Východiská: Z hľadiska epidemiológie predstavuje kolorektálny karcinóm (KRK) celosvetovo jeden z najčastejšie sa vyskytujúcich nádorov. Pokrok vo výskume sa premietol do zníženia úmrtnosti na toto ochorenie, avšak zníženie veku vzniku KRK vytvára obavy vo väčšine rozvinutých krajín. Identifikácia a validácia účinných prognostických biomarkerov sú kľúčové pre zvýšenie presnosti diagnostiky a individualizáciu liečby. Cieľ: Cieľom práce je analyzovať najnovšie údaje o epidemiológii a rizikových faktoroch KRK. Naratívny prehľad sa zameriava aj na zhrnutie súčasných poznatkov o rôznych prognostických biomarkeroch pri liečbe KRK, vrátane ukazovateľov výkonnostného stavu, nutričných a zápalových markerov. Záver: KRK predstavuje závažný zdravotný problém vo väčšine krajín a nádorové biomarkery, ako aj stav pacienta pred liečbou, sú rozhodujúce pre určenie prognózy ochorenia. Ukazovatele nutričného a výkonnostného stavu zohrávajú zásadnú úlohu pri hodnotení stavu pacienta a ovplyvňujú rozhodnutia o liečbe, s potenciálnym dopadom na jej výsledky. Zápalové markery sa javia ako významný prognostický faktor, korelujúc s imunitnou odpoveďou pacienta na nádor a zápalovými procesmi, ktoré môžu viesť k progresii ochorenia. Napriek ich sľubnej prediktívnej sile sa tieto biomarkery zatiaľ bežne nepoužívajú v klinickej praxi z dôvodu potreby ďalšej vedeckej validácie. Integrácia nových biomarkerov do klinickej praxe by však mohla viesť k personalizovanejším liečebným stratégiam a tým k zlepšeniu prežívania pacientov. Pre komplexnejšie posúdenie validity týchto biomarkerov a ich aplikácie v bežnej klinickej praxi je potrebný ďalší výskum.
Background: In terms of epidemiology, colorectal carcinoma (CRC) represents one of the most prevalent tumors worldwide. Progress in research has translated into reduced mortality of the disease, but the trend of early onset CRC troubles most of the developed countries. Identification and validation of effective prognostic biomarkers are crucial for improving diagnostic accuracy and treatment outcomes. Purpose: The objective of the work is to analyze the latest data on the epidemiology and risk factors of CRC. A narrative review also aims to summarize current knowledge about various prognostic biomarkers in the treatment of CRC, including indicators of performance status, nutritional, and inflammatory markers. Conclusion: CRC pose major health problem in most of the countries and the tumor biomarkers as well as patients pre-treatment condition are crucial to establish prognosis of the disease. Nutritional and performance status indicators play an essential role in assessing the patient’s condition and influence treatment decisions, with a potential impact on treatment outcomes. Inflammatory markers have demonstrated significant prognostic value, correlating with the patient’s immune response to the tumor and inflammatory processes that may promote disease progression. Despite promising predictive capabilities, these biomarkers are not yet routinely used in clinical practice due to the need for further research validation. The integration of new biomarkers into clinical practice could lead to more personalized treatment decisions and improved treatment outcomes. For a more comprehensive assessment of the validity of these biomarkers and their application in regular clinical practice, further research is necessary.
- MeSH
- biologické markery MeSH
- fyziologie výživy MeSH
- genetické testování MeSH
- geny ras genetika MeSH
- kolorektální nádory * epidemiologie MeSH
- lidé MeSH
- mikrosatelitní nestabilita MeSH
- prognóza * MeSH
- protoonkogenní proteiny B-Raf genetika škodlivé účinky MeSH
- rizikové faktory * MeSH
- staging nádorů metody MeSH
- zánět komplikace patofyziologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Východiska: Kvalita života pacienta je nedílnou součástí hodnocení protinádorové léčby. S jejím hodnocením se můžeme setkat zejména v rámci klinických studií a výzkumných projektů, ale stále častěji je zařazováno také do rutinního provozu. V radioterapii je třeba tento ukazatel hodnotit zejména s nástupem nových frakcionačních režimů, které mají zajistit lepší klinické výsledky, ale rovněž stejnou či lepší kvalitu života pacientů oproti jinému frakcionačnímu schématu. Způsobů, jak kvalitu života měřitelně zhodnotit, je několik. Nejčastěji jsou využívány dotazníky vyplňované pacienty, a jedná se tedy o subjektivní přístup. Nezbytné je zvolit správnou metodiku, zejména typ a formu dotazníků s ohledem na specifickou situaci (diagnózu, léčbu apod.). Cíl: V tomto edukačním přehledovém článku je definována kvalita života a její role v léčbě pacienta radioterapií. Dále jsou podrobně popsány vybrané způsoby hodnocení kvality života v radioterapii. Důraz je pak kladen zejména na dostupná dotazníková šetření, generická či specifická. Mezi nejběžněji používané dotazníky kvality života patří dotazníky od skupiny EORTC, FACIT dotazníky a dotazníky EQ-5D, SF-36, WHOQOL-100 a WHOQOL-BREF. Všeobecný dotazník EORTC QLQ-C30, který je také často používán v radioterapii, je použit pro demonstraci vyhodnocení dotazníku na jednom vyplněném dotazníku konkrétním pacientem. Závěr: Kvalita života onkologického pacienta se řadí mezi nejdůležitější hodnocení výstupů péče (Patient Reported Outcomes Measures – PROMs) a sběr dat k jejímu hodnocení by měl být součástí běžné praxe také v radiační onkologii, zejména pak u zavádění nového frakcionačního režimu. Tento přehledový článek má za cíl poukázat na různorodé možnosti hodnocení kvality života, různé typy generických a specifických dotazníků a také zdůraznit určitá doporučení a postupy nutné pro kvalitní vyhodnocení těchto dotazníků.
Background: The patient‘s quality of life is an integral part of the evaluation of anticancer treatment. We can meet its evaluation mainly within the framework of clinical studies and research projects, but it is increasingly included in routine clinical practice as well. In radiotherapy, this indicator needs to be evaluated especially with the advent of new fractionation regimes, which are supposed to ensure better clinical results, but also the same or better quality of life for patients compared to another fractionation scheme. There are several ways to measurably evaluate the quality of life. Questionnaires filled in by patients are most often used, so this is a subjective approach. It is essential to choose the right methodology, especially the type and form of questionnaires with regard to the specific situation (diagnosis, treatment, etc.). Aim: In this educational review article, quality of life and its role in the treatment of a patient with radiotherapy are defined. Next, selected methods of quality of life assessment in radiotherapy are described in detail. Emphasis is placed especially on available questionnaire surveys, generic or specific. Among the most commonly used quality of life questionnaires are those from the EORTC group, FACIT questionnaires and the EQ-5D, SF-36, WHOQOL-100 and WHOQOL-BREF questionnaires. The general EORTC QLQ-C30 questionnaire, which is also often used in radiotherapy, is used to demonstrate the assessment on one specific example of a questionnaire completed by a patient. Conclusion: The quality of life of an oncology patient ranks among the most important evaluations of care outcomes (patient reported outcomes measures), and data collection for its evaluation should be part of routine clinical practice in radiation oncology as well, especially when introducing a new fractionation regimen. The purpose of this educational review article is to point out the various possibilities for evaluating the quality of life, different types of generic and specific questionnaires, and also to emphasize certain recommendations and procedures necessary for quality evaluation of questionnaires.
Východiská: V managemente pacientov s kolorektálnym karcinómom (colorectal cancer – CRC) stále existuje priestor pre zlepšenie stratifikácie rizika a tým presnejšie „ušitie“ liečby na mieru. Veľmi sľubným sa v tomto ohľade javia biomarkery získavané prostredníctvom takzvanej tekutej biopsie, čo je neinvazívna metóda odberu telesných tekutín pacienta, najčastejšie periférnej krvi. Analyzujú sa rozličné biomarkery súvisiace s nádorom, ktoré môžu mať ako prognostickú, tak aj prediktívnu hodnotu. Jedným z najviac prebádaných nádorových biomarkerov je práve nádorová cirkulujúca DNA, ktorej spektrum využitia bolo spočiatku len u pokročilých a metastatických karcinómov a spočívalo v molekulárnom profilovaní alebo zisťovaní získanej rezistencie k liečbe. V súčasnosti sa využitie cirkulujúcej nádorovej DNA (ctDNA) posunulo už k skorým štádiám karcinómov, kde okrem iného slúži k identifikácii minimálnej reziduálnej choroby alebo k skorej diagnostike CRC. Doterajšie štúdie ukazujú veľmi sľubný potenciál týchto biomarkerov, ale k využitiu v klinickej praxi bude potrebné získať viac informácií a počkať na výsledky prebiehajúcich výskumov. Cieľ: V tomto prehľadovom článku sa budeme venovať ctDNA, jej aspektom, možnostiam diagnostiky a súčasnému využitiu v rámci CRC.
Background: Space still exists in the management of patients with colorectal cancer (CRC) for improving risk stratification and thus the precision of treatment tailoring. Quite promising in this regard are biomarkers acquired via liquid biopsy, which is a non-invasive method of body fluid draw, most commonly peripheral blood. A variety of biomarkers associated with the tumor are analyzed, which can have either prognostic or predictive value. Circulating tumor DNA (ctDNA) is one of the most explored tumor biomarkers. Initially, its utility spectrum was only in advanced or metastatic cancers and consisted of molecular profiling and detecting acquired resistance to treatment. Nowadays, the use of circulating tumor DNA has shifted to earlier cancer stages, where it can identify minimal residual disease or diagnose colorectal cancer early. Existing studies show promising potential of these biomarkers, but more information needs to be gathered and information from ongoing studies needs to be obtained in order to use them in everyday practice. Aim: In this review article, we will discuss ctDNA, its aspects, diag- nostic possibilities and current use in CRC.
Východiska: Hledání účinných biomarkerů pro včasnou diagnostiku ovariálního karcinomu (ovarian cancer – OC) patří k naléhavým úkolům moderní onkogynekologie. Metabolické profilování pomocí ultra vysokoúčinné kapalinové chromatografie a hmotnostní spektrometrie (ultraigh performance liquid chromatography and mass spectrometry – UHPLC-MS) poskytuje informace o souhrnu všech nízkomolekulárních metabolitů vzorku biologických tekutin pacienta, které odrážejí procesy probíhající v těle. Cílem studie bylo prozkoumat metabolomický profil krevní plazmy a moči pacientek se serózním ovariálním adenokarcinomem pomocí UHPLC-MS. Materiál a metody: K provedení metabolomické analýzy bylo odebráno 60 vzorků krevní plazmy a 60 vzorků moči pacientek s diagnózou serózního karcinomu vaječníků a 20 vzorků zdravých dobrovolníků. Chromatografická separace byla provedena na chromatografu Vanquish Flex UHPLC System (Thermo Scientific, Německo). Analýza hmotnostní spektrometrií byla provedena na Orbitrap Exploris 480 (Thermo Scientific, Německo) vybaveném elektrosprejovým ionizačním zdrojem. Bioinformatická analýza byla provedena pomocí Compound Discoverer Software (Thermo Fisher Scientific, USA), statistická analýza dat byla provedena v programovacím jazyce Python pomocí knihovny SciPy. Výsledky: Pomocí UHPLC-MS bylo v krevní plazmě identifikováno 1 049 metabolitů různých tříd. U pacientek s OC mělo 8 metabolitů významně nižší koncentraci (p < 0,01) ve srovnání se zdravými dárci, zatímco u 19 látek byly zjištěny vyšší hladiny (p < 0,01). Během metabolomického profilování vzorků moči bylo identifikováno 417 metabolitů: 12 látek mělo významně nižší koncentraci ve srovnání se zjevně zdravými jedinci a u 14 látek byly hladiny vyšší (p < 0,01). U pacientek se serózním adenokarcinomem vaječníků byla zjištěna významná změna v metabolomu krevní plazmy a moči, vyjádřená abnormálními koncentracemi lipidů a jejich derivátů, mastných kyselin a jejich derivátů, acylkarnitinů, fosfolipidů, aminokyselin a jejich derivátů, derivátů dusíkatých bází a steroidů. Mezi nejslibnější markery tohoto onemocnění přitom patří kynurenin, kyselina myristová, lysofosfatidylcholin a L-oktanoylkarnitin. Závěr: Odhalené změny v metabolomu se mohou stát základem pro zlepšení přístupů k diagnostice serózního ovariálního adenokarcinomu.
Background: The search for effective biomarkers for ovarian cancer (OC) early diagnosis is an urgent task of modern oncogynecology. Metabolic profiling by ultra-high performance liquid chromatography and mass spectrometry (UHPLC-MS) provides information on the totality of all low molecular weight metabolites of patient’s biological fluids sample, reflecting the processes occurring in the body. The aim of the study was to research blood plasma and urine metabolomic profile of patients with serous ovarian adenocarcinoma by UHPLC-MS. Material and methods: To perform metabolomic analysis, 60 blood plasma samples and 60 urine samples of patients diagnosed with serous ovarian carcinoma and 20 samples of apparently healthy volunteers were taken. Chromatographic separation was performed on a Vanquish Flex UHPLC System chromatograph (Thermo Scientific, Germany). Mass spectrometric analysis was performed on an Orbitrap Exploris 480 (Thermo Scientific, Germany) equipped with an electrospray ionization source. Bioinformatic analysis was performed using Compound Discoverer Software (Thermo Fisher Scientific, USA), statistical data analysis was performed in the Python programming language using the SciPy library. Results: Using UHPLC-MS, 1,049 metabolites of various classes were identified in blood plasma. In patients with OC, 8 metabolites had a significantly lower concentration (P < 0.01) compared with conditionally healthy donors, while the content of 19 compounds, on the contrary, increased (P < 0.01). During the metabolomic profiling of urine samples, 417 metabolites were identified: 12 compounds had a significantly lower concentration compared to apparently healthy individuals, the content of 14 compounds increased (P < 0.01). In patients with ovary serous adenocarcinoma, a significant change in the metabolome of blood plasma and urine was found, expressed in abnormal concentrations of lipids and their derivatives, fatty acids and their derivatives, acylcarnitines, phospholipids, amino acids and their derivatives, derivatives of nitrogenous bases and steroids. At the same time, kynurenine, myristic acid, lysophosphatidylcholine and L-octanoylcarnitine are the most promising markers of this disease. Conclusion: The revealed changes in the metabolome can become the basis for improving approaches to the diagnosis of serous ovarian adenocarcinoma.
Východiska: Signální dráha UPR (unfolded protein response, tj. odpověď na chybně složené proteiny) pomáhá myelomovým buňkám vyrovnat se se stresovými podmínkami vzniklými v důsledku nadměrné proteosyntézy, a představuje tak pro myelomové buňky prostředek umožňující jejich přežití. Extramedulární onemocnění je agresivnější forma mnohočetného myelomu, při které myelomové buňky ztrácí svoji závislost na mikroprostředí kostní dřeně a mohou infiltrovat jiné tkáně a orgány. Patogeneze vzniku extramedulárního onemocnění není dosud zcela objasněna. Cílem této studie bylo zjistit, zda existuje rozdíl v expresi genů spjatých s UPR mezi plazmatickými buňkami kostní dřeně od pacientů s mnohočetným myelomem a extramedulárním onemocněním. Materiál a metody: Pomocí reverzní transkripce ve spojení s kvantitativní polymerázovou řetězovou reakcí byla analyzována exprese šesti genů spjatých s UPR (ERN1, DDIT3, EIF2AK3, TUSC3, XBP1, HSPA5). Použito bylo celkem 76 vzorků plazmatických buněk kostní dřeně, z toho 44 bylo od pacientů s mnohočetným myelomem a 32 od pacientů s extramedulárním onemocněním. Výsledky: Byl pozorován statisticky významný rozdíl v expresi genů HSPA5, DDIT3, EIF2AK3 a ERN1 mezi skupinou mnohočetného myelomu a extramedulárního onemocnění; exprese byla ve všech případech vyšší u vzorků od pacientů s extramedulárním onemocněním. V případě genů XBP1 a TUSC3 nebyl pozorován statisticky významný rozdíl. Prokázáno bylo také několik statisticky významných korelací mezi hladinou exprese analyzovaných genů a klinickými daty pacientů. Závěr: Výsledky poukazují na možný význam signální dráhy UPR v patogenezi extramedulárního onemocnění. UPR se jeví jako vhodný směr dalšího výzkumu.
Background: The unfolded protein response (UPR) enables myeloma cells to overcome the stress conditions arising from excessive proteosynthesis and thus provides a survival advantage for myeloma cells. Extramedullary disease is a more aggressive form of multiple myeloma in which myeloma cells lose their dependence on the bone marrow microenvironment and are able to infiltrate other tissues and organs. The pathogenesis of extramedullary disease is not fully elucidated yet. The aim of this study was to determine whether there is a difference in the expression of UPR-related genes between bone marrow plasma cells from multiple myeloma and extramedullary disease patients. Materials and methods: Gene expression of six genes involved in UPR (ERN1, DDIT3, EIF2AK3, TUSC3, XBP1, HSPA5) was analyzed by quantitative reverse transcription polymerase chain reaction. In total, 76 bone marrow plasma cell samples were used, of which 44 were from patients with multiple myeloma and 32 from patients with extramedullary disease. Results: A statistically significant difference was observed between the multiple myeloma and extramedullary disease groups regarding the expression of HSPA5, DDIT3, EIF2AK3, and ERN1 genes. However, in the case of XBP1 and TUSC3 genes, no statistically significant difference in the expression was found. Several statistically significant correlations between the expression levels of the analyzed genes and the clinical data of the patients were observed as well. Conclusion: Our results suggest the importance of UPR in the pathogenesis of extramedullary disease. UPR appears to be a promising avenue for further research.
Východiska: Oční nádory jsou pohyblivým cílem léčby, ale v literatuře není žádná zmínka o radioterapii s monitorováním v reálném čase. Případ: Žena ve věku 54 let s metastazujícím karcinomem prsu byla odeslána k léčbě diplopie v důsledku choroidální metastázy po hipokampus šetřícím celomozkovém ozáření. Vzhledem k tomu, že zraková ostrost byla zachována a očekávalo se dlouhodobé přežití, byla provedena MR-řízená radioterapie s modulovanou intenzitou v reálném čase (36 Gy ve 20 frakcích). Během léčby ani během následného ročního sledování se nevyskytly žádné nežádoucí příhody. Pacientčina diplopie ustoupila a během sledovacího období nebyla pozorována žádná recidiva nádoru choroidey. Závěr: MRI-řízená radioterapie může být bezpečnou a účinnou léčbou choroidálních metastáz po hipokampus šetřícím celomozkovém ozáření.
Background: Eye tumors are moving targets, but there have been no reports of radiation therapy with real-time monitoring. Case: A 54-year-old woman with metastatic breast cancer was referred for treatment of diplopia due to choroidal metastasis after hippocampal avoiding whole brain radiotherapy. Since visual acuity was preserved and long-term survival was expected, real-time MRI-guided intensity-modulated radiation therapy (36 Gy in 20 fractions) was performed. No adverse events occurred during treatment or during the subsequent one-year follow-up period. The patient‘s diplopia resolved and no choroidal recurrence was observed during the follow-up period. Conclusion: MRI-guided radiation therapy may be a safe and effective treatment for choroidal metastases after hippocampal avoiding whole brain radiotherapy.
Východiska: Solitární hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma – HCC) o průměru 3–5 cm představuje náročnou klinickou výzvu, zejména u pacientů, u kterých není kvůli komorbiditám vhodná chirurgická léčba. Případ: U 74letého muže s renálním karcinomem v anamnéze byla na MR zjištěna nová náhodná solitární léze jater o velikosti 5 cm. Po přezkoumání multidisciplinární komisí a vzhledem k věku a vysokému riziku pooperačních komplikací se léčebný plán skládal z perkutánní termické segmentektomie pomocí mikrovlnné ablace s balonkovou okluzí (baloon-occluded microwave abblation – b-MWA) a následné transarteriální chemoembolizace s balonkovou okluzí (balloon-occluded transarterial chemoembolization – b-TACE), přičemž došlo ke kompletní nekróze nádoru, jak ukázaly následných kontrolní snímky. Tento případ ukazuje, že b-MWA a b-TACE by mohly být bezpečnou a účinnou kombinovanou léčbou velkých neresekabilních lézí HCC, a to i u lézí s velikostí nad 3 cm. Závěr: Ačkoli se jedná o nepodložený případ, kterému přirozeně chybí srovnání nebo kontroly, zdůrazňuje potenciální hodnotu jednoho zákroku v podobě perkutánní termické segmentektomie pomocí b-MWA s následnou b-TACE při léčbě velkých neresekabilních solitárních lézí HCC.
Background: Solitary hepatocellular carcinoma (HCC) with a diameter of 3–5 cm represents a challenging clinical entity, especially for non-surgical candidates due to comorbidities. Case: A 74-year-old man with previous history of renal cell carcinoma presented with a new incidental solitary 5 cm liver lesion on MRI. Due to his age and a high risk for post-surgical complications, after multidisciplinary tumor board review the treatment plan consisted of percutaneous thermal segmentectomy using balloon-occluded microwave ablation (b-MWA) followed by balloon-occluded transarterial chemoembolization (b-TACE) with complete tumor necrosis, as evident in subsequent follow-up imaging. This case demonstrates that b-MWA plus b-TACE could be a safe and effective combined therapy for unresectable large HCC lesions, even for those exceeding 3 cm in size. Conclusion: Although the presented case is anecdotal and naturally without comparisons or control, it highlights the potential value of percutaneous thermal segmentectomy with a single session combined b-MWA followed by b-TACE for the treatment of large unresectable solitary HCC lesions.
Východiska: HER2-pozitivní karcinom prsu tvoří přibližně 15–20 % ze všech karcinomů prsu. Jedná se o prognostický i prediktivní biomarker. Zavedení anti-HER2 terapie v posledních 20 letech výrazně zlepšilo výsledky dosahované u této podskupiny pacientek, takže jsou nyní srovnatelné, nebo dokonce lepší, než u pacientek s HER2-negativními nádory. U zhruba 5–10 % případů pacientek je karcinom prsu diagnostikován v metastazujícím stadiu. Právě pro tyto pacientky bylo dobrou zprávou, když dne 17. dubna 2020 Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválil tukatinib v kombinaci s trastuzumabem a kapecitabinem pro dospělé pacienty s pokročilým neresekovatelným nebo metastazujícím HER2-pozitivním karcinomem prsu, kteří již dostávali jeden nebo více předchozích režimů na bázi anti-HER2 terapie. Efektivita režimu byla prokázána ve studii HER2CLIMB, do které bylo zařazeno 612 pacientek s HER2-pozitivním metastatickým karcinomem prsu, které byly předtím léčeny trastuzumabem, pertuzumabem nebo trastuzumab emtansinem. Medián celkového přežití u pacientů v rameni s tukatinibem byl 21,9 měsíce (95% CI 18,3–31,0) ve srovnání s 17,4 měsíce (95% CI 13,6–19,9) u pacientů v kontrolním rameni (HR 0,66; 95% CI 0,50–0,87; p = 0,00480). Případ: Naše pacientka je ženou středního věku bez viscerálního metastatického postižení, ale s rozsáhlým uzlinovým postižením, metastatickým postižením skeletu a levým prsem téměř zcela spotřebovaným nádorem. Tato žena prodělala tři víceméně úspěšné linie anti-HER2 terapie a rok trvající čtvrtou linii systémové terapie cytostatikem eribulinem. Zařazením tukatinibu s trastuzumabem a kapecitabinem v páté linii systémové terapie bylo dosaženo velmi pěkné parciální regrese primárního nádoru bez významné toxicity. Závěr: V této kazuistice popisujeme případ vysoce předléčené pacientky s HER-2 pozitivním metastatickým karcinomem prsu.
Background: HER2-positive breast cancer occurs in about 15–20 % of all breast cancers. It is both a prognostic and predictive biomarker and the introduction of anti-HER2 therapy over the last 20 years has significantly improved outcomes in this subset of patients, so that they are now comparable to or better than those of patients with HER2-negative tumors. Approximately 5–10% of patients are diagnosed with metastatic breast cancer. It was good news for these patients when, on April 17, 2020, the FDA approved tucatinib in combination with trastuzumab and capecitabine for adult patients with advanced unresectable or metastatic HER2-positive breast cancer who had received one or more prior anti-HER2-based regimens in the metastatic setting. The efficacy of the regimen was demonstrated in the HER2CLIMB trial, which enrolled 612 patients with HER2-positive metastatic breast cancer who had previously been treated with trastuzumab, pertuzumab, and/or trastuzumab emtansine. Median overall survival for patients in the tucatinib arm was 21.9 months (95% CI 18.3–31.0) compared with 17.4 months (95% CI 13.6–19.9) for patients in the control arm (HR 0.66; 95% CI 0.50–0.87; P = 0.00480). Case: Our patient is a middle-aged woman without visceral metastatic involvement, but with extensive nodal involvement, skeletal metastatic involvement and left breast almost completely consumed by tumor. This woman had a more or less successful three lines of anti-HER2 therapy and the fourth line of one-year-long systemic treatment with the cytostatic eribulin. The inclusion of tucatinib with trastuzumab and capecitabine in the fifth line of systemic therapy achieved a very nice partial regression of the primary tumor without significant toxicity. Conclusion: In this case report, we describe the case of a highly pretreated patient with HER-2 positive metastatic breast cancer.
- Klíčová slova
- Tukatinib, kapecitabin,
- MeSH
- chinazoliny terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů terapie MeSH
- nádory prsu * terapie MeSH
- oxazoly terapeutické užití MeSH
- paliativní péče * MeSH
- protinádorové antimetabolity terapeutické užití MeSH
- pyridiny terapeutické užití MeSH
- receptor erbB-2 * MeSH
- senioři MeSH
- trastuzumab terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
