critically ill patient Dotaz Zobrazit nápovědu
Dostupnost echokardiografického přístroje na jednotkách intenzivní péče významně rozšiřuje diagnostiku a zefektivňuje management kriticky nemocných. Přibývající množství publikací potvrzuje fakt, že kvalifikovaní intenzivisté mohou zajistit přesnou, bezpečnou a obsažnou diagnostiku hemodynamiky pomocí echokardiografie. Intenzivisté zapojení do managementu kriticky nemocných si jsou vědomi všech klinických a laboratorních parametrů a měli by být schopni interpretovat echokardiografické vyšetření komplexním způsobem a s okamžitou aplikací pro další terapii. Provozování echokardiografie však vyžaduje dokonalou znalost instrumentária a principů srdečního ultrazvuku. Pracovní skupiny v rámci jednotlivých odborných společností ve světě navrhly v posledních třech letech postupy pro trénink v echokardiografii. Kompletní echokardiografické vyšetření kriticky nemocných by mělo zahrnout následující položky: preload, globální a segmentální kontraktilitu, diastolickou funkci, afterload, vyšetření chlopenního aparátu, srdeční výdej, pravé srdce, plicnici a plicnicový tlak, patologie aorty, perikardu a vyšetření pleurální dutiny. Rutinně vyšetřujeme minimálně 10–11 zobrazení transtorakálně a 12 zobrazení u transezofageálního vyšetření. Využití ultrazvukového přístroje na JIP by nemělo být limitováno pouze na echokardiografii. Vyšetření pleurální dutiny, kvantifikace pleurální tekutiny a případné vyloučení ventrálního pneumotoraxu s pomocí TTE by mělo být integrální součástí transtorakálního echokardiografického vyšetření. Multimodální ultrazvukový přístroj vybavený TEE sondou by měl být součástí všech větších jednotek intenzivní péče, kde jeho přítomnost bude zdůvodněna vysokým počtem diagnostikovaných a léčených pacientů. S tím souvisí úspory na plicnicových katétrech, rentgenovém materiálu a krevních destičkách bez ohledu na okamžitou a téměř kompletní diagnostiku kardiovaskulárního systému.
Availability of an ultrasound device in the critical care setting significantly extends diagnostic options and makes the management of critically ill patients more effective. A growing amount of papers confirm that qualified intensivists can provide accurate, safe and extensive diagnosis of the haemodynamic system with the aid of echocardiography. Intensivists involved in the management of the critically ill are fully aware of all patient’s clinical and laboratory data and they should be able to interpret the echocardiographic examination in a complex manner and with immediate application for further therapy. Performing echocardiography in the intensive care unit requires on the other hand thorough knowledge of the devices and principles of heart ultrasound. Task forces within societies of intensive care and cardiology launched curriculla for training and data acquisition in echocardiography in the last three years. A complex echocardiographic exam of the critically ill patient should include following items: preload, global and segmental contractility, diastolic function, afterload, examination of the valvular apparatus, cardiac output, right heart including the pulmonary artery and pulmonary artery pressure, aortic pathology, the pericardium and examination of the pleural space. 10–11 planes should be taken during a routine transthoracic examination and 12 planes during transesophageal echocardiography. Utilisation of an ultrasonic device should not be limited to echocardiography. Examination of the pleural space, quantification of the pleural fluid and an eventual exclusion of a ventral pneumothorax with the aid of a transthoracic probe should be an integral part of a transthoracic echocardiographic examination. A multimodal ultrasonic device equipped with a transesophageal probe should be available in all large intensive care units where its presence would be justified by a high number of diagnosed and treated patients. This is also related to savings on pulmonary artery catheters, X-ray material and platelet transfusions, besides the immediate and almost complete diagnosis of the cardiovascular system.
15 Enteral Feeding Access in the Critically 111 235 -- Beth Taylor and John E. 111 Patient with Hepatic Failure 505 -- Adam D. Chaudhary -- Chapter 31 Nutrition for the Critically 111 Cardiac and Thoracic Patient A. Sandoval -- Chapter 37 Endocrine Disorders in the Critically 111 Patient .589 -- Nicole M. Ziegler -- Chapter 38 Feeding the Critically 111 Obese Patient .605 -- Joseph Lacy, Beverley Borjas,
686 stran : ilustrováno ; 27 cm
- MeSH
- klinické lékařství MeSH
- kritický stav * MeSH
- nutriční nároky MeSH
- nutriční podpora * MeSH
- nutriční vědy MeSH
- Publikační typ
- příručky MeSH
Homocystein – součást metabolických pochodů přeměny a remethylace methioninu, důležitého zdroje methylových skupin pro veškeré anabolické pochody v organismu. Hyperhomocysteinemií (HHS) označujeme zvýšení hladiny celkového homocysteinu (tHcy) v plazmě nad referenční rozmezí. Patofyziologické účinky zvýšeného Hcy (přímé poškozování endotelu, změny oxidoredukční rovnov áhy, oxidační stres, změny antitrombogenní homeostázy na trombogenní, zvýšení aterogenní aktivity) se musí nutně projevit ve zhoršení kl inického a metabolického stavu kriticky nemocného pacienta. Naše pilotní studie byla zaměřena na detekci HHC u kriticky nemocných a určení jejího podílu na monitorování a výsledcích léčby. V souboru 98 pacientů byla nalezena HHC v 32,58 %. Průměrná hladina homocysteinu u zemřelých byla 27,6 mmol/l, u pacientů, kteří přežili jen 10,9 mmol/l. Mortalita ve skupině pacientů s HHC byla 68,97 %, při normální hladině homocysteinu 46,67 %. Zatím u tří pacientů byla prokázána mutace genu pro methylentetrahydrofolát reduktázy, jejíž dědičný nebo získaný deficit se v současné době pokládá za příčinu HHC. Výsledky pilotní studie vyžadují ověření na větší skupině pacientů.
Homocysteine is a part of metabolic pathway changes and remethylation of methionine, the important source of methyl groups for all anabolic pathways of an organism. Hyperhomocysteinemia (HHC) is defined as increased plasma level of total homocysteine (tHcy) above reference level. Pathophysiologic effects of elevated Hcy are represented by direct injury of endothel, changes in oxidoregulation balance, oxidative stress, changes in antithrombogenic balance leading to increase of thrombogenic activity, and to increase in atherogenic activity. All those actions result in worsening of clinical and metabolic state of critically ill patient. In our pilot study we sought to detect HHC in critically ill patients, and to evaluate its value on monitoring and treatment outcome. In the set of ninety-eight patients, we found HHC in 32.58 per cent of cases. Mean level of homocysteine in non-survivors was 27.6 mmol/l; in survivors 10.9 mmol/l. Mortality rate was 68.97% in the group of patients with HHC; patients with normal level of homocyxteine had a mortality rate 46.67%. In three patients we revealed a gene mutation for methylenetetrahydrofolate reductase. Hereditary or acquired deficit of this gene is considered to be a cause of HHC. The results of the pilot study need to be confirmed on a larger patient group.
- MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- homocystein metabolismus škodlivé účinky MeSH
- hyperhomocysteinemie epidemiologie krev MeSH
- kritický stav komplikace krev MeSH
- lidé MeSH
- mortalita MeSH
- pilotní projekty MeSH
- referenční hodnoty MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Prognóza kriticky nemocných pacientů je významně ovlivněna rozvojem získaného postižení nervosvalového systému, které vede ke generalizované svalové slabosti a k obtížím při přechodu od mecha¬ nické ke spontánní ventilaci. Nověji byly u těchto nemocných popsány dvě předpokládané nozologické jednotky: • polyneuropatie kritického stavu (critical illness polyneuropathy - CIP); • akutní kvadruplegická myopatie (acute quadriplegic myopathy - AQM). Autoři provedli prospektivní pilotní klinickou a elektrofyziologickou studii u 7 kriticky nemocných s cílem stanovit prevalenci získané generalizované svalové slabosti a možnost diferenciace obou uvedených jednotek: CIP a AQM. Známky získaného postižení periferního nervosvalového systému byly zjištěny u 4 nemocných. Klinicky ani standardními elektromyografickými technikami nebylo možno spolehlivě diferencovat mezi postiítižením typu neuropatie či myopatie s výjimkou metody tzv. přímé svalové stimulace. Nálezy ukázaly, ve většině případů jde o současné postižení obou systémů - polyneuromyopatii - a rozlišování dvou samostatných jednotek (CIP a AQM) není opodstatněné.
The prognosis of critically ill patients is significantly influenced by the development of acquire affections of the neuromuscular system which leads to generalized muscular weakness and difficulties when switching over from mechanical to spontaneous ventilation. Recently in these patients two assumed nosological units were described: - critical illness polyneuropathy - CIP; - acute quadriplegic myopathy - AQM. The authors made a prospective clinical and electrophysiological pilot study in se> critically ill patients with the objective to assess the prevalence of acquired generalized muscular weakness and the possibility to differentiate between the mentioned units: CIP and AQM. Signs of the affection of the peripheral neuromuscular system were found in four patients. It was not possible to differentiate reliably, clinically nor by standard electromyographic techniques, between affections of the type of neuropathy and myopathy except by the method of so-called direct muscle stimulation. The findings revealed that in the majority a concurrent affection of both systems is involved - polyneuromyopathy - and differentiation of two independent units (CIP and AQM) is not substantiated.
Východisko. Problematika rozhodovacích procesů u nemocných s ireverzibilním selháním orgánových funkcí a nepříznivou prognózou je nedílnou součástí péče o kriticky nemocné. Ukončování ventilační podpory představuje jednu ze součástí komplexního přístupu omezování rozsahu terapie u nemocných s ireverzibilním selháním vitálních funkcí. Cílem práce je shrnutí zkušeností s ukončováním ventilační podpory u nemocných hospitalizovaných na pracovišti autorů v letech 1999–2001. Metody a výsledky. Ve sledovaném období bylo provedeno ukončování ventilační podpory u 46 nemocných v terminálním stadiu onemocnění. U 23 pacientů bylo použito způsobu postupného snižování ventilační podpory, u 23 pacientů bylo provedeno přímo odpojení od ventilátoru. Průměrná doba od zahájení procesu ukončování ventilační podpory do zástavy oběhu nemocného a stanovení exitu (doba UVP) celého souboru byla 188 minut, rozmezí 3–1634 minuty. Analgosedace byla použita u 24 nemocných, kde byla nalezena delší doba UVP oproti skupině nemocných bez analgosedace (medián 161, resp. 17,5 minuta, p=0,002). Nemocní se zachovalou dechovou aktivitou vykazovali delší dobu UVP v porovnání k nemocným bez dechové aktivity (medián 85, resp. 17, p=0,014). U všech nemocných byl uveden v dokumentaci záznam o vysazení postupů podpory orgánových funkcí. Závěry. Ukončování ventilační podpory jemožnou a legitimní součástí postupů vysazení podpory orgánových funkcí u nemocných v terminálním stadiu onemocnění s ireverzibilně narušenou integritou organizmu. Jedná se o postup, který je v souladu jak se současným pojetím medicíny, tak s platnými právními normami, a při splnění všech předpokladů k jeho indikaci a dodržení správného provedení ho lze zařadit mezi lege artis postupy klinické praxe.
Background. End of life decisions have been considered as an important part of making decisions in terminally critically ill patients. Withdrawing mechanical ventilation (terminal weaning) represents one of the procedures limiting life support therapy. The aim of the study was to examine the clinical experiences of limiting ventilatory support at tertiary care hospital ICU in Czech Republic. Methods and Results. A retrospective, descriptive study of all patients experienced terminal weaning (TW) in years 1999–2001 was conducted. Diagnosis, length of ICU stay (LOS) in days before decision of TW was made, duration of TW (TW time = time from starting TW to cardiac arrest in minutes), way of TW and difference in TW time between selected patients subgroups were also evaluated. Selected data are presented as mean or median, t-test or Mann-Whitney Rank Sum Test were used, p<0.05 was considered statistically significant. The TW procedure was employed in 46 patients, stepwise reduction of ventilatory support was performed in 23 patients, ventilator withdrawal procedure in 23 patients. The mean TW time in all patients was 188 minutes. There was shorter TW time in patients with analgosedation comparing to those without (median 17, resp. 161 minutes, p=0.002). Patients without respiratory activity showed shorter TW time comparing to patients with preserved respiratory activity (median 17, resp. 85 minutes, p=0.014). Conclusions. Terminal weaning represents an important part of processes of discontinuing life-sustaining therapies in terminally critically ill patients. There is medical, ethical and legal basis to employ this procedure at intensive care unit.
- MeSH
- analgezie MeSH
- dokumentace MeSH
- kritický stav diagnóza etiologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- odpojení od ventilátoru metody MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rozhodování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Cílem systému kategorizace nemocných v intenzivní péči je, při respektování etických principů, účelné směrování zdrojů k nemocným, u nichž lze očekávat reálnou naději na zlepšení stavu či obnovení přijatelné kvality života, na druhé straně však vede k omezení rozsahu poskytované péče u pacientů, kde by další léčba vedla pouze k prodlužování ireverzibilního stavu a neměnné nepříznivé prognóze klinického výsledku. V práci jsou shrnuty zkušenosti se systémem kategorizace na pracovišti autorů. V období let 1996–1998 byl systém kategorizace použit u 356 nemocných, ke změně kategorie v průběhu hospitalizace došlo u 51 nemocných. Zavedení systému kategorizace podporuje efekti vnější využívání dostupných zdrojů v uzavřeném systému financování a zvyšuje dostupnost i těch nejnákladnějších metod diagnostiky a terapie pro nemocné s reálnou nadějí na zlepšení.
The goal of patient stratification in critical care setting can be seen in effective resource allocation to patients in whom real improvement in medical status or restoration of acceptable quality of life could be expected; this must be done with respect to basic ethical principles. On the other hand, the extent of health care could be restricted in patients not benefiting from it, i.e. in patients in whom the level of care would just prolong the irreversible state and could not even possibly change the unfavourable outcome. The paper summarizes the experience with patient stratification in the Department of Anesthesia and Intensive Care, Charles University Teaching Hospital Hradec Králové, Czech Republic. In the period between 1996 and 1998 we used the patient stratification system in 356 patients. The level of care was changed in 51 patients. The introduction of stratification system promotes more effective use of available resources in closed system of health care funding, increasing the availability of the most expensive diagnostic and therapeutical procedures for patients with better survival prognosis.
Polyneuropatie kriticky nemocných (critical illness polyneuropathy-CIP) a myopatie kriticky nemocných (critical illness myopathy-CIM) byly v nedávné době ještě relativně opomíjenými nozologickými jednotkami. Poslední práce ukazují na jejich poměrně častý výskyt u pacientů v kritickém stavu na jednotkách intenzivní péče (JIP), a to současně s výskytem multiorgánového selhání (multiple organ failure-MOF). Cílem práce autorů, kteří prezentují vlastní soubor 25 pacientů s klinicky významnou svalovou slabostí, je seznámit s elektromyografickými (EMG) nálezy, které ukazují na častý současný výskyt CIP a CIM. Je však obtížné tyto jednotky od sebe odlišit standardními metodami EMG. Novou možností, jak j e diferencovat, je metoda přímé svalové stimulace. Určení správné diagnózy je nezbytné pro stanovení adekvátní prognózy a z toho vyplývající i odpovídající délky a intenzity léčby.
Polyneuropathy of critically ill patients (critical illness polyneuropathy - CIP) and critical illness myopathy (CIM) were till recently relatively omitted nosological units. Recent works indicates their relatively frequent incidence in patients in a critical condition at intensive care units along with the concurrent presence of multiorgan failure (MOF). The objective of the authors' work who present their own group of 25 patients with clinically significant muscular weakness is to make readers familiar with electromyographic findings (EMG) which indicate the frequent concurrent incidence of CIP and CIM. It is however difficult to differentiate these units by standard EMG methods. A new possibility how to differentiate them is the method of direct muscle stimulation. Assessment of the correct diagnosis is essential for assessment of an adequate prognosis and ensuing period and intensity of treatment.
- MeSH
- bronchiální píštěl diagnóza patologie terapie MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- dospělí MeSH
- hrudní chirurgické výkony metody MeSH
- lidé MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
- stenty MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
