BACKGROUND: Current guidelines discourage prophylactic plasma use in non-bleeding patients. This study assesses global plasma transfusion practices in the intensive care unit (ICU) and their alignment with current guidelines. STUDY DESIGN AND METHODS: This was a sub-study of an international, prospective, observational cohort. Primary outcomes were in-ICU occurrence rate of plasma transfusion, proportion of plasma events of total blood products events, and number of plasma units per event. Secondary outcomes included transfusion indications, INR/PT, and proportion of events for non-bleeding indications. RESULTS: Of 3643 patients included, 356 patients (10%) experienced 547 plasma transfusion events, accounting for 18% of total transfusion events. A median of 2 (IQR 1, 2) units was given per event excluding massive transfusion protocol (MTP) and 3 (IQR 2, 6) when MTP was activated. MTP accounted for 39 (7%) of events. Indications of non-MTP events included active bleeding (54%), prophylactic (25%), and pre-procedure (12%). Target INR/PT was stated for 43% of transfusion events; pre-transfusion INR/PT or visco-elastic hemostatic assays (VHA) were reported for 73%. Thirty-seven percent of events were administered for non-bleeding indications, 54% with a pre-transfusion INR < 3.0 and 30% with an INR < 1.5. DISCUSSION: Plasma transfusions occurred in 10% of ICU patients. Over a third were given for non-bleeding indications and might have been avoidable. Target INR/PT was not stated in more than half of transfusions, and pre-transfusion INR/PT or VHA was not reported for 27%. Further research and education is needed to optimize guideline implementation and to identify appropriate indications for plasma transfusion.

• MeSH
• Intensive Care Units * MeSH
• Plasma * MeSH
• Hemorrhage therapy   etiology   prevention & control   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Blood Component Transfusion * MeSH
• Prospective Studies MeSH
• Aged MeSH
• Practice Guidelines as Topic MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH
• Multicenter Study MeSH
• Observational Study MeSH

Patients with testicular lymphoma are at an increased risk of central nervous system (CNS) disease. Optimal strategy for CNS relapse prevention is unknown. We analyzed treatment strategies, cumulative incidence of CNS relapse and prognosis in 229 patients with diffuse large B-cell lymphoma (DLBCL) and testicular involvement: 157 primary testicular lymphomas (PTL) in clinical stages IE/IIE and 72 patients in advanced stages (T-DLBCL) IIIE/IV. Treatments for PTL vs. T-DLBCL included: rituximab-based chemotherapy (80.9% vs. 90.3%), orchiectomy (94.3% vs. 65.3%) and contralateral testicular irradiation (59.8% vs. 44.4%). Majority (84.3%) received CNS prophylaxis with similar rates of prophylactic methotrexate (intravenous 19.1% vs. 16.6%, intrathecal 40.8% vs. 40.4%, or both 24.2% vs. 27.8%) between PTL and T-DLBCL (p = 0.89). Median follow-up was 51.8 months. CNS relapses occurred in 14 (6.1%) of 63 relapsing patients. The 5-year cumulative incidence of CNS relapse in PTL was 4.5% and in T-DLBCL 12.1%. Median time to CNS relapse was 21.9 months. In univariate analyses, orchiectomy was the single significant factor associated with lower risk of CNS relapse in PTL (HR = 0.11 [95% CI, 0-0.124], p = 0.001). Rituximab significantly reduced CNS relapse risk in T-DLBCL (HR = 0.1002, p = 0.0005). Median progression-free survival (PFS) and overall survival (OS) following CNS relapse was dismal in T-DLBCL compared to PTL (PFS 1.6 vs. 37.8 months, p = 0.04 and OS 2.3 vs. 37.8 months, p = 0.05). This study confirmed a favorable impact of rituximab in prevention of CNS relapse in T-DLBCL. Methotrexate prophylaxis did not alter CNS relapse risk. Prognosis of CNS relapse is particularly poor in T-DLBCL.

• MeSH
• Lymphoma, Large B-Cell, Diffuse * therapy   epidemiology   MeSH
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Methotrexate therapeutic use   MeSH
• Young Adult MeSH
• Central Nervous System Neoplasms * therapy   epidemiology   prevention & control   mortality   MeSH
• Follow-Up Studies MeSH
• Orchiectomy MeSH
• Prognosis MeSH
• Antineoplastic Combined Chemotherapy Protocols therapeutic use   MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Rituximab * therapeutic use   MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Testicular Neoplasms * therapy   pathology   epidemiology   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Young Adult MeSH
• Male MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

Garadacimab je nově registrovaný lék určený k profylaktické léčbě pacientů s hereditárním angioedémem s deficitem C1 inhibitoru. Blokuje aktivovaný koagulační faktor XII a tím inhibuje tvorbu bradykininu, který je hlavním mediátorem zodpovědným za vznik otoku u pacientů s touto diagnózou. Klinické studie naznačují jeho vysokou účinnost a bezpečnost.

Garadacimab is a newly approved drug designed for the prophylactic treatment of patients with hereditary angioedema due to C1 inhibitor deficiency. It blocks activated coagulation factor XII, thereby inhibiting the production of bradykinin, the key mediator responsible for the development of swelling in patients with this condition. Clinical studies suggest its high efficiency and safety.

Hereditární angioedém je vrozené onemocnění charakterizované opakujícími se atakami bolestivých, nesvědivých otoků v dermis a v submukóze, významně snižující kvalitu života. Onemocnění nejčastěji vzniká v důsledku nedostatku C1 inhibitoru či jeho funkčního defektu. Léčbu lze rozdělit na léčbu akutních atak a na profylaxi: krátkodobou (před invazivním výkonem) či dlouhodobou (s cílem dosažení plné kontroly onemocnění a normalizace kvality života nemocných). V posledním desetiletí došlo k významnému rozšíření spektra terapeutických možností, zejména dlouhodobé profylaxe. Prakticky rovnocenně lze v klinické praxi použít Lanadelumab, koncentrát C1 inhibitoru určený s podkožnímu podání, či perorální malou molekulu berotralstat, a tím předcházet vzniku akutních atak. V letošním roce byla dále registrována monoklonální protilátka proti faktoru XII. Ve fázi preklinických a klinických zkoušení se nacházejí další slibné možnosti: cílené malé molekuly (podání profylaktické i on demand), monoklonální protilátky, Léčba na bázi RNA interference, genová terapie a editace.

Hereditary angioedema is an inherited disease characterized by recurrent attacks of painful, non-itchy swelling in the dermis and submucosa, significantly reducing the quality of life. The disease is predominantly caused by a deficiency of C1 inhibitor or its functional defect. Treatment can be divided into treatment of acute attacks and prophylaxis: short-term (before invasive procedures) or long-term (with the aim of achieving full control of the disease and normalizing patients’ quality of life). In the last decade, the spectrum of therapeutic options has significantly expanded, especially long-term prophylaxis. Lanadelumab, a concentrate of serum C1 inhibitor for subcutaneous administration, or orally used the small molecule berotralstat can be used almost equally in clinical practice preventing acute attacks. This year, a monoclonal antibody against factor XII was also registered. Other promising approaches have been in the preclinical and clinical testing phase: targeted small molecules (prophylactic and on demand), monoclonal antibodies, RNA-based therapeutics, gene therapy and editing.

Atogepant je selektivní perorální antagonista receptoru pro peptid související s genem kaLcitoninu (calcitonine gene-related peptide, CGRP) schválený pro preventivní Léčbu epizodické i chronické migrény. Indikační kritéria jsou shodná s kritérii pro monoklonální protilátky. Pro krátký biologický poločas eliminace je vhodný zejména u mladých žen v reprodukčním věku. Jeho podávání je jednoduché a pohodlné. Účinnost a dobrý bezpečnostní profil byly prokázány v klinických studiích. Je dalším z velmi slibných terapeutických možností pro pacienty s migrénou.

Atogepant is a selective oral calcitonine gene-related peptide (CGRP) receptor antagonist approved for the preventive treatment of episodic and chronic migraine. Indication criteria are identical to those for monoclonal antibodies. Due to its short biological elimination half-life, it is particularly suitable for young women of reproductive age. Its administration is simple and convenient. Efficacy and good safety profile have been demonstrated in clinical trials. Atogepant is another very promising therapeutic option for migraine patients.

Parastomální hernie (PH) představuje významnou komplikaci u pacientů po operaci s použitím ileálního konduitu, přičemž její výskyt se podle literatury pohybuje v širokém rozmezí 10–65 %. Vzhledem k vysokému riziku a morbiditě spojené s PH se stále více zkoumá možnost prevence této komplikace pomocí profylaktické implantace síťky. Tento přístup, již úspěšně aplikovaný u jiných typů stomických operací, jako jsou kolostomie a ileostomie, slibuje podobné výhody i pro pacienty s ileálním konduitem. Tento systematický přehledový článek hodnotí šest dosavadních studií, které se zaměřují na účinnost a bezpečnost profylaktické síťky při prevenci PH. Výsledky naznačují, že implantace síťky může snížit incidenci PH při minimálním riziku komplikací, což představuje důležitý krok směrem ke zlepšení péče a kvality života pacientů podstupujících tento typ operace.

Parastomal hernia (PH) is a significant complication in patients undergoing surgery with an ileal conduit, with reported incidence rates ranging widely from 10% to 65% in the literature. Due to the high risk and morbidity associated with PH, the potential for prevention through prophylactic mesh implantation is increasingly being explored. This approach, already successfully applied in other types of stoma surgeries, such as colostomies and ileostomies, holds similar promise for patients with an ileal conduit. This systematic review article evaluates six existing studies focusing on the efficacy and safety of prophylactic mesh for PH prevention. The findings suggest that mesh implantation can reduce the incidence of PH with minimal risk of complications, representing an important step toward improved care and quality of life for patients undergoing this type of surgery.

• MeSH
• Surgical Stomas MeSH
• Cystectomy methods   MeSH
• Urinary Diversion methods   MeSH
• Enterostomy methods   MeSH
• Hernia * therapy   MeSH
• Humans MeSH
• Postoperative Complications diagnosis   prevention & control   therapy   MeSH
• Prophylactic Surgical Procedures methods   MeSH
• Systematic Reviews as Topic MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Autoři jsou uváděni v abecedním pořadí, podíl jednotlivých autorů je uveden na konci práce. Souhrn doporučení Preventivní opatření a postupy Doporučujeme, aby v průběhu porodu u žen s rizikovými faktory pro PPH byla sledována krevní ztráta s využitím kalibrovaných kolektorů krve nebo jejich ekvivalentů. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme, aby ženy se závažnými rizikovými faktory pro PŽOK (např. placenta acrreta spectrum nebo hematologické poruchy vyžadující konziliární hematologickou péči) rodily v perinatologickém centru intenzivní péče nebo v perinatologickém centru intermediární péče. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme u pacientek s vysokým rizikem PŽOK v přiměřeném časovém předstihu před porodem formulování plánu péče za účasti multidisciplinárního týmu. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme léčbu anemie antepartálně. Těhotným ženám by měly být podávány preparáty železa, pokud hladina hemoglobinu klesne v I. trimestru < 110 g/l nebo < 105 g/l ve 28. týdnu těhotenství. (Dobrá klinická praxe) Navrhujeme zvážit parenterální podání železa u žen se sideropenickou anemií, nereagující na suplementaci železa perorální cestou. Příčina anemie by měla být zjištěna co nejdříve po ukončení těhotenství. (Slabé doporučení) Pokud se dítě dobře adaptuje, nedoporučujeme dřívější podvaz pupečníku než za 1 min. (Silné doporučení) Doporučujeme pro snížení rizika rozvoje PPH a PŽOK u všech vaginálních porodů profylaktické podání uterotonik ve III. době porodní po porodu dítěte a po podvazu pupečníku. Lékem první volby je oxytocin. (Silné doporučení) Pokud nebyla aktivně vedena III. doba porodní, navrhujeme pro zkrácení trvání III. doby porodní a pro snížení krevní ztráty u vaginálního porodu zvážit provedení masáže dělohy a řízenou trakci za pupečník, provádí-li ji kvalifikovaná osoba. (Slabé doporučení) Doporučujeme podání uterotonik k prevenci rozvoje PPH u žen po vybavení dítěte císařským řezem a po podvazu pupečníku. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit u žen se zvýšeným rizikem PŽOK podání carbetocinu. (Slabé doporučení) Doporučujeme u žen se zvýšeným rizikem PŽOK podstupujících císařský řez jednorázové podání kyseliny tranexamové (TXA). Klinická poznámka: Použití TXA před provedením císařského řezu není explicitně uvedeno v SPC přípravku. Recentní metaanalýza uvádí nejčastější dávkování 1 g i.v. (Silné doporučení) Organizace poskytování péče Doporučujeme, aby každé zdravotnické zařízení, kde je gynekologicko-porodnické pracoviště, mělo pro situace PŽOK vypracováno řízený dokument definující organizační a odborný postup. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme, aby řízený dokument (tj. krizový plán) jednoznačně vymezoval organizační a odborné role jednotlivých členů krizového týmu při vzniku PŽOK (nelékařský personál, porodník, anesteziolog, hematolog apod.) a definoval minimální rozsah vybavení pracoviště pro zajištění péče o pacientky s PŽOK. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme pravidelný simulační trénink krizové situace PŽOK celým krizovým týmem s následným debrífinkem nebo jeho formalizovaným ekvivalentem. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme na každém pracovišti definování indikátorů kvality diagnostiky a léčby PŽOK a jejich formalizované vyhodnocování v pravidelných intervalech, nejméně jednou ročně. (Dobrá klinická praxe) Diagnostický a léčebný postup při PŽOK Při nálezu hypotonie nebo atonie dělohy doporučujeme používat strukturovaný stupňovitý postup. (Dobrá klinická praxe) Na pracovištích s dostupností endovaskulárních intervencí navrhujeme u stavů PŽOK z důvodu hypotonie nebo atonie dělohy zvážit preferenční využití radiologických intervenčních metod (selektivní embolizace pánevních tepen), pokud to aktuální klinický kontext umožňuje. (Slabé doporučení) U všech stavů rozvoje PPH doporučujeme provedení tzv. předtransfuzního vyšetření. Pro posouzení aktuálního stavu koagulace jsou (kromě standardních laboratorních vyšetření) preferovány metody tzv. point-of-care-testing, zejména viskoelastické metody. (Dobrá klinická praxe) Každé porodnické pracoviště by mělo mít ve spolupráci s transfuzním oddělením a ústavní lékárnou trvale dostatečnou zásobu transfuzních přípravků a krevních derivátů pro jejich bezprostřední dostupnost v režimu 24/7. Doporučujeme u stavů rozvoje PŽOK zajistit iniciálně dostupnost čtyř transfuzních jednotek plazmy (preferována je tzv. solvent/detergent ošetřená plazma), čtyř transfuzních jednotek erytrocytů a 6 g fibrinogenu. Za minimální zásobu fibrinogenu považujeme 8 g fibrinogenu a dostupnost dalších 8 g do 1 hod. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme u všech pacientek s PPH zahájit okamžitou tekutinovou resuscitaci. Pro zahájení tekutinové resuscitace doporučujeme použití balancovaných roztoků krystaloidů. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit použití syntetických koloidních roztoků s obsahem želatiny při nedosažení nebo nedosahování hemodynamických cílů tekutinové resuscitace použitím krystaloidních roztoků a při trvající potřebě tekutin. (Slabé doporučení) Do doby dosažení kontroly zdroje krvácení doporučujeme u pacientek s PŽOK usilovat o dosažení hodnoty systolického krevního tlaku v pásmu 80–90 mmHg. (Silné doporučení) Doporučujeme u PŽOK použít vazopresory co nejdříve při nemožnosti dosažení cílových hodnot arteriálního krevního tlaku probíhající tekutinovou resuscitací. (Silné doporučení) V diagnostice a léčbě koagulopatie u PŽOK nereagujícího na standardní léčebné postupy doporučujeme spolupráci s hematologem. (Dobrá klinická praxe) K identifikaci typu koagulační poruchy u PŽOK, k její monitoraci a pro cílenou léčbu poruchy hemostázy doporučujeme kromě výše uvedených skupinových laboratorních vyšetření (minimálně KO, aPTT, fibrinogen) používat i viskoelastické metody (ROTEM, TEG). (Silné doporučení) K dosažení/obnovení účinnosti endogenních hemostatických mechanismů a léčebných postupů podpory koagulace doporučujeme maximální možnou korekci hypotermie, acidózy a hladiny ionizovaného kalcia. (Silné doporučení) Doporučujeme časné zahájení všech dostupných postupů k prevenci hypotermie a udržení nebo dosažení normotermie. (Silné doporučení) Doporučujeme monitorovat a udržovat hladinu ionizovaného kalcia v normálním referenčním rozmezí při podávání transfuzních přípravků. Ke korekci byl měl být přednostně podáván chlorid vápenatý. (Silné doporučení) Substituci fibrinogenu doporučujeme u pacientek s PPH při poklesu jeho hladiny < 2 g/l a/nebo při nálezu jeho funkčního deficitu zjištěném viskoelastickými metodami a/nebo při odůvodněném klinickém předpokladu deficitu fibrinogenu i bez znalosti jeho hladin. Jako úvodní dávku u PŽOK doporučujeme podání minimálně 4 g fibrinogenu. (Silné doporučení) Doporučujeme podat kyselinu tranexamovou (TXA) v úvodní dávce 1 g i.v. co nejdříve po vzniku PŽOK. Identická dávka může být opakována (nejdříve po 30 min), pokud krvácení pokračuje a je-li současně prokázána hyperfibrinolýza a/nebo je-li v aktuálním klinickém kontextu hyperfibrinolýza vysoce pravděpodobná. (Silné doporučení) Po dosažení kontroly krvácení další podání TXA u pacientek s PŽOK nedoporučujeme. (Silné doporučení) Doporučujeme podání plazmy v dávce 15–20 ml/kg u stavů PPH, kde je předpoklad koagulopatie jiné etiologie, než je nedostatek fibrinogenu a/nebo jsou přítomny abnormální výsledky koagulačních vyšetření, a kdy jejich výsledky neumožní identifikovat spolehlivě převažující mechanizmus koagulační poruchy a její cílenou korekci. (Silné doporučení) Doporučujeme podání faktorů protrombinového komplexu (PCC) u pacientek s PŽOK, kde je laboratorně prokázán deficit faktorů v PCC obsažených. Rutinní podávání PCC u pacientek s PŽOK nedoporučujeme. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit podání rFVIIa v době před rozhodnutím o endovaskulární nebo chirurgické intervenci. (Slabé doporučení) Doporučujeme u pacientek s PŽOK podávání erytrocytárních transfuzních přípravků k dosažení cílové hodnoty hemoglobinu v pásmu 70–80 g/l. (Silné doporučení) Doporučujeme u pacientek s PŽOK podávání trombocytů k dosažení cílové hodnoty minimálně 50 × 109/l a/nebo při předpokladu či průkazu poruchy jejich funkce. (Silné doporučení) Nedoporučujeme rutinní měření hladin antitrombinu III u pacientek s PŽOK. (Silné doporučení) Nedoporučujeme rutinní substituci antitrombinu III u pacientek s PŽOK. (Silné doporučení) Doporučujeme zahájit farmakologickou profylaxi trombembolické nemoci co nejdříve po dosažení kontroly zdroje PPH. Mechanickou tromboprofylaxi (intermitentní pneumatická komprese anebo elastické punčochy) doporučujeme zahájit neprodleně, jakmile to klinický stav dovolí. (Silné doporučení)

Summary of recommendations Preventive measures and procedures We recommend monitoring of blood loss in women with risk factors for PPH during labor using calibrated blood collectors or their equivalents. (Good Clinical Practice) We recommend that women with significant risk factors for PPH (e.g., placenta acrreta spectrum or hematologic disorders requiring consultative hematologic care) deliver in a perinatal intensive care center or perinatal intermediate care center. (Good Clinical Practice) We recommend formulating a plan of care in collaboration with a multidisciplinary team at a reasonable time prior to delivery for patients at high risk of PPH. (Good Clinical Practice) We recommend treating anemia antepartally. Pregnant women should be given iron supplements if the haemoglobin level falls to < 110 g/L in the 1st trimester or < 105 g/L at 28 weeks of pregnancy. (Good Clinical Practice) We suggest considering parenteral iron administration in women with sideropenic anemia unresponsive to oral iron supplementation. The cause of anemia should be identified as soon as possible after termination of pregnancy. (Weak recommendation) If the baby adapts well, we do not recommend cord ligation in less than 1 min. (Strong recommendation) In all vaginal deliveries, we recommend prophylactic administration of uterotonics in the third postpartum period after the delivery of the baby and cord ligation to reduce the risk of PPH. The first-choice drug is oxytocin. (Strong recommendation) If the third stage of labor has not been actively managed, we suggest that uterine massage and controlled umbilical cord traction be considered to shorten the duration of the third stage of labor and to reduce blood loss during vaginal delivery, if performed by a qualified healthcare professional. (Weak recommendation) We recommend the administration of uterotonics to prevent the development of PPH in women after the delivery of a child by caesarean section and umbilical cord ligation. (Strong recommendation) We suggest considering carbetocin administration in women at increased risk of PPH. (Weak recommendation) We recommend a single-dose administration of tranexamic acid (TXA) in women at increased risk of PPH undergoing a caesarean section. Clinical note: The use of TXA prior to the caesarean section is not explicitly stated in the product's SPC. A recent meta-analysis states the most common dosage to be 1 g i.v. (Strong recommendation) Organization of care We recommend that every health care facility with an OB/GYN unit should have the PPH management protocol (guided document is not specific or really used at all, I am not sure if my suggestion is sufficient) defining the organizational and professional procedure for PPH situations. (Good Clinical Practice) We recommend that the PPH management protocol (i.e. the crisis action plan) should clearly define the organizational and professional roles of the individual members of the crisis team in the event of PPH (non-medical staff), obstetrician, anesthetist, hematologist, etc.) and define the minimum scope of equipment for the care of patients with PPH. (Good Clinical Practice) We recommend regular simulation training of PPH crisis by the entire crisis team with a subsequent debriefing or its formalized equivalent. (Good Clinical Practice) We recommend defining quality indicators for the diagnosis and treatment of PPH and their formalized evaluation at regular intervals, at least once a year. (Good Clinical Practice) Diagnostic and treatment procedure at PPH When hypotonia or atony of the uterus is found, we recommend using a structured procedure. (Good Clinical Practice) At departments with an option of endovascular interventions, we suggest considering the preferential use of radiological interventional methods (selective pelvic artery embolization) in cases of PPH due to uterine hypotonia or atony, if the current clinical context allows it. (Weak recommendation) For all stages of PPH development, we recommend a pre-transfusion examination. In addition to standard laboratory tests, point-of-care-testing methods, especially viscoelastic methods, are preferred to assess the current coagulation status. (Good Clinical Practice) Each obstetric unit should ensure a sufficient stock of blood products and blood derivatives for their immediate availability 24/7 in collaboration with the transfusion department and the inpatient pharmacy. In case of PPH development, we recommend securing initial availability of 4 units of plasma (solvent/detergent-treated plasma is preferred), 4 units of erythrocytes and 6 g of fibrinogen. We consider 8 g to be a minimum supply of fibrinogen and additional 8 g should be available within 1 h. (Good Clinical Practice) We recommend the initiation of immediate fluid resuscitation in all patients with PPH. We recommend the use of balanced crystalloid solutions to initiate fluid resuscitation. (Strong recommendation) We propose considering the use of synthetic colloid solutions containing gelatin when hemodynamic goals of fluid resuscitation have not been achieved or are not being achieved using crystalloid solutions and when a fluid deficit persists. (Weak recommendation) Until the source of bleeding is controlled, we recommend aiming for a systolic blood pressure in a range of 80–90 mmHg in patients with PPH. (Strong recommendation) We recommend the use of vasopressors as soon as possible in PPH when target arterial blood pressure values cannot be reached by ongoing fluid resuscitation. (Strong recommendation) We recommend cooperation with a hematologist in the diagnosis and treatment of coagulopathy in PPH unresponsive to standard therapies. (Good Clinical Practice) In addition to the above-mentioned panel laboratory tests (at least KO, aPTT, fibrinogen), we also recommend using viscoelastic methods (ROTEM, TEG) to identify the type of coagulation disorder in PPH, to monitor it and for targeted treatment of hemostasis disorders. (Strong recommendation) To achieve/restore the efficacy of endogenous hemostatic mechanisms and coagulation support therapies, we recommend the maximum possible correction of hypothermia, acidosis and ionized calcium levels. (Strong recommendation) Early initiation of all available procedures to prevent hypothermia and maintain or achieve normothermia is recommended. (Strong recommendation) It is recommended monitoring and maintaining ionized calcium levels within the normal range when administering transfusion products. Preferably, calcium chloride should be administered for correction. (Strong recommendation) Fibrinogen replacement is recommended in patients with PPH when fibrinogen levels fall to < 2 g/L and/or when there is a functional fibrinogen deficiency detected by viscoelastic methods and/or when there is a reasonable clinical assumption of fibrinogen deficiency even without knowledge of fibrinogen levels. We recommend a minimum of 4 g of fibrinogen as an initial dose in PPH. (Strong recommendation) It is recommended to administer tranexamic acid (TXA) at an initial dose of 1 g i.v. as soon as possible after the onset of PPH. An identical dose may be repeated (after 30 min at the earliest) if bleeding continues and if hyperfibrinolysis is demonstrated and/or if hyperfibrinolysis is highly likely in the current clinical context. (Strong recommendation) We do not recommend further administration of TXA in patients with PPH after bleeding control has been achieved. (Strong recommendation) We recommend administration of plasma at a dose of 15–20 mL/kg in PPH conditions where coagulopathy of a different etiology than fibrinogen deficiency is suspected and/or abnormal coagulation test results are present, and where the results do not reliably identify the predominant mechanism of the coagulation disorder and its targeted correction. (Strong recommendation) We recommend the administration of prothrombin complex factors (PCC) in patients with PPH where there is a laboratory evidence of a deficiency of PCC factors. We do not recommend routine administration of PCC in patients with PPH. (Strong recommendation) We suggest considering administration of rFVIIa before making a decision on an endovascular or a surgical intervention. (Weak recommendation) In patients with PPH, we recommend administration of erythrocyte blood products to achieve a target hemoglobin value in the range 70–80 g/L. (Strong recommendation) In patients with PPH, we recommend platelet administration to achieve a target value of at least 50 × 109/L and/or when platelet function impairment is suspected or demonstrated. (Strong recommendation) We do not recommend routine measurement of antithrombin III levels in patients with PPH. (Strong recommendation) We do not recommend routine antithrombin III replacement in patients with PPH. (Strong recommendation) We recommend initiating pharmacological prophylaxis for thromboembolic disease as soon as possible after control of the source of PPH is achieved. We recommend initiating mechanical thromboprophylaxis (intermittent pneumatic compression or elastic stockings) as soon as the clinical condition permits. (Strong recommendation)

• Keywords
• profylaxe uterotoniky, peripartální krvácení, tlakové a podlatkové nitroděložní prostředky, hemostatické nitroděložní prostředky, viskoelastické metody, krizový management,
• MeSH
• Uterine Hemorrhage * diagnosis   therapy   MeSH
• Factor VIIa MeSH
• Hemorrhage diagnosis   therapy   MeSH
• Humans MeSH
• Peripartum Period MeSH
• Pregnancy MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Pregnancy MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Practice Guideline MeSH

INTRODUCTION: Multiple Sclerosis (MS), a debilitating central nervous system (CNS) disorder, is characterized by inflammation, demyelination, and neuronal degeneration. Despite advancements in immunomodulatory treatments, neuroprotective or restorative strategies remain inadequate. Our research is focusing on the potential of the positive allosteric modulator of AMPA receptors (AMPA-PAM), PF4778574, in addressing MS symptoms. METHODS: We utilized the MOG35-55 induced experimental autoimmune encephalomyelitis (EAE) model in C57BL6J mice to examine PF4778574's therapeutic and prophylactic efficacy. Our comprehensive approach included clinical scoring, optical coherence tomography (OCT), optomotor response (OMR) and histological assessments. Additionally, we explored the effects of PF4778574 in comparison and in combination with the immunomodulatory agent fingolimod, and investigated the impact on Cuprizone induced toxic demyelination. RESULTS: Prophylactic administration of PF4778574 showed notable improvement in clinical EAE indices and reduction in neuronal loss. While it did not diminish microglial activity, it reduced demyelinated areas in optic nerves and in the corpus callosum. Both PF4778574 and fingolimod significantly enhanced clinical EAE scores and decreased demyelination. However, their combination did not yield additional benefits. In the cuprizone model, PF4778574 increased oligodendrocyte precursor and mature myelin-forming cells, suggesting a pro-remyelinating effect. DISCUSSION: PF4778574 demonstrates promise in mitigating EAE effects, especially in terms of clinical disability and demyelination. These results suggest AMPA-PAMs as potential targets of interest for MS treatment beyond immunomodulatory approaches.

• MeSH
• Allosteric Regulation MeSH
• Receptors, AMPA * metabolism   MeSH
• Demyelinating Diseases drug therapy   metabolism   MeSH
• Encephalomyelitis, Autoimmune, Experimental * drug therapy   metabolism   immunology   MeSH
• Fingolimod Hydrochloride pharmacology   therapeutic use   MeSH
• Disease Models, Animal MeSH
• Mice, Inbred C57BL * MeSH
• Mice MeSH
• Multiple Sclerosis * drug therapy   metabolism   immunology   MeSH
• Animals MeSH
• Check Tag
• Mice MeSH
• Female MeSH
• Animals MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

BACKGROUND AND OBJECTIVE: Bacillus Calmette-Guérin (BCG) reduces disease recurrence and progression in intermediate- and high-risk non-muscle-invasive bladder cancer (NMIBC). BCG-associated adverse events during instillations are common, leading to treatment cessation. Prophylactic use of quinolones in conjunction with BCG instillations is one approach for reducing BCG-associated adverse events. Our aim was to delineate the clinical impact of quinolone prophylaxis (QP) in patients receiving adjuvant BCG instillations for NMIBC. METHODS: In October 2024, a systematic search of MEDLINE, Embase, and the Cochrane Central Register of controlled trials was performed. Prospective and retrospective studies reporting comparative outcomes for patients with and without QP during BCG instillations were included. Outcomes were reported in a binary fashion. Random-effects meta-analysis using the weighted mean difference was conducted. Primary outcomes for pooled analyses included BCG-associated toxicities, the completion rate for BCG induction, the likelihood of antituberculosis treatment, and disease recurrence and progression at 12 mo. KEY FINDINGS AND LIMITATIONS: The systematic review included five studies. Four randomised controlled trials were included in the meta-analysis, and one nonrandomised study was also included in the narrative review. The studies involved 445 patients, of whom 194 received QP + BCG and 251 received BCG alone. QP use was associated with lower incidence of class ≥2 (40.8% vs 54.7%; relative risk [RR] 0.79, 95% confidence interval [CI] 0.67-0.94; p = 0.006), and class ≥3 BCG-associated toxicities (25.3% vs 36.4%; RR 0.70, 95% CI 0.50-0.98; p = 0.04) and a higher completion rate for BCG induction (83.0% vs 70.6%; RR 1.16, 95% CI 1.01-1.34; p = 0.04). The 12-mo recurrence rates (14.7% vs 19.4%; RR 0.76, 95% CI 0.46-1.27; p = 0.3) and progression rates (4.5% vs 6.4%; RR 0.86, 95% CI 0.09-8.25; p = 0.9) did not significantly differ for QP + BCG versus BCG alone. CONCLUSIONS AND CLINICAL IMPLICATIONS: The use of QP with adjuvant BCG for NMIBC mitigated debilitating BCG-associated toxicities and improved the completion rate for BCG induction therapy.

• MeSH
• Adjuvants, Immunologic * therapeutic use   administration & dosage   MeSH
• Chemotherapy, Adjuvant MeSH
• Administration, Intravesical MeSH
• BCG Vaccine * therapeutic use   administration & dosage   MeSH
• Quinolones * therapeutic use   administration & dosage   MeSH
• Neoplasm Invasiveness * MeSH
• Humans MeSH
• Non-Muscle Invasive Bladder Neoplasms MeSH
• Urinary Bladder Neoplasms * drug therapy   pathology   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH
• Meta-Analysis MeSH
• Review MeSH
• Systematic Review MeSH

BACKGROUND AND OBJECTIVE: In patients with prostate cancer treated with antiandrogen monotherapy, gynecomastia and breast pain are relatively common. In the setting of androgen receptor pathway inhibitors (ARPIs), the incidence of these adverse events (AEs) remains unclear. In addition, the effect of prophylactic treatment on gynecomastia remains uncertain. We aimed to evaluate the incidence of gynecomastia and breast pain in prostate cancer patients treated with ARPIs compared with androgen deprivation therapy (ADT) and the effect of prophylactic treatment for these AEs due to antiandrogen therapy. METHODS: In June 2024, we queried four databases-PubMed, Scopus, Web of Science, and Embase-for randomized controlled trials (RCTs) investigating prostate cancer treatments involving antiandrogen therapy. The endpoints of interest were the incidence of these AEs due to ARPIs and the effect of prophylactic treatment for these. KEY FINDINGS AND LIMITATIONS: Eighteen RCTs, comprising 5036 patients, were included in the systematic review and meta-analysis. ARPIs included enzalutamide, darolutamide, and apalutamide. The results indicated that patients who received ARPI monotherapy had a significantly higher incidence of gynecomastia than those who received ADT monotherapy (risk ratio [RR]: 5.19, 95% confidence interval [CI]: 3.58-7.51, p < 0.001). There was no significant difference in the incidence of gynecomastia between ARPI plus ADT therapy and ADT monotherapy (RR: 1.27, 95% CI: 0.84-1.93, p = 0.2). Prophylactic tamoxifen or radiotherapy reduced significantly the incidence of gynecomastia and breast pain caused by bicalutamide monotherapy. CONCLUSIONS AND CLINICAL IMPLICATIONS: We found that ARPI monotherapy increases the incidence of these AEs significantly compared with ADT. In contrast, ARPI plus ADT therapy did not result in a higher incidence of AEs. The use of either tamoxifen or radiotherapy was effective in reducing the incidence of these AEs due to bicalutamide monotherapy. These prophylactic treatments could reduce the incidence of AEs due to ARPI monotherapy. However, further studies are needed to clarify their efficacy. PATIENT SUMMARY: Although androgen deprivation therapy (ADT) improves overall survival in patients with prostate cancer, it is associated with several complications. Androgen receptor pathway inhibitor (ARPI) monotherapy has emerged as a promising strategy for improving oncological outcomes in these patients. However, ARPI monotherapy increases gynecomastia and breast pain in prostate cancer patients compared with ADT, while ARPI plus ADT did not result in a higher incidence of adverse events.

• Publication type
• Journal Article MeSH
• Review MeSH