Úvod: Minimálně invazivní distální pankreatektomie (MIDP) zahrnuje laparoskopickou a robotickou distální pankreatektomii (RDP). MIDP je často první adaptovanou minimálně invazivní operací pankreatu z důvodu absence rekonstrukční fáze. V posledních letech se dostává do popředí robotická chirurgie. Metody: Autoři prezentují první zkušenosti s RDP a výsledky pilotního souboru pacientů retrospektivně zhodnocené z prospektivně vedené databáze. Výsledky: Od září 2021 do října 2022 byla na III. chirurgické klinice 1. LF UK a FN v Motole provedena RDP u 5 pacientů. Pacienti byli ve věku 20 až 70 let. Všem byla provedena splenektomie. Konverzi nevyžadovala žádná z operací. Jeden pacient byl reoperován pro krvácení ze staplerové linie. Doba hospitalizace byla 4−14 dnů a celková doba sledování byla 2−14 měsíců. Závěr: Podle našich prvotních zkušeností RDP je bezpečným a účinným chirurgickým přístupem pro léčbu tumorů těla a kaudy pankreatu u selektované skupiny pacientů. Exaktní zhodnocení vlastních výsledků bude možné až na větším souboru pacientů.
Introduction: Minimally invasive distal pancreatectomy (MIDP) includes both laparoscopic and robotic distal pancreatectomy (RDP). MIDP is often adopted first due to the absence of the requirement of a complex reconstruction. In recent years, an increase in the use of robotic surgery has been noted. Methods: The authors present initial experience with RDP and retrospective analysis of data from prospectively collected database. Results: Between September 2021 and October 2022 five patients undergoing RDP with splenectomy performed in the 3rd Department of Surgery, 1st Faculty of Medicine, Charles University and Motol University Hospital were included from a prospectively maintained database. The age was from 20 to 70 years. No conversion was required. One patient underwent reoperation due to staple-line hemorrhage. Postoperative hospital stay was from 4 to 14 days. The follow-up period was from 2 to 14 months. Conclusion: Our first experience demonstrates RDP is a safe and efficacious approach for tumors of pancreatic body and tail in selected patients. A larger number of patients is needed to obtain more accurate results.
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- pankreatektomie * metody přístrojové vybavení MeSH
- roboticky asistované výkony * metody přístrojové vybavení MeSH
- senioři MeSH
- splenektomie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Úvod: Minimálně invazivní ezofagektomie je ve srovnání s otevřeným výkonem spojená s nižší pooperační morbiditou a lepší kvalitou života pacien- tů při srovnatelných onkologických výsledcích. Roboticky asistovaná operace představuje další krok v rozvoji minimálně invazivní chirurgie. Naším cílem je prezentovat výsledky pilotního souboru pacientů, kteří podstoupili roboticky asistovanou minimálně invazivní ezofagektomii (RAMIE). Metody: Retrospektivně byla analyzována iniciální kohorta pacientů s RAMIE. Popsána je naše operační technika. Hodnoceny byly operační charak- teristiky, histopatologické výsledky, pooperační průběh, výskyt komplikací a pooperační mortalita. Výsledky: Od března 2022 do června 2023 byla na našem pracovišti provedena RAMIE celkem u 31 pacientů, z toho hybridní RAMIE (břicho robo- ticky, hrudník otevřeně) u 11 pacientů a totální RAMIE u 20 pacientů. Většina nemocných byla mužského pohlaví, měla lokálně pokročilý nádor, dominantně adenokarcinom a neoadjuvantní léčbu. Lokalizace anastomózy byla u 30 pacientů v hrudníku a u jednoho pacienta na krku. Celkový operační čas byl 495 min. (medián) a krevní ztráty 200 ml (medián). R0 resekce bylo dosaženo u 87 % pacientů. Medián odstraněných lymfatických uzlin byl 26. Pooperační komplikace Clavien-Dindo ≥3 se vyskytly u 9 (29 %) nemocných. Čtyři (13 %) pacienti vyžadovali reoperaci. Insuficience anastomózy byla zjištěna u 5 (16 %), pneumonie u 9 (29 %) nemocných. Medián hospitalizace byl 9 dní. Pooperačně zemřel jeden pacient. 30denní a 90denní mortalita byla 0 % a 3,2 %. Závěr: Naše prvotní zkušenosti ukazují, že RAMIE je bezpečný chirurgický přístup v léčbě karcinomu jícnu a její implementaci na našem pracovišti považujeme za úspěšnou. Po překonání učicí křivky doufáme ve zkrácení operačního času a zvýraznění medicínského profitu pro pacienta.
