BACKGROUND: Telerehabilitation is a practical option for individuals with multiple sclerosis (MS) to engage in sustained physical activity without -visiting a rehabilitation facility. The aim of this systematic review was to evaluate the feasibility, effectiveness, safety, and adherence of exercise-based telerehabilitation as compared with usual care for MS patients. METHODS: A comprehensive literature search adhering to PRISMA guidelines was conducted, focusing on studies published in English since 2000. The systematic review protocol was registered in PROSPERO. The selection process involved strict criteria, including studies focusing on people with MS, telerehabilitation centred on regular exercise, a control group receiving usual care, valid exercise testing, and adherence to randomized controlled trial principles. Methodological quality was assessed using the TESTEX tool, ensuring rigour in study design and reporting. RESULTS: Among the 281 records screened, 10 studies met the criteria. Telerehabilitation interventions varied in format and outcomes were assessed using diverse exercise tests and questionnaires. Despite variations, the studies collectively demonstrated promising feasibility and safety, with minimal withdrawals and minor adverse events. Effectiveness varied, with 5 out of 10 studies showing significant improvements in the intervention group. Adherence rates ranged from 38% to 100%. CONCLUSION: In most of the assessed aspects, telerehabilitation is comparable to regular centre-based rehabilitation.
- MeSH
- adherence pacienta MeSH
- cvičení * MeSH
- lidé MeSH
- roztroušená skleróza * rehabilitace MeSH
- telerehabilitace * MeSH
- terapie cvičením * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- systematický přehled MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
BACKGROUND: Genetic factors are involved in the pathogenesis of familial and sporadic amyotrophic lateral sclerosis (ALS) and constitute a link to its association with frontotemporal dementia (FTD). Gene-targeted therapies for some forms of ALS (C9orf72, SOD1) have recently gained momentum. Genetic architecture in Czech ALS patients has not been comprehensively assessed so far. OBJECTIVE: We aimed to deliver pilot data on the genetic landscape of ALS in our country. METHODS: A cohort of patients with ALS (n = 88), recruited from two Czech Neuromuscular Centers, was assessed for hexanucleotide repeat expansion (HRE) in C9orf72 and also for genetic variations in other 36 ALS-linked genes via next-generation sequencing (NGS). Nine patients (10.1%) had a familial ALS. Further, we analyzed two subgroups of sporadic patients - with concomitant FTD (n = 7) and with young-onset of the disease (n = 22). RESULTS: We detected the pathogenic HRE in C9orf72 in 12 patients (13.5%) and three other pathogenic variants in FUS, TARDBP and TBK1, each in one patient. Additional 7 novel and 9 rare known variants with uncertain causal significance have been detected in 15 patients. Three sporadic patients with FTD (42.9%) were harbouring a pathogenic variant (all HRE in C9orf72). Surprisingly, none of the young-onset sporadic patients harboured a pathogenic variant and we detected no pathogenic SOD1 variant in our cohort. CONCLUSION: Our findings resemble those from other European populations, with the highest prevalence of HRE in the C9orf72 gene. Further, our findings suggest a possibility of a missing genetic variability among young-onset patients.
- MeSH
- amyotrofická laterální skleróza * genetika MeSH
- DNA vazebné proteiny genetika MeSH
- dospělí MeSH
- expanze repetic DNA * MeSH
- frontotemporální demence * genetika MeSH
- genetická predispozice k nemoci MeSH
- kohortové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- protein C9orf72 * genetika MeSH
- protein FUS vázající RNA genetika MeSH
- protein-serin-threoninkinasy genetika MeSH
- senioři MeSH
- věk při počátku nemoci MeSH
- vysoce účinné nukleotidové sekvenování MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- MeSH
- infarkt diagnostické zobrazování etiologie patologie MeSH
- kožní manifestace MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- míšní ischemie * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- tělo obratle * diagnostické zobrazování patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- Publikační typ
- dopisy MeSH
- kazuistiky MeSH
Neuropatická bolest patří k častým klinickým příznakům onemocnění periferního (mononeuropatie, polyneuropatie) i centrálního nervového systému (míšní léze, stavy po cévních mozkových příhodách apod.). Významně snižuje kvalitu života pacientů, interferuje se spánkem a je často provázena úzkostí a/nebo depresí. Léčba neuropatické bolesti je dominantně založena na farmakoterapii, pro kterou je k dispozici řada preparátů využitelných v monoterapii či v rámci kombinované léčby. K lékům první volby (s průkazem účinnosti na úrovni IA) patří některá antiepileptika a antidepresiva. Z antiepileptik jde především o modulátory alfa-2-delta podjednotky kalciových kanálů, tedy gabapentin a pregabalin. Oba léky byly dlouhodobě považovány za srovnatelně účinné, v posledních 5–7 letech však bylo publikováno několik negativních studií vysoké kvality s pre- gabalinem, zatímco evidence účinku gabapentinu je nadále velmi robustní. Z antiepileptik je pro dosažení analgetického účinku klíčová blokáda zpětného vychytávání noradrenalinu. Využitelné jsou proto především léky ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI, např. duloxetin či venlafaxin) a také tricyklická antidepresiva (TCA, především amitriptylin), zatímco efekt inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) v terapii neuropatické bolesti prokázán nebyl. Účinné jsou také opioidy (tramadol, morfin, oxykodon, tapentadol), které jsou využívány jako léky druhé či třetí volby, a to jako monoterapie či add-on terapie k lékům první volby. U pacientů s lokalizovanou neuropatickou bolestí (např. u postherpetické neuralgie) lze využít topicky aplikované preparáty (např. kapsaicin či topicky aplikovaný lidokain), jejichž výhodou je excelentní bezpečnostní profil. Prakticky u všech zmíněných léků je pokračování terapie podmíněno dokumentací jejich účinnosti, např. poklesem intenzity bolesti hodnocené pomocí numerické škály bolesti. Vedle farmakoterapie lze v léčbě neuropatické bolesti využít také postupy nefarmakologické, síla doporučení pro jejich využití (vycházející z evidence jejich účinnosti) je však u většiny těchto postupů daleko nižší než v případě farmakoterapie, obvykle z dů- vodu absence kvalitních a dostatečně velkých studií. Většina používaných neinvazivních nefarmakologických metod má vynikající bezpečnostní profil a jejich použití je obzvláště výhodné u pacientů vyššího věku. U pacientů s periferní neuropatickou bolestí jde především o transkutánní elektrickou nervovou stimulaci (TENS), která vykazuje excelentní bezpečnost a u pacientů s lokalizovanou bolestí je doporučována dokonce jako jedna z metod 1. volby. Účinnost v léčbě neuropatické bolesti i fibromyalgie je prokázána také u vysokofrekvenční repetitivní transkraniální mozkové stimulace (rTMS) kontralaterální primární motorické kůry (M1), případně dalších oblastí mozku. U závažných refrakterních typů neuropatické bolesti je možné využít stimulaci míšní (SCS), případně stimulaci periferního nervu (PENS). Jedná se však již o invazivní metody indikované u malého procenta pacientů s vysokou intenzitou bolesti a nejnižší odpovědí na konvenční terapie. Využitelné jsou také některé psychoterapeutické metody, zejména mindfulness či kognitivně-behaviorální terapie, které lze s výhodou použít zejména jako přídatnou (add-on) terapii na úrovni druhé volby. Ostatní nefarmakologické postupy vykazují v provedených metaanalýzách nekonkluzivní výsledky a jejich užití se dle aktuální úrovně evidence spíše nedoporučuje.
Neuropathic pain is a common clinical symptom of peripheral (mononeuropathy, polyneuropathy) and central nervous systém disorders (spinal cord lesions, post-stroke conditions, etc.). It significantly reduces pa‘ients‘ quality of life, interferes with sleep and is often associated with anxiety and/or depression. The treatment of neuropathic pain is mainly based on pharmacotherapy, for which a number of agents are available for use as monotherapy or in combination therapy. First choice drugs (with evidence of efficacy at the IA level) include some antiepileptics and antidepres- sants. The antiepileptic drugs are mainly alpha-2-delta calcium channel subunit modulators, i.e. gabapentin and pregabalin. Both drugs have long been considered comparably effective, but in the last 5-7 years several negative, high-quality trials have been published with pregabalin, while the evidence for gabapentin remains very robust. Among the antiepileptic drugs, blockade of norepinephrine reuptake is key to achieving analgesia. Therefore, serotonin and noradrenaline reuptake inhibitors (SNRIs) (e.g. duloxetine or venlafaxine) and tricyclic antidepressants (TCAs, especially amitriptyline) are particularly useful, whereas the effect of serotonin reuptake inhibitors (SSRIs) in the treatment of neuropathic pain has not been demonstrated. Opioids (tramadol, morphine, oxycodone, tapentadol) are also effective and are used as second- or third-line drugs, either as monotherapy or as adjunctive therapy to first-line drugs. For patients with localised neuropathic pain (e.g. postherpetic neuralgia), topical agents (e.g. capsaicin or lidocaine) can be used, which have the advantage of an excellent safety profile. For all these agents, continuation of therapy requires documentation of efficacy, e.g. a reduction in pain intensity as assessed by a numerical pain scale. In addition to pharmacotherapy, non-pharmacological treatments can be used to treat neuropathic pain, but the strength of the recommendations for their use (based on evidence of their effectiveness) is much lower than for pharmacotherapy for most of these treatments, usually due to a lack of large, high-quality trials. Most of the non-invasive non-pharmacological methods used have an excellent safety profile and their use is particularly beneficial in older patients. For patients with peripheral neuropathic pain, transcutaneous electrical nerve stimulation (TENS) can be used with excellent safe‘y. It‘s even recommended as a first-line treatment for patients with localised pain. High-frequency repetitive transcranial brain stimulation (rTMS) of the contralateral primary motor cortex or several other brain regions has also been shown to be effective in the treatment of neuropathic pain and fibromyalgia. For refractory forms of neuropathic pain, spinal cord stimulation (SCS) or peripheral nerve stimulation (PENS) can be used, but both are invasive and their use is limited to a small percentage of patients with the most severe pain and least response to conventional therapies. Some psychotherapeutic techniques, particularly mindfulness or cognitive behavioural therapy, may also be used, particularly as second-line adjunctive therapy. Other non-pharmacological treatments have shown inconsistent results in meta-analyses and their use is not recommended based on the current level of evidence.
- MeSH
- akupunkturní terapie MeSH
- analgetika farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- antidepresiva aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- antikonvulziva aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- aromaterapie MeSH
- elektrická stimulace metody MeSH
- hyperestezie diagnóza MeSH
- kanabinoidy farmakologie terapeutické užití MeSH
- kombinovaná terapie metody MeSH
- lidé MeSH
- míšní stimulace MeSH
- neuralgie * diagnóza farmakoterapie psychologie terapie MeSH
- parestezie diagnóza MeSH
- periferní nervový systém MeSH
- transkraniální magnetická stimulace MeSH
- všímavost MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění s nejasnou patofyziologií a závažnou prognózou. Farmakoterapie v léčbě ALS cílí na zpomalení progrese a zmírnění symptomů onemocnění. První a aktuálně jediný lék zpomalující průběh onemocnění, který je určen pro celou populaci ALS pacientů, je riluzol. Pro geneticky predisponované pacienty s mutací v genu pro superoxiddismutázu (SOD1) je americkou a zcela recentně i evropskou lékovou agenturou schválen tofersen. Symptomatická farmakoterapie umožňuje zmírnit spasticitu, sialoreu, krampi, depresi, emoční nestabilitu a v terminálním stadiu onemocnění také dušnost.
Amyotrophic lateral sclerosis (ALS) is an incurable neurodegenerative disease with unclear pathophysiology and poor prognosis. Pharmacotherapy in the treatment of ALS is aimed at slowing disease progression and alleviating symptoms. The first and currently only drug that slows disease progression and is available to an unselected population is riluzole. For genetically predisposed patients with a mutation in the gene for superoxide dismutase (SOD1), tofersen is approved by the US Food and Drug Administration and more recently by the European Medicines Agency. European approval is expected soon. Symptomatic pharmacotherapy improves spasticity, sialorrhea, spasms, depression, emotional instability and, in palliative care at the end of life, dyspnea.
- Klíčová slova
- tofersen,
- MeSH
- amyotrofická laterální skleróza * diagnóza farmakoterapie MeSH
- farmakoterapie * klasifikace MeSH
- lidé MeSH
- management farmakoterapie MeSH
- příznaky a symptomy MeSH
- progrese nemoci MeSH
- riluzol farmakologie terapeutické užití MeSH
- superoxid dismutáza 1 genetika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Degenerative cervical myelopathy (DCM) represents the final consequence of a series of degenerative changes in the cervical spine, resulting in cervical spinal canal stenosis and mechanical stress on the cervical spinal cord. This process leads to subsequent pathophysiological processes in the spinal cord tissues. The primary mechanism of injury is degenerative compression of the cervical spinal cord, detectable by magnetic resonance imaging (MRI), serving as a hallmark for diagnosing DCM. However, the relative resilience of the cervical spinal cord to mechanical compression leads to clinical-radiological discordance, i.e., some individuals may exhibit MRI findings of DCC without the clinical signs and symptoms of myelopathy. This degenerative compression of the cervical spinal cord without clinical signs of myelopathy, potentially serving as a precursor to the development of DCM, remains a somewhat controversial topic. In this review article, we elaborate on and provide commentary on the terminology, epidemiology, natural course, diagnosis, predictive value, risks, and practical management of this condition-all of which are subjects of ongoing debate.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
