Infekce je nejzávažnější komplikací v endoprotetice. Patogeneze mnoha infekcí je spojena s přítomností mikroorganizmů ve formě biofilmové formace. Tato skutečnost přináší nové aspekty v náhledu na diagnostiku a terapii infekce. V našem příspěvku se pokoušíme podat stručný přehled poznatků o biofilmové formaci, chování bakterií v biofilmu, jejich rezistenci k antimikrobiálním látkám a možnosti jejich eliminace.

Infection is the most severe complication at the site of total joint arthroplasty. The pathogenesis of many orthopedic infections is related to presence of microorganisms established in bio-film formation. This fact brings new insights into diagnostics and therapy of the infection. In our paper we are trying to present a brief survey of bio-film formation, behavior of microorganisms in bio-film, their resistance to antimicrobial therapy and the possibility of their elimination.

• MeSH
• antibiotická rezistence fyziologie   MeSH
• artroplastiky kloubů škodlivé účinky   MeSH
• bakteriální adheze MeSH
• biofilmy MeSH
• biokompatibilní materiály MeSH
• infekce spojené s protézou diagnóza   mikrobiologie   přenos   MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiologické jevy MeSH
• povrchové vlastnosti MeSH
• protézy kloubů mikrobiologie   MeSH
• sekundární prevence MeSH
• stafylokokové infekce mikrobiologie   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Periprotetická infekce je potenciálně devastující komplikací. Dvoudobá reimplantace je v léčbě infekce zlatým standardem, je však zatížena vysokou morbiditou a horšími funkčními výsledky ve srovnání s léčbou infekce s ponecháním implantátu in situ. Léčba pomocí débridement s ponecháním endoprotézy je tedy v indikovaných případech považována za vhodnou alternativu. Materiál a metoda: Na naší klinice bylo v letech 2000–2015 ošetřeno uvedenou metodou 63 pacientů. U 38 pacientů se jednalo o infekci endoprotézy kolenního kloubu a u 25 kyčelního kloubu. U pacientů jsme retrospektivně hodnotili vztah úspěšnosti léčby pomocí débridement s ponecháním endoprotézy k typu implantátu, typu infekce podle Tsukayamy, druhu infekčního agens, intervalu mezi počátkem příznaků infekce a ošetřením kloubu a typu ošetření kloubu. Výsledky: Uvedeným způsobem se podařilo eradikovat infekci u 31 pacientů (49 %). Nenalezli jsme signifikantní rozdíly v úspěšnosti léčby ve sledovaných parametrech, kromě úspěšnosti ve vztahu k časovému intervalu mezi začátkem příznaků a ošetřením (p = 0,044). Ve skupině pacientů, u kterých byla dodržena všechna indikační kritéria a preferovaný typ ošetření kloubu (ošetření kloubu do 10 dní, infekce způsobená grampozitivními bakteriemi, infekce typu II a III dle Tsukayamy, ošetření kloubu otevřenou revizí, proplachovou laváží s jodovaným povidonem nebo antibiotickou pěnou, výměna mobilních částí kloubu), byla úspěšnost léčby 82 %. Ve skupině, kde alespoň jedno kritérium nebylo dodrženo, byla úspěšnost 31 %. Rozdíl mezi skupinami je statisticky významný (p = 0,028). Ve skupině pacientů ošetřených pomocí debridement s ponecháním náhrady byli tři pacienti s fatálními výsledky léčby ve srovnání se skupinou, kde byla v první době endoprotéza extrahována. Rozdíl je statisticky významný (p = 0,0495). Diskuze: Léčba infekce pomocí débridement s ponecháním endoprotézy je vhodnou alternativou léčby periprotetické infekce. Při dodržení správných indikačních kritérií a léčebného postupu lze dosáhnout úspěšnosti kolem 80 %. Při nedodržení kritérií může léčba vyústit ve fatální výsledek pro pacienta.

Introduction: Periprosthetic infection is a potentially devastating complication. A two-stage procedure is the “gold standard” for treatment of such infections, however there is still the burden of higher morbidity and has inferior functional results in comparison to treatment with debridement and retention of endoprosthesis. Debridement with retention of arthroplasty is assumed to be an appropriate alternative in indicated cases. Material and Methods: We treated 63 patients with this method between the years 2000 – 2015 at our department. 38 patients had an infected total knee endoprosthesis and 25 had an infected total knee arthroplasty. We evaluate retrospectively the relationship between success of treatment with debridement and retention of arthroplasty and the type of implant, the type of infection according to Tsukayama, the type of infectious agent and the interval between the onset of the symptoms and commencement of the treatment along with the type of joint treatment. Results: With the aforementioned method, we succeeded in eradicating infection in 31 patients (49 %). We didn’t found out significant differences in treatment success based on the surveyed parameters, apart from a link between the success of the treatment and the time interval between onset of the symptoms and treatment (p= 0.044). In the group where all indication criteria and preferred type of treatment were met (treatment to 10 days, Gram positive infection, type II or III according to Tsukayama, open revision, irrigation with povidon iodine or treatment with antibiotic foam, change of mobile parts of endoprosthesis) the success rate was 82 %. In the group where one or more of the criteria wasn’t met, the success rate was 31%. The difference between the groups was statically significant (p= 0.028). There were three patients in the group treated with debridement and retention in which treatment ended with a fatal result, in comparison to the group of primarily extracted infected implants (no fatal result). The difference is statistically significant (p= 0.0495). Discussion: Infection treatment with debridement and implant retention is a convenient alternative of periprosthetic infection treatment. Success rate could be around 80 % when correct indication criteria are met and treatment procedure is carried out correctly. Without meeting the proper criteria, the treatment could lead to fatal results for the patient.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• artroskopie MeSH
• bakteriální infekce mikrobiologie   MeSH
• časové faktory MeSH
• debridement MeSH
• infekce spojené s protézou * terapie   MeSH
• léčebná irigace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu * škodlivé účinky   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• protézy kloubů mikrobiologie   škodlivé účinky   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• totální endoprotéza kolene * škodlivé účinky   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The study presents the monocentric retrospective study of a group of patients with malignant tumours around the knee, treated by a wide resection and a reconstruction with megaprosthesis due to infectious complications. Provided is a detailed analysis of each operative treatment due to the manifestation and process of periprostethic infection of the knee megaprosthesis and the use of external fixator during a two-stage revision. MATERIAL AND METHODS Between 01/1993 and 12/2013, a total of 67 cemented megaprostheses were assessed, with a detailed analysis of 12 patients with periprosthetic infection. The Kaplan-Meier method and MSTS for lower extremity clinical assessment were used and a range of motion was evaluated. RESULTS The endoprosthesis failed due to all kinds of complications (mechanical, biological, infection) in 27 (40.3%) patients. The estimated one-year survival rate from the surgery was 94%, the five-year survival rate was 72%, and the ten-year survival rate was 46%. Based on the statistical analysis of the implant survival due to infection, the one-year survival rate was 94%, the five-year survival rate was 75%, and the ten-year survival rate was 57%. Three patients were treated with radical surgical debridement. Five patients were treated with a two-stage revision with a cement spacer and external fixator, and three patients underwent nail fixation. Clinical values before and two years after the revision surgery for periprosthetic infection using MSTS were assessed. The mean of the difference of clinical values was 1.91 and the p value of paired t-test was 0.24, therefore there was no prove of the clinical result difference using MSTS before and after the revision surgery. DISCUSSION The acute radical debridement and lavage is preferred, if the surgery can be done up to three weeks after the first clinical signs of infection under the condition of good retention of the implant. In case of extensive infectious damage, when abscess, fistula and loosening of the implant are present and when the patient has a good oncological prognosis, we prefer a twostage revision with a cement spacer stabilized by an external fixator. In patients with mitigated infection or uncertain oncological prognosis we prefer a two-stage revision with the combination of a cement spacer and intramedullary nail fixation. CONCLUSIONS The study presents the results of operative treatment of periprosthetic infection of megaprosthesis and the modification of the two-stage replantation of infected MP with the use of external fixation for stabilisation of a non-articulated cement spacer allowing the patient to remain active during the time before the second stage. Key words: periprosthetic infection, megaprosthesis, bone tumour, external fixator, two-stage revision.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• debridement metody   MeSH
• kolenní kloub mikrobiologie   patologie   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory kostí mikrobiologie   patologie   chirurgie   MeSH
• protézy kolene mikrobiologie   MeSH
• reoperace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• selhání protézy MeSH
• totální endoprotéza kolene škodlivé účinky   přístrojové vybavení   metody   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Předpokladem úspěšného léčebného postupu u pacientů s periprotetickou infekcí (PPI) ie správná diagnóza, která se opírá o klinické, zobrazovací, mikrobiologické a další laboratorní důkazy. Posouzení původce infekce může ovlivňovat následnou léčebnou strategii. Cílem předloženého sdělení je prezentace kultivačních nálezů u souboru pacientů s PPI a jejich porovnání s výsledky molekulárně-biologických metod. Materiál a metody. U souboru pacientů s PPI bylo provedeno mikrobiologické vyšetření peroperačních materiálů standardními kultivačními metodami a současně PCR technikou. Výsledky byly statisticky porovnány. Výsledky. Celkem bylo do souboru zařazeno 49 pacientů s operačně verifikovanou infekcí náhrady kyčelního, kolenního nebo loketního kloubu. U 42 případů (85,7 %) byl původce infekce identifikován na základě kultivace. S nejvyšší četností se na etiologii onemocnení podílely stafylokoky (koaguláza-negativni i Staphylococcus aureus), které představovaly 62,0 %. Monomikrobiální etiologie byla prokázána u 35 pacientů (71,4 %), u dalších 7 (14,3 %) se jednalo o polymikrobiální infekci. PCR vyšetření zacílené na 16S rRNA úsek bakteriální DNA bylo provedeno u 35 pacientů, pozitivní výsledek byl zjištěn ve 25 případech (71,4 %). Shoda specifické PCR detekce původce s kultivačním nálezem byla prokázána v 82,6 %. Současně byl zjištěn statisticky nevýznamný rozdíl v senzitivitě obou metod, specificita byla vyšší v případě PCR. Závěr. Standardní kultivační metody nadále zůstávají vysoce úspěšným a užitečným nástrojem pro identifikaci původce PPI.

Background: Successful treatment of patients with periprosthetic infection (PPl) requires a correct diagnosis supported by clinical, imaging, microbiological and other laboratory evidence. Equally important is to determine the causative agent of the infection as this may affect the subsequent treatment strategy. The paper aims at presenting cultivation results in a group of PPI patients and their comparison with molecular biology methods. Materials and methods: Material obtained during operations of PPI patients was examined by both the standard culture methods and the PCR technique to identify the etiological agents. The results were statistically compared. Results: In total, the group comprised 49 patients with hip, knee or elbow replacement infection verified during the operation. In 42 cases (85.7 %), the infectious agent was identified by cultivation. The infection was most frequently (62.0 %) caused by coagulase-negative staphylococci and Staphylococcus aureus, s. Monomicrobial and polymicrobial infections were demonstrated in 35 (71.4 /o) and 7 (14.3 %) patients, respectively. The PCR assay aimed at the 16S rRNA segment of bacterial DNA was performed in 35 patients, with positive results in 25 cases (71.4 %). In 82.6 %, the agents detected by specific PCR were consistent with the cultivation results. A statistically non-significant difference in sensitivity between the two methods was found, with higher specificity in the case of PCR. Conclusion: Standard cultivation methods remain a highly successful and useful tool for identifying the PPI causative agents.

• MeSH
• artroplastiky kloubů škodlivé účinky   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• infekce spojené s protézou diagnóza   epidemiologie   etiologie   MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiologické techniky metody   statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• ortopedické výkony statistika a číselné údaje   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Background: Among patients with hip joint endoprosthesis, periprosthetic osteolysis is the most common complication following primary arthroplasty, and subsequent implant loosening is the leading cause of arthroplasty revision. Causes of stability loss, though not always evident, can be mechanical, allergic, or infectious (bacterial and fungal agents) in nature. Microsporidia, widespread opportunistic fungal pathogens that infect most human tissues, are a potential infectious cause of stability loss. Infections caused by Encephalitozoon species-one of the most common microsporidial pathogens in humans-primarily localize to intestinal and respiratory tracts, but can disseminate to tissues throughout the body. Methods: We examined 53 immunocompetent patients, 23 after revision and 30 after primary hip arthroplasty, for infection by Encephalitozoon species. Periprosthetic tissue, urine sediments, and stool samples were tested by microscopic examination and genus-specific nested polymerase chain reaction followed by genotyping. Results: Ten patients had Encephalitozoon-positive periprosthetic tissues, 9 (39%) after revision and 1 (3.3%) after primary hip arthroplasty. Among the tissue-positive postrevision patients, 7 had a positive urine sample and 1 had a positive stool sample. Encephalitozoon cuniculi genotype II was identified in 88.8% (16/18) of samples. Two urine samples were positive for a novel Encephalitozoon species. Conclusions: Encephalitozoon cuniculi should be considered as a cause of osteolysis in hip periprosthetic tissue, leading to a loss of implant stability.

• MeSH
• Encephalitozoon cuniculi genetika   izolace a purifikace   MeSH
• encephalitozoonóza komplikace   MeSH
• feces mikrobiologie   MeSH
• imunokompetence MeSH
• infekce spojené s protézou mikrobiologie   moč   MeSH
• kyčelní kloub mikrobiologie   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu * MeSH
• osteolýza mikrobiologie   MeSH
• polymerázová řetězová reakce MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Infekce kloubní náhrady je nejzávažnější komplikací endoprotetiky. Rychlá a exaktní diagnostika je základním předpokladem pro úspěšnou terapii. Ta může být obtížná zejména v případech mitigovaných infekcí s přežíváním bakterií v biofilmové formaci s minimální reakcí organizmu. V článku autoři podávají přehled diagnostických metod používaných k diagnostice infekce endoprotézy. Základem v diagnostice infikované endoprotézy je anamnéza a klinické vyšetření. Laboratorní techniky jsou standardně používané. Jejich senzitivita je poměrně vysoká, ale specificita nedostatečná. Zobrazovací metody vykazují značnou nepřesnost v diferenciální diagnostice septického a aseptického uvolnění s výjimkou scintigrafie pomocí značených leukocytů, protilátek nebo jejich kombinace. Tyto metody jsou však nákladné a pracné. Mikrobiologické metody jsou zlatým standardem v diagnostice infekce endoprotézy. Jejich přesnost se zvyšuje s použitím sonikace a rozšířené biomateriálové kultivace. Nekultivační metody jsou rozvíjeny v posledních desetiletích. Jejich výhodou je velmi vysoká senzitivita a rychlost. Nevýhodou je nákladnost a možnost falešně pozitivních výsledků. Jako slibná se ukazuje metoda imunofluorescenční mikroskopie, u které lze minimalizovat riziko falešně pozitivních výsledků a je poměrně jednoduchá. Jako poslední autoři zmiňují subjektivní zhodnocení operatérem, jehož význam je nezanedbatelný. Na závěr autoři zdůrazňují, že neexistuje jednoduchá, rychlá a přesná diagnostická metoda vedoucí k exaktní diagnostice infikované kloubní náhrady a vždy je potřeba komplexní zhodnocení.

Infection is the most serious complication of endoprosthetics. Rapid and exact diagnostics is the fundamental presumption for successful infection therapy. Difficulties could occur especially in case of mitigated infections where bacteria survive in biofilm formation with a minimal response of the host organism. Authors provide a survey of diagnostic methods used in endoprosthetic infections. Patient’s history and physical examination is the basis for endoprosthetic infection diagnostics. Laboratory techniques are used as a standard method in endoprosthetic infection diagnostics. Their sensitivity is good but specificity is insufficient. Imaging methods show considerable inaccuracy in differential diagnostics of septic and aseptic loosening of endoprosthesis; scintigraphy with labeled leukocytes, antibodies or their combinations is an exception but those methods are laborious and rather expensive. Microbiological methods are also used in diagnostics of endoprosthetic infection. Their accuracy increases with the use of sonication and extensive biomaterial cultivation. Nonculture methods have been developed in last decades. High sensitivity and velocity is their significant advantage. High costs and a possibility of false positive results is a disadvantage of this method. Imunofluorescence microscopy with a minimal risk of false positive result is relatively easy and promising method. The authors also mention the subjective opinion of the surgeon which is indispensable. At the conclusion the authors underline that a simple, fast and accurate diagnostic method leading to exact evaluation of endoprosthetic infection does not exist, complex assessment is always necessary.

• MeSH
• artroplastiky kloubů MeSH
• C-reaktivní protein diagnostické užití   MeSH
• fluorescenční protilátková technika využití   MeSH
• hybridizace in situ fluorescenční využití   MeSH
• infekce spojené s protézou diagnóza   mikrobiologie   MeSH
• polymerázová řetězová reakce využití   MeSH
• radioisotopová scintigrafie využití   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Tularemia caused by Francisella tularensis is a zoonotic infection of the Northern Hemisphere that mainly affects the skin, lymph nodes, bloodstream, and lungs. Other manifestations of tularemia are very rare, especially those with musculoskeletal involvement. Presenting in 2016, we diagnosed two cases of periprosthetic knee joint infections (PJI) caused by Francisella tularensis in Europe (one in Switzerland and one in the Czech Republic). We found only two other PJI cases in the literature, another knee PJI diagnosed 1999 in Ontario, Canada, and one hip PJI in Illinois, USA, in 2017. Diagnosis was made in all cases by positive microbiological cultures after 3, 4, 7, and 12 days. All were successfully treated, two cases by exchange of the prosthesis, one with debridement and retention, and one with repeated aspiration of the synovial fluid only. Antibiotic treatment was given between 3 weeks and 12 months with either ciprofloxacin-rifampin or with doxycycline alone or doxycycline in combination with gentamicin. Zoonotic infections should be considered in periprosthetic infections in particular in culture-negative PJIs with a positive histology or highly elevated leukocyte levels in synovial aspiration. Here, we recommend prolonging cultivation time up to 14 days, performing specific PCR tests, and/or conducting epidemiologically appropriate serological tests for zoonotic infections, including that for F. tularensis.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• bakteriologické techniky MeSH
• Francisella tularensis MeSH
• infekce spojené s protézou diagnóza   farmakoterapie   mikrobiologie   MeSH
• kolenní kloub účinky léků   mikrobiologie   MeSH
• lidé MeSH
• protilátky bakteriální krev   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• synoviální tekutina mikrobiologie   MeSH
• tularemie komplikace   diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zoonózy diagnóza   farmakoterapie   mikrobiologie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

Úvod: Peroperační diagnostika periprotetického infektu je principiálně založena na potvrzení předoperační diagnózy a identifikaci mikrobiálního agens nebo jeho ověření z předchozích vyšetření. Úspěšnost terapie monitorací zánětlivé aktivity je hodnocena pomocí laboratorních hodnot /C-reaktivní protein (CRP), počet leukocytů (WBC), sedimentace (FW), event. Interleukin-6 (Il-6)/. Materiál a metoda: V rámci retrospektivní studie v letech 10/2008–1/2011 byl hodnocen soubor pacientů operovaných pro infekt TEP. Celkově bylo operováno 20 pacientů (10 mužů, 10 žen) o průměrném věku 64,3 let. V hodnoceném souboru pacientů s infektem TEP byl operován celkem 10x kyčelní kloub (50 %), 10x kolenní kloub (50 %). Ke klasifikaci bylo na základě anamnézy a průběhu onemocnění použito Coventryho rozdělení: časný pooperační infekt 3x (15 %), pozdní pooperační infekt 12x (60 %), hematogenní infekt 5x (25 %). Výsledky: Pozitivní kultivační nález byl zaznamenán v rámci předoperačních vyšetření u 8 pacientů (40 %), peroperační kultivační vyšetření tekutiny nebo tkáně oblasti TEP u celkem 11 pacientů (55 %), peroperační stěr z povrchu TEP u 8 pacientů (40 %) a metodou sonikace u 15 pacientů (75 %). Celkově byla naměřena hodnota CRP předoperačně 88,2, první den pooperačně 99,54, první týden pooperačně 41,5, šest týdnů pooperačně 17,9. WBC dosáhlo hodnot předoperačně 8,7, první den pooperačně 9,8, první týden pooperačně 6,28, šest týdnů pooperačně 6,91. Diskuze: Hodnocení našeho souboru prokazuje vyšší úspěšnost získání bakteriálního agens metodou sonikace než u ostatních kultivačních metod. Studie dále hodnotila CRP a WBC peroperačně. Výsledky potvrzují CRP, jako citlivější marker monitorace infektu, než WBC. Rozptyl obou měřených hodnot lze vysvětlit relativní heterogenitou hodnocené skupiny pacientů v rámci aktivity infektu (časný – akutní, pozdní – chronický).

Introduction: The perioperative analysis of periprosthetic infection is principally based upon the verification of the preoperative diagnosis and the identification of the microbial agent or its confirmation. The success of the operative therapy is assessed by means of monitoring laboratory tests (CRP, WBC, FW, Il-6). Material and Method: The 10/2008 – 1/2011 retrospective study assessed a group of the patients operated for a THR or TKR periprosthetic infection. The studied group included 20 patients (10 males, 10 females) of the average age of 64.3 years. A revision surgery was conducted for 10 THR and 10 TKR periprosthetic infections. The authors used the Coventry classification: early postoperative: 3 cases, late postoperative: 12 cases, haematogenous: 5 cases. Results: The authors detected 8 positive microbial results in preoperative testing, 11 positive microbial agents in fluid or tissue samples, 8 positive results in endoprosthesis cultivation and 15 positive results from intraoperative sonication testing. Furthermore, the average measured CRP values were: 88.2 preoperatively, 99.54 on Day 1 after surgery, 41.5 at Week 1 after surgery, and 17.9 at Week 6 after surgery. WBC values were as follows: 8.7 preoperatively, 9.8 on Day 1 after surgery, 6.28 at Week 1 after surgery, and 6.91 at Week 6 after surgery. Discussion: The retrospective study indicates a higher success rate in obtaining the positive bacterial agent via the sonication technique compared to other microbiological methods. The study also assessed the CRP and WBC values during the periprosthetic infection therapy. The laboratory test results indicate that CRP is a more sensitive marker of infection than WBC. The heterogeneity of the studied patient group (acute, late infection) could be the explanation of the CRP and WBC value variance.

• Klíčová slova
• sonikace, endoprotéza, mikrobiologické vyšetření, CRP,
• MeSH
• bakteriální infekce diagnóza   mikrobiologie   MeSH
• C-reaktivní protein analýza   MeSH
• časná diagnóza MeSH
• dospělí MeSH
• histologické techniky MeSH
• infekce spojené s protézou diagnóza   mikrobiologie   MeSH
• kyčelní protézy mikrobiologie   škodlivé účinky   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiologické techniky MeSH
• mladý dospělý MeSH
• náhrada kyčelního kloubu škodlivé účinky   MeSH
• peroperační péče MeSH
• počet lymfocytů statistika a číselné údaje   MeSH
• pooperační péče MeSH
• protézy kolene mikrobiologie   škodlivé účinky   MeSH
• reoperace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• totální endoprotéza kolene škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

OBJECTIVES: The purpose of our study was to compare the complication rate and the outcomes of custom-made spacers (C-spacers) and prefabricated articular spacers (P-spacers) in the treatment of periprosthetic infection. PATIENTS AND METHODS: In this retrospective study, 78 patients (44 females, 34 males; mean age: 68.5±9.48 years; range, 47 to 82 years) with articular spacers implanted in our institution were analyzed between January 2009 and December 2019. We recorded implant results as per mechanical complications, infection control, the interval from surgery to definitive hip replacement, and the rate of achieving recovery of joint function after stage two arthroplasty. RESULTS: There were 29 revised spacers; 18 of them were C-spacers and 11 were P-spacers (p=0.0383). A total of 16 dislocations were recorded, of which six were dislocations of C-spacers, and 10 were dislocations of P-spacers (p=0.0082). Additionally, we registered four spacer breakages, all of which occurred in C-spacers (p=0.295). C-spacers failed early, at an mean interval of 2.2 weeks after implantation, and P-spacers failed later, with an mean of 9.3 weeks after implantation (p=0.0187). A total of nine reinfection complications of spacers were registered; only one infection of P-spacers, and eight infections related to C-spacers (p=0.2583). Definitive revision total hip arthroplasty (rTHA) after spacer explantation and successful treatment of the infection occurred in 63 cases out of 78 patients. Definitive rTHA occurred after the use of C-spacers in 41 (78%) patients and after the use of C-spacers in 22 (84%) patients (p=0.7816). C-spacers had a mean interval from spacer implantation to definitive rTHA of 6.56±6.03 months, and P-spacers had a mean interval of 4±1.93 months (p=0.0164). CONCLUSION: Custom-made spacers were shown to have lower mechanical complication rates than prefabricated ones but more infection complications. Prefabricated spacers had more dislocations and fewer breakages. Custom-made spacer mechanical failures occurred earlier compared to prefabricated ones.

• MeSH
• dislokace kloubu * MeSH
• kontrola infekce MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu * škodlivé účinky   MeSH
• odstranění implantátu škodlivé účinky   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The purpose of the study is a retrospective comparison of results of the two-stage revision total hip arthroplasty using a non-articulating and an articulating spacer to treat periprosthetic joint infection (PJI). Two basic hypotheses are evaluated: (1) the clinical outcomes of the patients treated with "hand made" articulating cement spacer are better than in non-articulating patient's group in two-stage revision for PJI of the total hip arthroplasty and (2) PJI recurrence is higher in the group of patients treated with an articulating spacer group. MATERIAL AND METHODS The evaluated group consists of a total of 57 patients (23 women, 34 men) with the mean age of 61.2 years. Group A of 39 patients were treated by two-stage revision using the "hand-made" articulating cement spacer and Group B of 18 patients were treated using the non-articulating spacer. Both the groups were evaluated retrospectively in the reference period: preoperatively and two years after the surgery using the Harris Hip Score (HHS) clinical assessment. The revision surgery for acute and chronic complications of treatment, length of hospitalization, and the PJI recurrence were evaluated for both the groups. RESULTS The resulting HHS clinical reviews were pre-operatively 43.59 points in both the groups with postoperative improvement up to 81.74 points. The mean preoperative HHS scores were 41.67 points (Group A) and 47.77 points (Group B) and two years after the surgery they were 83.43 points (Group A) and 78.08 points (Group B) (two-tailed t-test, p-value = 0.042). In Group A a total of seven revisions were performed in the interval between the two-stage revision (4x recurrent dislocation, 2x persistent infection, 1x spacer fracture). In Group B one patient was revised for persistent infection. In the two-year period after the operation, a relapse of PJI was recorded in 5 patients in Group A (12.8%) and in 1 patient in Group B (5.6%) (Chi-square test, p-value = 0.41). The average time of hospitalization was 51.58 days, whereby 49.72 days and 55.61 days on average for Group A and B respectively (p-value = 0.53). DISCUSSION According to recent studies, the advantage of motion preservation in articulating cement spacers can be complicated by recurrent dislocations, implant migration, periprosthetic fractures or recurrent joint replacement infections, which can further prolong the treatment and worsen the final clinical results. An alternative treatment option is the application of a nonarticulating spacer maintaining the advantage of local administration of antibiotics and reducing the dead space formed by the infected implant removal. Discussed is mainly the choice of the method in case of muscle disorder or presence of segmental bone defects. CONCLUSIONS The results demonstrate the better clinical outcomes and the higher revision rate of patients with an articulating cement spacer in two stage revision. We didn't find any differences between the risk of PJI recurrence in both groups. Key words:periprosthetic infection, total hip replacement, cement spacer, two stage revision, articulating spacer, nonarticulating spacer.

• MeSH
• infekce spojené s protézou * diagnóza   etiologie   MeSH
• kyčelní protézy * škodlivé účinky   klasifikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• náhrada kyčelního kloubu * škodlivé účinky   metody   MeSH
• posouzení stavu pacienta MeSH
• recidiva MeSH
• reoperace * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• srovnávací studie MeSH