- Klíčová slova
- cenobamát,
- MeSH
- antikonvulziva aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- chlorfenoly MeSH
- dospělí MeSH
- epilepsie diagnóza farmakoterapie MeSH
- karbamáty MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- refrakterní epilepsie diagnóza farmakoterapie MeSH
- tetrazoly MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- novinové články MeSH
- Klíčová slova
- cenobamát,
- MeSH
- antikonvulziva * aplikace a dávkování MeSH
- dospělí MeSH
- epilepsie * chirurgie farmakoterapie MeSH
- klinické rozhodování MeSH
- kvalita života MeSH
- léková rezistence MeSH
- lidé MeSH
- statistika jako téma MeSH
- záchvaty chirurgie farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
A benzodiazepine, diazepam, has been the leading antidote for seizures caused by nerve agents, the most toxic chemical weapons of mass destruction, since the 1960s. However, its limitations have often brought questions about its usefulness. Extensive effort has been devoted into exploring alternatives, such as other benzodiazepines, anticholinergics, or glutamate antagonists. However, only few showed clear clinical benefit. The only two options to ultimately reach clinical milestones are Avizafone, a water-soluble prodrug of diazepam adopted by the French and UK armed forces, and intramuscular midazolam, adopted by the US Army. The recently FDA-approved new intramuscular application of midazolam brought several advantages, such as rapid onset of action, short duration with predictable pharmacokinetics, increased water solubility for aqueous injectable solutions, and prolonged storage stability. Herein, we discuss the pitfalls and prospects of using midazolam as a substitute in anticonvulsant therapy with a particular focus on military purposes in combat casualty care. We have also considered and discussed several other alternatives that are currently at the experimental level. Recent studies have shown the superiority of midazolam over other benzodiazepines in the medical management of poisoned casualties. While its use in emergency care is straightforward, the proper dose for soldiers under battlefield conditions is questionable due to its sedative effects.
- MeSH
- antikonvulziva * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- diazepam * aplikace a dávkování MeSH
- lidé MeSH
- midazolam * aplikace a dávkování MeSH
- nervová bojová látka * MeSH
- záchvaty * farmakoterapie chemicky indukované MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
PURPOSE: This retrospective multicenter study aimed to assess the efficacy and safety of brivaracetam (BRV) in pediatric epilepsy. METHODS: Our cohort consisted of 93 children (mean age 11.5 ± 7.5 years) with a wide spectrum of pediatric epilepsy, including epileptic encephalopathy and generalized epilepsy. Of these, 61 (60.4%) were diagnosed with focal epilepsy, 19 (15.8%) with generalized epilepsy, and 16 (15.8%) with combined epilepsy, while 8 patients (7.9%) had an unknown epilepsy type. The cohort included rare epilepsy syndromes: 8 patients with Lennox-Gastaut syndrome, 3 with Dravet syndrome, and 1 with Rasmussen syndrome. Patients had a history of various antiseizure medications (ASMs) (6.42 ± 3.15), and on average, were being treated with more than two (2.57 ± 1.16) drugs at the time of BRV deployment. RESULTS: Retention rates were high, with 80.6% of patients adhering to treatment at 3 months, 66.7% at 6 months, and 45.2% at 12 months. In 29 patients (30.1%), BRV was added in an overnight switch from levetiracetam (LEV), resulting in a reduction of behavioral adverse effects (AEs) in 5 patients (17.2%). The response rate was 25.8% at 3 months, 16.1% at 6 months, and 17.2% at 12 months, with no responders in the epileptic encephalopathy group. Therapy tolerance was notable, with 70 patients (75.3%) reporting no AEs. Transient AEs occurred in 10 patients (10.7%), and in 13 cases (14.0%), the AEs warranted dose adjustment or discontinuation of BRV. CONCLUSION: Approximately one-fifth of pediatric patients with drug-resistant epilepsy responded to BRV, with the best response observed in patients with focal seizures. However, the impact on patients with epileptic encephalopathy was limited.
- MeSH
- antikonvulziva * škodlivé účinky terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- dítě MeSH
- epilepsie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- předškolní dítě MeSH
- pyrrolidinony * škodlivé účinky terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
Neuropatická bolest patří k častým klinickým příznakům onemocnění periferního (mononeuropatie, polyneuropatie) i centrálního nervového systému (míšní léze, stavy po cévních mozkových příhodách apod.). Významně snižuje kvalitu života pacientů, interferuje se spánkem a je často provázena úzkostí a/nebo depresí. Léčba neuropatické bolesti je dominantně založena na farmakoterapii, pro kterou je k dispozici řada preparátů využitelných v monoterapii či v rámci kombinované léčby. K lékům první volby (s průkazem účinnosti na úrovni IA) patří některá antiepileptika a antidepresiva. Z antiepileptik jde především o modulátory alfa-2-delta podjednotky kalciových kanálů, tedy gabapentin a pregabalin. Oba léky byly dlouhodobě považovány za srovnatelně účinné, v posledních 5–7 letech však bylo publikováno několik negativních studií vysoké kvality s pre- gabalinem, zatímco evidence účinku gabapentinu je nadále velmi robustní. Z antiepileptik je pro dosažení analgetického účinku klíčová blokáda zpětného vychytávání noradrenalinu. Využitelné jsou proto především léky ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI, např. duloxetin či venlafaxin) a také tricyklická antidepresiva (TCA, především amitriptylin), zatímco efekt inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) v terapii neuropatické bolesti prokázán nebyl. Účinné jsou také opioidy (tramadol, morfin, oxykodon, tapentadol), které jsou využívány jako léky druhé či třetí volby, a to jako monoterapie či add-on terapie k lékům první volby. U pacientů s lokalizovanou neuropatickou bolestí (např. u postherpetické neuralgie) lze využít topicky aplikované preparáty (např. kapsaicin či topicky aplikovaný lidokain), jejichž výhodou je excelentní bezpečnostní profil. Prakticky u všech zmíněných léků je pokračování terapie podmíněno dokumentací jejich účinnosti, např. poklesem intenzity bolesti hodnocené pomocí numerické škály bolesti. Vedle farmakoterapie lze v léčbě neuropatické bolesti využít také postupy nefarmakologické, síla doporučení pro jejich využití (vycházející z evidence jejich účinnosti) je však u většiny těchto postupů daleko nižší než v případě farmakoterapie, obvykle z dů- vodu absence kvalitních a dostatečně velkých studií. Většina používaných neinvazivních nefarmakologických metod má vynikající bezpečnostní profil a jejich použití je obzvláště výhodné u pacientů vyššího věku. U pacientů s periferní neuropatickou bolestí jde především o transkutánní elektrickou nervovou stimulaci (TENS), která vykazuje excelentní bezpečnost a u pacientů s lokalizovanou bolestí je doporučována dokonce jako jedna z metod 1. volby. Účinnost v léčbě neuropatické bolesti i fibromyalgie je prokázána také u vysokofrekvenční repetitivní transkraniální mozkové stimulace (rTMS) kontralaterální primární motorické kůry (M1), případně dalších oblastí mozku. U závažných refrakterních typů neuropatické bolesti je možné využít stimulaci míšní (SCS), případně stimulaci periferního nervu (PENS). Jedná se však již o invazivní metody indikované u malého procenta pacientů s vysokou intenzitou bolesti a nejnižší odpovědí na konvenční terapie. Využitelné jsou také některé psychoterapeutické metody, zejména mindfulness či kognitivně-behaviorální terapie, které lze s výhodou použít zejména jako přídatnou (add-on) terapii na úrovni druhé volby. Ostatní nefarmakologické postupy vykazují v provedených metaanalýzách nekonkluzivní výsledky a jejich užití se dle aktuální úrovně evidence spíše nedoporučuje.
Neuropathic pain is a common clinical symptom of peripheral (mononeuropathy, polyneuropathy) and central nervous systém disorders (spinal cord lesions, post-stroke conditions, etc.). It significantly reduces pa‘ients‘ quality of life, interferes with sleep and is often associated with anxiety and/or depression. The treatment of neuropathic pain is mainly based on pharmacotherapy, for which a number of agents are available for use as monotherapy or in combination therapy. First choice drugs (with evidence of efficacy at the IA level) include some antiepileptics and antidepres- sants. The antiepileptic drugs are mainly alpha-2-delta calcium channel subunit modulators, i.e. gabapentin and pregabalin. Both drugs have long been considered comparably effective, but in the last 5-7 years several negative, high-quality trials have been published with pregabalin, while the evidence for gabapentin remains very robust. Among the antiepileptic drugs, blockade of norepinephrine reuptake is key to achieving analgesia. Therefore, serotonin and noradrenaline reuptake inhibitors (SNRIs) (e.g. duloxetine or venlafaxine) and tricyclic antidepressants (TCAs, especially amitriptyline) are particularly useful, whereas the effect of serotonin reuptake inhibitors (SSRIs) in the treatment of neuropathic pain has not been demonstrated. Opioids (tramadol, morphine, oxycodone, tapentadol) are also effective and are used as second- or third-line drugs, either as monotherapy or as adjunctive therapy to first-line drugs. For patients with localised neuropathic pain (e.g. postherpetic neuralgia), topical agents (e.g. capsaicin or lidocaine) can be used, which have the advantage of an excellent safety profile. For all these agents, continuation of therapy requires documentation of efficacy, e.g. a reduction in pain intensity as assessed by a numerical pain scale. In addition to pharmacotherapy, non-pharmacological treatments can be used to treat neuropathic pain, but the strength of the recommendations for their use (based on evidence of their effectiveness) is much lower than for pharmacotherapy for most of these treatments, usually due to a lack of large, high-quality trials. Most of the non-invasive non-pharmacological methods used have an excellent safety profile and their use is particularly beneficial in older patients. For patients with peripheral neuropathic pain, transcutaneous electrical nerve stimulation (TENS) can be used with excellent safe‘y. It‘s even recommended as a first-line treatment for patients with localised pain. High-frequency repetitive transcranial brain stimulation (rTMS) of the contralateral primary motor cortex or several other brain regions has also been shown to be effective in the treatment of neuropathic pain and fibromyalgia. For refractory forms of neuropathic pain, spinal cord stimulation (SCS) or peripheral nerve stimulation (PENS) can be used, but both are invasive and their use is limited to a small percentage of patients with the most severe pain and least response to conventional therapies. Some psychotherapeutic techniques, particularly mindfulness or cognitive behavioural therapy, may also be used, particularly as second-line adjunctive therapy. Other non-pharmacological treatments have shown inconsistent results in meta-analyses and their use is not recommended based on the current level of evidence.
- MeSH
- akupunkturní terapie MeSH
- analgetika farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- antidepresiva aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- antikonvulziva aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- aromaterapie MeSH
- elektrická stimulace metody MeSH
- hyperestezie diagnóza MeSH
- kanabinoidy farmakologie terapeutické užití MeSH
- kombinovaná terapie metody MeSH
- lidé MeSH
- míšní stimulace MeSH
- neuralgie * diagnóza farmakoterapie psychologie terapie MeSH
- parestezie diagnóza MeSH
- periferní nervový systém MeSH
- transkraniální magnetická stimulace MeSH
- všímavost MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Konvulzivní status epilepticus je tonicko-klonický záchvat trvající déle než 5 minut, nebo opakované tonicko-klonické záchvaty v tomto časovém období, mezi nimiž nedochází k návratu vědomí. Iniciálně je léčen benzodiazepiny - diazepamem i. v., midazolamem i. m. nebo podaným bukálně, nebo diazepamem podaným rektálně. V případě selhání terapie benzodiazepiny je indikováno intravenózní podání protizáchvatových léků - levetiracetamu v dávce 60 mg/kg (maximálně 4 500 mg), valproátu v dávce 40 mg/kg (maximálně 3 000 mg), nebo fenytoinu v dávce 20 mg/kg (maximálně 1 500 mg). V článku uvádíme udržovací dávky léků a věnujeme se jejich významným farmakologickým vlastnostem i možným nežádoucím účinkům. Závěrem zmiňujeme další léky potenciálně využitelné při léčbě konvulzivního status epilepticus, které jsou dostupné ve formě pro intravenózní podání - lakosamid a brivaracetam.
Convulsive status epilepticus is the form of a tonic-clonic seizure lasting longer than 5 minutes, or in the case of repeated tonic-clonic seizures within this time period. Initially is treated with benzodiazepines - diazepam i. v., midazolam i. m. or buccal, or diazepam administered rectally. If benzodiazepine therapy fails, intravenous administration of anti-seizure drugs is indicated - levetiracetam at 60 mg/kg (maximum 4500 mg), valproate at 40 mg/kg (maximum 3000 mg), or phenytoin at 20 mg/kg (maximum 1500 mg). In this article, we present maintenance doses of the drugs and discuss their important pharmacological properties and possible adverse effects. Finally, we mention other drugs potentially useful in the treatment of convulsive status epilepticus that are available in a form for intravenous administration - lacosamide and brivaracetam.
Dravetové syndrom (DS) je ve většině případů podmíněn mutací podjednotky sodíkového kanálu (SCN1A), začíná v dětském věku, nicméně se jedná o onemocnění celoživotní. V rámci článku se soustředíme na charakteristiky pacientů s DS v dospělosti. Z hlediska epileptologie je pro nás zásadní výskyt epileptických záchvatů. V dospělosti se jedná především o konvulzivní záchvaty (generalizované tonicko‐klonické, tonické nebo fokální záchvaty s přechodem do bilaterálně tonicko‐klonických záchvatů), které mohou být provokovány zvýšením tělesné teploty nebo emocemi. Nicméně rodiče/pečující o pacienty s DS uvádějí často další projevy onemocnění jako velmi významné, mnohdy více omezující než vlastní epileptické záchvaty. Jedná se především o kognitivní obtíže, poruchy učení, poruchy chování, motorické problémy (crouch gait, parkinsonismus, ataxii, abnormální postury při stoji a chůzi), poruchy spánku a kardiální abnormity. U DS je rovněž vysoké riziko náhlého neočekávaného úmrtí (SUDEP, sudden unexpected death in epilepsy). V druhé části článku se věnujeme terapii. V současnosti existují doporučení pro pacienty s DS. První linii terapie představuje valproát a klobazam. V druhé linii se uplatňují specifické léky indikované pro tento syndrom, konkrétně se jedná o stiripentol (Diacomit), fenfluramin (Fintepla) a vysoce čištěný kanabidiol (CBD, v České republice dostupný jako Epidyolex).
Dravet syndrome (DS) is predominantly caused by a mutation in the sodium channel subunit (SCN1A). It begins in childhood but is a lifelong condition. In this article, we focus on the characteristics of adult patients with DS. From an epileptological perspective, the occurrence of epileptic seizures is crucial. In adulthood, there are mainly clonic seizures (generalized tonic-clonic seizures, tonic seizures or focal seizures to bilateral tonic-clonic seizures). They can be provoked by increased body temperature or by emotions. However, parents/caregivers of patients with DS often report other manifestations of the disease as very significant, often more limiting than the seizures themselves. These primarily include cognitive difficulties, learning disorders, behavioral issues, motor problems (crouch gait, parkinsonism, ataxia, abnormal postures while standing and walking), sleep disorders, and cardiac abnormalities. There is also a high risk of sudden unexpected death in epilepsy (SUDEP) in DS. The second part of the article is dedicated to therapy. Currently, there are recommendations for patients with DS. The first line of therapy includes valproate and clobazam. The second line involves specific drugs indicated for this syndrome, specifically stiripentol (Diacomit), fenfluramine (Fintepla), and cannabidiol (CBD, available in the Czech Republic as Epidyolex).
- MeSH
- antikonvulziva aplikace a dávkování MeSH
- dospělí * MeSH
- epilepsie myoklonické * farmakoterapie patologie MeSH
- fenfluramin aplikace a dávkování ekonomika MeSH
- kanabidiol aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lékové předpisy MeSH
- lidé MeSH
- motorické poruchy etiologie patologie MeSH
- Check Tag
- dospělí * MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- anestetika terapeutické užití MeSH
- antikonvulziva aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- benzodiazepiny farmakologie terapeutické užití MeSH
- elektroencefalografie metody MeSH
- intravenózní podání metody MeSH
- lidé MeSH
- status epilepticus * diagnóza farmakoterapie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- antikonvulziva aplikace a dávkování MeSH
- cílená molekulární terapie metody trendy MeSH
- diagnostické techniky neurologické trendy MeSH
- elektrická stimulace přístrojové vybavení MeSH
- elektroencefalografie trendy MeSH
- epilepsie * diagnóza terapie MeSH
- individualizovaná medicína metody trendy MeSH
- lidé MeSH
- neurologie * trendy MeSH
- přehodnocení terapeutických indikací léčivého přípravku trendy MeSH
- transplantace trendy MeSH
- umělá inteligence MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH