• MeSH
• Central Nervous System immunology   physiopathology   pathology   MeSH
• Diagnostic Techniques, Digestive System * standards   trends   utilization   MeSH
• Physiological Phenomena MeSH
• Gastrointestinal Motility physiology   genetics   immunology   MeSH
• Gastrointestinal Diseases * diagnosis   etiology   therapy   MeSH
• Humans MeSH
• International Classification of Diseases * classification   standards   utilization   MeSH
• Microbiota physiology   genetics   immunology   MeSH
• Sphincter of Oddi physiology   physiopathology   pathology   MeSH
• Signs and Symptoms, Digestive MeSH
• Practice Guidelines as Topic MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Gastrointestinal Microbiome physiology   genetics   immunology   MeSH
• Enteric Nervous System immunology   physiopathology   pathology   MeSH
• Irritable Bowel Syndrome * diagnosis   classification   metabolism   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Hereditární motorické neuropatie (HMN), někdy též nazývané distální spinální svalové atrofie (dSMA), jsou charakterizované selektivním postižením motorické části periferního nervového systému. Představují asi 10 % všech hereditárních neuropatií. Typickým znakem jsou symetrické svalové atrofie, které postihují distální svaly končetin a vykazují tzv. na délce nervu závislý (length dependent) vzorec poruchy. Představují heterogenní skupinu motorických neuropatií s významnou variabilitou fenotypu a velkou genetickou heterogenitou s různými typy dědičnosti. Aktuálně bylo popsáno více než 12 různých genů, jejichž mutace jsou kauzální pro různé formy HMN. Jednotlivé formy se liší věkem nástupu příznaků, primárním postižením buď horních nebo dolních končetin a kombinací s dalšími příznaky např. s pyramidovými jevy, minoritními senzitivními poruchami, neuromyotonií, parézou hlasivek. Diagnostika se vedle kliniky a elektrodiagnostiky opírá o molekulárně genetické testy a nálezy kauzálních mutací. Diferenciální diagnostika je důležitá proti CMT nemoci, nemocem periferního motoneuronu, včetně juvenilní familární formy amyotrofické laterální sklerózy nebo získané multifokální motorické neuropatie. Kauzální terapie není k dispozici a základem je rehabilitační a lázeňská léčba, dále protetické a zdravotní pomůcky. V případě stanovení kauzální mutace je důležité genetické poradenství a v některých případech i zajištění prenatální či preimplantační diagnostiky.

The hereditary motor neuropathies (HMN), sometimes called distal spinal muscular atrophies (dSMA), are characterized by selective involvement of peripheral motor nervous system. They affect about 10% of all patients suffering from hereditary neuropathies. The typical clinical features are symmetric atrophies and weakness of distal muscles of all extremities in lenght dependent pattern. They are clinically and genetically heterogeneous group of motor neuropathies with great diversity of phenotype and genotype. This group was subdivided into different types according to age of onset, muscle weakness distribution at upper or lower limbs, minor sensory impairment, neuromyotonia or vocal cord paralysis. Recently, more than 12 genes were discovered and are considered as a cause of different type of HMN. The diagnostic algorithm include clinical symptoms, electrophysiology and molecular genetic testing. The differential diagnosis is very important and similar conditions are considered, g.e. Charcot-Marie-Tooth disease, motor neuron diseases, including juvenile forms of amyotrophic lateral sclerosis or acquired multifocal motor neuropathy. The causative treatment is not available. The physiotherapy, orthotics and orthopedic surgery are important. The genetic counselling, prenatal or preimplant genetics testing are very important in the case of known causative mutation.

• MeSH
• Charcot-Marie-Tooth Disease * diagnosis   etiology   therapy   MeSH
• Diagnosis, Differential MeSH
• Adult MeSH
• Genetic Techniques trends   utilization   MeSH
• Hereditary Sensory and Motor Neuropathy * diagnosis   genetics   therapy   MeSH
• Disease Attributes MeSH
• Humans MeSH
• International Classification of Diseases classification   trends   utilization   MeSH
• Muscular Atrophy, Spinal * diagnosis   etiology   therapy   MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

This work covers new findings on hypertrophic cardiomyopathy. The definition, genetic findings, genotype-phenotype relationships, incidence, and prognosis of the disease are reviewed. The latest recommendations for treatment are discussed, particularly percutaneous transluminal septal myocardial ablation and septal myectomy in severely symptomatic obstructive forms.

• Keywords
• hypertrofie myokardu, léčba hypertrofických kardiomyopatií, perkutánní septální ablace, septální myektomie,
• MeSH
• Adrenergic beta-Antagonists therapeutic use   MeSH
• Calcium Channel Blockers therapeutic use   MeSH
• Echocardiography methods   utilization   MeSH
• Electrocardiography methods   utilization   MeSH
• Drug Therapy methods   standards   utilization   MeSH
• Financing, Organized MeSH
• Genetic Markers genetics   MeSH
• Cardiomyopathy, Hypertrophic * diagnosis   classification   therapy   MeSH
• Angiotensin-Converting Enzyme Inhibitors therapeutic use   MeSH
• Cardiac Surgical Procedures methods   trends   utilization   MeSH
• Cardiomegaly diagnosis   genetics   classification   MeSH
• Catheter Ablation methods   trends   MeSH
• Humans MeSH
• International Classification of Diseases history   classification   utilization   MeSH
• Prognosis MeSH
• Cardiac Catheterization methods   utilization   MeSH
• Heart Septum surgery   pathology   MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Hlavním cílem současné léčby astmatu je dosažení klinické kontroly nad astmatem a snížení budoucího rizika. V článku je uvedena recentní klasifikace astmatu, vztah mezi fenotypy a endotypy astmatu a současná i budoucí léčba astmatu prizmatem situace v České republice. Česká astmatologie se narodila v roce 1996, kdy byla založena Česká iniciativa pro astma.

The main goal of contemporary asthma treatment is an achievement of asthma control and a reduction of future risk. A recent classification of asthma, a relationship between asthma phenotypes and asthma endotypes, contemporary and prospective therapy of the asthma situation of the prism in the Czech Republic are discussed in this article. The Czech asthmatology was born in 1996, when was founded the Czech Initiative for Asthma.

• Keywords
• asthma bronchiale, klasifikace astmatu, fenotypy astmatu, endotypy astmatu, farmakoterapie astmatu,
• MeSH
• Adrenergic beta-2 Receptor Agonists administration & dosage   adverse effects   therapeutic use   MeSH
• Anti-Asthmatic Agents administration & dosage   adverse effects   therapeutic use   MeSH
• Administration, Inhalation MeSH
• Beclomethasone administration & dosage   adverse effects   therapeutic use   MeSH
• Biological Therapy methods   trends   MeSH
• Asthma epidemiology   etiology   classification   MeSH
• Bronchodilator Agents administration & dosage   adverse effects   therapeutic use   MeSH
• Endophenotypes MeSH
• Drug Therapy methods   trends   utilization   MeSH
• Genetic Markers MeSH
• Adrenal Cortex Hormones administration & dosage   adverse effects   therapeutic use   MeSH
• Disease Attributes MeSH
• Humans MeSH
• International Classification of Diseases classification   standards   utilization   MeSH
• Societies, Medical MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Geographicals
• Czech Republic MeSH

Dětská mozková obrna (DMO) je onemocnění s časným postižením hybnosti a další komorbiditou způsobené neprogresivním poškozením nezralého, vyvíjejícího se mozku, tzn. v pre-, peri- a časně postnatálním období. Prevalence je udávána zhruba 2 na 1000 živě narozených dětí, největší je u dětí s velmi nízkou porodní hmotností. Na vzniku DMO se nejvíce podílí prematurita, porodní asfyxie nebo traumatismus. Dále se uplatňují infekce, vývojové vady, cévní příčiny. Podle klinického neurologického nálezu DMO dělíme na nejčetnější spastické (kvadru-, hemi-, diparézy), dystonicko-dyskinetické a ataktické formy. K popisu funkční úrovně můžeme použít GMFCS (Gross Motor Function Classification System). DMO nelze vyléčit, nelze dosáhnout normálního stavu. Léčba je týmová a není zaměřená jen na stránku pohybovou (fyzioterapie, botulotoxin, ortopedická léčba), ale i smyslovou (oftalmolog, foniatr), léčbu epilepse, péči o duševní, sociální rozvoj, rozvoj řeči, vzdělávání.

Cerebral palsy (CP) is a disease with an early impairment of movement and other co-morbidities. It is caused by non-progressive damage of the immature developing brain during the pre-, peri- and postnatal period. Prevalence is reported approximately 2 in 1000 newborns. The highest incidence occurs in children of an extremely low birth-weight. Cerebral palsy is caused mainly by prematurity, birth asphyxia or traumatism. Other causes include infections, developmental impairment and vascular problems. According to clinical neurological findings we divide cerebral palsy into most frequent spastic (quadriparesis, hemiparesis and diaparesis), dystonic-dyskinetic and atactic forms. It is possible to classify the functional level by GMFCS (Gross Motor Function Classification System). It is not possible to cure the cerebral palsy, to achieve a normal condition. The therapy is effective in a team and it is not aimed at motor skills only (physiotherapy, botulinum toxin, orthopaedic treatment) but also at the sensoric development (opthalmology, phoniatrics), the treatment of epilepsy, care for the psychological and social development, development of speech and education.

• Keywords
• klalsifikace DMO, příčiny DMO, diagnostika DMO, komplexní léčba DMO,
• MeSH
• Botulinum Toxins, Type A therapeutic use   MeSH
• Cerebellar Ataxia physiopathology   pathology   MeSH
• Diagnostic Techniques, Neurological utilization   MeSH
• Diagnostic Imaging methods   utilization   MeSH
• Child MeSH
• Extrapyramidal Tracts physiopathology   pathology   MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Manipulation, Orthopedic methods   utilization   MeSH
• International Classification of Diseases classification   utilization   MeSH
• Cerebral Palsy diagnosis   etiology   prevention & control   MeSH
• Infant, Newborn MeSH
• Neonatal Screening MeSH
• Prenatal Care MeSH
• Rehabilitation MeSH
• Social Welfare MeSH
• Muscle Spasticity classification   complications   prevention & control   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Infant MeSH
• Humans MeSH
• Infant, Newborn MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Autizmus je komplexní, závažná a biologicky založená porucha vývoje mozku. V klinickém obraze jsou charakteristické sociální deficity, abnormity v interpersonální komunikaci, repetitivní chování a kognitivní inflexibilita. V současnosti je chápán jako klinicky a etiopatogeneticky extrémně heterogenní spektrum kognitivně-behaviorálních a emočních symptomů s různou expresí jejich tíže. Dosud neexistuje žádný specifický biochemický indikátor nebo neuroanatomická abnormalita, která by jej jasně identifikovala; diagnostika poruchy je nadále založena na klinickém a behaviorálním hodnocení a kritériích MKN-10 či DSM-IV klasifikaci. V etiopatogenezi poruchy se uplatňují genetické, epigenetické i environmentální faktory. Přes veškerý přínos vědy zůstávají jádrové příznaky farmakologicky neovlivnitelné a možnosti terapie jsou omezené na edukační a kognitivně-behaviorální intervence. Článek stručně a didakticky rekapituluje historické aspekty vývoje koncepce autizmu, používanou nomenklaturu, diagnostické postupy a klasifikační systémy, nové poznatky o klinických projevech poruchy, etiopatogenezi a možnostech terapie.

Autism is a complex, serious and biologically-based disorder of the development of the brain. Its clinical picture involves characteristic social deficits, abnormalities in interpersonal communication, repetitive behaviour and cognitive inflexibility. It is currently understood as a clinically and aetiologically extremely heterogeneous spectrum of cognitive-behavioural and emotional symptoms with various expressions of respective severity. So far there exists no specific biochemical indicator or neuro-anatomical abnormality by which it might be identified explicitly. The disorder diagnosis continues to be based on clinical and behavioural assessment and on MKN-10 criteria or DSM-IV classifications. Genetic, epigenetic as well as environmental factors play their roles in the aetiology of the disease. In spite of a great number of research contributions, the core symptoms remain inaccessible to pharmacology, with therapeutic possibilities limited to educational and cognitive-behavioural interventions. This paper provides a brief and didactic overview of the disorder: historical aspects of the development of the concept of autism; the nomenclature used; diagnostic methods and classification systems; new insights into clinical manifestations; and aetiology and therapeutic possibilities.

• Keywords
• autizmus, autistické spektrum, pervazivní vývojové poruchy, širší autistický fenotyp, neurodevelopmentální poruchy,
• MeSH
• Asperger Syndrome diagnosis   etiology   genetics   MeSH
• Autistic Disorder history   epidemiology   etiology   MeSH
• Behavioral Symptoms diagnosis   psychology   therapy   MeSH
• Diagnostic Techniques, Neurological classification   standards   utilization   MeSH
• Diagnostic Imaging methods   utilization   MeSH
• Drug Therapy methods   utilization   MeSH
• Phenotype MeSH
• Genetic Phenomena genetics   MeSH
• Disease Attributes MeSH
• Humans MeSH
• Magnetic Resonance Imaging methods   utilization   MeSH
• International Classification of Diseases classification   utilization   MeSH
• Child Development Disorders, Pervasive classification   psychology   therapy   MeSH
• Tomography, X-Ray Computed methods   utilization   MeSH
• Rett Syndrome diagnosis   etiology   genetics   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Cíl studie: Vzácnou variantou mnohočetného myelomu je nesekretorická forma (NSMM), charakterizovaná absencí detekovatelné M-komponenty v séru a/nebo v moči a s tím související obtížné stanovení diagnózy a posléze i sledování průběhu onemocnění. Cílem práce bylo zhodnocení přínosu stanovení sérových hladin volných lehkých řetězců ve skupině nemocných s NSMM. Název a sídlo pracoviště: III. interní klinika, Fakultní nemocnice Olomouc. Materiál a metody: Vyšetřený soubor tvořilo 6 nemocných splňující konvenční kritéria NSMM, sérové hladiny volných lehkých řetězců (VLŘ) byly stanovovány systémem FreeliteTM. Výsledky: Patologické sérové hladiny volných lehkých řetězců κ nebo λ a jejich vzájemného poměru – indexu κ/λ byly detekovány u 4 nemocných, a to v kvantitě umožňující pravidelné sledování průběhu onemocnění pomocí systému FreeliteTM, zatímco u 1 nemocného byly sérové hladiny VLŘ v mezích normy a v 1 případě s poklesem obou VLŘ pod normální mez. Závěr: Stanovení sérových hladin volných lehkých řetězců umožňuje u části nemocných s NSMM detekovat sekreci lehkých řetězců, což vede k reklasifikaci nemocných s NSMM na formu sekretorickou a stává se nenahraditelným vyšetřením pro sledování vývoje onemocnění.

Objective: The rare variant of multiple myeloma is nonsecretory form (NSMM), characterized by the absence of detectable M-component in serum and/or in urine, and associated with difficult diagnostics and monitoring of the disease. Settings: Department of Internal Medicine III, Olomouc University Hospital. Material and methods: The examined group consisted of 6 patients meeting the conventional criteria of NSMM. Serum free light chain (FLC) levels were determined by FreeliteTM system. Results: Pathological serum levels of FLC κ or λ and their mutual ratio – κ/λ ratio were detected in 4 patients, in quantity enabling regular monitoring of the course of the disease by FreeliteTM system. In one patient serum levels of both FLC were in normal ranges, and in one case with suppression of both FLC below the normal limit. Conclusion: The serum FLC assessment enables to detect the light chain secretion in part of NSMM patients. It leads to the reclassification of NSMM patients to secretory form and becomes irreplaceable for the disease monitoring.

• MeSH
• Financing, Organized MeSH
• Immunoglobulin kappa-Chains blood   urine   MeSH
• Immunoglobulin lambda-Chains blood   urine   MeSH
• Clinical Laboratory Techniques trends   utilization   MeSH
• Immunoglobulin Light Chains blood   urine   MeSH
• Humans MeSH
• International Classification of Diseases history   classification   trends   MeSH
• Multiple Myeloma diagnosis   MeSH
• Myeloma Proteins isolation & purification   classification   MeSH
• Biomarkers, Tumor blood   urine   MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Klasifikační schéma intersticiálních chorob plic prošlo opakovanými revizemi. Kritéria pro odlišení sedmi základních podtypů idiopatických intersticiálních pneumonií jsou nyní dobře definována na základě konsensuální recentně publikované klasifikace vydané Americkou hrudní a Evropskou respirační společností. V našem souhrnném článku jsou rozebrány histologické obrazy a principy diferenciální diagnostiky idiopatických intersticiálních pneumonií. Bioptické vyšetření zůstává zlatým standardem v diagnostice intersticiálních pneumonií a pro jejich vyšetření je doporučen odběr alespoň dvou vzorků. Videoasistovaná torakoskopie je preferovanou metodou pro bioptický odběr plicní tkáně, neboť poskytuje podobné výsledky jako otevřená torakoskopie. Nejčastějším podtypem chronické intersticiální plicní choroby je běžná intersticiální pneumonie, která tvoří 47–71 % z celkového počtu všech případů. Klíčovým histologickým obrazem je subpleurální a paraseptální distribuce přestavěných okrsků s denzní fibrózou, častou voštinovitou strukturou a velkými ložisky fibroblastické proliferace. Hlavním znakem je časová a prostorová heterogenita patologických změn. Nespecifická intersticiální pneumonie se primárně vyskytuje u žen středního věku, které nikdy nekouřily, přičemž 5 let přežívá více než 80 % postižených. Hlavním rysem je uniformní ztluštění alveolárních sept v souvislosti s fibrotizací a zánětlivou celulizací. Kardinálním histologickým znakem bronchiolitidy respiračních bronchiolů a deskvamativní pneumonie je zmnožení intraalveolárních histiocytů. U obou lézí je různě velká intersticiální fibróza, chronický zánět a prokazatelná souvislost s kouřením. Organizující se pneumonie (idiopatická bronchiolitis obliterans-organizující se pneumonie) není striktně intersticiální proces, neboť alveoly a bronchioly jsou vyplněny intraluminálními polypy z fibroblastické tkáně a expanze procesu do intersticia je malá. Lymfocytická intersticiální pneumonie je považována za difuzní reaktivní plicní lymfoidní hyperplazii spojenou v řadě případů s EB virózou, imunosupresí a kolagenózami. Maligní transformace v MALT lymfom se vyskytuje vzácně. Difuzní alveolární poškození (DAD) z neznámých příčin je označováno jako akutní intersticiální pneumonie (AIP) a je synonymem pro případy Hammanovy-Richovy choroby. V exsudativní fázi se najdou hyalinní blanky a později i expanze intersticia.

The classification scheme of interstitial lung diseases has undergone numerous revisions. The criteria for distinguishing seven distinct subtypes of idiopathic interstitial pneumonias are now well defined by consensus in the recently published ATS/ERS classification of these lung diseases. In our present review the histological patterns of the different types are described and the differential diagnosis of idiopathic interstitial pneumonias is discussed. Surgical lung biopsy remains the gold standard for the diagnosis of interstitial pneumonias, and sampling from at least 2 sites is recommended. Video-assisted thoracoscopic surgical biopsy is the preferred method for obtaining lung tissue as this procedure offers a similar yield as an open thoracotomy The most common histological subtype of chronic interstitial lung disease is the usual interstitial pneumonia [UIP] which makes up 47-71% of cases. The key histologic features include patchy subpleural and paraseptal distribution of remodeling lung architecture with dense fibrosis, frequent honeycombing, and large fibroblastic foci. Temporal and spatial heterogeneity are the hallmarks. Nonspecific interstitial pneumonia [NSIP] occurs primarily in middle-aged women who have never smoked, with more than 5-years survival rate in 80% of patients. The major feature of NSIP is a uniform interstitial thickening of alveolar septa by a fibrosing or cellular process. The cardinal histological feature in respiratory bronchiolitis and desquamative pneumonia is an excess of intraalveolar histiocytes. In both patterns, there is variable interstitial fibrosis and chronic inflammation, and a strong association with a history of smoking. Organizing pneumonia (idiopathic bronchiolitis obliterans-organizing pneumonia [BOOP]) is not strictly an interstitial process, because the alveoli and bronchioles are filled by intraluminal polyps of fibroblastic tissue and the expansion of the interstitium is mild. Lymphocytic interstitial pneumonia [LIP] is currently viewed as a pattern of diffuse reactive pulmonary hyperplasia associated in most cases with EB virus, immunosuppression, or a connective tissue disorder. Malignant transformation may rarely occur. A dense mixed interstitial lymphoid infiltrate is a typical histological finding. Diffuse alveolar damage [DAD] from unknown causes is termed acute interstitial pneumonia [AIP], and is synonymous with cases of Hamman-Rich disease. Hyaline membranes in the exsudative phase and marked expansion of the interstitium later are present.

• MeSH
• Biopsy methods   utilization   MeSH
• Diagnostic Techniques, Respiratory System utilization   MeSH
• Diagnosis, Differential MeSH
• Histology standards   MeSH
• Idiopathic Interstitial Pneumonias diagnosis   classification   pathology   MeSH
• Clinical Laboratory Techniques utilization   MeSH
• Disease Attributes MeSH
• Humans MeSH
• International Classification of Diseases classification   standards   MeSH
• Microscopy methods   utilization   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Narůstající incidence uroteliálních neoplazií a individualizované terapeutické postupy vyžadují od patologů stále přesnější diagnostiku uroteliálních lézí. Konsensus WHO/ISUP z r. 1998 (5) vyústil v přijetí nové klasifikace uroteliálních lézí (11). Její použití vyžaduje hodnocení znaků, jež jsou někdy v rutinním materiálu obtížně zjistitelné. Materiál a metody: paralelní hodnocení více než 200 uroteliálních nádorů z denní bioptické diagnostiky vzorků dodaných univerzitní urologickou klinikou, podle Mostofiho klasifikace z r. 1973 a nové WHO/ISUP z r. 1998 přijaté jako základ pro WHO klasifikaci 2004. Výsledky: V souvislosti s konzultačními dotazy jsme identifikovali některé problémové okruhy v diagnostice uroteliálních lézí, týkající se méně často typizace, častěji pak stupně a stadia (grading, staging). Typing – problémy určení dignity se týkaly afekcí s invertovaným růstem a uroteliálních karcinomů produkujících hlen versus adenokarcinomů. Menší význam mají problémy s určením neobvyklých nádorů, protože se zpravidla jeví jako zvláštnost od počátku a jsou dořešeny pomocí imunohistochemie. Grading byl někdy obtížný v následujících položkách: papilární hyperplazie vs. LG (Low grade) papilární karcinom, PUNLMP (Papillary urothelial neoplasia of low malignant potential) vs. LG papilární karcinom, HG (High grade) papilární karcinom s převahou LG struktur, monotónní typy HG plochých lézí a kombinované léze. Staging přinášel často problém s identifikací jednoznačné iniciální invaze a subklasifikace pT1 na pT1a a pT1b s nácvikem rozpoznání slizničních struktur popsaných podrobně až v práci z r. 1983 (2). Zvykli jsme si popisovat přítomnost /absenci svaloviny detruzoru jakožto znaku určujícího hloubku resekce; považujeme tento postup za vhodnější, než užití klinických kategorií stagingu Ta, T1 místo pTa, pT1. Na pomoc patologům zvyklým předchozímu způsobu klasifikace jsme zorganizovali postgraduální kurzy o aplikaci nových diagnostických kriterií přijatých novou verzí klasifikace uroteliálních nádorů WHO 2004. Byla vytvořena sbírka preparátů z rutinního materiálu s paralelním uvedením původní i nové klasifikace a obrazová databáze komentovaných histopatologických obrazů uroteliálních lézí v obrazově archivačním systému LUCIA Net. Volný přístup je na adrese http://www.laboratory-imaging.com. Obsahuje v současné době přes 80 komentovaných obrazů. Závěr: zavedení nového systému klasifikace uroteliálních nádorů vyžaduje vyhodnocení některých dříve nepoužívaných znaků. Jejich osvojení lze usnadnit vedle klasické preparátové sbírky také užitím referenční elektronické obrazové databáze.

Background: Facing the increasing frequency of urothelial neoplasms and stratified therapeutic strategy pathologists have to meet the demands of urologists for constantly increasing preciseness of the histopathology reports influencing the application of tailored therapeutic schemes. The WHO/ISUP consensus conference in 1998 (5) resulted into adoption of a new classification of the urothelial lesions (11). Its employment requires considering of features that can be difficult to find in the material provided. Material and methods: parallel typing of more than 200 urothelial neoplasms from the daily routine biopsy samples provided by the faculty of medicine urology clinic according to the previous Mostofi 1973 and the new WHO/ISUP 1998 classification. Results: Realizing the consultation demands we have identified some repetitive problems in the urothelium lesions diagnostics considering typing, grading, and staging of the lesions. Typing was a less frequent source of problems. It appeared in classifying lesions with inverted growth, and mucin producing urothelial neoplasms vs. adenocarcinomas. Less important typing problems are represented by uncommon rare diagnoses, as they manifest from the beginning as a specialty solvable mostly with the help of immunohistochemistry. Grading was experienced as troublesome in the following items: papillary hyperplasia vs. LG papillary ca, PUNLMP vs. LG papillary ca, HG papillary ca with a majority of LG material, monotonous types of HG flat lesions, and combined lesions. Staging difficulties applied mostly in identification of the initial unequivocal invasion and the substaging of pT1 into pT1a and pT1b with learning to find the decisive mucosa structures described in detail as late as 1983 (2). We have implemented reporting the presence/absence of the detrusor muscle in the material as a marker describing the representativness of the sample provided; we consider this approach less confusing than introduction of clinical staging terminology Ta, T1 instead of pTa, pT1. To help the practising pathologists accustomed to the previous classification system we have organized postgraduate courses dealing with the application of the new diagnostic criteria adopted by the new version WHO 2004 urothelial neoplasms classification. A slide collection from the routine biopsy material comparing the previous and the new classification and a reference image database with commented reference images are being developed in the LUCIA Net image archiving system. Free access for study is available at http://www.laboratory-imaging.com. Recently, it includes over 80 images. Conclusion: adopting the new system of urothelial lesions classification requires consideration of formerly not employed features. The learning can be simplified with both classical slide collection & e-learning image database.

• MeSH
• Diagnostic Techniques, Urological utilization   MeSH
• Financing, Organized utilization   MeSH
• Immunohistochemistry methods   utilization   MeSH
• International Classification of Diseases classification   utilization   MeSH
• World Health Organization MeSH
• Urologic Neoplasms diagnosis   classification   MeSH
• Urologic Diseases diagnosis   classification   MeSH
• Urothelium physiology   pathology   MeSH

WHO klasifikácia tumorov centrálneho nervového systému z roku 2007 prináša radu konceptuálnych modifikácii, zmien v terminológii a sedem novo kodifikovaných samostatných jednotiek. Novú klasifikáciu porovnávame s predchádzajúcou z roku 2000 najmä z hľadiska chirurgickej neuropatológie. Novo kodifikované jednotky sú: angiocentrický glióm, pilomyxoidný astrocytóm, papilárny glioneuronálny tumor, rozety tvoriaci glioneuronálny tumor štvrtej komory, papilárny tumor pineálnej oblasti, vretenobunkový onkocytóm a pituicytóm. Prevažne sa jedná o raritné jednotky už známe z literatúry. Na základe nových poznatkov z molekulárnej patológie boli výrazne prepracované odseky o genetike príslušných nádorov. Komplexnosť a diverzita tumorov centrálneho nervového systému je enormná, a preto nie neočakávane, viacero problémových otázok klasifikácie a stupňovania ostáva v súčasnosti nezodpovedaných.

WHO Classification of Tumours of the Central Nervous System from the 2007 is distinguished from the previous 2000 classification by a few conceptual modifications, changes in the terminology and seven newly codified tumour entities. The text shows a short comparison of both classifications emphasising the most important changes from the surgical neuropathology point of view. The newly codified entities are: angiocentric glioma, pilomyxoid astrocytoma, papillary glioneuronal tumor, rosette-forming glioneuronal tumor of the 4th ventricle, papillary tumour of the pineal region, spindle cell oncocytoma and pituicytoma. Mostly, they are rare tumours already known from the literature. Based on new knowledge from the molecular pathology the paragraphs about tumour genetics were markedly changed. The complexity and diversity of tumours of the nervous system is enormous, and, not surprisingly, some problematic questions of classification and grading remain unresolved.

• MeSH
• Congresses as Topic MeSH
• International Classification of Diseases classification   utilization   MeSH
• International Cooperation MeSH
• Central Nervous System Neoplasms diagnosis   classification   MeSH
• Neoplasms by Histologic Type MeSH
• World Health Organization MeSH