Slinivka břišní je životně důležitý orgán plnící jak exokrinní, tak endokrinní funkci. Exokrinní část je zodpovědná za produk- ci trávicích enzymů, které se uvolňují do duodena, zatímco endokrinní část zahrnuje ostrůvky Langerhansových buněk, které produkují hormony, jako je inzulin, glukagon a somatostatin. Ačkoli jsou tyto dvě části funkčně odlišné, existuje mezi nimi neustálá vzájemná interakce. Narušení této dráhy může vést k onemocněním. Nádory či záněty slinivky, traumata a chirurgické zákroky mohou vést k sekundárnímu diabetu. Pokud inzult zároveň poškodí aciny i ostrůvky pankreatu do- jde k rozvoji exokrinní i endokrinní insuficience. U pacientů s diabetem je pankreatická exokrinní insuficience velmi častá, přesto je málo známo o souvislostech vzniku mezi nimi. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout čtenáři přehled o fyziologii pankreatu, shrnout patofyziologii a diagnostiku pankreatické exokrinní nedostatečnosti a zaměřit se na možné vztahy mezi exokrinní pankreatickou insuficiencí a diabetem.

Pancreas is a vital organ fulfilling both exocrine and endocrine functions. The exocrine part is responsible for the production of digestive enzymes that are released into duodenum, while the endocrine part includes islets of Langerhans cells that produce hormones such as insulin, glucagon and somatostatin. Although these two parts are functionally distinct, there is a constant interaction between them. Disruption of this pathway can lead to a development of various diseases. Tumors or inflammation of the pancreas, trauma and surgery can lead to a secondary diabetes. If the insult simultaneously damages the acini and pancreatic islets, both exocrine and endocrine insufficiency will develop. Pancreatic exocrine insufficiency is very common in patients with diabetes, yet little is known about the association between these two units. The aim of this review article is to provide an overview of a pancreatic physiology, to summarize the pathophysiology and diagnostics of pancreatic exocrine insufficiency, and to focus on a possible relationships between exocrine pancreatic insufficiency and diabetes mellitus.

• MeSH
• chronická pankreatitida komplikace   terapie   MeSH
• diabetes mellitus MeSH
• exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• Langerhansovy ostrůvky patologie   MeSH
• lidé MeSH
• pankreas fyziologie   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Publikace se zaměřuje na vnitřní lékařství. Určeno odborníkům v praxi i studentům lékařství.; Toto vydání zahrnuje 1. a 2. díl. Kniha je rozdělena do dvou dílů a rozřazena do 20 kapitol, v nichž se kromě základních oborů vnitřního lékařství (kardiologie, pneumologie, gastroenterologie, nefrologie, onkologie, hematologie, revmatologie, endokrinologie a metabolismu, geriatrie) dotýká i oborů blízkých, jako jsou neurologie, psychiatrie, medicína akutních stavů, otravy, bolest, infekční nemoci, výživa, imunologie, genetika. Je zde zařazena i kapitola o zdraví a nemoci a nově kapitola zabývající se paliativní medicínou a multimorbiditou ve vnitřním lékařství, které stále více ovlivňují naši klinickou praxi. K napsání druhého vydání publikace vedl především obrovský pokrok v diagnostice a léčbě v jednotlivých podoborech vnitřního lékařství, nahromadění nových poznatků, ale také zájem lékařů o původní učebnici. První i druhý díl publikace poskytují informace nejen integrálním oborům interní medicíny, ale i oborům, které s ní úzce souvisejí.

• MeSH
• vnitřní lékařství MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
• NLK Obory
• vnitřní lékařství
• NLK Publikační typ
• kolektivní monografie
• učebnice vysokých škol

Autoimunitní forma pankreatitidy je subtypem pankreatitidy chronické. První typ onemocnění (LPSP – lymphoplasmacytic sclerosing pancreatitis) je řazen mezi klinické formy skupiny nemocí označených jako IgG4-related disease. Druhý typ autoimunitní pankreatitidy (idiopathic duct-centric pancreatitis) je charakterizován typicky nálezem substancí GEL (granulocytární epitelové léze). Tato forma se vyskytuje u mladších jedinců, kdy je hladina IgG4 až na výjimky normální a je ve 20–30 % provázena nálezem idiopatických střevních zánětů, především ulcerózní kolitidy. Třetí typ autoimunitní pankreatitidy byl sice popsán, je však stále předmětem diskuzí. Počty osob s idiopatickými střevními záněty a nálezem druhého typu autoimunitní pankreatitidy jsou nejvyšší u osob s ulcerózní kolitidou – až dvě třetiny všech nemocných. Ve studii Mayo Clinic bylo nalezeno 19 osob s idiopatickými střevními záněty ve skupině 43 nemocných s autoimunitní pankreatitidou druhého typu, podobně japonská studie nalezla autoimunitní pankreatitidu v 11 případech souboru 52 nemocných s idiopatickým střevním zánětem. Podobné výsledky prokázaly i další studie. Idiopatické střevní záněty s autoimunitní pankreatitidou jsou diagnostikovány ve 20 % případů a terapie steroidy je obvykle úspěšná.

Autoimmune pancreatitis is a subtype of chronic pancreatitis. Currently, type 1 is known (LPSP – lymphoplasmacytic sclerosing pancreatitis), which is classified among the clinical forms of a group of diseases designated as IgG4-related disease. This form occurs in younger individuals and IgG4 levels are normal with a few exceptions. This type is accompanied in 20–30% via findings of inflammatory bowel diseases, mainly ulcerative colitis. Type 3 autoimmune pancreatitis has been described, but it is still debated. The number of persons with inflammatory bowel diseases and the finding of type 2 autoimmune pancreatitis is highest in persons with ulcerative colitis – up to 2/3 of all patients. In the Mayo Clinic study, 19 persons with inflammatory bowel disease were found in a group of 43 patients with type 2 AIP; similarly, a Japanese study found AIP in 11 cases in a group of 52 patients with inflammatory bowel disease. Other studies have shown similar results. Inflammatory bowel disease with autoimmune pancreatitis is diagnosed in 20% of cases and steroid therapy is usually successful

• MeSH
• autoimunitní pankreatitida * diagnóza   patologie   MeSH
• bolesti břicha MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• idiopatické střevní záněty * diagnóza   komplikace   patologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Exokrinní pankreatická nedostatečnost (EPI – exocrine pancreatic insufficiency) je charakterizována nedostatečnou sekrecí pankreatických trávicích enzymů. Dle mechanistické teorie není nedostatkem pankreatických enzymů v tenkém střevě zajištěno trávení potravy, což je spojeno především s nedostatkem esenciálních mastných kyselin a liposolubilních vitaminů a ve svém důsledku vede k neschopnosti zajistit nutriční a metabolické potřeby organizmu. V diagnostice je standardem stanovení fekální elastázy. Toto stanovení je jednoduché, limitací je malá senzitivita stanovit možné změny pankreatické funkce již v tzv. iniciálních stadiích nemoci. Alternativou vyšetření fekální elastázy je použití dechových testů s využitím mixu triglyceridů označených radioaktivně na uhlíku C13. Test je sice neinvazivní, ale časově náročný a obtížněji dostupný. Klinickými symptomy EPI jsou především takové příznaky, které souvisí s mikrobiálním trávením a následnou malabsorbcí/maldigescí mikro- i makronutrientů. Kromě subjektivního pocitu nadýmání, borborygmů nebo osmotického průjmu jsou častým nálezem nízké hladiny liposolubilních vitaminů a některých stopových prvků. Do obrazu EPI patří i osteoporóza nebo sarkopenie. V terapii EPI je zásadním přístupem dietoterapie a substituce pankreatickými enzymy. Zásadou je podání odpovídající dávky především pankreatické lipázy: 40 000–50 000 jednotek k hlavním jídlům, s aplikací během jídla. Menší jídla (svačiny) jsou substituovány poloviční dávkou. Optimální galenickou formou jsou kapsle s ochranným obalem proti inaktivaci enzymů žaludeční kyselinou solnou před jejich vstupem do duodena. Galenickou formou jsou kapsle s obsahem enzymů v mikročásticích o velikosti 1,0–2,0 mm, které se z kapsle uvolní při vstupu do duodena. Jedná se o tzv. řízenou synchronizaci liberalizace enzymů, které obsahuje kapsle. EPI je stavem v populaci poddiagnostikovaným a podléčeným. Kontrola pacientů tak musí zahrnout kromě zhodnocení celkového klinického stavu i sledování změn, které mohou manifestovat malabsorpci. Nutriční stav je doporučeno sledovat alespoň jednou ročně, a to v pravidelných intervalech.

Exocrine pancreatic insufficiency (EPI) is characterized by insufficient secretion of pancreatic digestive enzymes. According to the mechanistic theory, the lack of pancreatic enzymes in the small intestine does not ensure the digestion of food, which is mainly associated with the lack of essential fatty acids and liposoluble vitamins and, as a result, leads to the inability to ensure the nutritional and metabolic needs of the organism. In diagnostics, the standard is determination of fecal elastase. This determination is simple, the limitation is the low sensitivity to determine possible changes in pancreatic function already in the so-called initial stages of the dis ease. An alternative to fecal elastase testing is the use of breath tests using a mixture of triglycerides, radioactively labeled with carbon C13. Although the test is non-invasive, it is time-consuming and more difficult to access. The clinical symptoms of EPI are mainly those related to microbial digestion and subsequent malabsorption/maldigestion of micro- and macronutrients. In addition to the subjective feeling of bloating, borborygmy or osmotic diarrhea, low levels of liposoluble vitamins and some trace elements are frequent findings. Osteoporosis or sarcopenia belong to the picture of EPI. In EPI therapy, diet therapy and pancreatic enzyme replacement are essential approaches. The principle is to administer an adequate dose, especially of pancreatic lipase: 40,000–50,000 units with main meals, with application during meals. Smaller meals (snacks) are substituted with half the dose. The optimal galenic form is capsules with a protective cover, against the inactivation of enzymes by gastric acid, before they enter the duodenum. The galenic form is capsules containing enzymes in microparticles, 1.0–2.0 mm in size, which are released from the capsule upon entering the duodenum. This is the so-called controlled synchronization of the liberalization of the enzymes contained in the capsule. EPI is an underdiagnosed and undertreated condition in the population. The control of patients must therefore include, in addition to the evaluation of the overall clinical condition, the monitoring of changes that may manifest malabsorption. It is recommended to monitor the nutritional status at least once a year, at regular intervals.

• MeSH
• dietoterapie metody   MeSH
• enzymoterapie metody   MeSH
• exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• malabsorpční syndromy etiologie   MeSH
• osteoporóza etiologie   MeSH
• pankreatická elastasa analýza   MeSH
• pankreatin terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

This is an overview of relation between acute and chronic pancreatitis and between acute pancreatitis and pancreatic cancer. Acute pancreatitis and recurrent acute pancreatitis are an etiological factor of chronic pancreatitis. Population-based studies have calculated the risk of acute recurrent pancreatitis after the first attack of acute pancreatitis to be 20% and development of chronic pancreatitis after first attack of acute pancreatitis is 10%. An important risk factor is tobacco smoking. Acute and chronic pancreatitis are risk factors for pancreatic cancer. The risk of acute pancreatitis is related to the number of recurrences of acute pancreatitis, but not the etiology of acute pancreatitis. Acute pancreatitis, as well as chronic pancreatitis, are risk factors for pancreatic cancer. After an attack of acute pancreatitis or recurrent acute pancreatitis a patient should be regarded as a high risk.

• MeSH
• akutní nemoc MeSH
• chronická pankreatitida * komplikace   etiologie   MeSH
• kouření škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * etiologie   komplikace   MeSH
• pankreatitida * etiologie   komplikace   MeSH
• recidiva MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Patients with chronic pancreatitis are at risk of developing malabsorption and malnutrition. Exocrine pancreatic insufficiency is accompanied by decreased serum micronutrient levels and low vitamin D levels are a frequent finding in up to 60–80% of patients. The aim of our prospective study was to investigate vitamin D in the blood serum of subjects with chronic pancreatitis with the possibility of influencing the reduced vitamin D levels with supplementation therapy. MATERIAL AND METHODOLOGY: Fifty patients with chronic pancreatitis and 20 subjects in the control group without gastrointestinal tract diseases, including pancreatic disease, were examined. The vitamin D level in blood serum was determined. The results were evaluated according to the age distribution of subjects with pancreatic disease and according to gender. Patients with low vitamin D levels were treated for 24 weeks with a dose of 1.500.000 IU of vitamin D3 per day, and then blood serum vitamin D levels were determined. RESULTS: In people with chronic pancreatitis, vitamin D levels were statistically significantly reduced compared to the control group. There was no statistically significant relationship of vitamin D with gender and age. Supplementation with vitamin D3 achieved an adjustment of vitamin D level to the level of the control group. CONCLUSION: Blood serum vitamin D levels are significantly reduced in people with chronic pancreatitis. Its correction by oral vitamin D supplementation was effective. Whether this adjustment of levels will be effective also in terms of e.g. beneficial effect on fibrogenesis will require further representative studies, because the limitation of the interpretation of the results of our study is the smaller number of subjects with chronic pancreatitis (Tab. 4, Ref. 29).

BACKGROUND: Catheter ablation (CA) of atrial fibrillation (AF) is indicated in patients with recurrent and symptomatic AF episodes. Despite the strict inclusion/exclusion criteria, AF recurrence after CA remains high. Identification of a novel biomarker that would predict AF recurrence would help to stratify the patients. The aim of the study was to seek novel biomarkers among the plasmatic microRNAs (miRNAs, miRs). METHODS: A prospective monocentric study was conducted. A total of 49 consecutive AF patients indicated for CA were included. Blood sampling was performed prior to CA. RNA was isolated from plasma using commercial kits. In the exploration phase, small RNA sequencing was performed in ten AF patients (five with and five without AF recurrence) using Illumina instrument. In the validation phase, levels of selected miRNAs were determined using quantitative reverse transcription polymerase chain reaction (qRT-PCR) in all participants. RESULTS: Altogether, 22 miRNAs were identified as altered between the groups by next-generation sequencing (using the DESeq2 algorithm). Using qRT-PCR, levels of the five most altered miRNAs (miR-190b/206/326/505-5p/1296-5p) were verified in the whole cohort. Plasma levels of hsa-miR-206 were significantly higher in patients with early (within 6 months) AF recurrence and showed an increase of risk recurrence,2.65 times by every increase in its level by 1 unit in the binary logistic regression. CONCLUSION: We have identified a set of 22 plasmatic miRNAs that differ between the patients with and without AF recurrence after CA and confirmed hsa-miR-206 as a novel miRNA associated with early AF recurrence. Results shall be verified in a larger independent cohort.

• MeSH
• biologické markery * krev   MeSH
• fibrilace síní * genetika   krev   diagnóza   chirurgie   MeSH
• katetrizační ablace * škodlivé účinky   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mikro RNA * krev   genetika   MeSH
• prognóza MeSH
• prospektivní studie MeSH
• recidiva * MeSH
• senioři MeSH
• vysoce účinné nukleotidové sekvenování * MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Východiska: Autoimunitní pankreatitida (AIP) je forma chronické pankreatitidy, která se projevuje klinicky obstrukčním ikterem, histologicky infiltrací parenchymu slinivky zánětlivými buňkami vedoucí k chronickému zánětu s fibrotizací a terapeuticky dobrou odpovědí na kortikoterapii. Svými klinickými projevy může připomínat maligní onemocnění, a proto diagnostika bývá obtížná a vyžaduje multidisciplinární tým (gastroenterolog, endoskopista, radiolog, chirurg, patolog). Rozlišujeme dva typy AIP. První typ je asociovaný s elevací sérového IgG4 a systémovými projevy (IgG4 related diseases). Druhý typ bez elevace IgG4 bývá typicky spojován s výskytem idiopatických střevních zánětů, především s ulcerózní kolitidou. K základní léčbě symptomatické AIP patří kortikoterapie v iniciální dávce 0,6–1 mg/kg/den v prvních 2–4 týdnech s následnou postupnou detrakcí z obavy častých relapsů. Chronický zánět, potažmo chronická pankreatitida je dobře známým rizikovým faktorem pro vznik nádorového bujení. Vliv na kancerogenezi u AIP je široce diskutovaný, ale vzhledem k vzácnosti onemocnění a nevelkým počtům studií se odhady rizik liší. Pankreatický karcinom se vyskytuje v naprosté většině u osob s 1. typem autoimunitní pankreatitidy. Může být překvapivé, že zvýšený výskyt malignit u pacientů s AIP se netýkal pouze karcinomu slinivky, ale mnohdy dokonce i častější bylo zastoupení karcinomu extrapankreaticky (rakovina žaludku, plic a prostaty). Uvažuje se i o konceptu, že AIP může vznikat z koexistujících malignit jako paraneoplastický syndrom. Depistáž pacientů s AIP stran možné kancerogeneze by neměla být opomíjena. Cíl: Cílem tohoto sdělení je seznámit čtenáře se vzácnou (autoimunitní) formou chronické pankreatitidy s nutností její depistáže s ohledem na potenciální riziko vzniku malignity.

Background: Autoimmune pancreatitis (AIP) is a form of chronic pancreatitis that presents clinically with obstructive icterus, histologically with infiltration of pancreatic parenchyma by inflammatory cells leading to chronic inflammation with fibrosis, and therapeutically with good response to corticosteroid therapy. Clinically, it may resemble malignant disease, making diagnosis difficult and requiring a multidisciplinary team (gastroenterologist, endoscopist, radiologist, surgeon, pathologist). Two types of AIP are distinguished. Type 1 is associated with elevated serum immunoglobulin IgG4 and systemic manifestations (IgG4 related diseases). Type 2, without IgG4 elevation, is typically associated with the occurrence of idiopathic inflammatory bowel disease, especially ulcerative colitis. The first line treatment of symptomatic AIP is corticotherapy with an initial dose of 0.6–1 mg/kg/day for the first 2–4 weeks, followed by a gradual de-escalation to prevent frequent relapses. Chronic inflammation, or chronic pancreatitis, is a well-known risk factor for the development of malignancy. The association between carcinogenesis and AIP is widely discussed, but due to the rarity of the disease and a small number of studies, risk estimates vary. Pancreatic carcinoma development is most common in patients with type 1 autoimmune pancreatitis. However, it has been observed that the incidence of extra-pancreatic cancer (stomach, lung, and prostate cancer) is often equal or even higher. It is also considered that AIP may develop from coexisting malignancies as a paraneoplastic syndrome. Screening of patients with AIP for potential carcinogenesis should not be overlooked. Purpose: The aim of this review article is to point out a rare (autoimmune) form of chronic pancreatitis with the necessity of follow up with regard to the potential risk of malignancy.

• MeSH
• autoimunitní nemoci * komplikace   terapie   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• endosonografie metody   MeSH
• glukokortikoidy terapeutické užití   MeSH
• IgG4 asociovaná nemoc klasifikace   komplikace   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * etiologie   MeSH
• pankreatitida * diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• rituximab terapeutické užití   MeSH
• terciární prevence metody   MeSH
• životní styl MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Požití korozivní látky představuje potencionálně závažný stav s možným ohrožením života a rozvojem časných i pozdních komplikací. Příznaky a diagnostika: Příznaky u poleptání mohou být různorodé, nespecifické a nevedou ke stanovení diagnózy, nemáme-li údaj o požití nebezpečné látky. Nejprve je nutné zjistit informace o požité látce. Dalším krokem by mělo být vyšetření otorynolaryngologem. Zcela zásadní pro další léčebný postup je provedení flexibilní endoskopie horní části zažívacího traktu. Cílem endoskopického vyšetření je vyhodnotit rozsah změn v jícnu a žaludku. Podle endoskopického nálezu je pak vedena léčba postiženého pacienta. V případě podezření na perforaci musí endoskopii předcházet provedení CT hrudníku a břicha s aplikací kontrastní látky per os. Léčba: V případě přítomnosti závažných respiračních příznaků, edému hrtanu či jeho nekrózy je nutné zajištění dýchacích cest. V léčbě poleptání se uplatňují inhibitory protonové pumpy, antibiotika by měla být použita při perforaci jícnu, ve třetím stadiu poleptání, při aplikaci steroidů a postižení plic. Kortikoidy nejsou jako prevence striktur indikovány, jediná indikace k podání kortikoidů jsou těžké edematózní změny na dýchacích cestách. Způsob výživy nemocného se odvíjí podle endoskopického nálezu. Pacientům s poleptáním I. a II.A stupně podáváme iniciálně tekutou dietu na 48 hod. U pacientů s postižením II.B a III. stupně není možné aplikovat výživu dietou. Je nutné zavést nazoenterální sondu a podávat enterální výživu sondou. Při vzniku perforace GIT je indikováno akutní operační řešení. Mezi pozdní komplikace se řadí především vznik striktur. Závěr: Poleptání jícnu a žaludku se řadí mezi méně častá postižení. Svojí závažností však může pacienta ohrozit na životě či vyvolanými změnami ovlivnit život na dlouhá léta.

Introduction: Ingestion of a corrosive substance is an infrequent but serious condition with a possible threat to life. Symptoms and diagnosis: Clinical symptoms of esophageal burns are non-specific and are determined by the degree and extent of injury Subjective symptoms do not lead to a diagnosis without information of corrosive substance ingestion. It is necessary to define the substance and find out information of its local and systemic toxicity. The next step should be an ENT examination to descibe local extent of corrosive injury in the oral cavity, pharynx and larynx and exclude severe injury and oedema of larynx and urgency of tracheostomy or intubation. A flexible endoscopy of the upper digestive tract is essential for further treatment. The aim of the endoscopic examination is to evaluate the extent of changes in the oesophagus and stomach. If GIT perforation is suspected, CT scan of the thorax and abdomen must precede the endoscopy. Treatment: In the presence of obstructive respiratory symptoms, laryngeal edema or severe burns of the airways is necessary to secure the airways as the first step. Wide-spread antibiotics should be used in the case of perforation of the oesophagus, in the third stage corrosions and in lung involvement. Corticoids are not indicated as a prevention of strictures, the only indication is to reduce oedema of the airways. Patient’s nutrition depends on degree and extent of the injury. Patients with I and II.A degree burns are nourished orally, a liquid diet for 48 hours is recommended. In patients with II.B and III. degree oral intake is excluded and nasoenteral tube is inserted for tube feeding. In case of GIT perforation, an acute surgical procedure is indicated. Stenosis of the oesophagus are frequent and severe long-term consequences of severe corrosions and long-term care and repeated interventions to restore of possibility of oral feeding could be indicated. Conclusion: Oesophageal and stomach burns are less frequent injuries. However, due to its severity, it can endanger patient’s life or its quality for long years. Multidisciplinary approach is essential in corrosive injuries management.

• MeSH
• alkálie škodlivé účinky   MeSH
• chemické popálení * diagnostické zobrazování   etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• endoskopie trávicího systému metody   MeSH
• ezofágus patologie   zranění   MeSH
• kyseliny škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• nekróza chemicky indukované   diagnostické zobrazování   etiologie   MeSH
• prognóza MeSH
• žaludek patologie   zranění   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH