vyšetření svědčilo pro průkaz amyloidu v myokardu. K diferenciální diagnostice transthyretinové a AL amyloidózy byla provedena imunoelektroforéza bílkovin z krevního séra a moči spolu s vyšetřením na volné lehké řetězce imunoglobulinů. Byla prokázána patologická hladina volných řetězců lambda a detekován paraprotein IgG lambda 6,5 g/l. Byla doplněna endomyokardiální biopsie, která potvrdila AL amyloidó- zu myokardu typu lambda. Byla nasazena biologická léčba daratumumabem v kombinaci s bortezomibem, cyclofosfamidem a dexametazonem, která vedla ke stabilizaci stavu. Závěr: Scintigrafie myokardu s 99m Tc-DPD je vysoce senzitivní metodou pro diagnostiku transthyretinové amyloidózy srdce, může však být falešně pozitivní u AL amyloidózy. U všech pacientů se srdeční amyloidózou je proto třeba vyšetřit přítomnost monoklonální gamapatie pomocí imunoelektroforézy séra a moči spolu s vyšetřením volných řetězců imunoglobulinů. Při abnormálním výsledku těchto testů je třeba verifikovat typ srdeční amyloidózy biopticky.

Aim: To present an interesting case of detection of AL myocardial amyloidosis by cardiac scintigraphy with 99m Tc-DPD in a 73-year-old patient investigated for exertional dyspnea and heart failure. Method: Cardiac ultrasound revealed left ventricular hypertrophy with decreased left ventricular systolic function. The patient subsequently underwent coronary angiography with normal coronary findings. Myocardial amyloidosis was suspected and myocardial scintigraphy with 99m Tc-butedronate was indicated. The administered activity of 99m Tc-DPD was 700 MBq intravenously. Planar scintigraphy and chest SPECT were performed 3 hours after intravenous administration of the radiopharmaceutical. Results: Diffusely increased uptake of 99m Tc- DPD in the myocardium of the left and right ventricles was observed. The intensity of tracer uptake corresponded to Perugini scale grade 3. The examination was suggestive of cardiac amyloidosis. To differentiate transthyretin and AL amyloidosis, we performed immunoelectrophoresis of serum and urinary proteins together with assessment of free immunoglobulin light chains. The analysis revealed marked elevation of free lambda chains and detected paraprotein IgG lambda 6,5 g/L, which confirmed an increased level of free immunoglobulin light chains. An endomyocardial biopsy confirmed the lambda light chaintype of myocardial amyloidosis. A biological therapy, with daratumumab in a combination with bortezomib, cyclophosphamide and dexamethasone, was initiated. Conclusion: Myocardial scintigraphy with 99m Tc-DPD is a highly sensitive method for the diagnosis of transthyretin amyloid cardio- myopathy. However, it can be false positive in AL amyloidosis and monoclonal gammopathy must be evaluated in all subjects with cardiac amyloidosis by means of immunoelectrophoresis of serum and urine together with assess- ment of free immunoglobulin light chains. An abnormal result of these assays requires a bioptic verification of amyloid.

Cíle: Hodnocení dlouhodobého vlivu léčby rheoferézou na suchou formu věkem podmíněné makuární degenerace. Materiál a metody: Do hodnocení jsme zařadili 65 pacientů a do kontrolní skupiny 55 pacientů s minimální dobou sledování 60 měsíců. Základní léčba se skládala z 8 procedur rheoferézy, přídatná léčba (booster therapy) ze 2 rheoferéz za 1,5-2 roky po základní léčbě. Hodnotili jsme změny nejlépe korigované zrakové ostrosti, anatomických poměrů a elektrické aktivity sítnice, hematologické, biochemické a imunologické parametry. Výsledky: Léčba rheoferézou významně přispěla: 1) Ke stabilizaci nejlépe korigované zrakové ostrosti léčených pacientů, která se nejprve nevýznamně zvyšovala do 2 let sledování a následně jen mírně klesala. Naproti tomu v kontrolní skupině se zraková ostrost snižovala, do 4 let nevýznamně, poté již statisticky významně. 2) Ke zlepšení morfologického nálezu u 62,4 % léčených pacientů v porovnání se 7,5 % kontrol, naproti tomu k progresi onemocnění do 3. stadia (vlhká forma onemocnění nebo geografická atrofie) s významným poklesem zrakových funkcí došlo jen u 7,1 % léčených pacientů oproti 37,0 % kontrol. 3) K regresi, dokonce i k přiložení drúzového odchlípení retinálního pigmentového epitelu (DPED). Ke zmenšení plochy DPED u 80,4 % léčených pacientů, naproti tomu ke zvětšení plochy DPED u 47,1 % kontrol a rozvoji nového DPED jen u 2 očí léčených pacientů oproti 16 očím kontrol. 4) K udržení integrity vrstvy elipsoidů ve fovee u 68,2 % léčených pacientů, naproti tomu defektní elipsoidní vrstvu ve fovee jsme zaznamenali u 66,6 % kontrol. 5) Ke stabilizaci aktivity gangliových buněk, čípkového systému a aktivity centrální oblasti sítnice s excentricitou mezi 1,8° a 30° u léčených pacientů v porovnání s její alterací v kontrolní skupině projevující se zejména od 3,5 let sledování. 6) K statisticky významnému zlepšení rheologických ukazatelů, a tím ke zvýšení průtoku v mikrocirkulaci a pozitivnímu ovlivnění metabolizmu v sítnici. K pozitivnímu vlivu na klasickou, alternativní i lektinovou cestu aktivace komplementu, snížení hladiny PCSK9 (proprotein konvertáza subticilin kexin 9), a tím i hladiny LDL-cholesterolu a 7) Přídatná léčba 2 procedurami RHF (tzv. „booster therapy“) se zdá být bezpečnou a vhodnou metodou prodloužení fáze stabilizace, či dokonce zlepšení zrakové ostrosti, anatomického a funkčního nálezu. Závěr: Prokázali jsme pozitivní změny anatomických, funkčních i humorálních ukazatelů při léčbě VPMD rheoferézou. Jejich korelace skýtá reálnou možnost ohrožené nemocné vytipovat a řídit individualizovanou intenzitu rheoterapie. Metodika je účinná a bezpečná s nízkým procentem nezávažných vedlejších účinků.

Purpose: Evaluation of the long-term effect of rheopheresis treatment of dry form of age-related macular degeneration (AMD). Materials and Methods: The treatment group consisted of 65 patients and 55 patients in the control group, with a minimum follow-up period of 60 months. The basic treatment consisted of 8 rheopheresis procedures, and the additional treatment (booster therapy) of 2 rheopheresis procedures 1.5–2 years after the basic treatment. We evaluated changes in best corrected visual acuity, anatomical effect, electrical activity of the retina, haematological, biochemical and immunological parameters. Results: Rheopheresis treatment contributed significantly: 1) to stabilisation of best corrected visual acuity of the treated patients, which initially showed an insignificant increased during the 2-years follow-up period, and then slightly decreased. By contrast, visual acuity decreased in the control group, to an insignificant degree up to 4 years, then statistically significantly. 2) to an improvement of the morphological findings in 62.4% of treated patients compared to 7.5% in the control group, while disease progression to stage 3 (neovascular form of the disease or geographic atrophy) with a significant decrease of visual acuity occurred in only 7.1% of treated patients, versus 37.0% in the control group. 3) to regression, even to the attachment of drusenoid pigment epithelial detachment (DPED). To a reduction of the area of DPED in 80.4% of treated patients, in contrast with an steaincrease in the area of DPED in 47.1% of patients in the control group, and the development of new DPED in only 2 eyes of treated patients compared with 16 eyes of patients in the control group. 4) to a preservation of the integrity of the ellipsoid layer in the fovea in 68.2% of the treated patients, while by contrast we found a damaged ellipsoid layer in the fovea in 66.6% of the control patients. 5) to a stabilisation of the activity of ganglion cells, the pineal system and the activity of the central area of the retina, with eccentricity between 1.8° and 30° in the treated patients, compared to alteration in the control group manifested mainly after 3.5 years of the follow-up period. 6) to a statistically significant improvement in rheological parameters, thereby increasing flow in microcirculation and positively influencing the metabolism in the retina. Also to a positive effect on the classical, alternative and lectin pathway of complement activation, a reduction in the level of proprotein convertase subtilisin kexin 9 (PCSK9), and thus also the level of LDLcholesterol, and 7) Additional treatment with 2 RHF procedures (so-called "booster therapy") seems to be a safe and suitable method of prolonging the stabilisation phase, or even improving visual acuity, anatomical and functional findings. Conclusion: We demonstrated positive changes in anatomical, functional and humoral parameters upon rheopheresis treatment of AMD. Their correlation provides a real possibility to identify patients at risk and to manage an individualised regime of rheopheresis therapy. This method of treatment is effective and safe, with a low percentage of non-serious adverse effects.

• MeSH
• Geographic Atrophy pathology   therapy   MeSH
• Humans MeSH
• Macular Degeneration pathology   therapy   MeSH
• Plasmapheresis * methods   adverse effects   MeSH
• Proprotein Convertase 9 therapeutic use   MeSH
• Retina pathology   MeSH
• Blood Component Removal methods   adverse effects   MeSH
• Research MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

V posledních letech dochází k výraznému nárůstu diagnostikovaných případů nemocných s transthyretinovou amyloidózou (ATTR) srdce, v našich podmínkách se zcela dominantně jedná o získanou formu ATTR (wtATTR, z angl. wild­-type ATTR). Je to dáno možností neinvazivní diagnostiky ATTR založené na kombinaci jasně pozitivního nálezu při scintigrafickém vyšetření bisfosfonáty značenými techneciem (nejčastěji DPD scintigrafie) a negativním výsledku laboratorních testů na AL amyloidózu. Ukazuje se, že wtATTR není vzácnou příčinou srdečního selhání či arytmií, a to zejména převodních poruch a fibrilace síní, u starších nemocných. Cílem tohoto článku je proto poskytnout přehled klinických manifestací, diagnostického procesu a možností terapie ATTR včetně její specifické léčby.

In recent years, there has been a significant increase in diagnosed cases of patients with transthyretin amyloidosis (ATTR) of the heart, predominantly with the acquired form of ATTR, also referred to as wild-type ATTR (wtATTR). This is due to the possibility of non-invasive diagnosis of ATTR based on the combination of a clearly positive finding of scintigraphic examination using technetium-labelled bisphosphonates (most often DPD scintigraphy) and a negative result of laboratory tests for AL amyloidosis. It turns out that wtATTR is not a rare cause of heart failure or arrhythmias, particularly of conduction disorders and atrial fibrillation, in elderly patients. The aim of this article is to provide an overview of the clinical manifestations, diagnostic process, and therapeutic options for ATTR, including its specific treatment..

• MeSH
• Diagnosis, Differential MeSH
• Echocardiography methods   MeSH
• Amyloid Neuropathies, Familial * diagnosis   drug therapy   complications   MeSH
• Clinical Laboratory Techniques MeSH
• Disease Attributes MeSH
• Humans MeSH
• Heart Diseases diagnostic imaging   diagnosis   etiology   drug therapy   MeSH
• Prealbumin * physiology   genetics   MeSH
• Radionuclide Imaging methods   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Amyloidóza je heterogenní onemocnění s extracelulárním ukládáním nerozpustné patologické bílkoviny – amyloidu. Určení správného typu amyloidu je zásadní pro stanovení prognózy a následné optimální terapie. Řada zobrazovacích metod nás může upozornit na tuto diagnózu, nejdostupnější z nich je echokardiografie, nejedná se však o specifickou metodu. Typickým nálezem u echokardiografického zobrazení je hypertrofický myokard, dilatace síní, snížení longitudinální kontrakce při relativně dlouho zachovalé systolické funkci levé komory a diastolická dysfunkce levé komory s restriktivním typem plnění. Magnetická rezonance má specifický obraz difuzního pozdního sycení myokardu gadoliniovou kontrastní látkou, není však schopna rozlišit jednotlivé typy amyloidu. Biopsie se může stát falešně negativní. Důležitým pomocným bodem v diagnostice tohoto onemocnění se v posledních letech stávají zobrazovací metody nukleární medicíny. Předložená kazuistika poukazuje na případ 77leté ženy, u které 99mTc-DPD scintigrafie odhalila transthyretinovou formu srdeční amyloidózy.

Amyloidosis is a heterogeneous disease with extracellular deposition of insoluble pathological protein – amyloid. Determining the correct type of amyloid is essential for determining prognosis and subsequent optimal therapy. A number of imaging methods can alert us to this diagnosis, the most available of which is echocardiography, but it is not a specific method. Typical findings on echocardiographic imaging are hypertrophic myocardium, dilation of the atria, reduced longitudinal contraction with relatively long-preserved systolic function of the left ventricle, and diastolic dysfunction of the left ventricle with a restrictive type of filling. Magnetic resonance imaging has a specific image of diffuse late saturation of the myocardium with gadolinium contrast material, but it is not able to differentiate between individual types of amyloid. Biopsies can become false negative. In recent years, imaging methods of nuclear medicine have become an important auxiliary point in the diagnosis of this disease. The presented case report refers to the case of a 77-year-old woman in whom 99mTc-DPD scintigraphy revealed the transthyretin form of cardiac amyloidosis.

• Keywords
• srdeční amyloidóza,
• MeSH
• Amyloidosis * diagnostic imaging   diagnosis   MeSH
• Echocardiography methods   MeSH
• Humans MeSH
• Prealbumin adverse effects   MeSH
• Radionuclide Imaging methods   MeSH
• Aged MeSH
• Heart physiopathology   MeSH
• Tomography, Emission-Computed methods   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Amyloidóza je onemocnění charakterizované extracelulárním ukládáním amyloidu, nerozpustné patologické bílkoviny. Klinická manifestace se odvíjí od typu amyloidu a určení správného typu amyloidu je zcela zásadní pro stanovení prognózy a optimální terapie. Echokardiografie nás může jako první upozornit na tuto diagnózu, nejedná se však o specifickou metodu. Typickým echokardiografickým nálezem u srdeční amyloidózy je zbytnělý myokard, dilatace síní, snížení longitudinální kontrakce při relativně dlouho zachovalé systolické funkci levé komory a diastolická dysfunkce levé komory s restriktivním typem plnění. Magnetická rezonance poskytuje specifický obraz difuzního pozdního sycení myokardu gadoliniovou kontrastní látkou, avšak nedokáže rozlišit jednotlivé typy amyloidu. Biopsie může být falešně negativní. V posledních letech nabývají na diagnostickém významu také metody nukleární medicíny. Naše kazuistika poukazuje na případ 72letého muže, u kterého 99mTc-DPD scintigrafie odhalila transthyretinovou formu srdeční amyloidózy. Terapeutické možnosti transthyretinové formy srdeční amyloidózy jsou v současné době stále předmětem zkoumání.

Amyloidosis is a disease characterized by extracellular deposition of amyloid, an insoluble pathological protein. Clinical manifestation is based on the type of amyloid, and to define the specific type of amyloid is crucial to determining prognosis and optimal therapy. Echocardiography may be the first method to highlight the diagnosis of cardiac amyloidosis, but this is not a specific method. Typical echocardiographic findings in cardiac amyloidosis are myocardial enlargement, atrial dilatation, decreased longitudinal contraction with relatively long preserved systolic function of the left ventricle and left ventricular diastolic dysfunction with restrictive type of filling. Magnetic resonance gives a somewhat specific image of late gadolinium enhancement, but cannot distinguish individual types of amyloid. The biopsy can be falsely negative. In recent years, methods of nuclear medicine have become more important, especially in case of the transthyretin form of amyloidosis. Our case report shows a 72-year-old male, in whom 99mTc-DPD scintigraphy revealed the senile form of transthyretin amyloidosis. The therapeutic possibilities of transthyretin form of cardiac amyloidosis are currently being explored.

• Keywords
• tauroursodeoxycholová kyselina, dihydroxypropandifosfonová kyselina,
• MeSH
• Amyloidosis * diagnosis   therapy   MeSH
• Biopsy methods   MeSH
• Doxycycline therapeutic use   MeSH
• Echocardiography methods   MeSH
• Humans MeSH
• Magnetic Resonance Imaging methods   MeSH
• Radionuclide Imaging methods   MeSH
• Aged MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Ověřili jsme, že rheohemaferéza je dosud jedinou možností léčby suché formy VPMD. Výrazně snižuje spektrum patologicky relevantních vysokomolekulárních látek. Příznivě ovlivní ischemii zevních vrstev sítnice, vede k obnovení funkce pigmentového epitelu, a tak zabrání přechodu suché do vlhké formy VPMD. Pozorovali jsme resorpci měkkých drúz, zmenšení plochy a dokonce přiložení drúzového odchlípení RPE (DPED). Může však dojít k aktivaci choroby za rok po léčbě, jsou dosud nepopsané funkční změny sítnice, významné a dosud nepopsané hemokoagulační změny, ovlivnění komplementu, imunologických parametrů, cytokinů a faktorů apoptózy. Léčbu rheohemaferézou je třeba upřesnit, aby byla optimálně indikovaná a využitelná. Úkolem tohoto výzkumu je na základě anatomických a funkčních změn sítnice v čase výše uvedené změny objektivizovat randomizovaným výzkumem, a tak upřesnit indikační kritéria, délku léčby i intenzitu procedur a celé léčebné schéma optimalizovat k adekvátnímu klinickému využití.; We proved that rheohemapheresis therapy is the only possibility of treatment of dry age-related macular degeneration. Rheohemapheresis markedly lowers certain precisely defined pathologically relevant blood high-molecular agents. It has a positive influence on ischaemia of the outer retinal layers, leads to restitution of the retinal pigment epithelium (RPE) function and prevents progression of the dry to devastating wet form of AMD. We have noticed resorption of soft drusen, decrease of area of drusenoid RPE detachment and even its reattachment. But the disease can reactivate after 1 year, it exist unknown functional changes of the retina, important hemocoagulation changes, influence of some imunological parameters and cytokines. Based on functional retinal changes and precisely defined immunologically and rheologically important factors, we rationalize the treatment with precision of indication criteria, therapy duration, procedure intensity and follow-up scheme for optimal clinical outcomes.

• MeSH
• Bruch Membrane MeSH
• Electroretinography MeSH
• Macular Degeneration MeSH
• Plasmapheresis MeSH
• Retinal Pigment Epithelium MeSH
• Age Factors MeSH

• Conspectus
• Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
• NML Fields
• oftalmologie
• NML Publication type
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

Aim. To evaluate the long-term effect of rheohemapheresis (RHF) treatment of age-related macular degeneration (AMD) on photoreceptor IS/OS junction status. Methods. In our study, we followed 24 patients with dry AMD and drusenoid retinal pigment epithelium detachment (DPED) for a period of more than 2.5 years. Twelve patients (22 eyes) were treated by RHF and 12 controls (18 eyes) were randomized. The treated group underwent 8 RHF standardized procedures. We evaluated best-corrected visual acuity, IS/OS junction status (SD OCT), and macular function (multifocal electroretinography) at baseline and at 2.5-year follow-up. Results. RHF caused a decrease of whole-blood viscosity/plasma viscosity at about 15/12%. BCVA of treated patients increased insignificantly (P = 0.187) from median 74.0 letters (56.2 to 81.3 letters) to median 79.0 letters (57.3 to 83.4 letters), but it decreased significantly from 74.0 letters (25.2 to 82.6 letters) to 72.5 letters (23.4 to 83.1 letters) in the control group (P = 0.041). The mfERG responses in the region of eccentricity between 1.8° and 7° were significantly higher in treated patients (P = 0.04). Conclusions. RHF contributed to sparing of photoreceptor IS/OS junction integrity in the fovea, which is assumed to be a predictive factor for preservation of visual acuity.

• Publication type
• Journal Article MeSH

První komplexně pojatá monografie na toto téma u nás podává aktuální přehled možností molekulárně genetických vyšetření v oboru onkologie. Tato vyšetření umožňují lékařům mnohem lépe uplatňovat principy individualizované medicíny, a to ve všech oblastech poskytované zdravotní péče, tj. v prevenci, diagnostice i léčbě. Takovýto postup, jak již bylo prokázáno, zvyšuje šance na dlouhodobé přežití a lepší kvalitu života onkologických pacientů. Samostatné kapitoly jsou proto věnovány solidním tumorům, hematologickým malignitám, farmakogenetice a hereditárním nádorovým syndromům. V závěru knihy se autoři zabývají současnou situací i s ohledem na vstup nových technologií a perspektivou molekulární genetiky do budoucna.

• MeSH
• Pharmacogenetics MeSH
• Precision Medicine MeSH
• Molecular Biology MeSH
• Neoplasms genetics   MeSH

• Conspectus
• Biochemie. Molekulární biologie. Biofyzika
• NML Fields
• genetika, lékařská genetika
• biologie
• NML Publication type
• kolektivní monografie