critically-ill
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Pozitivní význam enterální výživy pro kriticky nemocné je v současné době obecně akceptován. Důvodem je klinicky dokumentovaný příznivý vliv na zkrácení doby hospitalizace a snížení počtu respiračních infekčních komplikací chirurgických pacientů v intenzivní péči. Z experimentální oblasti je tento jev vysvětlován sníženou bakteriální translokací a zachovanou IgA aktivitou na střevním a bronchiálním povrchu, udržením funkce střeva a zvýšením krevního průtoku střevem. Na druhou stranu jsou málo zdůrazňována rizika enterální výživy v intenzivní péči, se kterými je třeba počítat. Především je to riziko vzniku nebo prohloubení malnutrice v případě, že nemocný netoleruje plnou dávku nutriční podpory enterálně. V průběhu kritického stavu schopnost utilizace enterální výživy kolísá. V případě včas nerozpoznané střevní dysfunkce hrozí regurgitace s aspirací i u ven- tilovaných pacientů, alterace hemodynamické stability a plicní mechaniky, prohloubení důsledků střevní paralýzy s náplní střeva. Proto považujeme za bezpečnějní u nemocných s rizikem vývoje střevní dysfunkce aplikovat časně umělou výživu v menší množství gastricky s pečlivým monitorováním tolerance a nutný energetický příjem, event. včas zajistit parenterální cestou. Četnost parenterální a gastrické nebo enterální výživy závisí na skladbě nemocných v intenzivní péči. Podle literárních údajů se lze více než v polovině případů u nemocných, kteří nemohou na jednotce intenzivní péče jíst a jsou indikováni k nutriční podpoře, obejít bez parenterální výživy.
The positive role of enteral nutrition (EN) is widely accepted in the treatment of critically ill patients. Enteral nutrition support induces in a significant reduction of infectious complications and reduces the overall hospital stay. EN saves gut barrier function, enhances gut blood flow and IgA secretion on bronchial and mucosal surface in experimental animal studies. On the other hand, the application of EN may not safe for critical care patients. The main danger of EN is development of malnutrition, regurgitation and aspiration of nutrients. The late diagnosis of gut dysfunction is characterised by gut distension, hemodynamic instability and ventilatory alteration. We conclude that the gastric application of nutrition is more safe for critically ill patients, because the manifestation of eventually existing gut dysfunction is earlier. The monitoring of gastric nutrition tolerance must be frequent. The combination of EN with parenteral nutrition is useful in prevention of malnutrition. The possibility to feed critically ill patients only through the gut is described in more than 50%.
- MeSH
- enterální výživa metody MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- kritický stav dietoterapie metabolismus terapie MeSH
- lidé MeSH
- nutriční podpora MeSH
- parenterální výživa metody MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- přehledy MeSH
Homocystein – součást metabolických pochodů přeměny a remethylace methioninu, důležitého zdroje methylových skupin pro veškeré anabolické pochody v organismu. Hyperhomocysteinemií (HHS) označujeme zvýšení hladiny celkového homocysteinu (tHcy) v plazmě nad referenční rozmezí. Patofyziologické účinky zvýšeného Hcy (přímé poškozování endotelu, změny oxidoredukční rovnov áhy, oxidační stres, změny antitrombogenní homeostázy na trombogenní, zvýšení aterogenní aktivity) se musí nutně projevit ve zhoršení kl inického a metabolického stavu kriticky nemocného pacienta. Naše pilotní studie byla zaměřena na detekci HHC u kriticky nemocných a určení jejího podílu na monitorování a výsledcích léčby. V souboru 98 pacientů byla nalezena HHC v 32,58 %. Průměrná hladina homocysteinu u zemřelých byla 27,6 mmol/l, u pacientů, kteří přežili jen 10,9 mmol/l. Mortalita ve skupině pacientů s HHC byla 68,97 %, při normální hladině homocysteinu 46,67 %. Zatím u tří pacientů byla prokázána mutace genu pro methylentetrahydrofolát reduktázy, jejíž dědičný nebo získaný deficit se v současné době pokládá za příčinu HHC. Výsledky pilotní studie vyžadují ověření na větší skupině pacientů.
Homocysteine is a part of metabolic pathway changes and remethylation of methionine, the important source of methyl groups for all anabolic pathways of an organism. Hyperhomocysteinemia (HHC) is defined as increased plasma level of total homocysteine (tHcy) above reference level. Pathophysiologic effects of elevated Hcy are represented by direct injury of endothel, changes in oxidoregulation balance, oxidative stress, changes in antithrombogenic balance leading to increase of thrombogenic activity, and to increase in atherogenic activity. All those actions result in worsening of clinical and metabolic state of critically ill patient. In our pilot study we sought to detect HHC in critically ill patients, and to evaluate its value on monitoring and treatment outcome. In the set of ninety-eight patients, we found HHC in 32.58 per cent of cases. Mean level of homocysteine in non-survivors was 27.6 mmol/l; in survivors 10.9 mmol/l. Mortality rate was 68.97% in the group of patients with HHC; patients with normal level of homocyxteine had a mortality rate 46.67%. In three patients we revealed a gene mutation for methylenetetrahydrofolate reductase. Hereditary or acquired deficit of this gene is considered to be a cause of HHC. The results of the pilot study need to be confirmed on a larger patient group.
- MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- homocystein metabolismus škodlivé účinky MeSH
- hyperhomocysteinemie epidemiologie krev MeSH
- kritický stav komplikace krev MeSH
- lidé MeSH
- mortalita MeSH
- pilotní projekty MeSH
- referenční hodnoty MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Prognóza kriticky nemocných pacientů je významně ovlivněna rozvojem získaného postižení nervosvalového systému, které vede ke generalizované svalové slabosti a k obtížím při přechodu od mecha¬ nické ke spontánní ventilaci. Nověji byly u těchto nemocných popsány dvě předpokládané nozologické jednotky: • polyneuropatie kritického stavu (critical illness polyneuropathy - CIP); • akutní kvadruplegická myopatie (acute quadriplegic myopathy - AQM). Autoři provedli prospektivní pilotní klinickou a elektrofyziologickou studii u 7 kriticky nemocných s cílem stanovit prevalenci získané generalizované svalové slabosti a možnost diferenciace obou uvedených jednotek: CIP a AQM. Známky získaného postižení periferního nervosvalového systému byly zjištěny u 4 nemocných. Klinicky ani standardními elektromyografickými technikami nebylo možno spolehlivě diferencovat mezi postiítižením typu neuropatie či myopatie s výjimkou metody tzv. přímé svalové stimulace. Nálezy ukázaly, ve většině případů jde o současné postižení obou systémů - polyneuromyopatii - a rozlišování dvou samostatných jednotek (CIP a AQM) není opodstatněné.
The prognosis of critically ill patients is significantly influenced by the development of acquire affections of the neuromuscular system which leads to generalized muscular weakness and difficulties when switching over from mechanical to spontaneous ventilation. Recently in these patients two assumed nosological units were described: - critical illness polyneuropathy - CIP; - acute quadriplegic myopathy - AQM. The authors made a prospective clinical and electrophysiological pilot study in se> critically ill patients with the objective to assess the prevalence of acquired generalized muscular weakness and the possibility to differentiate between the mentioned units: CIP and AQM. Signs of the affection of the peripheral neuromuscular system were found in four patients. It was not possible to differentiate reliably, clinically nor by standard electromyographic techniques, between affections of the type of neuropathy and myopathy except by the method of so-called direct muscle stimulation. The findings revealed that in the majority a concurrent affection of both systems is involved - polyneuromyopathy - and differentiation of two independent units (CIP and AQM) is not substantiated.
... Table of Contents -- SECTION I Metabolic Alterations in the -- Critically III 1 -- Chapter 1 Metabolic ... ... Illness 173 -- Joanna Lipp and Harry C. ... ... Martindale -- Chapter 13 Nutrition during Low Flow States: Influence of Critical Illness on Gut Function ... ... 15 Enteral Feeding Access in the Critically 111 235 -- Beth Taylor and John E. ... ... Chaudhary -- Chapter 31 Nutrition for the Critically 111 Cardiac and Thoracic Patient A. ...
686 stran : ilustrováno ; 27 cm
- MeSH
- klinické lékařství MeSH
- kritický stav * MeSH
- nutriční nároky MeSH
- nutriční podpora * MeSH
- nutriční vědy MeSH
- Publikační typ
- příručky MeSH
Východisko. Problematika rozhodovacích procesů u nemocných s ireverzibilním selháním orgánových funkcí a nepříznivou prognózou je nedílnou součástí péče o kriticky nemocné. Ukončování ventilační podpory představuje jednu ze součástí komplexního přístupu omezování rozsahu terapie u nemocných s ireverzibilním selháním vitálních funkcí. Cílem práce je shrnutí zkušeností s ukončováním ventilační podpory u nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů v letech 1999–2001. Metody a výsledky. Ve sledovaném období bylo provedeno ukončování ventilační podpory u 46 nemocných v terminálním stadiu onemocnění. U 23 pacientů bylo použito způsobu postupného snižování ventilační podpory, u 23 pacientů bylo provedeno přímo odpojení od ventilátoru. Průměrná doba od zahájení procesu ukončování ventilační podpory do zástavy oběhu nemocného a stanovení exitu (doba UVP) celého souboru byla 188 minut, rozmezí 3–1634 minuty. Analgosedace byla použita u 24 nemocných, kde byla nalezena delší doba UVP oproti skupině nemocných bez analgosedace (medián 161, resp. 17,5 minuta, p=0,002). Nemocní se zachovalou dechovou aktivitou vykazovali delší dobu UVP v porovnání k nemocným bez dechové aktivity (medián 85, resp. 17, p=0,014). U všech nemocných byl uveden v dokumentaci záznam o vysazení postupů podpory orgánových funkcí. Závěry. Ukončování ventilační podpory jemožnou a legitimní součástí postupů vysazení podpory orgánových funkcí u nemocných v terminálním stadiu onemocnění s ireverzibilně narušenou integritou organizmu. Jedná se o postup, který je v souladu jak se současným pojetím medicíny, tak s platnými právními normami, a při splnění všech předpokladů k jeho indikaci a dodržení správného provedení ho lze zařadit mezi lege artis postupy klinické praxe.
Background. End of life decisions have been considered as an important part of making decisions in terminally critically ill patients. Withdrawing mechanical ventilation (terminal weaning) represents one of the procedures limiting life support therapy. The aim of the study was to examine the clinical experiences of limiting ventilatory support at tertiary care hospital ICU in Czech Republic. Methods and Results. A retrospective, descriptive study of all patients experienced terminal weaning (TW) in years 1999–2001 was conducted. Diagnosis, length of ICU stay (LOS) in days before decision of TW was made, duration of TW (TW time = time from starting TW to cardiac arrest in minutes), way of TW and difference in TW time between selected patients subgroups were also evaluated. Selected data are presented as mean or median, t-test or Mann-Whitney Rank Sum Test were used, p<0.05 was considered statistically significant. The TW procedure was employed in 46 patients, stepwise reduction of ventilatory support was performed in 23 patients, ventilator withdrawal procedure in 23 patients. The mean TW time in all patients was 188 minutes. There was shorter TW time in patients with analgosedation comparing to those without (median 17, resp. 161 minutes, p=0.002). Patients without respiratory activity showed shorter TW time comparing to patients with preserved respiratory activity (median 17, resp. 85 minutes, p=0.014). Conclusions. Terminal weaning represents an important part of processes of discontinuing life-sustaining therapies in terminally critically ill patients. There is medical, ethical and legal basis to employ this procedure at intensive care unit.
- MeSH
- analgezie MeSH
- dokumentace MeSH
- kritický stav diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- odpojení od ventilátoru metody MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rozhodování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Při stanovení nutriční podpory u kriticky nemocných respektujeme klasický model stresového metabolismu (D. Cuthbertson, 1942), podle něhož probíhá metabolická odpověď na stres ve 2 následných fázích – „ebb“ fázi a „flow“ fázi. Cílem nutriční podpory je snížení stupně katabolismu a zajištění dostatečné dodávky nutričních substrátů k podpoře proteosyntézy. Algoritmus plánování nutriční podpory má 3 kroky: splnění podmínek pro zahájení nutriční podpory, stanovení aktuální energetické potřeby a určení strategie nutriční podpory s preferencí časné enterální výživy, pokud nejsou kontraindikace jejího podání.
At the estimation of the nutritional support in critically ill patients we respect the classical model of stress metabolism (D. Cuthbertson, 1942), according to which the metabolic response to stress runs in 2 subsequent phases – the ebb phase and the flow phase. The aim of the nutritional support is catabolism grade decrease and sufficient delivery ensurement of the nutritional substrates for the proteosynthesis support. Algorithm of the nutritional support planning has 3 steps: fulfilment of the conditions for nutritional support start, estimation of the actual nutritional requirements and determination of the nutritional support strategy with the preference of early enteral feeding, unless there are contraindications of administration.
