Factor B Dotaz Zobrazit nápovědu
Nukleární faktor kappa B již od svého objevení v roce 1986 přitahoval pozornost vědců z celého světa. Mnohaletý intenzivní výzkum prokázal jeho nespornou roli v patogenezi především nádorových a zánětlivých chorob a odhalil četné možnosti modulace jeho funkce. Pro některé z nich už v in vitro i in vivo experimentech či klinických studiích byly potvrzeny výrazné terapeutické účinky, jiné na podrobnější zkoumání teprve čekají. V budoucnu lze očekávat široké využití různých inhibitorů či modulátorů nukleárního faktoru kappa B v mnoha indikacích, které povede k výraznému posílení léčebného efektu.
Since its discovery in 1986 nuclear factor kappa B attracted attention of scientists all over the world. Intensive research has proved its indisputable role in pathogenesis of particularly inflammatory and tumor diseases and revealed many possibilities in the modulation of its function. For some of the modulators distinct therapeutic effects háve been proved in in vitro and in vivo studies oř even in the clinical trials, some of them are still to be tested. One may expect wide use of different inhibitors oř modulators of nuclear factor kappa B in various indications, which will markedly enhance the therapeutic effect.
B-lymfocyty hrají významnou úlohu v patogenezi autoimunitních onemocnění a jsou cílovými buňkami při léčbě rezistentních forem systémových revmatických onemocnění (SRO). Cytokin BAFF (B-cell activating factor) podporuje maturaci a přežití různých diferenciačních stadií B-lymfocytů včetně autoreaktivních klonů. Funkce BAFF jsou komplexní, vzhledem k tomu že má tři receptory z nichž dva sdílí s dalším ligandem zvaným APRIL (a proliferation-inducing ligand). Jsou to BAFF-R (BAFF receptor), BCMA (B-cell maturation antigen) a TACI (transmembrane activator and calcium monulator and cyclophilin ligand interactor) a exprimují se diferencovaně v různých stadiích maturace B-buněk. O biologickém významnu BAFF a APRIL v patogeneze SRO svědčí skutečnost, že byly prokázány vysoké hladiny těchto cytokinů v séru a exprese v postižených orgánech u nemocných s různými systémovými revmatickými onemocněními, jako jsou primární Sjögrenův syndrom, systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida, systémová sklerodermie nebo dermatomyozitida/polymyozitida. Abnormální hladiny BAFF korelovaly s aktivitou onemocnění, nebo s pozitivitou autoprotilátek, či s jejich titrem. Na podkladě těchto zjištění a zkušeností s neutralizací BAFF pomocí protilátek či receptorů u myších modelů autoimunitních chorob se tento cytokin stal potenciálním terapeutickým cílem. Blok BAFF může být výhodnější oproti navození deplece B-lymfocytů protilátkami proti molekule CD20 (např. rituximab), která se nenachází na povrchu všech diferenciačních stadií B-lymfocytů. Bylo zjištěno, že léčba rituximabem vede k elevaci hladin BAFF v séru, což by mohlo vést k proliferaci autoreaktivních klonů během repopulace B-buněk. V současné době jsou úspěšně testovány v klinických studiích monoklonální protilátka proti BAFF – belimumab a rekombinantní receptory TACI fúzovaný Ig – atacicept a BAFF-R-Ig (BR3-Fc).
B-lymphocytes play a significant role in pathogenesis of autoimmune diseases, and they are the target cells in therapy of resistant forms of connective tissue diseases (CTD). Cytokine BAFF (B-cell activating factor) supports maturation and survival of various differentiation stages of B-lymphocytes including autoreactive clones. The functions of BAFF are complex, since it has three receptors, two of which are shared with another ligand called APRIL (a proliferation-inducing ligand). These are BAFFR (BAFF receptor), BCMA (B-cell maturation antigen) and TACI (transmembrane activator and calcium modulator and cyclophilin ligand interactor), and are differentially expressed in various stages of B-cells maturation. The fact that high levels of cytokines BAFF and APRIL in serum and expression in affected organs have been found in patients with various connective tissue diseases, such as primary Sjögren syndrome, systemic lupus erythematosus, rheumatoid arthritis, systemic sclerosis or dermatomyositis/ polymyositis indicates biological significance of these cytokines in pathogenesis of CTD. Abnormal levels of BAFF have correlated with the activity of disease or with the positivity of autoantibodies or their titer. Based on these findings and experience with neutralization of BAFF by means of antibodies or receptors in mice models of autoimmune diseases, this cytokine has become potential therapeutic target. The block of BAFF can be preferable to induction of B-lymphocytes depletion by antibodies against the molecule CD20 (e.g. rituximab), which can not be found on the surface of all differentiation stages of B-lymphocytes. It has been found out, that rituximab therapy leads to elevation of BAFF levels in serum, what could lead to proliferation of autoreactive clones in the course of B-cells repopulation. At the present time, the monoclonal antibody against BAFF – belimumab and recombinant receptor TACI fused Ig - atacicept and BAFF-R-Ig (BR3-Fc) are successfully being studied in clinical trials.
- MeSH
- autoimunitní nemoci farmakoterapie imunologie terapie MeSH
- B-lymfocyty imunologie účinky léků MeSH
- cytokininy farmakologie terapeutické užití MeSH
- experimenty na zvířatech MeSH
- faktor aktivující B-buňky farmakologie terapeutické užití MeSH
- financování organizované MeSH
- klinické zkoušky, fáze II jako téma MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky farmakologie terapeutické užití MeSH
- myši imunologie MeSH
- receptor faktoru aktivujícího B-buňky farmakologie terapeutické užití MeSH
- rekombinantní fúzní proteiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- revmatické nemoci farmakoterapie imunologie terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- myši imunologie MeSH
60 listů, 80 přerušovaně stránkovaných listů přílohy : ilustrace ; 31 cm
Dizertační práce, která se zaměřila na výzkum idiopatických zánětlivých myopatií a roli BAFF, interferonu alfa, visfatinu a autoprotilátek.
- MeSH
- autoprotilátky MeSH
- faktor aktivující B-buňky MeSH
- fenotyp MeSH
- imunologické testy MeSH
- interferon alfa MeSH
- messenger RNA MeSH
- myozitida MeSH
- nikotinamidfosforibosyltransferasa MeSH
- receptor faktoru aktivujícího B-buňky MeSH
- Publikační typ
- vysokoškolské kvalifikační práce MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- alergologie a imunologie
- ortopedie
- MeSH
- apoptóza MeSH
- B-buněčný lymfom MeSH
- buněčné dělení MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mitotický index MeSH
- prognóza MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
V roce 1995 byly na čtyřech plzeňských pracovištích vyšetřeny u 438 diabetiků markery virové hepatitídy B (VHB) HBsAg a anti-HBcAg. Ve skupině osob s diabetem mellitus I. typu mělo anti-HBcAg 5,1 % z 39 pacientů HBsAg nebyl prokázán. Ve skupině osob s diabetem mellitus II. typu byly tyto markery zjištěny u 11,3, resp. 0,5 % z 399 vyšetřených. Přítomnost anti-HBcAg nesouvisela se způsobem léčby, ani s trváním onemocnění. Jako rizikový faktor se významně uplatňoval vyšší věk, ve skupině pacientů s diabetes mellitus II. typu léčených injekčné byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi osobami mladšími než 50 let a staršími. Častější přítomnost postinfekčních markerů virové hepatitidy B u starších osob pravděpodobně svědčí o významnějším riziku nozokomiálního přenosu v minulosti. u osob s krátce trvající léčbou nepředstavuje v současnosti tato infekce významný problém. Na základě údajů o plzeňských diabeticích nepovažujeme plošnou vakcinaci proti VHB v této části populace v současnosti za zdůvodnitelnou.
In 1995 at four departments in Plzeň in 438 diabetic patients markers of viral hepatitis B (VHB) were examined, HBsAg and anti-HBcAg. In the group of patients with diabetes mellitus typ I anti-HBcAg were detected in 5,1 % of 39 patients, HBsAg was not found. In the group of subjects with diabetes type n these markers were detected in 11,3 and 0,5 % resp. from a total of 399 patients. The presence of: anti-HBcAg was not associated with the type of treatment, nor the duration of the disease. A significant risk factor was advanced age. In the group of patients with type II diabetes treated by injections there was a significant difference between subjects under and above 50 year of age. The more frequent presence of postinfectious markers of viral hepatitis B in older subjects probably suggests a major risk of nosocomial transmission in the past. In subject treated for brief periods at present this infection is not an important problem. Based on data of diabetics from Plzeň the authors do not consider overall vaccination against VHB of this part of ther population justified at the present time.
Acta haematologica ; Supplement Vol. 94. 1
III, 60 s. : tab., grafy ; 30 cm
- MeSH
- faktor IX terapeutické užití MeSH
- hemofilie B terapie MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- hematologie a transfuzní lékařství