Závěrečná zpráva o řešení grantu Agentury pro zdravotnický výzkum MZ ČR
nestr.
Along with individual's genetic predisposition, host microbiome is an important factor in etiopathogenesis of gastroesophageal reflux disease (GERD), increasing significantly risk of developing esophagitis (RE), Barrett's esophagus (BE), and esophageal adenocarcinoma (EAC). The project aim is to determine markers at the level of microbiome, host genes and their interactions for earlier diagnosis/prediction of BE and EAC The project includes analyses of (1) metagenome and metatranscriptome at several sites of gastrointestinal tract (GIT) in GERD patients, (2) host exome and transcriptome in esophageal tissue in patients with BE/EAC, and (3) genetic profile of GERD patients. Mutations in patient ́s exome/genome and gene expression levels in esophagus tissue will be correlated with microbiome and its functional activity in the GIT and clinical finding with in vivo endomicroscopy. Based on the obtained data, we will propose modification of the standard care regime for GERD patients to avoid progressive/irreversible changes reducing patients ́ life quality or even threating their lives.
Hostitelský mikrobiom spolu s genetickou predispozicí jedince jsou důležitými faktory v etiopatogenezi refluxní choroby jícnu (GERD), která významně zvyšuje riziko rozvoje ezofagitidy (RE), Barrettova jícnu (BE) a adenokarcinomu ezofagu (EAC). Cílem projektu je determinace markerů na úrovni mikrobiomu, genů hostitele a jejich interakcí pro časnější diagnostiku a predikci rozvoje BE a EAC. Projekt obsahuje 3 části: (1) analýzu metagenomu a metatranskriptomu v několika lokalitách gastrointestinálního traktu (GIT) u pacientů s GERD, (2) analýzu hostitelského exomu a transkriptomu ve tkáni jícnu u pacientů s BE/EAC, a (3) analýzu genetického profilu pacientů s GERD a jeho komplikacemi. Mutace v exomu/genomu pacienta a míra exprese genů ve tkáni jícnu budou korelovány s mikrobiomem a jeho funkční aktivitou v GITu a klinickým nálezem doplněným o in vivo endomikroskopii. Na základě získaných dat se pokusíme navrhnout modifikaci standardního režimu péče o pacienty s GERD s cílem předejít pokročilým a ireverzibilním změnám snižujícím kvalitu života pacientů, resp. ohrožujících je na životě.
- Klíčová slova
- sekvenování nové generace, mikrobiom, microbiome, Genetická predispozice, Genetic predisposition, In vivo diagnostika, refluxní choroba jícnu, Barrettův jícen, adenokarcinom jícnu, in vitro diagnostika, Barrett's esophagus, in vitro diagnostics, Next-generation sequencing, Esophageal adenocarcinoma, in vivo diagnostics, metatranskriptom, metatranscriptome, esophageal reflux disease,
- NLK Publikační typ
- závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR
Úvod: Minimálně invazivní distální pankreatektomie (MIDP) zahrnuje laparoskopickou a robotickou distální pankreatektomii (RDP). MIDP je často první adaptovanou minimálně invazivní operací pankreatu z důvodu absence rekonstrukční fáze. V posledních letech se dostává do popředí robotická chirurgie. Metody: Autoři prezentují první zkušenosti s RDP a výsledky pilotního souboru pacientů retrospektivně zhodnocené z prospektivně vedené databáze. Výsledky: Od září 2021 do října 2022 byla na III. chirurgické klinice 1. LF UK a FN v Motole provedena RDP u 5 pacientů. Pacienti byli ve věku 20 až 70 let. Všem byla provedena splenektomie. Konverzi nevyžadovala žádná z operací. Jeden pacient byl reoperován pro krvácení ze staplerové linie. Doba hospitalizace byla 4−14 dnů a celková doba sledování byla 2−14 měsíců. Závěr: Podle našich prvotních zkušeností RDP je bezpečným a účinným chirurgickým přístupem pro léčbu tumorů těla a kaudy pankreatu u selektované skupiny pacientů. Exaktní zhodnocení vlastních výsledků bude možné až na větším souboru pacientů.
Introduction: Minimally invasive distal pancreatectomy (MIDP) includes both laparoscopic and robotic distal pancreatectomy (RDP). MIDP is often adopted first due to the absence of the requirement of a complex reconstruction. In recent years, an increase in the use of robotic surgery has been noted. Methods: The authors present initial experience with RDP and retrospective analysis of data from prospectively collected database. Results: Between September 2021 and October 2022 five patients undergoing RDP with splenectomy performed in the 3rd Department of Surgery, 1st Faculty of Medicine, Charles University and Motol University Hospital were included from a prospectively maintained database. The age was from 20 to 70 years. No conversion was required. One patient underwent reoperation due to staple-line hemorrhage. Postoperative hospital stay was from 4 to 14 days. The follow-up period was from 2 to 14 months. Conclusion: Our first experience demonstrates RDP is a safe and efficacious approach for tumors of pancreatic body and tail in selected patients. A larger number of patients is needed to obtain more accurate results.
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- pankreatektomie * metody přístrojové vybavení MeSH
- roboticky asistované výkony * metody přístrojové vybavení MeSH
- senioři MeSH
- splenektomie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Úvod: Minimálně invazivní ezofagektomie je ve srovnání s otevřeným výkonem spojená s nižší pooperační morbiditou a lepší kvalitou života pacien- tů při srovnatelných onkologických výsledcích. Roboticky asistovaná operace představuje další krok v rozvoji minimálně invazivní chirurgie. Naším cílem je prezentovat výsledky pilotního souboru pacientů, kteří podstoupili roboticky asistovanou minimálně invazivní ezofagektomii (RAMIE). Metody: Retrospektivně byla analyzována iniciální kohorta pacientů s RAMIE. Popsána je naše operační technika. Hodnoceny byly operační charak- teristiky, histopatologické výsledky, pooperační průběh, výskyt komplikací a pooperační mortalita. Výsledky: Od března 2022 do června 2023 byla na našem pracovišti provedena RAMIE celkem u 31 pacientů, z toho hybridní RAMIE (břicho robo- ticky, hrudník otevřeně) u 11 pacientů a totální RAMIE u 20 pacientů. Většina nemocných byla mužského pohlaví, měla lokálně pokročilý nádor, dominantně adenokarcinom a neoadjuvantní léčbu. Lokalizace anastomózy byla u 30 pacientů v hrudníku a u jednoho pacienta na krku. Celkový operační čas byl 495 min. (medián) a krevní ztráty 200 ml (medián). R0 resekce bylo dosaženo u 87 % pacientů. Medián odstraněných lymfatických uzlin byl 26. Pooperační komplikace Clavien-Dindo ≥3 se vyskytly u 9 (29 %) nemocných. Čtyři (13 %) pacienti vyžadovali reoperaci. Insuficience anastomózy byla zjištěna u 5 (16 %), pneumonie u 9 (29 %) nemocných. Medián hospitalizace byl 9 dní. Pooperačně zemřel jeden pacient. 30denní a 90denní mortalita byla 0 % a 3,2 %. Závěr: Naše prvotní zkušenosti ukazují, že RAMIE je bezpečný chirurgický přístup v léčbě karcinomu jícnu a její implementaci na našem pracovišti považujeme za úspěšnou. Po překonání učicí křivky doufáme ve zkrácení operačního času a zvýraznění medicínského profitu pro pacienta.
Introduction: Minimally invasive esophagectomy is associated with lower postoperative morbidity and better quality of life compared to open esophagectomy in patients with comparable oncological outcomes. Robotic-assisted surgery represents the next step in the development of mini- mally invasive surgery. We aim to present the results of a pilot cohort of patients undergoing robotic-assisted minimally invasive esophagectomy (RAMIE). Methods: An initial cohort of patients with RAMIE was retrospectively analyzed. Operative characteristics, histopathological results, postoperative course, incidence of complications, and postoperative mortality were evaluated. Results: From 3/2022 to 6/2023, a total of 31 patients underwent RAMIE at our institution, including hybrid RAMIE (robotic abdomen, open chest) in 11 and total RAMIE in 20 patients. Most patients were male, had locally advanced tumors, predominantly adenocarcinoma and neoadjuvant treat- ment. Thirty patients had Ivor-Lewis and one patient had McKeown esophagectomy. The median total operative time was 495 minutes and median blood loss was 200 mL. R0 resection was achieved in 87% of patients. A median of 26 lymph nodes were removed. Postoperative Clavien-Dindo ≥3 complications occurred in 9 (29%) patients. Four (13%) patients required reoperation. Anastomotic leak was found in 5 (16%) and pneumonia in 9 (29%) patients. The median hospital stay was 9 days. One patient died in the postoperative period. Thirty-day and 90-day mortality rates were 0% and 3.2%, respectively. Conclusion: Our initial experience shows that RAMIE is a safe surgical procedure and we consider its implementation at our institution to be success- ful. After overcoming the learning curve, we hope to reduce the operative time and increase the medical benefit for the patient.
- MeSH
- dospělí MeSH
- ezofagektomie * metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody MeSH
- nádory jícnu * chirurgie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- pooperační péče MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- roboticky asistované výkony metody MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
The epidermal growth factor (EGF) and its receptor (EGFR) gene-gene interactions were shown to increase the susceptibility to esophageal cancer. However, the role of the EGF/EGFR pathway in the development of gastroesophageal reflux disease (GERD) and its complications (reflux esophagitis (RE), Barrett's esophagus (BE), and esophageal adenocarcinoma (EAC)) remains unclear. This association study is aimed at investigating functional EGF and EGFR gene polymorphisms, their mRNA expression in esophageal tissues, and EGF plasma levels in relation to RE, BE, and EAC development in the Central European population. 301 patients with RE/BE/EAC (cases) as well as 98 patients with nonerosive reflux disease (NERD) and 8 healthy individuals (controls) were genotyped for +61 A>G EGF (rs4444903) and +142285 G>A EGFR (rs2227983) polymorphisms using the TaqMan quantitative polymerase chain reaction (qPCR). In random subgroups, the EGF and EGFR mRNA expressions were analyzed by reverse transcription qPCR in esophageal tissue with and without endoscopically visible pathological changes; and the EGF plasma levels were determined by enzyme-linked immunosorbent assay. None of the genotyped SNPs nor EGF-EGFR genotype interactions were associated with RE, BE, or EAC development (p > 0.05). Moreover, mRNA expression of neither EGF nor EGFR differed between samples of the esophageal tissue with and without endoscopically visible pathology (p > 0.05) nor between samples from patients with different diagnoses, i.e., RE, BE, or EAC (p > 0.05). Nevertheless, the lower EGF mRNA expression in carriers of combined genotypes AA +61 EGF (rs4444903) and GG +142285 EGFR (rs2227983; p < 0.05) suggests a possible direct/indirect effect of EGF-EGFR gene interactions on EGF gene expression. In conclusion, EGF and EGFR gene variants and their mRNA/protein expression were not associated with RE, BE or EAC development in the Central European population.
- MeSH
- adenokarcinom * patologie MeSH
- Barrettův syndrom * metabolismus MeSH
- epidermální růstový faktor genetika MeSH
- erbB receptory genetika metabolismus MeSH
- gastroezofageální reflux * genetika MeSH
- jednonukleotidový polymorfismus MeSH
- lidé MeSH
- messenger RNA MeSH
- nádory jícnu * patologie MeSH
- peptická ezofagitida * genetika MeSH
- studie případů a kontrol MeSH
- transportní proteiny genetika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Předoperační chemoradioterapie (CRT) a perioperační chemoterapie (CHMT) jsou standardem léčby adenokarcinomů distálního jícnu a gastroezofageální junkce. PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou (18F-FDG-PET/CT) patří mezi základní stagingová vyšetření s určitým prognostickým významem a v poslední době byla studována pro možnost ukázat prognostické nebo prediktivní výsledky vhodné pro individualizaci léčebné strategie. Cíl: Cílem této přehledové práce je zmapovat úlohu 18F-FDG-PET/CT pro předpověď léčebné odpovědi na CHMT a CRT, což by mohlo být východiskem pro personalizovanou léčbu. Obsah: Pro kvantifikaci léčebné odpovědi je nejčastěji užívána změna metabolické aktivity v maximální standardizované hodnotě vychytávání, objemovým parametrem je celková glykolýza léze. Metoda k standardizaci měření byla nabídnuta v systému PERCIST. Bylo publikováno několik studií, které dokládají, že pokles metabolické aktivity po chemoterapii koreluje se zástupným ukazatelem výsledku léčby, kterým je stupeň regrese nádoru v resekované tkáni, ale i s přežitím nebo dobou do progrese. Cut-off hodnota oddělující citlivé a rezistentní nádory kolísala od 33 do 78 %, měření probíhalo buď na konci neoadjuvantní léčby, nebo "časně", tj. přibližně 2 týdny po 1. cyklu CHMT. Tato hodnota ale nebyla dosud validována a významně kolísaly parametry senzitivity, specificity i negativní a pozitivní prediktivní hodnoty pro předpověď výsledku léčby. V případě předoperační CRT se pomocí PET/CT nepodařilo předpovědět s dostatečnou přesností kompletní léčebnou odpověď. Studie využívající časnou metabolickou odpověď pro změnu léčebné strategie u non-responderů zatím neprokázaly, zda změna léčebného postupu u pacientů bez časné metabolické odpovědi na CHMT zlepší přežití. V případě randomizace nebylo nikdy použito standardní rameno s pokračováním původní CHMT. Závěr: Hodnocení časné odpovědi založené na PET má potenciál pro úpravu léčby u nemocných, u kterých nebyla prokázána časná odpověď na CHMT. Není to ale přístup vhodný pro rutinní praxi mimo klinické studie. Zatím je zřejmě možné použít časnou metabolickou odpověď pro malé průzkumné studie hodnotící v předoperační léčbě lokalizovaného karcinomu jícnu nové látky a jejich kombinace.
Background: Preoperative chemoradiotherapy (CRT) and perioperative chemotherapy (CHMT) are a standard of care for distal esophageal and gastroesophageal junction adenocarcinomas. PET/CT using 18F-fluorodeoxyglucose (18F-FDG-PET/CT) is one of the basic staging examinations with a certain prognostic significance and has recently been studied for the possibility of showing prognostic or predictive results suitable for the individualization of treatment strategy. Purpose: The aim of this review is to map the role of 18-FDG-PET/CT in predicting the response to CHMT and CRT, which could be a starting point for personalized treatment. Content: The change in metabolic activity in the maximum standardized uptake value is most often used to quantify the treatment response; total lesion glycolysis is a volumetric parameter. A method for standardizing measurements was offered in the PERCIST system. Several studies have been published showing that the decrease in metabolic activity after chemotherapy correlates with a surrogate measure of the treatment outcome, which is the degree of tumor regression in the resected tissue, but also with survival or time to progression. The cut-off value separating sensitive and resistant tumors varied from 33 to 78%, the measurement took place either at the end of neoadjuvant treatment or "early, about 2 weeks after the first cycle of CHMT. However, this value has not yet been validated and the parameters of sensitivity, specificity and negative and positive predictive values for the prediction of treatment outcome fluctuated significantly. In the case of preoperative CRT, PET/CT could not predict the complete response to the treatment with satisfactory accuracy. Studies using early metabolic response to change the treatment strategies in non-responders have not yet shown whether changing the treatment in patients without an early metabolic response to CHMT will improve survival. In the case of randomization, a standard arm with a continuation of the original CHMT was never used. Conclusion: Evaluation of an early PET-based response has the potential to modify the treatment in patients who have not demonstrated an early response to CHMT. However, this is not an approach suitable for routine practice outside of clinical trials. So far, it seems possible to use an early metabolic response for small, exploratory studies evaluating new agents and their combinations in the preoperative treatment of localized esophageal cancer or gastroesophageal junction cancer.
- Klíčová slova
- adenokarcinom gastroezofageální junkce,
- MeSH
- adenokarcinom diagnostické zobrazování MeSH
- individualizovaná medicína MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu * diagnostické zobrazování MeSH
- PET/CT metody MeSH
- pozitronová emisní tomografie metody MeSH
- staging nádorů metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
We prospectively investigated whether metabolic response assessed by 18F-fluorodeoxyglucose positron emission tomography combined with computed tomography (PET/CT) early in the course of neoadjuvant chemotherapy is predictive of survival in patients with adenocarcinoma of the esophagus and esophagogastric junction. PET/CT was performed before and in the third week after the initiation of the first cycle of neoadjuvant chemotherapy, which consisted of epirubicin, cisplatin, and 5-fluorouracil or capecitabine. The metabolic response was defined as a relative decrease in the peak standardized uptake value (SUL) of the tumor by ≥35% or total lesion glycolysis (TLG) by ≥66%. The associations of metabolic response with overall survival (OS) and disease-free survival (DFS) were investigated using Kaplan-Meier curves and multivariable Cox regression analysis. Among 126 recruited patients, the early metabolic response was assessed in 107 patients (90 of them underwent surgical resection). The five-year OS and DFS rates of all patients were 28% and 27%, respectively. No difference was found in OS (p=0.10 for SUL, p=0.08 for TLG) or DFS (p=0.50 for SUL, p=0.20 for TLG) between metabolic responders and non-responders. Post hoc analysis of the patients with a follow-up PET/CT within 16 days showed that metabolic response reflected by SUL predicted OS (p=0.03). We concluded that metabolic response assessed by PET/CT after the first cycle of neoadjuvant chemotherapy does not predict survival in patients with adenocarcinoma of the esophagus and esophagogastric junction. However, proper timing of the follow-up PET/CT may affect the prognostic ability of the early metabolic response.
- MeSH
- adenokarcinom * diagnostické zobrazování farmakoterapie chirurgie MeSH
- fluorodeoxyglukosa F18 * MeSH
- gastroezofageální junkce diagnostické zobrazování MeSH
- lidé MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- PET/CT MeSH
- prognóza MeSH
- radiofarmaka MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Background: Perioperative chemotherapy is a recommended treatment approach for localised oesophago-gastric junction adenocarcinoma, but not all patients respond to neoadjuvant chemotherapy. Early identification of non-responders and treatment adaptation in the preoperative period could improve outcomes. GastroPET is a national, multicentre phase II trial evaluating a 18FDG-PET/CT-guided preoperative treatment strategy with the R0 resection rate as a primary endpoint. Here, we report on the accuracy of the methodology, the feasibility of the study design and patient safety data after enrolment of the first 63 patients. Methods: Patients with locally advanced oesophago-gastric junction adenocarcinoma (Siewert I - III) stage Ib-IIIc underwent baseline 18FDG-PET/CT scanning and re-evaluation after 14 days of oxaliplatinum-5FU-(docetaxel) chemotherapy. Responders were defined by a ⩾ 35% decrease in tumour FDG standardised uptake value (SUV)average from baseline. Responders continued with the same chemotherapy for 2 to 3 months prior to surgery. PET-non-responders switched to preoperative chemoradiotherapy [weekly carboplatin and paclitaxel with concurrent radiotherapy (45 Gy in 25 fractions)]. Here, we aim to confirm the feasibility of FDG-PET-based response assessment in a multicenter setting and to compare local versus central reading. In addition, we report on the feasibility of the study conduct and patient safety data. Results: A total of 64 patients received baseline and sequential 14-day 18FDG-PET/CT scanning. And, 63 were allocated to the respective treatment arm according to PET-response [35 (56%) responders and 28 (44%) non-responders]. The concordance of local versus central reading of SUV changes was 100%. Until the date of this analysis, 47 patients (28 responders and 19 non-responders) completed surgery. Postoperative complications of grade ⩾ 3 (Common Terminology Criteria for Adverse Events, CTCAE Version 5.0) were reported in five responders (18%; 95% CI: 7.9-36%) and two non-responders (11%; 95% CI: 2.9-31%), with no statistical difference (p = 0.685). One patient in each arm died after surgery, leading to a postoperative in-hospital mortality rate of 4.3% (2/47 patients; 95% CI: 1.2-14%). Conclusion: Local and central FDG-SUV quantification and PET-response assessment showed high concordance. This confirms the accuracy of a PET-response-guided treatment algorithm for locally advanced oesophago-gastric junction cancer in a multicenter setting. Preoperative treatment adaptation revealed feasible and safe for patients.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Insuficience anastomózy (anastomotický leak, AL) patří mezi nejzávažnější chirurgické komplikace po resekci jícnu. V léčbě se uplatňují metody endoskopické, radiologické a chirurgické. Předmětem sdělení je retrospektivní zhodnocení terapeutických postupů a výsledků léčby AL po transtorakální resekci jícnu s hrudní anastomózou (Ivor Lewis ezofagektomie, ILE). Metody: Retrospektivní audit všech ILE provedených v letech 2005−2019. Zhodnocení výsledků léčby AL podle Esophagectomy Complication Consensus Group (ECCG) klasifikace a podle primárního terapeutického postupu se zaměřením na léčbu jícnovým stentem. Výsledky: Z celkového počtu 817 pacientů s ILE byl AL zjištěn u 80 nemocných (9,8 %). Podle ECCG klasifikace mělo typ I 33 (41 %), typ II 23 (29 %) a typ III 24 (30 %) pacientů. Konzervativně bylo léčeno 33 pacientů (41 %). Jícnový stent byl zaveden u 39 pacientů (49 %), z toho 18 (23 %) mělo perkutánní drenáž a 17 (21 %) bylo reoperováno. Reoperace bez stentu byla provedena u 7 pacientů (9 %). Diverze jícnu s krční ezofagostomií byla provedena celkem u 16 nemocných (20 %). Léčba jícnovým stentem byla úspěšná u 24/39 pacientů (62 %). Píštěl do dýchacích cest se objevila u 4 pacientů léčených stentem (10 %). Endoskopická podtlaková terapie byla úspěšně použita u tří nemocných po selhání stentu. V důsledku AL zemřelo 8 pacientů (10 %). Mortalita AL typu I, II a III byla 0 %, 4 % a 29 %. Závěr: Úspěšná léčba AL vyžaduje individuální a multidisciplinární přístup. Na místě je primární snaha o anastomózu záchovný výkon s využitím endoskopických a radiologických metod. Při nedostatečném klinickém efektu doporučujeme neváhat s reoperací. Při selhání primární terapie je život zachraňujícím výkonem krční ezofagostomie.
Introduction: Anastomotic leak (AL) is one of the most serious surgical complications after esophagectomy. Endoscopic, radiological and surgical methods are used in the treatment of AL. The aim of this study was to retrospectively evaluate our therapeutic procedures and results of AL treatment after Ivor Lewis esophagectomy (ILE). Methods: Retrospective audit of all ILEs performed in the years 2005−2019. Evaluation of AL treatment results according to Esophagectomy Complication Consensus Group (ECCG) classification and according to the primary therapeutic procedure with a focus on the treatment with esophageal stent. Results: Out of 817 patients with ILE, AL was detected in 80 patients (9.8%): ECCG type I 33 (41%), type II 23 (29%) and type III 24 (30%) patients. Some 33 patients (41%) were treated conservatively. Esophageal stents were used in 39 patients (49%), of which 18 (23%) had concomitant percutaneous drainage and 17 (21%) were reoperated. Reoperation without a stent insertion was performed in 7 patients (9%). Esophageal diversion with cervical esophagostomy was performed in a total of 16 patients (20%). Esophageal stent treatment was successful in 24/39 patients (62%). Airway fistula occurred in 4 patients treated with stent (10%). Endoscopic vacuum therapy was successfully used in three patients after stent failure. Eight patients (10%) died as a result of AL. Mortality of AL type I, II and III was 0%, 4% and 29%. Conclusion: Successful treatment of AL requires an individual and multidisciplinary approach. The primary effort should aim to preserve anastomosis using endoscopic and radiological methods. In case of insufficient clinical effect, we recommend not to hesitate with reoperation. If primary therapy fails, the life-saving procedure is a cervical esophagostomy.
