Nebivolol spadá do skupiny selektivních β-blokátorů s nejvyšší selektivitou k receptorům β1 mezi běžně užívanými betablokátory. Je indikovaný k léčbě chronického srdečního selhání a arteriální hypertenze, zejména u pacientů s komorbiditami, jakými jsou ischemická choroba srdeční či tachyarytmie. Indukcí produkce oxidu dusnatého v arteriální stěně zprostředkuje endotel-dependentní vazodilataci, nezávisle na β-adrenergní stimulaci. Kazuistika demonstruje jeho využití u pacienta s arteriální hypertenzí a známkami endoteliální dysfunkce.
Nebivolol is classified as a β-selective blocker, known for having the highest β-selectivity among commonly used beta-blockers. It is indicated for the treatment of chronic heart failure and arterial hypertension, especially in patients with comorbidities such as coronary artery disease or tachyarrhythmias. By promoting the production of nitric oxide in the arterial wall, it facilitates endothelium-dependent vasodilation, independent of β-adrenergic stimulation. A case report illustrates its application in a patient with arterial hypertension and evidence of endothelial dysfunction.
Background: Smoking remains one of the leading causes of endothelial dysfunction, which triggers the atherosclerotic process and contributes to various cardiovascular diseases. One marker of endothelial dysfunction is an increase in VCAM-1, a molecule that promotes monocyte aggregation and accelerates the development of atherosclerosis. Thickening of the intima-media layer (IMT) is also a common indicator of endothelial damage, frequently observed in smokers. The aim of this study is to investigate the effect of cigarette smoking on vascular cell adhesion molecule-1 (VCAM-1) levels and intima-media thickness (IMT). Methods: An experimental study with a post-test only controlled group design was conducted. Twelve mice (Mus musculus) were randomly subdivided into four groups: Group K (-), the control group (not exposed to tobacco smoke); Group P1, exposed to smoke daily for 14 days; Group P2, exposed to smoke daily for 21 days; and Group P3, exposed to smoke daily for 28 days. After the 28-day exposure period, samples from all groups were analyzed for VCAM-1 expression and aortic intima-media thickness (IMT). Results: The tobacco smoke exposure leads to an increase in aortic intima-media thickness (IMT). The IMT measurements showed a significant difference between the 3-week group compared to the 2-week group and the baseline (p <0.05). However, the endothelial dysfunction marker, VCAM-1, did not show a significant change in the aortic samples (p >0.05). Conclusion: The IMT measurement increased significantly after 3 weeks of cigarette smoke exposure, but the exposure duration was not sufficient to significantly elevate VCAM-1 levels in the aortic tissue of the mice.
Kontext: Kouření je nadále jednou z hlavních příčin endotelové dysfunkce, která spouští proces rozvoje aterosklerózy a přispívá k rozvoji řady kardiovaskulárních onemocnění. Jedním ukazatelem endotelové dysfunkce je zvýšení hodnot vaskulární buněčné adhezní molekuly (vascular cell adhesion molecule-1, VcAM-1), molekuly podporující shlukování monocytů a urychlující rozvoj aterosklerózy. Běžným ukazatelem poškození endotelu je i ztluštění vrstvy intimy-medie (intima-media thickness, iMt), jež lze často pozorovat u kuřáků. cílem této studie bylo zkoumat vliv kouření cigaret na hodnoty VcAM-1 a iMt. Metody: Byla provedena experimentální studie s kontrolní skupinou hodnocenou až na konci studie. Dvanáct myší domácích (Mus musculus) bylo náhodně rozděleno do čtyř skupin: skupiny K (-), kontrolní (nevystavena tabákovému kouři); skupiny P1, s denní expozicí kouři po dobu 14 dní; skupiny P2, vystavené kouři denně po dobu 21 dní, a skupiny P3 s expozicí kouři po dobu 28 dní. Po 28 dnech expozice byly vzorky aorty všech skupin analyzovány z hlediska exprese VcAM-1 a hodnoty iMt. Výsledky: expozice tabákovému kouři zvětšuje iMt aorty. Měření iMt prokázalo statisticky významné rozdíly mezi „třítýdenní“, „dvoutýdenní“ skupinou a kontrolní skupinou (p < 0,05). Marker endotelové dysfunkce VcAM-1 ve vzorcích aorty nicméně statisticky významné změny nevykazoval (p > 0,05). Závěr: Po třítýdenní expozici cigaretovému kouři se sice statisticky významně zvýšila hodnota iMt, délka expozice však nebyla dostatečně dlouhá na to, aby došlo ke statisticky významnému zvýšení hodnot VcAM-1 v tkáni myší aorty.
Cíl: Fénixin má endoteliální ochranné a protizánětlivé vlastnosti a je spojován s rozvojem hypertenze. Vzhledem k tomu, že endoteliální dysfunkce hrají významnou roli v patofyziologii preeklampsie, zaměřili jsme se na vyšetření sérových hladin fénixinu-14 a fénixinu-20 u těhotných žen s diagnostikovanou preeklampsií. Materiál a metody: V této průřezové případové studii tvořilo 45 těhotných žen s diagnostikovanou preeklampsií skupinu preeklampsie, zatímco 45 zdravých těhotných žen, které odpovídaly skupině preeklampsie věkem, indexem tělesné hmotnosti a gestačním věkem plodu, sloužilo jako kontrolní skupina. Pro analýzu hladin fénixinu-14 a fénixinu-20 ve vzorcích séra byly použity komerční soupravy. Výsledky: Bylo zjištěno, že ve skupině s preeklampsií byla hladina fénixinu-14 v séru 390,3 pg/ml, zatímco v kontrolní skupině byla 393,2 pg/ml (p = 0,434). Hladina fénixinu-20 v séru ve skupině s preeklampsií byla 346,6 pg/ml a v kontrolní skupině 379,9 pg/ml (p = 0,278). Když byla skupina s preeklampsií rozdělena do podskupin podle závažnosti onemocnění a počátku onemocnění a porovnána s kontrolní skupinou, v hladinách sérového fénixinu-14 a fénixinu-20 mezi skupinami nebyl nalezen žádný významný rozdíl. Závěr: V této studii byly sérové hladiny fénixinu-14 a fénixinu-20 u preeklampsie a u kontrolní skupiny podobné. Ačkoli je velikost vzorku příliš malá na to, aby bylo možné vyvodit definitivní závěr, zjištění naznačují, že fénixin-14 ani fénixin-20 v patofyziologii preeklampsie nehraje roli.
Objective: Phoenixin has endothelial protective and anti-inflammatory properties, but has been associated with the development of hypertension. Given that endothelial dysfunction plays a significant role in the pathophysiology of preeclampsia, we aimed to investigate the serum levels of phoenixin-14 and phoenixin-20 in pregnant women diagnosed with preeclampsia. Materials and methods: In this cross-sectional case-control study, 45 pregnant women diagnosed with preeclampsia comprised the preeclampsia group, while 45 healthy pregnant women, matched to the preeclampsia group by age, body mass index, and gestational age, served as the control group. Commercial kits were used to analyze phoenixin-14 and phoenixin-20 levels in serum samples. Results: Serum phoenixin-14 level was 390.3 pg/mL in the preeclampsia group and 393.2 pg/mL in the control group (P = 0.434). While the serum phoenixin-20 level was 346.6 pg/mL in the preeclampsia group, it was 379.9 pg/mL in the control group (P = 0.278). When the preeclampsia group was divided into subgroups according to the severity of the disease and the onset of the disease and compared with the control group, no significant difference was found between the groups regarding serum phoenixin-14 and phoenixin-20 levels. Conclusion: In this study, serum levels of phoenixin-14 and phoenixin-20 were similar in both the preeclampsia and control groups. Although the sample size is too small to draw a definitive conclusion, findings suggest that phoenixin-14 and phoenixin-20 do not play a role in the pathophysiology of preeclampsia.
- Keywords
- phoenixin 14, phoenixin 20,
- MeSH
- Biomarkers blood MeSH
- Pregnancy Complications classification blood MeSH
- Humans MeSH
- Neuropeptides * analysis classification blood MeSH
- Pre-Eclampsia * diagnosis epidemiology blood MeSH
- Cross-Sectional Studies MeSH
- Pregnant People MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Geographicals
- Turkey MeSH
Problematika trombotických mikroangiopatií (TMA) představuje, nejen v porodnictví, velmi závažný patologický stav, který je spojen s tvorbou trombóz na úrovni kapilár i arteriol v důsledku poškození endotelu a aktivace komplementu. Je pro- vázen mikroangiopatickou hemolytickou anémií (MAHA), trombocytopenií a dysfunkcí různých orgánů. Relativně často je navíc spojen se sekundárními systémovými změnami srážlivosti. TMA zahrnují velmi nesourodou skupinu syndromů a sta- vů, kdy ke konečné diagnóze docházíme postupným vylučováním jednotlivých příčin („per exclusionem“). V porodnické praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že těhotné/rodičky/nedělky se prezentují pod obrazem preeklampsie/HELLP syndromu (hemolysis, elevated liver enzymes, low platelets). Tento všem porodníkům jinak dobře známý stav zahrnuje obraz MAHA (dynamické snižování hladiny hemoglobinu, zvyšování hladiny bilirubinu, snížení haptoglobinu, přítomnost schistocytů v periferním nátěru krve), periportální ischémie jater (elevace transamináz) a trombocytopenie v důsledku vyšší agregace trombocytů v poškozené periferní mikrocirkulaci. HELLP syndrom se řadí mezi TMA také, měl by však spontánně odezní- vat přibližně do 48-72 hodin po porodu. Pakliže se tak nestane, je velmi důležité pomýšlet na jiné příčiny TMA, které často představují ještě vážnější ohrožení života než HELLP syndrom. Důkladná znalost diferenciální diagnostiky je proto velmi důležitá. Problematiku tedy musí dobře ovládat každý poskytovatel zdravotní péče těhotným ženám, a proto ji kolektiv autorů předkládá ve formě tohoto doporučeného postupu.
The issue of thrombotic microangiopathy (TMA) represents, not only in obstetrics, a serious pathological condition that is associated with the formation of thromboses at the level of capillaries and arterioles due to endothelial damage and complement activation. It is accompanied by microangiopathic haemolytic anaemia (MAHA), thrombocytopenia and dysfunction of various organs. In addition, it is relatively often associated with secondary systemic changes in coagulation. TMAs comprise a very heterogeneous group of syndromes and conditions, where the final diagnosis is reached by sequential exclusion of the individual causes (‚per exclusionem‘). In obstetric practice, we most often encounter pregnant/parturient/ pregnant women presenting with a picture of pre-eclampsia/HELLP syndrome (haemolysis, elevated liver enzymes, low platelets). This condition, otherwise well known to all obstetricians, includes the picture of MAHA (dynamic decrease in hemoglobin, increase in bilirubin, decrease in haptoglobin, presence of schistocytes in the peripheral blood smear), periportal hepatic ischemia (elevation of transaminases) and thrombocytopenia due to increased platelet aggregation in the damaged peripheral microcirculation. HELLP syndrome is also classified as a TMA, but should resolve spontaneously within approximately 48-72 hours after delivery. If this does not happen, it is very important to think about other causes of TMA, which often represent an even more serious threat to life than HELLP syndrome. A thorough knowledge of differential diagnosis is therefore very important. The issue therefore needs to be well understood by every provider of health care to pregnant women, which is why the team of authors presents it in the form of this recommended practice.
Waterpipe smoking (WPS) has adverse health effects that include endothelial dysfunction with mechanisms involving oxidative stress and inflammation. Nonetheless, there is a scarcity of data on the direct impact of WPS on endothelial function. In this study, we assessed the in vitro effects of waterpipe smoke extract (WPSE) on aortic endothelial cell lines, namely the TeloHAEC. The WPSE markedly caused concentration- and time-dependent decreases in cellular viability. When compared with the control, at a concentration of 20 % and an incubation period of 48 h, the WPSE significantly increased the levels of lactate dehydrogenase, and markers of oxidative stress including thiobarbituric acid reactive substances, superoxide dismutase, catalase, and reduced glutathione. Moreover, the concentrations of proinflammatory cytokine (tumor necrosis factor alpha), and adhesion molecules (E-selectin and intercellular adhesion molecule-1) were also significantly augmented. Likewise, WPSE triggered mitochondrial dysfunction, DNA oxidative damage, as well as apoptosis in TeloHAEC cells. Similarly, cells cultured with WPSE have shown increased expression of phosphorylated nuclear factor-kappaB and hypoxia-inducible factor 1-alpha (HIF-1alpha). In conclusion, our study showed that WPSE triggers endothelial inflammation, oxidative stress, DNA damage, mitochondrial dysfunction, and apoptosis via mechanisms involving the activation of nuclear factor-kappaB and HIF-1alpha. Key words Waterpipe smoking, Aortic endothelial cells, Inflammation, Oxidative Stress.
- MeSH
- Aorta * drug effects metabolism MeSH
- Apoptosis drug effects MeSH
- Cell Line MeSH
- Endothelial Cells * drug effects metabolism MeSH
- Smoke * adverse effects MeSH
- Water Pipe Smoking * adverse effects metabolism MeSH
- Humans MeSH
- Oxidative Stress * drug effects MeSH
- DNA Damage drug effects MeSH
- Cell Survival drug effects MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Animals MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
Trombotické mikroangiopatie (TMA) jsou skupinou onemocnění, která je spuštěna poškozením nebo funkční poruchou endotelu. Charakteristickými znaky TMA jsou mikroangiopatická hemolytická anémie, trombocytopenie a ischemické poškození orgánů na podkladě mikrotrombotizace v kapilárním řečišti. Nejčastěji poškozeným orgánem jsou ledviny. V dětském věku se TMA vyskytuje jak v primární formě, tak mnohem častěji v sekundární, tj. získané formě – a to zejména při infekci shiga-toxin produkující E. coli. Porozumění epidemiologickým souvislostem, podmiňujícím příčinám, laboratorním a klinickým nálezům a diferenciální diagnóze je nezbytné pro urgentní cílenou terapii těchto život ohrožujících stavů. Níže uvedený text je doporučením Sekce dětské nefrologie České pediatrické společnosti a vychází ze současných doporučení expertů Evropské a Mezinárodní společnosti pro dětskou nefrologii.
Thrombotic microangiopathy (TMA) is a group of disorders triggered by endothelial injury or dysfunction. TMA is characterized by microangiopathic hemolytic anemia, thrombocytopenia and ischemic organ injury due to thrombosis in microvasculature. The most often damaged organs are kidneys. TMA is observed as primary or most frequently secondary, acquired form - especially linked to shiga-toxin producing E. coli infection. Understanding of epidemiology, pathophysiology, laboratory and clinical signs and differential diagnosis is crucial for early and on-time specific diagnostic approach of this life-threatening diseases. The text below is a recommendation of the Pediatric Nephrology Section of the Czech Pediatric Society and is based on the current recommendations of experts from the European and International Society for Pediatric Nephrology.
Inflammatory bowel disease (IBD) is associated with an increased risk of atherosclerotic cardiovascular disease (ASCVD). This article reviews the epidemiology, pathophysiology, risk factors and treatment implications of ASCVD in IBD patients. A number of processes are involved in the increased risk of ASCVD, including inflammation, endothelial dysfunction, hypercoagulability, platelet abnormalities, dyslipidaemia, gut microbiome abnormalities and the use of corticosteroids. While the precise pathophysiology remains complex, the management of inflammation and cardiovascular risk factors is essential to reduce the risk of atherosclerosis in IBD patients. Collaboration between gastroenterologists and preventive cardiologists is emphasised for risk factor management and promotion of disease remission.
Kyselina močová (UA) se převážně tvoří v játrech, střevech a cévním endotelu jako konečný produkt metabolismu purinů získaných exogenně z potravy a endogenně z poškozených nebo mrtvých buněk. Ledviny hrají hlavní roli ve vylučování UA, eliminují asi 70 % denní produkce. Zbytek (přibližně 30 %) je vylučován střevem. Pokud tvorba UA překračuje její vylučování, vzniká hyperurikemie. Hyperurikemie je silně spojena s rozvojem a závažností metabolického syndromu. Nadměrná exprese urátového transportéru 1 (URAT1) a glukózového transportéru 9 (GLUT9) a narušení glykolýzy kvůli inzulinové rezistenci mohou souviset s rozvojem hyperurikemie u metabolického syndromu. Dříve se hyperurikemie po- važovala pouze za hlavní příčinu dny a dnavé artritidy. Také se předpokládalo, že hyperurikemie u pacientů s renálními onemocněními je důsledkem nedostatečného vylučování UA kvůli ledvinnému selhání, a proto nebyla cílem intenzivní léčby. Základní vědecké poznatky nyní naznačují, že hyperurikemie hraje patogenní roli při vzniku chronického onemocnění ledvin a kardiovaskulárních onemocnění, protože způsobuje endoteliální dysfunkci, proliferaci cévních hladkých svalových buněk a aktivaci renin-angiotenzinového systému. Další nashromážděné údaje naznačují, že léčba snižující hladinu UA zpomaluje progresi těchto onemocnění. Snížení hladiny UA je účinnou metodou pro zlepšení stavu, ale ne všechny látky snižující hladinu UA fungují stejně. V klinické praxi je třeba tyto látky používat s opatrností.
Uric acid (UA) is predominantly formed in the liver, intestine and vascular endothelium as an end product of the metabolism of purines derived from food and endogenously from damaged or dead cells. The kidneys play a major role in the excretion of UA, eliminating about 70 % of the daily production. The remainder (approximately 30 %) is excreted by the intestine. If the production of UA exceeds the capacity of its excretion, hyperuricaemia results. Overexpression of urate transporter 1 (URAT1), glucose transporter 9 (GLUT9) and impaired glycolysis due to insulin resistance may be related to the development of hyperuricaemia in metabolic syndrome. Hyperuricemia is associated with the development and severity of metabolic syndrome. Previously, hyperuricaemia was thought to be the main cause of gout and gouty arthritis only. It was also assumed that hyperuricemia in patients with renal disease was a consequence of inadequate UA excretion due to renal failure and therefore was not a target for intensive treatment. Basic scientific evidence now suggests that hyperuricemia plays a pathogenic role in the development of chronic kidney disease and cardiovascular disease by causing endothelial dysfunction, vascular smooth muscle cell proliferation, and activation of the renin- angiotensin system. Lowering UA levels is an effective method for improving the condition, but not all UA lowering agents work the same. In clinical practice, these agents should be used with caution. Further accumulating data suggest that UA-lowering therapy slows the progression of these diseases.
- MeSH
- Allopurinol administration & dosage therapeutic use MeSH
- Gout Suppressants antagonists & inhibitors pharmacology therapeutic use MeSH
- Febuxostat administration & dosage therapeutic use MeSH
- Hyperuricemia drug therapy complications MeSH
- Cardiovascular Diseases prevention & control MeSH
- Uric Acid blood MeSH
- Humans MeSH
- Metabolic Syndrome * diagnosis etiology therapy MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Over the recent years, our understanding of the cell death machinery of mature erythrocytes has been greatly expanded. It resulted in the discovery of several regulated cell death (RCD) pathways in red blood cells. Apoptosis (eryptosis) and necroptosis of erythrocytes share certain features with their counterparts in nucleated cells, but they are also critically different in particular details. In this review article, we summarize the cell death subroutines in the erythroid precursors (apoptosis, necroptosis, and ferroptosis) in comparison to mature erythrocytes (eryptosis and erythronecroptosis) to highlight the consequences of organelle clearance and associated loss of multiple components of the cell death machinery upon erythrocyte maturation. Recent advances in understanding the role of erythrocyte RCDs in health and disease have expanded potential clinical applications of these lethal subroutines, emphasizing their contribution to the development of anemia, microthrombosis, and endothelial dysfunction, as well as their role as diagnostic biomarkers and markers of erythrocyte storage-induced lesions. Fas signaling and the functional caspase-8/caspase-3 system are not indispensable for eryptosis, but might be retained in mature erythrocytes to mediate the crosstalk between both erythrocyte-associated RCDs. The ability of erythrocytes to switch between eryptosis and necroptosis suggests that their cell death is not a simple unregulated mechanical disintegration, but a tightly controlled process. This allows investigation of eventual pharmacological interventions aimed at individual cell death subroutines of erythrocytes.
- MeSH
- Apoptosis MeSH
- Cell Death MeSH
- Eryptosis * MeSH
- Erythrocytes * metabolism cytology MeSH
- Ferroptosis MeSH
- Humans MeSH
- Necroptosis MeSH
- Regulated Cell Death MeSH
- Signal Transduction * MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Review MeSH
Liver sinusoidal endothelial inflammation/dysfunction and fibrosis are a crucial part of Metabolic Dysfunction Associated Steatohepatitis (MASH) development. TRC105 and M1043 are anti-endoglin (ENG) monoclonal antibodies that bind ENG. In this study, we hypothesized that treatment with anti-ENG antibodies would prevent the progression of LSECs inflammation and fibrosis in vivo and in vitro. MASH was induced in male C57BL/6 mice fed a choline-deficient L-amino acid-defined high-fat diet (CDAA-HFD) for 4 or 8 weeks. In the rescue study, mice were divided into three groups: a control group (chow diet), a MASH group (CDAA-HFD + IgG), and a rescue group (CDAA-HFD + M1043). Later, two groups received rat IgG1 (10 mg/kg) and M1043 (10 mg/kg). In in vitro experiments, inflammation was induced in human LSECs by ox-LDL (50 μg/mL) and treated with TRC105 (300 μg/mL). Liver sinusoidal endothelial inflammation/dysfunction in MASH animals was characterized by endothelial overexpression of ENG, VCAM-1, and ICAM-1 and reduced VE-cadherin and p-eNOS/eNOS expression. M1043 treatment prevented the overexpression of ENG, VCAM-1, and ICAM-1, the progression of liver fibrosis, and the increase of liver-to-body weight ratio. In vitro experiments with TRC105 confirmed the prevention of LSECs inflammation development by reduced ENG and VCAM-1 expression, as well as decreased THP-1 monocytic cell adhesion in ox-LDL activated LSECs. In conclusion, we demonstrate that anti-ENG antibody treatment can prevent LSECs inflammation and fibrosis progression in a MASH animal model and LSECs inflammation in vitro. Thus, we propose directly targeted ENG may represent a promising pharmacological approach for addressing LSECs inflammation and liver fibrosis.
- MeSH
- Diet, High-Fat adverse effects MeSH
- Endoglin * metabolism antagonists & inhibitors MeSH
- Endothelial Cells drug effects metabolism pathology MeSH
- Liver Cirrhosis * prevention & control pathology drug therapy metabolism MeSH
- Liver * pathology drug effects metabolism MeSH
- Rats MeSH
- Humans MeSH
- Antibodies, Monoclonal * pharmacology MeSH
- Mice, Inbred C57BL * MeSH
- Mice MeSH
- Non-alcoholic Fatty Liver Disease drug therapy prevention & control pathology metabolism MeSH
- Disease Progression MeSH
- Inflammation * pathology drug therapy metabolism prevention & control MeSH
- Animals MeSH
- Check Tag
- Rats MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Mice MeSH
- Animals MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
