BACKGROUND: ΔNp63 overexpression is a common event in squamous cell carcinoma (SCC) that contributes to tumorigenesis, making ΔNp63 a potential target for therapy. METHODS: We created inducible TP63-shRNA cells to study the effects of p63-depletion in SCC cell lines and non-malignant HaCaT keratinocytes. DNA damaging agents, growth factors, signaling pathway inhibitors, histone deacetylase inhibitors, and metabolism-modifying drugs were also investigated for their ability to influence ΔNp63 protein and mRNA levels. RESULTS: HaCaT keratinocytes, FaDu and SCC-25 cells express high levels of ΔNp63. HaCaT and FaDu inducible TP63-shRNA cells showed reduced proliferation after p63 depletion, with greater effects on FaDu than HaCaT cells, compatible with oncogene addiction in SCC. Genotoxic insults and histone deacetylase inhibitors variably reduced ΔNp63 levels in keratinocytes and SCC cells. Growth factors that regulate proliferation/survival of squamous cells (IGF-1, EGF, amphiregulin, KGF, and HGF) and PI3K, mTOR, MAPK/ERK or EGFR inhibitors showed lesser and inconsistent effects, with dual inhibition of PI3K and mTOR or EGFR inhibition selectively reducing ΔNp63 levels in HaCaT cells. In contrast, the antihyperlipidemic drug lovastatin selectively increased ΔNp63 in HaCaT cells. CONCLUSIONS: These data confirm that ΔNp63-positive SCC cells require p63 for continued growth and provide proof of concept that p63 reduction is a therapeutic option for these tumors. Investigations of ΔNp63 regulation identified agent-specific and cell-specific pathways. In particular, dual inhibition of the PI3K and mTOR pathways reduced ΔNp63 more effectively than single pathway inhibition, and broad-spectrum histone deacetylase inhibitors showed a time-dependent biphasic response, with high level downregulation at the transcriptional level within 24 h. In addition to furthering our understanding of ΔNp63 regulation in squamous cells, these data identify novel drug combinations that may be useful for p63-based therapy of SCC.

• MeSH
• inhibitory histondeacetylas MeSH
• karcinogeneze MeSH
• lidé MeSH
• nádorové buněčné linie MeSH
• nádorové supresorové proteiny metabolismus   MeSH
• nádorový supresorový protein p53 * genetika   MeSH
• rodina MeSH
• spinocelulární karcinom * farmakoterapie   genetika   metabolismus   MeSH
• transkripční faktory metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• lidé MeSH
• radiační onkologie MeSH
• radioterapie MeSH
• revize kvality lékařské péče MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Dědičné nádorové syndromy jsou často přítomny u mladých pacientů a pacientů s rodinným výskytem onemocnění. Genetické testování je důležité pro identifikaci rizikového jednice a pro časný začátek specializované preventivní péče nebo pro indikaci profylaktických operací. Vysoce rizikové tumor supresorové geny (BRCA1 a BRCA2) a DNA reparační geny (MLH1, MSH2 a MSH6) jsou zodpovědné za významnou část hereditárních nádorů prsu, ovaria a kolorekta. Jiné hereditární nádory se objevují méně často. Genetické testování pro specifické typy dědičných nádorů nebo nádorové syndromy se rozšiřuje. Genetická centra a molekulárně genetické laboratoře jsou většinou součástí univerzitních nebo místních nemocnic, některá centra jsou soukromá. Společnost lékařské genetiky ČLS doporučuje, aby všechny laboratoře měly akreditaci dle ISO 15 189 a dále aby indikace k testování nádorových syndromů prováděli lékařští genetici. Indikační kritéria a preventivní postupy byly publikovány v supplementu 22 Klinické onkologie 2009. Preventivní péče o rizikové jedince je organizována ve třinácti onkologických centrech, která provádějí většinu onkologické péče v ČR. Genetické testování a preventivní péče jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Molekulárně genetická laboratoř Masarykova onkologického ústavu poskytuje testování BRCA1, BRCA2, CHEK2 genů pro hereditární syndrom nádorů prsu/ ovaria, MLH1, MSH2 a MSH6 genů pro Lynchův syndrom, TP53 pro Li-Fraumeni syndrom, CDKN2A pro familiární maligní melanom a CDH1 pro hereditární difuzní karcinom žaludku. Jiné syndromy jsou vyšetřovány ve spolupracujících laboratořích. Využívání genetického testování se zvyšuje kvůli narůstajícímu počtu odeslaných pacientů onkology a jinými specialisty na genetické vyšetření, ale i kvůli zvětšujícímu se spektru testovaných genů. Nicméně stále se u mnoha pacientů na genetické vyšetření zapomíná a jejich příbuzní umírají kvůli pozdní diagnóze hereditárního syndromu. Je důležité větší povědomí lékařů o úloze genetického testování v onkologii.

Hereditary cancer syndromes are frequently seen in young cancer patients and patients with a positive family history. Genetic testing is important for the identifi cation of high-risk individuals, and for the early introduction of specialized preventive care or prophylactic surgeries. High-risk tumour suppressor genes (BRCA1 and BRCA2) and DNA repair genes (MLH1, MSH2 and MSH6) are responsible for a substantial part of hereditary breast, ovarian and colorectal cancer. Other hereditary cancers are seen less frequently, but genetic testing has increased for many other site-specifi c cancers and complex syndromes. Genetic centres and molecular genetic laboratories are located mostly within university or regional hospitals. Some genetic centres are private. It is highly recommended (Czech Society for Medical Genetics) that all laboratories are accredited according to ISO 15,189 and that genetic testing of hereditary cancer syndromes is indicated by medical geneticists. The indication criteria and prevention strategies were published in Supplement 22 of Clinical Oncology 2009 (in Czech). Preventive care for high-risk individuals is organized by thirteen Oncology Centres, which provide most of the oncology care in the Czech Republic. Genetic testing and preventive care for high-risk individuals and mutation carriers is covered by health insurance. The molecular genetic laboratory at the MMCI provides molecular genetic testing of BRCA1, BRCA2, CHEK2 for hereditary breast/ovarian cancer, MLH1, MSH2, MSH6 for Lynch syndrome, TP53 for Li-Fraumeni syndrome, CDKN2A for familial malignant melanoma syndrome and CDH1 gene for hereditary diff use gastric cancer. Other syndromes are tested in specialized laboratories elsewhere. The use of genetic testing is increasing because of more frequent referrals from oncologists and other specialists and the increasing variety of genes tested. However, in some patients the testing is not recommended and other family members are dying because of the late diagnosis of hereditary syndrome. Greater awareness of the importance of genetic testing in oncology is needed.

• Klíčová slova
• prevence, syndromy, dědičný nádor,
• MeSH
• financování organizované MeSH
• genetická predispozice k nemoci MeSH
• genetické testování MeSH
• geny MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Východiska: Patogenní mutace v genech BRCA1 a BRCA2 jsou majoritní příčinou dědičné dominantní predispozice ke vzniku nádoru prsu a vaječníku. Interpretace molekulárně-genetických nálezů vždy závisí na dostupných informacích v době uzavření laboratorní zprávy. Cílem této studie byla revize klasifikace všech výsledků testování BRCA genů v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ). Soubor pacientů a metody: Pacienti ze 7 400 rodin s podezřením na dědičnou predispozici ke vzniku nádorů prsu a/nebo vaječníků byli v MOÚ vyšetřeni v období let 1999 až první poloviny 2018. Vyšetření genů BRCA bylo vždy indikováno klinickým genetikem. V průběhu 20 let laboratorní praxe byly použity různé metody - počínaje vyšetřením cíleným na detekci zkrácené délky proteinu a heteroduplexní analýzu přes vysokorozlišovací analýzu křivek tání a Sangerovo sekvenování až po masivní paralelní sekvenování. Výsledky: Mutační analýza vedla k odhalení dědičné predispozice k nádoru prsu/ovaria u 20,5 % rodin. Vysoce riziková zárodečná mutace byla detekována u 1 021 rodin v genu BRCA1 a u 497 rodin v genu BRCA2. Bylo zachyceno široké spektrum patogenních a pravděpodobně patogenních unikátních mutací v obou genech - 124 různých mutací v genu BRCA1 a 123 různých mutací v genu BRCA2. Jako benigní nebo pravděpodobně benigní bylo klasifikováno 96 unikátních variant v genu BRCA1 a 126 variant v genu BRCA2. Zbývajících 82 vzácných unikátních variant zůstalo klasifikováno jako "nejasného významu" především z důvodu ojedinělého výskytu a nedostatku podkladů pro jejich zařazení do ostatních skupin. Výsledky jsou shrnuty v tabulkách dle typu mutace/varianty vč. podkladů pro jejich klasifikaci. Závěr: Co nejpřesnější klinická klasifikace variant identifikovaných v BRCA genech má dopad na genetické poradenství a následnou klinickou péči. V této studii uvádíme přehled frekvencí BRCA mutací detekovaných v našem regionu, retrospektivní hodnocení a případně reklasifikaci u některých dříve reportovaných variant ve světle nedávných zjištění.

Background: Deleterious mutations in the BRCA1 and BRCA2 genes account for a considerable proportion of dominantly inherited breast and ovarian cancer susceptibility. The laboratory interpretation has always been dependent on the information available at the time of the report conclusion. The aim of this study has been to review the results from the BRCA testing at Masaryk Memorial Cancer Institute (MMCI). Patients and methods: Patients with suspected hereditary predisposition to breast/ovarian cancer, belonging to 7,400 families, were referred by genetic counsellors for BRCA1 and BRCA2 mutation testing at the MMCI from 1999 to the beginning of 2018. Various methods have been used over 20 years of laboratory practice - starting with the Protein Truncation Test and Heteroduplex Analysis via the High Resolution Melting analysis and Sanger sequencing up to Next Generation Sequencing. Results: BRCA1 and BRCA2 mutation screening resulted in the identification of 1,021 families with a germline high-risk BRCA1 mutation and 497 families carrying a high-risk BRCA2 mutation, representing a mutation detection rate of 20.5%. A broad spectrum of unique mutations classified as pathogenic or likely pathogenic has been detected in both genes - 124 in the BRCA1 and 123 in the BRCA2 gene. Other sequence variants (96 unique variants in the BRCA1 and 126 in the BRCA2 gene) have been revised and classified as benign or likely benign. The other 82 unique variants remain classified as of uncertain significance mainly due to a lack of information for inclusion in other groups. All the results are summarised in the tables, including the reasons for their classification. Conclusion: The clinical classification of rare sequence variants identified in the high-risk breast cancer susceptibility genes BRCA1 and BRCA2 is essential for appropriate genetic counselling. Here we present an overview of BRCA mutation frequencies in our region and the retrospective evaluation and eventually reclassification of previously reported rare variants in light of recent findings.

• MeSH
• genetické testování metody   MeSH
• geny BRCA1 MeSH
• geny BRCA2 MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• lidé MeSH
• mutace MeSH
• nádory prsu * genetika   prevence a kontrola   MeSH
• nádory vaječníků * genetika   prevence a kontrola   MeSH
• zárodečné mutace MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Východiska: Mutace v genech BRCA1 a BRCA2 je spojená s vysokým rizikem vzniku karcinomu prsu. U onemocnění vznikajících na podkladě této mutace se předpokládá větší efektivita platinových derivátů. Jejich role a účinnost ve smyslu zvýšení pravděpodobnosti patologické kompletní remise (pathological complete remission – pCR) v rámci systémové neoadjuvantní chemoterapie karcinomu prsu u pacientek s BRCA1 a BRCA2 mutací je opakovaně diskutována, nicméně neexistují jednoznačná doporučení. Soubor pacientů a metody: Na souboru pacientek s BRCA1/2 mutovaným nádorem prsu léčených v letech 2010–2017 neoadjuvantní chemoterapií retrospektivně hodnotíme přínos přidání platinového derivátu na dosažení pCR. Odpověď na neoadjuvantní chemoterapii byla hodnocena patologem z definitivního resekátu. Jako pCR byl označen stav, kdy došlo k úplnému vymizení invazivního karcinomu z prsu a event. spádových lymfatických uzlin. Výsledky: V celkovém souboru 76 pacientek (medián 39 let, 62 % triple negativní karcinom (triple negative breast cancer – TNBC), 70% BRCA1 pozitivita) bylo platinovým derivátem léčeno 37 nemocných. Pacientky léčené platinovým derivátem měly signifikantně častěji pCR (57 vs. 23 %, p = 0,005). Pacientka s platinovým režimem má 4,4krát větší šanci na dosažení pCR než pacientka bez platinového režimu za předpokladu stejného fenotypu tumoru (TNBC nebo SR+/ HER2−). Závěr: Neoadjuvantní chemoterapie s platinovým derivátem je u pacientek s BRCA1/2 mutací spojena s vyšší pravděpodobností dosažení pCR, která má důležitý vztah k další prognóze pacientky. Zvažována by měla být především u pacientek s TNBC fenotypem.

Background: Mutations in the BRCA1 and BRCA2 genes are associated with a high risk of developing breast cancer. Tumors arising from this mutation are expected to be more sensitive to platinum-based drugs. The role of platinum-based drugs in systemic neoadjuvant BRCA1/2 breast cancer therapy, and its efficacy in increasing the probability of pathological complete remission (pCR) are discussed repeatedly; however, there are no clear recommendations. Patients and methods: We retrospectively evaluated the contribution of a platinum-based antineoplastic drug to the achievement of pCR in a set of patients with BRCA1/2 mutant breast cancer treated with neoadjuvant chemotherapy from 2010 to 2017. The response to neoadjuvant chemotherapy was evaluated by a pathologist using definitive surgical specimens. A pCR was defined as a condition in which complete invasive breast cancer, and (eventually) positive lymph nodes, had disappeared. Results: Of 76 patients (median age, 39 years; 62% with triple negative breast cancer (TNBC); 70% with BRCA1 positivity), 37 were treated with platinum-based drugs. More patients treated with platinum derivatives achieved pCR (57% vs. 23%, p = 0.005). Patients treated in a neoadjuvant setting with platinum-based antineoplastic drugs had a 4.4 x greater chance of achieving pCR than those not treated with platinum, assuming the same tumor phenotype (TNBC or SR+/HER2-). Conclusion: Neoadjuvant platinum-based chemotherapy for patients with a BRCA1/2 mutation is associated with a higher probability of achieving pCR, which is important for subsequent prognosis. This treatment should be considered particularly for patients with BRCA1 mutation and a TNBC phenotype.

• Klíčová slova
• patologická kompletní remise,
• MeSH
• cisplatina farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• geny BRCA1 MeSH
• geny BRCA2 MeSH
• karboplatina farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádory prsu * farmakoterapie   genetika   MeSH
• neoadjuvantní terapie metody   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl studie: Instilace mitomycinu C (MMC) po transuretrální resekci nádoru močového měchýře (TURBT) snižuje riziko recidivy karcinomu močového měchýře. Cílem práce bylo zhodnocení využívání jednorázové pooperační instilace chemoterapeutika po TURBT na našem pracovišti a důvodů jejího nepodání. Pacienti a metody: Retrospektivní vyhodnocení souboru pacientů po TURBT v letech 2016–2022. Byl hodnocen celkový počet TURBT a celkový počet jednorázových instilací MMC (SS-MMC). Zvláště byla vyhodnocena skupina pacientů, u které nebyl zřejmý důvod k nepodání MMC. Dále byly hodnoceny důvody nepodání MMC. Výsledky: Ve sledovaném období bylo prove - deno 735 TURBT u 538 mužů a 197 žen (průměrný věk 71 let, medián 75 let) a podáno 211 SS-MMC (28,7 %). Po vyřazení pacientů s makroskopicky patrným reziduálním tumorem a paliativní endoresekcí (n = 102) a pacientů s endoresekcí pro jiné důvody než nádor močového měchýře (n = 24) bylo provedeno 609 TURBT, kdy bylo možné aplikovat MMC. V této skupině bylo zastoupení SS-MMC 34,7 %. Nejčastějším identifikovaným důvodem nepodání MMC (n = 398) byla hematurie (n = 83, 20,9 %), perforace stěny močového měchýře (n = 66, 16,6 %) a alergie (n = 4, 1 %). U 245 pacientů (61,6 %) nebylo možné důvod nepodání dohledat. Snížení počtu aplikací v letech 2019 a 2020 bylo dáno výpadkem dostupnosti MMC a epidemií COVID-19. Závěr: Údajů o reálné praxi jednorázové instilace chemoterapeutika po TURBT je málo a svědčí spíše pro její nízké využití. Dle našich dat je podaná přibližně u třetiny potenciálně vhodných pacientů. Interpretaci výsledků ztěžuje nedostatek informací o důvodech nepodání MMC při retrospektivní analýze dokumentace.

Aim of Study: Mitomycin C (MMC) instillation after transurethral resection of bladder tumour (TURBT) reduces the risk of bladder cancer recurrence. The aim of this study was to evaluate the use of single postoperative chemotherapy instillation after TURBT at our institution and the reasons for not administering it. Patients and Methods: A retrospective evaluation of a cohort of patients undergoing TURBT from 2016-2022. The total number of TURBTs and the total number of single-shot MMC instillations (SS-MMC) were evaluated. In particular, the group of patients with no obvious reason for not administering MMC was evaluated. Furthermore, the reasons for not administering MMC were evaluated. Results: During the follow-up period, 735 TURBTs were performed in 538 men and 197 women (mean age 71 years, median 75 years) and 211 SS-MMCs (28.7%) were administered. After excluding patients with macroscopically evident residual tumor and palliative endoresection (n = 102) and patients with endoresection for reasons other than bladder cancer (n = 24), 609 TURBTs were performed when MMCs could be instillated. In this group, the representation of SS-MMC was 34.7%. The most common identified reason for not administering SS-MMC (n = 398) was hematuria (n = 83, 20.9%), bladder wall perforation (n = 66, 16.6%), and allergy (n = 4, 1%). In 245 patients (61.6%), the reason for not administering could not be traced. The reduction in the number of applications in 2019 and 2020 was due to the lack of availability of MMC and the COVID-19 epidemic. Conclusion: Data on the actual practice of single instillation of chemotherapeutic agents after TURBT are scarce and suggest that its use is rather low. According to our data, it is administered in approximately one third of potentially suitable patients. Interpretation of the results is hampered by the lack of information on the reasons for not administering MMC in retrospective analysis of the documentation.

• MeSH
• aplikace intravezikální MeSH
• lidé MeSH
• mitomycin * aplikace a dávkování   MeSH
• nádory močového měchýře terapie   MeSH
• pooperační péče * metody   MeSH
• recidiva MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transuretrální resekce močového měchýře * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

PropionylCoA vzniká při katabolismu esenciálních aminokyselin (Val, Leu,Ile,Thr ), mastných kyselin a cholesterolu a je metabolizován enzymatickou konverzí na metylmalonylCoA, který je dále izomerizován na succinylCoA. Díky společnému enzymovému kofaktoru kobalaminu hraje důležitou úlohu při remetylaci homocysteinu na metionin. Zvýšení metylmalonové kyseliny (Mmk) v seru je považováno za časný marker funkčního deficitu kobalaminu. Soubor a vyšetření: Ve vzorcích sera 53 dialyzovaných nemocných bylo vyšetřeno množství Mmk, kys. listové, kobalaminu (vit. B12 ) a homocysteinu. Kontrolní soubor zdravých byl rozdělen na kuřáky a nekuřáky. Výsledky: Mmk ( norma do 0,22 mmol/l ) u 30 zdravých nekuřáků 0,305+/-0,158 mmol/l, u 30 kuřáků 0,721+/- 0,222 mmol/l. U dialyzovaných pacientů byla Mmk 1,23 +/-1,14 mmol/l, kobalamin 279,25+/-147,52 pmol/l (v normě ), folát výrazně nad normu (B6 a folát v medikaci), homocystein 21,32+/-6,97 mmol/l (norma do 13,5 u žen a 14,5 u mužů). Zajímavý byl nález nižší sérové Mmk u pacientů léčených EPO 0,82+/-0,27 mmol/l, než u pacientů neléčených 1,07 +/-0,45. Výskyt diabetu, kuřáctví, ani léčba iv. Fe výsledky Mmk neovlivnily. Pacienti s makrocytozou v KO měli Mmk 0,97+/- 0,39, normocytozou 0,831+/-0,33 mmol/l. Závěr: Ačkoli ve studii nebyl prokázán deficit vit. B 12 u dialyzovaných nemocných, v souladu s literárními údaji je sérová hodnota Mmk i homocysteinu zvýšena a funkční deficit vitaminu B 12 je pravděpodobný. Vliv jeho zařazení do medikace budeme sledovat.

• MeSH
• dialýza ledvin škodlivé účinky   využití   MeSH
• homocystein krev   metabolismus   MeSH
• kyselina methylmalonová krev   metabolismus   MeSH
• lidé MeSH
• vitamin B 12 krev   metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH

Cieľ práce:Sledovať dlhodobú úspešnosť podania antimetabolitov pri filtrujúcich operáciách u glaukómového ochorenia s vysokým stupňom rizika zlyhania filtrá- cie. Materiál a metodika:V retrospektívnej štúdii sú hodnotené dva súbory pacientov po trabekulektómii s použitím antimetabolitov 5-Fluorouracilu (5-FU)a Mitomy- cínu (MMC).5-FU bol podaný 1-10-krát v pooperačnom období,v dávke 5 mg/ml v subkonjunktiválnej injekcii u 32očí.Doba sledovania bola 8 mesiacov až 9 rokov. MMC bol podaný peroperačne v dávke 0,2mg/ml subkonjunktiválne na savom materiály u 15 očí,s dĺžkou aplikácie 3-5 minút.Doba sledovania bola 7 mesiacov až 4,5 roka. Výsledky:Vnútroočný tlak (VOT)pred podaním 5-FU bol priemerne 28,8 mmHg (22-50 mmHg),po terapii 5-FU 17,6 mmHg (10-30 mmHg)a pri poslednej kontrole 19,5 mmHg(14-28 mmHg).Vnútroočný tlak pred podaním MMCbol priemerne 30,3 mmHg (22-40 mmHg),7.deň po podaní MMC 12,7 mmHg (6-20 mmHg)a pri poslednej kontrole priemerne 18 mmHg (9-28 mmHg).Pri dlhodobom sledovaní hodnôt VOT v súbore s 5-FU bola úspešnosť 79,2%a v súbore s MMC 83,3 %(VOT do 20 mmHg bez alebo s terapiou).Zníženie vnútroočného tlaku bolo štatisticky významné. Záver:Použitie antimetabolitov zvýšilo úspech filtračnej operácie u vysoko rizi- kových glaukómových ochorení.Dlhodobé sledovanie však ukazuje,že zlyhanie filtrácie u týchto glaukómových ochorení je stále vážny klinický problém.

Purpose:To observe the long term success of antimetabolites used in glaucoma filtering surgery in eyes with high risc of failure. Material and method:Two groups of patients undergone trabeculectomy with the use of antimetabolites 5-Fluorouracil (5-FU)and Mitomycin (MMC)are included in this retrospective study.5-FU was administered postoperatively 1-10 times in the dose of 5 mg/ml in subconjunctival injection on 32eyes.Follow up time ranged from 8 months to 9 years.Mitomycin C was administered intraoperatively in the dose of 0,2mg/ml,on subconjunctival sponge with application time from 3 to 5 minutes on 15 eyes.Follow up time ranged from 7 month to 4,5 years. Results:Intraocular pressure (IOP)before operation with the use of 5-FU was in average 28,8 mmHg (22-50 mmHg)at the end of therapy with 5-FU was 17,6 mmHg (10-30 mmHg)and in the last examination was on average 19,5 mmHg (14-28 mmHg).IOP before operation with the use of MMC was in average 30,3 mmHg (22-40 mmHg),the seventh day after administration of MMC 12,7 mmHg (6-20 mmHg)and in the last examination was in average 18 mmHg(9-28 mmHg).During the long term observation of IOP values in the 5-FU group there was 79,2%success andin the MMCgroupthere was 83,3 %success (IOPupto20 mmHgwithor without therapy).Decrease of IOP was statistically significant. Conclusion:Antimetabolites improve the success of filtering surgery in high risc glaucomas.The long term follow up shows that failure of filtration in these types of glaucomas is still a serious clinical problem.

• MeSH
• antimetabolity aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• fluoruracil aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• glaukom chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• mitomycin aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• nitrooční tlak MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• trabekulektomie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH

Autori v retrospektívnej štúdii hodnotia stupeň recidív pterygia po aplikácii jednotlivej peroperačnej lokálnej dávky Mitomycinu C (ďalej MMC) pri excízii pterygia. Súbor predstavuje 21 očí u 19 pacientov s primárnym pterygiom. Pri použití techniky jednoduchej excízie pterygia s následnou aplikáciou 0,02% MMC na obnaženú skléru v trvaní 3 minúty, pterygium recidivovalo u 5 pacientov (23,8 %). Výrazný rozdiel recidív pterygia autori zaznamenali v závislosti od veku pacienta. Pod 50 rokov došlo k recidíve u všetkých 4 pacientov, nad 50 rokov iba u 1 zo 17 pacientov (5,9 %).

The authors in a retrospective study assess the recurrence rate of pterygium after the application of a single intraoperative dosage of topical Mitomycin C during the pterygium excision. The group involves 21 eyes of 19 patients with primary pterygia. When using technique of simple pterygium excision followed by appli- cation 0,02 % MMC onto a bare sclera in duration 3 minutes, pterygium recurred in 5 patients (23,8 %). The authors noticed a distinct difference in pterygium recurrence relating to the age of patients. Under the age 50 the recurrence occurred in each of 4 patients, above the age 50 only in one out of 17 patients (5,9 %).

• MeSH
• lidé MeSH
• mitomycin aplikace a dávkování   MeSH
• peroperační péče MeSH
• pterygium chirurgie   MeSH
• recidiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Cílem této práce je zhodnotit prognózu pacientů se středně a vysoce rizikovým svalovinu detruzoru neinfiltrujícím karcinomem močového měchýře léčených intravezikálními instilacemi Mitomycinu C (MMC) v období nedostupnosti BCG vakcíny. Metoda: Celkem bylo retrospektivně hodnoceno 66 pacientů s primozáchytem nebo recidivou uroteliálního karcinomu močového měchýře, u kterých byl diagnostikovaný v době od ledna 2012 do září 2014 uroteliální karcinom Ta, T1 a kterým byla následně podána intravezikální léčba Mitomycinem C. Medián sledování byl 25,5 měsíce. Výsledky: Ve 30 případech (45%) se jednalo o středně rizikový, v 36 případech (55%) o vysoce rizikový tumor. U tří pacientů byla léčba předčasně ukončena pro výskyt nežádoucích účinků. V pěti případech byla díky obnovení dodávek BCG léčba MMC změněna na intravezikální imunoterapii. Provedli jsme srovnání průběhu onemocnění u podskupiny pacientů s pT1 G3 nádory léčených MMC (10 pac.) s kontrolní skupinou (20 pacientů s obdobným histologickým nálezem, kteří však v minulosti byli léčeni standardně BCG vakcínou, tzv. „historické kontroly“). V průběhu sledování recidivovalo osm (27%) pacientů se středně rizikovým a třináct (36%) s vysoce rizikovým nádorem, u dvou (5,6%) pacientů s vysoce rizikovým nádorem byla zjištěna progrese do svalovinu infiltrující formy karcinomu. Ze srovnání s historickými kontrolami bylo zřejmé, že pacienti s pT1 G3 nádorem měli významně vyšší četnost recidiv, v případě, že byli léčeni adjuvantní intravezikální chemoterapií Mitomycinem C (p= 0,0394). Závěr: Při léčbě pacientů s vysoce rizikovým karcinomem močového měchýře pomocí intravezikální chemoterapie je nutno počítat s vyšším rizikem recidivy než u pacientů se středně rizikovými nádory. Riziko progrese nebylo hodnoceno. V případě T1 G3 karcinomů je při léčbě MMC riziko recidivy signifikantně vyšší než u pacientů podstupujících standardní léčbu BCG vakcínou

Purpose: The aim of this study is to evaluate the prognosis in patients with moderate and highrisk non–muscle-invasive bladder cancer treated with intravesical instillations of mitomycin C (MMC) during a period of unavailability of the BCG vaccine. Method: We retrospectively evaluated a total of 66 patients with primary detection or recurrence of urothelial bladder cancer who had been diagnosed with Ta/T1 urothelial carcinoma between January 2012 and September 2014 and who had subsequently received intravesical treatment with mitomycin C. The median of follow-up was 25.5 months. Results: Thirty cases (45%) had a moderate-risk and 36 cases (55%) a high-risk tumour. In three patients, treatment was prematurely terminated due to adverse effects. In five cases, treatment with MMC was changed to intravesical immunotherapy owing to the resumption of supplies of the BCG vaccine. We performed a comparison of the disease course in a subgroup of patients with pT1 G3 tumours treated with MMC (10 patients) with a control group (20 patients with a similar histological finding who underwent standard treatment with the BCG vaccine in the past; so-called “historical controls”). During follow-up, recurrence occurred in 8 (27%) patients with a moderate-risk and 13 (36%) with a high-risk tumour; two (5.6%) patients with a high-risk tumour were found to have progression to a muscle-invasive form of carcinoma. From a comparison with the historical controls, it was evident that patients with a pT1 G3 tumour had significantly higher recurrence rates if they were treated with adjuvant intravesical chemotherapy using mitomycin C (p = 0.0394). Conclusion: When treating patients with high-risk bladder cancer by means of intravesical chemotherapy, it is necessary to expect a higher recurrence risk than in those with moderate-risk tumours. The risk of progression was not evaluated. In the case of T1 G3 carcinoma, the treatment with MMC is associated with a significantly higher risk of recurrence than in patients undergoing standard treatment with the BCG vaccine.

• MeSH
• aplikace intravezikální MeSH
• BCG vakcína MeSH
• lidé MeSH
• mitomycin * terapeutické užití   MeSH
• nádory močového měchýře * farmakoterapie   MeSH
• prognóza MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH