Dekompresivní kraniotomie patří ke standardním neurochirurgickým výkonům při léčbě edému mozku. Dekomprese se obvykle provádí formou osteoklastické dekompresivní kraniotomie (kraniektomie), po které je nutné později provést plastiku kostního defektu. U osteoplastické dekompresivní kraniotomie ponecháváme na místě volnou kostní ploténku, která je expanzí mozkové tkáně nadzvednuta. Po odeznění edému kostní ploténka dolehne zpět a přihojí se. Není proto nutno provádět kranioplastiku. Ve sdělení analyzujeme desetiletý soubor 129 nemocných, u kterých byla provedena osteoplastická dekompresivní kraniotomie pro edém mozku při různých patologických stavech (98krát trauma, 22krát cévní léze, 8krát tumor, 1krát absces). Outcome nemocných bylo hodnoceno prostřednictvím Karnovsky performance scale (39 % více než 70, 30–70 – 26 %, méně než 30 – 35 %) a Glasgow outcome scale (5–19 %, 4–20 %, 3–26 %, 2–13 % 1–22 %). Osteoplastická dekompresivní kraniotomie je účinná metoda při léčbě edému mozku, při které stupeň expanze nevyžaduje radikální odstranění kostní ploténky, takže odpadá nutnost další operace – plastiky kostního defektu.

Decompressive craniotomy belongs to standard neurosurgical interventions in the therapy for the brain oedema. Decompression is usually carried out by osteoclastic decompressive craniotomy (craniectomy) followed later by necessary plasty of the bone defect. In the case of osteoplastic decompressive craniotomy a free bone plate elevated by the cerebral tissue expansion is left in place. After the oedema disappearance, the bone plate returns to its original position and is reattached. Therefore, cranioplasty need not be performed. There was analysed a ten-years´ set of 129 patients who had undergone osteoplastic decompressive craniotomy for the brain oedema under various pathological conditions (98× trauma, 22× vascular lesion, 8× tumor, 1× abscess). The patients´ outcome was evaluated using Karnovsky performance scale (more than 70–39%, 30–70–26%, less than 30–35%) and Glasgow outcome scale (5–19%, 4–20%, 3–26%, 2–13%, 1–22%). Osteoplastic decompressive craniotomy is an effective method of treating the brain oedema when the degree of expansion does not require a radical removal of the bone plate and, thus, further surgery – the bone defect plasty – is not needed.

• MeSH
• chirurgická dekomprese metody   MeSH
• edém mozku chirurgie   MeSH
• Glasgowská stupnice následků MeSH
• intrakraniální hypertenze etiologie   chirurgie   MeSH
• kraniotomie MeSH
• lidé MeSH
• poranění mozku chirurgie   komplikace   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• drenáž MeSH
• edém mozku etiologie   farmakoterapie   MeSH
• empyém etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• meningy patologie   MeSH
• neurochirurgie MeSH

Chirurgická anatomie temporální větve lícního nervu byla studována v anatomické laboratoři. Temporální větev se dělí na přední, střední (frontální) a zadní po průchodu parotickou fascií. Přední větev motoricky inervuje m. orbicularis oculi a m. corrugator supercilii, střední větev m. frontalis. Zadní větve nejsou tak významné, jsou určeny pro m. auricularis anterior a superior. Pod zygomatickým obloukem probíhá temporální větev v podkožní vrstvě a nad zygomatickým obloukem pokračuje v subgaleálním prostoru ohraničeném na spodine povrchovou fascií temporálního svalu. Konečné větve pak perforují galeu v různé výšce a končí ve svalech ležících vždy povrchově od galey. Terminálni větve se vyznačují velkou anatomickou variabilitou. Mohou perforovat zevní vrstvu povrchové fascie temporálního svalu a probíhat v ihterfasciálním tuku. Pro klinickou praxi se nabízejí čtyri možnosti preparace v této oblasti. Subgaleální disekce temporofrontálního kožního laloku je spojena S vysokým rizikem poškození temporální větve lícního nervu a s tím spojeným nepriaznivým kosmetickým defektem. Odklopení kožního laloku v jedné vrstvě společně se svalem je nejbezpečnější technikou. Tuto techniku však nelze použít pri transzygomatických přístupech a nevýhodou je i ztížení přístupu k lehni bázi pri pterionální kraniotomii, dané objemným temporálním svalem. Třetí možná metoda disekce byla popsána a propagována Yasargilem. Disekce se provádí v subgaleální vrstvě až do oblasti přední čtvrtiny temporálního svalu, kde se po protnutí zevní vrstvy povrchové fascie tohoto svalu pokračuje preparací v ihterfasciálním prostoru (mezi zevní a vnitřní vrstvou povrchové fascie). Tento chirurgický přístúp může vést též k poranění temporální větve v pňpadě anatomické variace a uložení nervu v této vrstvě. Posledním možným chirurgickým pri'stupem je disekce mezi povrchovou a hlubokou fascií temporálního svalu.

The surgical anatomy of the temporal branch of the facial nerve was studied in the anatomical laboratory. The temporal branch divides into an anterior, middle (frontal), and a posterior ramus after it pierces the parotid fascia. The anterior ramus innervates orbicularis oculi and corrugator supercilii muscles; the middle branch is for the ipsilateral frontalis muscle. The posterior branch innervates the anterior and superior auricular and tragus muscles. Below the zygomatic arch, the temporal branch of the facial nerve is located in the subcutaneous tissue. Above the arch, it continues in the subgaleal space with the superficial temporal fascia deeply. The terminal twigs of the temporal branch penetrate the galea to reach their target muscles that are all located superficial to the galea. There is a significant variability in the course of the temporal branch of the facial nerve. Occasionally, the terminal twigs of the middle ramus may penetrate superficial layer of superficial temporal fascia and run in the intrafascial fat pad before entering the frontalis muscle. There are four available operative techniques in this anatomical location. The subgaleal dissection of a temporofrontal scalp flap is associated with a high incidence of postoperative palsy of the temporal branch of the facial nerve and cosmetically bothersome results. Reflecting the scalp and temporalis muscle together as a single layer is the safest procedure. Unfortunately, this technique can not be used for the transzygomatic approaches and the bulky temporalis muscle may compromise basal exposure in the pterional route. Third technique was described and propagated by Yasargil. He proposed a subgaleal dissection up to the anterior one-fourth of the temporalis muscle where the dissection has to be deepened between the two layers of the superficial temporal fascia (in the interfascial fat pad). This approach may also infrequently injure the temporal branch in case of anatomical variation. The last available operative technique raises the superficial temporal fascia together with the scalp.

• MeSH
• disekce metody   MeSH
• kraniotomie MeSH
• musculus temporalis chirurgie   zranění   MeSH
• nervus facialis anatomie a histologie   chirurgie   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Dekompresivní kraniotomie je na většině pracovišť prováděna formou dekompresivní kraniektomie (osteoklastické dekompresivní kraniotomie), při které je odstraněna kostní ploténka. V situaci, kdy stupeň expanze nevyžaduje provedení dekompresivní kraniektomie, kostní ploténku neodstraňujeme a provádíme tzv. osteoplastickou dekompresivní kraniotomii. Indikujeme ji na podkladě vzájemné korelace následujících parametrů: klinického obrazu, intrakraniálního tlaku, středočarového přetlaku a počtu patologií na počítačové tomografii, aktuálního vlivu antiedematózní terapie, předpokládané progresi otoku mozku a zejména podle velikosti peroperačního defektu tvrdé pleny po durotomii. Dekomprese při osteoplastické dekompresivní kraniotomii je zajištěna durální plastikou a možností elevace nefixované kostní ploténky tlakem edematózní mozkové tkáně. Po ústupu edému mozku elevovaná kostní ploténka spontánně dosedá a přihojí se. Riziko intrakraniálního vpadnutí kostní ploténky je eliminováno šikmým řezem kosti Gigliho pilkou při kraniotomii. Osteoplastická dekompresivní kraniotomie je účinnou alternativou dekompresivní kraniektomie v případech, kdy stupeň expanze nevyžaduje odstranění kostní ploténky. Její hlavní výhodou je eliminace nutnosti druhé operace – kranioplastiky.

Decompressive craniotomy is usually carried out using decompressive craniectomy (osteoclastic decompressive craniotomy) when the bone flap is removed. In situations when the level of expansion does not call for decomopressive craniectomy, we do not remove the bone flap and we perform osteoplastic decompressive craniotomy. The indication is based on assessment and cross correlation of the following parameters: intracranial pressure, midline shift and the number of pathologies on CT, actual influence of antiedematous therapy, expected cerebral oedema progression and especially according to the size of the dural defect after duratomy. In the course of osteoplastic decompressive craniotomy, decompression is secured by the elevation of the unfixed bone flap during cerebral tissue expansion. After the oedema regression, the elevated bone flap spontaneously drops to its original position and is reattached. The danger of bone plate depression is eliminated with the use of a bevel bone cut using a Gigli saw. Osteoplastic decompressive craniotomy is an effective method of treating brain oedema when the degree of expansion does not require decompressive craniectomy.

• Klíčová slova
• decompressive craniectomy,
• MeSH
• dekompresní kraniektomie metody   MeSH
• edém mozku chirurgie   MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Cílem naší studie je hodnocení přežití a jeho kvality u pacientů, kteří byli po kraniocerebrálním poranění léčeni dekompresivní kraniotomií. Soubor a metodika: U souboru 110 pacientů (83 mužů, 27 žen ve věku 6–82 let, průměrně 47 ± 18,27) jsme po 1 roce hodnotili prognostický význam jednotlivých faktorů (věk, klinický stav a jeho horšení po přijetí, CT nález, přidružená poranění, čas od úrazu do operace, operační nález, nitrolebeční tlak a pooperační komplikace). Výsledky: Věk je nezávislý a významný faktor, který zhoršuje prognózu pacientů na hladině významnosti p < 0,0001. Tíže poruchy vědomí při přijetí (GCS) významně ovlivňuje prognózu nemocných (GOS) ve skupině pacientů, kteří při přijetí nebyli farmakologicky tlumeni (p = 0,0141). Současné hodnocení šíře a reaktivity zornic má též významnou korelaci s prognózou nemocných (p = 0,0111). Při hodnocení CT nálezu jsme neprokázali statisticky významný vztah mezi šíří perimezencefalických cisteren či přetlakem středočárových struktur a prognózou nemocných. Specifikem naší práce je měření defektu tvrdé pleny, který vzniká rozestupem okrajů durotomie nad vyklenujícím se mozkem při operaci. Zjistili jsme větší defekt tvrdé pleny u pacientů s užšími cisternami kolem kmene (p < 0,0001). Větší defekt tvrdé pleny u pacientů, kteří měli na CT před operací cisterny kolem kmene zaniklé, významně zhoršoval prognózu pacientů (p = 0,0021). U pacientů, kteří měli monitorovaný nitrolební tlak (ICP), jsme po dekompresivní kraniotomii zjistili jeho pokles a vzestup mozkového perfuzního tlaku (CPP). Závěr: Dle zjištěných výsledků naší práce může být ofenzivní přístup neurochirurga s včasnou indikací dekompresivní kraniotomie přínosný pro mladší pacienty.

Aim: The aim of this study is to evaluate the outcome of patiens treated for craniocerebral trauma by means of decompressive craniotomy. Material and methods: In the group of 110 patients (83 males, 27 females, age 6–82 years, mean 47 ± 18,27) the influence of different factors to the outcome of patient one year after injury was evaluated. Among the factors in view we included age, clinical status and its worsenig after admission, CT exam, accompanying injuries, time period between injury and operation, finding during operation, intracranial pressure and postoparative complications. Results: Age is an independent and very significant factor which influences the outcome of patients treated with decompressive craniotomy (p < 0.0001). Level of consciousness during admission (GCS) is in strong relation to the outcome in non-sedated patients (p = 0.0141). When the reactivity and width of pupils were evaluated together, a strong correlation to the outcome was detected (p = 0.0111). In the preoperative CT the significance of midline shift or narrowing of cinsterns to the outcome of all patients was not found. The perioperative measurement of dural gap before the duroplasty is the speciality of this work. The dural gap was significantly bigger in patinets with closed cisterns in the CT (p < 0.0001). It was a strong correlation between the dural gap and the outcome in the soubgroup of patients with closed cisterns on CT (p = 0.0021). After decompressive craniotomy was noted lowering of ICP and increase of CPP in monitored patiens. Conclussion: Our results indicate, that active approach of the neurosurgeon and the early indication of decompressive craniotomy are helpfull especially for younger patients.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• chirurgická dekomprese MeSH
• Glasgowská stupnice následků MeSH
• intrakraniální hypertenze chirurgie   MeSH
• kraniotomie MeSH
• lidé MeSH
• poranění mozku chirurgie   komplikace   MeSH
• prognóza MeSH
• věkové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH

BACKGROUND: In spite of various degrees of brain expansion, decompressive surgery is usually carried out using decompressive craniectomy (DC). After craniectomy it is necessary to perform cranioplasty, which prolongs hospitalization and is not always without complications. Hence, in situations when cranial decompression is indicated, but DC would be too radical, we do not remove the bone flap, and we perform so-called osteoplastic decompressive craniotomy (ODC). The technique is detailed. OBJECTIVE: To demonstrate the effectiveness of ODC. METHODS: Twenty patients underwent ODC for brain edema under various pathological conditions. The diagnoses were as follows: 13 subdural hematomas, 3 cerebral contusions, 2 middle cerebral artery infarcts, 1 epidural hematoma and 1 arteriovenous malformation. The effect of ODC was assessed using postoperative ICP monitoring and the midline shift on CT. The ICP threshold for the additional removal of the bone flap was 25 mmHg. Clinical outcome was evaluated 6 months after surgery using the Glasgow Outcome Scale (GOS). RESULTS: Postoperative ICP was up to 25 mmHg in 18 patients and exceeded 25 mmHg in 2 cases. The mean midline shift on CT was 10 mm preoperatively and 3 mm postoperatively. The decompression during ODC was sufficient in 18 patients and insufficient in 2 in whom an additional removal of the bone flap was performed. Eight survivals had a favorable outcome (GOS 4-5); 12 patients had an unfavorable outcome (GOS 1-3), and of these, 4 died. CONCLUSION: Our limited study shows that ODC is effective in the treatment of intracranial hypertension in the selected subgroup of patients in whom DC would be too radical. The main advantage of this method is the elimination of further cranioplasty.

• MeSH
• dekompresní kraniektomie metody   MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• dura mater chirurgie   MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• lebka radiografie   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nemoci mozku chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace prevence a kontrola   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• srovnávací studie MeSH
• technické zprávy MeSH

Při stručnom opise operačního postupu sa formou obrazovej dokumentácie zdôrazňujú kľúčové momenty pre správne vykonanie translabyrintnej kraniotómie. Retrospektivne hodnotíme pooperačnú funkci nervus facialis, komplikácie a pooperačné rovnovážne funkcie v súbore 238 pacientov s vestibulárním schwanómom, ktorí boli operovaní translabyrintným prístupom. Nervus facialis bol anatomicky zachovaný v 93,2 %. Dobrá funkcia tváre po roku H-B I, II bola v 67 % a H-B I, II, III v 78 %. U 12 pacientov sa rekonštruoval servus facialis a výsledok funkcie po roku je H-B III-IV u všetkých pacientov. Ak na konci operácie získame při stimulácii proximálnej časti nervus facialis pri výstupe z mozgového kmeňa stimulom 0,05-0,1 mA akúkoľvek odpověď, dá sa očakávať po roku normálna funkcia tváre H-B I, II. Na základe elektroneurografie nevieme s istotou predpovedať zlú funkciu tváre z dlhodobého hľadiska. Pooperačné komplikácie sa vyskytli v 18 %, z toho ťažké, vyžadujúce skorú revíznu operáciu, v 2,1 %. Mortalita: 1 pacient týždeň po operácii, 0,4 %. Pooperačná likvorea bola v 9 %, meningitída v 2,1 %, hematóm brušnej steny po odbere tukového tkaniva v 0,8 %, hydrocefalus v 1,7 %, prechodná lézia nn. IX a X v 1,7 %, prechodná lézia n. VI v 0,4 %. Rovnovážne funkcie po roku: ataxia 0,24 % pacientov má miernu instabilitu při únave. Translabyrintnú kraniotómii považujeme za metódu voľby v liečbe vestibulárneho schwanómu u všetkých tumorov nad 1,5 cm a aj menších, kde nie sú splnené kritéria na možné zachovanie sluchu.

In a brief outline of the surgical procedure the authors present visual documentation pointing out the key moments in a correctly performed trans-labyrinth craniotomy. Postoperative function of facial nerve, complications and postoperative steady state functions are retrospectively evaluated in a cohort of 238 patients with vestibular schwannoma, having been operated on using the trans-labyrinth approach. The facial nerve or anatomically preserved in 93.2%. The well functioning face one year after H-B I, II was preserved in 67% and H-B I, II, III in 78%. In 12 patients the reconstruction of facial nerve was performed and the functional result after one year is H-B III-IV in all patients. When we get any response at the end of the surgery upon stimulation of the proximal part of facial nerve where in comes out of the brain stem by 0.05-0.1 mA stimuli, a normal facial function H-B I, II may be expected to occur after one year. Electroneurography is unable to safely predict a badly functioning face on the long-term basis. Postoperative complications occurred in 18%, serious one requiring early revision surgery was encountered in 2.1%. Lethality: one patient died a week after the surgery (0.4%), postoperative liquorrhea occurred in 9%, meningitis in 2.1%, hematoma of abdominal wall after removal of fatty tissue in 0.8%, hydrocephalus in 1.7%, transient lesions of nerves IX and X in 1.7%, and transient lesions of nerve VI in 0.4%. Balance functions after one year: 0.24% of patients suffer from mild ataxia with instability after fatigue. In our opinion the trans-labyrinth craniotomy is a method of choice in the therapy of vestibular schwannoma in all tumors larger than 1.5 cm and even smaller ones, where criteria for saving the hearing are impossible to observe.

• MeSH
• anatomie topografická MeSH
• ataxie diagnóza   epidemiologie   komplikace   MeSH
• dospělí MeSH
• faciální paralýza diagnóza   epidemiologie   komplikace   MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mikrochirurgie MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mostomozečkový úhel chirurgie   MeSH
• nervus facialis fyziologie   patofyziologie   MeSH
• otologické chirurgické výkony metody   MeSH
• pooperační komplikace diagnóza   epidemiologie   MeSH
• prevalence MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• spánková kost chirurgie   MeSH
• vestibulární aparát chirurgie   MeSH
• vestibulární schwannom chirurgie   patologie   MeSH
• vnitřní ucho anatomie a histologie   chirurgie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl: Možnost předoperační detekce v. emissaria mastoidea pomocí HRCT a standardního CT při plánování retrosigmoideální kraniotomie, jenž je využívaná k přístupům do oblasti angulus pontocerebellaris. Metodika: Bylo vyhodnoceno celkem 100 nativních CT (4,5 mm silné řezy) a 100 CT v tenkých řezech - HRCT (1 mm silné řezy). Snímky byly získány z informačního systému PACS Fakultní nemocnice v Olomouci (FNOL). Hodnotili a srovnávali jsme jednotlivé zastoupení vena emissaria mastoidea při zobrazení standardním CT a HRCT na pravé i levé straně a zajímala nás senzitivita vyšetření v závislosti na rozměru kostěného kanálu pro žílu, tedy foramen mastoideum. Výsledky: Při vyšetření nativním CT nebylo ani jedno emissarium zobrazeno v 71 případech na pravé a v 62 případech na levé straně. Jedno emissarium bylo zobrazeno ve 28 případech na pravé a v 36 případech na levé straně. Více než jedno pak bylo poměrně vzácné a tvořily jej významné spojky širší než 3,5 mm. HRCT poskytuje vyšší senzitivitu detekce drobných emissarií, která nebyla ve velké většině na standardním CT patrná, v tomto případě bylo možné detekovat i poměrně vzácně zastoupená foramina mastoidea v počtu 3 až 4. Zatímco při zobrazení emissarií širších než 3 mm není rozdíl statisticky významný, u emissarií se šířkou kanálu menší než 2 mm je již rozdíl statisticky významný. Závěr: Benefit HRCT při plánování retrosigmnoideální kraniotomie je nesporný a pomáhá eliminovat řadu potencionálních komplikací.

Objective: Pre-operative detection of mastoid emissary veins using HRCT and standard CT in retrosigmoid craniotomy planning, which is used to access the cerebel-lopontine angle area. Methods: A total of 100 native CT scans (4.5 mm thick slices) and 100 CT scans in thin slices - HRCT (1 mm thick slices) were evaluated. Images were obtained from the PACS Information System of the Faculty Hospital in Olomouc (FNOL). We evaluated and compared individual occurence of mastoid emissary vein in standard CT and HRCT scans on both sides, left and right, and we were interested in the sensitivity of the examination depending on the size of bone canal for the vein, i.e. mastoid foramen. Results: In the native CT scan, there was no emissary visible in 71 cases on the right and 62 cases on the left. One emissary was visible in 28 cases on the right and 36 cases on the left. More than one was a relatively rare case and it was formed by significant connections wider than 3.5 mm. HRCT provides a higher detection sensitivity for small emissaries, which were mostly invisible in a standard CT scan, in this case it was also possible to detect a relatively rare case of 3-4 mastoid foramina. While the difference is not statistically significant when the emissaries are larger than 3 mm, in emissaries with the width of channel less than 2 mm it already becomes statistically significant. Conclusion: Benefit of HRCT in retrosigmnoid craniotomy planning is indisputable and helps to eliminate many potential complications.

• MeSH
• foramen magnum anatomie a histologie   krevní zásobení   MeSH
• kraniotomie * metody   MeSH
• lidé MeSH
• mostomozečkový úhel chirurgie   patologie   MeSH
• mozkové žíly anatomie a histologie   diagnostické zobrazování   MeSH
• neuralgie trigeminu etiologie   farmakoterapie   chirurgie   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• předoperační vyšetření přístrojové vybavení   MeSH
• týlní kost anatomie a histologie   krevní zásobení   MeSH
• vestibulární schwannom chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND: Hyperosmolar solutions have been used in neurosurgery to modify brain bulk and prevent neurological deterioration. The aim of this animal study was to compare the short-term effects of equivolemic, equiosmolar solutions of mannitol and hypertonic saline (HTS) on cerebral cortical microcirculation in a rabbit craniotomy model. METHODS: Rabbits (weight, 2.0-3.0 kg) were anesthetized, ventilated mechanically, and subjected to a craniotomy. The animals were allocated randomly to receive a 3.75 ml/kg intravenous infusion of either 3.2% HTS (group HTS, n = 8) or 20% mannitol (group MTL, n = 8). Microcirculation in the cerebral cortex was evaluated using sidestream dark-field (SDF) imaging before and 20 min after the end of the 15-min HTS infusion. Global hemodynamic data were recorded, and blood samples for laboratory analysis were obtained at the time of SDF image recording. RESULTS: No differences in the microcirculatory parameters were observed between the groups before the use of osmotherapy. After osmotherapy, lower proportions of perfused small vessel density (P = 0.0474), perfused vessel density (P = 0.0457), and microvascular flow index (P = 0.0207) were observed in the MTL group compared with those in the HTS group. CONCLUSIONS: Our findings suggest that an equivolemic, equiosmolar HTS solution better preserves perfusion of cortical brain microcirculation compared to MTL in a rabbit craniotomy model.

• MeSH
• hemodynamika účinky léků   MeSH
• hypertonický solný roztok farmakologie   MeSH
• králíci MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• mannitol farmakologie   MeSH
• mikrocirkulace účinky léků   MeSH
• mozková kůra krevní zásobení   účinky léků   MeSH
• mozkový krevní oběh účinky léků   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• králíci MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• srovnávací studie MeSH

Úvod a cíle: Mezi nově zaváděné postupy u operací nádorů mozku patří tzv. awake kraniotomie. Jedná se o operaci mozku při vědomí, kdy jsou monitorovány řečové a jazykové funkce logopedem za aktivní účasti pacienta. Cílem takto vedené operace je zachování řečových a jazykových funkcí pacienta a zároveň co největší možný rozsah resekce nádoru mozku. V příspěvku jsou shrnuty dosavadní zkušenosti a poznatky ve FN Ostrava. Metodika: Retrospektivní hodnocení úspěšnosti provedených awake kraniotomií s exstirpacemi nádorů mozku v elokventních oblastech mozku. Kritériem úspěšnosti awake kraniotomie bylo zachování řečových a jazykových schopností pacientů po operaci ve srovnání s jejich stavem před operací. Popis postupů, předoperačních vyšetření a intraoperačního testování klinickým logopedem. Výsledky: Porovnáním výsledků testování řečových a jazykových funkcí u 54 pacientů, operovaných v letech 2013–2021, před awake kraniotomií a po ní bylo zjištěno, že u 40 z 54 pacientů nedošlo po operaci ke zhoršení řečových a jazykových funkcí. Z logopedického hlediska se tak jedná o 74% úspěšnost. Závěr: Awake kraniotomie je novým postupem zaváděným při operacích gliomů mozku v elokventních řečových zónách. Metoda přispívá značnou měrou k zachování řečových a jazykových kompetencí pacienta a tím i k zachování kvality jeho života.

Introduction and aims: An awake craniotomy is one of the newly introduced procedures for brain tumor surgery. It is a brain operation where speech and language functions are monitored by a clinical speech therapist with the active participation of the patient who is awake during the procedure. The aim of such an operation is to preserve the speech and language functions of the patient as well as resection of the brain tumor to the greatest possible extent. This paper summarizes the current experience and knowledge of awake craniotomy at the University Hospital in Ostrava. Methodology: Retrospective evaluation of the success of performed awake craniotomies with extirpations of tumors located in eloquent regions of the brain. The criterion for the success of awake craniotomy was the preservation of patient’s speech and language skills after surgery compared to their condition before surgery. Description of procedures, preoperative examinations, and intraoperative testing by a clinical speech therapist. Results: By comparing the results of testing speech and language functions in a group of 54 patients operated between 2013 and 2021 before and after awake craniotomy, it was found that in 40 of 54 patients there was no deterioration of speech and language functions after surgery. From a speech therapy perspective, this is a 74% success rate. Conclusion: Awake craniotomy is a new procedure introduced during brain glioma operations in eloquent regions of the speech zones. The method contributes significantly to the preservation of the patient’s speech and language competences and thus to the preservation of his quality of life.

• Klíčová slova
• awake kraniotomie,
• MeSH
• bdění MeSH
• klinická logopedie * MeSH
• kraniotomie * metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory mozku chirurgie   MeSH
• peroperační monitorování * metody   MeSH
• řeč MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• zapojení pacienta MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH