Akutní respirační distress syndrom ARDS představuje již více než dvě desetiletí závažný klinický problém u nemocných v kritickém stavu. Předpokladem dosažení dobrých výsledků při léčbě nemocných s ARDS je, dle našeho názoru, vytvořeni institucionálního konsensuálního protokolu — standardu, upravujícího léčebný postup u těchto nemocných. Tento protokol formuluje základní zásady primárního zajištění nemocných s ARDS, ventilační a oxygenační podpory, monitorování, infuzní terapie, nutriční podpory, farmakoterapie, polohování, zajištění dýchacích cest a použití některých méně obvyklých technik podpory těchto nemocných, jako jsou aplikace oxidu dusnatého a použití mimotélnich eliminačních technik.

For over two decades, acute respiratory distress syndrome (ARDS) presents an important clinical problem in critically ill patients. In our humble opinion, the basic condition for reaching good results in treating ARDS patients is the development of the local institute consensus protocol - standard treatment protocol for those patients. This protocol postulates basic principles of primary care for A RDS patients: ventilatory and oxygenation support, monitoring, infusion therapy, nutritional support, pharmacotherapy, positioning, airway management and the implementation of some not routinely used supporting techniques of those patients including administration of nitric oxide and extracorporeal elimination techniques.

• MeSH
• klinické protokoly MeSH
• syndrom respirační tísně novorozenců diagnóza   terapie   MeSH

Cíl práce: Retrospektivní posouzení změn bakteriální flóry a vývoje rezistence na antibiotika v letech 1995 -1998. Vytvoření empirického antimikrobiálního protokolu na základě získaných poznatků. Metodika: Pacienti léčení na Oddělení klinické hematologie FN Královské Vinohrady byli pravidelné mikrobiologicky monitorováni v průběhu intenzivní chemoterapie a během infekčních komplikací. Kultivace a stanovení cidivosti na antibiotika bylo prováděno podle běžných standardů. Statistické srovnání bylo provedeno pomocí X2 testů. Nový antibiotický protokol pro rizikové pacienty byl koncipován tak, aby v prvním kroku poskytl alespoň 90% a ve druhém kroku 100% pokrytí nejvirulentnějších kmenů. Výsledky: Bylo hodnoceno celkem 701 bakteriálních kmenů. Za uvedené období došlo k signifikantní změně poměru grampozilivních a gramnegativních mikrobů (1995 - 1996: 45 % grampozitivních kmenů, 1997 - 1998: 57 % grampozitivních kmenů). Z grampozitivních organismů byl nejčastěji kultivován Staphylococcus epidermidis (32 %), z gramnegativních pak Escherichia coli (37 %). U grampozitivních organismů došlo mezi léty 1997 a 1998 pouze k významnému nárůstu rezistence Enterococcus faecium na gentamicin (23 % v. 100 %). Rezistence na vankomycin zůsťala nulová. U gramnegativních organismů došlo mezi léty 1997 a 1998 k signifikantnímu nárůstu rezistence na gentamicin, amikacin a ceftazidim (7 % v. 21 %, 4 % v. 15 %, 3 % v. 20 %). V obou skupinách mikrobů došlo k překvapivému poklesu rezistence na ciprofloxacin i přes jeho rutinní profylaktické podávání. Nové empirické antimikrobiální protokoly byly postaveny na antipseudomonádových penicilinech, karbapenemech a a netílmicinu, které si zachovaly příznivé profily cidivosti po celé sledované období. Závěr: Kondnuální mikrobiologické monitorování je užitečným nástrojem pro vytvoření klinicky relevantního antimikrobiálního protokolu.

Objective: Retrospective evaluation of bacterial flora and its resistance to antibiotics in the years 1995-1998. Construction of an empirical antimicrobial protocol on the basis of these results. Methods: Patients treated at the Královské Vinohrady University Hospital, Department of Clinical Haematology were subjected to antimicrobial mononitoring during intensive chemotherapy and/or infectious episodes. Cultivation and sensitivity screening assays were performed according to acce:epted standards. Statistical analysis was performed with the use of chi-square test. A new antimicrobial protocol for high-risk patients was constructed to cover at least 90% of the most dangerous pathogens in the first, and 100% of pathogens in the second step. Results: 701 bacterial strains were evaluated. In the period under study a significant shift occurred towards grampositive pathogens (1995-96: 45% grampositive strains, 1997-98: 57% grampositive strains). Among grampositive microbes, the most frequendy found was Staphylococcus epidermidis (32%), among gramnegative microbes it was Escherichia coli (37%). Among grampositive organisms, the only significant increase of resistance wwas observed in Enterococcus faecium (23% re.sistance to gentamicin in 1997, 100% in 1998). No strain resistant to vancomycin was found. Among grampositive organisms, there was a significant increase of resistance to gentamicin, amikacin and ceftazidim (7% v 21%, 4% v 15%, 3% v 20% in the years 1997 and 1998). In both groups, a significant decrease of resistance to ciprofloxacin was observed, despite its routine prophyhyl^acúc use. New empirical protocols are based on antipseudomonadal penicillins, carbapenems and netilmicin, which kept a very good sensitivtivity profile during the studied period. Conclusion: Continuous bacteriological monitoring is a useful tool for the construction of a clinically relevant antimicrobial protocol.

• MeSH
• antibiotická profylaxe metody   normy   MeSH
• antibiotická rezistence MeSH
• bakteriální infekce farmakoterapie   mikrobiologie   MeSH
• gramnegativní bakterie izolace a purifikace   účinky léků   MeSH
• grampozitivní bakterie izolace a purifikace   účinky léků   MeSH
• hematologické nádory MeSH
• lidé MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• látky znečišťující vzduch chemie   normy   MeSH
• monitorování životního prostředí MeSH
• ozon MeSH
• Publikační typ
• směrnice MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Cíl studie: Zhodnotit účinnost léčebného protokolu ke korekci glykémie u kriticky nemocných. Typ studie: Prospektivní, intervenční klinická studie v jednom centru. Název a sídlo pracoviště: ARK FN U svaté Anny v Brně. Materiál a metoda: Hodnocení glykémií a léčby inzulinem během 5denního testovacího období na 8lůžkovém oddělení ARK. Hodnocení compliance s protokolem. Hodnocení korelace glykémií stanovovaných krevním analyzátorem a glukometrem. Výsledky:Podle protokolu bylo postupováno v 71 z 106 možných případů (compliance 67 %).V případě hyperglykémie došlo během následujících 6 hodin k signifikantnímu poklesu glykémie ((z 9,2 (8,0–10,7) na 6,0 (5,0–9,3) mmol/l; p<0,00001)), a to nejčastěji mezi 2. a 6. hodinou po změně dávky inzulinu – z 8,0 (6,4–11,2) na 6,0 (5,0–9,3) mmol/l; p<0,01. Byla-li zjištěna normoglykémie (4–6 mmol/l), (n=34); při kontrole za 6 hodin byla tato přítomna pouze u 15 případů (44 %). Závažná hypoglykémie (< 3 mmol/l) se během studie vyskytla celkem 5krát, z toho pouze 1krát při měření glykémie analyzátorem. Nejčastější příčinou nedodržení protokolu byla nespokojenost sester s vývojem glykémie při kontrole po 1 a hlavně 2 hodinách po korekci dávky inzulinu. Hodnoty glykémií se během studie pohybovaly v rozmezí 6,3 (6,0–8,7), což je hodnota, která se neliší v období před studií, ani po ní – 7,3 (6,1–9,1) mmol/l, resp. 6,0 (5,0–8,7) mmol/l; NS. Glykémie z arteriální krve stanovená analyzátorem byla v průměru o 0,46 ± 1,12 mmol/l vyšší než glykémie z kapilární krve stanovená glukometrem. Závěr: Zavedení protokolu ke korekci glykémie u kriticky nemocných vede ke zvýšení zájmu o danou problematiku. K dosažení terapeutických výsledků je nutné důkladné zaškolení a delší testovací období.

Objective: To evaluate the impact of therapeutic protocol for glycaemia correction in the critically ill. Design: Prospective, intervention study in one centre. Setting: Department of Anaesthesia and Intensive Care, St. Anna's University Hospital, Brno, Czech Republic. Material and method: Evaluation of glycaemia and insulin therapy during five day test in 8-bed general ICU. Evaluation of compliance with the therapeutic protocol and glycaemic values obtained by two methods (biochemical analyser and glucometer). Results: Nurses followed the protocol in 71 out of 106 relevant cases (compliance 67 %). In case the hyperglycaemia was measured, a significant decrease in glycaemia has been found in the following 6 hour period: from 9.2 (8.0–10.7) to 6.0 (5.0–9.3) mmol/l; P<0.00001. The most significant decrease was measured between the 2nd and 6th hours after an insulin dose change: from 8.0 (6.4–11.2) to 6.0 (5.0–9.3) mmol/l; P<0.01. In case the normoglycaemia (4–6 mmol/l) was measured (n=34), this was present only in 15 (44 %) cases at the following check after 6 hours. Severe hypoglycaemia (< 3 mmol/l) occurred in 5 cases during the study and only 1 of these values was measured with the analyser.The mostfrequentdeviation from the protocol was caused by further correction of insulin dose after one and especially 2 hours after previous insulin dose change. Glycaemia during the study was 6.3 (6.0–8.7) and did not differ from glycaemia measured before and after the study ((7.3 (6.1–9.1) and 6.0 (5.0–8.7) mmol/l, respectively; NS). Arterial blood glucose from analyser was higher by 0.46 ± 1.12 mmol/l compared to capillary blood glucose from glucometer. Conclusion: The implementation of normoglycaemia protocol in the critically ill increases interest in this topic among the ICU staff.Seminars explaining the protocol including its importanceand longer test period are necessary to reach significant therapeutic results.

• MeSH
• hyperglykemie diagnóza   MeSH
• jednotky intenzivní péče MeSH
• krevní glukóza analýza   MeSH
• lidé MeSH
• monitorování fyziologických funkcí metody   MeSH
• péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND: The aims of this prospective study were to determine the prevalence of clinically silent rejection changes and of nephrotoxicity of calcineurin inhibitors among repeated protocol biopsies of transplanted kidneys and to assess their impacts on chronic graft function and damage at the end of 1 year. METHODS: We performed 424 protocol biopsies among 158 patients over the first year after transplantation. We monitored parameters of graft function and progression of chronic changes among subjects with clinically silent rejection or toxicity for comparison with a control cohort showing normal histological findings. The results of statistical tests were considered to be significant at a level of P < .05. RESULTS: At 3 weeks, 3 months, and 12 months, there were normal histological findings among 30 (19%), 21 (14.8%), and 14 (11.3%) patients, respectively; subclinical rejection changes occurred in 49 (31%), 36 (25.4%), and 20 (16.2%) grafts, respectively. At the third week, histological signs of toxicity occurred in 33 (20.9%) patients with significant persistence despite reductions in calcineurin inhibitor doses. At the end of 1 year of follow-up, both subclinical and toxic changes produced similar increases in chronic changes as quantified by the Banff score and were significantly different from the control group (P < .05). Serum creatinine concentrations and glomerular filtration rates did not accurately reflect the degree of graft damage in the early posttransplantation period. CONCLUSIONS: Subclinical rejection and toxic changes among a significant proportion of grafts are associated with progression of chronic changes already over the first year following transplantation. Hence they represent independent risk factors for the development of irreversible graft damage. Protocol biopsy seems to be an important method to monitor immunosuppressive therapy.

• MeSH
• dospělí MeSH
• imunosupresiva terapeutické užití   MeSH
• klinické protokoly MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• monitorování léčiv MeSH
• přežívání štěpu MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rejekce štěpu MeSH
• senioři MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Léčebný protokol invazivního meningokokového onemocnění (IMO) je určen pro nemocniční léčbu na infekčních odděleních, dětských odděleních, JIP a lůžkových ARO. Léčení těžkých forem je vhodné provádět ve specializovaných centrech, v nichž je dostupný kompletní diagnostický a léčebný servis. Včasné zahájení léčby je zásadní podmínkou dosažení příznivého klinického výsledku. Oddalování zahájení léčebných postupů do doby přijetí na specializované oddělení je závažnou chybou. Protokol vznikl v návaznosti na léčebný standard IMO pro přednemocniční neodkladnou péči publikovaný v roce 2002. Léčebný protokol je uveden charakteristikou klinického obrazu a rozdělením IMO podle klinických forem. Následuje popis iniciální resuscitace dospělých i dětí. Podrobně jsou popsané způsoby diagnostiky, která probíhá paralelně s iniciální resuscitací. Při posouzení celkového stavu se hodnotí i příznaky, které svědčí pro závažný průběh onemocnění. Jejich přítomnost předurčuje nemocného k léčbě na JIP nebo ARO. Prioritou je antibiotická léčba, která musí být zahájena do 30 minut po vyslovení podezření na IMO. Následuje přehled monitorovaných parametrů s uvedením cílových hodnot hemodynamických parametrů. Kromě objemové léčby jsou uvedeny i možnosti farmakologické podpory oběhu, indikace umělé plicní ventilace, indikace kortikosteroidní léčby, možnosti léčby hemokoagulační poruchy, léčba nitrolebeční hypertenze a přehled doplňkové léčby.

The Therapeutic protocol of invasive meningococcal disease (IMD) is intended for hospital treatment at departments of infectious diseases, pediatrie departments, intensive care units and eritical care units of departments of anaesthesiology, resuscitation and intensive care. Therapy of severe forms of IMD should be carried out in speciál centers with complete diagnostic and therapeutic servis available. Timely initiati-on of therapy is a basic condition for a favorable outcome. Delayed therapy till the moment of admission in a speciál center is a big mistake. This protocol was developed in extention of the IMD therapeutic protocol for urgent prehospital care published in 2002. In the introduction of the therapeutic protocol there are described characteristics of the clinical picture and IMD is classified according to its clinical forms. The initial resuscitation of adult and paediatric patients fol-lows. Diagnostic procedures protocol is realized in parallel with initial resuscitation. During assessment of the patienťs generál condition it is necessary to evaluate signs typical for severe forms of IMD. Their presence is an indication for admission of the patient to the intensive or eritical care unit. Antibiotic therapy introduced within 30 minutes from the first suspicion of IMD represents the basic priority. A review of hemodynamic parameters under monitoring follows with their target values. In addition to volume therapy, possibilities of catecholamin circulatory support, indications for ventilátory support, corticosteroid therapy, possibilities of therapy of emocoagulation disorders, therapy of intraeranial hypertension and additional therapeutic procedures are included.

• MeSH
• algoritmy MeSH
• diagnostické techniky a postupy MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• meningitida diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
• příznaky a symptomy MeSH
• resuscitace MeSH
• terapie MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Autoři v retrospektivní studii vyhodnocují období 17 let v letech 1980 – 1996, kdy byly na AR klinice ve FN v Motole ošetřovány děti v kritickém stavu s edémem mozku v podmínkách resuscitační péče. Byla vyhodnocena skupina 442 dětí, jediným vstupním kritériem souboru bylo monitorování nitrolebního tlaku bez ohledu na věk, pohlaví a diagnózu pacienta. Byl použit epidurální přístup monitorování nitrolebního tlaku užitím zařízení vlastní konstrukce. V terapii byl použit obvyklý staircase terapeutický protokol, který se v průběhu doby měnil a aktualizoval. Nejpočetnější věkovou skupinou byla skupina školních dětí (49 %), nejčasnější diagnózou bylo trauma (35 %). Celkové přežití bylo 54 % bez rozdílu věku a diagnóz. Skupina kojenců se jevila jako nejrizikovější. Doba monitorování ICP byla 1 – 43 dní. Od roku 1997 se na pracovišti přešlo na intraparenchymový přístup monitorování.

Authors evaluate in retrospective study group of 442 children in year 1980 – 1996 treated in PICU in Motol for brain oedema. Input criteria of the group was ICP monitoring. Epidural way of ICP monitoring was used. Standard staircase therapeutical protocol was used updated during time. Most frequent group of school children had greatest count (49%), most frequent diagnosis was trauma (35 %). General rate of surviving was 54 % without difference of age and diagnosis. The children with age till one year were highest risk group. Time of monitoring was 1 – 43 days. Since 1997 was epidural ICP monitoring replaced with intraparenchymal acces.

• MeSH
• dítě MeSH
• edém mozku diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• epidurální prostor MeSH
• intrakraniální tlak MeSH
• kojenec MeSH
• kritický stav diagnóza   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• monitorování fyziologických funkcí metody   přístrojové vybavení   MeSH
• předškolní dítě MeSH
• resuscitační péče metody   přístrojové vybavení   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• předškolní dítě MeSH

• MeSH
• monitorování životního prostředí MeSH
• Organizace spojených národů MeSH
• programy národního zdraví MeSH
• Světová zdravotnická organizace MeSH
• znečištění vody prevence a kontrola   MeSH

Monitoring brain integrity and neurocognitive function is a new and important target for the management of a patient treated with extracorporeal membrane oxygenation (ECMO), in particular because of the increasing awareness of cerebral abnormalities that may potentially occur in this setting. Continuous regular monitoring, as well as repeated assessment for cerebral complications has become an essential element of the ECMO patient management. Besides well-known complications, like bleeding, ischemic stroke, seizures, and brain hypoperfusion, other less defined yet relevant injury and clinical manifestations are increasingly reported and impacting on ECMO patient prognosis at short term. Furthermore, it is becoming more evident that neurologic complication may not occur only in the early phase. Indeed, other potential adverse events related to the long-term neurocognitive function have been also recently documented either in children or adult ECMO patients. Despite increasing awareness of these aspects, generally accepted protocols and clinical management strategies in this respect are still lacking. Current means to monitor brain perfusion or detecting ongoing cerebral tissue injury are rather limited, and most techniques provide indirect or post-insult recognition of irreversible tissue injury. Continuous monitoring of brain perfusion, serial assessment of brain-derived serum biomarkers, timely neuro-imaging, and post-discharge counselling for neurocognitive dysfunction, particularly in pediatric patients, are novel pathways focusing on neurologic assessment with important implications in daily practice to assess brain function and integrity not only during the ECMO-related hospitalization, but also at long-term to re-evaluate the neuropsychological integrity, although well designed studies will be necessary to elucidate the cost-effectiveness of these management strategies.

• MeSH
• časové faktory MeSH
• intraoperační neurofyziologická monitorace metody   MeSH
• lidé MeSH
• mimotělní membránová oxygenace * MeSH
• mozek fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• elektrofyziologie MeSH
• endokrinní chirurgické výkony MeSH
• intraoperační neurofyziologická monitorace MeSH
• nemoci paratyreoidey MeSH
• nemoci štítné žlázy MeSH
• nervus laryngeus recurrens MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• otorinolaryngologie
• endokrinologie