Terapeutická účinnost nového asymetrického bispyridiniového oximu BI-6 vůči akutní toxicitě vysoce toxického organofosfátu somanu a organofosforového insekticidu fosdrinu cestou ovlivnění hodnot LD50 těchto nox byla srovnávána s efektem dosud nejperspektivnějšího oximu HI-6 a kla- sického obidoximu vždy v kombinaci se stejnou dávkou atropinu. Na ekvimolární úrovni se účinek oximu BI-6 vůči fosdrinu zcela vyrovná účinku jak oximu HI-6, tak obidoximu. Vůči somanu je efekt oximu BI-6 dokonce výraznější než účinek HI-6, ale tento rozdíl není statisticky významný. Naproti tomu na ekviefektivní úrovni je účinek oximu BI-6 proti somanu statisticky významně nižší než efekt HI-6 a proti fosdrinu je dokonce nižší než efekt obou zbývajících oximů. Nový oxim BI-6 se vyrovná, případně mírně převyšuje svými účinky terapeutický efekt HI-6, avšak pouze na ekvimo- lární úrovni. Na ekviefektivní úrovni, která respektuje toxicitu oximu a je proto pro praktické využití významnější, je terapeuticky slabším reaktivátorem acetylcholinesterázy než HI-6.
The therapeutic efficacy of the new asymmetric bispyridinium oxime BI-6 against acute toxicity of the highly toxic organophosphate soman and the organophosphorus insecticide fosdrin by means of affecting the LD50 values of these noxiores substances was compared with the effect of the hitherto most perspective oxime HI-6 and the classic obidoxime always in combination with the identical dose of atropine. At the equimolar level the effect of oxime BI-6 against fosdrin completely equals the effects of both oximes HI-6 and obidoxime. The effect of oxime BI-6 against soman is even more marked than the effect of HI-6 but this difference is not statistically significant. On the other hand, at the equi-effective level, the effect of oxime BI-6 against soman is statistically significantly lower than the effect of HI-6, and against fosdrin it is even lower than the effect of both remaining oximes. The effects of the new oxime BI-6 equal, or slightly exceed the therapeutic effect of HI-6 but at the equimolar level only. At the equi-effective level which respects the toxicity of the oxime and is therefore more important for practical use, it is a therapeutically weaker reactivator of acetylcho- linesterase than HI-6.
- MeSH
- Acetylcholinesterase MeSH
- Antidotes MeSH
- Atropine pharmacology MeSH
- Drug Therapy, Combination MeSH
- Mice MeSH
- Organophosphorus Compounds toxicity MeSH
- Oximes pharmacology chemistry MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Mice MeSH
- Animals MeSH
- Publication type
- Comparative Study MeSH
Východisko. Akutní intoxikace vysoce toxickou organofosforovou sloučeninou (somanem) není ani nejmoder- nějšími antidoty uspokojivě léčena. Metody a výsledky. V pokusech na potkanech byl srovnáván reaktivační efekt nového asymetrického bispyridi- niového oximu BI-6 s dosud používanými oximy (HI-6 a obidoxim) cestou sledování změn aktivity somanem inhibované acetylcholinesterázy v bránici a různých částech mozku potkana v prvních třech hodinách intoxikace. Ze srovnání vyplývá, že nový reaktivátor acetylcholinesterázy BI-6 sice převyšuje svou reaktivační účinností klasický obidoxim, ale nedosahuje efektu oximu HI-6, a to především na periferii. Závěry. Nový oxim BI-6 je sice přínosem v terapii akutní intoxikace somanem vůči obidoximu, ale ne vůči oximu HI-6, který se stále jeví nejslibnějším reaktivátorem acetylcholinesterázy pro terapii akutní intoxikace touto noxou.
Background. Acute poisoning with the highly toxic organophosphorus agent, soman, is not treated satisfactorily even by the most modern antidotes. Methods and Results. In experiments on rats, the reactivating effect of a new asymmetric bispyridinium oxime BI-6 was compared with widely used oximes HI-6 and obidoxime by investigating the changes of soman-inhibited acetylcho- linesterase activity in the diaphragm and various parts of the brain in rats up to three hours following soman challenge. Our findings confirm that the new oxime BI-6 is a more effective reactivator of soman-inhibited acetylcholines- terase than obidoxime but not as effective as the oxime HI-6 expecially in the peripheral compartment. Conclusions. The new oxime BI-6 is not as effective as HI-6 which seems to have definite advantages over other oximes in the treatment of soman poisoning.
BI-VIDITEST Total r.t.u. (dále BIT) je test umožňující provést kultivaci nestimulovaných a PHA stimulovaných vzorků plné heparinizované krve. V supernatantech těchto kultur pak může být vhodnými metodami a soupravami stanovován IFNγ, ale i řada dalších cytokinů, chemokinů a růstových faktorů. BIT je tedy modifikací kultivační části testů IGRA (Interferon Gamma Releasing Assay), založených na analýze supernatantů buněčných kultur plné krve. Předpokládá se, že tento test bude postupně rozšiřován o testování buněčné reaktivity na řadu dalších stimulans.
BI-VIDITEST Total r.t.u. (next BIT) allows the cultivation of unstimulated and PHA-stimulated samples of whole heparinized blood to obtain the supernatants of these cultures. IFNγ, but also other cytokines, chemokines and growth factors can be determined by proper methods and kits in such supernatants. BIT is thus a modification of the cultivation part of Interferon Gamma Releasing Test (IGRA) based on analysis of blood culture supernatants. It is believed that this assay will be gradually expanded by testing responsiveness to a variety of other stimulants.
- Keywords
- IGRA test, BI-VIDITEST,
- MeSH
- Immunity, Cellular * immunology MeSH
- Immunologic Tests * MeSH
- Interferon-gamma immunology blood MeSH
- Clinical Trials as Topic MeSH
- Blood Culture MeSH
- Humans MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Cíl: Porovnat efekt 1- a 2etážové dekomprese neurálních struktur diskektomií s mezitělovou náhradou u nemocných s radikulopatií při degenerativním onemocnění krční páteře s použitím 2 typů subjektivních škál, klinického a elektrofyziologického vyšetření. Materiál a metodika: Chirurgicky bylo léčeno 78 nemocných (38 mužů, 40 žen). Zajištění po 1etážovém (52 nemocných) a 2etážovém výkonu (26 nemocných) bylo provedeno pomocí 3 různých způsobů zprostředkování kostní fúze, tj. autologním štěpem, autologním štěpem se zajištěním dlahou a titanovou klíckou, vyplněnou spongiózou bez zajištění dlahou. Nemocní byli prospektivně sledováni před výkonem, 3, 6 a 12 měsíců po výkonu, výsledky byly hodnoceny společně a zvláště po 1etážovém (skupina 1) a 2etážovém výkonu (skupina 2), bez ohledu na typ pooperačního zajištění. Statisticky byla zpracována subjektivní zhodnocení pomocí NDI (neck disability index) a 5 položek vnímané intenzity bolesti: (hlava, šíje, mezi lopatkami, rameno a paže postižené končetiny) vizuální analogové škály (VAS). Výsledky získané z obou použitých škál prokazují statisticky významné zlepšení po provedeném výkonu u obou skupin nemocných ve všech pooperačních kontrolách. Při srovnání elektrofyziologických nálezů nemocných před výkonem a po výkonu nebyl nalezen významný rozdíl. Rozdíly mezi výsledky léčby 1etážovým a 2etážovým výkonem nebyly významné ve vybraných položkách VAS, ale v hodnocení NDI byl rozdíl významný v neprospěch 2etážového výkonu při kontrole půl roku a rok po výkonu. Závěr: Výsledky získané zvolenými subjektivními škálami prokazují statisticky významné zlepšení stavu nemocných při kontrolách po provedeném výkonu – diskektomií s mezitělovou náhradou - ve všech pooperačních kontrolách, tj. podporují 1- i 2etážovou diskektomii s mezitělovou náhradou jako metodu volby chirurgické léčby neurologických komplikací degenerativního onemocnění krční páteře. Výsledky získané pomocí NDI v době 6 a 12 měsíců po výkonu jsou významně horší po 2etážovém výkonu než po 1etážovém, tj. hodnotu střednědobých výsledků NDI negativně ovlivňuje rozsah dézy krční páteře.
The Aim: To compare mono- and bi-segmental decompressions of neural structures by means of discectomy with interbody replacement in patients with radiculopathy at a degenerative disease of the cervical spine using two types of subjective scales, clinical and electrophysiological investigations. Material and Methods: Surgical interventions were used in 78 patients (38 men, 40 women). The fixation after mono-segmental (52 patients) and bi-segmental (26 patients) operations was carried out using three different methods of mediating the bone fusion, i.e. by an autologous graft, autologous graft fixed with a splint, and a titanium cage filled with spongious bone without the splint fixation. Patients were followed up prospectively before an intervention, 3, 6, and 12 months after an operation. Results were evaluated together and separately after mono-segmental (group 1) and bi-segmental (group 2) interventions irrespective of the type of post-operative fixation. There were processed statistically the subjective assessment using NDI (neck disability index) and 5 items of perceived intensity of pain (head, neck, between scapulae, shoulder and arms of the affected extremity) of visual analogue scale (VAS). The results obtained from the two scales used have shown statistically significant improvement after the intervention carried out in both groups of patients in all the post-operative check-ups. The comparison of electrophysiological findings in patients before and after surgery has shown no significant difference. The differences between the therapeutical results after mono-segmental and bi-segmental interventions were not singificant in the selected items of VAS, however, the assessment with NDI provided significant difference to disadvantage of bi-segmental surgery during check-ups carried out 6 months and one year after operation. Conclusion: The results obtained by means of chosen subjective scales have demonstrated statistically significant improvement of patients’ health conditions checked up after the intervention – discectomy with interbody replacement – in all the post-operative investigations, i.e. they support both mono- and bi-segmental discectomies with interbody replacement as a method of choice of surgical therapy for neurological complications of degenerative disorders of the cervical spine. The results obtained with NDI 6 and 12 months after surgery are significantly worse after bi-segmental interventions if compared with mono-segmental surgery, i.e. the value of intermediate results of NDI is negatively affected by the extent of the cervical spine desis.
Byla vyhodnocena schopnost oximu HS-6 [1-(4-hydroxyiminomethylpyridinium)-3-(4-karbamoylpyridinium)-2-oxa-propan dichlorid] in vitro reaktivovat enzym acetylcholinesterázu inhibovanýnervově paralytickou látkou – sarinem [O-isopropylmethylfluorofosfonát]. Jako referenční látkybyly vybrány reaktivátory 2-PAM [2-hydroxyiminomethyl-1-methylpyridinium chlorid], obidoxim[1,3-bis(4-hydroxyiminomethylpyridinium)-2-oxa-propan dichlorid] a H-oxim HI-6 [1-(2-hydroxyiminomethylpyridinium)-3-(4-karbomoylpyridinium)-2-oxa-propan dichlorid]. Oxim HS-6 se ukázaljako účinný reaktivátor AChE inhibované sarinem. Nedosahuje sice účinnosti oximu jako H-oximHI-6, nicméně je lepší než 2-PAM či obidoxim.
The ability of the oxime HS-6 [1-(4-hydroxyiminomethylpyridinium)-3-(4-carbamoylpyridinium)-2--oxa-propane dichloride] to reactive in vitro the enzyme acetylcholinesterase inhibited by the nerveagent sarin [O-isopropylmethylfluorophosphonate] was evaluated. The reactivators 2-PAM [2-hydroxyiminomethyl-1-methylpyridinium chloride], toxogonin [1,3-bis(4-hydroxyiminomethylpyridinium)-2-oxa-propane dichloride] and H-oxime HI-6 [1-(2-hydroxyiminomethylpyridinium)--3-(4-carbamoylpyridinium)-2-oxa-propane dichloride] were chosen for comparison. The oxime HS-6was an effective reactivator of sarin-inhibited AChE. It is not as effective as the H-oxime HI-6, butit is better than 2-PAM and obidoxime.
- MeSH
- Acetylcholinesterase MeSH
- Cholinesterase Inhibitors MeSH
- Rats MeSH
- Obidoxime Chloride pharmacokinetics chemistry MeSH
- Organophosphorus Compounds pharmacokinetics chemistry MeSH
- Oximes pharmacokinetics chemistry MeSH
- Cholinesterase Reactivators pharmacokinetics chemistry MeSH
- Sarin MeSH
- In Vitro Techniques MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Rats MeSH
- Animals MeSH
- Publication type
- Review MeSH
- Comparative Study MeSH
Dráhy cyklin-ddependentních kináz 4/6 (CDK4/6) hrají klíčovou úlohu v proliferaci buněk karcinomu prsu a jejich alterace je spojena s endokrinní rezistencí. Inhibitory CDK4/6, jako jsou palbociklib, ribociklib a abemaciklib, významným způsobem rozšířily možnosti léčby pokročilého a metastatického hormonálně pozitivního a HER2-negativního karcinomu prsu. V 1. linii kombinované endokrinní terapie s inhibitory CDK4/6 byl zaznamenán medián přežití bez progrese onemocnění (PFS) delší než 2 roky. V současné době jsou inhibitory CDK4/6 v kombinaci s endokrinní léčbou doporučeny k podávání v 1. linii lokálně pokročilého a metastatického karcinomu prsu u pre- i postmenopauzálních žen. Terapie inhibitory CDK4/6 však může také umožnit deeskalaci chemoterapie u triple pozitivního karcinomu (tj. hormonálně i HER2-pozitivního). Palbociklib, ribociklib i abemaciklib prokázaly svoji účinnost v klinických studiích a jednotlivé přípravky se liší zejména spektrem nežádoucích účinků.
x
- Keywords
- palbociclib, ribociclib,
- MeSH
- Progression-Free Survival MeSH
- Fulvestrant administration & dosage MeSH
- Cyclin-Dependent Kinase Inhibitor Proteins * administration & dosage classification MeSH
- Drug Therapy, Combination MeSH
- Letrozole administration & dosage MeSH
- Humans MeSH
- Breast Neoplasms * drug therapy MeSH
- Statistics as Topic MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Review MeSH
The efficacy of H oximes (HI-6, HLö-7), the oxime BI-6, and currently used oximes (pralidoxime, obidoxime, trimedoxime) to reactivate acetylcholinesterase inhibited by two nerve agents (tabun, VX agent) was tested in vitro. Both H oximes (HI-6, HLö-7) and the oxime BI-6 were found to be more efficacious reactivators of VX-inhibited acetylcholinesterase than pralidoxime and obidoxime. On the other hand, their potency to reactivate tabun-inhibited acetylcholinesterase was low and did not reach the reactivating efficacy of trimedoxime and obidoxime. Thus, none of these compounds can be considered to be a broad-spectrum reactivator of nerve agent-inhibited acetylcholinesterase in spite of high potency to reactivate acetylcholinesterase inhibited by some nerve agents. More than one oxime may be necessary for the antidotal treatment of nerve agent-exposed individuals.
- MeSH
- Acetylcholinesterase physiology MeSH
- Antidotes pharmacology MeSH
- Chemical Warfare Agents pharmacology MeSH
- Cholinesterase Inhibitors pharmacology MeSH
- Financing, Organized MeSH
- Rats MeSH
- Brain drug effects MeSH
- Obidoxime Chloride pharmacology MeSH
- Organophosphates pharmacology MeSH
- Organothiophosphorus Compounds pharmacology MeSH
- Oximes pharmacology MeSH
- Rats, Wistar MeSH
- Pralidoxime Compounds pharmacology MeSH
- Pyridinium Compounds pharmacology MeSH
- Pyridines pharmacology MeSH
- Cholinesterase Reactivators pharmacology MeSH
- Trimedoxime pharmacology MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Rats MeSH
- Male MeSH
- Animals MeSH
- MeSH
- Glucose-6-Phosphatase metabolism MeSH
- Rats MeSH
- Streptomycin administration & dosage MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Rats MeSH
- Male MeSH
- Animals MeSH
