Portosinusoidální vaskulární choroba (PSVD) je málo rozpoznávané onemocnění jater podmíněné postižením malých cév. Diagnóza je definována souborem klinických a/nebo histopatologických kritérií, absolutní podmínkou je vyloučení cirhózy jater biopsií. Klinicky se PSVD obvykle manifestuje komplikací portální hypertenze, ta ale nemusí byt vyjádřena u všech nemocných. V článku popisujeme případ 71letého pacienta se známou, hematologicky nevysvětlenou a dále neprošetřenou splenomegalií, který byl vyšetřen pro těžkou symptomatickou mikrocytární anemii, pravděpodobně sekundární k portální hypertenzi, byť bez deklarovaných krvácivých projevů. Za hospitalizace byla provedena ligace velkých rizikových varixů jícnu, jiný zdroj anemizace prokázán nebyl. U pacienta byla vyloučena pre- nebo posthepatální etiologie portální hypertenze, elastografie jater byla ve fyziologických hodnotách, jaterní testy byly vyjma marginální izolované elevace gama-glutamyltransferázy v normě, funkce jater byla intaktní. V jaterní biopsii byl nález kompatibilní s diagnózou PSVD. U pacienta nebylo rozpoznáno žádné z asociovaných onemocnění, rovněž neužíval rizikovou medikaci, léčba tudíž spočívala pouze v řešení komplikací portální hypertenze, ambulantně byla dokončena eradikace jícnových varixů. Při terapii perorálním preparátem železa došlo k normalizaci hemoglobinu, fyziologické hodnoty přetrvávají i měsíce po ukončení substituční léčby, jaterní funkce je nadále v normě.
Portosinusoidal vascular disease (PSVD) is a rarely recognized liver condition caused by the involvement of small hepatic vessels. The diagnosis is established based on a set of clinical and/or histopathological criteria, with the absolute requirement of excluding liver cirrhosis through biopsy. Clinically, PSVD often presents with complications related to portal hypertension, although not all patients exhibit these signs. This article discusses the case of a 71-year-old patient with known splenomegaly, which had not been fully investigated and lacked a hematological explanation. The patient was evaluated for severe symptomatic microcytic anemia, likely secondary to portal hypertension, despite the absence of overt bleeding symptoms. During hospitalization, ligation of large, high-risk esophageal varices was performed, and no other sources of anemia were identified. Pre- or post-hepatic causes of portal hypertension were ruled out. Liver elastography results were within normal ranges, and liver function tests were normal except for a marginal isolated elevation of gamma-glutamyltransferase. Liver function remained intact. Liver biopsy findings were consistent with a diagnosis of PSVD. The patient did not have any identifiable associated conditions and was not taking any medications known to pose a risk. Therefore, treatment was focused solely on managing the complications of portal hypertension. Outpatient follow-up included the eradication of esophageal varices. Treatment with oral iron supplements led to the normalization of hemoglobin levels, which remained stable for months after the discontinuation of therapy, and liver function tests continued to be normal.
- MeSH
- antihypertenziva terapeutické užití MeSH
- hypochromní anemie diagnóza farmakoterapie MeSH
- jaterní žilní okluze * diagnóza terapie MeSH
- karvedilol terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- portální hypertenze * diagnóza farmakoterapie MeSH
- senioři MeSH
- splenomegalie MeSH
- železo terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Recently, we have identified a recessive mutation, an abnormal coat appearance in the BXH6 strain, a member of the HXB/BXH set of recombinant inbred (RI) strains. The RI strains were derived from the spontaneously hypertensive rat (SHR) and Brown Norway rat (BN-Lx) progenitors. Whole genome sequencing of the mutant rats identified the 195875980 G/A mutation in the tuftelin 1 (Tuft1) gene on chromosome 2, which resulted in a premature stop codon. Compared with wild-type BXH6 rats, BXH6-Tuft1 mutant rats exhibited lower body weight due to reduced visceral fat and ectopic fat accumulation in the liver and heart. Reduced adiposity was associated with decreased serum glucose and insulin and increased insulin-stimulated glycogenesis in skeletal muscle. In addition, mutant rats had lower serum monocyte chemoattractant protein-1 and leptin levels, indicative of reduced inflammation. Analysis of the liver proteome identified differentially expressed proteins from fatty acid metabolism and β-oxidation, peroxisomes, carbohydrate metabolism, inflammation, and proteasome pathways. These results provide evidence for the important role of the Tuft1 gene in the regulation of lipid and glucose metabolism and suggest underlying molecular mechanisms.NEW & NOTEWORTHY A new spontaneous mutation, abnormal hair appearance in the rat, has been identified as a nonfunctional tuftelin 1 (Tuft1) gene. The pleiotropic effects of this mutation regulate glucose and lipid metabolism. Analysis of the liver proteome revealed possible molecular mechanisms for the metabolic effects of the Tuft1 gene.
- MeSH
- glukosa * metabolismus MeSH
- inzulin metabolismus MeSH
- krysa rodu rattus MeSH
- metabolismus lipidů genetika MeSH
- nesmyslný kodon * genetika MeSH
- potkani inbrední BN MeSH
- potkani inbrední SHR MeSH
- proteom metabolismus MeSH
- zánět MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- krysa rodu rattus MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Varianty rs738409 c.444C>G (p.I148M) v patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) a rs58542926 c.499G>A (p.E167K) v TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) jsou významnými genetickými faktory vzniku a progrese nealkoholové tukové nemoci jater (NAFLD). U obou variant byla popsána vyšší mortalita na jaterní onemocnění, vliv na celkovou mortalitu nebyl prokázán. Cílem této studie bylo posoudit význam genotypů PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce na dlouhodobé přežívání pacientů po LT. Metody: V kohortě 268 dospělých pacientů po LT, u kterých byly k dispozici genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce a byl histologicky zhodnocen výskyt steatózy 6–30 měsíců po LT, jsme hodnotili dlouhodobé přežívání pacientů. Medián sledování byl 17,0 let. Odhady funkcí přežití byly vytvořeny pomocí Kaplan-Meierova modelu a pro zkoumání prediktivní hodnoty vybraných proměnných byl použit Coxův model proporcionálního hazardu. Výsledky: Na přežívání pacientů po LT měly negativní vliv vyšší věk příjemce (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,014), alkoholická (p = 0,021) nebo HCV (p = 0,042) etiologie jaterní cirhózy a přítomnost hepatocelulárního karcinomu v explantátu jater (p = 0,009). Genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 příjemce ani dárce neměly na přežívání pacientů žádný vliv. Závěr: Ačkoli varianty PNPLA3 c.444G a TM6SF2 c.499A dárce zvyšují riziko steatózy jaterního štěpu po LT, nebyl pro tyto genotypy dárce ani příjemce prokázán negativní vliv na dlouhodobé přežívání pacientů po LT.
Introduction: The variants rs738409 c.444C>G (p.I148M) in patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) and rs58542926 c.499G>A (p.E167K) in TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) are significant genetic risk factors of development and progression of non-alcoholic fatty liver dis ease (NAFLD). In both variants, increased liver-specific mortality was described, while the impact on all-cause mortality was not proved. The aim of the study was to evaluate the impact of PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively on long-term patient survival after LT. Methods: We evaluated long-term patient survival in a cohort of 268 adult LT recipients, in whom PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively were available and steatosis was evaluated in liver graft biopsy 6–30 months after LT. The median fol low-up was 17 years. The Kaplan-Meier model was used for the survival estimates and the Cox proportional hazard model was used to assess the predictive value of the chosen variables. Results: Increased recipient age (P < 0.001), male sex (P = 0.014), alcoholic (P = 0.021) or HCV (P = 0.042) etiology of liver cirrhosis, and presence of hepatocellular carcinoma (P = 0.009) negatively influenced long-term patient survival after LT. PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the recipient and donor respectively had no effect on patient survival. Conclusion: Although PNPLA3 c.444G and TM6SF2 c.499A variants of the donor increase the risk of steatosis of the liver graft after LT, we did not prove a negative impact of these genotypes of the donor and recipient on long-term patient survival after LT.
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Traditionally considered non-functional low proliferative benign neuroendocrine proliferations measuring less than 5 mm, pancreatic (neuro)endocrine microadenomas are now classified as pancreatic neuroendocrine microtumors in the 2022 WHO classification of endocrine and neuroendocrine tumors. This case report discussed the features of an incidentally identified 4.7-mm glucagon-expressing pancreatic neuroendocrine microtumor with MEN1 mutation only, chromosomally stable and an epigenetic alpha-like phenotype. The tumor was associated with an unexplained increased proliferation rate in Ki-67 of 15%. There was no associated DAXX/ATRX deficiency. The presented case challenges the conventional thought of a low proliferative disease of the so-called "pancreatic neuroendocrine microadenomas" and provides additional support to the 2022 WHO classification that also requires grading of these neoplasms. Despite exhibiting molecular features of less aggressive behavior, the case also underscores the biological complexity of pancreatic neuroendocrine microtumors. By recognizing the heterogenous spectrum of neuroendocrine neoplasms, the current case also contributes to ongoing discussions on how to optimize the clinical management of such tumors.
- MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní * patologie genetika MeSH
- neuroendokrinní nádory * patologie genetika MeSH
- proliferace buněk MeSH
- protoonkogenní proteiny genetika MeSH
- stupeň nádoru MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
Autoři prezentují případ 43leté pacientky s entezitickou formou psoriatické artritidy, HLA B 27 pozitivní. Po selhání konvenční léčby byla zahájena léčba subkutánním infliximabem (Remsima v dávce 120 mg s.c. á 14 dní). Klinický efekt u nemocné byl výborný a již po několika týdnech léčby se její základní onemocnění dostalo do remise. Po 6 měsících léčby došlo k vzestupu jaterních testů, které dosáhly až na hodnoty AST 4,53 μkat/l, ALT 7,89 μkat/l. V té době také pozitivní antinukleární protilátky (ANA) 1 : 160. Bylo pojato podezření na vznik autoimunitní hepatitidy (AIH). Při urgentně provedené biopsii byla tato hypotéza potvrzena. Byla zjištěna akutní hepatitida s četnými plazmocyty a eozinofily se středně intenzivní portální/interface a významnou lobulární aktivitou a přemosťujícími nekrózami (centro-centrální, centro-portální), fokálně s krvácením, se známkami regenerace jaterního parenchymu. V další části publikace autoři podávají přehled o AIH, která může patřit mezi autoimunitní onemocnění indukovaná biologickou léčbou. Jsou prezentována zjednodušená kritéria pro autoimunitní hepatitidu a algoritmus vyšetření při podezření na AIH. Dále je diskutována strategie léčby, která je rozdělena na fázi indukční a udržovací. Lékem první volby v indukční fázi jsou glukokortikoidy většinou podávané v dávce 0,5 mg/kg/den. Lékem první volby v udržovací fázi je azathioprin. Cílem léčby je navození biochemické remise do 6 měsíců od zahájení léčby. Dlouhodobá prognóza AIH je nejistá a u části pacientů je nutné počítat s dlouhodobou léčbou někdy i celoživotní. Nutnost transplantace jater je ale vzácná.
The authors present a case of a 43-year-old female patient with enthesitis form of psoriatic arthritis, HLA-B27 positive. After the failure of conventional treatment, treatment with subcutaneous infliximab (Remsima 120 mg s.c. every 2 weeks) was initiated. The clinical effect was excellent and after several weeks of treatment, her underlying disease went into remission. After 6 months of treatment, the liver function tests rose to AST 4.53 μkat/l and ALT 7.89 μkat/l. At that time she also had positive antinuclear antibodies (ANA) 1:160. Autoimmune hepatitis (AIH) was suspected. On an urgent biopsy, this hypothesis was confirmed. Acute hepatitis with numerous plasmacytes and eosinophils with moderate portal/interface and significant lobular activity and bridging necroses (centro-central, centro-portal), focally with hemorrhage, with signs of liver parenchyma regeneration was found. In the next part of the publication, the authors give an overview of AIH, which may be one of the autoimmune diseases induced by biological therapy. Simplified criteria for autoimmune hepatitis and an algorithm for investigation in suspected AIH are presented. Furthermore, the treatment strategy is discussed, which is divided into induction and maintenance phases. The first choice drug in the induction phase is glucocorticoids, usually administered at a dose of 0.5 mg/kg/day. The drug of first choice in the maintenance phase is azathioprine. The goal of treatment is to induce biochemical remission within 6 months of initiation of treatment. The long-term prognosis of AIH is uncertain and some patients have to be treated for a long time, sometimes for life. However, the need for liver transplantation is rare.
Metabolism of fibronectin, the protein that plays a key role in the healing of wounds, is changed in the patients with diabetes mellitus. Fibronectin can interact with other proteins and proteoglycans and organise them to form the extracellular matrix, the basis of the granulation tissue in healing wounds. However, diabetic foot ulcers (DFUs) suffer from inadequate deposition of this protein. Degradation prevails over fibronectin synthesis in the proteolytic inflammatory environment in the ulcers. Because of the lack of fibronectin in the wound bed, the assembly of the extracellular matrix and the deposition of the granulation tissue cannot be started. A number of methods have been designed that prevents fibronectin degradation, replace lacking fibronectin or support its formation in non-healing wounds in animal models of diabetes. The aim of this article is to review the metabolism of fibronectin in DFUs and to emphasise that it would be useful to pay more attention to fibronectin matrix assembly in the ulcers when laboratory methods are translated to clinical practice.
- MeSH
- diabetes mellitus * metabolismus MeSH
- diabetická noha * terapie MeSH
- extracelulární matrix MeSH
- fibronektiny MeSH
- hojení ran MeSH
- hyperglykemie * metabolismus MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Dermatopatologie představuje svébytnou součást patologie s bohatým přesahem do problematiky měkkých tkání či hematopatologie. Vzhledem k četnosti a rozmanitosti kožních chorob je dermatopatologie oborem obsáhlým, čítajícím stovky chorobných jednotek. Diagnostika v dermatopatologii vykazuje řadu specifik. Předkládaný článek shrnuje několik prakticky významných úskalí v dermatopatologii. Zdůrazněn je význam správného načasování a výběr vhodné lokality odběru tkáně a vliv lokální terapie na histopatologický obraz. Představeny jsou užívané chirurgické metody provedení kožní biopsie. Diskutovány jsou nejčastější incidentální nálezy a artefakty v kožní patologii. Připojena je problematika vyšetřování alopecií a vyšetření přímou imunofluorescencí. Zásadním krokem diagnostického procesu je klinicko-patologická korelace provedená jak patologem, tak následně i dermatologem. Předpokladem stanovení správné diagnózy jsou u obou specialistů znalosti přesahující rámec jejich specializace a vzájemná komunikace.
Dermatopathology is a distinct part of pathology revealing the rich association with soft tissue pathology and hematopathology. Regarding the number and diversity of the skin disorders, dermatopathology is a broad specialty encompassing hundreds of diseases. The diagnostics in dermatopathology contains a range of specific features. The article summarizes several practically important pitfalls in dermatopathology. The adequate timing and locality selection for proper sampling are emphasized. The influence of the topical therapy on the histopathological picture is debated. The frequently used surgical procedures in the skin biopsy are presented. The most frequent incidental findings and artifacts in cutaneous pathology are discussed. Problematics of the alopecia examination and direct immunofluorescence are added. Clinical-pathological correlation performed by the pathologist, and subsequently by the dermatologist, is the essential step in the diagnostic process. The knowledge transcending to the other specialty and reciprocal communication are prerequisite for the right diagnosis.
Autoři předkládají didaktický přehled nejčastějších zánětlivých neinfekčních kožních onemocnění. Tento přehled není vyčerpávající, ale názorný, a to zejména z hlediska systematického přístupu k hodnocení kožní biopsie s počátečním vyhodnocením morfologického vzoru („pattern“) zánětlivého procesu, který pak usnadní další postup k určení diagnózy. K histopatologické fotografické dokumentaci je současně připojena klinická obrazová dokumentace typických primárních kožních projevů. Ta umožňuje odečítajícímu patologovi základní klinicko-patologickou korelaci, která má v dermatohistopatologii zásadní význam.
The authors present a didactic overview of the most common inflammatory non-infectious skin diseases. This overview is not exhaustive, but illustrative, especially when regarding the aspect of a systematic approach to the evaluation of skin biopsy with an initial evaluation of the morphological pattern of the inflammatory process. This will subsequently facilitate the diagnosis. Photodocumentation of typical primary skin manifestations is attached to the photomicrograph images. This enables the pathologist to make a basic clinical-pathological correlation, which is of fundamental importance in dermatopathology.
- MeSH
- biopsie * MeSH
- dermatitida * diagnóza klasifikace patologie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- kožní nemoci diagnóza klasifikace patologie MeSH
- kůže anatomie a histologie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom) jsou vzácně se vyskytující onemocnění charakterizovaná rychlým vznikem puchýřů s následnou rozsáhlou kožní a slizniční exfoliací doprovázenou celkovými příznaky. Hlavním spouštěčem bývají ve většině případů léky, etiopatogeneze onemocnění však není zcela objasněna. Lyellův syndrom je spojen s vysokou letalitou, v průměru udávanou kolem 35 %, proto je naprosto klíčová včasná diagnostika vyžadující těsnou mezioborovou spolupráci. Diagnóza stanovená na základě klinického obrazu a podrobné farmakologické anamnézy by měla být potvrzena histopatologickým vyšetřením kožního vzorku, vč. vyšetření přímou imunofluorescencí.
Stevens-Johnson syndrome and toxic epidermal necrolysis (Lyell syndrome) are rare diseases characterized by rapid blistering followed by extensive skin and mucosal exfoliation and constitutional symptoms. In most cases, drugs are the main triggers, but the etiopathogenesis of the diseases is not fully understood. Lyell syndrome is associated with a high mortality rate, reported to be around 35%. Therefore, early diagnosis requiring close interdisciplinary cooperation is essential. The diagnosis based on the clinical picture and a detailed pharmacological history should be confirmed by histopathological examination of the skin specimen, including analysis by direct immunofluorescence.
