Kazuistika pojednává o klinicko-patologickém syndromu transfusion-related acute lung injury (TRALI) u mladé ženy léčené na JIP, která byla primárně přijata pro rozvíjející se hemoragický šok při krvácení z peptického vředu bulbu duodena. K rychlému zhoršení plicních funkcí došlo mimo časový limit pro diagnostiku klasické TRALI (více než 6 hodin od podání transfúze). I přesto, že detekce aloprotilátek nebyla úspěšná, následný klinický vývoj a rychlá funkční restituce oxygenačních a ventilačních parametrů vedly k podezření na TRALI.
This case report provides description of clinical course of a young female patient treated in ICU. The patient was primarily admitted due to hemorrhagic shock during duodenal peptic ulcer bleeding. Worsening of pulmonary functions occurred after the limit for classic TRALI (more than 6 hours from transfusion). Despite the negative antibodies testing, following clinical course and fast functional restitution of oxygenation and ventilatory parameters then led to the suspicion for TRALI.
- MeSH
- Acute Lung Injury diagnosis etiology drug therapy therapy MeSH
- Blood Transfusion, Autologous adverse effects MeSH
- Diagnosis, Differential MeSH
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Critical Care methods MeSH
- Respiratory Insufficiency diagnosis etiology drug therapy therapy MeSH
- Risk Factors MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Úvod: Ruptura bránice je vzácný, ale život ohrožující stav doprovázející 0,8–5 % torakoabdomiálních traumat podstoupivších operaci. Většinu doprovází přidružená poranění, která jsou zodpovědná za špatnou prognózu. Projevy brániční ruptury bývají překryty vážnějšími projevy přidruženého traumatu. Ruptura bývá viditelná na RTG snímku hrudníku či na CT vyšetření. Menší defekt však může diagnostice uniknout, zvláště pokud není pacient indikován k akutní operaci. Metody: Autoři uvádějí 2 kazuistiky pacientů, kteří byli léčeni pro chronickou brániční rupturu na Chirurgické klinice LF UK a FN Plzeň mezi 1. 1. 2009 a 31. 12. 2021. Cílem byla analýza klinických dat a jejich porovnání s literárními údaji. Výsledky: Oba pacienti s chronickou brániční rupturou byli muži v produktivním věku, kteří primární trauma utrpěli při dopravní nehodě. V jednom případě byla ruptura diagnostikována po 6 letech, v druhém po 14 letech. V jednom případě šlo o rupturu levé poloviny bránice, v druhém případě pak její pravé poloviny. Oba pacienti podstoupili plastiku bráničního defektu cestou torakotomie. Závěr: Nerozpoznaná ruptura bránice je závažný stav, který může vyústit v život ohrožující komplikaci inkarcerací břišních orgánů vyhřezlých do hrudníku. Na tuto diagnózu je nutné myslet u pacientů s gastrointestinálními či dechovými potížemi po vysokoenergetickém tupém traumatu břicha a hrudníku i s odstupem několika let od traumatu.
Introduction: Diaphragmatic rupture is a rare but life-threatening condition that occurs in 0.85% of surgically managed thoracoabdominal injuries. In most cases, the condition is accompanied by associated traumas responsible for poor prognosis. Signs of diaphragmatic rupture are often masked by more serious manifestations of the associated trauma. The rupture is usually revealed by an X-ray of the chest or CT scan. However, a minor defect may be missed, especially if the patient is not indicated for urgent surgery. Methods: The authors present 2 case reports of patients treated for chronic diaphragmatic rupture at the Department of Surgery of the Faculty of Medicine, Charles University and University Hospital in Pilsen between 01 January 2009 and 31 December 2021. The aim was to analyze the clinical data and to compare this data with literature. Results: Both patients with the chronic diaphragmatic rupture were men in their productive age. The mechanism of their primary trauma was a traffic accident. In the first case, the rupture was diagnosed 6 years after the trauma. The second case was diagnosed 14 years after the primary trauma. The diaphragmatic rupture was present on the left side in the first case and on the right in the other. Both patients underwent suture of the diaphragmatic defect via thoracotomy. Conclusion: Unrecognized diaphragmatic rupture is a severe condition that can result in a life-threatening complication, namely incarceration of abdominal organs dislocated to the chest. It is necessary to keep this diagnosis in mind in patients with gastrointestinal or respiratory problems after a previous high-energy, blunt-force abdominal and thoracic injury, even many years after the trauma.
- MeSH
- Diaphragm * surgery diagnostic imaging injuries MeSH
- Accidents, Traffic MeSH
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Delayed Diagnosis adverse effects MeSH
- Thoracic Injuries surgery diagnostic imaging complications MeSH
- Rupture * surgery complications MeSH
- Wounds, Nonpenetrating surgery diagnostic imaging complications MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
STUDY DESIGN: Case report. CONTEXT: In patients with a complete spinal cord injury (SCI) above T6 level, autonomic dysreflexia (AD) can be the only alerting sign of complications below the level of injury. A case report is presented of a patient with tetraplegia who progressively developed an AD syndrome after falling from a wheelchair. Initially, he was treated for symptomatic urinary tract infection and only later an unstable pelvic fracture was detected. FINDINGS: A patient with chronic tetraplegia fell from his wheelchair while intoxicated. After the fall, he showed no signs of injury. Two days later, AD symptoms appeared while lying on his side or sitting. He presented to his community-based physician and received antibiotics for concomitant urinary tract infection. Because of persisting complaints, the patient was referred to the Spinal Cord Unit. Once the history of falling from the wheelchair was made known, symptoms of AD were suggestive of an internal injury. Radiography showed pelvic fracture and conservative treatment was administered. The fractures healed in 3 months, the therapeutic bed rest regimen was relaxed without trigerring AD symptoms. CONCLUSION: AD symptoms can suggest complications below the SCI level. Awareness and recognition of these symptoms are of utmost importance. However, etiology may be misleading. The role of a community-based general physician is to recognize the right moment when the need of a specialized assessment in a Spinal Cord Unit arises. In addition, patients should also be well informed about the most common possible complications from specialized SCI centers.
Kazuistika prezentuje případ mladé ženy, která utrpěla poranění jater při úrazu elektrickým proudem a následném pádu ze stožáru vysokého napětí. Vzniklý jaterní hematom se při negativním vstupním CT vyšetření prezentoval s 48hodinovým časovým odstupem.
Our report presents the case of a young woman who suffered liver trauma after electrical current injury and ensuing fall from an electricity pylon. The resulting intrahepatic hematoma manifested after a time interval of 48 hours following the injury, with initially negative CT scan.
- Keywords
- jaterní hematom,
- MeSH
- Whole Body Imaging methods MeSH
- Adult MeSH
- False Negative Reactions MeSH
- Hematoma * diagnosis etiology MeSH
- Liver * injuries MeSH
- Contrast Media diagnostic use MeSH
- Humans MeSH
- Delayed Diagnosis * MeSH
- Tomography, X-Ray Computed MeSH
- Multiple Trauma MeSH
- Burns, Electric MeSH
- Electric Injuries * MeSH
- Injury Severity Score MeSH
- Accidental Falls MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
DiGeorgeův syndrom se řadí k nejčastějším genetickým mikrodelečním syndromům. Cesta k diagnostice bývá velmi složitá, především díky obrovskému množství až 180 fenotypových znaků. K nejčastějším z nich patří vrozené srdeční vady, hypokalcemie na podkladě hypoparatyreoidismu, imunodeficience pro hypoplazii až aplazii thymu a rozštěpové vady měkkého patra. Pro různorodý klinický obraz a v některých případech i pozdní diagnostiku se jedná o onemocnění, na které by měli pomýšlet nejen dětští lékaři, ale i praktičtí lékaři pro dospělé a specialisté interních a chirurgických oborů, což je prezentováno i v následující kazuistice 13letého chlapce s parciální formou DiGeorgeova syndromu. Názorně je zde poukázáno na významnou roli mezioborové spolupráce, která je důležitá nejen pro diagnostiku, ale i pro následnou dispenzarizaci pacientů s DiGeorgeovým syndromem.
DiGeorge syndrome belongs to the most common genetic microdeletion syndromes. The way to its diagnosis could be often very difficult, mainly because of enormous number (up to 180) phenotypic features. Among the most common of these features belong congenital heart diseases, hypocalcemia due to hypoparathyroidism, immunodeficiency for hypoplasia to thymic aplasia and palatal cleft. Not only pediatricians but also general practitioners and specialists in internal medicine and surgery should consider DiGeorge syndrome for its variability of presentation and posibility of late diagnosis in some cases, described in the following case report of a 13-year-old boy with a partial type of this syndrome. A significant role of multidisciplinary cooperation is graphically pointed out, which is important not only for diagnostics, but also for the subsequent dispensarization of patients with DiGeorge syndrome.
- MeSH
- Diagnostic Techniques and Procedures MeSH
- Diagnosis MeSH
- Adult MeSH
- Dermatitis, Contact diagnosis etiology MeSH
- Leukocytes MeSH
- Humans MeSH
- Nickel MeSH
- Hypersensitivity, Delayed diagnosis etiology MeSH
- In Vitro Techniques MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Publication type
- Comparative Study MeSH
Úvod a ciele: Nádory testis (NT) sa liečia podľa histologického nálezu v odstránenom testis a podľa rozsahu ochorenia, tj. podľa klinického štádia. V pokročilých štádiách je však bez ohľadu na histologický typ nádoru indikovaná primárna chemoterapia (CHT).T). Súčasné zobrazovacie metódy (USG a CT) a laboratórne testy (nádorové markery AFP a hCG) poskytujú dostatočný dôkaz o prítomnosti germinatívneho NT. Pri život ohrozujúcich brušných a/alebo pľúcnych akútnych príznakoch podmienených metastázami, ked je diagnóza NT jasná, možno : začaiať liečbu bez primárnej orchiektómie (OE). Cieľom práce je zhodnotiť výhody y neoadjuvanfentnej CHT s tzv. odloženou OE v liečbe NT v pokročilom štádiu. Materiál a metódy: V priebehu 12 rokov autori liečili 32 pacientov neoadjuvantnou CHT bez primárnej OE. Devät pacientov bolo v štádiu II.C, dvaja v štádiu II.B, dvaja v štádiu III. Ďalších 19 pacientov malo metastázy v pľúcach (štádium IV), z toho 15 aj v retroperitoneu. Pacienti sa liečili kombinovanou CHT obsahujúcou cisplatinu. Po jej Ukončení sa urobila tzv. odložená OE samostatne alebo spolu s chirurgickým odstránenim reziduálnych metastáz, retroperitoneálnou lymfadenektómiou (RPLA) a/alebo pľúcnou metastazektómiou. Výsledky-. Kompletné vymiznutie metastáz po CHT samotnej sa zistilo u 11 pacientov (34,4 %). rpla sa urobila u 21 pacientov, z toho u dvoch aj pľúcna metastazektómia. Pri RPLA sa vitálny reziduálny nádor našiel u j(jedného pacienta (4 (4,8 %). 1). Pri pľúcnej metastazektómii sa vitálny reziduálny nádor nenašiel. Pri odloženej OE sa vitálny reziduálny nádor zizistil u troch pacientov (9,4 %). Celkové prežitie bolelo 68,7 % pacientov, v priemere 55,2 mesiacov od začiatku liečby. Závery-. Benefit včasnej liečby NT v pokročilom štádiu CHT (riešenie akútnych brušných a/alebo pľúcnych príznakov podmieneých metastázami) prevyšuje výhody presnej histologickej klasifikácie primárneho nádoru. Ďalšou výhodou je možnosť chirurgickej liečby reziduálnych metastáz spolu s tzv. odloženou OE v ten istý deň, pri jednej anestézii. OE po chemoterapii je nutná pre možnosť perzistencie primárneho maligneho nádoru v testis.
Introduction and Aim: The therapeutic procedures in the management of testicular germ cell tumors (TGCT) are determined by histological findings in the removed testis and by the extent of the disease at the time of diagnosis. However, all advanced TGCT (stages IIC, III and IV) could be treated by primary chemotherapy regardless of histological findings. The current imaging techniques (ultrasonography of the testis, abdominal and thoracic CT examination) and laboratory tests (determination of serum tumor markers AFP and hCG) provide sufficient evidence for the presence of TGCT. In cases of acute abdominal and/or pulmonary symptoms because of lifethreatening distant metastases, when the diagnosis of advanced TGCT is evident, it is possible to start the treatment without orchiectomy. The aim of this study was to evaluate the advantages of neo-adjuvant chemotherapy with delayed orchiectomy in the management of advanced TGCT. Material and Methods: During last 12 years a total of 32 patients with advanced TGCT were treated by neo-adjuvant cisplatin-based combination chemotherapy without previous orchiectomy. Nine patients had bulky mass in the retroperitoneum (Stage II), two patients had enlarged retroperitoneal lymph nodes (Stage IIB), two patients had enlarged mediastinal lymph nodes (Stage III). Another 19 patients had pulmonary metastases, 15 of them had also bulky mass in the retroperitoneum. Following the completion of chemotherapy, orchiectomy was performed alone or simultaneously with retroperitoneal lymph node dissection (RPLND) and/or lung metastasectomy in cases with persisted residual mass. Results: Complete disappearance of metastases was observed in 11 (34.4 %) patients following PVB or BEP chemotherapy alone. The residual mass in the retroperitoneum was removed surgically in 21 patients. In two of them residual tumor was removed also from the lungs without viable tumor. Viable malignant tumor in the removed retroperitoneal tissue was identified in one patient (4.8 %). Residual viable malignant tumor in the testis was found in three patients (9.4 %). Overall survival was 68.7 % (by mean of 55.2 months since the start of the therapy). Conclusions: The benefit of this therapeutic approach is the immediate management of acute abdominal and/or pulmonary symptoms because of life-threatening distant metastases. Another advantage is the likehood of surgical treatment of residual metastatic masses simultaneously with delayed orchiectomy on the same day, under one anaesthesia.
