Cíl: Cílem předložené práce byla molekulárně-biologická analýza kmenů Enterococcus faecium VanA, izolovaných z klinického materiálu pacientů Hemato-onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc v období 1997-2002, z prostředí uvedené kliniky a formulace hypotézy o zdroji a šíření VRE. Materiál a metody: Z klinického materiálu pacientů byly standardními kultivačními metodami izolovány a identifikovány enterokoky, včetně stanovení citlivosti k antibiotikům. Molekulárně-biologická analýza byla provedena u vankomycin-rezistentních kmenů E. faecium s fenotypem VanA. Ke stanovení příbuznosti kmenů byla použita makrorestrikční analýza celkové chromozomální DNA naštěpěné restrikční endonukleázou Smal. Výsledky: Celkem bylo ve sledovaném období izolováno 2 647 kmenů Enterococcus sp., přičemž 121 kmenů (4,6 %) bylo identifikováno jako VRE. Nejčastěji se jednalo o kmeny E. faecium VanA (78 %) a E. faecalis VanB (10 %). Z prostředí uvedené kliniky, včetně biologického materiálu ošetřujícího personálu, bylo izolováno 5 vankomycin-rezistentních kmenů E. faecium VanA. 5mal makrorestrikční spektrum genomové DNA analyzovaných kmenů E. faecium VanA tvořilo více než 25 fragmentů o velikosti od 18 do 470 kb. U 60 kmenů bylo identifikováno 28 jedinečných restrikčních profilů, jejichž podobnost se pohybovala od 62 do 97 %. Mezi těmito profily byly dále identifikovány 4 často zastoupené klonální typy, obsahující 5 a více kmenů, s podobností DNA-profilu 90 % a vyšší. Diskuze a závěr. Na základě získaných výsledků lze předpokládat endogenní i exogenní původ izolovaných kmenů E. faecium VanA. Lze potvrdit možnost přežívání těchto kmenů v prostředí nemocničního oddělení a následný přenos na hospitalizované pacienty. Současně je však nutné připustit i endogenní původ těchto kmenů a následnou selekci vlivem širokospektré antibiotické léčby.
Aim of the stady. The aim of this work was the molecular-biology analysis of Enterococcus faecium VanA strains that were isolated from clinical material of the patients hospitalized at the Department of Hemato-Oncology (DHO) of the Teaching Hospital in Olomouc (Czech Republic) from 1997 to 2002, from the environment of this deoartment and formulation of the hypothesis on the source and spread of the VRE. Material and methods: Enterococci were isolated and identified using conventional methods of cultivation including determination of antibiotic susceptibility. Molecular-biology analysis was performed in vancomycin-resistant E. faecium VanA strains isolated in various patients and from the environment of the DHO. A macrorestriction analysis of the total chromosomal DNA that was cleaved by the restriction endonucleasis Smal was used for the determination of the relationship of strains. This analysis was performed by pulsed - field gel electrophoresis (CHEF, Mapper, Bio-Rad) that was followed by statistical processing of the restriction profiles by cluster analysis (Gel Compar, Applied Maths). Results: 2 647 strains of Enterococcus sp. were isolated during the follow-up period totally and 121 of them (4.6 %) were identified as VRE. Most common strains were £. faecium phenotype VanA (78 %) and E. faecalis phenotype VanB (10 %). Five strains of E. faecium VanA were isolated from the environment of the DHO including nasal swabs, hair and uniforms of health care providers. Twenty five to thirty three fragments sized 18 to 470 kb originate in Smal macrorestrictional spectrum of genomic DNA of 60 E. faecium VanA strains and 28 unique restriction profiles were identified, whose similarity varied from 62 to 97 %. Four frequently presented clonal types with 5 and more strains, whose similarity of DNA-profile was > 90 %, were identified among these profiles. Three from five E. faecium VanA strains isolated from the environment had a unique profile that did not correspond with to any of clinical isolates and two strains were identical with the strains isolated from the patients. Conclusion: Based on the results, both endogenous and exogenous origins of isolated E. faecium VanA could be supposed. Possibility of survival of these strains in the hospital department environment and subsequent transmission to hospitalized patients could be confirmed. Simultaneously, endogenous origin of these strains and subsequent selection caused by broad spectrum antibiotic treatment should be admitted.
- MeSH
- Enterococcus faecium genetics pathogenicity MeSH
- Research Support as Topic MeSH
- Hematologic Neoplasms MeSH
- Inpatients MeSH
- Infections diagnosis microbiology transmission MeSH
- Humans MeSH
- Molecular Biology MeSH
- DNA Restriction Enzymes diagnostic use MeSH
- Vancomycin Resistance MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
- Comparative Study MeSH
Grampozitívne baktérie Enterococcus faecalis a E. faecium sú komensálne organizmy, ktoré sa pod vplyvom selekčného tlaku menia na pôvodcov infekčných ochorení. Z dôvodu prirodzenej rezistencie a efektívnych mechanizmov prenosu genetického materiálu je terapia enterokokových ochorení náročná. V antiinfekčnej terapii majú významné postavenie aminoglykozidy. Baktericídny účinok, vhodné farmakokinetické vlastnosti a synergické pôsobenie s beta-laktámami a glykopeptidmi podporujú ich používanie v terapeutickej praxi. K hlavným mechanizmom rezistencie voči aminoglykozidom patrí enzymatická inaktivácia antibiotika aminoglykozid=modifikujúcimi enzýmami (AGMEs), ktoré sa líšia schopnosťou inaktivovať rozdielne spektrum aminoglykozidov. K patogenite enterokokov prispievajú nemalou mierou aj faktory virulencie, ktorých participácia v patogenéze infekčných ochorení je zatiaľ nedostatočne objasnená. Vlastnosti enterokokov ako produkcia beta-hemolyzínu (Hly), želatinázy (Gel), agregačnej substancie (AS) a syntéza enterokokového povrchového proteínu (Esp) patria medzi najčastejšie študované potenciálne faktory virulencie.
Enterococcus faecalis and E. faecium are grampositive commensal bacteria that may become pathogenic under the selection pressure. In view of natural resistance and effective mechanisms of genetic transfer, the treatment of enterococcal diseases is rather complicated. Aminoglycosides are clinically relevant antimicrobials that are frequently prescribed in practice since having good pharmacokinetics and showing synergism with beta-lactam and glycopeptides. One of the major mechanisms involved in aminoglycoside resistance is inactivation of the antibiotic agent by aminoglycoside-modifying enzymes (AGMEs) differing in the capacity for inactivation of specific types of aminoglycosides. The factors of virulence are also involved in enterococcal pathogenicity but their role in the pathogenesis of infectious diseases remains unclear. Production of betahemolysin (Hly), gelatinase (Gel), and aggregation substance (AS), and synthesis of enterococcal surface protein (Esp) are among the most frequently studied potential virulence factors.
- MeSH
- Food, Organic MeSH
- Adult MeSH
- Enterococcus faecium metabolism MeSH
- Cholesterol, LDL metabolism drug effects MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Dairy Products microbiology utilization MeSH
- Obesity prevention & control MeSH
- Probiotics metabolism therapeutic use MeSH
- Aged MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Aged MeSH
V souboru 138 enterokoků, izolovaných z krve 137 pacientů, hospitalizovaných v 18 českých nemocnicích v období od ledna 1996 do března 1997, byly zjištěny rozdíly v rezistenci k antibiotikům u Enterococcus faecalis (94 kmenů) a E. faecium (44 kmenů). K ampicilinu (a shodně k penicihnu) a k vankomycinu byly rezistentní pouze kmeny E. faecium (81,8 %, respektive 20,5 %). Oba druhy byly ve vysoké frekvenci rezistentní k vysokým koncentracím aminoglykosidů. Vysoká rezistence ke gentamicinu (MIC >500 mg/l) byla prokázána u 72,3 % kmenů E. faecalis a u 36,4 % kmenů E. faecium, ke streptomycinu u 55,3 % kmenů E. faecalis a 77,3 % kmenů E. faecium, přičemž k oběma aminoglykosidům současně bylo vysoce rezistentních téměř 50 % kmenů E. faecalis a 29 % kmenů E. faecium. K pristinamycinu byl rezistentní pouze jeden kmen E. faecium a více než 90 % kmenů E. faecalis. Vysokou rezistenci ke gentamicinu nebo streptomycinu lze spolehliví /ě prokázat diskovou difuzní metodou s disky s vysokým obsahem těchto antibiotik, vysokou rezistenci ke gentamicinu také agarovou vyhledávací metodou s 500 mgA gentamicinu. Kmeny rezistentní k vankomycinu lze prokázat agarovou vyhledávací metodou s 8 mg/l vankomycinu, zatímco disková difuzní metoda neposkytuje spolehlivé výsledky.
Differences in antibiotic resistance were found in in Enterococcus faecalis (94 strains) and E. faecium (44 strains) isolated from the blood of 137 patients who were hospitalized in 18 Czech hospitals during the period from January 1996 to March 1997. Only Strains E. faecium were found to be resistant to ampicillin (and to penicillin at the same time) and to vancomycin (81.8 % and 20.5 % respectively). Both species were resistant to high aminoglycoside concentrations at high frequency. High resistance to gentamicin (MIC > 500 mg/1) was proved in 72.3 % strains of £. faecalis and in 36.4 % strains of E. faecium, resistance to streptomycin was found in 55.3 % strains of £. faecalis and 77.3 % strains of £. faecium, while almost 50 % of strains E. faecalis and 29 % of strains E. faecium were higly resistant to both aminoglycosides. Only one strain E. faecium and over 90 % E. faecalis Strains were resistant to pristinamycin. High resistance to gentamicin or streptomycin can be reliably proved by disc diffusion method using discs with high content of these antibiotics. High resistance to gentamicin can be also proved by means of the agar screen with 500 mgA of gentamicin. Vancomycin-resistant strains can be determined by agar screen method with 8 mg/l vancomycin while the disc diffusion method does not yield reliable results.
V letech 2009 až 2018 bylo v Národní referenční laboratoři pro antibiotika (NRL pro ATB) vyšetřeno celkem 1194 kmenů Enterococcus faecium a Enterococcus faecalis. U 80 (6,7 %) izolátů (75 E. faecium, 5 E. faecalis) byl zjišťován mechanizmus rezistence k linezolidu. U izolátů E. faecium byla nejčastější příčinou rezistence k tomuto antibiotiku mutace v 23S rRNA 50S ribozomální podjednotky, u E. faecalis to byla rezistence kódovaná genem optrA. Od roku 2016 stoupá počet izolátů, u kterých byla v NRL pro ATB potvrzena rezistence vůči linezolidu.
From 2009 to 2018, the National Reference Laboratory for Antibiotics (NRL for ATB) examined 1 194 strains of Enterococcus faecium and Enterococcus faecalis. Eighty strains (6.7 %) were screened for the linezolid resistance mechanism. The most common linezolid resistance mechanism in E. faecium was a mutation of G2576T in the 23S rRNA ribosome subunit. In E. faecalis, linezolid resistance was encoded by the optrA gene. Since 2016, isolates with linezolid resistance confirmed by the NRL for ATB are on the rise.
- MeSH
- Adjuvants, Immunologic MeSH
- Arthritis, Experimental * MeSH
- Arthritis drug therapy MeSH
- Enterococcus faecium * MeSH
- Freeze Drying MeSH
- Methotrexate * therapeutic use MeSH
- Disease Models, Animal MeSH
- Selenium * therapeutic use MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Animals MeSH
- Publication type
- Meeting Abstract MeSH
In this study, we focused on spreading of vancomycin-resistant enterococci (VRE) to the environment. We studied that weather crows in Canada may be carriers and potentially reservoirs of VRE with vanA gene. We have found one multi-resistant isolate of Enterococcus faecium sequence type (ST) 448 with vanA gene on Prince Edward Island. This study is the first report of VRE in Canadian wildlife.
- MeSH
- Animals, Wild microbiology MeSH
- Enterococcus faecium drug effects isolation & purification MeSH
- Gram-Positive Bacterial Infections veterinary MeSH
- Animal Diseases epidemiology microbiology MeSH
- Vancomycin Resistance * MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Animals MeSH
- Publication type
- Letter MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Geographicals
- Canada MeSH