Introduction: Minimally invasive esophagectomy is associated with lower postoperative morbidity and better quality of life compared to open esophagectomy in patients with comparable oncological outcomes. Robotic-assisted surgery represents the next step in the development of mini- mally invasive surgery. We aim to present the results of a pilot cohort of patients undergoing robotic-assisted minimally invasive esophagectomy (RAMIE). Methods: An initial cohort of patients with RAMIE was retrospectively analyzed. Operative characteristics, histopathological results, postoperative course, incidence of complications, and postoperative mortality were evaluated. Results: From 3/2022 to 6/2023, a total of 31 patients underwent RAMIE at our institution, including hybrid RAMIE (robotic abdomen, open chest) in 11 and total RAMIE in 20 patients. Most patients were male, had locally advanced tumors, predominantly adenocarcinoma and neoadjuvant treat- ment. Thirty patients had Ivor-Lewis and one patient had McKeown esophagectomy. The median total operative time was 495 minutes and median blood loss was 200 mL. R0 resection was achieved in 87% of patients. A median of 26 lymph nodes were removed. Postoperative Clavien-Dindo ≥3 complications occurred in 9 (29%) patients. Four (13%) patients required reoperation. Anastomotic leak was found in 5 (16%) and pneumonia in 9 (29%) patients. The median hospital stay was 9 days. One patient died in the postoperative period. Thirty-day and 90-day mortality rates were 0% and 3.2%, respectively. Conclusion: Our initial experience shows that RAMIE is a safe surgical procedure and we consider its implementation at our institution to be success- ful. After overcoming the learning curve, we hope to reduce the operative time and increase the medical benefit for the patient.
- MeSH
- dospělí MeSH
- ezofagektomie * metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody MeSH
- nádory jícnu * chirurgie MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- pooperační péče MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- roboticky asistované výkony metody MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Východiska: Předoperační chemoradioterapie (CRT) a perioperační chemoterapie (CHMT) jsou standardem léčby adenokarcinomů distálního jícnu a gastroezofageální junkce. PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou (18F-FDG-PET/CT) patří mezi základní stagingová vyšetření s určitým prognostickým významem a v poslední době byla studována pro možnost ukázat prognostické nebo prediktivní výsledky vhodné pro individualizaci léčebné strategie. Cíl: Cílem této přehledové práce je zmapovat úlohu 18F-FDG-PET/CT pro předpověď léčebné odpovědi na CHMT a CRT, což by mohlo být východiskem pro personalizovanou léčbu. Obsah: Pro kvantifikaci léčebné odpovědi je nejčastěji užívána změna metabolické aktivity v maximální standardizované hodnotě vychytávání, objemovým parametrem je celková glykolýza léze. Metoda k standardizaci měření byla nabídnuta v systému PERCIST. Bylo publikováno několik studií, které dokládají, že pokles metabolické aktivity po chemoterapii koreluje se zástupným ukazatelem výsledku léčby, kterým je stupeň regrese nádoru v resekované tkáni, ale i s přežitím nebo dobou do progrese. Cut-off hodnota oddělující citlivé a rezistentní nádory kolísala od 33 do 78 %, měření probíhalo buď na konci neoadjuvantní léčby, nebo "časně", tj. přibližně 2 týdny po 1. cyklu CHMT. Tato hodnota ale nebyla dosud validována a významně kolísaly parametry senzitivity, specificity i negativní a pozitivní prediktivní hodnoty pro předpověď výsledku léčby. V případě předoperační CRT se pomocí PET/CT nepodařilo předpovědět s dostatečnou přesností kompletní léčebnou odpověď. Studie využívající časnou metabolickou odpověď pro změnu léčebné strategie u non-responderů zatím neprokázaly, zda změna léčebného postupu u pacientů bez časné metabolické odpovědi na CHMT zlepší přežití. V případě randomizace nebylo nikdy použito standardní rameno s pokračováním původní CHMT. Závěr: Hodnocení časné odpovědi založené na PET má potenciál pro úpravu léčby u nemocných, u kterých nebyla prokázána časná odpověď na CHMT. Není to ale přístup vhodný pro rutinní praxi mimo klinické studie. Zatím je zřejmě možné použít časnou metabolickou odpověď pro malé průzkumné studie hodnotící v předoperační léčbě lokalizovaného karcinomu jícnu nové látky a jejich kombinace.
Background: Preoperative chemoradiotherapy (CRT) and perioperative chemotherapy (CHMT) are a standard of care for distal esophageal and gastroesophageal junction adenocarcinomas. PET/CT using 18F-fluorodeoxyglucose (18F-FDG-PET/CT) is one of the basic staging examinations with a certain prognostic significance and has recently been studied for the possibility of showing prognostic or predictive results suitable for the individualization of treatment strategy. Purpose: The aim of this review is to map the role of 18-FDG-PET/CT in predicting the response to CHMT and CRT, which could be a starting point for personalized treatment. Content: The change in metabolic activity in the maximum standardized uptake value is most often used to quantify the treatment response; total lesion glycolysis is a volumetric parameter. A method for standardizing measurements was offered in the PERCIST system. Several studies have been published showing that the decrease in metabolic activity after chemotherapy correlates with a surrogate measure of the treatment outcome, which is the degree of tumor regression in the resected tissue, but also with survival or time to progression. The cut-off value separating sensitive and resistant tumors varied from 33 to 78%, the measurement took place either at the end of neoadjuvant treatment or "early, about 2 weeks after the first cycle of CHMT. However, this value has not yet been validated and the parameters of sensitivity, specificity and negative and positive predictive values for the prediction of treatment outcome fluctuated significantly. In the case of preoperative CRT, PET/CT could not predict the complete response to the treatment with satisfactory accuracy. Studies using early metabolic response to change the treatment strategies in non-responders have not yet shown whether changing the treatment in patients without an early metabolic response to CHMT will improve survival. In the case of randomization, a standard arm with a continuation of the original CHMT was never used. Conclusion: Evaluation of an early PET-based response has the potential to modify the treatment in patients who have not demonstrated an early response to CHMT. However, this is not an approach suitable for routine practice outside of clinical trials. So far, it seems possible to use an early metabolic response for small, exploratory studies evaluating new agents and their combinations in the preoperative treatment of localized esophageal cancer or gastroesophageal junction cancer.
- Klíčová slova
- adenokarcinom gastroezofageální junkce,
- MeSH
- adenokarcinom diagnostické zobrazování MeSH
- individualizovaná medicína MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu * diagnostické zobrazování MeSH
- PET/CT metody MeSH
- pozitronová emisní tomografie metody MeSH
- staging nádorů metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Background: Perioperative chemotherapy is a recommended treatment approach for localised oesophago-gastric junction adenocarcinoma, but not all patients respond to neoadjuvant chemotherapy. Early identification of non-responders and treatment adaptation in the preoperative period could improve outcomes. GastroPET is a national, multicentre phase II trial evaluating a 18FDG-PET/CT-guided preoperative treatment strategy with the R0 resection rate as a primary endpoint. Here, we report on the accuracy of the methodology, the feasibility of the study design and patient safety data after enrolment of the first 63 patients. Methods: Patients with locally advanced oesophago-gastric junction adenocarcinoma (Siewert I - III) stage Ib-IIIc underwent baseline 18FDG-PET/CT scanning and re-evaluation after 14 days of oxaliplatinum-5FU-(docetaxel) chemotherapy. Responders were defined by a ⩾ 35% decrease in tumour FDG standardised uptake value (SUV)average from baseline. Responders continued with the same chemotherapy for 2 to 3 months prior to surgery. PET-non-responders switched to preoperative chemoradiotherapy [weekly carboplatin and paclitaxel with concurrent radiotherapy (45 Gy in 25 fractions)]. Here, we aim to confirm the feasibility of FDG-PET-based response assessment in a multicenter setting and to compare local versus central reading. In addition, we report on the feasibility of the study conduct and patient safety data. Results: A total of 64 patients received baseline and sequential 14-day 18FDG-PET/CT scanning. And, 63 were allocated to the respective treatment arm according to PET-response [35 (56%) responders and 28 (44%) non-responders]. The concordance of local versus central reading of SUV changes was 100%. Until the date of this analysis, 47 patients (28 responders and 19 non-responders) completed surgery. Postoperative complications of grade ⩾ 3 (Common Terminology Criteria for Adverse Events, CTCAE Version 5.0) were reported in five responders (18%; 95% CI: 7.9-36%) and two non-responders (11%; 95% CI: 2.9-31%), with no statistical difference (p = 0.685). One patient in each arm died after surgery, leading to a postoperative in-hospital mortality rate of 4.3% (2/47 patients; 95% CI: 1.2-14%). Conclusion: Local and central FDG-SUV quantification and PET-response assessment showed high concordance. This confirms the accuracy of a PET-response-guided treatment algorithm for locally advanced oesophago-gastric junction cancer in a multicenter setting. Preoperative treatment adaptation revealed feasible and safe for patients.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Insuficience anastomózy (anastomotický leak, AL) patří mezi nejzávažnější chirurgické komplikace po resekci jícnu. V léčbě se uplatňují metody endoskopické, radiologické a chirurgické. Předmětem sdělení je retrospektivní zhodnocení terapeutických postupů a výsledků léčby AL po transtorakální resekci jícnu s hrudní anastomózou (Ivor Lewis ezofagektomie, ILE). Metody: Retrospektivní audit všech ILE provedených v letech 2005−2019. Zhodnocení výsledků léčby AL podle Esophagectomy Complication Consensus Group (ECCG) klasifikace a podle primárního terapeutického postupu se zaměřením na léčbu jícnovým stentem. Výsledky: Z celkového počtu 817 pacientů s ILE byl AL zjištěn u 80 nemocných (9,8 %). Podle ECCG klasifikace mělo typ I 33 (41 %), typ II 23 (29 %) a typ III 24 (30 %) pacientů. Konzervativně bylo léčeno 33 pacientů (41 %). Jícnový stent byl zaveden u 39 pacientů (49 %), z toho 18 (23 %) mělo perkutánní drenáž a 17 (21 %) bylo reoperováno. Reoperace bez stentu byla provedena u 7 pacientů (9 %). Diverze jícnu s krční ezofagostomií byla provedena celkem u 16 nemocných (20 %). Léčba jícnovým stentem byla úspěšná u 24/39 pacientů (62 %). Píštěl do dýchacích cest se objevila u 4 pacientů léčených stentem (10 %). Endoskopická podtlaková terapie byla úspěšně použita u tří nemocných po selhání stentu. V důsledku AL zemřelo 8 pacientů (10 %). Mortalita AL typu I, II a III byla 0 %, 4 % a 29 %. Závěr: Úspěšná léčba AL vyžaduje individuální a multidisciplinární přístup. Na místě je primární snaha o anastomózu záchovný výkon s využitím endoskopických a radiologických metod. Při nedostatečném klinickém efektu doporučujeme neváhat s reoperací. Při selhání primární terapie je život zachraňujícím výkonem krční ezofagostomie.
Introduction: Anastomotic leak (AL) is one of the most serious surgical complications after esophagectomy. Endoscopic, radiological and surgical methods are used in the treatment of AL. The aim of this study was to retrospectively evaluate our therapeutic procedures and results of AL treatment after Ivor Lewis esophagectomy (ILE). Methods: Retrospective audit of all ILEs performed in the years 2005−2019. Evaluation of AL treatment results according to Esophagectomy Complication Consensus Group (ECCG) classification and according to the primary therapeutic procedure with a focus on the treatment with esophageal stent. Results: Out of 817 patients with ILE, AL was detected in 80 patients (9.8%): ECCG type I 33 (41%), type II 23 (29%) and type III 24 (30%) patients. Some 33 patients (41%) were treated conservatively. Esophageal stents were used in 39 patients (49%), of which 18 (23%) had concomitant percutaneous drainage and 17 (21%) were reoperated. Reoperation without a stent insertion was performed in 7 patients (9%). Esophageal diversion with cervical esophagostomy was performed in a total of 16 patients (20%). Esophageal stent treatment was successful in 24/39 patients (62%). Airway fistula occurred in 4 patients treated with stent (10%). Endoscopic vacuum therapy was successfully used in three patients after stent failure. Eight patients (10%) died as a result of AL. Mortality of AL type I, II and III was 0%, 4% and 29%. Conclusion: Successful treatment of AL requires an individual and multidisciplinary approach. The primary effort should aim to preserve anastomosis using endoscopic and radiological methods. In case of insufficient clinical effect, we recommend not to hesitate with reoperation. If primary therapy fails, the life-saving procedure is a cervical esophagostomy.
Nádorové onemocnění jícnu je vysoce maligní a v době určení diagnózy je operabilní jen u 30-40 % pacientů. Operace je jako monoterapie zpochybňována hlavně u lokálně pokročilých stadií vzhledem k horším výsledkům dlouhodobého přežívání.1'2 Samotná onkologická terapie ale také nevede bez operace k uspokojivým výsledkům. Studie zabývající se protokoly indukční terapie prozatím nedospěly k jasnému konsenzu ať už u adenokarcinomů, či spinocelulárních karcinomů. Jedna z nadějných možností, jak postoupit dál, je vzájemná spolupráce onkologů s chirurgy, která umožňuje zjištění míry regrese tumoru či postižení lymfatických uzlin z definitivního resekátu. Pro chirurgy je naopak přínos onkologické terapie jasně zaznamenán v podobě navýšení mikroskopicky radikálních resekcí a zvýšení stupně regrese, díky kterým se zvyšuje procento lokálně operabilních nálezů, a tedy i přežívání pacientů. Otázkou ale zůstávají komplikace, které může neoadjuvantní léčba peroperačně způsobit.
Esophageal cancer is highly malignant disease and at the time of diagnosis it is operable in only 30-40% of patients. The operation is questioned as monotherapy mainly in locally advanced stages because of worse results of long-term survival.12 Oncological therapy alone, but also does not lead to satisfactory results without surgery. Studies on induction therapy protocols have not yet achieved a clear consensus in either adenocarcinomas or squamous cell carcinomas. One of the promising ways to move forward is to work with surgeons to determine the degree of tumor regression or lymph node involvement from the definitive resection. For surgeons, the benefits of cancer therapy are clearly noted in the form of increased microscopically radical resections and regressive tumor changes, which increases the locally operable findings and hence patient survival. However, the question remains the complications that neoadjuvant treatment may cause perioperatively.
- MeSH
- adenokarcinom terapie MeSH
- antitumorózní látky terapeutické užití MeSH
- dlaždicobuněčné karcinomy hlavy a krku terapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu * chirurgie radioterapie terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie * metody MeSH
- skvamózní karcinom jícnu chirurgie radioterapie terapie MeSH
- staging nádorů metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Postkorozivní striktury horního aerodigestivního traktu jsou vážnou komplikací poleptání ohrožující zdraví pacientů. Při vzniku rozsáhlých striktur nebo nekrózy je obvykle třeba poškozenou část zažívacího traktu zresekovat a obnovit kontinuitu polykacích cest pomocí autologního materiálu. Jestliže je strikturami současně postižen hypofarynx a jícen, je následná léčba obzvláště složitá, protože rekonstrukce této oblasti interferuje s polykáním i dýcháním. Při nutnosti náhrady je technicky nejjednodušší provést totální laryngektomii a resekci postižených částí polykacích cest s následnou rekonstrukcí. Morbidita spojená s totální laryngektomií je pro pacienty, kteří nemají korozivní postižení hrtanu, obvykle neakceptovatelná. Proto se vyvinula technika kolofaryngoplastiky. 35letý pacient požil v suicidálním pokusu kyselinu solnou. Akutně byla provedena ezofagektomie s krční ezofagostomií a totální gastrektomie. Pacient byl indikován k rekonstrukci polykacích cest v druhé době. Vzhledem k plně zachovalému hrtanu byla provedena rekonstrukce hypofaryngu a jícnu technikou kolofaryngoplastiky bez resekce hrtanu. Po intenznivní rehabilitaci hlasu a polykání byla provedena úspěšná dekanylace a obnoven plný perorální příjem.
Postcorrosive strictures of the upper aerodigestive tract are serious complications of caustic injury. In case of development of extensive strictures or necrosis, it is usually necessary to perform a resection of the damaged part of the digestive tract with a restoration of the continuity of the swallowing pathways by autologous material. Simultaneous involvement of the hypopharynx and esophagus makes subsequent treatment very difficult, because the reconstruction of this area interferes with swallowing and breathing. If the replacement is required, it is technically easier to perform total laryngectomy and resection of the affected part of the swallowing tract with subsequent reconstruction. Morbidity associated with total laryngectomy is generally unacceptable for patients without corrosive laryngeal injury. Therefore, the technique of colopharyngoplasty has been developed. A 35 years old patient swallowed hydrochloric acid in a suicidal attempt. Esophagectomy with cervical esophagostomy and total gastrectomy was performed urgently. The patient was indicated for delayed reconstruction of the swallowing tract. Due to the fully preserved larynx, reconstruction of the hypopharynx and esophagus was performed by colopharyngoplasty technique without laryngeal resection. After intensive rehabilitation of voice and swallowing, successful decannulation was performed and full oral intake was restored.
- Klíčová slova
- kolofaryngoplastika,
- MeSH
- chemické popálení chirurgie MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- pokus o sebevraždu MeSH
- poruchy polykání chirurgie MeSH
- stenóza jícnu * chirurgie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
