Acute kidney injury (AKI) due to gentamicin nephrotoxicity is a significant concern in clinical medicine, particularly in patients receiving prolonged or high-dose gentamicin therapy. Gentamicin is an aminoglycoside antibiotic frequently used in the treatment of a range of bacterial infections. However, its use is associated with nephrotoxicity which can manifest as AKI. Due to this, it is crucial to diagnose promptly and manage treatment effectively. Ongoing studies are therefore focusing on non-protein-coding RNAs as potential biomarkers for AKI. Numerous microRNAs (miRNAs) have been implicated in gentamicin-induced nephrotoxicity and AKI. They participate in pathways associated with inflammation, cell death, and oxidative stress and each of these factors play critical roles in the development of gentamicin-induced kidney injury. Research studies have demonstrated changes in the expression levels of these miRNAs in response to gentamicin exposure both in vitro and in in vivo models, as well as in human clinical trials involving patients receiving gentamicin therapy. The dysregulation of these miRNAs correlates with the severity of kidney injury and may serve as sensitive biomarkers for early detection and monitoring of AKI induced by gentamicin.
- MeSH
- Acute Kidney Injury * chemically induced diagnosis MeSH
- Anti-Bacterial Agents * adverse effects MeSH
- Biomarkers * MeSH
- Gentamicins * adverse effects MeSH
- Humans MeSH
- MicroRNAs * MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Review MeSH
Srdeční selhání patří mezi nejzávažnější zdravotní problémy současnosti. I přesto, že celoživotní riziko srdečního selhání je u mužů a žen podobné, existují výrazné rozdíly mezi oběma pohlavími. Muži jsou predisponováni k srdečnímu selhání se sníženou ejekční frakcí, zatímco u žen převažuje srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF). HFpEF je velmi heterogenní skupinou poruch a pochopení rozdílů mezi muži a ženy může přinést užitečné informace o možnostech prevence a léčby tohoto onemocnění. Například v etiologii a progresi HFpEF mohou hrát výraznou úlohu ženské pohlavní hormony, jmenovitě estradiol. Dalším faktorem může být fakt, že u žen může být cévní systém, a to především poruchy mikrocirkulace, predisponujícím faktorem k HFpEF. Proto včasný záchyt a léčba poruch periferní cirkulace může výrazně přispět i k prevenci HFpEF, především u žen.
Heart failure is one of the most serious problems of recent medicine. Despite the lifetime risk of heart failure is similar in men and women, significant sex differences were described. Men are more predisposed to heart failure with reduced ejection fraction, while women are predisposed to heart failure with preserved ejection fraction (HFpEF). HFpEF is a very heterogeneous group of disorders, and the research of sex differences might substantially improve preventive and treatment approaches. For example, female sex hormones, namely estradiol, might play prominent role in development and progression of HFpEF. Very common factor associated with HFpEF is vascular and microvascular system, which is more pronounced in women and might be cause and accelerating factor for HFpEF. Therefore, also early detection and manage- ment of disorders of vascular system might substantially add to prevention of HFpEF, especially in women.
Úvod: Plicní sekvestrace je vzácná vrozená anomálie dolních dýchacích cest, která je většinou diagnostikována už v dětském věku. Jde o plicní parenchym, který má anomální nebo chybějící komunikaci s tracheobronchiálním stromem. Cévní zásobení není napojeno na plicní oběh, ale pochází ze systémového oběhu. Intralobární plicní sekvestrací se rozumí plicní sekvestr, který má společnou pleuru s normálním parenchymem. Naopak extralobární sekvestr má svou vlastní viscerální pleuru, která nesouvisí s normální plící. Extralobární sekvestrace na rozdíl od intralobární většinou nemá infekční projevy, protože chybí napojení na tracheobronchiální strom. Naopak se může projevit hypoxií, kardiálním selháním či vzácně torzí sekvestru. Častěji však jde o náhodný asymptomatický nález. Vedoucí úlohu v diagnostice má v současnosti CT, které umožňuje zobrazení přívodných cév. Metodou léčby je chirurgická resekce, hlavně jako prevence krvácení či maligního zvratu tkáně. Resekce také poskytne materiál pro bioptické vyšetření. Kazuistika: 68letá pacientka s nefropatií byla v režii nefrologa indikována k ultrasonografii břicha, kde byl náhodně zjištěn tumor v retroperitoneu vlevo. Bylo doplněno CT vyšetření a poté byla indikována k exstirpaci tumoru pro podezření na neurogenní tumor, avšak histologicky šlo o extralobární plicní sekvestraci. Další průběh pak nebyl nijak komplikován. Propuštěna do domácí péče byla 5. pooperační den. Závěr: Kazuistikou chceme prezentovat velmi raritní diagnózu, která je o to vzácnější, že byla nalezena u dospělé pacientky.
Introduction: Pulmonary sequestration is a rare congenital anomaly of the lower respiratory tract, usually diagnosed in childhood. It involves lung parenchyma that has abnormal or absent communication with the tracheobronchial tree. The blood supply is not connected to the pulmonary circulation but comes from the systemic circulation. Intralobar pulmonary sequestration refers to pulmonary sequestration that shares a common pleura with normal parenchyma. In contrast, extralobar sequestration has its own visceral pleura that is not continuous with the normal lung. Extralobar pulmonary sequestration, unlike intralobar pulmonary sequestration, typically does not present with infectious manifestations due to the absence of a connection to the tracheobronchial tree. Instead, it may manifest as hypoxia, cardiac failure, or rarely, torsion of the sequestrum. However, it is more often an incidental asymptomatic finding. Computed tomography currently plays a leading role in diagnosis, enabling visualization of the feeding vessels. Surgical resection is the mainstay of the treatment, primarily to prevent hemorrhage or malignant transformation of the tissue. Resection also provides material for biopsy examination. Case report: A 68-year-old patient with nephropathy was referred by her nephrologist for abdominal ultrasound, which incidentally detected a tumor in the left retroperitoneum. A CT scan was performed, and the patient was then referred for tumor excision due to suspicion of a neurogenic tumor. Postoperatively, she was monitored in the intensive care unit with oxygen therapy for hypoxemia. The further course was uncomplicated. She was discharged home on postoperative day 5. Conclusion: We present a case of this very rare diagnosis, which is even rarer in an adult patient.
- MeSH
- Respiratory System Abnormalities surgery diagnostic imaging MeSH
- Bronchopulmonary Sequestration * surgery diagnostic imaging MeSH
- Humans MeSH
- Retroperitoneal Neoplasms * surgery diagnostic imaging MeSH
- Aged MeSH
- Congenital Abnormalities MeSH
- Rare Diseases MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Cíl: V retrospektivní studii jsme porovnali efektivitu navigace punkce portální žíly pomocí abdominální ultrasonografie oproti CO2 portografii. Efektivitu navigace jsme posuzovali dle počtu punkcí nutných k dosažení katetrizace větve vena portae, délkou skiaskopie a radiační dávkou charakterizovanou produktem dávkové plochy (DAP). Metodika: Do studie bylo zahrnuto 102 po sobě jdoucích pacientů, kterým byl proveden TIPS v období 3 let (od počátku roku 2022 do konce roku 2024). V souboru bylo 29 žen (28 %) a 73 mužů (72 %), ve věkovém rozmezí 27–81 let. Hlavní indikací k TIPS byl refrakterní ascites u 52 (51 %) a krvácení při portální hypertenzi u 50 pacientů (49 %). TIPS byl proveden jako urgentní výkon u 19 pacientů (v 18,6 %) pro nezastavené variceální krvácení. Childovo-Pughovo skóre A bylo 22 % pacientů, Childovo-Pughovo skóre B 44 % a Childovo-Pughovo skóre C 26 %, u 8 % pacientů nebyla klasifikace zjistitelná. Výsledky: Ze 102 TIPS výkonů nebyl tento zaveden u tří pacientů pro technické selhání (2,9 %). Počet vpichů nutných k dosažení portální žíly se zavedením vodiče byl v průměru 5,6 (od jednoho do 20) u 50 pacientů, jejichž punkce byla naváděna pomocí CO2 portografie. U 28 výkonů, kde byl k navádění použit UZ, bylo průměrně nutných 2,7 vpichů (od jednoho do šesti). Délka skiaskopie byla u 28 výkonů provedených pomocí navigace CO2 v průměru 28 minut (9–50 min), u 28 výkonů s navigací pod UZ to bylo 22,8 min (8–43 min). Ve skupině 19 výkonů před obměnou angiolinky a s CO2 navigací byl v průměru DAP 181 497 mGy/cm2 (27 649–399 657 mGy/cm2 ), ve skupině 17 výkonů po obměně angiolinky a navigovaných pomocí CO2 portografie byl DAP v průměru 159 339 mGy/cm2 (52 613–309 440 mGy/cm2 ) a v časově nejmladší skupině 21 výkonů navigovaných pomocí UZ byl DAP v průměru 120 731 mGy/cm 2 (38 180–315 121 mGy/cm2 ). U sedmi výkonů bylo provedeno měření dávky osobními dozimetry. V části výkonu do zavedení vodiče do portální žíly operatér měl dávku v průměru 6 μSv (0 do 12 μSv), zatímco lékař provádějící UZ navigaci v průměru 4,4 μSv (0 do 9 μSv). Celková dávka pro operatéra byla v průměru 19,5 μSv (8–35 μSv). Závěr: Z naměřených hodnot lze uzavřít, že počet vpichů při navigaci pomocí UZ klesl v průměru z 5,6 na 2,7, tento rozdíl se velmi blíží statistické významnosti (p = 0,052). Skiaskopický čas při výkonu klesl v průměru o 7 minut. Dávka druhého lékaře navigujícího punkci pomocí UZ je do doby katetrizace por- tální žíly srovnatelná s dávkou operatéra. DAP klesl po inovaci přístroje a na novém přístroji a dále ještě více klesl i u výkonů prováděných s navigací punkce pomocí UZ.
Aim: In our retrospective study, we compared the efficacy of portal vein puncture navigation using abdominal ultrasonography versus CO2 portography. We assessed navigation efficiency according to the number of punctures required to achieve vena portae branch catheterization, the length of the fluoroscopy, and the dose area product (DAP). Method: The study included 102 consecutive patients who underwent TIPS over a 3-year period (from the beginning of 2022 to the end of 2024). In this cohort, there were 29 women (28%) and 73 men (72%), ranging in age from 27 to 81 years. The main indications for TIPS were refractory ascites in 52 patients (51%) and bleeding with portal hypertension in 50 patients (49%). TIPS was performed as an emergency procedure in 19 patients (18.6%) for uncontrolled variceal bleeding. Child Pugh A, Child Pugh B and Child Pugh C were 22%, 44% and 26% respectively, with 8% of patients having no detectable classification. Results: Of the 102 TIPS procedures, TIPS was not inserted in 3 patients due to technical failure (2.9%). The number of punctures required to reach the portal vein with guidewire insertion averaged 5.6 (range 1 to 20) in 50 patients whose puncture was guided by CO2 portography. In the 28 procedures where ultrasound was used for guidance, the mean number of punctures required was 2.7 (range, 1 to 6). The mean duration of fluoroscopy was 28 min (9–50 min) in the 28 procedures performed with CO2 guidance and 22.8 min (8–43 min) in the 28 procedures with ultrasound guidance. In the group of 19 procedures before angiomachine exchange and with CO2 navigation, the mean DAP was 181 497 mGy/ cm2 (27 649–399 657 mGy/cm2 ), in the group of 17 procedures after angiomachine exchange and navigated by CO 2 portography, the DAP averaged 159 339 mGy/cm 2 (52 613–309 440 mGy/cm2 ) and in the youngest group of 21 procedures navigated by ultrasound, the DAP averaged 120 731 mGy/cm2 (38 180–315 121 mGy/cm 2 ). Dose measurements with personal dosimeters were performed for 7 procedures. In the part of the procedure until the insertion of the guidewire into the portal vein, the operator had a dose of 6 μSv (0 to 12 μSv) on average, while the physician performing the ultrasound navigation had a dose of 4.4 μSv (0 to 9 μSv) on average. The total dose to the operator averaged 19.5 μSv (8 to 35 μSv). Conclusion: From the measured values it can be concluded that the number of punctures during navigation with US decreased from 5.6 to 2.7 on average, this result is close to statistic significance (p = 0.052). The fluoroscopic time during the procedure decreased by 7 minutes. However, the dose of the second physician navigating the puncture using ultrasound is comparable to that of the main operator. The DAP decreased after the device upgrade, and even more decreased for procedures performed with ultrasound-guided puncture navigation.
Počty pacientů s chronickým onemocněním ledvin jsou celosvětově vysoké. Z velkého počtu těchto pacientů je třeba soustředit se především na pacienty s potenciálním rizikem progrese selhání ledvin nebo rizikem kardivaskulárních komplikací a tyto pacienty odeslat k nefrologovi nebo jinému specialistovi. Cílem článku je poskytnout praktickému lékaři návod na jednoduchý vyšetřovací postup pomocí dostupných laboratorních metod, který pomůže tyto pacienty vyhledat.
The number of patients with chronic kidney disease is high worldwide. It is important to focus on those at risk of progression to kidney failure or cardiovascular complications, and refer them to a nephrologist or other specialist. This article aims to provide practitioners with guidance on a simple investigative procedure using available laboratory methods to identify these patients.
Cíl: Zjistit, zda by detekce subklinického městnání ultrazvukovým vyšetření plic (lung ultrasound, luS) pacientů se SteMi mohla pomoci předpovědět rozvoj srdečního selhání a systolické, nebo diastolické dysfunkce levé komory. Metody: Do studie bylo zařazeno 150 pacientů. u všech byla provedena úspěšná revaskularizace a při příjmu u nich nebylo z klinického hlediska přítomno srdeční selhání. Během prvních 24 hodin od příjmu u nich bylo provedeno luS s 28 plicními body a byly spočítány B-linie. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin: 64 pacientů do skupiny luS pozitivní (se 6 nebo více B-liniemi) a 86 jedinců do skupiny luS negativní; po tříměsíčním sledování byli vyšetřeni na přítomnost srdečního selhání stupně ii nebo vyššího podle klasifikace nYhA, ejekční frakci (ef) ≤40%, a celková longitudinální deformace myokardu (global longitudinal strain, GlS) ≤–16 %. Výsledky: K rozvoji klinického srdečního selhání došlo u většího počtu pacientů ve skupině luS pozitivní (17 vs. 2 ve skupině luS negativní; p < 0,01); totéž platilo pro ef ≤ 40 % (34 vs. 3; p < 0,01) i GlS ≤ –16 % (60 vs. 58; p < 0,01). Křivky operační charakteristiky přijímače (receiver-operating characteristic, roc) prokázaly, že optimální mezní hodnota počtu B-linií pro predikci rozvoje klinického srdečního selhání i poruchy systolické funkce je 6 nebo více (senzitivita = 89,47 %, specificita = 64,62 %, resp. senzitivita = 91,89 %, specificita = 74,11 %). Analýza podskupin podle počáteční diagnózy prokázala, že predikční hodnota luS byla statisticky významná pouze v případě SteMi přední stěny. Závěry: ultrazvukové vyšetření plic u pacientů se SteMi, provedené do 24 hodin od příjmu, dokáže předpovědět rozvoj klinického srdečního selhání nebo systolické dysfunkce do tří měsíců, zvláště v případě infarktu přední stěny.
Aim: To see if the detection of subclinical congestion in STEMI patients by lung ultrasound (LUS) could be helpful in predicting the development of future heart failure, systolic dysfunction or diastolic dysfunction. Methods: 150 patients were included. All patients were successfully revascularized and were not suffering from clinical heart failure on admission. The patients had a 28-point LUS study within the first 24 hours of admission, and B-lines were counted. Patients were divided into two groups: 64 patients into the LUS positive group (with 6 or more B-lines) and 86 into the LUS negative group. They were followed-up after 3 months, looking for heart failure NYHA II or greater, ejection fraction (EF) ≤40%, and global longitudinal strain (GLS) ≤-16%. Results: More patients from the LUS positive group developed clinical heart failure (17 vs 2 in the LUS negative group, p <0.01), EF ≤40% (34 vs 3, p <0.01), GLS ≤-16% (60 vs 58, p <0.01). Optimal cutoff derived from ROC curves revealed that the best B-line number cutoff to predict clinical heart failure as well as impaired systolic function was 6 or greater (sensitivity = 89.47%, specificity = 64.62% and sensitivity = 91.89%, specificity = 74.11%, respectively). Subgroup analysis by initial diagnosis revealed that the predictive power of LUS was significant only in anterior STEMI. Conclusions: LUS in STEMI patients, performed within 24 hours of admission, is able to predict the occurrence of clinical heart failure or systolic dysfunction at 3 months, especially in anterior infarctions.
OBJECTIVE: The aim of the study was the assessment of adherence to antiretroviral (ARV) treatment in a population of people living with HIV (PWH), improving the awareness of PWH, drawing attention to the risk of developing HIV drug resistance and subsequent treatment failure. METHODS: The basic cohort consisted of PWH followed up long-term at the HIV centre of the University Hospital Pilsen. Adherence to treatment was assessed by ARV levels. Nucleoside analogs were determined in urine by high pressure liquid chromatography (HPLC), in relation to clinical data, viral load (HIV RNA), and absolute CD4 and CD8 T cell counts. To assess mental and physical state of the patients, a modified SF-36 questionnaire was used to measure social relationships, education and ability to relax. RESULTS: From a group of 131 PWH, 18 (13.7%) with zero levels and 113 (86.3%) with any detectable ARV levels were followed for 6-12 months. A statistically significant lower viral load was demonstrated in patients who adhered to the treatment at the time of the test as indicated by ARV levels in the urine. CD4 T lymphocyte values in adherent patients were, as expected, statistically significantly higher. A significant difference for CD8 T lymphocyte was not demonstrated. A survey assessed subjective factors influencing the degree of adherence. PWH consider important: quality care enabling trust, low risk of developing opportunistic infections, self-sufficiency, quality of sleep, managing leisure activities, and good family relationships. Quality of life evaluation and satisfaction in the monitored areas were similar in both groups of PWH. CONCLUSIONS: Non-adherence leads to deterioration of CD4 and viral load levels and may be the cause of the development of HIV drug resistance and treatment failure on the part of the patient. PWH with zero or low urinary nucleoside levels were repeatedly instructed about the need for regular and sustained medication use. Regular checks with a laboratory examination service are needed to detect early emergence of resistance and side effects of the treatment, which are initially only detectable in the laboratory.
- MeSH
- Medication Adherence * psychology MeSH
- Adult MeSH
- HIV Infections * drug therapy psychology MeSH
- Cohort Studies MeSH
- Quality of Life * MeSH
- Anti-HIV Agents * therapeutic use urine MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- CD4 Lymphocyte Count MeSH
- Viral Load MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
Anderson-Fabry disease (AFD) is a rare genetic disease with X-linked transmission characterized by a defect in the enzyme alpha-galactosidase A, which impairs glycosphingolipid metabolism and leads to an excessive storage of globotriaosylceramide (Gb3) within lysosomes. AFD involves renal, cardiac, vascular, and nervous systems and is mainly observed in male patients with onset in childhood, although cardiac manifestation is often shown in adults. AFD cardiomyopathy is caused by the accumulation of Gb3 within myocytes first showed by left ventricular hypertrophy and diastolic dysfunction, leading to restrictive cardiomyopathy and systolic heart failure with biventricular involvement. The diagnosis of AFD cardiomyopathy may be insidious in the first stages and requires accurate differential diagnosis with other cardiomyopathies with hypertrophic phenotype. However, it is fundamental to promptly initiate specific therapies that have shown promising results, particularly for early treatment. A careful integration between clinical evaluation, genetic tests, and cardiac imaging is required to diagnose AFD with cardiac involvement. Basic and advanced echocardiography, cardiac magnetic resonance, and nuclear imaging may offer pivotal information for early diagnosis (Graphical Abstract), and the management of these patients is often limited to centres with high expertise in the field. This clinical consensus statement, developed by experts from the European Society of Cardiology (ESC) Working Group on Myocardial and Pericardial Diseases and the European Association of Cardiovascular Imaging of the ESC, aims to provide practical advice for all clinicians regarding the use of multimodality imaging to simplify the diagnostic evaluation, prognostic stratification, and management of cardiac involvement in AFD.
- MeSH
- Early Diagnosis MeSH
- Diagnosis, Differential MeSH
- Child MeSH
- Adult MeSH
- Echocardiography methods standards MeSH
- Fabry Disease * diagnostic imaging therapy MeSH
- Consensus MeSH
- Humans MeSH
- Multimodal Imaging * methods standards MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Consensus Development Conference MeSH
INTRODUCTION: Sacrococcygeal teratoma (SCT) is the most common congenital tumor. The incidence of malignant types is rare but increases with late detection or in case of relapse. Prenatal diagnosis is based on ultrasound examination and magnetic resonance imaging (MRI). Since this is a rare congenital anomaly, we should report all cases to improve prenatal diagnosis and postnatal management. MATERIAL AND METHODS: Retrospective analysis of sixteen cases of sacrococcygeal teratoma delivered and treated at the University Hospital Brno between 2005 and 2020. The following criteria were evaluated: gestational week of the primary diagnosis, exact description of ultrasound findings, pregnancy management, delivery mode, correlation of prenatal ultrasound with postnatal findings in the newborn, as well as the occurrence of early and late complications in newborns and children. RESULTS: Out of sixteen cases, seven cases (43.8%) were indicated for pregnancy termination based on ultrasound findings, the parent's decision, and an estimation of an adverse pregnancy outcome. In nine cases (56.2%), the pregnancy continued and was ended by delivery. In one case, there was an early postnatal death of a newborn after birth in the 25th week of gestation. In eight cases, live fetuses were born in which the tumor was surgically removed between day 1 and 14 months after birth. There was a strong correlation between the tumor description made by prenatal ultrasound diagnosis and related severe complications in newborns. The incidence of severe early and late complications in ongoing pregnancies was very low-only one case of infection in the surgical wound requiring reoperation (12.5%) was described. In two patients (25%), a transient stoma establishment was necessary for secondary ileus. One case of recurrence of the disease at two years of age occurred, requiring the administration of chemotherapy (12.5%), and one patient has mild persistent urinary incontinence. CONCLUSION: Sacrococcygeal teratoma is one of the rarest congenital malformations. A detailed prenatal ultrasound examination is essential to estimate the pregnancy prognosis. The most predictive ultrasound predictor of favorable early and late postnatal outcomes and long-term child development is the presence of cystic sacrococcygeal formation, the most common tumor type, and the absence of signs of cardiac failure due to fetal anemia. In these cases, with early surgical treatment provided, the incidence of severe complications and long-term consequences in children is very low, and parents should be informed during prenatal counseling. It is necessary to register all the SCT cases due to the rarity of this congenital anomaly for further statistical analysis of the importance of ultrasound markers.
- MeSH
- Adult MeSH
- Gestational Age MeSH
- Humans MeSH
- Magnetic Resonance Imaging MeSH
- Infant, Newborn MeSH
- Prognosis MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Sacrococcygeal Region * diagnostic imaging MeSH
- Pregnancy MeSH
- Teratoma * diagnostic imaging surgery congenital MeSH
- Ultrasonography, Prenatal * MeSH
- Pregnancy Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Infant, Newborn MeSH
- Pregnancy MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Review MeSH
Cíl: Observační studie sledující dynamiku tvorby protilátek IgG proti S proteinu SARS-CoV-2 u osob očkovaných dvěma dávkami mRNA vakcíny Pfizer-BioNTech BNT162b2 (Comirnaty) byla provedena v období let 2021–2022 u skupiny dobrovolníků bez známek předcházející nákazy SARS-CoV-2 a u skupiny s anamnézou přirozené infekce covidem-19. Hlavním cílem bylo monitorovat hladiny protilátek až do 12 měsíců po druhé dávce a zjistit podíl očkovaných, u kterých došlo k sérokonverzi. Studie také hodnotila případy selhání vakcíny v rámci třinácti měsíců po očkování. Metodika: Před zahájením očkování byly u účastníků studie provedeny laboratorní testy na protilátky IgG proti S proteinu SARS-CoV-2 a shromážděna anamnestická data týkající se onemocnění covidem-19. Na základě negativních výsledků byla vytvořena kohorta imunologicky naivních osob, které byly následně očkovány dvěma dávkami vakcíny BNT162b2 (Comirnaty). Vzorky venózní krve byly odebírány v šesti časových bodech: před první dávkou, dva až tři týdny po první dávce, měsíc po druhé dávce, tři až čtyři měsíce po druhé dávce, půl roku a jeden rok po druhé dávce. Doplňkovou kohortu tvořili dobrovolníci s pozitivním nálezem protilátek nebo potvrzeným onemocněním covidem-19. U části z nich byla rovněž sledována dynamika vývoje protilátek po očkování. Účastníci měsíčně vyplňovali dotazníky o symptomech respiračních infekcí, zaměřené na detekci selhání vakcíny. Výsledky: Studie zahrnula 166 účastníků, kteří před očkováním neměli protilátky proti S proteinu SARS-CoV-2. Medián věku byl 52 let, převažovaly ženy (71,1 %). Po první a druhé dávce vakcíny hladiny protilátek vykázaly významný vzestup, poté následoval postupný pokles. U všech účastníků, kromě jednoho imunosuprimovaného, proběhla sérokonverze. Podíl selhání vakcíny proti onemocnění covidem-19 do 12 měsíců byl 13,3 %. Druhá kohorta zahrnula 60 účastníků s předchozí infekcí SARS-CoV-2. Po očkování došlo u této skupiny k výraznému nárůstu hladin protilátek, který byl vyšší než u osob bez předchozí infekce. Druhá dávka u těchto osob již nezvýšila hladiny protilátek statisticky významně. Závěry: Studie potvrdila, že očkování mRNA vakcínou BNT162b2 vyvolává silnou protilátkovou odpověď, s většinovou sérokonverzí již po první dávce. Starší osoby vykazovaly nižší protilátkovou odpověď, což zdůrazňuje význam posilujících dávek. U osob s prožitou infekcí SARS-CoV-2 byly po první dávce vakcíny protilátky výrazně vyšší než u naivních jedinců. Výsledky přispívají k porozumění dynamiky protilátkové odpovědi a naznačují potřebu dalšího výzkumu zaměřeného na optimalizaci očkovacích schémat.
Objective: An observational study was conducted from 2021 to 2022 to track the dynamics of the production of IgG antibody against the SARS-CoV-2 S protein in individuals vaccinated with two doses of the Pfizer-BioNTech mRNA vaccine BNT162b2 (Comirnaty). The study included a group of volunteers without any previous signs of SARS-CoV-2 infection as well as a group with a history of natural COVID-19 infection. The primary objective was to monitor antibody levels up to 12 months after the second dose and determine the proportion of vaccinated individuals who underwent seroconversion. The study also evaluated cases of vaccine failure within 13 months post-vaccination. Methods: Before the vaccination began, participants had laboratory tests for IgG antibodies against the SARS-CoV-2 S protein, and their medical history related to COVID-19 was taken. Based on negative test results, a cohort of immunologically na?ve individuals was formed and subsequently vaccinated with two doses of BNT162b2 (Comirnaty). Venous blood samples were collected at six time points: before the first dose, 2–3 weeks after the first dose, one month after the second dose, 3–4 months after the second dose, 6 months after the second dose, and 12 months after the second dose. A supplementary cohort included volunteers with positive antibody findings or confirmed COVID-19 infection. In some of these individuals, the dynamics of post-vaccination antibody response was also monitored. Participants filled out monthly questionnaires about respiratory infection symptoms to detect vaccine failure. Results: The study included 166 participants who did not have SARS-CoV-2 S protein antibodies prior to vaccination. The median age was 52 years, with a higher proportion of women (71.1%). After the first and second doses of the vaccine, antibody levels showed a significant increase, followed by a gradual decline over 12 months. Seroconversion occurred in all participants except for one immunosuppressed individual. The vaccine failure rate against COVID-19 within 12 months was 13.3%. The second cohort included 60 participants with prior SARS-CoV-2 infection. In this group, post-vaccination antibody levels increased significantly, more than in individuals without prior infection. The second dose did not result in further statistically significant increase in antibody levels for this cohort. Conclusions: The study confirmed that the BNT162b2 mRNA vaccine induces a strong antibody response, with the majority of participants experiencing seroconversion after the first dose. Older individuals exhibited a lower antibody response, highlighting the importance of booster doses. In individuals with prior SARS-CoV-2 infection, antibody levels were significantly higher after the first vaccine dose than in na?ve individuals. These findings add to understanding antibody response dynamics and suggest the need for further research focused on optimizing vaccination schedules.
