neoadjuvant chemotherapy
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Studie hodnotí kombinaci paklitaxel (200 mg/m²) a karboplatina (AUC 6) v neoadjuvantním režimu u 20 pacientů s hraničně operabilním nemalobuněčným karcinomem plic. Po podání 3 cyklů uvedené léčby bylo dosaženo snížení stadia u 11 (55 %) pacientů, operace byla provedena u 13 (65 %) pacientů. Při operaci odebrané nádorové buňky byly testovány MTT testem určujícím chemorezistenci in vltro. Bylo pokračováno selektivní chemoterapií a předběžně vyhodnoceno přežívání nemocných. Tolerance neoadjuvantní a adjuvantni chemoterapie byla velmi dobrá. Další korelace výsledků in vitro a in vivo bude vyžadovat dlouhodobé sledování na větším počtu nemocných.
Study aveluates the neoadjuvant treatment with paclltaxel (200 mg/m²) and carboplatln (AUC 6) applied in 20 patients with marginally resectable non-small-cell lung cancer. After 3 cycles of this therapy downstaglng was achleved in 11 (55 %), surgery could be realised in 13 (65 %) patletnts. Tumour cells obtained by surgery were tested by MTT test evaluating In-vltro chemoreslstance. After surgery the selective adjuvant chemotherapy was applied and the preliminary survival of patients was evaluated. Tolerance of therapy was very good. Further correlatlons of In-vltro £ind In-vlvo results will need greater series and longer follow up.
- MeSH
- dospělí MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- karboplatina aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- léková rezistence MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic diagnóza farmakoterapie chirurgie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody MeSH
- paclitaxel aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie metody škodlivé účinky MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
- MeSH
- chirurgie operační metody využití MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- nádory prsu farmakoterapie komplikace terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody trendy využití MeSH
- staging nádorů využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl studie: Srovnání peroperační a pooperační morbidity u pacientek radikálně operovaných pro karcinom děložního hrdla po podání neoadjuvantní chemoterapie a pro primárně malý nádor děložního hrdla. Typ studie: Retrospektivní case-control studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha. Metodika: Do studie bylo zařazeno 24 pacientek s dlaždicobuněčným karcinomem děložního hrdla, u nichž byla od 1/2004 do 6/2006 provedena radikální hysterektomie se systematickou pánevní lymfadenektomií po předchozím podání neoadjuvantní chemoterapie (NACT). Kontrolní skupina 24 pacientek byla vybrána retrospektivně ze souboru radikálně operovaných žen ve stejném období, avšak pro primárně malý nádor děložního hrdla stadia IA2 či IB1. Kritériem pro výběr kontrolní skupiny byla velikost nádoru odpovídající zmenšenému nádoru po aplikaci NACT. V obou souborech byly sledovány následující parametry – operační čas, krevní ztráta objektivizovaná rozdílem hodnot předoperačního a pooperačního hemoglobinu a hematokritu, nutnost podání krevní transfuze, peroperační komplikace, časné pooperační komplikace (do 6 týdnů po operaci), doba hospitalizace a ponechání zavedené epicystostomie pro hypotonický močový měchýř do domácí péče. Výsledky: U 92 % pacientek bylo po NACT dosaženo klinické odpovědi, která umožnila provedení radikální operace. Po NACT byl objem původního nádoru zmenšen průměrně o 70 % (58–100 %). Mezi skupinou pacientek léčených NACT s následnou radikální hysterektomií a kontrolní skupinou radikálně operovaných pro primárně malý nádor děložního hrdla nebyl významný rozdíl v operačním čase (165 min. vs. 160 min.), krevní ztrátě (rozdíl předoperačních a pooperačních hodnot hemoglobinu 18 g/l vs. 19 g/l, rozdíl předoperačních a pooperačních hodnot hematokritu 0,056 vs. 0,064), podání krevní transfuze (25 % vs. 21 %) a délce hospitalizace (9,5 dne vs. 9,6 dne). Významný rozdíl byl pouze v potřebě ponechání zavedené punkční epicystostomie do domácí péče (67 % vs. 47 %). Závěr: V hodnocených parametrech peroperační a pooperační morbidity u pacientek po NACT a u pacientek v kontrolním souboru nebyly významné rozdíly. Výjimkou je pouze potřeba delšího ponechání umělé derivace moči u pacientek po NACT podmíněná větší radikalitou výkonu na parametriích. Podání NACT v režimu ifosfamid / cisplatina (IP) zlepšilo operační podmínky u bulky dlaždicobuněčných karcinomů děložního hrdla.
Objective: To compare per-operative and post-operative morbidity in patients undergoing radical surgery for carcinoma of the uterine cervix after administration of a neoadjuvant chemotherapy, and for primarily small cervical tumour. Type of the study: A retrospective case-control study. Setting: Department of Obstetrics and Gyneacology, 1st Faculty of Medicine, Charles University and General Teaching Hospital, Prague. Methods: The study included 24 patients with squamous cell carcinoma of the uterine cervix who underwent radical hysterectomy including systematic pelvic lymphadenectomy after previous administration of neoadjuvant chemotherapy (NACT) during the period between 1/2004 and 6/2006. The control group of 24 patients was selected retrospectively from the population of women after radical surgery carried out in the same period, nevertheless, the controls underwent the surgery for primarily small carcinoma of the uterine cervix, stages IA2 or IB1. The tumour size consistent with the reduced tumour after NACT administration was the criterion for selection of the control group. The following parameters were monitored in both groups – duration of the surgery, blood loss objectivised by a difference in pre-operative and post-operative haemoglobin and haematocrit values, the need of blood transfusion, per-operative complications, early post-operative complications (up to 6 weeks after the surgery), duration of hospitalization and retaining the inserted epicystotostomy due to hypotonic bladder after discharge. Results: A therapeutic response allowing the radical surgery was achieved in 92% patients after NACT. After NACT the original tumour volume was reduced by 70% on the average (58% – 100%). No significant differences between the group of patients treated with NACT and undergoing subsequent radical hysterectomy and the control group were reported in terms of duration of the surgery (165 min. vs. 160 min.), blood loss (the difference in pre-operative and post-operative haemoglobin values 18 g/l vs. 19 g/l, the difference in pre-operative and post-operative haematocrit values 0.056 vs. 0.064), administration of blood transfusion (25% vs. 21%) and duration of hospitalization (9.5 days vs. 9.6 days). A significant difference was reported only in the need to retain the inserted epi-cystostomy after discharge (67% vs. 47%). Conclusion: There were no significant differences in the evaluated parameters of per-operative and postoperative morbidity in patients after NACT and in control patients, except for the necessary duration of artificial urine derivation in patients after NACT due to the fact that their surgery was more radical in the parametria. Administration of NACT regimen involving ifosfamide / cisplatin (IP) improved surgical conditions in the bulky squamous cell carcinoma of the uterine cervix.
Přehledové sdělení předkládá informace o současných možnostech zlepšení výsledků radikální chirurgické léčby nemalobuněčného karcinomu plic, který neobsahuje řídící („targetabilní“) mutace. Původně se využívala perioperační, adjuvantní i neoadjuvantní chemoterapie, jejíž přínos byl s ohledem na nízkou účinnost na hranici 5% zlepšení pětiletého přežití. Imunoonkologická léčba inhibitory kontrolních bodů, podávaná jako monoterapie, kombinace dvou léků nebo v kombinaci s chemoterapií, výrazně zlepšuje dobu do progrese onemocnění a celkové přežití nemocných, jako účinnější i ekonomicky výhodnější se přitom ukazuje být léčba neoadjuvantní. K markerům její účinnosti patří dosažení parciální remise choroby, patologické kompletní remise před operací, prodloužení času do recidivy onemocnění a nízké hladiny cirkulující nádorové DNA nebo její vymizení v průběhu neoadjuvantní terapie. V současnosti je k dispozici především kombinace chemoterapie s nivolumabem podávaná předoperačně, z možností adjuvantní imunoterapie přichází v úvahu podávání atezolizumabu po radikální resekci nádorů stadia IB–IIIA s vysokou expresí PD-L1 (více než 50 %).
This review presents information on current possibilities to improve outcomes of radical surgical treatment of non-small cell lung cancer without targetable driver mutations. Initially, perioperative, adjuvant and neoadjuvant chemotherapy was used, with a marginal benefit of 5% improvement in 5-year survival given its low efficacy. Immuno-oncological treatment with checkpoint inhibitors, administered as monotherapy, as a combination of two drugs or in combination with chemotherapy, significantly improves the time to disease progression and overall survival of patients, while neoadjuvant treatment appears to be more effective and economically advantageous. Markers of its efficacy include achievement of partial remission of disease, pathological complete remission before surgery, prolongation of time to disease recurrence, and low levels of circulating tumour DNA or its disappearance during neoadjuvant therapy. Currently, combinations of chemotherapy with nivolumab preoperatively are mainly available, while adjuvant immunotherapy options include administration of atezolizumab after radical resection of stage IB-IIIA tumours with high PD-L1 expression (more than 50%).
Triple negativní karcinom prsu je spojen se špatnou prognózou ve srovnání s jinými subtypy nemoci. Jde o agresivní onemocnění, které je současně mimořádně chemosenzitivní. V současné době je jedinou standardně dostupnou modalitou v léčbě časného i pokročilého triple negativního karcinomu prsu konvenční chemoterapie. Při podání antracyklinů, alkylačních látek a taxanu dosahuje 30-40 % léčených neoadjuvantní chemoterapií patologické kompletní remise, která je spojena s excelentní prognózou. Prognóza pacientek s reziduem nemoci je závažná. V klinických studiích bylo testováno přidání platinových derivátů ke standardní chemoterapii s úmyslem dosáhnout většího počtu kompletních patologických odpovědí. Význam platinových derivátů zůstává v současné době nejasný, kontroverzní jsou zejména data o jejich efektivitě u pacientek se zárodečnou mutací v genech BRCA (breast cancer).
Triple-negative breast cancer is associated with poor outcomes compared to other breast cancer subtypes. It is known to have an aggressive behaviour but on the other hand it is exceptionally chemosensitive. Currently, the only standard treatment modality that is used in both early and advanced triple-negative breast cancer is conventional chemotherapy. When anthracyclines, alkylating agents, and taxanes are administered, 30-40 % of patients treated with neoadjuvant chemotherapy achieve pathological complete remission associated with excellent prognosis. The prognosis of patients with a residual disease after neoadjuvant chemotherapy is poor. In clinical trials, the addition of platinum to standard chemotherapy was attempted to achieve more complete pathological responses. Importance of platinum remains unclear, controversial are the data on their effectiveness especially in patients with germline mutation in the BRCA (breast cancer) genes.
Resectable oesophageal cancer is often treated with surgery alone or with preoperative (neoadjuvant) chemoradiotherapy or chemotherapy. We aimed to clarify the benefits of neoadjuvant chemoradiotherapy or chemotherapy versus surgery alone by a meta-analysis of randomised trial data. METHODS: Eligible trials were identified first from earlier published meta-analyses and systematic reviews. We also used MEDLINE, Cancerlit, and EMBASE databases to identify additional studies and published abstracts from major scientific meetings since 1980. Only randomised studies with an analysis by an intention-to-treat principle were included, and searches were restricted to those databases citing articles in English. We used published hazard ratios if available or estimates from other survival data or survival curves. Treatment effects by type of tumour and treatment sequencing were also investigated. FINDINGS: Ten randomised comparisons of neoadjuvant chemoradiotherapy versus surgery alone (n=1209) and eight of neoadjuvant chemotherapy versus surgery alone (n=1724) in patients with local operable oesophageal carcinoma were identified. The hazard ratio for all-cause mortality with neoadjuvant chemoradiotherapy versus surgery alone was 0.81 (95% CI 0.70-0.93; p=0.002), corresponding to a 13% absolute difference in survival at 2 years, with similar results for different histological tumour types: 0.84 (0.71-0.99; p=0.04) for squamous-cell carcinoma (SCC), and 0.75 (0.59-0.95; p=0.02) for adenocarcinoma. The hazard ratio for neoadjuvant chemotherapy was 0.90 (0.81-1.00; p=0.05), which indicates a 2-year absolute survival benefit of 7%. There was no significant effect on all-cause mortality of chemotherapy for patients with SCC (hazard ratio 0.88 [0.75-1.03]; p=0.12), although there was a significant benefit for those with adenocarcinoma (0.78 [0.64-0.95]; p=0.014). INTERPRETATION: A significant survival benefit was evident for preoperative chemoradiotherapy and, to a lesser extent, for chemotherapy in patients with adenocarcinoma of the oesophagus. The findings provide an evidence-based framework for the use of neoadjuvant treatment in management decisions.
Pancreatic ductal adenocarcinoma (PDAC) is now the 11th most common cancer and in 2018 there were 458,918 new cases worldwide. In the Czech Republic, a total of 2,173 patients were diagnosed in 2015, ranking the second in incidence worldwide. In contrast to other malignancies, recent research has not brought any major breakthrough in the treatment of PDAC and hence the prognosis remains very serious. Radical resection is the only curative approach, but after the initiation of the standard pathological evaluation of the resected tissue, according to the Leeds protocol, 80% of the resections are R1 (resections with microscopically positive margins). The results of studies in patients with borderline resectable or locally advanced PDAC prefer neoadjuvant chemotherapy or chemoradiotherapy. This approach leads to a higher number of radical R0 resections and better survival. For neoadjuvant treatment in patients with primarily resectable PDAC, most results come from retrospective analysis or phase II trials. However, recently, data from three randomized clinical trials with neoadjuvant therapy for resectable PDAC were presented. These results support the use of chemotherapy or chemoradiotherapy prior to surgery. In the trials published to date, there are differences in chemotherapeutic regimens, cytostatic doses, and the definition of resectability. Thus, up-front resection with adjuvant chemotherapy is still the standard of care and a well-designed randomized trial using neoadjuvant therapy is now necessary.
- MeSH
- duktální karcinom slinivky břišní * farmakoterapie chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní * farmakoterapie chirurgie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie terapeutické užití MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
