Článek představuje výsledky srovnatelných testů životaschopnosti buněk HepG2 a Vero v přítomnosti tradičních roztoků pro peritoneální dialýzu (PD) provedené třemi metodami, a to pomocí (3-[4,5-dimethylthiazol]- -2-yl-2,5-difenyltetrazolium bromidu (MTT), neutrální červeně (NČ) a sulforhodaminu B, se stanovením různých korelací mezi životaschopností a indexy kvality testovaných roztoků pro PD. Získané výsledky potvrdily cytotoxicitu roztoků pro PD ve srovnání s izotonickým roztokem chloridu sodného. Výsledkem působení roztoků pro PD bylo podobná redukce jak buněk HepG2, tak Vero buněk. Navíc bylo zjištěno, že metabolická buněčná aktivita je citlivější vůči působení roztoků pro PD měřených MTT testem. Dále bylo zjištěno, že míra cytotoxicity souvisí s pH roztoků a dalšími neznámými mechanismy, zatímco produkty degradace glukosy, glukosa nebo laktát nevykazovaly významný negativní účinek na cytotoxicitu roztoků pro PD. Dospělo se k závěru, že test MTT je nejvhodnější pro srovnávací studie roztoků pro PD, které se liší hodnotou jejich pH.

This paper presents the comparable viability study results of the HepG2 and Vero cells in the presence of traditional peritoneal dialysis (PD) solutions determined by three methods (3-[4,5-dimethylthiazol]-2-yl-2,5-diphenyl tetrazolium bromide (MTT), neutral red (NR) and sulforhodamine B assays) with establishing different correlations between viability and quality indexes of the tested PD solutions. The obtained results confirmed cytotoxicity of the PD solutions even compared with an isotonic solution of sodium chloride. PD solutions action resulted in a similar reduction in the HepG2 and Vero cells. Moreover, this research found that metabolic cellular activity is more vulnerable to the action of PD solutions measured in the MTT-test. One more point is that cytotoxicity is related to pH of a solution and other unknown mechanisms, while glucose degradation products, glucose or lactate did not exert an exceptional negative action on PD solutions cytotoxicity. It is concluded that MTT-test is the best suitable for comparative studies of PD solutions which differ in pH values.

• Klíčová slova
• roztoky pro peritoneální dialýzu, životaschopnost, sulforhodamin B,
• MeSH
• buňky Hep G2 MeSH
• lidé MeSH
• neutrální červeň MeSH
• peritoneální dialýza * MeSH
• roztoky * analýza   MeSH
• Vero buňky MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• dialyzační roztoky MeSH
• Helicobacter pylori patogenita   MeSH
• nechutenství MeSH
• peritoneální dialýza MeSH
• poruchy výživy MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH

Residual kidney function is important for patient and technique survival in peritoneal dialysis (PD). Biocompatible dialysis solutions are thought to improve function and viability of peritoneal mesothelial cells and to preserve residual renal function (RRF). We conducted a randomized controlled study comparing use of biocompatible (B) with standard (S) solutions in 93 incident PD patients during a 1-year period. The demographics, comorbidities, and RRF of both groups were similar. At 3 and 12 months, 24-h urine samples were collected to measure volume and the mean of urea and creatinine clearance normalized to body surface area. Surrogate markers of fluid status, diuretic usage, C-reactive protein concentration, peritonitis episodes, survival data, and peritoneal equilibrium tests were also collected. Changes in the normalized mean urea and creatinine clearance were the same for both groups, with no significant differences in secondary end points. Despite non-randomized studies suggesting benefits of these newer biocompatible solutions, we could not detect any clinically significant advantages. Additional studies are needed to determine if advantages are seen with longer term use.

• MeSH
• biokompatibilní materiály MeSH
• C-reaktivní protein analýza   MeSH
• dialyzační roztoky MeSH
• ledviny patofyziologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza MeSH
• peritonitida epidemiologie   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH
• komentáře MeSH

Peritoneální dialýza je společně s hemodialýzou a transplantací ledviny etablovanou metodou náhrady funkce ledvin, která se ve světě rozvíjela souběžně s hemodialýzou, u nás však ve své moderní podobě až od roku 1990, a to pro nedostupnost kvalitního spotřebního materiálu v předchozím období. Od počátku 90. let minulého století, po zvýšení kapacity dialyzačního a transplantačního programu, začala být náhrada funkce ledvin poskytována i v našem státě všem indikovaným nemocným, tedy i diabetikům a dalším pacientům s komorbiditami. Diabetici s chronickým selháním ledvin závislí na dialýze vykazují významně vyšší mortalitu než dialyzovaní pacienti bez diabetu. Platí to jak pro hemodialýzu, tak pro peritoneální dialýzu. Přežívání dialyzovaných (diabetiků i nediabetiků) je v prvních letech dialyzačního léčení vyšší na peritoneální dialýze než na hemodialýze pravděpodobně proto, že při peritoneální dialýze se déle udrží reziduální renální funkce. Při peritoneální dialýze je u diabetiků obvykle pozorován vyšší výskyt peritonitidy, nikoliv však jejích komplikací. V našem centru není signifikantní rozdíl mezi incidencí peritonitidy u diabetiků (1 : 38,9 měsíců) a nediabetiků (1 : 51,4 měsíců), ovšem díky důsledné prevenci vykazujeme incidenci peritonitidy podstatně nižší, než akceptují Evropské směrnice (1 : 24) a směrnice Mezinárodní společnosti pro peritoneální dialýzu (1 : 18) a než je běžné v klinické praxi. Přínosem pro peritoneálně dialyzované pacienty a zejména pro diabetiky by mohly být moderní peritoneální dialyzační roztoky, které místo glukózy obsahují jako osmotické agens polymer glukózy ikodextrin či aminokyseliny, nebo dialyzační roztoky s nižším obsahem degradačních produktů glukózy. Tyto roztoky vykazují zlepšení parametrů biokompatibility a menší systémovou metabolickou zátěž. V některých observačních nerandomizovaných studiích bylo pozorováno lepší přežívání a nižší incidence peritonitid jak u diabetiků, tak u nediabetiků léčených těmito moderními dialyzačními roztoky. Tyto nálezy bude nutné potvrdit v randomizovaných studiích.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• chronické selhání ledvin terapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• hemodialyzační roztoky MeSH
• komplikace diabetu MeSH
• peritoneální dialýza škodlivé účinky   MeSH
• peritonitida epidemiologie   MeSH
• pufry MeSH

Pro léčbu chronického selhání ledvin lze využít 3 metody – hemodialýzu, peritoneální dialýzu a transplantaci ledviny (od žijícího dárce nebo transplantaci kadaverózní ledviny). V roce 2009 bylo v České republice léčeno hemodialýzou 5 763 pacientů, peritoneální dialýzou pak pouhých 8?% pacientů (458). Jedním z důvodů malého počtu pacientů léčených peritoneální dialýzou může být stále velké množství těch, kteří přicházejí do dialyzačního centra s chronickým selháním ledvin tzv. „z ulice“. Tito pacienti po akutním zahájení hemodialyzační léčby již na hemodialýze zůstávají. Dalším důvodem malého počtu peritoneálně dialyzovaných pacientů je malá informovanost pacientů, ale i zdravotnických pracovníků o této léčebné metodě. Peritoneální dialýza je metoda domácí léčby. Peritoneum je vlastní dialyzační membránou, do dutiny peritoneální je napouštěn dialyzační roztok, do kterého jsou z krve vylučovány odpadové produkty meta­bolizmu a voda. Do organizmu pak z dialyzačního roztoku přestupují baze ke korekci metabolické acidózy. K napouštění dialyzačního roztoku je do dutiny břišní zaveden trvalý katetr. Dialýza probíhá nepřetržitě, což zajišťuje stálost vnitřního prostředí, a přibližuje se tak nejvíce funkci vlastní ledviny. Výhodou peritoneální dialýzy je delší zachování reziduální funkce ledvin a stálé vnitřní prostředí. Není zároveň nutné zakládat cévní přístup pro hemodialýzu. Při peritoneální dialýze je menší riziko přenosu infekcí. Metoda je kontraindikovaná u pacientů po rozsáhlých nitrobřišních operacích a u pacientů se stomiemi. Závažnou komplikací peritoneální dialýzy je poškození peritonea, přičemž riziko poškození stoupá s délkou léčby. Z tohoto důvodu není peritoneální dialýza metodou dlouhodobé léčby. Klasická CAPD (continual ambulatory peritoneal dialysis) je metoda, v rámci které si pacient dělá výměny dialyzačního roztoku sám, a to 4–5krát denně. Při APD (automated peritoneal dialysis) neboli přístrojové dialýze dělá výměny dialyzačního roztoku přístroj, dialýza probíhá v noci a přes den pacient může vykonávat jinou činnost. Z pohledu dlouhodobého přežívání pacientů s chronickým selháním ledvin se jeví koncepce peritoneální dialýzy jakožto léčebné metody první volby nejvýhodnější. Pacient je nejprve léčen peritoneální dialýzou, pak je provedena transplantace. Po selhání funkce ledvinného štěpu se vrací zpět do dialyzačního programu, buď peritoneálního, nebo hemodialyzačního. Pacient musí být pravdivě a objektivně informován o svém onemocnění, musí být tedy informován o všech možnostech léčby chronického selhání ledvin. Výběr metody musí být přizpůsoben nejen celkovému zdravotnímu stavu pacienta, ale i jeho způsobu života.

Three methods can be used to treat chronic renal failure – haemodialysis, peritoneal dialysis and renal transplantation (from a living donor or transplantation of a cadaver kidney). In 2009, 5 763 patients were treated with haemodialysis in the Czech Republic, while peritoneal dialysis was used in just 8% (458) of patients. This low number of peritoneal dialyses may be due to the still high number of chronic renal failure patients who come to dialysis centres “off the street”. Following acute initiation of haemodialysis, these patients are usually retained on haemodialysis. Poor awareness of peritoneal dialysis among patients as well as health care professionals is another reason for the low number of peritoneal dialysis patients. Peritoneal dialysis is suitable for home treatment. Peritoneum serves as the dialysis membrane, peritoneal cavity is filled with dialysis solution and the metabolism waste products and water are excreted into this solution. A base to correct metabolic acidosis then passes from dialysis solution into the body. Permanent catheter is inserted into the abdominal cavity to enable infusion of the dialysis solution. The dialysis is continual and this ensures stability of the inner environment and thus most closely resembles own kidney function. The advantages of peritoneal dialysis include longer preservation of residual renal function, inner environment stability and no need for venous access. Peritoneal dialysis is associated with a lower risk of infections. Peritoneal dialysis is contraindicated in patients after an extensive intraabdominal surgery and in patients with a stoma. Peritoneal damage is a serious complication of peritoneal dialysis; the risk increases with the treatment duration and thus peritoneal dialysis is not a long-term treatment choice. With the traditional CAPD (continual ambulatory peritoneal dialysis), the patient performs an exchange of dialysis solution him/herself 4 to 5 times a day. With APD (automated peritoneal dialysis) a machine performs dialysis solution exchanges, dialysis is performed at night and the patient may engage in other activities during a day. From the perspective of log-term survival of patients with chronic renal failure, peritoneal dialysis appears to be the method of choice. The patient is first treated with peritoneal dialysis and subsequently receives a transplant. Should the renal allograft be rejected, the patient returns to the dialysis programme, either peritoneal or haemodialysis. Patients should be provided with true and objective information about their disease and be informed about all treatment options for chronic renal failure. The choice of method has to be tailored to the overall health status of the patient as well as ?his/her lifestyle.

• Klíčová slova
• hemodialýza, CAPD, automatizovaná peritoneální dialýza, peritoneální dialyzační roztok,
• MeSH
• chronické selhání ledvin terapie   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza metody   MeSH
• peritonitida MeSH
• transplantace MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Peritoneální dialýza je etablovaná metoda náhrady funkce ledvin, která se v našem státě postupně rozšiřuje od počátku devadesátých let poté, co se stal dostupným spotřební materiál odpovídající světové úrovni. Peritoneální dialýza je intrakorporální metoda očišťování krve, která jako dialyzační membránu využívá peritoneum. Do dialyzačního roztoku napuštěného do peritoneální dutiny přecházejí přes peritoneum soluty na principu difuze a částečně konvekce, a dále je ultrafiltrována nadbytečná plazmatická tekutina v důsledku diference osmotických tlaků krve a dialyzačního roztoku. Jako osmotické agens se do dialyzačního roztoku obvykle přidává glukóza v koncentraci 1,36, 2,27 a 3,86 %. Nověji se však užívají roztoky se směsí aminokyselin v koncentraci 1,1 % nebo polymer glukózy icodextrin o koncentraci 7,5 %, které mají méně lokálních i systémových nežádoucích účinků, a navíc některé výhody z hlediska nutrice, respektive snazšího udržení optimálního stavu hydratace. Nejčastější formou peritoneální dialýzy je tzv. kontinuální ambulantní peritoneální dialýza (CAPD), kdy nemocní provádějí 3-5 výměn roztoku denně. Výměny roztoku je možné také zajistit pomocí přístroje, který provede sérii krátkých výměn v noci a noční cyklus je ukončen buďto napuštěním dialyzačního roztoku do břišní dutiny s následující jednou dlouhou prodlevou, nebo vypuštěním dialyzátu. Hlavními výhodami peritoneální dialýzy je metabolicky vyrovnaný stav vnitřního prostředí, delší udržení reziduální renální funkce a dále to, že odpadá nutnost cévního přístupu a častého pravidelného dojíždění do hemodialyzačního centra. Nevýhodou peritoneální dialýzy je riziko infekčních komplikací, z nichž nejobávanější je peritonitida. Její incidence se však v důsledku technologických zlepšení snížila na 0,5 epizody/pacienta /rok, přičemž některá centra dosahují ještě lepších výsledků. Peritoneální dialýza je indikována zejména při nemožnosti zajištění cévního přístupu pro hemodialýzu, u nemocných kardiovaskulárně komplikovaných a při osobní preferenci nemocného. K hlavním kontraindikacím patří peritoneální fibróza, rozsáhlé srůsty, aktivní zánětlivá střevní onemocnění a nespolupráce nemocného. Peritoneální dialýza je nedílnou součástí integrované péče o nemocné s chronickým selháním ledvin, což je strategie, kdy tito nemocní mají stejný přístup k peritoneální dialýze, hemodialýze i transplantaci a jednotlivé metody náhrady funkce ledvin využívají tak, aby optimálně vyhovovaly jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu. Aby bylo možno integrovanou péči poskytnout co největšímu počtu, nejlépe všem nemocným s chronickým selháním ledvin v našem státě, je větší rozšíření peritoneální dialýzy u nás nezbytné.

Peritoneal dialysis is an established method of renal replacement therapy used increasingly since the early 1990s when high-quality consumables meeting international standards became available in this country. Peritoneal dialysis is an intracorporeal method of blood purification employing the peritoneum as the dialysis membrane. Solutes cross the peritoneum, on the principles of diffusion and, partly, convection, to the peritoneal cavity filled with the dialysis solution; in addition, excess plasma fluid as a result of the difference of blood and dialysis solution osmotic pressures is ultrafiltered. The osmotic agent usually added to the dialysis solution is glucose at concentrations of 1.36, 2.27, and 3.86%. More recently, solutions with a mixture of amino acids at a concentration of 1.1%, or icodextrin, a glucose polymer, at a concentration of 7.5% have been used, as they have fewer local and systemic side effects; moreover, they offer some benefits in terms of nutrition or easier maintenance of an optimal hydration status. The most common form of peritoneal dialysis is so-called continuous ambulatory peritoneal dialysis (CAPD), with 3-5 solution exchanges per day. Solution exchange can also be obtained using a device performing a series of short exchanges at night, with the night-time cycle completed either by filling the abdominal cavity with the dialysis solution and a subsequent one long dwell, or dialysate emptying. The main benefits of peritoneal dialysis are a balanced metabolic status of the internal environment, longer maintenance of residual renal function and, also, no need for vascular access and frequent, regular commuting to the hemodialysis center. The drawbacks of peritoneal dialysis include the risk for infectious complications, the most feared of which is peritonitis. However, the incidence of peritonitis has decreased, as a result of technical improvements, to 0.5 episode/patient/year, with some centers reporting even lower rates. Peritoneal dialysis is indicated particularly in cases not allowing to provide vascular access for hemodialysis, in patients with a complicated cardiovascular status, and when specifically preferred by the patient. The main contraindications include peritoenal fibrosis, extensive apositions, active inflammatory bowel disease, and lack of cooperation by the patient. Peritoneal dialysis makes an integral part of care of patients with chronic renal failure, which is a strategy providing patients with equal access to peritoneal dialysis, hemodialysis and transplantation, with the individual methods of renal replacement therapy used so as to optimally meet the patient’s current health condition. To be able to provide integrated care to the highest number of (preferably to all) patients with chronic renal failure in this country, it is imperative to increase the availability of peritoneal dialysis.

• MeSH
• chronické selhání ledvin terapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• integrované poskytování zdravotní péče trendy   využití   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza kontraindikace   metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Optimálně sestavený individualizovaný peritoneální dialyzační rozvrh je základním předpokladem dlouhodobě úspěšné peritoneální dialýzy. Stávající možnosti jsou rozšířené o novou modifikaci, adaptovanou APD. Za využití stejného času a stejných prostředků lze s tímto předpisem dosáhnout lepší ultrafiltrace. optimální clearance urey, kreatininu a fosforu. Další přínos této metody spočívá ve snížení množství absorbované glukózy z dialyzačního roztoku a tím snížení metabelické náleže pro pacienta.

Optimal and individualized schedule of dialysis solution exchanges in peritoneal dialysis represents a basic requirement for long-term peritoneal dialysis success. Existing modalities are now expaned by a novel modification, adapted automated peritoneal dialysis. Using the identical time and identical resources, adopted APD offers better ultrafiltration and optimal urea, creatinine and phosphate clearance. Another benefits of this new approach consist in the decreased amount of absorbed glucose from dialysis solution. This results in lowering of the metabolic load for the patient.

• MeSH
• aktivní transport MeSH
• glukosa metabolismus   normy   MeSH
• hemodialyzační roztoky * normy   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza * metody   normy   MeSH
• lidé MeSH
• metabolická clearance MeSH
• osmotický tlak MeSH
• peritoneum * MeSH
• permeabilita MeSH
• software MeSH
• ultrafiltrace * metody   normy   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Porucha kalciumfesfátového metabolismu je závažnou komplikací léčby chronického selhání ledvin a vysoké hladiny fosforu JSOU negativním prognostickým faktorem mortality a morbidity dialyzovaných pacientů. Cílem práce bylo posoudit možnost odstranění fosforu peritoneální dialýzou v závislosti na typu dialýzy. Metodika: Ve skupině 47 periteneálně dialyzovaných pacientů (19 žen, 28 mužů) bylo provedeno celkem 57 vyšetření (peritoneální ekvilibrační test /PET/. propustnost peritonea pro fosfor, hodnocení adekvátnosti dialýzy, odstranění fosforu diurézou a peritoneální dialýzou, týdenní clearance fosforu). 32 pacientů bylo léčeno metodou CAPD a 15 pacientů automatizovanou peritoneální dialýzou (APD). Výsledky: Všichni pacienti měli adekvátní hodnoty týdenní clearance kreatininu CAPD/APD (98,7 ± 33,8 / 80,2 ± 23,11/1.74 m²) a indexu KT/V 2,47 ± 0,2 / 2,61 ± 0,2. Poměr koncentrace kreatininu v dialyzátu a v séru D/P činil 0,79 ± 0,4 a poměr koncentrace fosforu D/P 0,63 ± 0,24; byla nalezena pozitivní korelace mezi D/P pro kreatinin a fosfor (0,77; p ≤ 0,001). Hodnota kreatininu v séru byla vyšší pří léčbě APD ve srovnání s CAPD (919,82 ± 256 / 689,6 ± 241; p ≤ 0,005). Koncentrace kreatininu v séru negativně korelovala s věkem (-0,53; p ≤ 0,01). Průměrná celková hodnota odstraněného fosforu se při léčbě CAPD a APD významně nelišila (663,48 ± 221 / 592,16 ± 214 mg/24 hod). Týdenní clearance fosforu byla nižší u CAPD pacientů s nízkou propustností pro fosfor (D/P ≤ 0,4): 52,4 ± 11 / 76,2 ± 141/1,74 m². Závěr: Odstranění fosforu při peritoneální dialýze závisí na propustnosti peritonea a množství odstraněného fosforu se u pacientů léčených metodou CAPD nelišilo od APD.

Introduction: Disorder of calcium-phosphate metabolism is a serious complication of chronic renal failure and hyperphosphatemia is a negative prognostic factor for the mortality and the morbidity of dialysed patients. The aim of the study was to assess the possibility of removing phosphate by peritoneal dialysis depending on the type of dialysis. Methods: In the group of 47 peritoneal dialysis patients (19 women, 28 men) was performed 57 examinations (peritoneal equilibration test -PET, peritoneal permeability for phosphate, evaluation of the adequacy of dialysis, the removal of phosphate by diuresis and peritoneal dialysis, weekly phosphate clearance). 32 patients were treated by continuous ambulatory peritoneal dialysis (CAPD) and 15 patients were treated by automated peritoneal dialysis (APD). Results: All patients had adequate weekly creatinine clearance values CAPD/APD (98,7 ± 33,8/80,2 ± 23,1 l/1,74 m 2 //) and the index of KT/V 2,47 ± 0,2/2,61 ± 0,2. The ratio of creatinine concentration in the dialysate and serum ( D/P) was 0,79 ± 0, 4, and the ratio of phosphate in the dialysate and serum(D/P) was 0,63 ± 24. There was found the positive correlation between the D/P creatinine and D/P phosphate (0, 77, p ≤ 0,001). Serum creatinine was higher in the treatment by APD compared with CAPD (919.82 ± 256/689,6 ± 241) p ≤ 0,005. Serum creatinine concentration was negatively correlated with age (-0.53, p ≤ 0,01). The average value of total phosphate removal did not differ significantly in the treatment by CAPD and APD (663,48 ± 221/592,16 ± 214 mg/24 hours). Weekly phosphate clearance was signaficantly lower in CAPD patients with low permeability for phosphate (D/P ≤ 0,4). The values in bouth groups were 52,4 ± 11 and 76,2 ± 14 L/1,74 m 2 . Conclusion: Phosphate removal by peritoneal dialysis depends on the permeability of the peritoneum. The amount of removed phosphate did not differ in patients treated by CAPD and APD.

• MeSH
• aktivní transport MeSH
• dialyzační roztoky analýza   normy   MeSH
• fosfor analýza   MeSH
• hemodialyzační roztoky analýza   normy   MeSH
• hyperfosfatemie * diagnóza   dietoterapie   farmakoterapie   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza * metody   normy   škodlivé účinky   MeSH
• kreatinin krev   MeSH
• krevní glukóza analýza   MeSH
• lidé MeSH
• metabolická clearance MeSH
• močovina krev   MeSH
• peritoneální dialýza * metody   normy   škodlivé účinky   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Icodextrin, polymer glukózy, je vedle glukózy alternativním osmotickým agens peritoneálně dialyzačních roztoků. Ultrafiltraci generuje na principu koloidní osmózy, a je proto účinný i při dlouhotrvajících (např. nočních) prodlevách a vysoké permeabilitě peritonea, kdy zabraňuje zpětné resorpci dialyzátu. Ultrafiltrace je udržena i při případné peritonitidě. Incidence bakteriální peritonitidy se při léčení icodextrinovým a glukózovým roztokem neliší. Při icodextrinu byl svého času pozorován zvýšený výskyt sterilní peritonitidy. Přičino u byla kontaminace některých šarží roztoku peptidoglykanem, což je součást buněčné stěny grampozitivních bakterií. Exaktními izotopovými metodami bylo prokázáno, že léčení icodextrinovým roztokem zlepšuje stav hydratace peritoneálně dialyzovaných nemocných, což dává předpoklad pro snazší kontrolu krevního tlaku. Při dialýze s icodextrinem dochází ke snížení masy levé komory. Akutní hemodynamické účinky icodextrinu zatím vzhledem k metodickým problémům provedených studií není možné jednoznačně interpretovat. Pokud je do preskripce peritoneální dialýzy zařazen místo glukózového icodextrinový roztok, snižuje se metabolická zátěž glukózou, což může příznivě ovlivnit hyperlipidemii, hyperinzulinemii, hyperleptinemii, u diabetiků navíc i kontrolu glykemie. Funkce peritonea jako dialyzační membrány je při léčení icodextrinovým roztokem stabilní, pravděpodobně déle než při léčení glukózovými roztoky. Data z rozsáhlého registru dokladují nižší mortalitu nemocných léčených icodextrinem, to však bude muset být potvrzeno v prospektivních randomizovaných kontrolovaných studiích.

Icodextrin, a glucose polymer, is an alternative osmotic agent to glucose in peritoneal dialysis solutions. Icodextrin generates ultrafiltration through colloid osmosis and is thus effective even during long-term (e.g., nighttime) dwells and in cases of high peritoneal permeability, where it prevents dialysate reabsorption into the systemic circulation. Ultrafiltration is maintained even in the presence of peritonitis. The incidence of bacterial peritonitis is not different when using icodextrin- or glucose-based solutions. Some time ago, icodextrin use was implicated in an increased incidence of sterile peritonitis. This was due to contamination of some batches of the solution by peptidoglycan present in the cell wall of G+ bacteria. Using exact isotope methods, treatment with icodextrin-based solution has been shown to improve the hydration status of peritoneal dialysis patients, suggesting a potential for improved blood pressure control. Icodextrin-based dialysis is associated with a reduction of left ventricular mass. Given the methodological flaws of trials conducted to date, the acute hemodynamic effects of icodextrin cannot be conclusively interpreted. Inclusion of icodextrin-based solution instead of the glucose-based one into the prescription of peritoneal dialysis decreases the metabolic load with glucose potentially having a beneficial effect on hyperlipidemia, hyperinsulinemia and hyperleptinemia, with improved glycemic control in patients with diabetes as an additional benefit. Function of the peritoneum as a dialysis membrane is stable during icodextrin-based treatment, possibly longer compared with glucose-based solutions. Data derived from a large-scale registry have shown lower mortality oficodextrin-treated patients; this, however, needs to be confirmed by prospective randomized controlled trials.

• MeSH
• glukany škodlivé účinky   MeSH
• glukosa škodlivé účinky   MeSH
• hemodialyzační roztoky škodlivé účinky   MeSH
• hemodynamika MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza MeSH
• peritoneum metabolismus   MeSH
• peritonitida etiologie   MeSH
• ultrafiltrace MeSH
• vodní a elektrolytová rovnováha MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH