PURPOSE: A re-transurethral resection of the bladder (re-TURB) is a well-established approach in managing non-muscle invasive bladder cancer (NMIBC) for various reasons: repeat-TURB is recommended for a macroscopically incomplete initial resection, restaging-TURB is required if the first resection was macroscopically complete but contained no detrusor muscle (DM) and second-TURB is advised for all completely resected T1-tumors with DM in the resection specimen. This study assessed the long-term outcomes after repeat-, second-, and restaging-TURB in T1-NMIBC patients. METHODS: Individual patient data with tumor characteristics of 1660 primary T1-patients (muscle-invasion at re-TURB omitted) diagnosed from 1990 to 2018 in 17 hospitals were analyzed. Time to recurrence, progression, death due to bladder cancer (BC), and all causes (OS) were visualized with cumulative incidence functions and analyzed by log-rank tests and multivariable Cox-regression models stratified by institution. RESULTS: Median follow-up was 45.3 (IQR 22.7-81.1) months. There were no differences in time to recurrence, progression, or OS between patients undergoing restaging (135 patients), second (644 patients), or repeat-TURB (84 patients), nor between patients who did or who did not undergo second or restaging-TURB. However, patients who underwent repeat-TURB had a shorter time to BC death compared to those who had second- or restaging-TURB (multivariable HR 3.58, P = 0.004). CONCLUSION: Prognosis did not significantly differ between patients who underwent restaging- or second-TURB. However, a worse prognosis in terms of death due to bladder cancer was found in patients who underwent repeat-TURB compared to second-TURB and restaging-TURB, highlighting the importance of separately evaluating different indications for re-TURB.

• MeSH
• cystektomie MeSH
• lidé MeSH
• močový měchýř chirurgie   patologie   MeSH
• nádory močového měchýře neinvadující svalovinu * MeSH
• nádory močového měchýře * chirurgie   patologie   MeSH
• prognóza MeSH
• staging nádorů MeSH
• urologické chirurgické výkony MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Na akutní urologickou ambulanci se dostavil 93letý pacient stěžující si na obtékající permanentní močový katétr a bolesti podbřišku. Mezi pro případ relevantní pacientovy diagnózy patřily velmi vysoce rizikový uroteliální karcinom močového měchýře po opakovaných transuretrálních resekcích a recentně také výplaších intravezikální chemoterapií, diabetes mellitus druhého typu na dvojkombinaci perorálních antidiabetik a recidivující močové infekce. Pro suspekci na perforaci močového měchýře či komunikaci močového měchýře se střevem, při sterkorálně zapáchající moči, bylo doplněno kontrastní CT s vylučovací fází a CT cystogram. Perforaci či píštěl jsme neprokázali, avšak na základě zobrazovacích vyšetření jsme stanovili diagnózu emfyzematózní cystitidy. Tato kazuistika má za cíl upozornit na tuto vzácnou, mnohdy nenápadně se projevující, avšak potenciálně život ohrožující urologickou nosologickou jednotku.

A 93-year-old male presented to the urology outpatient clinic with complaints of a leaking indwelling urinary catheter and suprapubic pain. Our patient had a history of urothelial carcinoma of the bladder, for which he has undergone multiple transurethral resections and recent intravesical chemotherapy instillations. He also has type 2 diabetes mellitus, which is managed with a combination of oral antidiabetic medications and has a history of recurrent urinary tract infections. A CT scan with contrast and an excretory phase and CT cystogram were performed to rule out bladder perforation or a bladder-bowel fistula in the presence of foul-smelling urine. The CT scan did not show any evidence of colo-vesicalor fistula, but it did show evidence of emphysematous cystitis. This case report aims to highlight this rare, often presenting in a subtle manner, but life-threatening urological disease.

• Klíčová slova
• emfyzematózní cystitida,
• MeSH
• antibakteriální látky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• aplikace intravezikální MeSH
• cystitida * diagnóza   farmakoterapie   terapie   MeSH
• diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie   komplikace   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• Escherichia coli patogenita   MeSH
• hypoglykemika farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• karcinom z přechodných buněk chirurgie   farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory močového měchýře * chirurgie   farmakoterapie   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• MeSH
• kongresy jako téma MeSH
• nádory prostaty * MeSH
• Publikační typ
• zprávy MeSH

BACKGROUND AND OBJECTIVE: This publication represents a summary of the updated 2024 European Association of Urology (EAU) guidelines for non-muscle-invasive bladder cancer (NMIBC), TaT1, and carcinoma in situ. The information presented herein is limited to urothelial carcinoma, unless specified otherwise. The aim is to provide practical recommendations on the clinical management of NMIBC with a focus on clinical presentation. METHODS: For the 2024 guidelines on NMIBC, new and relevant evidence was identified, collated, and appraised via a structured assessment of the literature. Databases searched included Medline, EMBASE, and the Cochrane Libraries. Recommendations within the guidelines were developed by the panel to prioritise clinically important care decisions. The strength of each recommendation was determined according to a balance between desirable and undesirable consequences of alternative management strategies, the quality of the evidence (including the certainty of estimates), and the nature and variability of patient values and preferences. KEY FINDINGS AND LIMITATIONS: Key recommendations emphasise the importance of thorough diagnosis, treatment, and follow-up for patients with NMIBC. The guidelines stress the importance of defining patients' risk stratification and treating them appropriately. CONCLUSIONS AND CLINICAL IMPLICATIONS: This overview of the 2024 EAU guidelines offers valuable insights into risk factors, diagnosis, classification, prognostic factors, treatment, and follow-up of NMIBC. These guidelines are designed for effective integration into clinical practice.

• MeSH
• invazivní růst nádoru * MeSH
• karcinom in situ * terapie   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory močového měchýře neinvadující svalovinu MeSH
• nádory močového měchýře * terapie   patologie   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• urologie normy   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH
• Geografické názvy
• Evropa MeSH

Cíl: Cílem této retrospektivní studie je ověřit, zda provedení vícečetné transuretrální resekce (reTUR) u pacientů s T1 uroteliálním karcinomem močového měchýře nevede ke zhoršení prognózy, dále zhodnotit význam jednotlivých prognostických faktorů při první a druhé reTUR. Metoda: Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 363 pacientů s diagnózou T1 uroteliál- ního karcinomu v letech 2001 až 2022, z toho 260 pacientů podstoupilo aspoň jednu reTUR, u 103 pacientů nebyl reTUR proveden. Standartně v případě nálezu pT1 nádoru v TUR byla indikována reTUR až do doby, kdy byl výsledek histologie pT0, pTa, CIS nebo byl diagnostikován svalovinu infiltrující nádor (stadium pT2 a více). Ke srovnání jednotlivých skupin dle počtu reTUR jsme použili Kaplan-Meierovu metodu odhadu distribuční funkce přežití a Log-rank test. Vliv jednotlivých prognostických faktorů při vícečetné reTUR byl testován pomocí Coxova regresního modelu. Výsledky: Při srovnání skupin pacientů bez provedené reTUR se skupinou s jednou reTUR, se dvě- ma reTUR a se třemi a více reTUR nebyl v rámci celého souboru 363 pacientů zjištěn významný rozdíl v celkovém přežití (OS), pro nemoc specifickém přežití (DSS) a přežití bez progrese (PFS). Přežití bez recidivy (RFS) se významně prodlužovalo s počtem provedených výkonů (p = 0,02). Podání intravezikální léčby vakcínou BCG bylo v multivariantní analýze jediným z nezávislých prognostických faktorů ve vztahu k OS a PFS. U 147 pacientů s T1 uroteliálním karcinomem léčených intravezikální vakcínou BCG rovněž nebyl zjištěn významný rozdíl v OS (p = 0,72), DSS (p = 0,75), PFS (p = 0,76), ani RFS (p = 0,85) při srovnání odpovídajících skupin pacientů. Podání intravezikální léčby vakcínou BCG u pacientů s nálezem T0, Ta a CIS v reTUR významně souviselo s delším OS (p = 0,03) a PFS (p = 0,01). Nález karcinomu během první a druhé reTUR zvyšoval riziko budoucí recidivy. Závěr: Provedení další doby transuretrální resekce v případě opakovaného nálezu T1 karcinomu v reTUR je možné považovat za bezpečné. Dle našich dat, případné komplikace plynoucí z provedení další doby TUR či oddálení případné intravezikální terapie, nezhoršují OS. Nález nádoru při první a druhé reTUR je u pacientů s T1 karcinomem močového měchýře rizikem pro budoucí recidivu.

Aim: The aim of this retrospective study is to investigate whether multiple transurethral resection (reTUR) in patients with T1 urothelial carcinoma of the bladder leads to worse prognosis and to evaluate the significance of individual prognostic factors in the first and second reTUR. Methods: A total of 363 patients diagnosed with T1 urothelial carcinoma between 2001 and 2022 were included in this retrospective study, of whom 260 patients underwent at least one reTUR and 103 patients did not undergo reTUR. By default, if a pT1 tumor was found in TUR, reTUR was indicated until histology was pT0, pTa, CIS, or a muscle-infiltrating tumor was diagnosed (stage pT2 or more). We used the Kaplan-Meier survival distribution function estimation method and the log-rank test to compare each group according to the number of reTURs. The effect of individual prognostic factors in multiple reTUR was tested using Cox regression model. Results: When comparing the groups of patients without reTUR with the groups with one reTUR, two reTUR, and three or more reTUR, there was no significant difference in overall survival (OS), disease-specific survival (DSS), and progression-free survival (PFS) in the entire cohort of 363 patients. Recurrence-free survival (RFS) significantly increased with the number of procedures performed (p = 0.02). Administration of intravesical BCG vaccine was the only independent prognostic factor in multivariate analysis in relation to OS and PFS. In 147 patients with T1 urothelial carcinoma treated with intravesical BCG vaccine, there was also no significant difference in OS (p = 0.72), DSS (p = 0.75), PFS (p = 0.76), or RFS (p = 0.85) when comparing matched groups of patients. Administration of intravesical BCG vaccine in patients with T0, Ta and CIS findings in reTUR was significantly associated with longer OS (p = 0.03) and PFS (p = 0.01). Finding cancer during the first and second reTUR increased the risk of future recurrence. Conclusion: Performing an additional period of transurethral resection in case of recurrence of T1 carcinoma at reTUR can be considered safe. According to our data, potential complications resulting from performing an additional TUR period or delaying any intravesical therapy do not worsen OS. Tumor finding at first and second reTUR is a risk for future recurrence in patients with T1 bladder cancer.

• MeSH
• BCG vakcína MeSH
• karcinom z přechodných buněk chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• nádory močového měchýře * chirurgie   MeSH
• prognóza MeSH
• reoperace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• staging nádorů MeSH
• transuretrální resekce močového měchýře * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

V onkourologii využíváme řadu biomarkerů v diagnostice, monitoraci léčby, předpovědi relapsu či rezistence na terapii. Nejčastěji užívaným biomarkerem v onkourologii je prostatický specifický antigen (PSA) u léčby karcinomu prostaty. Další markery se uplatňují u nádorů varlat, konkrétně alfa‐fetoprotein (AFP), beta‐podjednotka lidského choriogonadotropinu (beta‐hCG) a laktátdehydrogenáza (LD). U karcinomu močového měchýře využíváme vyšetření cytologie moči, jejímž úskalím je však i přes dobrou senzitivitu a specificitu v záchytu high‐grade uroteliálního karcinomu nízká senzitivita při detekci low‐grade lézí. U ostatních onkourologických onemocnění nám však stále specifické biomarkery chybí. V současné době probíhá výzkum cirkulujících nádorových buněk (circulating tumor cells – CTC), které jsou odebírány pomocí tzv. „tekuté biopsie“ a mohly by se stát slibnými biomarkery v řadě onemocnění. V této práci podáváme přehled aktuálního využití CTC u onkourologických onemocnění.

In oncourology, we use a number of biomark‐ ers for diagnosis, monitoring treatment, predicting relapse or resistance to therapy. The most commonly used biomarker in oncourology is prostate specific antigen (PSA) in the treatment of prostate cancer. Other markers used in testicular tumours are alpha‐fetoprotein (AFP), beta‐subunit of human chorionic gonadotropin (betahCG) and lactate dehydrogenase (LD). For bladder cancer we use urine cytology test, which despite good sensitivity and specificity in detecting high‐grade urothelial carcinomas has the disadvantage of low sensitivity in detecting low‐grade lesions. However, we still lack specific biomarkers for other oncological diseases. Currently, research is being conducted on circulating tumour cells (CTCs), which are collected by a so‐called “liquid biopsy” and could be promising biomarkers for a number of diseases. In this paper, we provide an overview of the current use of CTCs in oncourological diseases.

• MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů diagnóza   patofyziologie   MeSH
• nádorové cirkulující buňky * patologie   MeSH
• nádory ledvin diagnóza   MeSH
• nádory močového měchýře diagnóza   MeSH
• nádory prostaty diagnóza   MeSH
• tekutá biopsie * metody   MeSH
• urologické nádory * diagnóza   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Asi u čtvrtiny mužů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty (mCRPC) můžeme nalézt mutaci v některém z genů, které se účastní oprav DNA pomocí homologní rekombinace. Proteinovou skupinu poly-adenozindifosfát-ribózo-polymeráz (PARP) můžeme zablokovat pomocí tzv. PARP inhibitorů a opravy DNA tak neproběhnou. Prvním PARP inhibitorem, schváleným pro léčbu mCRPC progredujícího po léčbě abirateronem nebo enzalutamidem, je olaparib. Navíc v kombinaci s abirateronem jej můžeme použít již v první linii, kdy mCRPC progreduje na standardní hormonální léčbě.

About a quarter of men with metastatic castration-resistant prostate cancer (mCRPC) have a mutation in one of the genes involved in DNA repair through homologous recombination. The protein group poly (ADP-ribose) polymerase (PARP) can be blocked using so-called PARP inhibitors and DNA repair will not be done. The first PARP inhibitor approved for the treatment of mCRPC progressing after treatment with abiraterone or enzalutamide is olaparib. In addition, in combination with abiraterone, we can use it already in the first line, when mCRPC progresses on standard hormonal treatment.

• Klíčová slova
• olaparib,
• MeSH
• abirateron aplikace a dávkování   MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   MeSH
• doba přežití bez progrese choroby MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů farmakoterapie   MeSH
• nádory prostaty rezistentní na kastraci farmakoterapie   genetika   komplikace   MeSH
• nádory prostaty * farmakoterapie   genetika   komplikace   MeSH
• PARP inhibitory * aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Pokročilý karcinom prostaty (KP) má relativně často změny v genech, které se účastní opravy DNA. V tom případě můžeme opravu zlomů DNA zablokovat pomocí inhibitorů poly(adenosindifosfát-ribóza)polymerázy (PARP). Nejvíce dat máme o účinnosti inhibitoru PARP olaparibu, který je možné podat pacientům s metastatickým kastračně rezistentním KP (mCRPC) a pozitivitou mutace BRCA1/2 po předchozí léčbě abirateronem nebo enzalutamidem. Druhou indikaci představuje kombinace olaparibu s abirateronem v 1. linii léčby mCRPC (bez nutnosti genetického testování), pokud není klinicky indikována chemoterapie. Talazoparib můžeme podat v kombinaci s enzalutamidem pacientům s mCRPC, u kterých také není indikována chemoterapie. Testování nádorových mutací není vyžadováno. Obdobně také niraparib v kombinaci s abirateronem můžeme použít u pacientů s mCRPC a mutacemi genu BRCA1/2, u kterých nezvažujeme chemoterapii. Výsledky v léčbě mCRPC má ještě rukaparib, který v České republice zatím není možné mužům s KP podávat.

Advanced prostate cancer (PC) relatively often has alterations in genes involved in DNA repair. In that case, we can block the repair of DNA breaks using poly-adenosine diphosphate-ribose-polymerase (PARP) inhibitors. The most studied PARP inhibitor is olaparib, which can be given to patients with metastatic castration-resistant PC (mCRPC) and a positive BRCA1/2 mutation after previous treatment with abiraterone or enzalutamide. The next indication is the combination of olaparib with abiraterone in the firstline treatment of mCRPC (without the need for genetic testing), if chemotherapy is not clinically indicated. Talazoparib can be given in combination with enzalutamide to patients with mCRPC who are also not indicated for chemotherapy. Tumor mutation testing is not required. Similarly, we can also use niraparib in combination with abiraterone in patients with mCRPC and BRCA1/2 gene mutations, if chemotherapy is not considered. Also rucaparib has results in the treatment of mCRPC, but is not yet available for men with PC in the Czech Republic.

• Klíčová slova
• talazoparib, Niraparib,
• MeSH
• ftalaziny terapeutické užití   MeSH
• indazoly terapeutické užití   MeSH
• klinická studie jako téma metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory prostaty * farmakoterapie   MeSH
• PARP inhibitory * terapeutické užití   MeSH
• piperidiny terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Relugolix představuje jediný perorálně podávaný lék ze skupiny antagonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (luteinizing hormone-releasing hormone, LHRH). Zdá se, že oproti analogům LHRH mají antagonisté příznivější bezpečnostní profil u pacientů s anamnézou kardiovaskulárních nemocí nebo v riziku kardiovaskulárních komplikací při dlouhodobé androgen deprivační terapii. Jednou z indikací léčby relugolixem je lokálně pokročilý karcinom prostaty u pacientů nevhodných pro radikální léčbu. Prezentujeme kazuistiku 83letého pacienta s progresí karcinomu prostaty při pozorném vyčkávání.

Relugolix represents the only orally administered drug in the luteinizing hormone-releasing hormone (LHRH) antagonist class. Compared to LHRH analogues, antagonists seem to exhibit a more favorable safety profile for patients who have a history of cardiovascular disease or are at risk of cardiovascular complications from long-term androgen deprivation therapy. One indication for relugolix treatment is locally advanced prostate cancer in patients unsuitable for radical therapy. We present a case report of an 83-year-old patient experiencing progression of prostate cancer under watchful waiting.

• Klíčová slova
• relugolix,
• MeSH
• aplikace orální MeSH
• chronická lymfatická leukemie diagnóza   MeSH
• fenylmočovinové sloučeniny aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• hormon uvolňující gonadotropiny * antagonisté a inhibitory   aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• kardiovaskulární nemoci MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• nádory prostaty * chirurgie   diagnóza   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• pyrimidinony aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• transuretrální resekce prostaty MeSH
• týmová péče o pacienty MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

BACKGROUND: Deep-learning-based reconstruction (DLR) improves the quality of magnetic resonance (MR) images which allows faster acquisitions. The aim of this study was to compare the image quality of standard and accelerated T2 weighted turbo-spin-echo (TSE) images of the prostate reconstructed with and without DLR and to find associations between perceived image quality and calculated image characteristics. METHODS: In a cohort of 47 prospectively enrolled consecutive patients referred for bi-parametric prostate magnetic resonance imaging (MRI), two T2-TSE acquisitions in the transverse plane were acquired on a 3T scanner-a standard T2-TSE sequence and a short sequence accelerated by a factor of two using compressed sensing (CS). The images were reconstructed with and without DLR in super-resolution mode. The image quality was rated in six domains. Signal-to-noise ratio (SNR), and image sharpness were measured. RESULTS: The mean acquisition time was 281±23 s for the standard and 140±12 s for the short acquisition (P<0.0001). DLR images had higher sharpness compared to non-DLR (P<0.001). Short and short-DLR had lower SNR than the standard and standard-DLR (P<0.001). The perceived image quality of short-DLR was rated better in all categories compared to the standard sequence (P<0.001 to P=0.004). All domains of subjective evaluation were correlated with measured image sharpness (P<0.001). CONCLUSIONS: T2-TSE acquisition of the prostate accelerated using CS combined with DLR reconstruction provides images with increased sharpness that have a superior quality as perceived by human readers compared to standard T2-TSE. The perceived image quality is correlated with measured image contrast.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH