• MeSH
• imunitní systém MeSH
• infekční nemoci MeSH
• nemoci imunitního systému MeSH
• psychický stres MeSH
• Publikační typ
• monografie MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• alergologie a imunologie

Imunitní systém prodělává v průběhu života zásadní změny, které reflektují odlišné potřeby jedince v různých údobích života. Nejvýznamnější ontogenetickou dynamiku vykazuje specifická, buňkami zprostředkovaná, imunita. v časných fázích života dominuje aktivita subsetu Th2 pomocných T-lymfocytů. V dospělosti dochází k přesmyku vedoucí k převaze subsetu Thl T-lymfocytů. Pro stán je opět charakteristický návrat k převaze aktivit subsetu Th2 T-Iymfocytů. Až překvapivě efektivní je imunitní systém osob, které se dožily vysokého věku 90-100 let. Zatím nelze doložit, zda je tento fakt příčinou nebo důsledkem dlouhověkosti. Z experimentu na zvířecích modelech vyplývá, že modulací imunitního systému lze prodlužovat věk i zvyšovat kvahtu života. Pro fyziologické změny imunitlího systému, které lze identifikovat u starých hdí, se zavádí termín imunosenescence.

The immune system is undergoing a lot of substantial changes during life which reflect different demands of every individual in different periods of life. The most important ontogenetical dynamies is typical for specific cell-mediated immunity. The activity of Th2 subset of helper inducer CD4+ T cells is upregulated during early period of life. There is the shift from Th2 subset reactivity to predominant Thl subset eactivity during early adulthood. The return back to the predominant Th2 reactivity is typical for the late period of life. The immune system of earderly people who are 90-100 years old is supprisingly well preserved. It is not possible to say now if this fact is either the cause or the consequence of successful senescence. The term immunosenescence is now coined to describe the physiological changes of the immune system in elderly people.

• MeSH
• imunita MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• T-lymfocyty - podskupiny MeSH
• věkové faktory MeSH
• životní prostředí MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH

V práci jsou stručně shrnuty současné znalosti o infekci cytomegalovirem u různých skupin pacientů a o jeho působení na lidský imunitní systém. Cytomegalovirová primoinfekce vede k celoživotnímu nosičství viru v latentní podobě. Cytomegalovirus se brání a manipuluje imunitním systémem mnoha způsoby, ale nakonec je u imunokompetentních jedinců nastolen rovnovážný stav a virus v hostiteli přežívá, aniž mu škodí. Během života může při oslabení hostitele dojít k reaktivaci viru, jeho množení a někdy i k recidivě onemocnění. Imunokompromitovaní jedinci se s infekcí vyrovnávají podstatně hůře a může je i zahubit. Cytomegalovirovus je nejčastější příčinou kongenitální infekce, 1--2,4 % novorozenců je jím pre či perinatálně infikováno, většinou bezpříznakově. U 7 % z nich se však rozvine závažná „cytomegalovirová inkluzní nemoc“ s vysokou úmrtností. Cytomegalovirová infekce je nejčastější infekční příčinou postižení mozku a poruchy sluchu u dětí a také jednou z nejčastějších infekčních komplikací u pacientů po transplantacích a pacientů s AIDS. I přes značné pokroky je včasná diagnóza mnohdy problémem. Nejcitlivější diagnostickou metodou je stanovení přítomnosti virové DNA v hostiteli polymerázovou řetězovou reakcí. V současnosti používaná antivirotika ganciclovir, foscarnet, cidofovir, valaciclovir a valganciclovir a hyperimunní anti-cytomegalovirové sérum nejsou schopny ovlivnit imunopatologický proces nastartovaný infekcí a probíhající i v nepřítomnosti virové replikace.Vhodná prevence, léčebná metoda či rozhodnutí zda vůbec, a kdy léčbu zahajovat jsou i dnes stále přemětem diskuzí.

In this review we present the up-to date information about cytomegalovirus infection in humans and it's impact on the human immune system. Primary CMV infection is followed by persistence of the virus in a latent form. Redundant molecular mechanisms have been identified by which CMVs interfere with the host´s immune control, but finally, the infection is held in check by the host's immune response. During life, when immunity is suppressed, the virus can reactivate, resulting in renewed shedding of the virus or development of disease. As a consequence, CMV disease is restricted to the immunocompromised or immunologically immature host. CMV is the leading cause of congenital infections, with an incidence of 1- 2,4% of live births, with possible severe classic “cytomegalovirus inclusion disease“ in 7% of them. Congenital CMV infection is the leading infectious cause of brain damage and hearing loss in children and also a relevant health issue to transplant recipients and AIDS patients. Significant progress has been made in the last few years in detecting CMV, but in the immunocompromised patients, establishing the diagnosis of CMV infection can still be problematic. The most sensitive molecular amplification methods such as polymerase chain reaction should be used. The decision how to treat the infection depends mainly on the immune status of the host. In immunocompetent patients only symptomatic treatment is recommended, while in immunocompromised patients antiviral therapy and immunotherapy should be used. The most commonly used antivirotics are: ganciclovir, foscarnet, cidofovir, valganciclovir, valaciclovir.

• MeSH
• antivirové látky MeSH
• cytomegalovirové infekce diagnóza   imunologie   terapie   MeSH
• Cytomegalovirus patogenita   MeSH
• epidemiologie MeSH
• imunitní systém MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Imunitní odpověď organizmus zatěžuje a musí být indukována pouze těmi podněty vnějšího a vnitřního prostředí, které ohrožují homeostázu. Tyto tzv. „signály nebezpečí“ identifikuje přirozená imunita prostřednictvím receptorů pro nebezpečné vzory (PRR) s následným rozvojem zánětlivé reakce, která zahrnuje i specifickou imunitu. Zvláště specifická imunita prodělává pod vlivem vnějších podnětů vývoj, který určuje individuální imunitní reaktivitu. Klíčovou úlohu sehrává v tomto ohledu kojení. Mateřské mléko totiž vedle nutričních složek obsahuje velké množství oligosacharidů s prebiotickými vlastnostmi. Ty podmiňují kolonizaci střeva přirozenou mikroflórou s probiotickými vlastnostmi.

Immune response is potentially harmful for host. For this reason immune response has to be induced only by those signals of both exo- and endogenous origin which can disturb homeostasis. These so called „danger signals“ are identified by innate immunity through receptors for danger patterns (PRR). This is followed by the development of inflammatory response including specific immune mechanisms. Exspecially specific immunity is undergoing substantial changes during ontogeny under the influence of numerous exogenous stimuli including nutrition. Breast feeding is a key factor in this process. Human milk contains large amount of oligosacharides with prebiotics properties which undermine the development of physiological microflora of gut with probiotic activities.

• MeSH
• imunitní systém imunologie   metabolismus   růst a vývoj   MeSH
• kojení MeSH
• lidé MeSH
• mateřské mléko enzymologie   imunologie   MeSH
• přehledová literatura jako téma MeSH
• přirozená imunita genetika   imunologie   MeSH
• probiotika analýza   klasifikace   metabolismus   MeSH
• slizniční imunita imunologie   účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Průběh pneumonií je dán nejen virulencí mikroorganizmů, které je vyvolávají, ale i imunitním stavem hostitele. U obrany proti různým typům patogenů je navíc v popředí u každého jiná složka imunitního systému. V našem sdělení podáváme základní přehled imunitních mechanizmů u jednotlivých druhů pneumonií, rozdělených dle původce. Hlavním regulátorem imunitní odpovědi v plicích je CD4+ T lymfocyt, který rozhoduje podle produkovaného spektra cytokinů, zdali bude imunitní odpověď Thl nebo Th2 typu a zdali bude priměřená, nedostatečná nebo přemrštěná. V případě imunodeficitních stavů je nutno včasně stanovit diagnózu imunitní poruchy a dle toho upravit léčbu pneumonie, včetně imunomodulační léčby. Součástí našeho sdělení je i stručný přehled nejčastěji používané imunomodulační léčby při jednotlivých typech imunodeficitů a v závěru i kazuistika popisující recidivující pneumonie u pacienta s dlouho nepoznaným běžným variabilním imunodeíícitem (CVID).

Decisive for the course of pneumonia is not only the virulence of causative microorganisms, but also the state of the immune system of the host. In the defence against different types of pathogens participate different components of the immune system. In our communication we review the main immune mechanisms involved in individual types of pneumonia according to their causative agent. The chief regulator of the immune response in the lungs is the CD4+T lymphocyte; it decides, according to the produced cytokine spectrum, whether the immune response will be of the Thl or Th2 type and whether it will be adequate, insufficient or excessive. In cases of immunodeficiency we have to establish quickly the diagnosis of the immune disorder and accordingly adjust the management of pneumonia, including immunomodulation. Additionally, we briefly review the most frequently used immunotherapy in individual types of imunodeficiency. In conclusion we present a case of recurring pneumonia in a patient presenting current variable immunodeficiency (CVID), which for a long time remained unrecognized.

• MeSH
• adjuvancia imunologická aplikace a dávkování   MeSH
• antibakteriální látky aplikace a dávkování   MeSH
• antigeny CD4 fyziologie   MeSH
• Bacteria klasifikace   patogenita   MeSH
• imunitní systém fyziologie   MeSH
• imunologická odpověď na dávku MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mykózy etiologie   MeSH
• pacienti MeSH
• pneumonie imunologie   mikrobiologie   terapie   MeSH
• T-lymfocyty fyziologie   MeSH
• viry patogenita   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• imunita MeSH
• ovarium fyziologie   MeSH
• systém hypotalamus-hypofýza MeSH

Vakcinace jako preventivní postup má velmi dlouhou historii a první vědecké postupy E. Jennera sahají až do předminulého století. Objev očkování v medicíně nemá obdobu a jen vzdáleně se mu vyrovná objev nukleové kyseliny či nedávno publikované údaje o zmapování lidského genomu. Očkovací látky jsou v současnosti používány především preventivně za účelem indukce specifické imunity proti určitému patogenu. Vakcíny musí splňovat požadavky obecné a specifické bezpečnosti, imunologické účinnosti a tepelné stability. Ve specifické imunitní odpovědi na vakcinaci hrají důležitou roli buněčné elementy a to B-lymfocyty, T-lymfocyty a antigen prezentující buňky. Kromě nich se všech reakcí zúčastňují sekreční faktory, nazývané cytosiny. Běžně používané vakcíny můžeme podle převládajícího typu antigenu rozdělit na exogenní antigeny na thymu nezávislé, které navozují tvorbu specifických protilátek přímou stimulací B-lymfocytů, na exogenní antigeny na thymu závislé, které navozují tvorbu protilátek stimulací B-lymfocytů za přítomnosti antigen prezentujících buněk a pomocných T-lymfocytů a na endogenní na thymu závislé antigeny, navozující specifickou buněčnou imunitu. Očkování se provádí téměř vždy jako aplikace dávek základního schématu vakcinace a dávek přeočkování (booster dávky). U většiny zdravých osob jsou protilátky detekovatelné již za 2 týdny po vakcinaci první dávkou vícedávkového základního schématu a vrcholu dosahují mezi 4. A 6. týdnem. Výrobci očkovacích látek zavádějí v poslední době aplikaci antigenu vakcíny intradermálně nebo na povrch sliznice.

The history of immunisation (vaccination) as a preventive measure is very long - Edward Jenner's first scientific procedures go back to the late I8th century. The discovery of vaccination is truly unique in medicine - only the discovery of nucleic acid can, at least in part, compete with it, a also the recently published data on the mapping of the human genome. Today vaccines are used above all as prevention - to induce a specific immunity against a specific pathogen. Vaccines have to satisfy the general and specific safety requirements, they have to be immunologically efficacious and thermostabille. Cellular elements - B-lymphocytes, T-lymphocytes and antigen-presenting cells - play a significant role in the specific response to vaccination. In addition, secretory factors called cytokines participate in all the reactions. We may divide the currently used vaccines according to the dominant antigen type into exogenous, thymus-independent antigens, which induce the synthesis of specific antibodies by direct stimulation of B-lymphocytes, exogenous thymus-dependent antigens that induce the synthesis of antibodies by stimulation of B-lymphocytes in the presence of antigen-presenting cells and of helper T-lymphocytes, and endogenous thymus-dependent antigens that induce a specific cellular immunity. Vaccination means almost always the administration of the doses of the basic vaccination schedule and re-vaccination, i.e. the administration of socalled booster doses. In most healthy subjects antibodies may be detected already 2 weeks after the administration of the first dose of a multidose vaccination schedule. They reach their peak between the 4th and 6th week. Recently, vaccine manufacturers have come with a new form of administration - the vaccine antigen is administered intradermally or on the mucosa surface.

• MeSH
• B-lymfocyty imunologie   MeSH
• cytokiny imunologie   MeSH
• imunitní systém fyziologie   MeSH
• T-lymfocyty imunologie   MeSH
• vakcinace metody   využití   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Prionové choroby, nazývané transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE), představují skupinu smrtelných neurodegenerativních onemocnění postihujících lidi i zvířata. Nejčastějším onemocněním TSE u lidí je Creutzfeldt-Jakobova choroba (CJD). Pro prionové choroby je typická akumulace abnormálního proteinu (PrPsc) ve formě amyloidních plaků v centrálním nervovém systému (CNS). Po infekci dochází nejprve k akumulaci PrPsc v lymfatické tkáni a následně k invazi do CNS. Hlavní úlohu v periferní replikaci prionů zřejme hrají folikulární dendritické buňky (FDC), které jsou rovněž nezbytné pro neuroinvazi. Během TSE dochází k upregulaci některých složek komplementu. Podle nejnovějších poznatků se komplement účastní opsonizace prionů a je jejich akumulaci v FDC. Složky komplementu byly rovněž nalezeny v amyloidních placích v CNS pacientů se CJD. Poznatky o úloze imunitního systému v patogenezi prionových chorob mohou přispět k vývoji diagnostického testu pro detekci prionů v krvi a k nalezení možných míst terapeutického zásahu.

Prion diseases, also called transmissible spongiform encephalopa thies (TSEs), are a group of fatal neurodegenerative diseases a ffecting humans and animals. The abnormal prion protein (PrPsc) is typically accumulated in amyloid form in central nervous system (CNS). After the infection, PrPsc accumulates in the lymphoid tissues prior to CNS invasion. The immune system does not produce antibodies in response to p rion infec- tion. Moreover, the immune system takes part in prion neuroinva sion. Follicular dendritic cells (FDC) probably play the main ro le in the prion replication in peripheral tissues. These cell s are also required for the neuroinvasion. Several complement components are upreg ulated during TSE infection. According to the latest observation, the complement participates in prion opsonization and is also important for pr ion accumulation in FDC. Information about the role of the immune system in TSE pathogenesis might contribute to the development of the diagnost ic test for prions in blood and finding potential targets for therapeutic intervention.

• MeSH
• Creutzfeldtova-Jakobova nemoc imunologie   patologie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• lidé MeSH
• nemoci imunitního systému etiologie   komplikace   MeSH
• prionové nemoci diagnóza   etiologie   imunologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• elektromagnetické jevy škodlivé účinky   MeSH
• imunita MeSH
• králíci MeSH
• lymfatický systém anatomie a histologie   MeSH
• thymus anatomie a histologie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• králíci MeSH
• zvířata MeSH

Série dvou přehledných článků se zabývá vzájemnými vztahy imunitního systému a výživy. V této první části jsou popsány imunitní procesy, které mají důležitý vztah k výživě. Zvláště je kladen důraz na vývojové aspekty imunitního systému, které jsou zásadní pro pochopení interakcí složek výživy s imunitním systémem hlavně v prvních měsících a letech života. Popsány jsou též mechanismy orální tolerance. S ohledem na vývojové aspekty je do této první části zařazen i imunologický vliv složek mateřského mléka. Na tuto část navazuje druhý příspěvek série, který se zabývá vlivem jednotlivých složek potravy na imunitu a stručně popisuje imunopatologické stavy, způsobené poruchy vzájemné interakce imunitního systému a složek potravy.

First of the series of two articles deals with the interaction of the immune system and nutrition, with the emphasis on the developmental aspects and the role of the immunity. The evolutionary aspects of the immune system in the first months of life are put in the context with the adequate nutrition during this crucial period. The processes of oral tolerance are also described and the role of the delicate complex interaction of the nutrition and mucosal immunity is emphasized. The first part is followed by the second article of the series that deals with the individual components of the nutrition on the immune system and shortly describes the diseases arising from the pathological interaction of the immunity and nutritional components.

• MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• fyziologie výživy MeSH
• imunitní systém fyziologie   růst a vývoj   MeSH
• imunologická tolerance MeSH
• lidé MeSH
• mateřské mléko imunologie   MeSH
• Peyerovy pláty imunologie   MeSH
• slizniční imunita genetika   účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH