PURPOSE: To analyze the reasons and patient-related and injury-related risk factors for reoperation after surgery for acute subdural hematoma (SDH) and the effects of reoperation on treatment outcome. METHODS: Among adult patients operated on for acute SDH between 2013 and 2017, patients reoperated within 14 days after the primary surgery were identified. In all patients, parameters were identified that related to the patient (age, anticoagulation, antiplatelet, and antiepileptic treatment, and alcohol intoxication), trauma (Glasgow Coma Score, SDH thickness, midline shift, midline shift /hematoma thickness rate, other surgical lesion, primary surgery-trephination, craniotomy, or decompressive craniotomy), and Glasgow Outcome Score (GOS). The reasons for reoperation and intervals between primary surgery and reoperation were studied. RESULTS: Of 86 investigated patients, 24 patients were reoperated (27.9%), with a median interval of 2 days between primary surgery and reoperation. No significant differences in patients and injury-related factors were found between reoperated and non-reoperated patients. The rate of primary craniectomies was higher in non-reoperated patients (P = 0.066). The main indications for reoperation were recurrent /significant residual SDH (10 patients), contralateral SDH (5 patients), and expansive intracerebral hematoma or contusion (5 patients). The final median GOS was 3 in non-reoperated and 1.5 in reoperated patients, with good outcomes in 41.2% of non-reoperated and 16.7% of reoperated patients. CONCLUSIONS: Reoperation after acute SDH surgery is associated with a significantly worse prognosis. Recurrent /significant residual SDH and contralateral SDH are the most frequently found reasons for reoperation. None of the analyzed parameters were significant reoperation predictors.

• MeSH
• Hematoma, Subdural, Acute epidemiology   etiology   surgery   MeSH
• Anticoagulants therapeutic use   MeSH
• Anticonvulsants therapeutic use   MeSH
• Decompressive Craniectomy statistics & numerical data   MeSH
• Adult MeSH
• Epilepsy drug therapy   epidemiology   MeSH
• Glasgow Coma Scale MeSH
• Glasgow Outcome Scale MeSH
• Platelet Aggregation Inhibitors therapeutic use   MeSH
• Craniocerebral Trauma complications   MeSH
• Craniotomy statistics & numerical data   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Neurosurgical Procedures statistics & numerical data   MeSH
• Alcoholic Intoxication epidemiology   MeSH
• Reoperation statistics & numerical data   MeSH
• Risk Factors MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Sex Factors MeSH
• Trephining statistics & numerical data   MeSH
• Age Factors MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

• Keywords
• neurotrumata, kraniotraumata,
• MeSH
• Tertiary Care Centers MeSH
• Decompressive Craniectomy methods   MeSH
• Craniocerebral Trauma diagnosis   surgery   MeSH
• Humans MeSH
• Neurosurgical Procedures statistics & numerical data   MeSH
• Randomized Controlled Trials as Topic MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Editorial MeSH
• Geographicals
• Czech Republic MeSH

OBJECTIVE: Resective surgery is effective in treating drug-resistant focal epilepsy, but it remains unclear whether improved diagnostics influence postsurgical outcomes. Here, we compared practice and outcomes over 2 periods 15 years apart. METHODS: Sixteen European centers retrospectively identified 2 cohorts of children and adults who underwent epilepsy surgery in the period of 1997 to 1998 (n = 562) or 2012 to 2013 (n = 736). Data collected included patient (sex, age) and disease (duration, localization and diagnosis) characteristics, type of surgery, histopathology, Engel postsurgical outcome, and complications, as well as imaging and electrophysiologic tests performed for each case. Postsurgical outcome predictors were included in a multivariate logistic regression to assess the strength of date of surgery as an independent predictor. RESULTS: Over time, the number of operated cases per center increased from a median of 31 to 50 per 2-year period (p = 0.02). Mean disease duration at surgery decreased by 5.2 years (p < 0.001). Overall seizure freedom (Engel class 1) increased from 66.7% to 70.9% (adjusted p = 0.04), despite an increase in complex surgeries (extratemporal and/or MRI negative). Surgeries performed during the later period were 1.34 times (adjusted odds ratio; 95% confidence interval 1.02-1.77) more likely to yield a favorable outcome (Engel class I) than earlier surgeries, and improvement was more marked in extratemporal and MRI-negative temporal epilepsy. The rate of persistent neurologic complications remained stable (4.6%-5.3%, p = 0.7). CONCLUSION: Improvements in European epilepsy surgery over time are modest but significant, including higher surgical volume, shorter disease duration, and improved postsurgical seizure outcomes. Early referral for evaluation is required to continue on this encouraging trend.

• MeSH
• Time Factors MeSH
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Electrophysiological Phenomena MeSH
• Infant MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Young Adult MeSH
• Neurosurgical Procedures statistics & numerical data   MeSH
• Neuroimaging MeSH
• Postoperative Complications epidemiology   MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Drug Resistant Epilepsy epidemiology   surgery   MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Treatment Outcome * MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Infant MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Young Adult MeSH
• Male MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH
• Multicenter Study MeSH
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
• Comparative Study MeSH
• Geographicals
• Europe MeSH

Chirurgická léčba epilepsie představuje významnou terapeutickou alternativu u pacientů s farmakorezistentní epilepsií. Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol se v rámci Centra pro epilepsie Motol zabývá chirurgickou léčbou epilepsie u dětí od roku 2000. K 1. 11. 2017 zde bylo realizováno 263 výkonů u 232 pacientů. V našem článku shrneme základní principy epileptochirurgie, předoperační diagnostiky a představíme výsledky epileptochirurgického programu dětské části Centra pro epilepsie Motol včetně aktuálních trendů. 80,7 % dětí v našem souboru je dva roky po operaci bez záchvatů. Základním předpokladem úspěchu epileptochirurgie zůstává včasné provedení výkonu, které pro dětské pacienty představuje navíc šanci na zachování jejich kognitivního potenciálu.

Surgical treatment of epilepsy represents an important therapeutic option in patients with drug-resistant epilepsy. At Departmentof Paediatric Neurology, Motol Epilepsy Center, 2nd Faculty of Medicine, Charles University in Prague and Motol University Hospitalpaediatric epilepsy surgery has been practiced since 2000. Up to 1st November 2017 263 surgeries in 232 patients have beenperformed. This article aims to summarize essential principles both epilepsy surgery and preoperative diagnostic work-up as wellas results of our paediatric epilepsy surgery programme including recent trends. 80,7 % children in our series are seizure-free at 2year follow-up. Candidates undergoing early surgery have better chance gaining both seizure and AED freedom and (in children)their cognitive potential is more likely to be preserved.

• MeSH
• Child MeSH
• Epilepsy diagnostic imaging   epidemiology   drug therapy   surgery   MeSH
• Spasms, Infantile diagnostic imaging   etiology   surgery   MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Neurosurgical Procedures methods   statistics & numerical data   adverse effects   MeSH
• Neuroimaging methods   statistics & numerical data   adverse effects   MeSH
• Drug Resistant Epilepsy * diagnostic imaging   epidemiology   surgery   MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH

Úvod: Předatestační vzdělávání je zásadní k získání kvalitních znalostí a schopností pro následnou lékařskou praxi. Tradiční vzdělávání je v posledních letech ovlivněno zákony omezujícími počet hodin, které lékař smí pracovat. Zaměřili jsme se na současnou situaci lékařů v neurochirurgické přípravě v ČR. Metodika: V období od 06/2014 do 03/2015 proběhl elektronický průzkum mezi neurochirurgickými rezidenty v Evropě. Odpovědi mladých lékařů z ČR byly porovnány s lékaři ostatních evropských zemí. Regresní model byl použit k analýze efektu velikosti souboru a výsledků průzkumu (např. spokojenost, odpracované hodiny atd.) Výsledky: Celkem bylo k dispozici 532 odpovědí, z ČR 22 (4,14 %). V multivariantní analýze byli lékaři z ČR stejně spokojeni jako ostatní evropští lékaři s klinickým vzděláváním (OR 1,84; 95% CI 0,77–4,43; p = 0,170). Spokojenost s výkony a časem stráveným na operačnímu sále byla nesignifikantně vyšší než ve zbytku Evropy (OR 3,22; 0,72–14.39; p = 0,125). Všichni lékaři v ČR a 88,7 % lékařů z Evropy provedli jako hlavní operatéři nějakou operaci během prvního roku předatestačního vzdělávání (Pearsonův Chi2 test 2,28; p = 0,131). Lékaři z ČR přibližně 4× častěji provedli jako hlavní operatéři intrakraniální operaci během prvních 36 měsíců vzdělávání (OR 3,69; 1,04–13.07; p = 0,042). Lékaři z ČR 52× častěji prováděli ≥ 4 výkony na periferních nervech/měsíc (OR 52,05; 11,46–236,31; p < 0,001), méně často prováděli ≥ 10 trepanačních návrtů (OR 0,13; 0,02–0,97; p = 0,047). Přístup ke kraniálním a spinálním výkonům byl u nich vyrovnaný. Asi Celkem 72 % českých lékařů dodržuje 48h týdenní pracovní limit („European Working Time Directive 2003/88/EC”), což je častěji než ve zbytku Evropy (OR 0,26; 0,09–0,75; p = 0,013). Závěry: Většina teoretických i praktických aspektů neurochirurgického vzdělávání je hodnocena lékaři z ČR stejně jako lékaři ze zbytku Evropy. Mladí lékaři z ČR častěji dodržují 48h pracovní týden.

Introduction: Resident training is essential to be able to offer high-quality medical care. Neurosurgical training in its traditional form is currently challenged by law-enforced working hour restrictions and general re-structuring within Europe. We aimed to evaluate the current situation of resident training in the Czech Republic. Methods: An electronic survey was sent to European neurosurgical trainees between 06/2014 and 03/2015. The responses of Czech trainees were compared to those of trainees from other European countries. Logistic regression analysis was used to assess the effect size of the relationship between a trainee from the Czech Republic and the outcomes (e. g. satisfaction, working time). Results: Of n = 532 responses, 22 were from Czech trainees (4.14%). In a multivariate analysis, Czech trainees were as likely as non-Czech European trainees to be satisfied with clinical lectures given at their teaching facility (OR 1.84; 95% CI 0.77–4.43; p = 0.170). The satisfaction rate with hands-on operating room exposure was nonsignificantly higher than in other European countries (OR 3.22; 0.72–14.39; p = 0.125). Approximately 100% of Czech trainees vs. 88.7% of trainees from other European countries performed a surgical procedure as the primary surgeon within the first year of training (Pearson Chi2 test 2.28; p = 0.131). They were about 4-times as likely to begin with their own cranial cases within 36 months of training (OR 3.69; 1.04–13.07; p = 0.042). Czech trainees were 52-times as likely to perform on average ≥ 4 peripheral nerve interventions per month (OR 52.05; 11.46–236.31; p < 0.001), but less likely to operate ≥ 10 burr hole trepanations (OR 0.13; 0.02–0.97; p = 0.047) and the exposure was balanced regarding craniotomies and spine procedures. About 72% of Czech trainees adhered to the weekly limit of 48 h as requested from the European Working Time Directive 2003/88/EC, and this was better than the international comparison (OR 0.26; 0.09–0.75; p = 0.013). Conclusion: Most theoretical and practical aspects of neurosurgical training are rated similarly by Czech trainees when compared to the situation of trainees from other European countries. They adhered better to the 48 h week as requested by the European WTD 2003/88/EC.

• MeSH
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Multivariate Analysis MeSH
• Neurosurgical Procedures statistics & numerical data   education   MeSH
• Neurosurgery * education   MeSH
• Job Satisfaction MeSH
• Workload MeSH
• Surveys and Questionnaires MeSH
• Education, Medical, Graduate * MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
• Comparative Study MeSH
• Geographicals
• Czech Republic MeSH
• Europe MeSH

Gliomy limbického a paralimbického systému představují anatomicky a tím pádem i operačními přístupy unikátní skupinu mozkových nádorů. Mikrochirurgie v kombinaci s moderními peri­operačními postupy zvyšuje šance na radikální odstranění těchto gliomů. Z hlediska lokalizace je dělíme do tří základních skupin: 1. gliomy inzuly, 2. amygdalohippokampálního komplexu a 3. cingula. V minimonografii se věnujeme anatomii i funkci limbického a paralimbického systému a v návaznosti na ni představujeme ucelený pohled na jednotlivé neurochirurgické přístupy k těmto oblastem. Maximální resekce za zachování funkční integrity mozku je předpokladem následné smysluplné onkologické léčby. Taktéž prezentujeme výsledky operací našeho pracoviště ve smyslu morbidity a radikality za posledních sedm let.

Limbic and paralimbic gliomas represent a unique group of brain tumors both from an anatomic and surgical point of view. Microsurgery, together with modern perioperative procedures, enables a wider extent of resection of these gliomas. Based on localization, we divide gliomas into three basic groups: 1. insular, 2. amygdalohippocampal complex and 3. cingulum gliomas. In our review, we describe the anatomy and function of the limbic and paralimbic system and in relation to that, we present a description of the specific neurosurgical approaches to these regions. Maximal resection with brain function preservation represents the basis for subsequent oncologic therapy. We also present the surgical results of our department in the last seven years with regard to morbidity and radicality. Key words: limbic system – insula – hippocampus – cingulum – glioma – resection The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manu­script met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

• Keywords
• inzula, cingulum,
• MeSH
• Amygdala anatomy & histology   physiology   surgery   MeSH
• Gyrus Cinguli anatomy & histology   physiology   surgery   MeSH
• Adult MeSH
• Glioma * surgery   MeSH
• Hippocampus anatomy & histology   physiology   surgery   pathology   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Limbic Lobe anatomy & histology   physiology   surgery   MeSH
• Limbic System * anatomy & histology   physiology   surgery   pathology   MeSH
• Microsurgery methods   statistics & numerical data   adverse effects   MeSH
• Young Adult MeSH
• Brain Neoplasms surgery   pathology   MeSH
• Neurosurgical Procedures * methods   statistics & numerical data   adverse effects   MeSH
• Postoperative Complications MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Aged MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Young Adult MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH

Úvod: Kompletní resekce je obecně uznávaný standard léčby GII ependymomů IV. komory u dospělých, zatímco role adjuvantní radioterapie zůstává nejistá. Účelem předkládané studie je zhodnotit lokální kontrolu onemocnění a klinický stav pacientů s tímto onemocněním po chirurgické terapii. Materiál a metody: Retrospektivně jsme zhodnotili 15 pacientů (sedm mužů a osm žen) s histologicky verifikovaným GII ependymomem IV. komory v časovém období leden 2001–prosinec 2011. Výsledky: Kompletní resekce tumoru byla dosažena u 12 pacientů, u žádného z nich nebyla indikována adjuvantní radioterapie. Medián dalšího sledování byl 51 měsíců (min.–max.; 11–123 měsíců). Ke grafické recidivě došlo u jednoho pacienta, ten byl reoperován s časovým odstupem 51 měsíců od prvního zákroku. Nový neurologický deficit po operaci byl zaznamenán ve dvou případech. U dvou ze tří pacientů po subtotální resekci došlo ke grafické progresi rezidua po 11 a 16 měsících od první operace, jeden z nich byl reoperován s odstupem 27 měsíců. Adjuvantní radioterapie byla indikována u obou pacientů po reoperaci. Závěr: Dle našich dat je kompletní resekce efektivní a bezpečná léčba GII ependymomů IV. komory u dospělých. Následná radioterapie by měla být rezervována pro případy subtotální resekce s následnou progresí rezidua tumoru a reoperace.

Introduction: Surgical resection is a generally accepted standard treatment modality in GII posterior fossa ependymomas in adults, while the role of adjuvant radiotherapy remains unclear. The purpose of this study was to evaluate local control of tumor growth and clinical outcome of patients after surgical treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Material and methods: We conducted a retrospective study of 15 adult patients (seven males and eight females) with histologically confirmed GII fourth ventricular ependymoma between January 2001 and December 2011. Results: Gross total resection was achieved in 12 patients, none of them received adjuvant treatment after the initial surgery. Median follow-up after GTR was 51 months (min. – max.; 11–123 months). One patient showed radiographic signs of tumor recurrence and was re-operated 51 months after the initial surgery. Remaining patients were without any signs of tumor recurrence. After the surgery, a new neurological deficit occurred in two patients. Two of the three patients after subtotal tumor resection showed residual mass progression after 11 and 16 months postoperatively, one of them was re-operated 27 months after the initial surgery. Adjuvant radiotherapy was indicated in both re-operated patients. Conclusion: According to our data, gross total resection is effective and safe treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Adjuvant radiotherapy should be reserved for the cases where complete removal of tumor mass is not possible and residual tumor is growing, or after repeated resection. Key words: ependymoma – adult – fourth ventricle – posterior fossa surgery – survival recurrence – radiotherapy The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

• MeSH
• Radiotherapy, Adjuvant statistics & numerical data   MeSH
• Survival Analysis MeSH
• Fourth Ventricle * surgery   MeSH
• Adult MeSH
• Ependymoma * surgery   mortality   radiotherapy   MeSH
• Infratentorial Neoplasms * surgery   mortality   radiotherapy   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Neoplasm Recurrence, Local surgery   mortality   radiotherapy   MeSH
• Brain Neoplasms surgery   mortality   radiotherapy   MeSH
• Neurosurgical Procedures methods   mortality   statistics & numerical data   MeSH
• Intraoperative Complications MeSH
• Postoperative Complications MeSH
• Disease-Free Survival MeSH
• Reoperation statistics & numerical data   MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Neoplasm, Residual surgery   radiotherapy   MeSH
• Aged MeSH
• Neoplasm Grading MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH

Cíl: V retrospektivní studii u pacientů s cervikální myelopatií byl sledován vzájemný vztah lokalizace míšní léze hodnocené pomocí evokovaných potenciálů a operačního přístupu a jejich vliv na objektivní pooperační stav pacienta. Metodika: Do studie bylo v letech 2006 až 2010 zařazeno 65 pacientů indikovaných k operaci s klinickými a grafickými známkami cervikální myelopatie. Operace byla provedena předním (anterior – A) či zadním (posterior – P) přístupem. Pacienti byli před operací, 12 a 24 měsíců po operaci hodnoceni pomocí Nurickovy škály a mJOA skóre. Dále byli předoperačně vyšetřeni baterií evokovaných potenciálů (EP) – somatosenzorický evokovaný potenciál (SEP) a motorický evokovaný potenciál (MEP). Na základě EP bylo určeno dominantní míšní postižení A – anterior (maximum změn na MEP), P – posterior (maximum změn na SEP). Celý soubor byl pak na základě členění pomocí EP a operačního přístupu rozdělen do 4 skupin: Aa, Ap, Pa, Pp. Výsledky jednotlivých vyšetření byly porovnávány uvnitř skupin a mezi skupinami. Výsledky: Dominantní míšní postižení ventrálně (MEP) bylo u 30 pacientů, dorzálně (SEP) u 35 pacientů. Ventrální operační přístup byl indikován u 43 pacientů, dorzální u 22 pacientů. Nebyla nalezena shoda mezi předoperačním grafickým útlakem míchy zpředu na MR a alterací MEP, resp. grafickým útlakem zezadu a alterací SEP. Objektivní pooperační zlepšení hodnocené parametrem mJOA skóre bylo registrováno u všech čtyř skupin. Statisticky významné zlepšení zaznamenáno pouze u skupin předních přístupů. Celkově bylo zlepšení zaznamenáno u 65 % pacientů ve studii, u zbylých 35 % zůstal klinický stav stacionární. Závěr: Výsledky studie nepotvrdily přínos volby operačního přístupu (přední vs. zadní) na základě lokalizace dominující míšní patologie, hodnocené dle výsledků EP. Statisticky významné zlepšení objektivního nálezu bylo zaznamenáno pouze u skupin předních přístupů.

Objective: In this retrospective study we outline the relationship between a chosen surgical approach as it relates to the localization of spinal cord lesion assessed by the use of evoked potentials and the effect of this approach on the postoperative state of patients with cervical spondylotic myelopathy. Methodology: The study, from 2006 to 2010, comprised 65 patients with clinical signs of cervical myelopathy. These patients had been indicated for surgery, which subsequently was performed by using either the anterior – A or posterior – P approach. The patients were assessed using Nurick and mJOA scores before surgery, then at 12, 24 months after surgery. In addition, they were preoperatively examined with a battery of evoked potentials (EP) – somatosensory evoked potential (SEP) and motor evoked potential (MEP) tests. Based on EP, principal spinal cord disability was determined: A – anterior (maximum changes in MEP), P – posterior (maximum change in SEP). The entire group was, on the basis of EP partitioning and the surgical approach used, divided into four groups: Aa, Ap, Pa, Pp. The results of individual examinations were compared within groups and in between groups. Results: Objective postoperative improvement mJOA score was found in all four groups. Statistically significant improvement was, however, detected only in the groups of anterior approaches regardless of the primacy of SEP or MEP lesion (Aa: p = 0.011, Ap: p = 0.005). Overall mJOA improvement was revealed in 65 % patients in this study. Conclusion: Objectively significant postoperative improvements were achieved with anterior approaches, regardless of the fact whether the dominant spinal cord pathology was located ventrally or dorsally. As a result of this study, there seems to be no benefit to choosing a surgical approach based on the localization of dominant spinal cord pathology assesses by EP. Key words: spondylotic cervical myelopathy – motor evoked potentials – somatosensory evoked potentials – surgical decompression The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manu­script met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

• Keywords
• dekompresní operace,
• MeSH
• Decompression, Surgical methods   statistics & numerical data   MeSH
• Adult MeSH
• Electromyography MeSH
• Spinal Cord Compression diagnosis   surgery   MeSH
• Muscle, Skeletal innervation   physiopathology   MeSH
• Cervical Vertebrae * surgery   MeSH
• Laminectomy methods   statistics & numerical data   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Magnetic Resonance Imaging MeSH
• Evoked Potentials, Motor MeSH
• Spinal Cord Diseases * diagnosis   surgery   MeSH
• Neurosurgical Procedures methods   statistics & numerical data   MeSH
• Recovery of Function MeSH
• Postoperative Complications * MeSH
• Prognosis MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Evoked Potentials, Somatosensory MeSH
• Spondylolysis surgery   MeSH
• Severity of Illness Index MeSH
• Transcranial Magnetic Stimulation MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH

Úvod: Cílem práce je prezentace metody kostní fúze založené na oboustranné vnitřní artrodéze meziobratlových kloubů (nitrokloubní) lumbosakrální (LS) páteře při nestabilitě páteřního segmentu. Materiál a metodika: K operaci byli indikováni pacienti s degenerativními změnami páteře provázenými nestabilitou. Pacienti měli před operací vyšetřeny VAS (Visual Analogue Scale), ODI (Oswestry Disability Index), statické a dynamické skiagramy a magnetickou rezonanci LS páteře. Dekomprese nervových struktur byla provedena laminektomií, kdy kortikospongiózní štěpy z odstraněného obratlového oblouku byly po odfrézování kloubních chrupavek vloženy dovnitř štěrbin meziobratlových kloubů. Zároveň byla zajištěna stabilita segmentu transpedikulární (TP) fixací šrouby. Soubor tvořilo 17 pacientů (průměrný věk 66 let) s minimální dobou sledování 2 let. Jeden rok po operaci byly zhodnoceny VAS, ODI, zlepšení chůze, klinické výsledky podle Odomových kritérií, operační komplikace, stabilita páteře a míra nitrokloubní artrodézy pomocí CT (Computed Tomography). Výsledky: VAS pro lumbago se snížil z průměrné předoperační hodnoty 6,8 na 1,5, a to znamenalo zlepšení o 77,4 %. VAS pro kořenové bolesti se snížil z průměrné předoperační hodnoty 6,3 na 1,6, a to znamenalo zlepšení o 74,6 %. ODI se z průměru 52,1 před operací snížil na 23,4, a to znamenalo zlepšení o 55,1 %. Podle Odomových kritérií bylo jeden rok po operaci hodnoceno jako vynikající (excellent) 10 pacientů a jako dobrý (good) 7 nemocných. Kostní fúze a stabilita podle CT a dynamických skiagramů byla jeden rok po operaci prokázána u všech operovaných (100 %). Rozsah – plocha nitrokloubní artrodézy podle CT dosáhla v průměru 89 %. Délka chůze se zlepšila u všech nemocných, operační komplikace nebyly žádné. Závěr: Nitrokloubní artrodéza LS páteře byla pomocí CT vyšetření prokázána v průběhu jednoho roku ve 100 % případů. Po současné dekompresi laminektomií, TP fixaci a nitrokloubní artrodéze nestabilních segmentů LS páteře nastalo zmírnění lumbaga o 77 %, kořenových bolestí o 75 % a funkční zlepšení o 55 % ve srovnání s předoperačním stavem. Metodu považuje autor za bezpečnou a levnou a přitom dostatečně efektivní ve vybraných indikacích degenerativního onemocnění LS páteře.

Introduction: The aim of this study is the presentation of surgical treatment of the unstable lumbosacral (LS) spine using the bilateral intraarticular facet fusion. Material and methods: For surgical treatment patients were indicated with the degenerative instability of LS spine. We examined VAS (Visual Analogue Scale), ODI (Oswestry Disability Index), static and dynamic skiagrams and magnetic resonance imaging before surgery. Laminectomy for the decompression of the spinal stenosis and a transpedicular (TP) fixation were performed. Corticospongious bone chips from lamina were inserted into the intraarticular caves after the drilling of the facet cartilages. The study group consisted of 17 patients (the average age of 66 years), with a minimal follow-up of two years. One year after the surgery, we evaluated VAS, ODI, the improvement of walking distance, Odom criteria, complications, the stability of the spinal segment and the extent of the intraarticular fusion using Computed Tomography (CT). Results: VAS for the axial pain was decreased from 6.8 (in average) before surgery to 1.5 (in average) after one year; the improvement was by 77.4%. VAS for the radicular pain was decreased from 6.3 (in average) before surgery to 1.6 (in average) one year after surgery; the improvement was by 74.6%. ODI was decreased from 52.1 (in average) before surgery to 23.4 (in average) one year after surgery; the improvement was by 55.1%. According to Odom criteria we evaluated 10 patients as excellent and 7 patients as good one year after surgery. The bone intraarticular fusion and the stability of the spinal segment according to CT scans and dynamic skiagrams were concluded in all patients (100%). The extent of the intraarticular fusion (facet area) according to CT scans was 89% in average. All patients improved their walking distance and there were no surgical complications. Conclusion: The intraarticular arthrodesis of LS spine was concluded in all (100%) patients during one year after surgery. After the concomitant laminectomy, the TP fixation and the intraarticular fusion of the unstable segment of LS spine we observed a decrease of the axial pain by 77%, the radicular pain by 75% and the improvement of functional ability by 55% in comparison to the status before surgery. According to the author this surgical method is safe, cheep, and effective in certain indications of degenerative disease of LS spine, at the same time.

• Keywords
• lumbosakrální páteř, transpedikulární fixace,
• MeSH
• Lumbar Vertebrae surgery   physiopathology   MeSH
• Gait MeSH
• Spinal Fusion * methods   statistics & numerical data   MeSH
• Bone Screws MeSH
• Laminectomy methods   statistics & numerical data   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Low Back Pain surgery   MeSH
• Lumbosacral Region * surgery   MeSH
• Pain Measurement MeSH
• Joint Instability * surgery   MeSH
• Neurosurgical Procedures statistics & numerical data   MeSH
• Tomography, X-Ray Computed MeSH
• Prospective Studies MeSH
• Aged MeSH
• Spondylolisthesis surgery   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH

Úvod: Vyšší věk je uváděn jako významný negativní faktor ovlivňující výsledný funkční stav po kraniocerebrálním poranění. Podobně je možné horší prognózu předpokládat u zraněných s mozkovou kontuzí, vyžadující operaci pro expanzivní chování. Jednoznačný negativní vliv alkoholové intoxikace při úraze není literárními daty potvrzen. Cílem práce je analýza vlivu těchto faktorů na výsledek léčby zraněných operovaných pro kraniocerebrální poranění. Materiál a metodika: Ve skupině 246 zraněných (201 mužů, 45 žen), operovaných v letech 2007–2011 pro kraniocerebrální poranění autoři sledovali vliv věku (pod 60 let 145 zraněných, nad 60 let 101 zraněných), alkoholové intoxikace při vzniku poranění (hladina alkoholu nad 1 promile – nejčastěji pomocí osmolarity a klinické známky ebriety) a významného kontuzního ložiska s nutností operačního výkonu na prognózu zraněného hodnocenou pomocí Glasgow Outcome Scale. Výsledky: Ve skupině ve věku pod 60 let bylo při úrazu pod vlivem alkoholu 54,1 % zraněných a nad 60 let věku byl tento podíl 35,7 %. Četnost expanzivně se chovajících kontuzí byla vyšší u zraněných s alkoholovou intoxikací a ve věku nad 60 let. Statistická analýza vztahu prognózy k věku prokázala statisticky významně horší výsledek ve skupině ve věku nad 60 let, který byl průkazný i v podskupině zraněných bez vlivu alkoholu. Statisticky významný rozdíl v prognóze mezi skupinou zraněných pod vlivem a bez vlivu alkoholu nebyl prokázán. Přítomnost významného kontuzního ložiska ovlivňovala prognózu ve skupině zraněných mladších 60 let. Závěr: Výsledky prokazují významný vliv věku na výsledek terapie zraněných operovaných pro kraniocerebrální poranění. Vliv intoxikace alkoholem při vzniku poranění na prognózu nebyl prokázán. Klíčová slova: kraniocerebrální poranění – kontuze mozku – ebrietas

Introduction: Advanced age is reported to be an important negative prognostic factor for the final functional outcome in patients after craniocerebral injury. Worse prognosis can also be expected in the presence of significant brain contusion, requiring surgical treatment because of expansive behaviour. Definite adverse influence of alcohol intoxication at the time of injury has not been proven by current literature data. The aim of the study is to analyse the importance of the above mentioned factors for the treatment outcome in patients operated on for craniocerebral injury. Material and methods: In the group of 246 patients with craniocerebral injury operated on between 2007 and 2011, the authors focused on the influence of age (145 patients < 60 years, 101 patients > 60 years), alcohol intoxication at the moment of injury (blood alcohol level over 0.1% based mainly on serum osmolarity plus clinical signs of alcohol intoxication) and the presence of brain contusion requiring surgical decompression on the final clinical outcome (using the Glasgow Outcome Scale). Results: 54.1% of patients under 60 years of age were alcohol-intoxicated at the moment of injury. The incidence of alcohol intoxication in patients older than 60 years was 35.7%. The incidence of expansive brain contusions requiring surgical decompression was higher in patients older than 60 years and patients with alcohol intoxication. Statistical analysis of prognosis as related to age has shown significantly worse prognosis in patients older than 60 years. The difference was also significant in the subgroup of non-intoxicated patients. Statistical analysis did not show worse prognosis in alcohol-intoxicated patients. The presence of significant contusions influenced the injury prognosis only in patients younger than 60 years. Conclusion: The impact of age on the final treatment outcome in patients with craniocerebral injury was proven. The study did not show significant deleterious effect of alcohol intoxication at the time of injury on the final outcome. Key words: craniocerebral injury – brain contusion – alcohol intoxication

• Keywords
• kraniocerebrální poranění, ebrietas,
• MeSH
• Adult MeSH
• Ethanol blood   MeSH
• Glasgow Outcome Scale statistics & numerical data   MeSH
• Brain Contusion MeSH
• Craniocerebral Trauma * epidemiology   surgery   classification   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Neurosurgical Procedures statistics & numerical data   MeSH
• Alcoholic Intoxication * epidemiology   complications   blood   MeSH
• Prognosis MeSH
• Reoperation statistics & numerical data   MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Risk Factors MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Statistics as Topic MeSH
• Age Factors * MeSH
• Age Distribution MeSH
• Check Tag
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged, 80 and over MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH