• MeSH
• antigeny diferenciační myelomonocytární * MeSH
• lidé MeSH
• zánět * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• komentáře MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Betablokátory představují výrazný pokrok v léčbě chronického srdečního selhání, jak to doložila celá řada mortalitních studií. Příznivý účinek betablokátorů na mortalitu a morbiditu byl zjištěn u nemocných již léčených inhibitory ACE a diuretiky. Betablokátory snižují celkovou mortalitu o 36 % a snižují výrazně i mortalitu na náhlou smrt. Betablokátory také dlouhodobě zlepšují výrazně systolickou funkci levé srdeční komory a vrací remodelaci levé komory směrem k normě. Na jejich účinku se uplatňuje několik faktorů, mezi nejvýznamnější patří antiarytmický a antiischemický vliv betablokátorů, jakož i ochrana myokardu proti katecholaminové toxicitě. Přerušení léčby betablokátory vede ke zhoršení klinického stavu nemocných. Nelze v léčbě užívat všechny betablokátory, ale pouze karvedilol, bisoprolol a retardovaný metoprolol sukcinát. Léčba začíná nízkými dávkami, které se postupně titrují k vyšším dávkám. Kombinace léčby betablokátory s inhibitory ACE má pak největší vliv na celkovou mortalitu, neboť ji snižuje o 46 %. Výsledky 2 evropských registrů diagnostiky a léčby srdečního selhání, prvý IMPROVEMENT of HF u praktických lékařů, druhý EuroHeart Failure Survey v nemocnicích, zahrnující každý kolem 11 000 nemocných, shodně ukázaly, že betablokátory se nedostatečně používají v léčbě chronického srdečního selhání. Léčba nemocných starších 70 let je ještě horší. Nedostatečná se jeví léčba betablokátory, a zejména kombinací inhibitorů ACE s betablokátory. Touto účinnou kombinací je léčena jen jedna pětina pacientů v Evropě a jedna čtvrtina nemocných u nás. Léčba chronického srdečního selhání není zdaleka optimální ani u nás, ani v Evropě a vyžaduje rychlé zlepšení. Zatím klinická praxe kulhá na obě nohy za poznatky vědy! Je překvapivé, že stav v nemocnicích není v Evropě lepší než stav léčby u praktických lékařů v Evropě. Nedostatky ve farmakoterapii nemocných s chronickým srdečním selháním lze však zčásti vysvětlit skutečností, že revoluční změna úlohy betablokátorů z původně kontraindikovaných za absolutně indikované nastala teprve koncem 90. let a většina hlavních studií byla uveřejněna teprve v roce 1999. Lze tedy doufat, že se situace nyní zlepší u nás i v Evropě.

Beta-blockers are a marked improvement in the treatment of chronic heart failure as has been confirmed by a number of mortality studies. The favorable effect of beta-blockers on mortality and morbidity has been found in patients already treated with ACE inhibitors and diuretics. Beta-blockers lower overall mortality by 36 % and markedly decrease even mortality due to sudden death. Beta-blockers on a long-term basis markedly improve the systolic function of the left ventricle and return the remodelation of the left ventricle to normal. In their effect several factors are in play, among the most significant being the anti-arrhythmic and anti-ischemic influence of beta-blockers as well as the protection of the myocardium against catecholamine toxicity. Cessation of treatment with beta-blockers leads to a deterioration of the patients' clinical state. Not all beta-blockers can be applied in therapy; only carvediolol, bisoprolol and retarded metoprolol succinate. Treatment begins with low doses which are gradually titered to higher ones.The combination of beta-blocker therapy withACEinhibitors has the greatest effect on overall mortality, lowering it by 46 %. The treatment of chronic heart failure is by far not optimal neither in the Czech Republic nor in Europe, and requires rapid improvement. As of now, clinical practice seriously lags behind scientific knowledge. It is surprising that in Europe therapy in hospitals is not better than treatment at the general practitioners. Shortcomings in the pharmacotherapy of patients with chronic heart failure can in part be explained by the fact that the revolutionary change in the role of beta-blockers from formerly contraindicated to absolutely indicated has come about at the close of the 1990s, and most of the major studies have not been published until 1999. Thus, one can only hope that the situation shall improve in our country as well as in Europe.

• MeSH
• beta blokátory aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• dysfunkce levé srdeční komory farmakoterapie   MeSH
• remodelace komor účinky léků   MeSH
• srdeční selhání mortalita   terapie   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH
• Evropa MeSH

Introduction: Little is known about the anticipated disease course for individuals who present with renal-limited antineutrophil cytoplasmic antibody (ANCA)-associated vasculitis but who lack inflammation on a kidney biopsy. The impact of immunosuppression on renal and overall survival is unknown. Methods: Patients were recruited from 2005 to 2016 from 8 centers worldwide (N = 16) for this descriptive study. All had positive ANCA, elevated serum creatinine with active urine sediment, histologic evidence of pauci-immune glomerulonephritis without active lesions, and had no evidence of extrarenal vasculitis. We describe the characteristics of this cohort and the differences in the clinical, histologic, and therapeutic parameters of those who developed primary outcomes of end-stage renal disease (ESRD) and vasculitis relapse. Results: The cohort was 63% Caucasian, and 75% were men, with a median age of 62 years. At entry, the mean ± SD estimated glomerular filtration rate (eGFR) was 24 ± 20 ml/min per 1.73 m2, and 5 patients required dialysis. Twelve patients received immunosuppressive therapy, 25% experienced disease relapse, and 38% developed ESRD. Patients who developed ESRD had lower baseline eGFRs (8 ± 5 ml/min per 1.73 m2 vs. 35 ± 18 ml/min per 1.73 m2; P = 0.001) and more often required dialysis at presentation (83% vs. 0%; P = 0.001). Patients who relapsed were less likely to receive immunosuppression (25% for the relapsed group vs. 92% for the nonrelapsed group; relative risk: 0.27, risk difference: 67%; P = 0.03). Conclusion: Among these patients, lower initial eGFR and dialysis dependence at presentation might increase the risk for ESRD. Immunosuppression did not affect renal outcomes in this sample of patients but was associated with a reduced risk for vasculitis relapse. More information is needed on factors that predict treatment response in this high-risk group.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND: The prognostic value of the anti-neutrophil cytoplasmic antibody (ANCA) associated glomerulonephritis (GN) classification has been demonstrated in several cohorts with sclerotic class having the worst renal outcome. Relevant published data on factors predicting outcomes in sclerotic ANCA GN is limited. METHODS: Sclerotic ANCA GN patients were recruited from 5 centers worldwide for this retrospective cohort study. We describe the clinical characteristics of this cohort and evaluate predictors of 1-year glomerular filtration rate (GFR) and end-stage renal disease (ESRD). Kidney function at 12 months as measured by Modification of Diet in Renal Disease estimated GFR (eGFR) was modeled by simple and multiple linear regression analyses. We used Cox proportional hazards regression modeling to evaluate ESRD-free survival. RESULTS: Of the 50 patients, 92% were Caucasian and 60% male with a mean age of 61 years. While 72% had renal limited disease, 82% were MPO ANCA positive. Kidney biopsies contained a median of 20 (interquartile range [IQR] 15-34) glomeruli with 96% showing moderate to severe interstitial fibrosis. Overall, 96% of patients received immunosuppressive drug therapy and 16% received plasmapheresis. Treatment response was achieved in all but 1 patient. The median (IQR) eGFR at entry was 14.5 (9-19) mL/min/1.73 m2. Over a median (IQR) follow-up of 33.5 (17-82) months, 26 patients reached ESRD. Ten patients died with 6 of the deaths occurring within the first year of diagnosis. The hazard of progression to ESRD was significantly higher in those with lower GFR at study entry (p = 0.003) and with higher degree of tubular atrophy (p = 0.043). CONCLUSIONS: Renal recovery is rare among sclerotic ANCA GN patients requiring dialysis at entry and 12% of patients died in the first year. Entry GFR and tubular atrophy were significant predictors of GFR at 12 months and renal survival in patients with sclerotic class ANCA GN.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• ANCA-asociované vaskulitidy imunologie   mortalita   patologie   MeSH
• atrofie imunologie   patologie   MeSH
• biopsie MeSH
• chronické selhání ledvin krev   epidemiologie   imunologie   MeSH
• fibróza MeSH
• glomerulonefritida imunologie   mortalita   patologie   MeSH
• hodnoty glomerulární filtrace MeSH
• ledviny krevní zásobení   imunologie   patologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• následné studie MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• prognóza MeSH
• progrese nemoci MeSH
• protilátky proti cytoplazmě neutrofilů krev   imunologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• pozorovací studie MeSH

Antineutrophil cytoplasmic antibodies-associated vasculitis (AAV) is associated with high morbidity or mortality, especially if not promptly diagnosed and treated. Many inroads have been made in the understanding of the pathophysiology that leads to exploration of novel therapies. Randomized controlled trials over the last 2 decades have better delineated and expanded therapeutic options and set the stage for an evidence-based approach. Since 2014, 4 scientific societies have systematically reviewed the existing data and have formulated evidence-based recommendations for the management of AAV. These recommendations cover diagnosis, remission induction and maintenance treatment, and prevention of long-term complications. This review is a comparative analysis of the recently published recommendations of the European League Against Rheumatism/European Renal Association-European Dialysis and Transplant Association, the British Society of Rheumatology, the Canadian Vasculitis Research Network, and the Brazilian Society of Rheumatology, and aims to determine common ground among them and highlights the differences among the recommendations.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• dítě MeSH
• financování organizované MeSH
• hodnocení rizik statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé MeSH
• nádory mozku etiologie   MeSH
• nádory vyvolané zářením etiologie   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie škodlivé účinky   MeSH
• radiační leukemie etiologie   MeSH
• radiační účinky MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Akutní bolest břicha představuje příznak, za kterým se může skrývat celá řada různých příčin od benigních a samovolně se hojících onemocnění až po chirurgické náhlé příhody břišní. Vyhodnocení břišní bolesti vyžaduje přístup, který je založen na pravděpodobnosti zvažovaného onemocnění, anamnéze, fyzikálním vyšetření, laboratorních nálezech a zobrazovacích metodách. lokalizace bolesti je velmi důležitá pro počátek vyšetřovacího algoritmu, podle kterého se řídí další postup. Například bolest v pravém podbřišku je velmi podezřelá z appendicitidy. anamnéza a fyzikální vyšetření mohou poskytnout některá důležitá data (např. zácpa a distenze břicha jsou velmi podezřelé ze střevní obstrukce), zatímco jiné údaje mají pouze malou hodnotu (např. nechutenství má pouze malou předpovědní hodnotu pro appendicitidu). american College of radiology doporučuje při bolesti břicha různé zobrazovací metody v závislosti na lokalizaci bolesti. ultrasonografie je doporučována pro hodnocení bolesti pravého horního břišního kvadrantu, výpočetní tomografie při bolesti pravého a levého dolního břišního kvadrantu. Při hodnocení bolesti je také důležité vzít v úvahu specifické skupiny pacientů, jako jsou například ženy, které mají zvýšené riziko urogenitálních onemocnění, jež mohou působit bolesti břicha; a starší pacienti, kteří mohou mít atypické symptomy onemocnění.

Acute abdominal pain can represent a spectrum of conditions from benign and self-limited disease to surgical emergencies. Evaluating abdominal pain requires an approach that relies on the likelihood of disease, patient history, physical examination, laboratory tests, and imaging studies. The location of pain is a useful starting point and will guide further evaluation. For example, right lower quadrant pain strongly suggests appendicitis. Certain elements of the history and physical examination are helpful (e.g., constipation and abdominal distension strongly suggest bowel obstruction), whereas others are of little value (e.g., anorexia has little predictive value for appendicitis). The American College of Radiology has recommended different imaging studies for assessing abdominal pain based on pain location. Ultrasonography is recommended to assess right upper quadrant pain, and computed tomography is recommended for right and left lower quadrant pain. It is also important to consider special populations such as women, who are at risk of genitourinary disease, which may cause abdominal pain; and the elderly, who may present with atypical symptoms of a disease.

• MeSH
• akutní bolest břicha diagnóza   MeSH
• anamnéza MeSH
• diagnostické zobrazování MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• fyzikální vyšetření MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

V současné době jsou schváleny ke klinickému použití léky zcela nové třídy hypolipidemik, tzv. PCSK9-inhibitory. V mnoha zemích EU, včetně Slovenska, jsou tyto léky rovněž dostupné pro klinickou praxi. Protože je tato „biologická léčba“ přeci jen nákladná, podléhá jejich podávání restrikcím, které se v jednotlivých zemích liší. Ze dvou molekul PCSK9-inhibitorů (evolokumab a alirokumab) se v tomto sdělení zaměříme především na evolokumab, a potom především na studii Fourier. Studie Fourier prezentována na sjezdu American College of Cardiology v březnu 2017. Jedná se o skutečně „megastudii“, do které bylo zařazeno více než 27 500 nemocných s prokázaným kardiovaskulárním onemocněním, kteří byli léčeni statiny a navzdory maximální tolerované hypolipidemické léčbě měli LDL-C > 1,8 mmol/l, případně non HDL-C > 2,6 mmol/l. Současně měli další významný kardiovaskulární rizikový faktor. Užívali pak dále maximální statinovou (+ ezetimib) hypolipidemickou léčbu v kombinaci s evolokumabem nebo s placebem. Výsledky studie byly jednoznačně pozitivní. Primární cílový ukazatel se snížil o 15 %, sekundární (kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu a cévní mozková příhoda) byl redukován o 20 %. Oba výsledky byly statisticky významné, došlo k výraznému poklesu LDL-C o téměř 60 %. Léčba byla dobře tolerována a byla prakticky bez nežádoucích účinků. Navzdory velmi pozitivním výsledkům sledujeme poměrně časté diskuse o dostatečnosti, respektive dostatečně průkaznosti dosažených výsledků. Tento článek odpovídá na tyto otázky jednoznačně: ANO. Léčba evolokumabem vedla ke statisticky a klinicky významné redukci kardiovaskulárních příhod. To, že nebylo dosaženo výsledků historických studií se statiny (např. „4S“), není těžké vysvětlit. Je třeba přiznat, že někteří z nás, pravděpodobně pod vlivem opravdu mimo­řádných účinků PCSK9-inhibitorů, očekávali spíše zázrak než „pouze“ velmi pozitivní výsledek.

The drugs of a novel class of hypolipidemic agents, PCSK9-inhibitors, are now approved for clinical use. In many EU countries, including Slovakia, these drugs are also available in clinical practice. Since this ”biological therapy” is admittedly costly, their administration is subject to restrictions that vary by country. Of the two molecules of PCSK9-inhibitors (evolocumab and alirocumab), we shall first focus on evolocumab and then in particular on the Fourier study. The Fourier study was presented at the congress of the American College of Cardiology in March 2017 It is truly a “mega-study” which involved more than 27 500 patients with a proven cardiovascular disease, who had been treated with statins and in spite of a maximum tolerated hypolipidemic therapy they had had LDL-C over 1.8 mmol/l or non-HDL-C over 2.6 mmol/l. They also had another significant cardiovascular risk factor. Further on they received a maximum statin (+ ezetimib) hypolipidemic therapy in combination with evolocumab or placebo. The results of the study were clearly positive. The primary target indicator decreased by 15%, the secondary (cardiovascular death, myocardial infarction and stroke) was reduced by 20%. Both the results were statistically significant. A marked decrease in LDL-C by almost 60% was recorded. The treatment was well tolerated and practically without adverse effects. Despite very favourable results we quite frequently see discussions to consider whether the achieved results are sufficient, or rather sufficiently convincing. This paper answers these questions clearly: YES. The therapy with evolocumab led to statistically and clinically significant reduction of cardiovascular events. The fact that the results equivalent to the historical studies with statins (e.g. “4S“) have not been reached is not difficult to explain. It also needs to be admitted that some of us, probably under the influence of really extraordinary effects of PCSK9-inhibitors, expected a miracle rather than a very positive outcome.

• Klíčová slova
• Evolocumab,
• MeSH
• anticholesteremika aplikace a dávkování   farmakologie   MeSH
• cévní mozková příhoda epidemiologie   mortalita   MeSH
• dyslipidemie farmakoterapie   MeSH
• hypolipidemika terapeutické užití   MeSH
• kardiovaskulární nemoci epidemiologie   mortalita   MeSH
• LDL-cholesterol normy   účinky léků   MeSH
• monoklonální protilátky ekonomika   terapeutické užití   MeSH
• PCSK9 inhibitory MeSH
• placeba terapeutické užití   MeSH
• proproteinkonvertasa subtilisin/kexin typu 9 * MeSH
• sekundární prevence MeSH
• simvastatin terapeutické užití   MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH

OBJECTIVE: ANCA-associated vasculitis (AAV) is a relapsing-remitting disease, resulting in incremental tissue injury. The gold-standard relapse definition (Birmingham Vasculitis Activity Score, BVAS>0) is often missing or inaccurate in registry settings, leading to errors in ascertainment of this key outcome. We sought to create a computable phenotype (CP) to automate retrospective identification of relapse using real-world data in the research setting. METHODS: We studied 536 patients with AAV and >6 months follow-up recruited to the Rare Kidney Disease registry (a national longitudinal, multicentre cohort study). We followed five steps: (1) independent encounter adjudication using primary medical records to assign the ground truth, (2) selection of data elements (DEs), (3) CP development using multilevel regression modelling, (4) internal validation and (5) development of additional models to handle missingness. Cut-points were determined by maximising the F1-score. We developed a web application for CP implementation, which outputs an individualised probability of relapse. RESULTS: Development and validation datasets comprised 1209 and 377 encounters, respectively. After classifying encounters with diagnostic histopathology as relapse, we identified five key DEs; DE1: change in ANCA level, DE2: suggestive blood/urine tests, DE3: suggestive imaging, DE4: immunosuppression status, DE5: immunosuppression change. F1-score, sensitivity and specificity were 0.85 (95% CI 0.77 to 0.92), 0.89 (95% CI 0.80 to 0.99) and 0.96 (95% CI 0.93 to 0.99), respectively. Where DE5 was missing, DE2 plus either DE1/DE3 were required to match the accuracy of BVAS. CONCLUSIONS: This CP accurately quantifies the individualised probability of relapse in AAV retrospectively, using objective, readily accessible registry data. This framework could be leveraged for other outcomes and relapsing diseases.

• MeSH
• ANCA-asociované vaskulitidy * diagnóza   MeSH
• dospělí MeSH
• fenotyp * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• longitudinální studie MeSH
• recidiva * MeSH
• registrace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH

• MeSH
• antibiotická profylaxe metody   MeSH
• cerkláž cervikální kontraindikace   metody   MeSH
• lidé MeSH
• mozková obrna prevence a kontrola   MeSH
• předčasná porodní činnost farmakoterapie   MeSH
• předčasný porod * diagnóza   etiologie   klasifikace   prevence a kontrola   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• sloučeniny hořčíku aplikace a dávkování   MeSH
• těhotenství MeSH
• tokolytika aplikace a dávkování   kontraindikace   MeSH
• vedení porodu MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH