• Publikační typ
• zprávy MeSH

• MeSH
• časové faktory MeSH
• kolonoskopie MeSH
• lidé MeSH
• nádory tračníku diagnóza   MeSH
• plošný screening metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• benchmarking MeSH
• biochemická analýza krve metody   normy   přístrojové vybavení   MeSH
• interval spolehlivosti MeSH
• klinické laboratorní techniky * metody   normy   MeSH
• lidé MeSH
• pilotní projekty MeSH
• referenční hodnoty MeSH
• referenční standardy MeSH
• rozhodovací teorie MeSH
• testování odbornosti laboratoří * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

INTRODUCTION The purpose of the study was to evaluate the injury-treatment time interval in a group of patients with limb bone fractures over the period of one year; and to compare this interval in the most frequent fractures of the upper and lower limb. MATERIAL AND METHODS The followed-up group of the prospective one-year monocentric study included 3,148 patients treated consecutively for 3,909 fractures. For the purpose of sub-analysis of the injury-treatment time interval in limb bone fractures, excluded from the group were the patients with multiple fractures (520 pts), patients with spinal fractures (356 pts) and pelvic fractures (210 pts). The statistical significance of the achieved results was tested with the use of contingency tables (chi-square test of independence). The significance level for the quantified tests was set at 5%. RESULTS The sub-analysis covered 1,727 patients whose medical records mentioned the exact time of injury and first examination. Within the first 6 hours after the injury, 536 (56.0%) patients with an upper limb bone fracture and 429 (55.7%) patients with a lower limb bone fracture were treated. Within 24 hours after the injury, 683 (71.4%) patients with an upper limb bone fracture and 572 (74.3%) patients with a lower limb bone fracture were treated. Within the first 24 hours after the injury, 104 (76.4%) patients with a proximal humerus fracture, 240 (84.5%) patients with a distal radius fracture and only 174 (55.5%) patients with metacarpal and phalanx fractures were treated. In the first hours after the injury, most frequently treated were the patients who sustained a distal radius fracture, and the longest injurytreatment time interval was seen in patients with hand bone fractures. The difference in the 24hour injury-treatment interval was significant when comparing distal radius fractures and proximal humerus fractures (p = 0.047) and when comparing distal radius fractures and hand bone fractures (p < 0.001). Within 24 hours after the injury, 166 (83.3%) patients with a proximal humerus fracture, 128 (79.1%) patients with an ankle fracture and 142 (63.4%) patients with metatarsal and phalanx fractures were treated. The shortest injury-treatment interval was reported in patients with a proximal femoral fracture and an ankle fracture, and relatively the lowest number of treated patients in the first hours after the injury was reported among patients with metatarsal and toe fractures. When evaluating the 24hour injury-treatment time interval, this difference was significant only when comparing proximal femoral fractures and metatarsal and phalanx fractures (p < 0.001), while when comparing proximal femoral fractures and ankle fractures the difference was not significant (p = 0.283). DISCUSSION There are not many studies of other authors focused on monitoring the injury-treatment time interval in the most frequent limb bone fractures. They also confirm that the treatment is sought out most quickly by patients with fractures that make walking or self-care impossible. CONCLUSIONS The results of the study confirmed that the fastest treatment was requested in patients with fractures which made the selfcare (distal radius) or walking (proximal femur, ankle) impossible; less painful fractures (metacarpal, phalanx fractures) and fractures that do not compromise walking (metatarsal fractures) were treated in the first 24 hours after the injury significantly less frequently. The patients with ankle fractures sought out treatment the most quickly compared to the patients with other fractures; it concerned largely occupational or sports injuries sustained by young men who were brought for treatment immediately after the injury, directly from their workplace or sports ground. The treatment of osteoporotic fractures (proximal humerus, distal radius, proximal femur) was spread over the first 6 hours due to the lack of independence of elderly patients after sustaining a fall at home; in majority of them transport to treatment was arranged for by relatives or neighbours only with a certain delay, once they became aware of their injury. Key words: fracture epidemiology, limb bone fractures, trauma-treatment time interval.

• MeSH
• fraktury femuru * MeSH
• fraktury proximálního humeru * MeSH
• lidé MeSH
• metakarpální kosti * MeSH
• pánevní kosti * MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• adamantan * analogy a deriváty   terapeutické užití   MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * farmakoterapie   MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• glykovaný hemoglobin účinky léků   MeSH
• individualizovaná medicína * MeSH
• lidé MeSH
• nitrily * terapeutické užití   MeSH
• pyrrolidiny * terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• randomizované kontrolované studie MeSH

• MeSH
• baroreflex fyziologie   MeSH
• biomedicínské inženýrství metody   přístrojové vybavení   MeSH
• financování organizované MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• interval spolehlivosti MeSH
• lidé MeSH
• počítačová grafika MeSH
• počítačové zpracování signálu MeSH
• statistika jako téma metody   normy   MeSH
• stochastické procesy MeSH
• zobrazování dat MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl studie: Ověřit, zda nedostatek spánku jako stresor navozený noční směnou/službou u zdravotníků pracujících na resuscitačním oddělení prodlouží QT interval a změní hodnotu indexu kardio-elektrofyziologické rovnováhy (ICEB), ukazatelů náchylnosti k arytmiím. Typ studie: Observační. Typ pracoviště: Lůžkové resuscitační oddělení fakultní nemocnice. Materiál a metoda: Sestry/lékaři v nočních směnách/službách. Standardní dvanáctisvodové EKG před noční směnou/službou, po ní. Automatizovanou analýzou byly zjištěny hodnoty srdeční frekvence, QRS, QT, výpočtem korigovaný QTc (Hodges), ICEB = QT/QRS. Dotazník o zdravotním stavu, spánkových zvyklostech. Výsledky: 59 lidí, 18 mužů (30,5 %), 41 žen (69,5 %), 45 sester (76,3 %, 35 žen, 10 mužů), 13 lékařů (22 %, 7 mužů, 6 žen), 1 sanitář (1,7 %), stáří 35,3 ? 5,6 roku, všichni podle preventivní prohlídky schopni noční práce, cítili se zdrávi. Průměrná obvyklá doba spánku 6,7 ? 0,6 hod, průměrná doba spánku před směnou/službou 6,3 ? 1,9 hodiny, sestry v noční směně nespaly, lékaři spali 4,3 ? 1,0 hod s 0–3 přerušeními. Srdeční frekvence před 68 ? 10, po 64 ? 10, QRS 90,9 ? 12,3 ms, respektive 92,6 ? 12,8 ms, QT 387,6 ? 28 ms, respektive 402,9 ? 31,3 ms, korigovaný QT interval podle Hodgese 400,2 ? 19,3 ms, respektive 409,2 ? 21,5 ms, ICEB stoupl ze 4,32 ? 0,57 na 4,43 ? 0,66. Nebyly významné arytmie. Závěr: Prokázali jsme, že jedna noc nedostatečného spánku v důsledku noční směny/služby na velkém resuscitačním oddělení prodlužuje QT, QTc, zvyšuje ICEB. Tyto změny mohou přispívat k negativním účinkům práce ve směnách na zdraví zdravotnického personálu i v dlouhodobé perspektivě.

Objective: To determine the impact of sleep deprivation due to night shift/duty in ITU nurses and doctors on the QT interval and the index of cardio-electrophysiological balance (ICEB), predictors of arrhythmias. Design: Observational trial. Setting: University Hospital ITU. Materials and methods: Nurses/doctors on night shift/duty. Standard 12-lead ECG before and after the shift was recorded. Heart rate, QRS, QT from automated analysis, corrected QTc using Hodges formula and ICEB = QT/QRS were calculated. A questionnaire on the health status and sleep behaviour was filled in. Results: Total 59 participants, 18 men (30.5%), 41 women (69.5%), 45 nurses (76.3%, 35 women, 10 men), 13 doctors (22 %, 7 men, 6 women), 1 hospital attendant (1.7%), age 35.3 ? 5.6 years, all fit for night shift/duty. Mean usual sleep duration was 6.7 ? 0.6 hours, mean sleep duration before the shift was 6.3 ? 1.9 hours, nurses did not sleep during the shift, doctors slept for 4.3 ? 1.0 hour with 0-3 interruptions per night. Heart rate before the shift was 68 ? 10, after the shift 64 ? 10, QRS 90.9 ? 12.3 ms and 92.6 ? 12,8 ms respectively, QT 387.6 ? 28 ms and 402.9 ? 31.3 ms respectively, corrected QT interval (Hodges) 400.2 ? 19.3 ms and 409.2 ? 21.5 ms respectively, ICEB increased from 4.32 ? 0.57 to 4.43 ? 0.66. Conclusion: One night of insufficient sleep due to a night shift on the ITU prolongs the QT and QTc intervals, and increases ICEB. These changes might contribute to the negative impact of shift work on the health status of healthcare workers in the short and long-term perspective.

• Klíčová slova
• noční směny, studie EQUINDOC,
• MeSH
• dospělí MeSH
• elektrokardiografie využití   MeSH
• kardiovaskulární fyziologické jevy MeSH
• lékaři MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• noční péče o pacienty * pracovní síly   MeSH
• pozorovací studie jako téma MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• resuscitační péče pracovní síly   MeSH
• senioři MeSH
• spánková deprivace * patofyziologie   MeSH
• syndrom dlouhého QT * MeSH
• vliv směnného provozu na zdraví * fyziologie   MeSH
• zdravotní sestry MeSH
• zdravotnický personál MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Syndróm predĺženého QT intervalu (LQT) a rozvoj komorovej tachykardie typu torsades de pointes (TdP) sú nezanedbateľnou príčinou náhlej srdcovej smrti. LQT je zároveň nezávislým rizikovým faktorom celkovej aj kardiovaskulárnej mortality. Najmä u seniorov často dochádza ku kumulácii faktorov favorizujúcich predĺženie QT intervalu. Cieľom našej práce bolo zistiť rizikový profil pre prolongáciu korigovaného QT intervalu (QTc) u seniorov s náhlym nevysvetleným perhospitalizačným úmrtím. V roku 2018 sme na našom pracovisku identifikovali 20 takých prípadov. Analyzovali sme posledný QT interval pred smrťou a viaceré relevantné rizikové faktory LQT. Predĺženie QTc intervalu bolo veľmi frekventované: v 60 % pacientov a klinicky signifikantné predĺženie > 500 ms v 20 %. Zistili sme istú koreláciu medzi dĺžkou QTc intervalu a hypokalciémiou (p = 0,552; ns), slabšie korelovala klesajúca glykémia (p = 0,382; ns), de facto nekoreloval celkový počet užitých rizikových liečiv (p = 0,134; ns). Každý pacient však užíval aspoň jedno „LQT rizikové“ liečivo a takých liečiv sa v súbore vyskytlo 17. Napriek nepitvanosti a absencii zdokumentovania terminálnej TdP predpokladáme, že viacerí z pacientov mohli zomrieť v dôsledku TdP. V klinickej praxi je relevantné identifikovať predĺženie QTc intervalu a znižovať riziká LQT/TdP.

Long QT syndrome (LQT) and the resulting ventricular tachycardia known as torsades de pointes type (dP) are a significant cause of sudden cardiac death. LQT is also an independent risk factor for all-cause and cardiovascular mortality. Especially in the elderly there is often a cumulation of factors favoring the QT prolongation. The aim of our study was to determine the risk profile for prolongation of the corrected QT interval (QTc) in seniors with sudden unexplained death during hospitalization. In 2018, we identified 20 such cases at our department. We analyzed the last QT interval before death and several relevant risk factors of LQT. Prolongation of the QTc interval was very frequent: in 60% of patients and clinically significant QT prolongation > 500 ms in 20%. We found a certain correlation between the length of the QTc interval and hypocalcemia (p = 0.552; ns), decreasing glycemia was more weakly correlated (p = 0.382; ns), the total number of used risky drugs was not correlated (p = 0.134; ns). However, each patient was taking at least one drug with the LQT risk. In total there were 17 such drugs used by our patients. Despite the lack of autopsy and the absence of documentation of terminal TdP, we assume that several of the patients may have died as a result of TdP. In clinical practice, it is relevant to identify prolongation of the QTc interval and reduce the risks of LQT/TdP.

Cílem práce je posouzení změn tvaru zubního oblouku po léčbě fixními a snímacími přístroji neextrakčním postupem. Statistická analýza rozměru a tvaru zubního oblouku byla provedena před zahájením a po ukončení ortodontické léčby a při kontrolním vyšetření v odstupu 3–5 let. Nasnímané sádrové modely zubních oblouků pomocí skaneru na obrazovku počítače byly zpracovány digitalizací v rámci programu Kefalo. Byla provedena segmentální analýza, dentální diskrepance v zubním oblouku, stanoveny hodnoty Boltonova indexu a navržena ideální křivka okluze ve frontálním a premolárovém úseku dolní čelisti. Naše sdělení navazuje na naši studii, ve které byl posouzen tvar a rozměry horního a dolního zubního oblouku vybraného vzorku mladší dospělé populace [1].

The objective of the work was to evaluate changes in the shape of the dental arch after treatment with fixed and removable devices without extraction. Statistical analysis of the dimensions and shape of the dental arch was implemented before the onset and after termination of orthodontic treatment and during a check-up examination after an interval of 3–5 years. The plaster models of dental arches obtained by means of a scanner on the computer screen were processed by digitalization within the framework of thr Kefalo programme. Segmental analysis was made, dental discrepancy in the dental arch values of Bolton’s index were assessed and an ideal occlusion curve in the frontal and premolar section of the mandible was suggested. The presented paper is based on a study by the authors where the shape and dimensions of the upper and lower dental arch of a selected sample of the junior adult population was evaluated [1].

• MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• lidé MeSH
• longitudinální studie MeSH
• ortodontické aktivátory snímatelné MeSH
• software MeSH
• testy zrakového pole MeSH
• úprava zubní okluze MeSH
• zubní modely MeSH
• zubní oblouk růst a vývoj   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH

Východisko. Alternující hemiplegie v dětství (alternating hemiplegia of childhood, AHC) je vzácné neurologické onemocnění dosud neznámé etiologie, charakterizované paroxysmálními stavy hemiparéz či hemiplegií, které střídají strany a opakují se v nepravidelných intervalech a časově měnlivém trvání. Hybné poruchy jsou spojeny i s dalšími paroxysmálními projevy. Záchvatové ataky začínají v kojeneckém věku, v průběhu dalších let se však objevuje neurologický deficit narůstající s věkem. Metody a výsledky. Během posledních 20 let bylo sledováno s diagnózou AHC 8 nemocných (5 chlapců, 3 dívky). Průměrný věk v době diagnózy byl 2,3 roku, věkové rozmezí 2–5 let; průměrná délka sledování 13,9 roku (rozmezí 1 měsíc až 20 let). Diagnóza byla stanovena na podkladě klinické anamnézy a neurologického nálezu, doplněného neurofyziologickými a zobrazovacími metodami (SPECT, PET) a výsledky psychologického vyšetření i biochemickými nálezy. U všech nemocných se objevily jako první projev paroxysmální ataky (okulomotorické, tonické, choreo- atetotické, autonomní) ve věku 4,1±2,2 měsíců následované opakovanými stavy hemiplegií od věku 16,3±13,0 měsíců. Progresivní neurologické postižení zahrnovalo projevy spasticity, dyskinetický syndrom, ataxii a intelektový deficit, epileptické záchvaty mělo 7 z 8 pacientů. Iktální vyšetření zobrazovacími metodami SPECT/PET vykázalo hypoperfuzi/snížený metabolizmus glukózy nad postiženými hemisférami včetně bazálních ganglií, thalamu a obou mozečkových hemisfér. Hybné zlepšení ve spánku bylo dokumentováno video-polysomnografickým monitorováním. Závěry. AHC je chronické onemocnění s trvalým neurologickým deficitem. Léčba flunarizinem příznivě ovlivní tíži a frekvenci záchvatových stavů, nezabrání však vzniku progresivního neurologického postižení.

Background. Alternating hemiplegia of childhood (AHC) is a rare neurological disease of unknown aetiology characterized by recurrent paroxysmal attacks of side - alternating hemiplegias of variable duration associated with other paroxysmal dysfunctions. Paroxysmal attacks start in infants but neurological deficits become progressive with the age. Methods and Results. During the last 20 years 8 patients (5 boys, 3 girls) with AHC were followed. Mean age at the time of diagnosis was 2.75 years, age range 2–5 years; mean follow up period 13.9 years (range 1 month-20 years) The diagnosis was based on clinical history and neurological findings, completed by neurophysiological and neuroimaging methods (SPECT, PET), and results of psychological and biochemical findings. Paroxysmal phenomena (occulo-motor, tonic, choreo-athetotic, autonomic) appearing at the age of 4.1±2.2 months and followed by repeated attacks of hemiplegia (age onset 16.3±13.0 months) were the first symptoms. Progressive neurological impairment covering spasticity, dyskinetic syndrome, cerebellar ataxia and intellectual deficit was present in all cases, epileptic seizures in 7 out of 8 patients. On ictal SPECT/PET examination hypoperfusion/glucose hypometabolism were demonstrated above affected hemispheres including basal ganglia, both thalami and cerebellar hemispheres. Improvement of hemiparesis was illustrated by nocturnal videomonitoring. Conclusions. AHC is a chronic disease with progressive neurological deficit. A flunarizine therapy has a favorable effect on frequency and severity of paroxysmal attacks, but does not prevent a progressive neurological impairment.

• MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• hemiplegie diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• klinické laboratorní techniky statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé MeSH
• longitudinální studie MeSH
• neurologické vyšetření metody   MeSH
• polysomnografie MeSH
• příznaky a symptomy MeSH
• prognóza MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH