Prezentovaná kazuistika se zabývá léčbou pacientky s recidivou ovariálního karcinomu a současně zjištěnou tuberkulózou plic. Případ demonstruje možnost užití inhibitoru PARP (po[y(ADP-ribóza) poiymerázy) v kombinaci s antituberkulózní léčbou a upozorňuje na důležitost zhodnocení farmakologických interakcí.

The presented case report deals with the treatment of a patient with recurrent ovarian cancer and concurrently diagnosed pulmonary tuberculosis. The case demonstrates the possibility of using a PARP inhibitor in combination with antituberculosis treatment and highlights the importance of evaluating pharmacological interactions.

Hormonálně dependentní HER2 negativní karcinom prsu je nejčastějším podtypem tohoto onemocnění. Kombinace hormonální léčby s inhibitory cyklin-dependentních kináz 4 a 6 (CDK 4/6) je v případě metastazujícího onemocnění jednoznačně preferovaným postupem v iniciálních fázích terapie, a to jak u premenopauzálních, tak postmenopauzálních pacientek. Díky této terapii došlo k výraznému zlepšení prognózy pacientek, a to jak ve smyslu prodloužení doby bez známek progrese onemocnění, tak celkového přežívání. Charakteristiky a chování onemocnění u premenopauzálních pacientek se liší od profilu onemocnění u pacientek postmenopauzálních; častěji se jedná o agresivnější onemocnění (vyšší proliferace, nižní exprese hormonálních receptorů, vyšší nádorový grade) s postižením viscerálních orgánů a s výraznějšími symptomy onemocnění. I v těchto případech je preferována kombinace hormonální léčby s inhibitory CDK 4/6 před chemoterapií. Předkládáme kazuistiku mladé premenopauzální pacientky s metastazujícím karcinomem prsu s postižením plic, hrudní dutiny a skeletu, s iniciálně výrazně symptomatickým a agresivním onemocněním, u které bylo dosaženo pomocí kombinace inhibitoru aromatázy a ribociklibu rychlé a dlouhodobé stabilizace onemocnění s výrazným zlepšením kvality života.

Hormone-dependent HER2-negative breast cancer is the most common subtype of this disease. Combination of hormonal therapy with cyclin-dependent kinase 4 and 6 (CDK 4/6) inhibitors is clearly the preferred approach for metastatic disease in the initial phases of therapy in both premenopausal and postmenopausal patients. This therapy has significantly improved the prognosis of patients, both in terms of prolonged progression-free survival and overall survival. The characteristics and behavior of the disease in premenopausal patients differ from the disease profile in postmenopausal patients; more often it is a more aggressive disease (higher proliferation, lower hormone receptor expression, higher tumor grade) with visceral involvement and more pronounced symptoms. Even in these cases, the combination of hormonal therapy with CDK 4/6 inhibitors is preferred over chemotherapy. We present a case report of a young premenopausal patient with metastatic breast cancer involving the lung, thoracic cavity and skeleton, with initially highly symptomatic and aggressive disease, in whom a combination of aromatase inhibitor and ribociclib achieved rapid and long-term disease stabilization with significant improvement in quality of life.

Kazuistika popisuje případ mladého pacienta s lokálně pokročilým inoperabiLním karcinomem rekta, kterého jsme po selhání několika režimů systémové léčby i radioterapie po dobu 14 měsíců léčili trifluridin/tipiraciLem (Lonsurf) s výborným výsledkem. Pacient je nyní bez známek generalizace základního onemocnění, progrese je pouze lokální. Nyní je zažádáno u zdravotní pojišťovny o schválení regorafenibu.

This case report describes a young patient with locally advanced inoperable rectal cancer who was treated with trifluridine/tipiracil (Lonsurf) for 14 months with excellent results after failure of several systemic and radiotherapy regimens. The patient is now without signs of generalization of the underlying disease, progression is only local. An application has now been made to the health insurance company for approval of regorafenib.

Osimertinib, inhibitor mutované tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) 3. generace, je dobře etablovaný účinný lék s příznivým profilem toxicity. Mutace genu pro EGFR se u neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic ve středoevropských podmínkách vyskytují zhruba v 10 % případů. Medián celkového přežití při terapii osimertinibem dosahuje 38,6 měsíce.1 Celkové přežití nemocného ale může být limitováno i interními komorbiditami. Prezentujeme případ pacienta vyššího věku, u kterého osimertinib a péče o komorbidity vedlo k výraznému prodloužení přežití.

Osimertinib is a third-generation epidermal growth factor receptor (EGFR) mutated tyrosine kinase inhibitor, it is a well-established, effective drug with favorable toxicity profile. EGFR gene mutations in non-small-cell lung carcinoma occur in about 10% in central Europe. Median overall survival of osimertinib reaches 38.6 months. However, the patient’s overall survival can be also limited by internal comorbidities. We present a case of an elderly patient, in whom osimertinib and our healthcare of his comorbidities led to a significant prolongation of survival.

Prezentujeme kazuistiku 70Leté ženy s primárně metastazujícím karcinomem hlavy pankreatu předléčeným režimem gemcitabin + nab-paklitaxel (Gem/Nab-P) v 1. Linii, u které bylo dosaženo již dvouleté stabilizace nálezu s velmi dobrou kvalitou života při podávání pegylovaného liposomálního irinotekanu + 5-fluorouraciLu + leukovorinu (nal-IRI + 5-FU/LV) ve 2. linii Léčby. Jde o terapeutickou sekvenci doporučenou všemi stěžejními standardy (ESMO, NCCN, ASCO, ČOS),1-4 která vychází i z výsledků studie GENERATE.5 Tato studie přímo porovnávala Gem/Nab-P s režimem mFOLFIRINOX u nepředléčených pacientů s metastazujícím duktálním karcinomem pankreatu a prokázala významně delší celkové přežití a vyšší podlí léčebných odpovědí u pacientů v rameni Gem/Nab-P při nižší incidenci nehematologické toxicity. Rakouská práce potvrdila účinnost a snášenlivost Gem/Nab-P u pacientů s metastazujícím duktálním karcinomem pankreatu mladších i starších 70 let v reálné praxi,6 což podporuje volbu tohoto režimu u popisované pacientky. Po selhání Gem/Nab-P Lze ve 2. Linii využít nal-IRI + 5-FU/LV, což je kombinace, která v porovnání s 5-FU/LV prodloužila ve studii III. fáze NAPOLI-1 medián celkového přežití ze 4,2 na 6,1 měsíce.7

We present a case report of a 70-year-old woman with primary metastatic pancreatic head carcinoma treated with gemcitabine + nab-paclitaxel (Gem/Nab-P) in the first line, who achieved a 2-year stabilization of the disease with a very good quality of life with pegylated liposomal irinotecan + 5-fluorouracil + leucovorin (nal-IRI + 5-FU/LV) in the second line of treatment. This is the therapeutic sequence recommended by all major standards (ESMO, NCCN, ASCO, COS),1-4 which is also based on the results of the GENERATE trial.5 This study directly compared Gem/Nab-P with the mFOLFIRINOX regimen in untreated patients with metastatic pancreatic ductal carcinoma and demonstrated significantly longer overall survival and a higher treatment response rate in the Gem/Nab-P arm with a lower incidence of non-hematologic toxicity. An Austrian study confirmed the efficacy and tolerability of Gem/Nab-P in patients with metastatic pancreatic ductal carcinoma younger and older than 70 years in real-world practice,6 supporting the choice of this regimen in the patient described here. After Gem/Nab-P failure, nal-IRI + 5-FU/LV can be used in the second line setting, a combination that extended median overall survival from 4.2 to 6.1 months compared with 5-FU/LV in the phase III NAPOLI-1 trial.7

Předložená kazuistika popisuje případ pacientky s vysoce rizikovým, BRAF V600E mutovaným maligním melanomem, u které i přes adjuvantní cílenou terapii dabrafenibem plus trametinibem došlo po 9 měsících po dokončení léčby k rozvoji plicního relapsu. Následná systémová léčba cílenou terapií enkorafenibem plus binimetinibem navodila po 9 měsících kompletní remisi, avšak za dalších 18 měsíců došlo k rychlé progresi onemocnění s rozvojem mozkových metastáz a úmrtí pacientky.

The presented case report describes the case of a patient with high-risk, BRAF V600E mutated malignant melanoma, who, despite adjuvant targeted therapy with dabrafenib plus trametinib, developed a pulmonary relapse 9 months after the completion of treatment. Subsequent systemic treatment with targeted therapy with encorafenib plus binimetinib induced a complete remission after 9 months, but over the next 18 months, the disease rapidly progressed with the development of brain metastases and the patient’s death.

Nemelanomové maligní nádory kůže jsou nejčastějšími malignitami dospělých, v roce 2023 jich v České republice bylo diagnostikováno kolem 24 000. Naprostou většinu z nich tvoří pomalu rostoucí bazaliomy kůže, které se vyskytují hlavně u lidí vyššího věku a jsou většinou řešitelné chirurgicky či radioterapií s velmi dobrým terapeutickým efektem. Menší část těchto onemocnění tvoří spinocelulární karcinomy, mezi nimi pak horší prognózu mají rychle rostoucí a časně metastazující tumory kůže obličeje, ušních boltců a vlasaté části hlavy. Terapeuticky tyto tumory představují mnohdy vážný problém, v důsledku progrese nádoru do hloubky a široko do okolí je nutno volit v chirurgické léčbě rozsáhlé mutilující výkony, po kterých často dochází k lokálním časným relapsům. Z pohledu radiačního onkologa je v kurativní léčbě nutno volit vysoké dávky záření dosahující 70 Gy a radioterapie mívá u těchto tumorů často (zvláště u nádorů velkého rozsahu) pouze paliativní efekt. Chemosenzitivita těchto nádorů je nízká a cytostatická chemoterapie může mít pouze omezený paliativní efekt. Po objevu imunoterapie se i pro pacienty s tímto typem onemocnění objevuje nová naděje s možností dosažení významné léčebné odpovědi. Mezi checkpoint inhibitory vůči PD-1/PD-L-1 patří i cemiplimab – monoklonální protilátka IgG4, která prokázala v klinických studiích významný terapeutický efekt právě u kožních spinocelulárních karcinomů, kde chirurgická a radiační léčba selhala či nemohla být pro rozsah a dynamiku nádorového růstu použita. V následujících kazuistikách prezentujeme léčbu u pacientů s kožními rychle progredujícími spinocelulárními tumory. Dvě kazuistiky s výborným efektem imunoterapie a jednu, kde se potvrzuje, že ani imunoterapie nemá 100% účinek a jak mutilující lokálně progredující kožní nádor může být.

Non-melanoma malignant skin tumors are the most common malignancies in adult, around 24,000 of them were diagnosed in Czech Republic in 2023. The vast majority of them are slow-growing basal cell carcinomas of the skin, which occur mainly in older people and can usually be solved by surgery or radiotherapy with very good therapeutic effect. A smaller part of these diseases are squamous cell carcinomas, and among them, fast-growing and early metastasizing tumors of the skin of the face, earlobes and the hairy part of the head have a worse prognosis. Therapeutically, these tumors often represent a serious problem, due to the progression of the tumor deep and wide into the surrounding area, it is necessary to opt for extensive mutilating procedures in surgical treatment, after which local early relapses often occur. From the point of view of a radiation oncologist, it is necessary to choose high doses of radiation reaching 70 Gy in curative treatment, and radiotherapy often has only a palliative effect in these tumors (especially in large tumors). The chemosensitivity of these tumors is low and cytostatic chemotherapy can only have a limited palliative effect. After the discovery of immunotherapy, there is new hope for patients with this type of disease, with the possibility of achieving a significant therapeutic response. Antibodies inhibiting PD-1/PDL-1 check point also include cemiplimab - an IgG4 monoclonal antibody, which has demonstrated a significant therapeutic effect in clinical studies precisely in cutaneous squamous cell carcinomas, where surgical and radiation treatment has failed or could not be used due to the extent and dynamics of tumor growth. In the following case reports, we present the treatment of patients with rapidly progressing cutaneous squamous cell tumors. 2 case studies with an excellent effect of immunotherapy and one where it is confirmed that even immunotherapy does not have a 100% effect and how mutilating a locally progressing skin tumor can be.

Polycytemia vera je klinickou podjednotkou Ph-negativních myeloproliferací. Polycytemie má sice lepší prognózu než primární myelofibróza, ale zhoršuje významně kvalitu života, zvyšuje infekční a onkologické riziko a pacienty ohrožuje zejména závažnými trombotickými komplikacemi: například hlubokou žilní trombózou, plicní embolií, trombózami v abdominální oblasti, trombózou portální žíly, linenálních či hepatálních žil (Buddův-Chiariho syndrom) a trombózou žilních splavů v centrálním nervovém systému. Tyto trombotické příhody mohou být fatální. U rizikových pacientů je tedy nutné včas zahájit cytoredukční terapii s cílem minimalizovat symptomy onemocnění, zabránit progresi onemocnění, snížit riziko trombotických komplikací a transformaci do primární myelofibrózy či akutní hemoblastózy. Léčba interferony dokáže podle výsledků dosavadních studií ovlivnit podstatu onemocnění snížením alelické nálože mutace JAK2 V617F. Tato kazuistika demonstruje úspěšnou a velmi dobře tolerovanou Léčbu ropeginterferonem aLfa-2b s dosažením hematologické remise bez nutnosti hemodiluce, bez trombotických komplikací, a umožňující i po určité době snížení dávek ropeginterferonu a lfa -2 b vlivem snížení aktivity onemocnění.

Polycythemia vera is a clinical subset of Ph negative myeloproliferations. Polycythemia vera has a relatively good prognosis, in contrast to primary myelofibrosis. However, it worsens the quality of life, increases the risk of infection and oncology, and especially threatens patients with serious thrombotic complications: for example, deep vein thrombosis, pulmonary embolism, thrombosis in the abdominal area, thrombosis venae portae lienal or hepatic veins (Budd-Chiary syndrome) thrombosis of venous vessels in the central nervous system. These thrombotic events can be fatal. In patients at risk, it is therefore necessary to initiate cytoreductive therapy early to minimize the symptoms of the disease, prevent the progression of the disease, reduce the risk of thrombotic complications, progression to primary myelofibrosis or acute hemoblastosis. Treatment with interferons according to the results of studies to date, the essence of the disease can be influenced by reducing the mutational findings of the JAK2 V617F mutation. This case report demonstrates a successful and very well tolerated treatment with ropeginterferon alfa-2b with the establishment of hematological remission without the need for hemodilution and the possibility by reducing doses due to a reduction in disease activity.

Myelodysplastický syndrom je klonální onemocnění hemopoezy. U nemocných s nízkým rizikem progrese choroby či přechodu do akutní myeloidní leukemie je dominantním problémem cytopenie, a to především anemie. Ta se vyskytuje až u 90 % nemocných. Hlubší anemie zvláště u nemocných závislých na transfuzích významně snižuje kvalitu života, zvyšuje morbiditu i mortalitu. Dosud jsme byli odkázáni u většiny nemocných (s výjimkou nemocných s 5q-syndromem, kteří jsou výbornými respondenty na terapii lenalidomidem) na transfuze či podání erytropoetinů. Erytropoetiny ale nejsou příliš účinné právě u nemocných s již vyvinutou závislostí na transfuzích. Proto je velkým přínosem v léčbě těchto nemocných nový přípravek luspatercept, inhibitor dráhy transformujícího růstového faktoru β (transforming growth factor β, TGF – β), který vede až u 50 % nemocných k eliminaci transfuzní potřeby, výraznému zlepšení kvality života, a jak bylo recentně prokázáno, i k prodloužení přežívání. Prezentujeme zde kazuistiku nemocné, kde byl tento přípravek úspěšně použit v kombinaci s erytropoetinem a v dlouhodobé léčbě vysokou dávkou.

Myelodysplastic syndrome (MDS) is a clonal disease of the hemopoesis. In patients with a low risk of disease progression or transition to acute myeloid leukemia, cytopenia, especially anemia, is the dominant problem. It occurs in up to 90% of patients. Deeper anemia, especially in transfusion-dependent patients, significantly reduces quality of life, increases morbidity and mortality. So far, we could use as a treatment only transfusions or erythropoetins for most patients (except for patients with 5q-syndrome, who are excellent responders to lenalidomide therapy). However, erythropoetins are not very effective in patients with already developed transfusion dependence. Therefore, the new drug luspatercept,an inhibitor of the transforming growth factor p pathway, is of great benefit in the treatment of these patients, resulting in the elimination of the need for transfusions in up to 50% of patients, a significant improvement in quality of life and, as recently demonstrated, prolonged survival. We present a case report of a patient where this agent was successfully used in combination with erythropoietin and in long-term high-dose therapy.