Early onset Dotaz Zobrazit nápovědu
Alzheimer disease and associated disorders. 1, ISSN 0893-0341 Supplement Vol. 9
S31 s. : il. ; 30 cm
- MeSH
- Alzheimerova nemoc diagnóza patofyziologie MeSH
- prognóza MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- neurologie
European child & adolescent psychiatry. Supplement, ISSN 1433-5719 vol. 8, suppl. 1, 1999
iv, 35 s. : il., tab. ; 28 cm
- MeSH
- dítě MeSH
- faktorová analýza statistická MeSH
- mladiství MeSH
- schizofrenie v dětství diagnóza etiologie MeSH
- schizofrenie diagnóza etiologie MeSH
- věk při počátku nemoci MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- mladiství MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
- sborníky MeSH
- Konspekt
- Psychiatrie
- NLK Obory
- psychiatrie
- pediatrie
MODY (maturity-onset diabetes of the young) je specifická forma non-inzulin-dependentního diabetes mellitus (NIDDM), která postihuje asi 5 % všech pacientů s NIDDM. Onemocnění je charakterizováno časným začátkem do 25 let věku, autozomálně dominantní dědičností a variabilitou klinických projevů. V současné době je známo pět podtypů MODY (MODY 1-5), které jsou způsobeny mutacemi v pěti známých genech (genu pro hepatální nukleární faktor – 1a [HNF-1a], pro hepatální nukleární faktor – 4a [ HNF-4a], pro hepatální nukleární faktor – 1b [HNF-1b], pro glukokinázu [GCK] a pro inzulinový promotorový faktor - 1 [IPF-1]). Určení příslušné genové mutace a zařazení do podtypu MODY pomáhá predikovat prognózu pacienta a přispívá k volbě racionální terapie.
MODY (Maturity-onset Diabetes of the Young) represents a specific form of non-insulin-dependent diabetes mellitus (NIDDM) which comprises about 5 % of all patients with NIDDM. The disease is characterised by an early onset before the age of 25 years, by autosomal dominant inheritance and by variable clinical phenotype. Five subtypes of MODY (MODY 1-5) have been identified until now. Their classification is based on gene mutations in five known MODY genes (genes for hepatal nuclear factor – 1a [HNF – 1a], hepatal nuclear factor – 4a [ HNF- 4a], hepatal nuclear factor – 1b [ HNF-1b], glucokinase [GCK ] and for insulin promotor factor - 1[IPF-1]). The identification of a gene mutation not only determines the MODY subtype but also predicts the prognosis of the patient and contributes to therapeutical decisions.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu etiologie genetika klasifikace MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- glukokinasa genetika MeSH
- hepatocytární růstový faktor genetika MeSH
- hyperglykemie etiologie genetika MeSH
- lidé MeSH
- mutace fyziologie genetika MeSH
- prevalence MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
- MeSH
- dítě MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- incidence MeSH
- lidé MeSH
- mentální anorexie diagnóza psychologie terapie MeSH
- poruchy výživy MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Acta neurologica Scandinavica, ISSN 0065-1427 suppl. no. 121, vol. 79, 1989
95 s. : tab. ; 24 cm
- Konspekt
- Fyziologie člověka a srovnávací fyziologie
- NLK Obory
- neurovědy
- psychiatrie
- geriatrie
- NLK Publikační typ
- studie
Maturity-onset diabetes of the young (MODY) je specifická monogenní forma diabetes mellitus (DM), patří do skupiny geneticky podmíněných defektů b-buněk pankreatu a tvoří asi 5 % všech případů DM. MODY je charakterizováno autozomálně dominantní dědičností, časným nástupem onemocnění (do 25 let věku), zhoršenou funkceschopností pankreatických b-buněk a variabilitou přidružených klinických projevů. MODY je geneticky heterogenní onemocnění. Dosud bylo identifikováno sedm různých genů, jejichž mutace způsobují onemocnění MODY: gen pro hepatocytární nukleární faktor-4 alfa (HNF-4a) [MODY 1] na chromozomu 20q; gen pro glukokinázu (GCK) [MODY 2] na chromozomu 7p; gen pro hepatocytární nukleární faktor-1 alfa (HNF-1a) [MODY 3] na chromozomu 12q; gen pro inzulínový promotorový faktor-1 (IPF-1) [MODY 4] na chromozomu 13q; gen pro hepatocytární nukleární faktor-1 beta (HNF-1b) [MODY 5] na chromozomu 17cen-q; gen pro neurogenní diferenciační protein (NeuroD1) [MODY-6] na chromozomu 2q32; a gen pro transkripční faktor islet-1 (Isl-1) [MODY-7] na chromozomu 5q. Každý podtyp MODY (MODY 1-7) má vlastní specifické klinické projevy. Nicméně existují pacienti s MODY, u kterých dosud nebyl zodpovědný genetický defekt nalezen. Molekulárně genetické testování pacientů umožňuje stanovení příslušného podtypu MODY a predikci dalšího průběhu onemocnění a přispívá k volbě optimálního léčebného postupu.
Maturity-onset diabetes of the young (MODY) is a specific monogenic form of diabetes mellitus (DM) and it comprises about 5 % of all cases of DM. MODY is characterized by autosomal dominant inheritance, by early age of onset (< 25 years), by pancreatic b-cell dysfunction and by variable additional clinical features. MODY is a genetically heterogeneous disease. To date, seven different genes have been identified whose mutations cause MODY: gene for hepatocyte nuclear factor-4 alpha (HNF-4a) [MODY 10] on chromosome 20q; for glucokinase (GCK) [MODY 2] on chromosome 7p; for hepatocyte nuclear factor-1 alpha (HNF-1a) [MODY 3] on chromosome 12q; for insulin promoter factor-1 (IPF-1) [MODY 4] on chromosome 13q; for hepatocyte nuclear factor-1b (HNF-1b) [MODY 5] on chromosome 17cen-q; for neurogenic differentiation protein (NeuroD1) [ MODY-6] on chromosome 2q32; and for the transcription factor islet-1 (Isl-1) [MODY-7] on chromosome 5q. Each subtype of MODY (MODY 1-7) has its own specific clinical phenotype. However, there are other patients with MODY in whom the responsible genetic defect is still unknown. Molecular genetic testing in patients with diabetes offers the possibility of making an exact diagnosis of MODY, allows prediction of the future clinical course and contributes to therapeutical decisions.
Cíl studie: Analýza vývoje neléčených dívek s pomalou progresí idiopatické centrální předčasnénebo hraničně začínající puberty.Typ studie: Dlouhodobá otevřená klinická studie.Název a sídlo pracoviště: Endokrinologická ambulance II. dětské kliniky, ambulance pro dětskougynekologii Gynekologicko-porodnické kliniky 2. LF UK a FN, Praha-Motol.Metodika: U 20 neléčených dívek s pomalu postupující pubertou, začínající mezi 6.–9. rokem bylavyloučena organická příčina. Po dobu 4,7 ± 2,2 (2–8,5) roku (průměr ± SD; rozmezí) byl sledovánpohlavní vývoj podle Tannera, věk menarche, menstruační cyklus a základní auxologické ukazatele.Výsledky: Menarche mělo 13 dívek ve věku 11,1 ± 0,9 roku, za 3,7 ± 1 roku po začátku puberty.Proti matkám (12,9 ± 1,1 roku) a normální populaci českých dívek byl rozdíl věku menarchevýznamný (p < 0,05). Menstruační cyklus 28 (24–29) dnů byl pravidelný u všech 6 dívek s gynekologickým věkem > 2 roky. Jedna dívka zahájila léčbu bromokryptinem ve věku 14,7 roku (3,5 rokůpo menarche) pro mikroprolaktinom. Kostní věk byl na počátku sledování urychlen o 1,8 ± 1,4roku (TW20) proti kalendářnímu věku. Výchozí predikce dospělé výšky (grafickou metodou) byla162,3 ± 5,5 cm, závěrečná 163,7 ± 5,1 cm. Finální výšku 162,2 ± 5,7 cm dosáhlo 7 dívek, jejichpředpokládaná výška podle rodičů byla 163,6 ± 5,2 cm (NS).Závěr: Odstup menarche byl od prvních příznaků delší než v populaci s normálním nástupempuberty. Nebyly zjištěny poruchy menstruačního cyklu. Růstová predikce se po dobu sledováníneměnila, finální výška byla v souladu s očekávanou výškou podle rodičů. Dívky s hraničnímnástupem a pomalým tempem puberty, s dobrou růstovou prognózou není nutno léčit. Pokud jeprokázána organická nebo jiná známá ovlivnitelná příčina, je léčba nezbytná.
Objective: To analyse growth and development of girls with slowly progressive idiopathic precocious or early puberty.Design: Long-term open clinical study.Setting: Department of Obstetrics and Gynaecology, Second Faculty of Medicine, Charles University, Prague.Methods: In 20 untreated girls with slowly progressive puberty starting at 6–9 years neurogenicaetiology was excluded. During follow-up period 4.7 ± 2.2 (2–8,5) years (mean ± SD; range), sexualdevelopment (Tanner criteria), age at menarche, menstrual cycle and auxological parameterswere evaluated.Results: 13 girls reached menarche at 11.1 ± 0.9 years (3.7 ± 1.1 years after the onset of puberty),earlier than in their mothers (12.9 ± 1.1 years) and Czech standards (P < 0.05). Menstrual cycle 28(24–29) days was regular in all 6 girls with gynaecological age > 2 years. In one girl microprolactinoma was diagnosed, therapy with bromocryptine started at the age 14.7 years (3.5 years aftermenarche). At the onset of follow-up, bone age (TW20) advancement was 1.8 ± 1.4 years above thechronologic age. Initial prediction of final height (graphic method) was 162.3 ± 5.5 cm vs finalprediction 163.7 ± 5.1 cm. Final height 162.2 ± 5.7 cm achieved 7 girls vs target height 163.6 ± 5.2cm (NS).Conclusion: In untreated girls, menarche occurred later after the first signs of puberty than innormal population, menstrual cycle was regular. Height potential was preserved, final heightcorresponded with their target height. Not all girls with early and slowly progressive pubertyshould be treated. Therapy is necessary in organic aetiology, rapid progressive precocious puberty and impaired growth prognosis.