Recombinant inbred (RI) strains (Prague HXB/BXH set) represent a unique model that allows for permanent summation of genetic and physiological information as well as the study of age-dependent changes in phenotypes and/or gene regulation. This study compared blood pressure (BP) measured in adult animals of RI strains by radiotelemetry with BP values obtained in conscious rats of comparable age subjected to short-term carotid catheterization or with those obtained by direct carotid puncture under ether anesthesia (almost 20 years ago). After radiotelemetry recording, the contribution of major vasoactive systems to BP maintenance was studied by consecutive inhibition of the renin-angiotensin system (RAS), sympathetic nervous system (SNS), and nitric oxide synthase. We found highly significant interrelationships among baseline BP values obtained by radiotelemetry, carotid catheterization, or carotid puncture. This indicates considerable stability of RI strains over the course of their long existence, and confirms the reliability of BP values used for genetic studies performed in the past. Subsequent analysis of vasoactive system participation revealed the importance of SNS for the maintenance of BP, as determined by either radiotelemetry or catheterization. The BP of catheterized rats also correlated closely with acute captopril-induced BP changes, but this was not the case for rats measured by radiotelemetry. NO-dependent vasodilatation matched the BP effects of SNS and RAS in both measuring conditions. Residual BP (recorded at sodium nitroprusside-induced dilatation of resistance vessels) was also responsible for a significant portion of the BP variation in RI strains. Our study confirms the validity of RI strains for the further genetic and physiological research of hypertension.

• MeSH
• antihypertenziva farmakologie   MeSH
• financování organizované MeSH
• hypertenze farmakoterapie   genetika   patofyziologie   MeSH
• inbrední kmeny potkanů genetika   MeSH
• katetrizace MeSH
• krevní tlak genetika   MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• monitorování fyziologických funkcí MeSH
• potkani inbrední SHR genetika   MeSH
• rekombinantní proteiny genetika   MeSH
• renin-angiotensin systém fyziologie   MeSH
• srdeční frekvence genetika   MeSH
• sympatický nervový systém fyziologie   MeSH
• synthasa oxidu dusnatého metabolismus   MeSH
• telemetrie MeSH
• velikost orgánu genetika   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• zvířata MeSH

Biologická léčiva, která často označujeme i jako cílená léčiva, před třiceti lety otevřela novou éru ve farmakoterapii. Jejich zavedení do klinické praxe ve významné míře zlepšilo úspěšnost léčby a prognózu nemocných s dosud neléčitelnými onemocněními. V současnosti biologická léčiva čerpají 30 % z celkových nákladů na léčiva. V našem článku představujeme problematiku biologických léčiv. Věnujeme se jejich definici, výrobnímu procesu, charakteristickým vlastnostem, rozdělení, mechanismu účinku a klinickému použití v obecné rovině.

Biological drugs, often referred to as targeted therapies, ushered in a new era in pharmacological therapy 30 years ago. Their introduction into clinical practice has significantly improved the success rates of therapy and prognosis of patients with conditions refractory to treatment thus far. At present, biological drugs account for 30 % of total pharmacotherapy costs. Our paper examines various aspects of biological drugs, discussing their definition, manufacturing process, characteristic properties, classification, mode of action, and their use in clinical practice in general

• MeSH
• biologická terapie * MeSH
• buněčné inženýrství MeSH
• cílená genová oprava MeSH
• cílená molekulární terapie MeSH
• fermentace MeSH
• hostitelská specificita MeSH
• lidé MeSH
• rekombinantní proteiny * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Růstový hormon byl v klinické praxi poprvé použit před 60 lety. Tehdy šlo o extrakt z kadaverózních lidských hypofýz. Před 30 lety byl poprvé uveden na trh autentický rekombinantní růstový hormon, který bylo možné produkovat v potenciálně neomezených množstvích, což umožnilo zkoumat nové oblasti jeho využití. V současné době je léčba růstovým hormonem schválena v Evropě pro sedm indikačních oblastí, šest pediatrických a jednu v dospělosti. V roce 2016 bylo v České republice léčeno růstovým hormonem 2 058 dětí a dospívajících. Růstový hormon se podává formou každodenní subkutánní injekce, což může být pro některé rodiny obtížné. Vývoj proto směřuje ke vzniku depotní molekuly s optimálně zachovanou účinností při aplikaci nanejvýš jednou týdně. Přes řadu překážek je již několik molekul ve fázi klinického zkoušení. Současně genetické poznatky posledního desetiletí otevřely nový pohled na řízení růstu. Do centra pozornosti při zkoumání regulace růstu se dostává chondrocyt růstové ploténky, konečný efektor tělesného růstu. Výzkum regulace růstu postupně otevírá nový pohled na klasifikaci růstových poruch, což zřejmě v příštích letech povede k přehodnocení indikací pro léčbu růstovým hormonem podle etiologické diagnózy.

The first clinical administration of growth hormone was reported 60 years ago, using extract of human cadaverous pituitary glands. The authentic recombinant growth hormone was launched 30 years ago which allowed its potentially unlimited production and initiated research of novel indications. Currently, growth hormone is an approved medication in seven therapeutic areas, six in paediatric medicine and one in adults. In the Czech Republic, growth hormone used to be administered to 2058 children and adolescents in 2016. As the schedule of daily SC injections may be burdening for some families, the manufacturers aim to develop a long-acting molecule for once weekly or even less frequent administration, with maintained optimal efficacy. Despite persistent difficulties, several long-acting molecules are at different phases of clinical trials. The recent genetic discoveries opened new insights into the regulation of human growth, highlighting the role of growth plate chondrocyte as the final effector of growth. This leads to stepwise re-classification of growth disorders and may directly impact indications for growth hormone therapy according to aetiological diagnosis within the oncoming years.

• MeSH
• chondrocyty MeSH
• Creutzfeldtova-Jakobova nemoc prevence a kontrola   přenos   MeSH
• dítě MeSH
• insulinu podobný růstový faktor I účinky léků   MeSH
• léky s prodlouženým účinkem aplikace a dávkování   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• poruchy růstu farmakoterapie   MeSH
• růstový hormon * dějiny   ekonomika   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH

In contrast to the well defined mechanism of merocrine exocytosis, the mechanism of apocrine secretion, which was first described over 180 years ago, remains relatively uncharacterized. We identified apocrine secretory activity in the late prepupal salivary glands of Drosophila melanogaster just prior to the execution of programmed cell death (PCD). The excellent genetic tools available in Drosophila provide an opportunity to dissect for the first time the molecular and mechanistic aspects of this process. A prerequisite for such an analysis is to have pivotal immunohistochemical, ultrastructural, biochemical and proteomic data that fully characterize the process. Here we present data showing that the Drosophila salivary glands release all kinds of cellular proteins by an apocrine mechanism including cytoskeletal, cytosolic, mitochondrial, nuclear and nucleolar components. Surprisingly, the apocrine release of these proteins displays a temporal pattern with the sequential release of some proteins (e.g. transcription factor BR-C, tumor suppressor p127, cytoskeletal β-tubulin, non-muscle myosin) earlier than others (e.g. filamentous actin, nuclear lamin, mitochondrial pyruvate dehydrogenase). Although the apocrine release of proteins takes place just prior to the execution of an apoptotic program, the nuclear DNA is never released. Western blotting indicates that the secreted proteins remain undegraded in the lumen. Following apocrine secretion, the salivary gland cells remain quite vital, as they retain highly active transcriptional and protein synthetic activity.

• MeSH
• apokrinní žlázy sekrece   ultrastruktura   MeSH
• DNA metabolismus   MeSH
• Drosophila melanogaster metabolismus   MeSH
• fluorescenční barviva metabolismus   MeSH
• genetická transkripce MeSH
• kukla metabolismus   MeSH
• larva růst a vývoj   metabolismus   MeSH
• proteiny Drosophily sekrece   MeSH
• proteosyntéza MeSH
• rekombinantní fúzní proteiny metabolismus   MeSH
• slinné proteiny a peptidy sekrece   MeSH
• slinné žlázy sekrece   ultrastruktura   MeSH
• subcelulární frakce metabolismus   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Endogenous retrovirus (ERV) sequences provide a rich source of information about the long-term interactions between retroviruses and their hosts. However, most ERVs are derived from a subset of retrovirus groups, while ERVs derived from certain other groups remain extremely rare. In particular, only a single ERV sequence has been identified that shows evidence of being related to an ancient Deltaretrovirus, despite the large number of vertebrate genome sequences now available. In this report, we identify a second example of an ERV sequence putatively derived from a past deltaretroviral infection, in the genomes of several species of horseshoe bats (Rhinolophidae). This sequence represents a fragment of viral genome derived from a single integration. The time of the integration was estimated to be 11-19 million years ago. This finding, together with the previously identified endogenous Deltaretrovirus in long-fingered bats (Miniopteridae), suggest a close association of bats with ancient deltaretroviruses.

• MeSH
• Chiroptera klasifikace   virologie   MeSH
• Deltaretrovirus klasifikace   genetika   MeSH
• endogenní retroviry klasifikace   genetika   MeSH
• fylogeneze MeSH
• genom genetika   MeSH
• genomika MeSH
• koncové repetice genetika   MeSH
• molekulární evoluce MeSH
• rekombinace genetická MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

A large outbreak caused by a rare Shiga toxin-producing Escherichia coli serotype O104:H4 occurred in Germany in May to July 2011. The National Reference Laboratory for E. coli and Shigella investigated the stool sample from an American tourist with bloody diarrhea who arrived in the Czech Republic from Germany where she consumed salads with raw vegetable a week ago. Using culture of the enriched stool on extended-spectrum β-lactamase agar, we isolated E. coli strain which belonged to serotype O104:H4 as determined by conventional and molecular serotyping. The strain contained the major virulence characteristics of enterohemorrhagic E. coli (stx (2) encoding Shiga toxin 2) and enteroaggregative E. coli (aggA encoding aggregative adherence fimbriae I). This unique combination of virulence traits demonstrated that this strain belongs to the hybrid enteroaggregative hemorrhagic E. coli clone which caused the German outbreak. Using advanced culture and molecular biological approaches is the prerequisite for identification of new, unusual pathogens.

• MeSH
• enterohemoragická Escherichia coli genetika   izolace a purifikace   fyziologie   MeSH
• epidemický výskyt choroby MeSH
• Escherichia coli genetika   izolace a purifikace   fyziologie   MeSH
• infekce vyvolané Escherichia coli epidemiologie   mikrobiologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• průjem epidemiologie   mikrobiologie   MeSH
• rekombinace genetická MeSH
• shiga toxin 2 genetika   metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH
• Německo MeSH

All grass species evolved from an ancestor that underwent a whole-genome duplication (WGD) approximately 70 million years ago. Interestingly, the short arms of rice chromosomes 11 and 12 (and independently their homologs in sorghum) were found to be much more similar to each other than other homeologous regions within the duplicated genome. Based on detailed analysis of rice chromosomes 11 and 12 and their homologs in seven grass species, we propose a mechanism that explains the apparently 'younger' age of the duplication in this region of the genome, assuming a small number of reciprocal translocations at the chromosome termini. In each case the translocations were followed by unbalanced transmission and subsequent lineage sorting of the involved chromosomes to offspring. Molecular dating of these translocation events also allowed us to date major chromosome 'fusions' in the evolutionary lineages that led to Brachypodium and Triticeae. Furthermore, we provide evidence that rice is exceptional regarding the evolution of chromosomes 11 and 12, inasmuch as in other species the process of sequence exchange between homeologous chromosomes ceased much earlier than in rice. We presume that random events rather than selective forces are responsible for the observed high similarity between the short arm ends of rice chromosomes 11 and 12.

• MeSH
• časové faktory MeSH
• chromozomy rostlin genetika   MeSH
• druhová specificita MeSH
• duplikace genu MeSH
• fylogeneze MeSH
• genetická variace MeSH
• genom rostlinný genetika   MeSH
• lipnicovité klasifikace   genetika   MeSH
• molekulární evoluce * MeSH
• molekulární sekvence - údaje MeSH
• rekombinace genetická MeSH
• sekvence nukleotidů MeSH
• sekvenční analýza DNA MeSH
• sekvenční homologie nukleových kyselin MeSH
• selekce (genetika) MeSH
• syntenie MeSH
• translokace genetická MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, U.S. Gov't, Non-P.H.S. MeSH

Telomerase and telomerase-generated telomeric DNA sequences are widespread throughout eukaryotes, yet they are not universal. Neither telomerase nor the simple DNA repeats associated with telomerase have been found in some plant and animal species. Telomerase was likely lost from Diptera before the divergence of Diptera and Siphonaptera, some 260 million years ago. Even so, Diptera is one of the most successful animal orders, making up 11% of known animal species. In addition, many species of Coleoptera and Hemiptera seem to lack canonical telomeric repeats at their chromosome ends. These and other insects that appear to lack canonical terminal repeat sequences account for another 10-15% of animal species. Conversely, the silk moth Bombyx mori maintains canonical telomeric sequences at its chromosome ends but seems to lack a functional telomerase. We speculate that a telomere-specific capping complex that recognizes the telomeric repeats and protects chromosome ends is the determining factor in maintaining canonical telomeric sequences and that telomerase is an early and efficacious mechanism for satisfying the needs of capping complex. There are alternate mechanisms for maintaining chromosome ends that do not depend on telomerase, such as recombination found in some human cancer cells and yeast mutants. These mechanisms may maintain the canonical telomeric repeats or allow the terminal sequence to evolve when specificity of the capping complex for terminal repeat sequences is weak.

• MeSH
• delece genu * MeSH
• hmyz enzymologie   genetika   MeSH
• homologní rekombinace MeSH
• koncové repetice MeSH
• molekulární evoluce * MeSH
• telomerasa genetika   MeSH
• telomery metabolismus   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Lidské papilomaviry (human papillomavirus, HPV) jsou nejvýznamnějším příčinným faktorem vzniku karcinomu děložního hrdla, ale i dalších maligních a benigních lézí ženského i mužského genitálu a částečně i dalších oblastí přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (skvamokolumnární junkce). Zabránění získání této infekce je pak ve svém důsledku primární prevencí všech těchto lézí včetně karcinomu děložního hrdla. Donedávna bylo možné přenosu a infikování HPV zabránit pouze sexuální abstinencí a bariérovými kontracepčními pomůckami, ovšem s vědomím toho, že viry jsou přenosné i při nekoitálních aktivitách. Posledních deset let máme možnost primární prevence očkováním kvadrivalentní, bivalentní a nejnověji též nonavalentní vakcínou proti HPV. Všechny charakterizuje vysoká účinnost proti typům HPV obsaženým v daných vakcínách a jejich bezpečnost.

Human papillomaviruses (HPV) are the most important causes of cervical cancer but also other carcinomas and non-malignant lessions especially of women's and men's genital area. But not only. Prevention of HPV infection is the primary prevention of all HPV-associated lessions. Rules of safety sex are very important but HPV could be transfer also by noncoital activities. Ten years ago clinical history of HPV vaccination has started by quadrivalent vaccine. In 2015 it was graduated by nonavalent vaccine. All HPV vaccines are characterized by high efficacy against including types of HPV and also high safety.

• MeSH
• Alphapapillomavirus imunologie   patogenita   účinky léků   MeSH
• infekce papilomavirem * epidemiologie   genetika   komplikace   přenos   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• nádory anu patologie   prevence a kontrola   virologie   MeSH
• nádory hlavy a krku patologie   prevence a kontrola   virologie   MeSH
• nádory mužských pohlavních orgánů prevence a kontrola   virologie   MeSH
• nádory ženských pohlavních orgánů patologie   prevence a kontrola   virologie   MeSH
• očkovací schéma MeSH
• rekombinantní kvadrivalentní vakcína proti lidskému papilomaviru typu 6, 11, 16, 18 terapeutické užití   MeSH
• vakcíny proti papilomavirům terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Fabryho choroba (rovněž označovaná jako Fabryho -Andersonova choroba, či deficience alfa- galaktosidázy A, deficit ceramid trihexosidázy, OMIM 301500) je vzácné geneticky podmínění onemocnění, které bylo popsáno již před více než 100 lety (1898) na základě své klinicky nápadné kožní manifestace. Není náhodou, že do povědomí lékařské komunity vešla nejprve pod názvem, který zdůrazňoval zejména velmi nápadný aspekt týkající se kožních projevů – a sice angiokeratoma corporis diffusum. Tento mnohočetný výskyt drobných angiokeratomů ale není jedinou manifestací, se kterou se dermatolog může ve své praxi setkat. Správné a časné rozpoznání těchto klasických příznaků dermatologem může mít zásadní význam pro další osud pacienta, protože jako u mnoha jiných monogenních onemocnění je v současné době možno defektní genový produkt substituovat rekombinantně připravenými enzymy.

Fabry disease (also referred as Fabry-Andrerson disease, alpha-galactosidase A deficiency, ceramide-trihexosidase deficiency, OMIM 301500) is a rare genetic disease, which was described more than one century ago (1898) based on typical clinical manifestation. The very first name „angiokeratoma corporis diffusum“ was coined due to the most visible cutaneous manifestation. However, this is not the only and exclusive dermatological feature in this condition. Early and correct recognition of symptoms of multi-systemic disease might have and direct impact on life of patient. Similarly to several other monogenic diseases, the defective gene product can be replaced by recombinant enzymes.

• MeSH
• alfa-galaktosidasa krev   MeSH
• angiokeratom etiologie   MeSH
• Fabryho nemoc * diagnóza   patofyziologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory kůže etiologie   MeSH
• vzácné nemoci MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH